10. divize, knihovna

Shizuro

Jakmile jsem vyšel z archívu uslyšel jsem povědomí hlas. "Stížnost? A ohledně čeho?" otázal jsem se důstojnice a prohlížel její no... ehm postavu a krátkou sukni. "Doufám, že se netýká vašeho oblečení? Protože já vás nenutím tohle nosit." řekl jsem a lehce jsem se pousmál. "Možná lehce roztálo mé chladné srdce, ale musí vytáhnout větší kalibr aby mě dostala. Je to provokatérka." zamyslel jsem se při pohledu na ni a na její vážný obličej.

Shizuro

Mé chladné srdce bylo dobýváno. Ta ledová sochařka se k němu chtěla dostat a udělat z něj poslušného ledového pudlíka. To jsem nemohl dovolit, už ne jen kvůli jedné osobě. "Ale já si vás všímám. Svou práci odvádíte výborně a tím strháváte moji pozornost. Jsem rád, že vás mám ve své divizi." řekl jsem a lehce se pousmál. "Sakra musím z toho nějak vyklouznout. Jinak se po mě bude plazit celý den. Musím si zaskočit do Rukongaie. Už jsem tam dlouho nebyl." zamyslel jsem se a nějak byl myšlením jinde, čehož si Uri mohla všimnout.

Shizuro

"Záchrana." Už to pro mě a mé pozadí vypadalo špatně. Díky bohu, že Shinan přišel. On ví, že jeho sestře nechci nějak ublížit. A chápe mě. Proto mi s ní pomáhá a odhání ji ode mě jak jen to jde. Právě proto jsem zařídil, aby ti dva byli spolu co nejčastěji. "Ahoj Shinane. Je všechno už vyřízené? Uri měla by jsi pomoct bratrovy s papírováním. Protože dnes těch papírů je opravdu hodně. Lidi začali nějak moc číst a půjčovat si knihy a svitky." řekl jsem a s úsměvem jsem si prohrábl vlasy a pomalu se vzdaloval od Uri.

Z tvého sexuálního harašení tě vyrušila dvojce messengerů. Stejně tak jako ostatní kapitáni jsi byl osloven, aby si se druhý den dostavil na poradu. Podepsána byla Centrála.

Shizuro > Shinan se samolibě usmál a přikývl. Kapitán jako vždy spolupracoval. "Rozhodně by se mi tvoje pomoc hodila, Uri," řekl a kdyby ho nepřerušil pošťák, který kapitánovi nesl zprávu, ještě něco by řekl. Když viděl, že kapitána čeká něco naléhavého, chytil svojí sestru, která se kapitána desáté divize dobrovolně nehodlala vzdát, za límec a odtáhl jí pryč.

Shizuro

Lehce jsem se pousmál nad způsobem, jak Shinan odvedl svou sestru do ústraní. Pak už jsem se, ale plně věnoval poslům. "No vypadá to, že se něco bude dít. Takže bych tam rozhodně nesměl chybět." řekl jsem si nahlas pro sebe a pomalu jsem si to mířil zpět do své kanceláře. "Takže zítra na poradu. No doufám, že tam neusnu."

Aki Maki

Došel pomalým krokem do kasáren své divize. Rovnou si to mířil do svého pokoje, miloval vanu plnou horké vody po celém dni. Jen co vešel do pokoje tak si nechal naplnit vanu vodou skoro po okraj. Musel nechat nějaký prostor na to až tam vleze, aby se mu to nepřelilo. Shodil ze sebe oblečení a šupnul do vody. Poté když už celý voňavoučký vylezl z vody se rychle oblékl a šel ven z pokoje. Chvíli se tak procházel po kasárnách. Zdravil ostatní členy a jen tak se potuloval ve svých myšlenkách. Potom si to namířil ven z kasáren.

Modos

přišel do knihovny. Bylo tam ticho, tak byl taky tichý a po špičkách se plížil kolem regálů, kde si vybíral knížky. Bylo toho tady tolik! Rád by si půjčil něco o historii a filozofii shinigami. Pokud byl někdo v blízkosti, mohl být znepokojen hollow reiatsu, které z Modose vycházelo.

Shizuro

Při mém posilování jsem něco ucítil. Nezvyklé reiatsu. "No tohle? Kdo mi straší lidi v mé knihovně!?" pomyslel jsem si a jelikož jsem byl zrovna ve stojce tak jsem hodlal odejít po rukách až do archívu.

Jakmile jsem došel do archívu spatřil jsem jeho nohy. Našlapoval jako baletka. Poté jsem na něj důrazným "EHM" heknul, aby si uvědomil, že tu není sám. Možná se zděsil pohledu na mé božsky vypracované nohy. Proto jsem přidal ještě jedno "EHM! Co tu pohledáváš?! A kdo vůbec jsi?!" vyptával jsem se. Protože jsem ho neznal. Ale byl jsem na něj milý, jelikož bylo jasné, že tu není za účelem zabíjet. Kdyby ano musel bych vytáhnout titul krvavého knihovníka. "Takže dočkám se odpovědi?"

Modos

se ani nedivil, že se tak brzy dočkal společnosti. Vždy, když vstoupil do Seireitei, začali se shinigami sbíhat. Nemohl jim to mít za zlé, byl konec konců hollow. Zatím ho ani nikdo nepropíchl, což bylo milé. Trochu se podivil, že kapitán desáté divize stojí na rukou. Ale nijak zvlášť se nad tím nepozastavoval, každý má přece svobodu stát si, na čem chce. Modos položil knížku, kterou si právě prohlížel, a uklonil se.
"Mé jméno je Modos, kapitáne Makato," představil se. Znal jména a vzhled všech důležitých shinigami a taky několika, kteří by se za důležité asi neoznačili. "Přišel jsem si půjčit nějaké knihy. Rád bych něco o historii a filozofii Gotei 13, mohl byste mi něco doporučit?" zeptal se zdvořile.

Shizuro

Zarazil jsem se nad tím, že znal moje jméno. Ale nějak jsem se tím dlouho nezaobíral. Spíš mě nadchnul zájem o historii Seireitei. Měl jsem ji prozkoumanou od A do Z. Proto jsem se okamžitě postavil na nohy. "Určitě začni v oddělení 3. Jsou tam filozofické spisy těch největších myslitelů Seireitei." řekl jsem nadšeně a ukázal směrem, kde oddělení je.

Modos

byl mile překvapený, že je kapitán takový nadšenec. Samozřejmě to měl od kapitána, který dohlíží na knihovnu, čekat, ale vzhled Shizura klamal, nevypadal vůbec na intelektuála. Ovšem Modos už dávno věděl, že nejde soudit kniha podle obalu, což platilo o něm více než o komkoli jiném, jak si byl dobře vědom.
"To mě těší, že jsem tu narazil zrovna na vás, kapitáne. Vypadá to, že byste sám měl k tomu hodně co říct," sklonil Modos hlavu v jakémsi gestu. "Někdy mám problém uhádnout, co a jak si vy shinigami myslíte a jaké budou vaše další kroky. Doufám, že studium vaší kultury pokud možno od počátku mi trochu poodhrne oponu," rozhovořil se a následoval směr, který naznačil Shizuro.

Shizuro

Chtěl jsem tajemného Arrancara následovat, ale přiběhl ke mě posel. Předal mi naléhavou zprávu o mé nové misi. Nezbývalo mi než Modose opustit. A jít si urychleně sbalit věci. Urychleně jsem pospíchal, mise byla hodně důležitá, protože ve světě lidí se něco začalo dít. Jinak by si mě tam nežádali. "Takže město Yaita?" řekl jsem si při cestě k bráně Senkaimon.

Modos

náhle osaměl. Chápal, že povinnosti shinigami volají a po pravdě neznal konvenci, že by se člověk měl cítit ukřivděně, když ho někdo beze slova opustí. Bylo mu to tedy jedno a dál si vybíral knížky. Aspoň teď už věděl, kde hledat.

Izumi Akira se opět zjevila naprosto bez varování. Nebyla v knihovně zrovna častý návštěvník, nepůsobila dojmem někoho, kdo často čte. Došla k nějakému podezřelému individuu. "Nejste vy náhodou ten, kterému říkají Modos?" zeptala se. "Pokud ano, tak vás kapitán 3. divize Izumi Razaki žádá, zda byste mohl dojít do sídla klanu Izumi... " dodala

Modos

si zrovna prohlížel studii o údajných počátcích Gotei 13, když tu zaslechl z druhé strany regálu, jak někdo řekl jeho jméno! Zavřel knížku a obešel regál. Tam spatřil nějakou ženu a opravdu podivné individuum, které právě vrtělo hlavou. Jindy by na sebe asi neupozorňoval, ale protože bylo ve hře taky Razakiho jméno, promluvil.
"Já jsem Modos," řekl prostě a jednoduše.

Akira prošla kolem a zvláštně se na něj podívala, jako kdyby ho zkoumala. "Výborně, já jsem Izumi Akira, Kapitán Izumi mě požádal, zda bych vás nemohla doprovodit do jeho sídla, potřeboval by vaši pomoc... tedy vlastně žádá o vaší pomoc." dodala jako kdyby jí to nešlo pod fousy

Modos

"Hm. Dobrá, tak pojďme," pronesl zase bez zbytečného zdržování. Nebyl si sice moc jistý, jak by mohl Razakimu on pomoct, ale to se asi nedozví, dokud se ho nezeptá. Zůstal koukat na Akiru, jestli chce jít první nebo jestli má on. Nebyl si jistý, jestli by nebylo pro shinigami neslušné, kdyby se prostě otočil a šel, tak radši čekal.

Akira mu jen pokývla aby jí následoval a vydala se zpátky do sídla rodu Izumi. Moc se sice k hollowovi nechtěla otáčet zády ale když mu věřil kapitán, tak by mu snad mohla věřit i ona, tedy alespoň do té míry, že šla před ním, na čaj ho zrovna zvát nechtěla...
------------------------

Yasumaru

se nenápadně připlížil ke knihovně. Vůbec nikdo tam nebyl. V kasárnách to taky zrovna nežilo, ale přece jen tam byl jakási pohyb, tady ale ne. Uvnitř na něj dýchla vůně starého papíru s příměsí plísně. Bylo tam přítmí a spousta regálů s knížkami a svitky. Yasumaru na to chvíli koukal. Hm. Tohle by nakonec nemuselo být tak strašné, pomyslel si, když si uvědomil, že aspoň má co na práci. Musel se přeci seznámit se zdejší literaturou, jestli to tady má mít na povel! Zanořil se tedy do uliček mezi regály a začal se přehrabovat zaprášenými spisy.

Aki Maki

Během chvíle se objevil u kasáren 10. divize. Namířil si to prvně do svého pokoje. Rozhodl se že si prvně vleze do teplé vany, to byl takový jeho rituál.
Po teplé koupeli se tedy odhodlal. Oblékl si čisté kimono a vydal se klasicky do knihovny. Parkrát zde již kvůli nějakým formalitám byl, ale nikdy knihovnu nebral vážně. Nyní právě tato místnost rozhodovala o jeho budoucnosti.
Vešel dovnitř. Do nosu ho téměř okamžitě zasáchla typická vůně starého papíru a svitků.
"Místnost s omezeným přístupem.."
Opakoval si stále dokola v hlavě. Brzy však na onu ?místnost? narazil. Šel přímo k ní.