Východní pláně

Mitoshi -> Žena se na tebe podívala, jestli ses náhodou nezbláznil. S tím počasím to totiž myslela ironicky... ve skutečnosti byla nad bojištěm bouřka a vál silný vítr čím dál divočeji. Také nemohla uvěřit, že se jí už vyptává na jméno.
"Teda... nikdy mě nenapadlo, že vy z Gotei 13 jste takoví frajeři, že si jen tak uprostřed bojiště začnete nabalovat babu z řad nepřítele," zasmála se. Vypadalo to, že nějakým pochybným způsobem se jí to ale líbí. "Říkají mi Macuko... a tobě?"

Akio -> Žena, do které jsi narazil, se co nejrychleji vymotala a nšal znova rovnováhu. Odskočila kus od tebe a snažila se zorientovat v situaci. Yuki, kterého to taky odhodilo, zabrzdil o zem a pár samuraiů. Ztěžka oddechoval a naštvaně se podíval na svou pravou ruku, jejíž každý pohyb mu vysílal do mozku pichlavou bolest. Už toho měl tak akorát dost. Naštvaně zamířil do místa, kde přistál Akio. "Ty bastarde! Řeklo se skončit to rychle, tak co tady ještě děláš?!" rozkříkl se na tebe, nehledě na Hitsuta a další, které drtilo jeho reiatsu. Jeho meč začal zářit silnými elektrickými výboji, máchl křídly a vrhl se proti tobě. Byl odhodlaný do tohoto útoku dát všechno.

Kasumi Haruka

Stála na místě a dění okolo sebe jisto jistě nevnímala. Shlukovali se u ní nepřátelé, nejspíše s tím, že využijí situace. Seč byli blíž... čím dál tím blíž, nikdo na ni nezaútočil. Ne, že by asi nechtěl... Jako by jim v tom něco bránilo, což spíš ne, než jo. Měli přece na výběr. Mohli ale udělat jen jeden chybný krůček a museli by táhnout, zda-li mají rádi život.
Jeden z posledních samurajů, co tu po jejím příchodě ještě vydržel bojovat, už měl asi dost toho, jak je ignoruje. Snažil se prodrat menším hloučkem členů Reimei ke svému cíli, který však mu zmizel z dohledu.
Ano, použila shunpo a byla ten tam. Po pravdě, ani ne moc daleko. Zastavila se nad nimi a uchopila opět pevně katanu. Obličej měla neobvykle klidný v porovnání s jinými boji.
Nemusela čekat dlouho na to, až si jí útočník všimne, díky jejímu reiatsu, kterého pozvolna trochu uvolnila. Několik sekund po tom, co samuraj zdvihl hlavu, projelo mu tělem ostří kapitánčiny zanpakuto. Jak padl k zemi, projela si pohledem své další cíle, kterých nebylo sice po skromnu, ale byla rozhodnuta, že než tohle skončí, nebude na nohou jediný Reimeiák, který se jí postaví do cesty.....

Akio

Se zvedne a pohlédne na Yukiho. Celé tělo má ožehlé a oblečení je polorozpadlé.Chceš to skončit rychle? Tak pojď. Zapře se o zem a připraví se na útok a pak to přijde. Yuki svůj meč nabije elektřinou a zaútočí. Akio zprudka popadne ženu pod krkem a shunpem se rozběhne proti němu, ženu použije jako štít, druhou rukou se ho pokusí zachytit a mezitím vytvoří velmi silné cero...bíle s černými okraji...veliké jako meloun...s obrovským množstvím energie. Také to vypadá, že do tohoto útoku dává vše!

Satoshi
Takže to funguje... to znamená, že to není kompletní... není času nazbyt! konstatoval jsem po shlédnutí toho, co Raitei provedl.

Suzaku
Co nejrychleji jsem se přesunul na bojiště, nikdo si jistě nevšímal, že jsem se kolem prohnal, všichni měli dost práce se svými soupeři, prostě jsem cítil, že Satoshi potřebuje mou pomoc.

Satoshi
Citíl jsem, že Suzaku je blízko. Dal sis načas... pomyslel jsem a natáhl pravou ruku, aby se mohl Suzaku zformovat do podoby meče. Vodič... to bylo poslední, co jsem potřeboval. přejel jsem si levou rukou po obličeji a sonidem jsem skočil ke všem 4 anomáliím a rukou jsem na každé nakreslil znamení a dříve, než mohla anomálie zapůsobit jsem se vrátil zpět. Pak jsem zabodl meč přesně do vypočítaného středu úhlopříček, postavil jsem se před něj, roztáhl ruce a tělo se zformovalo jakoby do formy kříže, potřeboval jsem absolutnost soustředění. Pro jistotu jsem kolem sebe do vzdálenosti možného výbuchu vytvořil bariéru, která bránila jak průchodu, tak pohledu. Jediné, co jsem nestihl bylo zpevnit ji tak, aby nikdo nic necítil. Ovšem bylo načase změnit nemožné na možné... A pak jsem spráskl ruce. To uvolnilo OBŘÍ vlnu reiatsu, všechno reiatsu, které jsem zadržoval, jsem teď musel uvolnit, takže to jistě zaznamenali všichni na celém bitevním poli. Ruce jsem pak položil nad zanpakuto a z něj začnou vycházet duhová reiatsu vlákna ke značkám. Chvíli reiatsu proudilo v pravidelných intervalech, což narušovalo samotnou vnitřní strukturu anomálie a začalo to pozvolna vytvářet jakousi kopuli kolem Tohle je přesně ono... už jsem to nevydržel a začal se ďábelsky smát (Pro ilustraci xD, tohle přece do anime patří xD: It's... SHOW TIME! křiknul jsem a lusknutím prsty na obou rukou se barva vláken změnila na temně černou, najednou se vlákna ztlustěla a kopule se začala smrskávat. Ano tohle byl znak, že se začíná anomálie zevnitř rozpadat. Až všechny kopule dosáhly své kritické hodnoty, tak přece jenom došlo... k výbuchu i když nedostatečnému k nějakému vážnějšímu poškození struktury. A tohle byl konec výroku, že existují nemožné věci a potvrzení, že 12 divize nezná význam slova nemožné...

Akio -> Překvapená žena schytala velkou část útoku za tebe... Samozřejmě nepřežila. Yuki dal do svého útoku vše, takže zasáhl i tebe, přesto se ti ale podařilo vytvořit cero, tak jak jsi chtěl. Byla v něm koncentrovaná všechny tvoje zloba a nepříčetnost... Když zasáhlo, nebylo pochyb, že tohle bude poslední tah tohoto souboje. Vítězství bylo tvé.

Satoshi -> Tvůj čin se zdařil, avšak velice tě vyčerpal. Budeš se muset nějakou tu chvíli zotavovat... možná dokonce i zajít do čtvrté divize! I když... co by ti břídilové svedli, co ty nesvedeš, že??

Všichni na bojišti pocítili zezhora neuvěřitelnou vlnu reiatsu. Za chvíli se přes všechny přehnala tlaková vlna, která většinu položila na zem. Hiroshiho technika byla zničena... Po chvíli ustal vítr a rozptýlily se mraky, stejně jako Akiova bouře. Teď, když se konečně nad bojištěm neklenula žádná temná hrozba, mohly paprsky slunce proniknout do očí všech, kdo tu dnes byly. Zdálo se, že právě svítalo... a počasí proti všem předpokladům slibovalo pěkný den.
Satoshiho zásah znamenal nezdar plánu B. Velitelé Reimei si to uvědomovali. Bitvu pomalu ale jistě prohrávali a teď už ani nebyl důvod se zde zdržovat a za co bojovat. Hodně se jich dalo na ústup. Vypadalo to, že nedaleko bojiště je otevřená garganta, kterou mohou projít, ovšem než ji někdo zkusil zavřít nebo je pronásledovat, bylo už pozdě. Své samuraie tam nechali... ale tou dobou už jich stejně moc nebylo.
Tato bitva zanechala v řadách Gotei 13 velké šrámy, hned několik kapitánů bylo velice vážně zraněno a cena za vítězství byla vysoká. Ale Hiroshi, který tohle všechno způsobil, byl nejspíš mrtvý, jeho armáda zdecimována, mnoho jeho nejlepších lidí zabito a jeho plán zmařen, ať už byl jakýkoli.
S trochou štěstí by to snad mohlo znamenat, že Seireitei konečně čekají lepší, méně temné časy... Aspoň na nějakou dobu. Nastal čas udělat vše, co se dřív nestihlo, oplakat mrtvé, obejmout milované, opravit škody a nastolit zase pořádek a rovnováhu mezi Soul Society a světem živých.
Mnoho věcí zůstalo nevyřešených a nebezpečí nebylo zažehnáno úplně, ale kdyby aspoň někde nezůstalo trochu temnoty, neuvědomili bychom si, jak je cenné světlo.

A tím, milé děti, končí tento příběh. Co to znamená? No... vlastně nic :-D Život v Seireitei jde dál a já se na vás budu těšit v příběhu novém :-)


Pokud někdo ještě chce napsat nějaký příspěvek za svou postavu ke konci bitvy, máte ještě pár dní prostor, ale jinak tuto část příběhu považuju zaukončenou, takže jen nějaké poslední myšlenky a činy postav a podobné věci :-)

Izumi Razaki

Bitva byla u konce... nepřátele se stáhli a zbylí samurajové byli pomalu zmasakrováni. Bitva byla vyhrána i když za velkou cenu. Začal jsem organizovat pomoc zraněným, i když jsem na tom sám nebyl právě nejlíp. Mnoho shinigami na tom byla ale mnohem hůř. Viděl jsem členy třetí divize, které jsem znal dlouho ležet mrtvé, bylo to velice bolestivé. Opět jsem ale využil svoje byrokratické schopnosti a snažil se, aby pomoc raněným byla co nejefektivnější. Konečně teď už tu byl Mitoshi a ten se snad o třetí divizi postaral

Akio

Ve stejné chvíli, kdy Cero zasáhne a zabije Yukiho, se maska a vlastně celý Akiúv bankai rozpadne a v pochvě se mu zformuje meč. Je vyčerpaný a jeho pravá ruka je nehezky spálená. Potom co ucítí Satoshiho reiatsu, usměje se, protože tak to vše končí. Pak mu ale úsměv zmrzne, když si vzpomene na Modose. Nejrychlejším(ato velmi pomalým) krokem se dostane na místo, kde leží Modos. Padne vedle něj na kolena. Modosi! Už dvakrát jsi mi zachránil život, a já ten tvůj nedokázal ochránit. Vezme jej do náručí, aby jej odnesl z bojiště, ale když se postaví, udělá pár kroků vzad a upadne na zem. Vše se rozplyne v tmě.

Sai Kazuma

To se se začalo dít jsem v klidu s úžasem sledoval... Vypadalo to, že bitva je u konce a zabíjet toho blonďáka mi přišlo už zbytečné... Zase takový magor do bitev a zabíjení nejsem... I když se tak někdy chovám... No, myslím, že půjdu... Mám už docela hlad. Pomyslel jsem si a poté se otočil směrem Seireitei a pomalí si to tím směrem odkráčel... Později se půjdu podívat za Ryuuem do nemocnice jestlipak to vůbec přežil... Položil jsem si ruce do kapes a opustil s klidem bojiště.

Kasumi Haruka

Mlátit do všeho nebo spíše všech kolem by už bylo zbytečné, když všechen ten rozruch pomalu ale jistě ustával. Jak zpozorovala, že se postupně nepřátelé stahují, vrátila svou katanu zpět do pouzdra a obrátila se na Yasumara, jak to zvládá. I když na vlastní oči viděla, že jeho divize utrpěla nemalé ztráty, pořád tam bylo pár z jeho řad, co mu budou jistě nápomocni. Obrátila se tedy a zmizela z tohoto ponurého místa sesbírat si zbytek divize a vrátit se do Seireitei, kde by až pak případně zjišťovala další stavy....

Akai Tsuki

Usmál jsem se Určitě, rád si s tebou zatančím, a nic tomu nezabrání a nachvíli jsem ji položil ruku na rameno. Ber co můžeš a nic nevracej a silně jsem odkopl jednoho protivníka. V našem případě Zabíjej co můžeš a nikoho nešetři řeknu a začal jsem se plně věnovat boji. Pak jsem sledoval, jak jeden samurai na mě útočí ze shora a já byl zaneprázdněn právě dvěma, kteří na mě útočili z obou stran. Lus ho nakonec zpozorovala a spoutala a to se mi velice hodilo. Sekl jsem obouma rukama po těch shinigamích a zasáhl jsem, jenže tam byli dva na jedné straně a jeden z nich mi šel po ruce. Nakonec jsem skončil s naseklím oblečením, které mi rozsekl od břicha až k noze. Udělal mi tma sice menší šrám, jenže nestačil zabodnout tak hluboko, aby z toho bylo vážně zranění. Toho na zemi jsem odrovnal tak, že jsem mu nohama zlomil vaz.

Satoshi
Jakmile jsem zničil nezničitelné, tak mě to natolik vyčerpalo, že se bariéra kolem mě rozpadla a já s bezvládnýma rukama spadl na zem, což vytvořilo dostatečně hluboký kráter Tak tohle... je... trochu... víc..., než jsem čekal... konstatoval jsem a Suzaku už znovu v shinigami podobě vedle mě Pojďme... přikázal jsem a pokud se kolem mě objevili nějací shinigami, kteří se nějakým způsobem vzpamatovali z toho brutálního návalu reiatsu a nabízeli cestu do 4 divize, tak jsem je pouze gestem odmítl. Nikdy jsem pomoc 4 divize nechtěl a nepotřeboval a popravdě jsem s tím nechtěl začínat a stejně nejlepší léčba pro mě byla moje laboratoř a temnota...

Hitsuto

ucítil jsem obrovský tlak a na chvíli jsem spadnul "Co to je ? že by konečné řešení ?" pomyslel jsem si a vstal jsem, nikdo nebojoval, to co jsem uviděl mě zarazilo, všude jsem viděl mrtvé shinigami a samuraje, zem byla poseta krví, ti co ještě stáli byli při nejmenším párkrát pobodání, zavřel jsem oči "Jdu spát..." špitnul jsem a pomalým krokem jsem se vydal pryč z bojiště, při čemž jsem si párkrát zabouchal do oblečení abych z něj smetl prach a ještě jednou jsem se otočil na bojiště a hned po tom jsem se vydal do svého bytu v kasárnách.

Yasumaru

se rozhlížel po bitevním poli. Bylo to ještě horší, než by si kdy dokázal představit. Mrtví shinigami a samuraiové kam se jen podíval. Bylo štěstí, že byl tak posetý ranami a naprosto vyčerpaný, že to vlastně už ani pořádně nevnímal, protože jinak by to na něj bylo zaručeně moc. Takhle se rozhlížel poměrně otupěle a všechna ta hrůza do jeho mozku vlastně ani nedorazila. I tak mu ale bylo zle a do breku a fakt, že tu byl se svými lidmi a pomáhal jim, takže možná nejednomu zachránil život, tomu moc nepomáhal. Zastavil se a bezmyšlenkovitě sledoval, jak členové 4. divize hledají na bojišti raněné a co chvíli někoho zvednou ze země a odnesou ho na nosítka. Připadalo mu, že už nedokáže udělat ani jediný krok... Najednou si ale všiml pohybu nedaleko od sebe. A také uslyšel, jak ho kdosi slabým hlasem volá!
"Kuchiki-taichou..." Yasumarovi spadla z očí mlha únavy, ještě ho bylo potřeba! Udělal pár kroků a klekl si vedle muže, který slabě hýbal rukou a volal ho k sobě. Oči se mu rozšířily, když zjistil, že je to jeho sanseki.
"Souchi!" vyhrkl a pokusil se vzít Souchiho hlavu do dlaní, aby ho netlačila hrbolatá zem. Souchi byl bledý, celý od krve. Yasumaru nedokázal poznat, co mu je, ale vypadal hrozně. "Počkej, nemluv, zavolám hned mediky!" Ale Souchi ho neposlouchal. Párkrát otevřel a zavřel oči, a pak se na něj zahleděl.
"Taichou... chci něco říct. Ten chlapec v kasárnách 3. divize..."
"Seiko-san? Na rozhovory o něm bude čas, až se trochu dáte dohromady!" Souchi ho opět odignoroval a pokračoval.
"Když o tom zpětně přemýšlím... možná jsem se mýlil, byl jsem si sice jistý, že to udělal, ale možná jsem přece jen něco přehlédl... ale chci vám říct jedno, taichou. Chci, abyste to řekl i Razakimu-san. Já jsem nikoho nezabil a nikdy, nikdy jsem nepracoval proti Gotei 13. Šestá divize... není divize vrahů a zrádců. To vám přísahám, Kuchiki-taichou!" Jeho hlas ke konci řeči zesílil, ale zřejmě to přehnal, protože začal kašlat krev. A když dokašlal... už se znova nenadechl. Yasumaru jen civěl na svého mrtvého důstojníka před sebou a snažil se vrýt si do mysli každé jeho slovo. Poslední slova by neměla být zapomenuta... hlavně když obhajují něčí čest.
"Souchi..." vydechl jen Yasumaru. To byla pro něj poslední ráda... Rukama se opřel o krví nasáklou zem a dal se do pláče.

Suki Taiketo

Suki se otupělým pohledem rozhlédla kolem sebe.. Bitva byla u konce a jim teď snad zbyli jen oči pro pláč. Když se pomalu rozešla a viděla kolem sebe tu zkázu, chtělo se jí křičet nebo aspoň nějak projevit, jak moc velkou bolest cítila. Netrvalo dlouho než se její vyčerpané nohy samy rozešly za Yasumarem. Aspoň malé štěstí se rozlilo jejím tělem, když viděla že je živý..
Klesla vedle něj na zem a s hrůzou a bolestí v očích sledovala nářek svého kapitána.. Pak mu jen položila ruku na rameno a pohlédla k nebi..

Lus Ayazaki

Najednou všichni začnou padat jako domino. Nakonec se tlaková vlna, která je tohoto pádu příčinou, projde i přes nás. Neudržím se na nohou a spadnu na zem. Přitom se nešikovně nabodnu dlaní na čepel jedné katany, jež ležela na zemi. Po chvíli se zvednu a rozhlédnu se okolo. Zdálo se, že je vše u konce. Přesto, že tu ještě pár samurajů zbylo, většina již nebojovala a dala se na ústup. Již neměli za co bojovat.
Pohlédnu na skupinku shinigami z páté divize. Tak co, zabalíme to tady? Pousměji se a přitom jedním pohybem zasunu zanpakuto zpět do pochvy. Pohledem sjedu své oblečení. Bude to chtít nové haori i shihakusho. Špitnu si tiše sama pro sebe a pozvednu hlavu. V mém zorném poli se objeví Tsuki. Myslím, že teď bude dost času na tančení. Při těchto slovech se pousměji a pomalými kroky zamířím ke kasárnám páté divize.