10. divize, knihovna

Yasumaru

by trochu nervózní, když přistoupil k regálu, začal číst tituly a snažil se odhadnout, o čem by asi daná kniha mohla být.
"Podívejte, Historie Gotei 13! Ale má to jedenáct svazků, to tedy nevím, jestli se vám to chce číst... Hmm, ale o třetí divizi tady toho moc nevidím... Tady je nějaká knížka o bitvách a válčení, tady o osobnostech... Ta by se vám mohla líbit, je celkem nová, jak vidím, takže možná někteří z těch, o kterých se tam píše, jsou ještě naživu," zasmál se lehce, i když si říkal, že to mohlo vyznít, jakože se směje mrtvým. "A podívejte! Je tady jedna příručka pro nováčky, tam by mohlo být něco málo i divizích, ale asi nic moc podrobného, hmm..." Yasumaru se znova pohroužil do knížek na regálu. "Nevím, jestli vás zajímá vývoj uniforem... jakési spekulace o prvopočátcích Gotei 13, no, to bych asi vynechal... A hele, co třeba Odkaz 3. divize?" vytáhl další knížku a ukázal ji Arisu. "Ale obávám se, že nejnovější informace tam nenajdete. Ale klidně vám o ní povím něco já, jestli máte konkrétní otázky, pokud tedy budu znát odpovědi..." nabídl se.

Arisu

"To byste byl moc hodný..." řekla a chvíli váhala má-li to říct či nemá. Pak si povzdechla a rozhodla se, že mu to řekne. "Ehm, víte..." začala a pohledem sjela k zemi, "moc dobře informovaná nejsem. O mé divizi nevím skoro nic. Dokonce přesně ani nevím, jak vypadá můj kapitán." Zastyděla se a ztišila hlas. "Proto jsem doufala, že v některé z těch knih třeba najdu, jak vypadá, ale když říkáte, že zde nemáte žádnou aktuální, tak se na jeho vzhled chci zeptat vás. Navíc by mě zajímalo, jaký normálně bývá na ostatní." Konečně přestala hypnotizovat zem, pohlédla Yamasurovi do očí a nervózně se usmála. "Byla bych ale ráda, kdybyste mu o mé nevědomosti neříkal..."

//doufám, že se to jméno tak skloňuje

Yasumaru

"Nebojte, budu mlčet," usmál se na Arisu. Potom nakrčil čelo v zamyšlení a položil vybrané knížky zatím na blízký stolek. Kapitán třetí divize byl pro něj tak trochu děsivý, ale rozhodl se, že se pokusí být co nejvíc objektivní. Nakonec, posledně na něj byl docela hodný.
"Hmm. Kapitán Izumi je... no, když ho mám popsat, tak je docela vysoký a urostlý a má hnědé vlasy, není to právě usměváček, spíš vážnější typ..." hlavně když se vás chystá zabít... "Je velice zodpovědný ve vedení divize i v životě, pokud vím, tak se sám zasloužil o to, že jeho klan má teď vlastní sídlo..." Na chvíli se odmlčel. Byl překvapený, když to zjistil. Že v domě, kde byl tolikrát jako malý kluk, už nežijí jeho kamarádky, protože beze stopy zmizely i se svým otcem. Zatím ale neměl ani tolik času, aby se nad tím pořádně zamyslel. "Je velice dobrý a nelítostný bojovník, ale na členy svojí divize je, pokud vím, vždycky milý nebo aspoň přívětivý a spravedlivý, ale pokud ho něčím opravdu naštvete, hlavně pokud se to týká jeho rodiny, tak raději zmizte, protože vám hrozí velice vážné nebezpečí." Znělo to trochu jako vtip, ale Yasumaru se u toho tvářil smrtelně vážně, skoro vyděšeně.

Arisu Himitsu

Zmátl ji Yamasurův výraz, když mluvil o tom, že je lepší Izumiho nenaštvat. Přišlo jí, že už s tím musí mít zlé zkušenosti a ví, o čem mluví, proto se zapřísahala, že svého kapitána radši nikdy nenaštve. Nebyla si už tak moc jistá, jestli se stále těší na okamžik, kdy kapitána potká. Ale na druhou stranu ji potěšilo, že je prý na členy divize přívětivý a spravedlivý. "Dobře děkuji vám, jsem ráda, že o něm alespoň něco vím." Sice ji moc zajímalo, jaké přesně zkušenosti s naštváním Izumi Yasumaru má, ale přišlo jí nezdvořilé se na to zeptat. Podívala se na knížky a rozhodla se změnila téma. "Četl jste nějakou z nich?"

Yasumaru

"Ehm... ne," odpověděl provinile a trochu se začervenal. "Ale s tou jedenáctidílnou Historií Gotei 13 mě můj soukromý učitel mlátil, když jsem byl malý a nechtěl to číst, to by se mohlo počítat..." zasmál se, ale bylo vidět, že se opravdu stydí za to, jak málo dosud četl, když má mít teď na starost knihovnu. "No, musím to prostě dohnat," dodal na ujištění Arisu i sebe. "I když teď už mi to nepůjde tak dobře jako dřív..." dodal potutelně a nenápadně ukázal palcem na pásku přes své pravé oko.

Arisu

"Mlátil?" zopakovala potichu s údivem. Další způsob, jak využít knihy... pomyslela si a zasmála se, což už dlouho neudělala. Podívala se na pásku na Yasumarově pravém oku. "Jak se vám to stalo, pokud se mohu zeptat?" Hned jí ale došlo, že sem přišla kvůli něčemu jinému, než se ptát kapitána na to, co se mu stalo s okem. Pak ale v duchu pokrčila rameny, s Yasumarem se jí dobře povídalo, jen doufala, že se ho tím dotazem nijak nedotkla.

Yasumaru

jen pokrčil rameny, aby dal Arisu najevo, že ho dotaz nijak neurazil.
"Byl jsem neopatrný v boji ve Světě lidí," vysvětlil s úsměvem. Ne že by jí tím moc řekl, pravda, ale nováčka by okolnosti, za jakých oko ztratil, jenom zmátly. Navíc měl takový dojem, že je to všechno utajené.

"Aha..." řekla, jelikož jí již nenapadalo, co jiného na to říct, došlo jí, že víc se už nedozví. Po dlouhé době si vzpomněla na den, kdy ve Světě lidí zemřela takovou pitomou smrtí a trochu se otřásla. "Když už se bavíme o tom Světě lidí, nevíte, kam jsou nováčci posíláni na mise? Moc ráda bych navštívila Svět lidí, pořád mě to k němu..hm.." hledala ta správná slova "táhne. Ano táhne! Ale asi tam nováčky neposílají, viďte?" Zeptala se, i když si nedělala moc velké naděje, že by ji tam mohli poslat.

Yasumaru

se zamyslel.
"Podle mě nezáleží na zkušenostech, naopak... Často posílají nováčky do světa lidí pod vedením někoho zběhlejšího, aby se něčemu přiučili," usmál se na dívku před sebou. "Podle mě je dost dobře možné, že vás do světa lidí dříve či později pošlou." Uvažoval, zda by jí to on sám doporučil nebo ne. Jemu samotnému se do světa lidí teď už vůbec nechtělo, ale hádal, že pro někoho, kdo tam nikdy nebo už dlouho nebyl, to může být zajímavé.

(vytvořím v tématu pro přihlašování na mise nějakou ve světě lidí, takže pokud opravdu chceš, můžeš se tam hned přihlásit :-))

Arisu Himitsu

Byla dost ráda, když zjistila, že by se brzy mohla podívat do světa lidí. Jak to tam asi vypadá? Je to už docela dlouho, co jsem tam byla naposledy... uvažovala "To zní opravdu dobře, děkuji vám. Již se nemůžu dočkat, ale nejdřív bych se asi měla setkat s kapitánem. Zajímalo by mě, kdy se asi tak vrátí..." ponořila se do svých myšlenek.

(Dobře, díky :-))

Aki Maki

Docela ho překvapilo, že už na něj někdo čekal v pokoji. Zavřel za sebou dveře.
Taky zdravím..
Pozorně posouchal a aniž by se nějak namáhal, i hned ho ťukl nápad.
Myslím že by to šlo udělat. Mohu vám ho dostat na nějaké místo v Rukongaii. Kde se o něj ovšem budete muset postarat vy.
Pohlédl na toho chlápka. Byl takový charismatický.
Když jsem pro vá sobstarával ty dokumenty, tak jsem to celé svedl na útok Hollowa s velmi podivným reiatsu. Mohu mu říct, že opět zaútočil někde v Rukongaii a že když si pospíšíme, tak ho dostaneme. Vy tam budete čekat, zajmete ho. Já se nějak domlátím a řeknu, že to byla past. A pokud máte nějakou konkurenci, mohu to svést na ni.
Ruku měl přitom na bradě. Poté se usmál a rozhodil rukama.
Hračka...
Úsměv z jeho tváře ale zmizel.
Není maličko nebezpečné jít mi to osobně vyřídit do kasáren 10. divize? A když už jste tady, máte co jste slíbil?
Udělal pár kroků k němu. Na tváři měl neutrální výraz. Rozhodně nebyl ten typ člověka, který by si nechal rozkazovat bez odměny.

Muž

Vstal z tvého křesla a přešel až k tobě.
Zajímavé, váš plán se mi líbí...jde vidět, že máte kreativního ducha...Myslím, že dostat jej k Dračí hlavě bude stačit. Nikdo si tu zmizelého shinigamiho nevšimne...
Popošel k tvé poličce a prohlížel si věci na ní.
Ah...mám rád muže, kteří se nenechají odbýt a vymáhají si svou odměnu...
Otočil se a sáhnul do saka.
Vytáhl obálku...byl v ní papír, který uváděl, že Aki je jediným dědicem jistého Terumi Makota a že zdědil pohádkové bohatství...no bylo opravdu velké. Dost na obří sídlo s bazénem a sluhy.
Budeme vás u Dračí hlavy očekávat co nejdříve...až tohle splníte, vaše povýšení se stane skutečností.

Aki Maki

Pousmál se.
Vy mi lichotíte. Možná, že jsem se pro tuto branži narodil.
Poté s radostí přijal obálku. Sumička se mu mooooc líbila. Pokynul hlavou.
A já mám zase rád bohaté muže, co plní své slovo.
Obálku vzal a pečlivě ji uložil ve vnitřní kapse svého kimona.
A já tam co nejdříve dorazím. Však víte, že jsem ambiciózní muž.
Sám se usadil do svého křesla. Bylo jeho milované. Vydržel v něm sedět hodiny. Připadal si v něm důležitě.

Muž

Už neodpovídal, jen přikývla hlavou a usmál se.
Pak vyšel dveřmi a zmizel někde za dveřmi.

Zbytek byl na tobě.

Yasumaru

"Bohužel nevím, kam šel, takže ani netuším, kdy se vrátí... Byl jsem teď nějakou dobu pryč a ještě jsem se úplně nerozkoukal, taky na mě hned hodili to kapitánství, a tak..." podrbal se na hlavě a tvářil se omluvně. "Ale jistě nebude dlouho pryč, nejvíc pár dní..." pokusil se Arisu povzbudit. "Můžete zkusit promluvit si zatím s nějakými členy divize, určitě vám řeknou vše, co potřebujete vědět, i bez kapitána... Tedy ne že by kapitán nebyl důležitý, to jsem nemyslel!" Raději se odmlčel, než by zase něco plácnul. Naznačit, že snad nerespektuje Razakiho-san, to bylo to poslední, co chtěl.

Aki Maki

Náhle se rozrazily dveře a dovnitř vlétl Aki.
Kapitáne Yasumaru?!
Zakřičel. Poté začal zhluboka dýchat, jako kdyby právě uběhl maraton. Spatřil Yasumara a rychle k němu doběhl.
Běžel jsem jak jen mi nohy stačily! Ten..
Zhluboka se nadechl a vydechl.
Ten Hollow, provedl jsem pár výpočtů a zjistil jsem kde se nachází. Byl jsem se tam podívat, ale utekl mi. Zjistil jsem jak se pohybuje. Je to úplně totožný Hollow, jako před lety. V knize bylo napsáno, že ho přemohli, né zabili. Vrátil se a vraždí na stejných místech, ve stejný čas jako před 60-ti lety.
Pravil a vážně se podíval na Yasumara.
Nemohu si dovolit, aby mi znovu unikl a jste jediný poblíž kdo se s ním dokáže vypořádat...
Měl na sobě oblečení od prachu a hlíny. Na čele se mu leksly kapičky potu.

Yasumaru

se lekl, ale když si vyslechl Akiho, odhodlaně zúžil oči. Tedy oko. Mimoděk rukou sevřel jílec svého zanpakutou. Podíval se na Arisu.
"Omlouvám se, Arisu-san, tohle nemůže počkat. Zatím se klidně podívejte po dalších knihách, pokud chcete," usmál se na ni, a potom se obrátil zpět na Akiho a příkývl.
"Pojďme," řekl a byl připravený vyrazit jak nejrychleji dokázal do směru, který určí jeho zástupce.

Arisu

Když se rozrazily dveře, lekla se a úplně se probrala ze svého zamyšlení. S překvapením sledovala muže, jehož neznala, jak k nim přiběhl a začal mluvit o nějakém Hollow. Zpráva zněla závažně, ale jako úplně nezasvěcená osoba, Arisu neznala plnou váhu slov neznámého shinigami.
"Děkuji vám, Yasumaru," poděkovala, když jí sdělil, že musí odejít, a i když by ráda nějak s tím Hollow pomohla, bylo jí jasné, že by je jen zdržovala kdyby šla s nimi a nebo kdyby se vyptávala o co tu přesně jde.
"Hodně štěstí!" zavolala za Yasumarem odcházejícím s tím shinigami, jelikož to bylo to jediné, co jí v danou chvíli ještě napadlo.
Připadalo jí, že onen shinigami jen Yasumarovi podlézá, ale tento svůj názor radši nahlas neřekla, jen by jí to přineslo problémy, tak jen povzdechla a podívala se na police knih. Kde jen začít... pomyslela si a začala se svým pátráním po dalších knihách.

Arisu -> Netrvalo to ani deset minut a přiletěl k tobě pekelný motýl s rozkazem. Měla ses dostavit během hodiny k senkaimonu, odkud ses měla vydat na svou první misi do světa lidí.

(Senkaimon je TADY)

Aki Maki

Pohlédl na Yasumara a z kapsy vytáhl svůj zápisníček.
Dobře, další útok bude v Rukongai v místě zvaném Dračí Hlava..
Zatvařil se maličko zmateně a poškrabal se na zátylku.
Nejsem si zcela jistý kde se toto místo nachází. Ale to by nebyl Aki, aby na tuto věc nebyl připravený.
Vytáhl z kapsy starou zmačkanou a špinavou mapu.
Je to mapa Rukongaie, bohužel slepá..
Otevřel ji a ukázal Yasumarovi.

Yasumaru

"Ehm... Aki-san..." pronesl, když se podíval Akimu přes rameno. "Na co vám je mapa, když je slepá?" zeptal se trochu zdráhavě. "Naštěstí vím, kde to je, je to jakýsi pochybný podnik, párkrát jsem se tam setkal s vrchní kapitánkou Shounagon, ona si na takové věci potrpí... tedy chci říct potrpěla... Tak pojďme, rychle!" vyskočil z okna knihovny a utíkal co nejrychleji směrem, kde si pamatoval ten pajzl.

--> Dračí hlava

Aki Maki

Ehh..
Poškrábal se opět na zátylku a usmál se. Bylo mu maličko trapně. Ale co nadělá.
Tak se nebudeme zdržovat a jdeme!
Na tváři se mu obejvil odhodlaný výraz. Z okna vyskočil hned za Yasumarem a utíkal co mu nohy stačily.

Arisu Himitsu

Všimla si pekelného motýla, který k ní přiletěl. Přečetla si zprávu a pokývala hlavou.
"No, knihy asi musí počkat..." řekla si sama pro sebe a vyšla ven z knihovny hledat cestu k Seikamonu.

> Seikamon

-------------------------------------------------------------

Aki Maki

Doběhl do kasáren 10. divize. Hned si to namířil do svého pokoje, cestou nikoho nepotkal. Zavřel za sebou dveře a nakráčel si to do umývárny. Potřeboval teplou lázeň.

O hodinu později..

Aki vylezl z umývárny. Oblekl si čisté šaty, po teplé koupeli byl vždy tak uklidněný a odpočatý. Na moment ještě zmizel v malé, ale přesto útulné kuchyňce. Aki měl svůj pokoj zařízený opravdu výborně. Nemusel zrovna lidi a proto potřeboval všechno po ruce. V ruce si nesl šálek a konvičku čerstvě udělaného zeleného čaje. Sedl si ke svému pracovnímu stolu a zapálil svíčku. Rád seděl u toho velkého stolu se svíčkou. Připadal si jako Pán s opravdu velkým P. Otevřel starou tlustou knihu o bojových umění bez použití zbraně. Aki nebyl zrovna fanoušek literatury, ale tato kniha ho velmi zaujala. Dal se do čtení.