Východní brána

Izanagi Kentaro

Nějakou nesmírně velkou náhodou došel na místo první. Sedl si a opřel se o svoji tykev a spokojeně nasával. Pocítil chabé zvýšení reiatsu v první divizi. Hm? Kuchiki páprda a Kuchiki frajer spolu zápasí? To musí být nezáživný boj, jejich styl není nic pro opravdové znalce boje. Pff.... kdyby místo zápasení o tu jejich blbost se radši zaměřili na problém...to jsou celý oni. Narazil si klobouk více do čela a očekával příchod ostatních.

Daisuke Ryusaki

Ach ne! mise Shumpem se dostal co nejrychleji k východní bráně, bylo to daleko ale nedělalo mu to žádný problém, ani se moc nespotil. Izamagi Kentaro! starý brachu, dlouho sme se neviděly co?? s úsměvem pozdravil. Jsme tu první nebo jdu pozdě a ty na mě čekáš? uculil se.

Izanagi Kentaro

Zmateně se podívá, kdo za bílého dne vyvolává jeho jméno. Naneštěstí tato tvář mu byla známá, proto povytáhl obočí, což neměl často ve zvyku. Zdá se, že si trochu vyrostl, když tě posílají mimo Seireitei. Usmál se a hodil po něm bágl. Tady je nářadí, které na tenhle úkol budeme potřebovat. Snaž se ho nijak nerozbít. Trochu se narovnal, aby na něj více viděl.

Daisuke Ryusaki

Rád bych ti pomohl s timhle náčiním otevře tažku a vidí jenom láhve se saké ale budeš si muset poradit sám. Jelikož sem asi jedinej medik v týhle skupině tak budu muset nést hromadu obvazů zarazil se což mi připomíná, kdy že to vyrážíme? ještě nemám zbaleno

Iznagi Kentaro

Podívá se ostřeji. Kdyby tu byli všichni, tak už jsme dávno mohli vyrazit, je to jeno otázka času, než dorazí ostatní. Každopádně nemarní čas, ať si tu co nejdřív. Ksakru, tak ho nakonec ponese kapitán šestky.

Daisuke Ryusaki

Kývne na souhlas a shumpem zmizí pro věci.

Yoshiro

Po tom, co jsem v kasárnách mé divize vyhrabal nějaký ten prášek na bolení hlavy, jsem si zabalil to nejdůležitější a vyrazil k východní bráně, kde jsme měli domluvený sraz. Nespěchal jsem, bylo ještě celkem brzo a sejít jsme se měli až později, tak proč se zbytečně unavovat. Navíc, pořád mi nebylo nejlíp a běh kombinovaný Shunpem by tomu moc nepomohl.
Asi po 15 minutách chůze jsem dorazil na místo, kde už čekal Kapitán jedenácté divize, Izanagi Kentaro .. Ohayo, Ken-chan.. Pozdravil jsem ho trochu sklesle.

Izanagi Kentaro

Hehe, tady někdo málo pije. Vítej, nevypadáš moc dobře. Odpoví s úsměvem. Hodí po něm láhev saké. Kocovinu je nejlepší přebít ještě větší Kocovinou. Usměje se ještě víc.

Yoshiro

Láhev saké jsem chytil do pravé ruky a prohlédl si jí. Uhum.. Ve tváři se mi objevil nejistý pohled. To je dilema.. Saké jedna z mých lásek, ale musel jsem odmítnout.. Pomalu jsem přišel k Izanagimu. Zatím to schovej.. Bude se to hodit... Dám si pak.. Pokusil jsem se o úsměv, ale vypadalo to spíš, jako bych snědl citrón. Je mi děsně špatně..Už od rána... Posadil jsem se na zem. Budu to muset nějak rozchodit.

Iznagi Kentaro

Velmi se usmíval. Snad nebude dlouho trvat a vyrazíme. Je tu nuda o velikosti Hollowa. Nenávidím nudu, nenávidím nudné chvilku....Božeeeee! Snad ostatní také dorazí, ale vypadá to, že se něco děje v první divizi.

Mitoshi
Po tom, co jsem se vzbudil po celovečerní práci jsem se dozvěděl, že začíná mise. Poněkud ve spěchu jsem si vzal věci, jen to nejnutnější, a vyrazil jsem k bráně. Když jsem dorazil, po pravdě mě překvapilo, že už tam byl i můj kapitán. Zdravím pozdravil jsem ještě trošku rozespale.

Pekelný motýl

K celé skupince dorazily dva pekelní motýli. Jeden z nich se rovnou ujal hlášení, ale ještě předtím začal všechny počítat, stále se však nemohl dohrabat konce, protože mu stále někdo scházel, ale jeho čas již zřejmě vyprchal a tak se rovnou vrhl k hlášení, které měl předat:

Hlášení pro Tým Alfa napsal:
Vážení, vzhledem k situaci, kdy chybí několika týdenní hlášení z hlídkových věží na okraji Soul Society, musíme tuto situaci řešit. Ať už se jedná čistě o nezodpovědnost, vzpouru, či jiný problém, tak již musí být řešen okamžitě. Vy a vaše skupina se tedy vydáte na východ Soul Society. Cesta vám potrvá přibližně pět dní. Druhý pekelný motýl nenese žádnou zprávu, pouze vás zavede tam, kam má, nesnažte se ho tedy zastavit, či jinak zpomalit či zrychlit, bude udržovat přesně takové tempo, aby jste na místo dorazili čilí a zdraví. Konec hlášení...

První motýl se vydal zpátky a druhý motýl prozatím čekal na zbytek skupiny.

Izanagi Kentaro

Sbalil svoje fidlátka a čekal až se pekelný motýl rozletím směrem ke věžím. Přeci jenom i on sám si nebyl jist cestou, protože už to byla značná doba, kdy se pohyboval mimo Seireitei.

Date

Využil jsem situace, že na mě žádný kapitán, nebo někdo jiný neútočí a šel si něco zkoušet (jeden sport, snad časem příjdu na jméno). Většinou se mi to ale nedařilo a ozývaly se jen rány a naříkání nad bolestí. Při tomto tréninku jsem úplně ztratil pojem o čase. Když jsem si uvědomil, že už jsem měl dávno stát u brány, tak jsem si tam rychle vydal. Ovšem tak rychlé to nebylo. Dobelhal jsem se tam skoro až po čtyřech. Jednou rukou jsem se držel za záda a byl ohnutý k zemi. Pěkně jsem si ty záda narazil. No nakonec jsem tedy přišel k bráně a mávnutím, které jsem svedl aniž by mě něco bolelo, jsem všechny přítomné pozdravil.

Hiboru Baru

Když se dostala na hlavní ulici vedoucí k bráně, zpomalila a začala se pohybovat normálním tempem, těch pět minut už je nezabije a ona nechtěla vypadat vyplivaně, až dorazí. Jak se blížila a rozpoznávala postavy, které tam již stály (no, některé z nich stály), čím dál více jí tuhla krev v žilách. S touhle společností má někam jít na svou první misi coby vicekapitánka a neutrhnout u toho třinácté divizi ostudu? Nemožné. Doufala, že si vzala dost kapesníků, protože časem by to krvácení z nosu mohlo být problematické, ale zatím se držela. Pořád si opakovala, že jsou to všechno lemry a alkoholici, alepoň tedy ta trojička kapitánů, ať už vypadají jakkoli. Když přišla, slušně pozdravila.
"Taichou... taichou... taichou... fukutaichou..." kývla postupně na všechny. Date-sama vypadal nějak divně, jako by ho někdo zmlátil... ani kapitán šestky se nezdál zrovna svěží...

Izanagi Kentaro

Spatřil nebo spíše nespatřil, jak se motýl rozletěl a dostal se mimo dosah jeho očí. Dost se lekl a chvilku musel vypadat vyděšeně. Okamžitě se dostal na nohy na záda naložil všechen svůj náklad a pomocí shunpa, které u něho mělo charakteristický zvuk podobný letadlu se vydal za motýlem.

Yoshiro

Heh... Všiml jsem si, že Ken-chan někam zmizel a já nemohl zůstat pozadu, vyskočil jsem teda na nohy a použil Shunpo. Přece bys mě nenchal vzadu? Zeptal jsem se. Jsi tu sice největší drsňák, ale to z tebe ještě nedělá toho, kdo bude v čele skupiny.. Snažil jsem se ho trošičku vyprovokovat.

Izanagi Kentaro

Povytáhl obočí z jeho podklobouku. Strčil brčko se saké do úst a začal opět pít saké, což nejspíše Yoshira překvapilo. Až se naučíš používat shunpo a přitom pít saké, tak si popovídáme. Začaly mu trošku rudnou tváře a opět se projevila jedna z jeho vlastností, která mu umožňovala "nevyprovokovatelnost".

Date

Koukám, jak to postupně mizí. No...takhle ale nikam nemůžu. Zprudka se narovnám. Je slyšet jen neblahé křup, křup, křup. Chvíli jsem tam stál a vůbec se nemohl pohnout. Projela mnou ukrutná bolest. Ufff....uffff. Zanaříkal jsem si. Postupně jsem se rozpohyboval a dokonce mohl použít i rychlejší tempo, abych dohonil ty dva přede mnou.

Hiboru Baru

se zamračila, protože ji nikdo nepozdravil. Ale tak co by čekala od kapitánů? Byli příliš zahlceni svou vlastní dokonalostí, než aby si všimli podřadné zástupkyně z třinácté divize. Kapitán s hebkými bílými vlasy a kapitán v lihu na nic nečekali a ztratili se z dohledu za pekelným motýlem. Baru už se chystala jít za nimi, když uslyšela strašné zvuky. Když se za nimi ohlédla, zjistila, že vycházely ze zad kapitána jednoočka. Chvíli ho zkoumavě sledovala, pohne se? Nepohne se? Pohnul se, jeho tempo ale nebylo až tak závratné, takže se jí podařilo s ním vyrovnat krok.
"Jestli chcete, dám vám večer masáž, taichou," navrhla mu v návalu dobré vůle.

Mitoshi
Trošku tupě ksem hleděl před sebe. Jako bych byl úplně mimo.
Pak jsem zatřepal hlavou.
Omlouvám se, ztratil jsem se na cestě životem mírně jsem se usmál
Pěkný den popřál jsem nově příchozí Baru a pak jsem se vydal za motýlem.

Daisuke Ryusaki

Nevěděl, co všechno bude potřeba, tak si toho nabalil poměrně dost. Do ruky si vzal kufřík první pomoci a na zádech měl batoh s velkou zasobou obvazů a mnoho dalšího co by se mohlo hodit. Koukl se na čas A sakra asi to nestíhám naposledy zkontroloval jestli má všechno a shunpem vyrazil k východní bráně. Když dorazil k bráně už tam nikdo nebyl no bezva tak na mě nikdo nepočkal rozhlídl se a nikdo v okolí nebyl tak fajn a shunpem pokračoval dál po cestě mimo SS. Po cestě dohonil nějakého kapitána a podkapitána. Zdravím, dohnal sem správně tým Alfa(červený)? pousměje se trochu mě zbrzdilo balení a pohodí kufříkem.

(internet na chvíly jde tak sem se přišel podívat, ale nevím na jak dlouho)