Východní pláně

Yoshiro

Okolo Yoshirovy levé ruky se začalo divně formovat černočervené reiatsu. Když se k němu přiblížil kus země, jenom máchl tou levou rukou a zemina se rozletěla na několik set menších kousků. Yoshiro se tvářil celkem nezaujatě. Pomalým krokem si to mířil k Hiroshimu. (chodil ve vzduchu tak, jak to dělával Shinji) Cestou si hrál se zanpakuto v pravé ruce. "Možná by ses měl vrátit domů.. A třeba si dát čaj nebo tak něco, chápeš.. Nejsem si jistej, jestli tu něco zmůžeš.." Řekl dost posměšně.

Hiroshi

se jen pousmál. Přemýšlel, jak dlouho asi tenhle shinigami takový duševní tlak vydrží? Byl si jistý, že moc dlouho ne.
"Zajímavé. Kapitáne, prozraďte mi, co je toto za schopnost? Něco podobného jsem ještě neviděl..." prohodil. Potom znovu máchnul zanpakutou, podobně jako před chvilkou. Tentokrát na Yoshira poslal pár jeho vlastních spolubojovníků z Gotei 13, kteří křičeli a nechápali, co se děje. Byl zvědavý, co Yoshiro udělá...

Izumi Razaki

Deaktivoval jsem bankai... nemělo cenu ho mít aktivovaný dále... když v tom sem uviděl něco divného... vypadalo to jako jezdec na koni s bičem ?! Rozhodl jsem se to prověřit... nesnášel jsem koně... shunpem jsem se přemístil ke koni, podskočil pod něj a zanpakutem mu rozpáral celé břicho... pak udělal kotrmelec a přistál kousek vedle...

Yoshiro

Yoshiro se ďábelsky zasmál. "Ale co je to najednou za zájem? Když jsem nebyl schopnej se tě ani dotknout, tak jsem nestál ani za pohled.. A teď..?" Proti letícím shinigami mávl rukou. Tlaková vlna je odhodila zpátky na bojiště. "Přestaň si už hrát s tou gravitací a ukaž mi svoje pravý schopnosti!" Sotva to dořekl, přemístil se obrovskou rychlostí k Hiroshimu a sekl mečem přímo proti jeho krku. Jestli byl Hiroshi opravdu takovej machr, tak by to měl vykrýt.

Razaki -> Bohužel pro tebe to byl válečný kůň, kterého jen tak někdo, kdo se pod něj snaží vlézt a rozpárat ho, nevystrašil. Takže se ti tvůj záměr nepovedl a ještě tě ten kůň pokopal. Měl na nohou připevněná okruží s bodáky, i podkovy měl dost tvrdé, takže tě to bolelo. Navíc po tobě ještě švihl bičem jezdec. Zblízka vypadal... jako někdo zarostlý, zjizvený a se zálibou v kloboucích.

Hiroshi

se stihl uhnout shunpem, ale ne dřív než mu Yoshiro rozsekl rameno. Vypadalo to, že mu toho moc neřekne... škoda. Z vědeckého hlediska ho opravdu zajímalo, kde k takovéhle schopnosti kapitán Gotei 13 přišel, byl si totiž jistý, že zezačátku cítil přítomnost hollow, ta byla ale teď pryč. Yoshirovými slovy se nenechal nijak rozptýlit. Udělal zanpakutou trochu jiný pohyb než dosud. Yoshiro se nepohnul, ale začal pociťovat, jako by každá jeho molekula byla vtahována do jeho nitra a on byl drcen obrovskou silou. Imploze jsou pěkné... To by mu mělo způsobit nějaké ty nepříjemnosti. V jeho normálním stavu by ho to zabilo, teď ale šanci na přežití jakous takous měl. Mezitím začal Hiroshi rychle pohybovat ústy, jak odříkával zaklínadlo.

Yoshiro



Yoshiro začal naplno vypouštět reiatsu, takže ti slabší členové divizí, co byli někde dole, začali odpadávat. Nejspíš mu to ale bylo jedno. Pořád Hiroshiho sledoval tím probodávajícím pohledem. To, co na něj Hiroshi použil nebylo moc příjemné, ale on se to snažil brzdit právě tím, jak vypouštěl reiatsu. Z úst mu vytekl pramínek krve. Očividně to Yoshira celkem ničilo. Teď, když svým reiatsu překonal to Hiroshiho, přemístil se někam pryč, aby se z toho dostal. To se mu taky povedlo. Napřáhl se a hodil svoje zanpakuto proti Hiroshimu. Než se k němu ale stihlo dostat, Yoshiro se shunpem přemístil za něj a vrazil mu pěstí zezadu do hlavy.

Izumi Razaki

Odrazil jsem bič svým mečem...
Odplivl jsem si, když jsem od koně dostal pecku jak už dlouho ne... velice rychle jsem se ale otřepal... tohle byl důvod, proč jsem nesnášel koně... vznesl jsem se kousek do vzduchu, abych byl na úrovni jezdce... nečekal jsem na další útok a vyrazil dopředu. Bakudō #62. Hyapporankan použil jsem z bezprostřední blízkosti...

Suki Taiketo

Znáte to, když máte takový ten podivný pocit, že v pár vteřinách stane něco velmi špatného.. Tak přesně ten Suki měla předtím než málem přišla o hlavu. Jenom v důsledku svého soustředění a včasných reakcí se jí podařilo sehnout ve chvíli, kdy se čepel zanpakuto nebezpečně blížila k jejímu krku. Cítila, jak ji splašeně buší srdce. Měla dojem, že se jí každou chvíli prorve ven z těla a jen tak tam bude ležet dokud nepraskne. Byl to odporný a nepříjemný pocit.
Na stěžování však nebyl čas. Ta žena se chovala dost povýšeně a zřejmě vlastnila takové schopnosti, že k tomu měla i důvod. Suki se to zrovna dvakrát nezamlouvalo, neměla ráda povýšené řeči na bojišti, kde se situace mohla měnit každou vteřinou.
Během mrknutí oka se přesunula pomoci shunpa za ženu, což bylo dost předvídatelné a ona to dělala jen proto, aby jí mohla označit.. Ve chvíli, když by se otočila už byla zpátky před ní. Během přesunu na ní namířila své zanpakuto..
"Ohnivý šíp!" sýkla skrz rty a pak na ní vystřelila metr a půl dlouhý ohnivý šíp. Jelikož ji označila svým zanpakuto, měl by ji pronásledovat dokud nezasáhne svůj cíl.. Suki ale nepočítala s žádným velkým úspěchem, neměla vůbec představu, jak silný bojovník před ní stojí..

Hiroshi

čekal, že jestli se z toho Yoshiro dostane, půjde hned do útoku. Proto také už předem začal zaříkávat.
"Hadou 90, Kurohitsugi," pronesl rychle. Černá rakev ale neobklopila Yoshira, do toho by se stejně nemohl v té rychlosti trefit. Zformovala se kolem samotného Hiroshiho. Yoshirův meč ji neprorazil. Když do ní zezadu uhodila Yoshirova pěst, způsobilo to, že se boj sil, který se odehrával uvnitř mezi působením kida a Hiroshiho zanpakutou, dostal ven. Způsobilo to výbuch černé energie, která odhodila o kus dál Yoshirovo zanpakutou a jeho samotného na chvíli ospepila. Hiroshi se mezitím pomocí shunpa přemístil o kus výš, odkud měl přehled.

Razaki -> Chlap na koni se zkusil ohnat bičem, ale stejně mu to moc nepomohlo a kidou oštěp mu projel pravým ramenem. Podíval se na to.
"Nepotěší," pronesl. Jeho kůň se vzepjal a on zapráskal bičem, který si musel přehodit z pravé ruky do levé. Ten zvuk vůbec nebyl příjemný. Najednou jsi ucítil, jako by se ti do těla zabodlo několik velkých jehel letících velkou rychlostí. Ale žádné jsi neviděl. Jen se ti na hrudi na třech místech udělaly díry do shihakushou a začal jsi z těch třech míst krvácet.

Ženská

to nijak moc neřešila a než ji šíp zasáhl, rychle před sebe strčila jednoho z okolních samuraiů, kterého to zabilo.
"Kryjte mě před ní!" poručila své jednotce, a potom se vrhla svým mečem na Ryuuku.

Izumi Razaki

Najednou jsem ucítil ostrou bolest... skoro to vypadalo, jako kdyby nějak předal účinek mého útoku mě... neměl jsem čas, náladu ani chuť přemýšlet nad tím, jak tohle vyrušit... přiskočil jsem k němu a píchnul mu svoje zanpakuto přímo do břicha... Jigoku no honoo šeptnul jsem a oba jsme zmizeli v ohnivé kouli...

Hitsuto

"Pche, takovouhle povýšenost mám rád.." řekl jsem ironicky a a sledoval Suki jak útočí abych zjistil co tak žena umí ale ukázalo se že nic. Když na Suki poslala své společníky a sama se vrhla na podkapitána desáté divize tak jsem měl docela dilema komu pomoct, ale po chvíli jsem se rozhodl a shunpnul jsem se za tu ženu která zrovna běžela na podkapitána "kryjte si záda lady" řekl jsem pohrdavě a seknul jsem jí přes záda svojí zanpakuto.

Ryuuka

Všechno se to sehrálo tak rychle, ty vibrace, ten odsek. Ani v nejmenším jsesm nevěděl, co se to právě stalo. "Co to.." Pomyslel jsem si a odskočil pár metrů dozadu, abych uhl šípu podkapitánky. "O-omlouvám se." Pronesl jsem k ní a pohlédl zpátky na tu ženu, pro šíp použila jako štít svoje vlastní lidi. "Tak, b-bezcitná, obětovala své vlastní lidi pro své blaho! Ta mrcha!" Pověděl jsem nahlas, avšak moc lidí to asi v tom hluku neslyšelo. To už se na mě řítila se svojí zanpakutou. Zapřel jsem se levou nohou vzad a pravou rukou pozvedl svisla zanpakutou abych zablokoval její útok. "Držte linii, pokud se pokusí dostat za mě, okamžitě zaútočte. V jejím případě to určitě nebude nejlepší nápad." Křičel jsem na slepo k divizi(ím) rozkazy při srážce našich zanpakutou. Bylo to sice moc troufalé, ale doufal jsem že to pochopí i ten důstojník a ta neznámá podkapitánka, bylo jasné, že kdybych se přesunul za ní, tak nás zapíchnou členové jejich jednotek. Museli jsme jí prostě zatlačit pěkně po staru, což je přímo! Pak jsem si vzpomněl na vibrace. "Sakra!" V rychlosti jsem odsunul zanpakutou od střetu a otočil se o 360 stupňů, přičemž jsem vedl útok na pravé rameno. "Držte si své zbraně od té její!" Tímhle rozkazem jsem dal jasně najevo, že musíme útočit z dálky. Podkapitánka to už zjevně pochopila, když použila ten útok.

// Zabite už dakto Takaru! Seriozne:D

// Dobře, zkusím to skoncovat v jednom postu, pokud se ti nebude líbit, tak řekni. Smažu ;-) A taky se omlouvám Miss za to, že jsem jí nenechal odepsat, pokud by byl problém a chtěla by to pozměnit, tak taktéž stačí napsat.

Ryuuka

Hned po prudkém seku svou zanpakutou do té její jsem se odsunul pár kroků vzad a ucítil zvláštní reiatsu. Reiatsu,, které vyřítilo proti vrchní kapitánce a srazilo jí k zemi. Měl jsem pocit, jako by to byl náš člen, ale mýlil jsem se. Patřil k Reimei, konkrétněji patřila. Chytl jsem ještě větší vztek a začal vypouštět reiatsu. Pohlédl jsem na podkapitánku a přikývl, aby zaujala mou pozici. Já jsem se neuvěřitelnou rychlostí dostal před tu ženskou s prstem napřáhnutým na její tělo. "Sai." Šeptnul jsem a okamžitě se přesunul za ní. Po té už má zanpakutou letěla přímo do její hrudi. (Nechám tě odepsat co a jak. :-))

// Díky )))

Takara Takagashi

A bolo ticho. Len z diaľky ku nej doliehali zvuky bitky, ktoré sa však zdali na míle vzdialené. Bakudou však slablo a ona spoločne s ním... cítila to, že všetko to zúriace reiatsu oslabovalo steny trojuholníka chrániace jej beztak už nezmyselný život.

Už to tak raz musí byť...

Stiahla všetky svoje kido a opäť ju obklopila vojna. Reimei proti Seireiteiu. Kto vie, kto vyhrával. Jej povinnosť bola hotová, už sa viac nemusela trápiť nad podobnými vecami. Ak ju nezbila, tak ju aspoň oslabila. Získala späť česť svojej rodiny, ktorá sa už nebude musieť báť ukázať tvár svetu. Lenže nechcela ich uvrhnúť do ďalšej potupy... do ďalšej verejnej mizérie, že ich dcéra síce urobila veľký čin, no nechala sa chytiť a ešte k tomu aj popraviť. To by bola cena za to, ak by nevyhrali Reimei... A ona túto cenu platiť nechce. Nebude. Pretože to je česť, za ktorú bojovala dlhé roky... Česť, ktorú si už nenechá vziať, pretože im právom prináležala.

Možno nastanú zmeny, ktoré uvrhnú celý svet do chaosu. Možno vyhrá Seireitei, alebo Reimei. Na tom až tak nezáležalo. Pretože urobia aspoň malú zmenu, z ktorej sa muselo toto miesto vytrhnúť. Nič nie je večné.

Ani ona.

Svetlomodré kúzlo sa zosypalo na zem ako rozbité zrkadlo. Pustila svoje zbrane a nechala ich dopadnúť na vyprahnutú zem plání. Už vtedy videla, ako sa k nej blíži podkapitán desiatej divízie. Och, ako ich hrdinnosť neznášala. Trpkosť jej zhorkla ešte väčšmi na jazyku, no potom si však spomenula aj na tie svetlé chvíle, kedy Yoshirovi pomáhala nájsť Fluffyho... Kedy mala asi po prvý krát pocit, že tam patrila a že to nebola len prestupná stanica z Kido Corps. Takto by to mohla aj ľutovať. No neurobila tak. Dobro jej rodiny je podstatnejšie, než dobro jednotlivca. Na to bola zrodená a vycvičená.

A všetko bude v poriadku.

Mohla Hosentsu-fukutaichou zastaviť, ak by chcela a odvrátiť jeho sai, no neurobila tak. Neurobila nič ani vtedy, keď sa dostal za jej chrbát a ľadová čepeľ prešla jej hruďou, zmiešajúc tak krv Reimeiu s tou zo Seireitei. Zosunula sa na kolená. Jej tvár ovenčil akýsi zvláštny, pokojný úsmev. Vyrovnaný.

Bola to česť.

Yoshiro

Yoshiro byl na chvíli dezorientovaný z toho Hiroshiho kida. Tenshi to odhodilo někam pryč. Když se tak nějak vzpamatoval, začal svoji zanpakuto hledat. Všiml si, že ještě nedopadla k zemi a tak se k ní co největší rychlostí shunpem přemístil. Chytil jí asi 5 metrů nad bojištěm. Pod Yoshirem teď bojovala zástupkyně 6. divize, třetí důstojník 13. a ta svině z Reimei, se kterou předtím sám bojoval. Yoshiro se odrazil od duševních částic, které pod sebou vytvářel a vyrazil zpátky za Hiroshim. Několikrát za sebou švihl mečem proti nepříteli a tím na něj seslal několik útoků. (Použil útok - vzleť výš)

Suki Taiketo

I přes to, že Suki očekávala, že její útoku nebude zrovna dvakrát úspěšný, přeci k ní dorazilo zklamání, když se mu žena tak lehce vyhnula s použitým samuraie, který se stal pouhou obětí. Nebyla obyčejná, to rozhodně ne.. Na blízku se s ní bojovat nejspíš nedalo, takže jediná možnost, jak jí dostat, byl útok z dálky. V duchu jí napadlo, že má vlastně štěstí, jelikož její zanpakuto je přesně na takové útoky přizpůsobené. Než se však Suki mohla vrhnout do něčeho dalšího, bylo proti ní poštváno několik samuraiů.
Ona na nic nečekala, s vážným pohledem se objevila před prvním, kterého chytla pod krkem a v mžiku mu rychlým pohybem zlomila vaz. Od jeho padajícího těla se odrazila, čímž získala potřebnout rychlost na to, aby zasekla čepel, kolem niž šlehaly plemeny do dalšího.. Krev prvního jí ulpěla na tváři, byl to depresivní pocit. Suki se ještě nikdy nesetkala s tolika bojovníky a už vůbec nebyla svědkem tolika smrtí kolem sebe. I když tedy na pohled vypadala vyrovnaně a rozumně, podle její krční tepny, která jí zběsila pulzovala na krku, bylo poznat, jak moc je ve stresu je..
Když na ní Ryuuka kývnul a vyrazil zprovodit ze světa jinou ženu, rychle se otočila, aby mohla kontrolovat tu nebezpečnou. Ti dva samuraiové, však nebyli jediní, kteří se na Suki vrhli, takže to nebylo zrovna dvakrát jednoduché..

Ryuuka

Na tváři se mi objevil ledově smutný výraz. "Nikdy jsem netušil, že budu muset zabít ženu. A ještě k tomu tak krásnou." Pomyslel jsem si a vytáhl svojí prokrvenou zanpakutou z její hrudi. "Odpočívej v pokoji." Pronesl jsem ještě a pomocí bleskových kroků se dostal k oné podkapitánce. Střídavým pohledem jsem sledoval Samuraie okolo podkapitánky a tu ženu. Nejprve jsem se protočil a vysekal ohomnou rychlostí celé pravé křídlo u podkapitánky. Chtěl jsem se nejdříve zbavit těch, kteří ohrožují důležitého spojence, protože sám bych tu ženu asi neporazil. Její výraz byl krutý a vůbec nevypadala ničím znepokojená. Po té, co začala většina kolem nás upadat a já jsem byl čím dál tím víc vyčerpaný, tak jsem se přiblížil k vícekapitánce a s obranným postojem se zanpakutou v ruce pošeptal. "Musíme jí něčím překvapit, výbušné útoky nepřipadají v úvahu. Zvládnete jí zabavit na mé zaříkávání? Případně, jak jste na tom s kidou vy?"

Suki Taiketo

Cítila vyčerpání, každý další pohyb jí stál více námahy. Byla ráda, že měla po boku toho neznámeho kapitána. Suki si byla jistá, že až bude po všem tak mu řádně a s úctou poděkuje za spolupráci.
"S kidou na tom nejsem zrovna dobře, abych řekla pravdu. Moje parketa je spíš tohle.." řekla šeptem a potěžkala v rukou zanpakuto."Nebo kdybyste chtěl někoho vyléčit.. Kido ne.." hlesla, přičemž ji jednou nepěkně přeskočil hlas. Své emoce neuměla pod takovým tlakem skrývat dlouho..
"Zabavit ji mohu, to bude to nejmenší." dořekla tiše, načež opět zaujala bojový postoj. Trochu se jí třásly ruce, ale ty po minutce dostala opět pod kontrolu.
Vemte mě odsud! Jsem si jistá, že o tomhle se mi ještě dlouhou dobu budou zdát děsivé sny.. Pokud to tedy vůbec přežiju a budu mít šanci ulehnout do postele.. Tak se hni Suki! křičela v duchu sama na sebe, aby se trochu morálně nakopla. Shunpem se přesunula k ženě. Své zanpakuto na ní nepoužila, jelikož jí bylo jasné, že by následovalo přesně to, co se stalo Ryuukovi. Použila na ní hroubou sílu, jelikož bojové umění bylo něco, v čem se cítila dobře a co Suki od útlého dětství šlo... Přitom si dávala pozor, aby náhodou nestála v cestě Ryuukovu kidu.

Ryuuka

"Dobrá tedy, hodně štěstí." Popřál jsem jí a ustoupil několik kroků vzad za členy mé divize, kdyby náhodou. Měl jsem v plánu jí spoutat nadprůměrným kidem. Sedl jsem si tedy na zem a začal se soustředit. Čas jsem momentálně měl, takže nebylo kam spěchat. Vlastně, bylo kam spěchat, ale raději jsem se soustředil. "Tak Ikuze..
Raimei no basha,
itoguruma no kangeki,
hikari mote kore
o mutsu ni wakatsu
Bakudō #61. Rikujōkōrō!"
Prohlásil jsem a dal ruce před sebe, přičemž jsem vyskočil a použil ztvárněné poutací kidou na onou ženu.

Hitsuto

jelikož mě nikdo neinformoval tak jsem stál opodál a sledoval co Suki s tím podkapitánem vymysleli. Po chvilce se na to ženu vrhla Suki která na ni zaútočila holýma rukama "cože ? bez zanpakuto ?" pomyslel jsem si a čekal jsem co ten podkapitán sešle za kido při čemž jsem si vytáhl zanpakuto "suki jí snad zabaví, ten podkapitán jí asi nějak rozhodí.. takže moje jediná šance je..." uviděl jsem kido které vyslal ten podkapitán a okamžitě jsem se shunpnul vedle toho podkapitána a rozeběhl jsem se na tu ženu "Ikuze... probodni světlo, Kousene.." špitnul jsem a zakryl jsem si zanpakuto aby ta žena neviděla že jsem vyvolal shikai "první tanec.. stínový krok" řekl jsem s trochu zvýšeným hlasem a vynořil jsem se ve stínu té ženy "kde je tvá arogance teď ?" řekl jsem a shunpnul jsem se nad ni s následným seknutím svojí zanpakuto přes její levé rameno co nejhlouběji.

Mitoshi
Pomalu ale jistě jsem se blížil k místu, kde se bojovalo.
Cítil jsem odtud zvláštní směsici reiatsu, což mě nutilo stále zvyšovat rychlost.
Chtěl jsem tam být co nejdřív ať jim pomůžu, i když jsem si nebyl jistý jestli na to budu mít.

Razaki -> Chudák koňák... ani se pořádně nepředstavil a už jsi ho oddělal. To je válka...

Hiroshi

útoky odrazil několika švihnutími zanpakutou, ale poslalo ho to pár kroků dozadu a tak úplně bez námahy to taky nebylo. Jak dlouho ještě může ten shinigami tuhle formu udržet? Hiroshi se trochu mračil. Tento souboj ho vyčerpával víc než předpokládal. Nechtěl použít svůj poslední útok, ale možná se tomu nevyhne. To ale chtělo chvíli přípravu... Dál sledoval Yoshira, zároveň ale začal střádat a navyšovat své reiatsu, co to jen šlo.

Ženská

Když na ni Suki použila takyněco jiného než zanpakutou, potěšilo ji to.
"A vida! Konečně někdo s trochou kreativity!" poznamenala. V bojovém umění se Suki vyrovnala a očividně ji to bavilo, bohužel nedostaly ty dvě na zábavu moc prostoru. Žena se do toho až moc ponořila, takže se nestihla uhnout nebo bránit Ryuukovu kidu, které ji spoutalo. "Co to..." zamračila se naštvaně. Zvedla zanpakutou, které doteď nepoužívala, a s jeho pomocí si uvolnila jednu ruku. Velice dobře kidem pronikalo, to bylo zvláštní. Ale než se osvobodila úplně, to už u ní byl Hitsuto a sekl ji. Udělal ji velkou ránu přes celá záda. Žena na chvíli stuhla, ale potom rychle rozbila kidou a zmizela o kus dál, za pár řad samuraiů, kde se rozdýchávala a nadávala bolestí.

Yoshiro

Naštvaně mávl rukou do strany. Už ho Hiroshi docela přestal bavit. Přišel si sem s celou armádou, aby převzal vládu nad Seireitei a ani se neráčil pořádně se připravit. Teda aspoň to tak na Yoshira působilo. Jako by si sem nakráčel s tím, že je to ten největší drsňák, co všem nakope a ani se nezapotí. "Už mě ten tvůj blbej ksicht nebaví.." Yoshiro věděl, že to bude nebezpečné, ale musí to podstoupit, aby tuhle zbytečnou šarvátku ukončil. Tou rukou, kterou předtím švihl do strany, si chytil tu druhou, ve které držel zanpakuto. Kdyby teď Yoshiro stál na zemi, asi by začala praskat. Na chvíli se všechen ten tlak uklidnil..."BAN KAI!" Vykřikl Yoshiro a kolem něj se znovu objevila červenočerná kopule. Ti co bojovali dole, museli cítit dost nepříjemný pocit, který je doslova srážel dokolen. Kopule zmizela a Yoshiro s černými andělskými křídly vyrazil proti Hiroshimu. Z Yoshirových úst a nosu tekla krev. Napřáhl se.. "Zřekni se své čistoty a nič..." Sekl... Všechny zvuky utichly.. Z meče se nejdříve rudě zablesklo.. Nakonec z něj vyletěla i obrovská černá zvlněná energie, která letěla přímo na Hiroshiho. Nutno podotknout, že letěla opravdu rychle. Možná rychleji, než by to čekal.

Izumi Razaki

Eeeehe.... vydechl jsem a pomalu se postavil... cejtil jsem se lehce osmahnut s křupavou kůrčičkou navrchu... deaktivoval jsem shikai a vydechl... No jo... teď to chce najít někoho silně... řekl jsem když v tom mě zezadu přetáhl nějakej samuraj... Musím uznat, že to jsem fakt nečekal... naštěstí ho někdo z okolních shinigami sestřelil... vstal jsem a urovnal jsem si šaty... Ehm... díky... to bylo abych vám zvedl morálku... řekl jsem na okolní shinigami ... zlostně jsem se podíval na duel Hiroshiho a Yoshira... štvalo mě, že jsem nemohl zasáhnout... ta představa mi přišla tak... nepříjemná... nerad jsem se cítil bezmocný... teprve teď se mi začínala dostavovat bolest od těch jehlic... YOSHIRO!!! NAKOPEJ UŽ PŘI VŠECH BOZÍCH OLYMPU TOHO GRÁZLA AŤ TAHLE BITVA ZKONČÍ !!! zařval jsem naštvaně...