10. divize, knihovna

Aki Maki

Pouze mávnul rukou, nad jeho omluvou. Další věta ho už ale maličko zaujala. Naklonil se maličko dopředu, lokty opřel o stůl a rukama si podepřel hlavu. Na tváři se mu objevil obrovský úsměv.
Takže, někdo se konečně zajímá o můj život? Moc rád si s váma popovídám...
Pravil celkem nadšeným tónem. Jednu chvíli měl dokonce oční kontakt s tím klukem, jehož jméno si nepamatoval.
V tom případě zaujměte místa. Tohle bude opravdu dlouhý příběh...
Na tváři měl pořád úsměv. Vrátil se zpět do původní polohy, tedy opřel se pohodlně zády o opěrku židle a lehce se na ni pootáčel tam a zpátky.

Koi

Vypadalo to, že si Rick zatím vedl celkem dobře, rozhodně tedy lépe, než při minulém pokusu. Nechala ho tedy dělat vše dle svého a sama se posadila do rohu, kde potichu sledovala situaci. Zatím byla spokojená. Trochu se bála, že už je předešel nějaký jiný člen devítky, ale nejspíš byli první a budou mít tedy pro noviny velice zajímavý článek o novém kapitánovi. Ještě že se to v Gotei 13 tak často měnilo... pořád bylo o čem psát!

Aririki Rick Ginken
Dobrá Maki-dono. také jsem se široce usmál a posadil na židli naproti němu. Tedy spíš zmizel a objevil se na židli. Je to možná kapitán, ale pochybuji, že se zaměřuje na Shunpo. pomyslel jsem si s lehkým náznakem hrdosti a o to větším pocitem nadřazenosti.
Stále jsem se lehce usmíval a vytáhl z kapsy otrhaný blok, kam si běžně zapisuji básně. Můžete začít pane.

Aki Maki

Pousmál se nad chováním toho zvláštního kluka. Možná se spletl. Ten kluk se mu začínal pomalu líbit. Působil drze, rád se předváděl. Do divize by ho hned bral. Ale pro tentokrát se mu pokusí maličko srazit hřebínek.
Pomocí svého shunpa se objevil v rohu své pracovny. Popadl konvičku a zalil zvláštní KVĚTINU.
Chudinka Airisu, musela trpět ten den bez vody...
Květina hned po osvěžení rozzářila ještě více barvami.
Tak můžeme začít..
Volným krokem se opět vrátil ke svému stolu, kde se pohodlně usadil do své židle. Nahodil svůj úsměv a mrknul na Koi.

Aririki Rick Ginken
Usmál jsem se na kapitána a na mé tváři se nehnul jediný sval: Jak jsem řekl, můžete začít kapitáne. Na mojí tváři nebyl znát jediný záchvěv zklamání. V mé hlavě se však linula řada [na tomto fóru] nereprodukovatelných nadávek.
Je rychlý. Na to, že zřejmě má nějaké tajemství, se tváří moc uvolněně. Asi to nebude nic vážného. Stále jsem však sledoval každý záchvěv jeho tváře. Tužka připravena nad blokem, abych zachytil každé jeho slovo. Musím vás však poprosit o shovívavost, neboť Vás budu občas obtěžovat doplňujícími otázkami.

Aki Maki

Otočil se na své židli a pohlédl z velkého okna, který je za normálního sezení u stolu přímo za jeho zády.
Zajímá vás celá má kariéra, nebo jenom povýšení na kapitána?
Pravil s překvapivě kamenou tváří. Do té mu vlastně ale stejně nešlo vidět, tuto chvíli byl zády k nim a koukal z okna. Poté se však rychle otočil s obřím úsměvem na tváři.
Ani mi nemusíte odpovídat, povím vám to všechno pěkně po lopatě.
Položil si ruku v pěst před ústa a lehce si odkašlal.
Už na Akademii jsem věděl, že to někam dotáhnu. Rychlostí a uměním se zanpakuto jsem byl snad nad všemi v ročníku. No ale jednu slabinu přeci jen mám a ještě dneska jsem ji nedokázal odstranit.
Lehce se naklonil a zašeptal.
Neumím ani jedno Kido..!
Potom se zasmál a bouchl do stolu.
Asi si umíte představit, jak ponižující to bylo! Neumím jediný Kido a přesto jsem se stal kapitánem. Ale to přeskakuji...
Znovu se uklidnil a opětovně si položil ruku před ústa a odkašlal si.
Začínal jsem ve 3. divizi. Byl jsem obyčejný člen, ale byl jsem velmi ambiciózní. Vlastně pořád jsem!
Opět se zasmál.
Stíháte si to zapisovat? Doufám že ani, chci aby tam byl i ten sebemenši detail..
Pravil a pohodlně se usadil do svého křesla. Miluje tohle křeslo, je tak pohodlný. A jak jsem už říkal, připadal si v něm jako absolutní boss.
No tak kde jsem byl..Jo! Třetí divize. Už tehdy jsem se s kapitánkou zůčastnil něčeho maličko ilegálního, ale bylo mi odpuštěno. Poté si mě stáhla kapitánka Haruki do druhé divizi, jako jejího důstojníka. O my se neměli rádi! Ale přesto to celkem fungovalo, ona mě posílala na různé mise a já se chtěl předvést a všechny je plnil. Dokud jsme nezavřeli jednoho zvláštního muže...
Maličko ztišil a jeho úsměv náhle zmizel. Nasadil docela tajuplný hlas.
Nebudu vám popisovat, co přesně mi napovídal. Ale pokusil jsem se ho osvobodit. Při pokusu jsem těžce zranil tři členy vlastní divize, chytil mě až Izanagi.
Potom se mu na tváři opět objevil obří úsměv.
Izanagi, byl to ale...No nebudu vulgární. Přechytračil mě Kidem.
Potom se na moment odmlčel. Zhluboka se nadechl a vydechl.
Byl jsem nějakou dobu zavřenej. Nakonec si mě vytáhl kapitán 10. divize a udělal mě jeho podkapitánem. Tvrdil že mám potenciál. Brzy však zmizel, já maličko řídil divizi, dokud nepřišel Kuchiki Yasumaru.
Povzdechl si.
Jo tohohle kluka jsem měl rád. Byl vtipnej a respektoval mě!
Oči jako by maličko přestali zářit.
Ale potom jsme byli přelstěni a kapitán na misi zmizel. Pokoušel jsem se ho najít, ale marně. Poté jsem byl přivolán k vrchnímu kapitánovi a povýšen. No a teď jsem zde..
Nakonec se usmál a maličko pozvedl ruce. Pak si opět odkašlal a prohrábl vlasy.
Omlouvám se, maličko jsem se zapovídal. Máte nějaké otázky?
Nedalo mu to a musem se opět podívat na Koi a mrknout. Rád tohle dělal, zvlášť v takovém psotavení.

Aririki Rick Ginken
Celou dobu jsem psal, neuvěřitelně rychle, a těsnopisem, který přečtu jen já. No a teď jsem zde... zašeptal jsem pro sebe.
Dopsáno. Tak vezmeme to hezky popořádku, protože čtenáře určitě budou zajímat podrobnosti. Tak začněme tou Akademií. Jak jste prošel Akademií? Jaké byli vaše vztahy s vyučujícími a spolužáky? A hlavně, jak se vyvíjely vaše schopnosti v průběhu studií?

Aki Maki

Mmm...
Podíval se na toho kluka. Docela ho překvapilo, jak rychle psal.
No. Neměl jsem moc problémů s vyučujícíma. S pár klukama jsme se sem tam pošťuchovali a maličko poprali. Ale nikdy nešlo o nic vážnýho.
Potom se poškrabal na bradě.
Vyučující. Můj učitel mi dával pěkně do těla, co se shunpa a boje se zanpakuto týká. Věděl že mám na víc a snažil se to ze mě dostat. A moje učitelka kida, bez ní bych tu nebyl. To ona se slitovala přes moje dobré výsledky v ostatních předmětech, že mě nechala projít i bez toho aniž bych zvládl jediné kido.
Pravil a opět se pohodlně usadil. Začal se zase lehce točit na své židli tam a zpátky.
No tak jak jsem říkal. S mečem mi to šlo už první den. Jen jsem hůře bránil. Byl jsem příliš agresivní. Napadal jsem a nehlídal jsem si slabá místa, kterých můj vyučující využíval. Shunpo jsem se naučil taky téměř okamžitě, ale nedokázal jsem přesně určovat vzdálenost doletu. No a kido byla pohádka sama o sobě. Nikdy se mi nepovedlo no.
Poškrábal se na týlu hlavy.

Aririki Rick Ginken
Lehce jsem kýval. Já to měl na Akademii dost podobné. I když já jsem nebyl až tak velký střevo na Kido. Na druhé straně... já nejsem ani zdaleka tak rychlý.
Pak jste se dostal do třetí divize. Říkal jste něco lehce ilegálního. Můžete mi říci, nebo alespoň lehce nastínit, o co se přibližně jednalo? Případně další maličkosti a pikantnosti z tohoto období? Má tvář byla zaujatější, ale bylo vidět, že je tam čertovské jiskření. Nelegální. To slovo mělo pro mne úžasný zvuk.

Aki Maki

No podívejte..
Na chvilinku se odmlčel. Levou rukou si začal mnout rukáv svého haori na právé ruce.
Po pravdě.. Ani dneska nevím o co přesně šlo. Šel jsem dobrovolně s kapitánkou a ta byla možná tak trochu proti systému. Ale nelituji toho. Každá zkušenost dobrá..
Maličko ďábelsky se při tom usmál. Ale tak to byl pro něj už docela typickej úsměv.
Větší sranda byla až v druhé divizi..

Aririki Rick Ginken
Jak došlo k přestupu mezi divizemi? zeptal jsem se a poznamenal si do bloku, že se musím ještě vrátit k nelegálním záležitostem třetí divize. Případně si i proklepnout její členy. Třeba bych sepsal nějaký článek i o nich.
Říkáte, že vás kapitánka neměla ráda, ale přesto to byla ona, kdo si vás přetáhl. Proč si vás přetáhla a proč vás neměla ráda? úmyslně jsem použil jeho slova, ale v trochu jiném smyslu, takže to vyznělo poněkud úchylně. Měl jsem na tváři ďábelský úsměv typu: Řekněte mi o tom víc.

Aki Maki

Víte...mm promiňte, jak že se jmenujete?
Na tváři pořád udržoval úsměv.
Já sem šel vždy za vyšším postem. Do druhé divize jsem šel na post důstojníka. Tehdy to s kapitánkou ještě fungovalo. Ale zjistil jsem, že podkapitán druhý divize, který už zde naštěstí nepůsobí, byl naprostý poleno. Snažil jsem se plnit vše abych se dostal na jeho místo a vždy marně. Dokonce pak místo mě povýšili jiného člena. A to mě naštvalo a pomohl jsem tomu muži k útěku z vězení. Poté už mi kapitánka nikdy nevěřila a mě ven dostal kapitán 10. divize..
Poté se maličko promnul oči. Ohnul se pod stůl, otevřel šuflík a vytáhl flašku jemného vína.
Až mi z toho mluvení vyschlo. Určitě si taky dáte, že?
Ohnul se znovu a vytáhl tři čisté sklenky.

Aririki Rick Ginken
Rick. doplnil jsem ho, když se ptal. Kde byl ten muž zavřený a jak probíhala ona záchranná akce? zeptal jsem se.
Přerušil jsem zapisování a usmál se, když vytáhl víno. To je dobré, mám svoje. Vytáhl jsem z kapsy panáka do půlky plné černé silně aromatické alkoholické tekutiny. Zároveň jsem vytáhl z druhé kapsy cigaretu. Smím? zeptal jsem se.

Koi

se mírně usmívala až do chvíle, kdy Rick odmítl kapitánovo pozvání. V duchu jen zakroutila hlavou a dala mu mentální pohlavek. Copak neví, že společné pití alkoholu rozvazuje jazyk? Mohli se dozvědět spoustu zajímavostí! No, je to jeho rozhovor, chybami se člověk učí. Nicméně doufala, že nabídla stále platí aspoň pro ni, protože ona by si trochu vína rozhodně dala.

Aki Maki

Ah..Rick..
Jen tak poznamenal.
To si nezapamatuju..
Pomyslel si. Maličko ho překvapilo, že Rick odmítl jeho pohostinost. Cigaretám zrovna nefandil, ale když už to muselo být. Kývnul hlavou na znamení souhlasu, ale zároveň se pomocí shunpa objevil u květiny zmiňované několik příspěvku předtím. Vzal ji i s květináčem a otevřel okno, za který onu květinu posadil.
Kvůli kouři ztrácí barvy..
Poznamenal. Poté se podíval na Koi a usmál se.
Ale vy si jistě sklenku dáte že? Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy byl s takovou krasavicí
Ani nepotřeboval odpověď a už naléval dvě sklenky vína. Na moment si vzpomněl na servírku z baru. Myšlenku ale rychle poslal pryč. Mžikem oka se objevil u Koi se sklenkou v ruce.
Prosím..
Podal ji onu sklenku. Poté se podíval na Rickyho a pomaly křáčel opět za svůj stůl. Pohodlně se usadil. Poté začal pokračovat.
Byl zavřený v jedné ze žaláří druhé divize. Jak jsem již říkal, měl jsem ho vyslechnout. A nejspíš jsem ho vyslechl až moc.
Zasmál se a upil ze sklenky. Poté nahodil úsměv a maličko se překlonil.
Během úniku jsem těžce ranil tři členy vlastní divize. Nechtěl jsem je zabít, nejsem pes!
Znovu maličko upil ze sklenky.
Ale nechtělo se jim vzdát. Bylo potřeba trošku brutálnějších způsobů, aby mě už neotravovali...
Dodal nakonec takovým temnější hlasem. Potom zase upil sklenky a nahodil "Why Not" výraz. Ten pak ovšem přešel zase v úsměv.

Koi

přijala kompliment blahosklonně s mírným úsměvem na tváři. Přiťukla si s kapitánem a dál naslouchala jeho příběhu, který začínal být poněkud temný. Pomalu upíjela víno a přemýšlela o tom, že tenhle rozhovor bude v tisku velice úspěšný.

Aririki Rick Ginken
A pak vás jiný shinigami přemohl kidem. Smím se zeptat jakým způsobem? A jak vás poté vytáhly z cel? zmizel jsem a objevil se u okna. Bylo mi jasné, že na něj dojem neudělám, ale alespoň na Koi bych mohla a navíc... otevřel jsem druhé okno a kouřil ven z něj. Když ta květina ztrácí barvu. lehce jsem mrkl. Zároveň jsem koukl na slušnou část bločku, kterou jsem už popsal.

Tsu Utsukushi
Přijdu sem a hned se zastavím , podívám se okolo sebe a usměji se jak je to tady velké , nadechnu se a z plných plic vydechnu To je ale nádhera ! rychlejším tempem půjde dál a zahlídne lavičku , pomalu k té lavičce přijde a posadí se
Zajímalo by mě koho prvního potkám trochu si povzdychne , zavře oči a usměje se.

Tsu Utsukushi
Vstane a otevře oči , najednou se trochu zasekne že si uvědomil že není ve správné divizi , porozhlédne se rychle kolem sebe Sakra to jsem se asi musel ztratit rychle se protáhne a rychlejším tempem odejde a zmizí.

Reizo Kami

heh? Podívá se na tu mladou dámu co právě přišla k nim, otočil se na ní a řekl mno... jsem tu nový no lehce jsi prohrábl vlasy a dál ji sledoval  na práci vlastně asi nic moc nemám... ikdyž jsem se ještě nepřišel ani nahlásit ke kapitánovi lehce uhne pohlede a pousměje se ale snad by to takový problém nebyl tak proč ne... může to být dobrá zkušenost znovu se podíval na ní a na obličeji měl krásný úsměv ikdyž jeho oči zůstaly zcela prázdné a jestli je to rozkaz tak stejnak nemám asi navybranou

Reizo -> Slečna praskla další bublinu ze žvýkačky. "Hmmm. Rozkaz, nerozkaz. Na vybranou nemáš, to je pravda." řekla po chvíli. Než pokračovala praskla další bublina. "Kapitánovi tě představím sama. Zrovna k němu jdu." otočila se na patě a už chtěla vyrazit, ale v tom se zarazila a znova se podívala na nováčka. "Jakže se vlastně jmenuješ?" zeptala se.

Reizo Kami

Umm... dobře. lehce se znovu pousměje. Reizo Kami, promiňte moje chyba měl jsem se představit dříve ale myslel jsem si že to tam máte někde napsané. poukáže na ten spis a vy jste? naklonil lehce hlavu a znovu se pousmál. vidíme se poprvé a hned mi tyká, ale což je i docela milá takže mi to ani tak nevadí lehce se zamyslí a pak se pousměje, v jednu chvíli vypadal i jak úplný idiot

Aki Maki

Koukal na Rickyho.
Ano, shinigami jménem Izanagi. Jistý druh poutacího kida, zneškodnil mě opravdu rychle. Přišel jsem během toho souboje předtím o dost reiatsu. A nebyl jsem na tom fyzicky ani psychicky tak dobře jako nyní.
Dopil zbyteček ze sklenky a už bral opět do ruky flašku. Znovu si nalil plnou sklenku. Poté příkývnul na znamení uznání Rickymu, že se rozhodl kouřit u okna.
V cele jsem seděl docela dlouho. Cela blokovala moje reiatsu. Nejsem ten typ člověka, co vydrží sedět a nic nedělat. Proto jsem se dal hned do práce a alespoň jsem cvičil. Poté si můj bývalý kapitán 10. divize vyprosil mé propuštění a já se ujal postu podkapitána 10. divize..
Poté vstal, v levé ruce stále svíral flašku vína, a vydal se směrem ke Koi.
Mohu vám doplnit vaši...číši?
Nahodil úsměv. Během úsměvu maličko naklonil hlavu. Nebyl to nepřátelský úsměv, ale stejně ten úsměv vždy působil velice nevyzpytatelně. Přesto Aki ten úsměv myslel nyní pouze v dobrým slova smyslu.

Koi

beze všeho nastavila skleničku a nechala si dolít. Víno měla ráda. Docela ji pobavilo, že Aki používá tak archaické slovo, jako je "číše", ale docela se jí to k němu hodilo.