10. divize, knihovna

Aki Maki

Vstoupil do kasáren 10. divize. Samozřejmě už v normálním Haori, tu kápi odhodil někde v Rukongaii. Opět pozdravil pár členů co potkal a ujistil se, že přijdou na oslavu. Tímto způsobem se dostal až ke své kanceláři. Zde vzal Airisu a položil ji i s květináčem do menší bedýnky, samozřejmě bedýnka měla volnou vrchní stranu, aby na Airisu během cesty svítilo. Po všech těch úpravách Aki vyrazil s Airisu na další cestu. Samozřejmě se chystal do sídla rodu Kuchiki.

Aki Maki

Dorazil se spokojeným úsměvem na tváři. Kráčel si to rovnou do své kanceláře. Akiho kancelář byla rovnou napojená přes jednoduché dveře na byt. Aki tedy prošel až do svého bytu, kde si dal krásně teplou lázeň. Takhle relaxoval skoro hodinu. Když už voda byla skoro studená, tak se odhodlal opustit koupelnu. Oblékl si luxusní černé kimono, ve kterém se usadil na pohovku. Pouze seděl a pozoroval prázdnou poličku, na které byla ještě před malou chvílí Airisu. Takto Aki pozoroval onen prázdný prostor, dokud neusnul.

Aki -> Usnul jsi trochu smutně, ale zato se ti zdály krásné sny. Zdálo se ti, že tě přišla navštívit Hikari, která s sebou přinesla i Airisu. Kromě toho ti donesla vlastnoručně uvařené jídlo v krásné, ozdobné krabičce. Bylo to výborné, nikdy jsi nejedl tak dobré jídlo! Otevřeli jste si sake a dokonce i Airisu si dala a všichni tři jste si povídali a smáli jste se a u toho se na obloze objevila krásná duha.

Aki Maki

Snil svůj krásný sen. Sen byl tak úžasný, že mu málem slina ukápla. Naštěstí neukápla. Aki vypadal opravdu vtipně, když spal. Seděl narovnaně, jak prvňáček poprvé ve škole a na tváři měl velký spokojený úsměv. No, možná to vypadalo více strašidelně, než vtipně. Každopádně právě popíjel s Airisu a Hikari, což bylo super. Jeden by si byl řekl, že bude překvapenej, že popíjí právě s Airisu, ale Akiho spíš překvapilo, že pije právě Hikari. No a teď nad nima byla ještě duha, tak to už byla brutální nálož rozkoše!

Aki -> Probudilo tě sluníčko, které svítilo do okna. Vypadalo to na velice krásné a svěží ráno. Sice duha na obloze nebyla, ale i tak jsi měl pocit, že se dnes stane něco skvělého. Nedlouho po té, co ses s dobrou náladou probudil, zaťukal někdo na dveře.

Aki Maki

Vstal z pohovky a lehce si prokřupal krk. Pak se ještě dloooouze protáhnul. Aki nevěděl, kdo je za dveřmi, ale stejně by bylo nevhodný kdyby tam přišel jen v županu, tak si přes sebe ještě radši přehodil kapitánské haori. Poté došel tedy ke dveřím, vzal za kliku a otevřel.

Aki -> Za dveřmi stála... Hikari. Vypadala podobně jako včera, když jsi ji poprvé uviděl. Její oblečení i účes byly jednoduché a ona se na tebe usmála, než se hluboce uklonila. "Akimoto-taichou, dobré ráno. Doufám, že vás neruším..." byla první slova, která pronesla. Mohl sis všimnout, že v rukou drží jakousi krabičku.

Aki Maki

Příchod Hikari ho překvapil, ale příjemně překvapil. Málem ji hned začal vypravovat svůj sen, ale naštěstí si to ještě rozmyslel.
Dobré ráno Hikari-sama.
Odpověděl a též se uklonil.
Omlouvám se, večer jsem ještě dělal nějaké papíry a usnul jsem.Jinak samozřejmě nechodím takhle nedbale oblékán po kasárnách..
Z jeho úsměvu šlo rozpoznat, že se maličko zastyděl.
Jistě že nerušíte, chcete jít dál? Mohl bych vám udělat čaj..
Levou rukou si lehce poupravil ofinu. Opravdu moc doufal, že Hikari jeho pozvání přijme. Zároveň musel neustále přemýšlet, co se asi nachází v oné krabičce.

Aki -> "Je mi líto, ale bohužel mám trochu naspěch. I tak bych se vám ale chtěla omluvit za své včerejší chování, taichou. Bylo to poněkud přehnané. Snad vás neurazí, že jsem pro vás uvařila... Prosím, přijměte to jako mou omluvu," stále se ukláněla a při poslední větě natáhla ruce, ve kterých držela krabičku, která obsahovala - jak se ukázalo - jídlo.

Aki Maki

Pousmál se. Vzpomněl si hned na sen, který se mu před malou chvílí zdál. Už chyběla jen Airisu a flaška saké.
To je naprosto v pořádku Hikari-sama. Jediný kdo by se měl omlouvat, jsem já. Ale váš dar mile rád přijmu, stejně jako jste vy přijala Airisu.
Jeho úsměv se ještě rozšířil. Natáhnul ruce a vzal si od Hikari krabičku s jídlem. Poté se hluboce uklonil. Byl unešen tím, že Hikari dokonce i vaří.
V tu chvíli Aki nevěděl co říct, nechtěl aby Hikari odešla. Rozhodl se tedy pokračovat v konverzaci.
Určitě to bude výborné..
Poznamenal směrem ke krabičce. Hrozně ho zajímalo, jaké překvapení ho uvnitř čeká.

Aki -> Hikari se konečně narovnala. Viděl jsi, že se usmívá. "Opravdu jsem se snažila, Akimoto-taichou. Doufám, že vám bude chutnat..." Na chvíli sklopila zrak a působilo to skoro stydlivě, tak velice prosté a nevznešené gesto. "Až půjdu zpátky, ráda bych se zde ještě zastavila, ale to bude spíš až k večeru," pronesla a sepjala ruce před sebou. "Teď ale už musím, ač je to ode mě nezdvořilé. Neměla jsem tu vůbec být, ale skoro celou noc jsem nespala, jak jsem na to myslela. Musela jsem ulevit svému svědomí..." dodala, a potom se znova uklonila, tentokrát na rozloučenou. "Zatím nashledanou, Akimoto-taichou!"

Aki Maki

Jsem si jist, že bude..
Přikývnul s milým úsměvem. Byl rád, že viděl Hikari se usmívat. To že Hikari přišla, bylo pro Akiho opravdu veliké překvapení. To by víc očekával Raidena s pozvánkou na společný čajový dýchánek s Kasumi.
Mohu vás ujistit, že na vás budu navečer trpělivě vyčkávat..
Usmál se a opět se s úsměvem uklonil. Přesto mu stále v hlavě vrtalo, jaký pokrm bude v oné krabičce.
Jsem rád, že jste přišla, ale zároveň doufám, že dorazíte v čas a nebudete mít žádný problém..
Řekl opravdu starostlivým tónem. Ale usmíval se jak sluníčko.
Nashledanou Hikari-sama..
Odpověděl a též se uklonil.

Aki -> Hikari ladným krokem odešla a zanechala tě se svým dárkem. Po pravdě jsi měl po ránu docela hlad, takže přišlo vhod!

Aki Maki

Jak to v každé dobré romantické komedii bývá, tak Aki ještě nějakou dobu koukal na odchízející Hikari. Poté, když už opravdu zmizela, tak zavřel dveře a posadil se ke stolu. Krabičku položil před sebe. Prokřupal si krk, promnul ruce a pln očekávání sundal víčko.

Aki -> Bohužel se mi nedaří najít nějaký pěkný obrázek, který by nebyl zároveň infantilní, ale prostě byla to tradiční bento krabička, na jedné straně rýže a okolo spoustu dobrot - masa a zeleniny, hub a podobně. Vypadalo... sice ne jako špagety, ale i tak to bylo pěkné a zdálo se, že si s tím dala opravdu práci.

Aki Maki

Podíval se na ty dobroty. Byla to opravdu luxusní snídaně.
Myslím, že dnes asi vynechám oběd..
Pravil a pomocí shunpa se přenesl k lince. Zde vzal nové hůlky a brzy seděl opět u stolu. Nabral první sousto a opravdu pomalu ho strčil do úst. Chvíli žvýkal. Polknul. Před očima jako by spatřil duhu. Bylo to výborné! Vychutnával si každé sousto, dokud krabička nebyla prázdná.

Aki -> Jak ses tak projídal bento krabičkou, všiml sis, že pod zeleninovými závitky je nějaký papír. Když jsi ho vyndal, zjistil sji, že je to dopis... a na něm bylo tvoje jméno. Hikari ti napsala dopis, který schovala pod tvé jídlo. Začal jsi tedy zvědavě číst.

Milý Akimoto-taichou,

ještě jednou se omlouvám za své včerejší chování. Moje reakce byla unáhlená a zcela nepodložená. Dnes je to ovšem něco jiného. Věděl jste, že když probíhá technika proměny, kterou prováděl muž, jenž se vydával za mého bratra, nesmírně to bolí a on se vás musí dotýkat? Troufnu si říct, že nevěděl. Je to proto, že jste lhal, Akimoto-taichou. A z toho, že jste se snažil zapřít svou přítomnost u Yasumarova únosu, můžu usoudit jen jediné. Nemáte čisté svědomí, protože jste ho zavedl do předem připravené pasti. Chci, abyste věděl, že svého bratra mám velice ráda a neodpustím nikomu, kdo mu ublíží. To, že jste něco takového vykoval, a potom se odvážil vkročit do mého domu a vydávat se za přítele, není hodno kapitána Gotei 13.
Nyní ale k hlavnímu předmětu mého dopisu. Toto jídlo jsem otrávila. Není to rychle působící jed, nebojte se, Akimoto-taichou. Máte ještě nějaký čas. Právě tolik, abyste stihl doběhnout na místo, které jsem vám nakreslila dole na mapě. Naleznete tam keř s bobulemi, které vám pomohou. Není to pro vás možná tak daleko, ale tento jed působí neblaze na shinigami schopnosti a bez shunpa si budete muset pospíšit, abyste tam dorazil včas. Do Seireitei už se prosím nevracejte. V době, kdy byste byl zpět, už budou všichni vědět pravdu. Jistě víte, že by vás nečekalo nic příjemného. Pokud opustíte Gotei 13, můžete se stále zachránit, přestože jako zrádce.
Nebudu tento dopis prodlužovat, abych vás neokrádala o vzácný čas. Ráda bych na konec řekla, že vám přeji vše dobré, ale není tomu tak. Spěchejte, je-li vám život milý, či spáchejte seppuku, je-li vám milá vaše čest.

Aki Maki

Akimu se skoro zastavilo jeho chladné srdce. Byl tohle konec? Snad poprvé pozná, co je láska k jinému tvorovi než je on a zabije ho to? Aki samozřejmě hned uchopil mapu a utíkal na vyznačené místo. Určitě ještě nehodlal umřít. Umírání nebyl zrovna jeho šálek čaje. Akimu nebylo přílíš dobře. Nevěděl jestli to bylo účinkem toho jedu, nebo tím, že žena, které důvěřoval na tolik že ji věnoval Airisu, se ho pokusila zabít. Přesto to Aki bral z té světlejší stránky, Hikari mu dala možnost žít. Možná není vše ztraceno. Možná k němu hluboko uvnitř taky něco cítí. To vše donutilo Akiho k úsměvu. Podle mapy byl Aki na místě, potřeboval už jen ty bobule.

Pokračuj TADY.

Stálo ju celkom úsilie a vytrvalosti sa sem dostaviť, pretože sa nedokázala ešte v Seireitei dostatočne vyznať, ale pomaly to nejako vstrebávala, ale nie dosť rýchlo ako dúfala. Zastavila sa a dívala sa vpred. Začala mať divný pocit v podbrušku.. hej, to boli menšie nervy. Vykročila a cítila ako sa ten pocit trošku zhoršuje. Povzdychla si a pri kráčaní si prešla rukou po vlasoch a dala si ich preč z tváre. Čo sa stane, stane sa. Vkročila do budovy 10. divízie a už len hľadala kanceláriu kapitána. Vlastne, pomaly už ani nevnímala kam ide, pretože sa jej zrazu vynorila spomienka: "...pocházím z desáté divize." Pamätala si hlas aj tvár toho shinigamiho, ktorý jej to povedal. Avšak na meno nemohla teraz prísť. Možno ho tu uvidí. Od tej doby, čo odišla z akadémie, nikoho už známeho nevidela.. teda známeho aspoň od pohľadu. Kráčala po budove a teraz jej cieľom skôr bolo prísť na to meno, aj keď celkom pochybovala, že ho tu uvidí. Už si poriadne ani nepamätala, čo mal za postavenie. Mala pocit, že to bol podkapitán, ale teraz si nie je istá. Veď za tú dobu sa mohlo hodne vecí zmeniť, pri jej šťastí bude v inej divízii alebo sa proste minú. Ani presne nevie, prečo premýšľa nad tým, žeby ho tu stretla, ale asi to bude tým, že by bolo príjemné po tej dlhej dobe stretnúť niekoho, kto s ňou prehodil pár slov a to dobrovoľne.

Ib -> I když si tě v podstatě nikdo nevšímal, podařilo se ti najít kancelář kapitána bez pomoci. Tedy aspoň na dveřích bylo napsáno, že je to kancelář kapitána, takže nezbývalo než doufat.

Ako kráčala pomaly a pritom stále premýšľala, zastavila sa. Pozrela sa smerom na dvere. Ak tam bolo aj meno kapitána, tak by si ho aj tak nevšimla, pretože hľadala len tu kanceláriu a meno by si nevšimla, pretože teraz nebola v stave, kedy by dokázala aj čítať, keďže bola hodne zamyslená. A ak nie, tak proste.. sa dívala na dvere a vydýchla si. Konečne to našla. Zdvihla ruku a zaklopala a čakala či niekto otvorí.

Aki Maki

Objevil se v kasárnách 10. divize. Opravdu chvátal, nebyl si totiž jistý, jaká situace právě v Seireitei vládne. Dost možná už po něm jdou. No rozhodně se musel mít trochu na pozoru. Šel rázným krokem s úsměvem na tváři přímo ke své kanceláři. Zde ovšem stála už dívka, kterou si sám osobně vybral na post podkapitána. Byla to Ib. Aki si nebyl jistý, jestli Ib před dveřmi nehlídala a neměla nahlásit jeho příchod, ale neměl na výběr. Musel do své kanceláře a do ní byl vchod pouze přes dveře, u kterých stála Ib.
Zdravím vás Ib..
Prohlásil, když k ní došel. Hned chytl rukou kliku dveří a otevřel.
Nepůjdete dál?
Zeptal se s úsměvem na tváři a levou rukou ji poukázal, aby vstoupila. Bylo vidět že má na spěch. Rozhodně musel zmizet minimálně z chodby, kde ho mohlo spousty lidí vidět.

Stuhla, keď ju niekto oslovil. Dokonca tu niekto poznal jej meno, to rozhodne nečakala. Otočila sa a videla tú tvár, ktorú dlho nevidela. Zarazene sa naňho dívala. Nečakala to, rozhodne nie tak skoro. Celú dobu sa snažila prísť na jeho meno a teraz ako videla jeho tvár a poznala jeho hlas, rozsvietilo sa jej.
"D-Dobrý deň, Akimoto Maki." pozdravila a trochu sa uklonila. Nevedela ako ho má teraz oslovovať, preto použila celé jeho meno. Keďže ju sám zaviedol do kancelárie, určite bol kapitánom a nie podkapitánom. Aspoň jeho oblečenie na to vyzeralo. Prikývla, keď ju pozval ďalej a vošla dovnútra. Zdál sa jej tak divný. Asi nemal na ňu čas a ponáhľal sa to s ňou vybaviť, nech to bolo čokoľvek. Vošla dovnútra a dívala sa naňho.

Aki Maki

Sedl si za stůl do svého bílého křesla. Rukou potom ukázal na židli proti němu.
Posaďte se Ib..
Na tváři měl stále úsměv, ale přesto šlo vidět, že je v poměrně velkém časovém presu.
Omlouvám se, rozhodně jsem si to nepřál takhle na rychlo. Dokonce jsem plánoval i oslavu vašeho povýšení.
Najednou se zarazil.
Teď jsem se prokecl. A je po překvapení. No nevadí..
Vstal od stolu a do kožené brašny začal skládat různé věci. Dal tam například inkoust, pera, prázdné svitky a podobně. Poté si z náramku kolem krku sundal klíč, kterým otevřel šuflík svého stolu. Vytáhl z něj šest starých alb. Samozřejmě v těch albech byla sbírka jeho kartiček pokemonu, ale to Ib nemohla vědět. Vložil je též do brašny, což uničilo brašnu poněkud těžší, než plánoval.
Víte Ib..já ve vás vidím opravdu velký potenciál a proto jsem si vás vybral na post svého podkapitána.
Pravil opět s lehkým úsměvem. Tentokrát se posadil na hranu stolu opravdu blízko Ib. Lehce ji uchopil za ruku.
Byl jsem falešně obviněn Ib a musím na nějakou dobu opustit Soul Society. Proto vám svěřuji tuto divizi. Jakoukoliv pomoc hledejte u svého důstojníka Reiza. Nikomu příliš nevěřte a starejte se dobře o divizi. Jednou, snad brzy, se vrátím. Budu vám věřit Ib.
Usmál se a podíval se na ni. Ruku jí samozřejmě potom hned pustil. Poté se zhluboka nadechl a vydechl. Rozhlédl se.
Hádám, že nyní je to tu vaše Ib..
Na tváři si však stále držel úsměv.