10. divize, knihovna

Akira mu jen pokývla aby jí následoval a vydala se zpátky do sídla rodu Izumi. Moc se sice k hollowovi nechtěla otáčet zády ale když mu věřil kapitán, tak by mu snad mohla věřit i ona, tedy alespoň do té míry, že šla před ním, na čaj ho zrovna zvát nechtěla...
------------------------

Yasumaru

se nenápadně připlížil ke knihovně. Vůbec nikdo tam nebyl. V kasárnách to taky zrovna nežilo, ale přece jen tam byl jakási pohyb, tady ale ne. Uvnitř na něj dýchla vůně starého papíru s příměsí plísně. Bylo tam přítmí a spousta regálů s knížkami a svitky. Yasumaru na to chvíli koukal. Hm. Tohle by nakonec nemuselo být tak strašné, pomyslel si, když si uvědomil, že aspoň má co na práci. Musel se přeci seznámit se zdejší literaturou, jestli to tady má mít na povel! Zanořil se tedy do uliček mezi regály a začal se přehrabovat zaprášenými spisy.

Aki Maki

Během chvíle se objevil u kasáren 10. divize. Namířil si to prvně do svého pokoje. Rozhodl se že si prvně vleze do teplé vany, to byl takový jeho rituál.
Po teplé koupeli se tedy odhodlal. Oblékl si čisté kimono a vydal se klasicky do knihovny. Parkrát zde již kvůli nějakým formalitám byl, ale nikdy knihovnu nebral vážně. Nyní právě tato místnost rozhodovala o jeho budoucnosti.
Vešel dovnitř. Do nosu ho téměř okamžitě zasáchla typická vůně starého papíru a svitků.
"Místnost s omezeným přístupem.."
Opakoval si stále dokola v hlavě. Brzy však na onu ?místnost? narazil. Šel přímo k ní.

Aki Maki

Zastavil před strážnými a jistě se na ně podíval. "Podkapitán 10.divize Aki Maki. V lidském světě se nedávno objevil Hollow s velmi podivným reiatsu. Napadlo mě, že jsem o něčem podobném již četl a proto jsem se rozhodl ve starých spisech najít podobný případ. Bylo mi řečeno, že zde to jistě najdu. Je tu totiž teorie o původu toho Hollow.." Díval stále na strážný.
Potom co to dopověděl jim ještě pro jistotu ukázal pásku 10. divize na své levé ruce.

Yasumaru

nevěděl, kde mu hlava stojí. Tolik knížek, tolik autorů, tolik kategorií! A navíc ty upomínky, prodlužování, vyřazování starých tiskovin... jak to všechno fungovalo? Už si začínal zoufat, když tu uslyšel hlas, jako by anděl strážný sestoupil z nebes! Byl to zástupce kapitána 10. divize... neboli, alespoň na čas, jeho! Ten jistě bude všechno vědět a snad mu všechno vysvětlí. Jako vítr se přihnal ke zdroji toho hlasu, k Akimu, který se bavil se strážnými.
"Vy musíte být Aki Maki, zástupce kapitána! Těší mě, já jsem Kuchiki Yasumaru, byl jsem přidělený, abych dočasně zastával povinnosti kapitána 10. divize, ale úplně se v tom ztrácím. Nevadilo by vám, kdybyste mě trochu zasvětil, fukutaichou?" vychrlil ze sebe a tvářil se opravdu docela ztrápeně.

Aki Maki

Podivil se, když k němu přispěchal pro něj úplně cizí muž.
“Zastává funkci kapitána? Kapitán tu není? Takže ten muž měl pravdu..“ Pomyslel si.
Měl v plánu ho prostě a jednoduše odpálkovat, ale v tom dostal skvělý nápad.
“Mile rád vám pomohu, ale nejdřív musím vyzvednout pár spisů, co kdyby jste šel semnou a pomohl mi to odnést do pokoje a já vám poté pomohl? Bylo by to takhle mnohem rychlejší“ Pravil a mile se usmál.

Yasumaru

byl potěšený, protože to vypadalo, že ho tento muž nezná. To se mu často nestávalo, protože hlavu rodiny Kuchiki znal prakticky každý...
"Ale jistě, aspoň budeme mít šanci se lépe seznámit, když teď spolu budeme řídit divizi!" souhlasil hned s Akim a doufal, že všechno dopadne dobře. Neměl zrovna dobrý pocit z toho, že už zase "kradl" někomu divizi, raději by si přál, kdyby ho vrchní kapitáni nechali na pokoji čistit podlahy v šestce nebo tak něco.

Aki Maki

Pousmál se. "No vidíš to!"
Potom se zarazil. "Teda, můžu ti tykat ne?" Pohlédl na něj. Zamyslel se. "Nebudu ti lhát, někoho mi hrozně připomínáš. Ale vem to čert, nebudu si namáhat mozek před prací" Zasmál se. Během té krátké řeči pozoroval každou reakci toho muže.
"Vida, přeci jen je ještě spousty lidí co semnou neměli tu čest.." Pomyslel si a pohlédl na strážného.
"Můžeme s kapitánem vstoupit?"
Přetvařování je tak náročný.

Aki Maki

Udělal krok dopředu, ale v tom je druhý strážník zastavil. Myslel si, že už na něj vlítne jak to v něm vřelo. Ale naštěstí se ještě uklidnil. Pohlédl na strážníka a mile se usmál.
"Už jsem vám to objasňoval ne? Došlo k útoku Hollow s velmi podovným reiatsu. Hollow se nepodařilo zabít, ale pouze zahnat. Proto jdu pro pár knih do archívu, kde se o podobném Hollow píše. Musím zjistit pár informací a vyloučit invazi těchto Hollow.." Prohlásil.
"A věřte mi, že nemám čas to tu opakovat po třetí.." Řekl ještě takovou poznámku, ale už né příliš přívětivým tónem.

Strážní se na sebe podívali a ten druhý se trochu zamračil, ale nakonec Akiho a Yasumara dovnitř pustili.

Yasumaru

To, co jeho zástupce říkal o podivném hollow, ho zaujalo a taky trochu znepokojilo.
"Na koho zaútočil ten hollow?" zeptal se vážným hlasem. "Byl někdo zraněn?"

Aki Maki

Otázky ho zarazily. Pohlédl na Yasumara.
"Napadl průzkumnou jednotku ve světě lidí. Naštěstí nebyl nikdo smrtelně raněn." Pousmál se.
"Ale nechci vás zdržovat od práce. Tak to vezmeme hopem. Mohl by jste prosím támhle v druhém bloku najít knihy: Hollow, Speciální druhy Hollow I & II a ještě Hollow legendy? Já mezitím půjdu do třetího a čtvrtého bloku pro pár knih." Usmál se a bez toho aniž by mu Yasumaru odpověděl vyšel hledat knihy. Samozřejmě maličko lhal a ihned se vydal hledat knihu, o které mluvil onen muž.
Našel ji poměrně brzy, nebyla velká, takže se snadno vešla do vnitřní kapsy pláště. Poté pobral další knihy o Hollow. Brzy se vrátil s plnýma rukama knih.

Yasumaru

"Jistě," kývl hlavou a vydal se tam, kam ho Aki poslal. Samozřejmě tam nic takového nenašel, protože knihy o speciálních druzích hollow nejsou zakázané čtivo, naopak, je to povinná četba na Akademii, takže tady neměly co dělat. Byl z toho trochu zoufalý a zároveň znepokojený z názvů svazků, které viděl na poličkách. Naštěstí většinou jména neměly, jen číselné označení, takže to nebylo tak zlé. Po asi deseti minutách se vrátil s nepořízenou.
"Maki-san, nic jsem nenašel... ale podívám se ještě v knihovně, podle mě by ty knihy mohly být spíš tam," vysvětlil omluvně. Viděl, že Aki měl větší štěstí, a doufal, že mu ta literatura pomůže zneškodnit nebezpečného hollowa.

Aki Maki

Pohlédl na Yasumara. "Oh, omlouvám se..!" Usmál se, až se mu oči téměř zavřely.
"Víte knihovnu příliš nenavštěvuju, dostal jsem pouze radu vyhledat nějaké knihy zde.." Zasmál se a šel pomalu zpět do veřejně přístupné části knihovny. "To vám budu moc vděčný, odneseme je ke mně a pak se půjdeme k vám mrknout na to papírování" Dodal ještě a mrkl.

Yasumaru

s úsměvem přikývl. Netrvalo mu to moc dlouho a už svíral kýžené knížky v rukou. Doufal, že na něho Aki čeká, protože nevěděl, kam by mu je měl donést. Byl spokojený s tím, jak začínají jeho vztahy se zástupcem divize, šlo to zatím lépe, než doufal.
"Dobrá, můžeme jít!" oznámil, když přispěchal s knížkami zpět.

Aki Maki

Pohlédl na Yasumara, když se vrátil s náručů plnou knih.
"Výborně..!" Téměř vykřikl. Pak si uvědomil, že je v knihovně a tak zase rychle ztišil tón hlasu.
"Odneseme je ke mně na pokoj, rád tam pracuji" Usmál se a vyšel z knihovny. Cestou se rozhodl Yasumara maličko vyslechnout.
"Povězte pravdu, bavil jste se o mně s někým než jste převzal divizi?" Pousmál se a pohlédl na něj.

Yasumaru

klusal vedle Akiho s knihami v rukou. Byl zpočátku trochu překvapený jeho otázkou, ale nakonec nad ní nijak zvlášť nepřemýšlel.
"Hmm... ne, nemyslím si. Vypadá to, že se vám zatím podařilo vyhnout se šiřitelům drbů," usmál se na Akiho.

Aki Maki

Brzy se zastavil u dveří jeho pracovno-pokoje.
"Tak tady to máme.."
Pravil a z kapsy vytáhl klíče. Chvíli mu trvalo, než se mu podařilo dveře otevřít.
"Maličko blbnou." Poznamenal a usmál se. Nakonec přeci jen vyhrál souboj nad dveřmi. Pohlédl na Yasumara.
"V tom případě mám jednu prostou radu, nevěřte každému a vždy se spoléhejte na vlastní intuici. A pokud uslyšíte cokoliv o mně, tak než uděláte nějaké rozhodnutí, tak se přijďte prvně ujistit. Stačí pouze zaklepat na tyto dveře. Slibuji vám, že budu vždy zcela upřímný. Vlastně s jakýmkoliv problémem vždy ke mně." Zatvářil se maličko tajemně. Poté ale mrkl a opět se usmál.
"Položte to prosím na stůl. Pokud dovolíte, tak si ještě odskočím a můžeme se sejít u vás v kanceláři. Čas závisí pouze na vás." Sám položil knihy na již přeplněný stůl.

Yasumaru

tak úplně nechápal, proč mu to Aki říká. Že by se o něm šířily nějaké nepravdivé pomluvy, které byly až tak závažné?
"Eh... ano, dobrá, děkuji, že mi to říkáte," vykoktal nakonec a položil knihy tam, kam zástupce ukázal. "Jistě, zařiďte si, co potřebujete, nerad bych vás obtěžoval. Já zatím budu v knihovně, tak mě tam případně přijďte vysvobodit," zasmál se mírně zoufale. Potom se rozloučil a odešel do knihovny studovat kategorie literatury.

Aki Maki

Pohlédl na Yasumara.
"Děkuji, budu tam co nevidět!" Pousmál se. Poté počkal až Yasumaru odejde. Otevřel většinu knih a rozmístil je po celém pokoji. Poté zkontroloval dokumenty v kapse. Naštěstí tam byli. Rozběhl se rychle k Modré Mušce.

Arisu Himitsu

Zhruba po hodině a půl pletení se tím bludištem, co zde nazývají ulicemi, konečně stanula před budovou, která vypadala jako knihovna, do které měla namířeno. Pomalu už neměla chuť ani vejít po té hrozné cestě sem, ale kdyby odešla, čekalo by jí další nekonečné pletení se ulicemi a už jen ta představa ji děsila natolik, že se ihned rozhodla zůstat. Když už je konečně tady, mohla by se dozvědět něco více o všech divizích. Navíc by se jí hodilo nenápadně zjistit, jak vypadá její kapitán, aby se v budoucnu vyvarovala trapasu. Je hrozný pocit cítit se zde jako úplný cizinec a nic nevědět. S touto myšlenou, aniž by si to pořádně uvědomila, stanula na prahu dveří. Odkašlala si a i když nikoho po letmém přejetí očí po místnosti neviděla, radši se představila. "Zdravím, mohu vstoupit? Jmenuji se Arisu Himitsu a jsem novým členem třetí divize a ráda bych se zde dozvěděla něco nového, pokud mohu."

Kuchiki Yasumaru (-> jeho profil je zde)

uslyšel nějaký hlas, a tak vykoukl zpoza regálu, kde si zrovna procházel knížky. Uviděl nějakou mladou dívku, která mu nebyla povědomá, což ale nebyl žádný div vzhledem k tomu, že byl teď dlouho pryč. A sama říkala, že je novým členem Gotei 13. Už to bylo dlouho, co měl na starosti nováčky, což si teď s trochou nostalgie uvědomil. Všechno bylo tehdy o dost méně stresující.
S úsměvem k ní přispěchal.
"Dobrý den, slečno, pojďte dál! S čím vám mohu pomoci?" Sice toho ještě o knihovně moc nevěděl, ale doufal, že jí aspoň s něčím pomůže.