10. divize, knihovna

Zde se nachází kasárna desáté divize a rozsáhlá knihovna s všeobecně přístupnými spisy, také je tu archiv neutajených informací týkajících se Seireitei, který však není přístupný bez dovolení.

Ryuuka Hosentsu

Pomalu jsem se blížil ke kasárnám 10. divize. Čím jsem byl blíž, tím jsem byl nervóznější z prvního dojmu. "Snad to nebude tak hrozné a já nezpůsobím žádné trable" pověděl jsem si vduchu. Po příchodu do kasáren jsem si lehl před knihovnu a rozhodl jsem se, že budu relaxovat. Tudíž čekat až mne někdo povolá na misi. Samozřejmě v ostražitosti jsem nepolevil. Zanpakutou jsem stále pevně svíral v pravé ruce, stačilo ucítit reiatsu nepřítele a já jsem absolutně připraven k boji.

Ryuuka Hosentsu

"Nevím proč letí pekelný motýl do kasáren 10. divize, když má jednotky vyslat divize 5. Ale budiž, raději to omrknu taky" zamyslel jsem se, uchopil zanpakutou a pomalým krokem se odebral do lázní.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Ryuuka Hosentsu

Konečně jsem docházel do kasáren, po cestě jsem přemýšlel co budu dělat a napadla mne dobrá věc. Vezmu to směrem k mému příbytku, tam si seberu láhev saké a namířím si to přímo do naší veřejné knihovny. Když jsem došel k výběru knih, tak jsem si vybral první knihu, která se na mne usmála, tudíž se hezky leskla. Bez váhání jsem jí chňapl, sedl na křeslo a začal číst s otevřenou láhví saké v ruce. Po chvíli čtení a pití byl ze mne opilec čekajíc na rozkazy od nadřízených. "Ách, to je krása tenhle svět." Prohlásil jsem nahlas opilým tónem.

Sai Kazuma

Vyděl jsem knihovnu několik pár metru před sebou a tak jsem přestal používat shunpo a došel to pěšky docela pomalou chůzí... mezitím jsem si promýšlel co bych si mohl přečíst nebo jestli mám sebou ještě nějaký energetický drink... při téhle myšlence jsem si zkontroloval kapsy a zjistil, že u sebe žádný drink nemám... To mě hodně mrzelo a věděl jsem co poté hned udělám... Udělám totiž to, že si zajdu domu pro zásobu drinku. Byl jsem už před knihovnou a vstoupil dovnitř... Poohlédl jsem se okolo sebe a vydal se k detektivkám. Po nějaké chvilce jsem našel jednu knihu, co jsem ještě nečetl a sebral si ji do ruky. Pak jsem šel hledat nějaké místo, kde bych si mohl sednout... Uviděl jsem jedno křeslo a vydal se k němu... Poté co jsem si do něj sedl jsem si všiml, že je tu další shinigami co si čte knížku a u sebe má saké... To se tu přišel ožrat nebo si přečíst knížku? Pomyslel jsem si a rozhodl se ho prozatím ignorovat... Pohodlně jsem se usadil, otevřel knížku a začal číst první stránku.

Ryuuka Hosentsu

Byl jsem už na patnácté straně a abych pravdu řekl, v mém stavu jsem neměl ani nejmenší tušení, co jsem to vlastně přečetl. Když v tom se přiblížil nějaký podivný Shinigami. Podivný proto, protože nebyl opilý jako já a to byla chyba. Rozhodl jsem se to hned napravit a než se stačil zahledět do knihy jsem ho oslovil. "Héj, chlapče! Co takhle si dát semnou trochu pití." Hned jak jsem se ho zeptal, tak jsem prudce vstal z křesla, spadl a svalený na zemi jsem čekal na odpověď.

Konan

Netvrdím, že je Yoshiro tlustej, ale pro holku jako já to bylo větší sousto. V některých okamžicích jsem měla problémy s rovnováhou. V jednu chvíli jsem i klopýtla. Pro Yoshira to asi nebyl zrovna příjemný přesun. Ale přes všechno to utrpení jsme se konečně objevili před jeho divizí. Pohlédla jsem na Yoshira s omluvným pohledem. Pardon....Takže, kam teď? Zeptala jsem se.

Yoshiro

Je mi .. Zle.. Zůstaneme chvilku tady.... Prosím.. Teď jsem vůbec necítil svoje tělo a šel jsem k zemi.. Docela se mi motala hlava, ale věřil jsem, že se to časem zlepší. Byl jsem celkem rád, že jsem před kasárnami 10. divize.. Tady se mi bude ležet mnohem pohodlněji. Dobrý.. Myslím..Myslím, že už můžu na nohy.. Řekl jsem trochu utrápeně, protože mě mrzelo, že se kvůli mě musí Konan takhle namáhat. Možná, že kdybych tam zůstal, tak jsem udělal líp.

Konan

Stále jsem podepírala Yoshira, aby nespadl na zem s takovou řachou. Seděla jsem vedle něho na zemi. Muselo mu to hodně přitížit. Začalo mě hryzat svědomí a sevřel se mi žaludek.
Dobře, tak pojďme. Ale až příjdeme do kanceláře, nebo tvého pokoje, či kam to jdeme, tak máš za úkol si nejdříve lehnout a chvíli si odpočinout, než si začneš mýt vlasy. Pronesla jsem přísnějším tónem a starostlivým pohledem.

Konan

Yosh... Přikývl jsem. Pomalu jsme vyrazili do kasáren. Naštěstí jsem měl pokoj v přízemí, takže cesta tam nebyla dlouhá ani nijak extra nepříjemná. Hned jsem se vyvalil na postel a ležel tam jako mrtvola. Tohle..Jsem potřeboval. Dost se mi ulevilo, protože když jsem stál, tak mě děsně bolely záda. Bojím se, že s tím umýváním.. Hlavy to .. Eh... To nebude moc dobrý. Cítil jsem únavu, ale nechtěl jsem spát..

Konan

Neuvěřitelně se mi ulevilo, když Yoshiro ležel v posteli a ani neprotestoval. Posadila jsem se na okraj jeho postele a otočila jsem se k němu. Na úmývání hlavy taky časem dojde. Teď hlavně odpočívej. Máš za sebou náročnou cestu. odpověděla jsem konejšivě.

Yoshiro

Ale jsme .. Musel jsem se pořádně zhluboka nadechnout.. Dobrej tým.. Usmál jsem se křečovitě. Pak jsem prostě zavřel oči a nevnímal okolí. Pravou rukou jsem nemotorně nahmatal ruku Konan a položil na ní svou ruku. Asi jsem se snažil usnout.. Teda. Vypadalo to tak. Na jednu stranu mi sice bylo strašně, ale byl jsem šťastný. Našel jsem konečně spřízněnou duši...Byl jsem si jistý tím, že Konan je ta pravá. Znovu jsem se usmál...

Sai Kazuma

Četl jsem si knížku, když tu najednou na mě ten shinigami promluví jestli si s ním nechci dát saké... Neobtěžoval jsem se na něj ani podívat a hned mu odpověděl... Ne, díky... Není tahle knížka blbost? Vždyť to nedává žádný smysl... možná se to objasní, když to budu číst dál... Pomyslel jsem si nad knížkou, kterou jsem četl a doufal, že to nebude zase nějaká blbost. Navíc on se tu asi opravdu přišel jen ožrat... Yare yare...

Ryuuka Hosentsu

Vypil jsem toho sice moc, ale ne bez důvodu. To co se mi dneska stalo. to by žádného člena divize asi v životě nenapadlo. Nejprve jsem se octl na poradě kapitánů, slyšel vše o Reimei a současné situaci. A aby toho nebylo málo, tak jsem při návštěvě člena, kterého jsem vlastně ani nenavštívil, uviděl poprvé svého kapitána při milostné scéně s nějakou podkapitánkou. Odložil jsem láhev a tiše promluvil, né však tak tiše, aby mne Shinigami neslyšel. "Víš, dneska toho je na mne moc, proto místo čtení piju". Po té jsem vstal, láhev nechal na zemi a sedl si zpět do křesla. "Z jaké jsi divize a co říkáš na veřejnou knihovnu té naší." Prohlásil jsem a přátelsky se pousmál.

Sai Kazuma

Vypadá to, že se konečně trochu vzpamatoval... Ale stejně co je tohle za knížku? Už ji radši nebudu dál číst jinak bych se naštval a tu knížku asi roztrhal... Já jsem z osmé divize... a jo knihovna je super, ale tahle knížka je opravdu šmejd... Odpověděl jsem trochu se zpožděním shinigamimu... Knížku jsem zavřel a držel ji zatím v ruce.

Ryuuka Hosentsu

"Osmá divize? Vůbec nemá smysl pro pochopení knížky, ale to je jedno, protože já taky ne." Pomyslel jsem si a hned se pustil do další řeči s Shinigamim. "Asi máš pravdu, možná je to šmejd, ale od toho tu je další horda knížek ne? Víš, nejsem tu moc dlouho, ale za tu dobu, co tu jsem se mi toho přihodilo dost. Připadá mi to jako věčnost. A co ty? Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Ryuuka Hosentsu, ale budu radši, když mi budeš říkat jenom Ryuu." Opět jsem se přátelsky usmál a až pak ho pustil ke slovu. Nicméně vzhledem k mé tónině hlasu už šlo poznat, že alkohol ze mne vyprchává. Přeci jenom byl zvyklý pít se svým nevlastním otcem v Rukongaii.

Sai Kazuma

Co je lepší jahodový koláč nebo tvarohový koláč? Jahody mám rád, ale tvarohový koláč má taky něco do sebe... Jahoda... Tvaroh... Už to mám! Jahodový zmrzlinový pohár! Ano tohle je opravdu nejlepší a ještě když je tam polevá... Říkal si tak v myslí a postřehl jsem jenom otázku "Vůbec jmenuješ?" a to další... Asi chtěl říct jak se jmenuji, když se taky představil... Já jsem Sai Kazuma... Pověděl jsem a přehodil si knihu do druhé ruky...

Ryuuka Hosentsu

"Ty toho asi moc nenamluvíš co?" Pověděl jsem udiveně s přiblblým výrazem. "Je divnej, snad není celá divize jako on." Řekl jsem si v duchu. Nicméně jsem byl překvapen z tak krátké odpovědi, já se ho zeptám na dvacet otázek, ironicky řečeno a on mi odpoví čtyřmi slovy. Nepustil jsem ho ke slovu, než jsem se dotázal na další otázku. "Nechtěl bys někam zajít? Momentálně jsem bez rozkazů."

Sai Kazuma

Jo klidně... Zrovna jsem taky bez rozkazu... takže nějak se zabavit by mi prospělo... Poté jsem šel vrátit vypůjčenou knížku tam odkud jsem ji sebral a šel zpět za Ryuuem... Když jsem se rychlé vrátil tak jsem se ho ještě zeptal... A kam teda půjdeme?... Nechce se mi zase někde jen tak chodit... to dělám pořad...

Ryuuka Hosentsu

Když šel Sai vrátit knihu do regálu, tak jsem přemýšlel co vlastně budem dělat. Chvíli po jeho příchodu a dotázání se ze mne vypadlo. "Půjdeme na Akademii do Auly poslechnout si přednášku o poezii." Chvíli bylo ticho, nečekal jsem na Saiův přiblblý výraz a s úsměvem jsem okamžitě prohlásil. "Vypadám snad na to, že si chci jít něco poslechnout?" Když jsem se dosmál, tak jsem konečně navrhl to, co se mi chtělo dělat po tom Saké ze všeho nejvíc. "Co takhle Free Run Saii, říká ti to něco?".

Sai Kazuma

Uff... už jsem se lekl, že chce jít opravdu na přednášku... a tomu ještě o poezii... chápete poezii!!... Komu to vlastně povídám? Free Run? Hmm.. Na malou chvílí jsem se zamyslel aby jsem vylovil z paměti co to vlastně je... A jo! už vím... Jasně jdeme... Pověděl jsem a rozběhl se z knihovny, přičemž jsem udělal několik akrobatických kousku přes různý nábytek.

Ryuuka Hosentsu

"Hej Saii! Vždyť jsme si ani neřekli trasu a co horšího, nikdo to neodstartoval!" Zakřičel jsem, ač už jsem věděl, že mne neslyší. "Vejtaha, já mu ukážu." Zasmál jsem se a neuvěřitelnou rychlostí vyletěl za ním, přičemž jsem dělal podobné akrobatické kousky jak Sai. Nevěděl jsem kam to míří, ale to bylo jedno, hlavně, že si konečně provětrám hlavu.

Izumi Amaru

Lezel jsem u sebe na postely
Utahanej a navic lehce osmahlej
Moje ubohe zanpakuto bylo buhvikde a kapitan taky
Navic jsem si cestou sem ukopl palec o židly