10. divize, knihovna

Aki Maki

Pohlédl na motýla. Poškrábal se na bradě, zavřel knihu a vyslechl si zprávu.
Tak je to asi tady..
Pomyslel si. Rukama se zapřel o stůl a vstal. Volným krokem vyšel směr kancelář vrchního kapitána.

Aki Maki

Se svým novým Haori dorazil do kasáren 10. divize. Plášť měl přes sebe stále jenom přehozený. Takovou ráznou chůzí a s kamennou tváří šel směrem ke své pokojo-pracovně.
Zastavil se před dveřmi a pozoroval nápis "Podkapitán 10. divize". Uchechtl se.
Přichází nová doba..
Zamumlal si temně pod vousy. Tedy žádný vousy nemá, rád chodí pěkně heboučkej, ale říká se to.

Aki Maki

Pohlédl na osobu, která, jak se dozvěděl později, je nový člen jeho divize. Nahodil svůj úsměv, který už je známý snad po celé Seireitei.
Oh jistě. Jsem rád, že ses rozhodl pro 10. divizi.
Krátce odpověděl. Poté se porozhlédl, poškrabal na zátylku a udělal jedno dlouhé..
Mmmmmm...
Na tváři šlo poznat, jak hluboce Aki přemýšlí. Poté zhluboka vydechl a ruku s kterou se před chvílí škrabal položil na rukojeť svého meče.
Normálně bych tímto úkolem někoho pověřil. Ale jelikož zrovna nemám nic na práci..
Volným krokem vyšel a pokračoval dlouhou chodbou rovně.
Volných pokojů by jsme měli mít dostatek.
Prohlásil a dále se ladně nesl. Né, že by byl nějaký skalní fanoušek konverzace, ale trapné ticho přímo nesnášel.
Proč ses rozhodl připojit k 10. divizi?
Během rozhovoru měl na tváři úsměv a zíral přímo před sebe. Po chvíli odbočil do leva.

Mizuki

Ah...to budete hodný kapitáne...rád bych složil své kosti...načerpal trochu energie...
Řekl s úsměvem na tváři. Vypadal poměrně sympaticky.
Pokud...bych mohl požádat o nějaký...nějak bokem?Celkem bych užil klid a sousedi někdy dokážou být...hluční...
Pomalu kráčel za Akim a prohlížel si okolí.
No. Máte knihovnu a já v poslední době...doslova propadl četbě...navíc v knihovně je ticho...a klid...
Ruku měl položenou na rukojeti a poslouchal.

Aki Maki

Na tváři si stále držel úsměv. Došli až na konec této chodby. Úplně u stěny byly po levé ruce dveře.
Ahh, máte štěstí. Pokoj je volný.
Pravou rukou lehce odevřel dveře. Nakoukl dovnitř, aby se jen ujistil. Poté udělal krátký krok dozadu, aby pustil Mizukiho do dveří.
No, tak tedy odpočívejte a snad se někdy potkáme v knihovně.
Řekl to spíš jen tak ze slušnosti. Nelíbilo se mu, jak byl ten klul doslova zbědovanej z každýho hluku. A zrovna vášnivý čtenář Aki taky nebyl..

Mizuki

Ah...děkuji kapitáne...
Nakoukl dovnitř a převzal klíče. By spokojený, že má konečně kde spát. Spánek byl fajn...měl ho rád.
Počkejte kapitáne...nepotřebujete s něčím pomoci? Nechci první den v divizi vyspávat, pokud je tu něco co pro vás mohu udělat.

Aki Maki

Pokračoval v cestě. Mávnul rukou a bez toho aniž by se otočil, nebo vůbec zpomalil, z něj vyšla odpověď.
Netřeba, odpočiň si. Tohle musím udělat sám..
Brzy došel na konec chodby, kde se vydal doprava a pokračoval další dlouhou chodbou ven z kasáren.
---> Banka

Sai Kazuma

Po několika odbočkách jsem dorazil do desáté divize. "Nečekal jsem, že se třikrát ztratím, než sem trefím..." Pomyslel jsem si a šel dál směrem ke knihovně, u které jsem alespoň věděl, kde se nachází. Již jsem tam jednou byl a překvapivě si zapamatoval cestu. Sice už nevím, z jakého důvodu jsem tam zabloudil, ale to není v tuhle důležité...
"Jaký název mám asi hledat... něco ohledně duší zanpakuto? Pokud nic nenajdu, asi se zeptám Jeho, jestli mi to řekne... No, velké šance tomu nedávám..."
Jakmile jsem dorazil do knihovny, začal jsem hledat něco, co by mi mohlo poradit s přenesením ducha zanpakuto do tohohle světa. Jít do toho, kde je on, není problém, ale jak ho sakra vytáhnout ven? Možná když ho hezký poprosím...

Mizuki

Listoval si zrovna jednou zajímavou knížkou, když mu před nosem zavlálo haori 13.divize.
Ak.. Téměř vykřikl, ale pak si uvědomil, že Akio už tenhle ohoz nenosí.
Zaklapl tedy knihu o hubení kobylek a vydal se za Saiem.
Eh...dobrý den kapitáne. Mohu vám s něčím pomoci?

Aki Maki

Jako stín s úsměvem na tváři se objevil v knihovně 10. divize. Musel přeci kontrolovat, jestli tady vládne klid a pořádek. Rozhlédl se a spatřil člena, kterého nedávno ubytovával, jak se vybavuje s kapitánem 13. divize. Toho vůbec neznal. Ani nevěděl, jestli ho vůbec chce poznat, ale přeci jen vyrazil k nim.
Zdravím Mizuki, kapitáne..
Zastavil se u nich a oba je pozoroval. Chtěl jejich rozhovor spíše sledovat, než se do něj nějak extra vměšovat.

Sai Kazuma

Podíval jsem se na osobu, která mě oslovila. Neměl jsem tušení, kdo to byl, ale chtěl mi s něčím pomoct. Možná knihovník? "Eeh... Jen mě zajímalo, jestli tady najdu nějaké informace o duších zanpakuto nebo bankii..." Pověděl jsem Mizukimu a začal jsem mít pochybnosti, že tu najdu to, co hledám. Přece jen... tak moc štěstí zase nemám.
Objevil se zde další shinigami. Myslel jsem, že budu mít v knihovně klid, ale očividně tu je o dost více rušivých elementů, než jsem si myslel. Když jsem si nově příchozího prohlédl, poznal jsem, že se jedná o kapitána. Měl na sobě kapitánské haori. "Zdravím..." Odpověděl jsem mu, aby se neřeklo a věnoval jsem svou pozornost zase Mizukimu.

Aki Maki

Pozoroval Mizukiho. Chtěl vidět, jak moc dobrou práci v divizi odvádí. Přeci jen, říkal že je blázen do čtení a tak chtěl vidět, jak poradí kapitánovi 13. divize. Který se jen tak mimochodem Akimu vůbec nelíbil. Zdálo se mu totiž, že Akim lehce pohrdal. A to se Akimu vůbec nelíbí, od pohrdání nad autoritami tady byl vždycky on!
Tak Mizuki, co by jste tady kapitánovi doporučil za literaturu?
Pohlédl s úsměvem na Mizukiho. Levou ruku přitom položil na rukojeť svého zanpakuto, pravou nechal volně plandat podél těla.

Mizuki

Pozdravil jak kapitána tak kapitána.
Ehm...literatura o duších zanpakuto a bankai...
Řekl a zamyslel se.
Ne, že bych tu byl první den, ale párkrát už jsem tohle místo navšítvil...a...
Popošel o pár uliček dál a chvíli hledat.
Ah...ano...tady to je...
Bankai v pětiletce, aneb jdeme na to kvapně!
Řekl a podal kapitánovi knihu.
Podle jejich návodu...se do dá zvládnout i za tři roky, když je člověk nadaný...
Pak popošel vedle a vytáhl jinou knihu.
A tady máme, Cesta do hlubin shinigamiho duše...báječně rozepsané způsoby komunikace a tréningu...

O deset dalších knih později...

No a to je asi tak všechno...i když je to všechno na jedno brdo...komu se chce čekat tři roky že...

Aki Maki

Usmál se po výkonu muže z jeho vlastní divize. Podíval se na kapitána a maličko naklonil hlavu do strany.
Myslím, že o vás bude dobře postaráno. Není nás mnoho, ale my disponujeme spíš kvalitou, než kvantitou..
Pravil pln hrdosti na vlastní divizi.
Když dovolíte..
Nebyla to otázka, vlastně ani nechtěl odpověď. Bylo to prosté oznámení, že odchází a jde si obstarávat vlastní věci. Namířil si to rovnou do své kanceláře.

Sai Kazuma

Následoval jsem Mizukiho a sebral každou knihu, kterou mi podal. Bylo jich více, než jsem čekal. Doufal jsem v jednu nebo dvě knihy, které by mi nějak pomohly, ale přes deset? To nedokážu přečíst ani za pět let.
Držel jsem knihy v ruce a koukl na Mizukiho. "No, ovládnout bankai není tak jednoduché. Normálně to trvá i deset let. Když se to tak vezme, tři roky nejsou moc, ale máš pravdu... Čekat tak dlouho se mi nechce..." Možná je tady pořád nějaká rychlejší varianta, ale o té se pravděpodobně v knihách psát nebude. Ale kde jinde to zjistit? Zamyslel jsem se nad tím a napadlo mě jediné řešení. A to že bych se mohl poptat ostatních kapitánů. Do toho se mi však příliš nechce. Vyžadovalo by to hodně konverzace.
Na odchod kapitána jsem nereagoval. Očividně jsem mu dovolil, aby odešel.
"Neznáš náhodou nějaký rychlejší způsob, co? Nebo někoho kdo by ho mohl znát..." Jak jsem se znal, tak bych toho stejně po takovém roce nechal. Kdybych neviděl žádné výsledky, přestalo by mě to bavit... A vrátil bych se k tomu kdoví za jak dlouho.

Reizo Kami

Přijde do kasáren 10. divize a porozhlédne se kolem sebe nějak přeplněno tu je řekne si a pohled mu zůstane na  skupince dvou shinigamiu. "áááá, dobrý den přeji. Prosím vás nemohli by jste mi porad kde bych našel kapitána desáté divize? Jsem tu nový právě dneska jsem nastoupil a moc se tu zatím nevyznám" Nahodí lehký úsměv na tváři a lehce se poškrábe na zátylku. pak si všimne že jeden z nich má haori kapitána. "Je možné že by jste to byl vy?" zahledí se na Sai Kazumu... stojí před ním takže si nevšimne značky jiné divize kterou má na zádech. "Moc mě těší jsem Reizo Kami, nový člen 10 divize " Podá mu ruku a lehce nakloní hlavu do boku

Aki Maki

Vejde do své kanceláře. Zavře za sebou dveře a dlouze pohledem přejede místnost z levé strany až k pravé straně. Usměje se.
Kapitán Akimoto Maki...Aki-taicho...
Řekne tak polohlasně.
Ano, zní to skvěle. Já vím..
S úsměvem na tváři obejde z levé strany obří pracovní stůl. Hned za stolem má pořádné okno, aby viděl veškeré dění venku. Posadí se na židli a maličko se zatočí ze strany na stranu.
Výborně..
Vezme papír, týkající se příchodu nového člena do jeho divize, který má v pravém rohu stolu a začne do něj něco psát.

Koi

Členka deváté divize následovaná svým novopečeným kolegou nakráčela do kasáren. Zamířila hned ke kapitánské kanceláři. Ještě se letmo podívala na Ricka, jestli je připravený... ale po pravdě, po yaoi fanynkách byl nejspíš už připravený na vše. Křest ohněm a tak to má být. Sebevědomě tedy zaklepala na dveře a čekala, jestli se kapitán ozve.

Aki Maki

Stále pokračoval v psaní, když tu náhle uslyšel jak někdo klepe na dveře.
Vstupte..
Pravil mírně zvýšeným hlasem. Ukazováček levé ruky si přiložil na rty a udělal jedno krátké..
Pssst! Dokončím myšlenku..
Pravou rukou mezitím stále psal. Takto psal asi dalších šest vteřin. Poté pozvedl hlavu na nově příchozího a pravou rukou odsunul papír zpět do pravého rohu stolu.
Oh, nejste ten koho jsem očekával. Nuže, co vás přivádí?
Nahodil úsměv od ucha k uchu.

Aririki Rick Ginken
Přišli jsme pohovořit s mužem, který mi byl od prvního pohledu a prvních několika slov nesympatický. Nedal jsem to na sobě znát, koneckonců jsem dokonalý manipulátor. Mile jsem se usmál a řekl: Zdravím, jmenuji se Aririki Ginken. Ale můžete mi říkat Ricku. Přišli jsme se zeptat, jestli byste měl čas na kratičké interview.
Prohlížel jsem si ho přátelskýma očima, kdyby ale ten člověk uměl číst myšlenky, mohl by slyšet, jak přemýšlím, jestli ho mám na místě srazit. Ale nedovolil jsem si to. Nechceš mu přecejen dát trochu do zubů? zeptal se mě telepaticky Zachary. Mám už takhle podmínku. Navíc- kapitána asi jen tak nesložím.

Aki Maki

Pohlédl na ně a zkoumavým pohledem si je prohlížel.
Raději bych zůstal u formálnějšího oslovování..
Odpověděl tomu klukovi, jehož jméno už zapomněl. Ale byl zatraceně ukecanej. A to se Akimu nelíbilo. Založil si ruce na prsou a maličko se pootočil na své židli.
A čeho přesně by se to interview mělo týkat?
Pohlédl maličko podezíravě na toho ukecaného.

Mizuki

Zamyslel se. A pak se koukl na Saie.
Říká se spousta věcí...prý jsou takové metody, ale jsou dost nebezpečné.
Rozhlédl se okolo.
Upřímně teď nevím o nikom, kdo by dokázal nějak popohnat získání bankaie...ale já jsem tu rok nebyl...hodně se mění...
Usmál se na tebe. Rozhodně vypadal, že by mohl vědět víc než říká, ale asi to nepovažoval za adekvátní.

Aririki Rick Ginken
Jen jsem sledoval jeho tvář a před sebou viděl informace. Byl podezřívavý, zřejmě nejen že se bál odhalení, ale měl se asi i čeho bát. Viděl jsem ale i to, že je schopný se kontrolovat. Lehce jsem se usmál: Promiňte Maki-dono. lehce jsem se uklonil. Jde o to, jak jste se stal kapitánem. Zajímá nás váš život a vaše dosavadní kariéra.
Nic jsem nevěděl, ale rozhodl jsem se zatvářit, že ano, abych sledoval jeho reakci. Mohu se začít ptát, nebo chcete ještě něco říci? Samozřejmě pokud nemáte čas... moje tvář jasně říkala: ,Vím všechno a jen čekám, co uděláš!´ Schválně, jestli? usmál jsem se v duchu.