Akiho chladná dobrodružství v divočině

Aki -> Utíkal jsi ze Seireitei jak nejrychleji jsi mohl. Opravdu jsi asi po patnácti minutách ztratil schopnost nějak užitečně používat shunpo, takže ti nezbývalo než běžet po staru. Celkem ses zadýchal, než jsi doběhl na udané místo. Vlastně jsi už ani nevěděl, jestli jsi jen tak uřícený, nebo už se blíží tvoje poslední hodinka... Každopádně za devatero řekami a devatero horami, kam tě Hikari poslala, byla taková pěkná loučka obklopená lesíkem a uprostřed ní byl pichlavý keříček, na kterém rostlo několik fialových bobulí. Bylo pozoruhodné, jak Hikari o něčem takovém věděla... I když, byla to vznešená žena, ty vždycky měly eso v rukávu, zatímco předstíraly úsměv.

Aki Maki

Byl totálně otrávenej z normálního běhu. Vlastně, byl otrávenej celkově. Tohle místo na Akiho ale působilo poměrně klidně. Aki však neměl čas rozjímat nad tím, jak je tady pěkně, tak se začal belhat k tomu keříčku. Když byl u něj, tak očima přecházel z jedný bobule na druhou. Mohla to být další past od Hikari, třeba ho nechtěla mít na svědomí a chtěla, aby si Aki vzal život sám. Stejně to musel risknout. Utrhnul tedy bobuli a vložil si ji do úst. Dlouze se nosem nadechl a vydechl. Poté začal kousat.

Aki -> Jestli jsi čekal, že nějak poznáš, jestli tě bobule vyléčila, tak se to nestalo. Snědl jsi bobuli a byla dost kyselá, ale nic víc jsi necítil. Nebylo ti hůř, ale ani líp.

Aki Maki

Maličko ho to vyděsilo. Začínal mít pocit, že ho Hikari tahá za nos. Co když nyní zemře v bolestech? Co když to jídlo nebylo otrávené, ale ty bobule ano? Kdo by si pomyslel, že nejmocnějšího shinigamiho zabije žena!
Aki seděl v tureckém sedě a pozoroval onen keřík s bobulema. Nevěděl proč, ale měl nutkání sníst další. No a tak to udělal. Dal si další bobulku.

Aki -> Snědl jsi dvě bobule a pořád se nic zvláštního nedělo. Což bylo na jednu stranu dobře, protože jsi mohl třeba zemřít v hrozných křečích. Místo toho ti jenom zakručelo v břiše. Asi se tam něco dělo. A nebo možná ne.

Aki Maki

Usoudil, že zřejmě přežije. No a tak se tedy musel nachystat k odchodu. Samozřejmě si musel sebou zabalit pár věcí a proto si to namířil rovnou do svké kanceláře 10. divize. Pokud už mu fungovalo shunpo, tak se pohyboval pomocí shunpa.

Aki -> Shunpo nefungovalo, ale už jsi začínal cítit, že se to přece jen zlepšuje. Ovšem i tak tě čekala ještě dlouhá cesta, pokud ses hodlal vrátit k sobě do kanceláře.

Aki Maki

Nějak si domyslel, že čím víc bobulí sní, tak tím více mu to pomůže. Neznělo to tedy moc chytře, ale jako vždy..prvně jednat a až pak myslet, kde se asi stala chyba. A tak tedy se vrátil ještě jednou ke křovíčku a dal si další bobulky.

Aki -> Po snědení mnoha dalších bobulí se konečně začalo něco citelně měnit. Začalo tě totiž hrozně bolet břicho.

Aki Maki

Bože..
Pravil a podíval se okolo sebe. Byl vyhnán do téhle divočiny? A to bylo ještě jasné, že zde je to poměrně kousek od civilizace. A on musel utíkat dále. Dále hlouběji a co nejdále od Soul Society. Když už ho první den bolí břicho z bobulí, co ho měli zachránit, tak vyhlídky do budoucnosti nevypadaly zrovna dobře.
Nu což..
Lehce se protáhl a pohladil svoje bříško. Maličko se zasmál, protože ho to pohlazení docela lechtalo, i když na sebe šahal sám. No a tak tedy vyrazil směrem do kasáren 10. divize. Musel si přece ještě zabalit. Stále zkoušel, zda už dokáže ovládat svoje schopnosti shinigami.

Aki -> Po cestě jsi zažil několik krušných chvilek se svými střevy, ale kromě toho se ti postupně vracely schopnosti a celkově to vypadalo, že bobule opravdu působí. Pořád jsi ale ještě nebyl úplně fit, když jsi dorazil skrz Rukongai k bráně do Seireitei. Věděli už všichni, co jsi zač, jak ti řekla Hikari? A nebo to byla jenom prázdná slova?

---> Severní brána