Východní pláně

Ryuuka Hosentsu

Trochu mi zvrtl plány, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Hlavně, že mi odhalil další ze svých schopností. "Tak co teď? Nebudu plýtvat své reiatsu, když jsem v dobré kondici." Pomyslel jsem si a zbystřil své smysly. Sledoval jsem dráhu těch ostrých rampouchů. Jakmile byly v polovině své trasy odemne, tak jsem vyskočil se zanpakutou v ruce a takovou otočkou doprava, zkrátka jsem udělal takový sud ve vzduchu, nebo-li otočku a silou prosekl rampouchy, které by se měly nacházet na místě, kde jsem před chviličkou stál. Mohl jsem použít nějaké bakudou, ale proč používat obranné kidou na zneškodnění útoku, který je hmotný a dá se zastavit holou zanpakutou? Připadalo mi to jako dobrý způsob šetření svým reiatsu a také jako dobrá zkušenost do bojového života Shinigami. Navíc mi kromě toho, že byly ostré nepřipadaly nijak zvláštní. Kdybych použil bakudou, mohl by třeba za pomocí své vůle odvrátit jejich směr, nebo bych v tomhle stresu, kterým teď oplývám, mohl taky bakudou vytvořit pozdě. Zkrátka mi přišlo moudřejší je proseknout! Po výskoku a dopadnutí na zem, jsem zase odvrátil pohled na Kena.

Akio

Se usměje, když uvidí, že alespoň nějak dodat Yasumaruovi vůli bojovat. Pak se otočí na Yukiho. Klidným, ale dosti rychlým krokem dojde až k němu. Když stane před Yukim, tak mu pohlédne do očí. Tak se setkáváme opět. Ironie že ano...opět přicházím do započatého boje. Odmlčí se a pohlédne na oblohu, kde si opět všimne podivného blesku. Někdo z vás, jak koukám dělal něco s bojištěm...docela mi to narušuje mou bouři. Zajímalo by mě, kdo má schopnosti dělat něco takového.

Sai Kazuma

Bojoval jsem se samuraii a zrovna jsem jednoho silně nakopl... Slyšel jsem jak na mě někdo mluví a když jsem se podíval byl to Raiden-taicho... Po jeho slovech jsem jen řekl... Jako bych si tohle nechal ujít... Ani nevím jestli mě slyšel, protože zrovna mlátil nepřátele, ale to mi bylo jedno... Teď mě napadlo že jsem vlastně před pár minutami vylezl z nemocnice a hned tady bojují... No, kdybych se neznal tak bych si pomyslel že... Nedořekl jsem větu v mé myslí, protože jsem se přestával soustředit... Raději jsem nechal svou mysl čistou... Poté co jsem hodil nějakého samuraie na druhého který otravoval nějakého člena 8. Divize jsem si vzpomněl na ten dopis který mám pořad u sebe... Potom ho asi ukážu Raidenovi-taicho... Nevím co bych s nim dělal.

Razaki -> Jablíčko sis nevzal, vlastně sis ho ani nevšiml, a to holčičku dost zklamalo. Zamračila se a nakrčila nosík. "S tímhle strejdou není žádná zábava..." zamručela. Jak se otočila a odcházela od bojiště, jablko za ní explodovalo a zabilo pár samuraiů. Strejda Hiroshi říkal, že to bude dobrá hra... ale už ji to nějak přestalo bavit.

Ryuuka -> Ty rampouchy byly trochu tvrdší, než jsi předpokládal. Nerozsekal jsi je, jen jsi je odklonil od jejich dráhy, ale ono to bylo celkem jedno, tak jako tak tě nezasáhly. To už se nedá říct o dalších, co bojovali kousek od tebe, ale nepoznal jsi, jestli to byli samuraiové nebo shinigami, takže tě to momentálně netrápilo. Ken se ale nenechal odradit, udělal další efektní otočku s pláštěm vlajícím za sebou a na tebe letěla další salva rampouchů, tentkrát jich bylo víc.

Akio -> Yuki nechal běžet své vyplašené protivníky a otočil se na tebe. Z očí mu sršelo, že tě asi nevidí zrona rád.
"Hádám, že to tady dokončíme," pronesl odpověď a pevně uchopil jílec zanpakutou. Tohle byla noc krve a smrti... nemělo cenu chodit kolem horké kaše.

Ryuuka

"Sakra!" Pověděl jsem si v duchu, protože jsem opomenul jednu důležitou věc. Zapomněl jsem. že tu v okolí bojují i mí spojenci, nevěděl jsem sice jestli rampouchy trefily mé spojence, nebo nepřátelské samuraie, ale i tak. "Ten šmejd, jsou tvrdé jak ocel." Pomyslel jsem si a udělal něco trochu zvláštnějšího. Ruku, ve které jsem neměl nic, jsem natáhl před sebe a ukázal prstem. Po té jsem jen tiše zašeptal. "Byakurai!". Druhou ruku, ve které bylo pevně stlačené zanpakutou, jsem dal před sebe, opět svisle a prohlásil. "Bakudō # 39. Enkosen" Po vystřelení bílého blesku z prstu na levé ruce se mi na pravé ruce udělala barikáda, kterou jsem se vlastně chtěl vykrít a roztříštit rampouchy. Teď jsem hlavně doufal, že ty rampouchy nějakým způsobem neovládá a že nezmění směr. Asi si mohl všimnout toho, že jsem nerad, když naše útoky zasahují i okolní bojovníky. Byakurai měl plnit jasnou úlohu, oslabit letící lampouchy, případně aspoň ztupit hroty, aby nebyl náraz tak ostrý a pokud se teda byakurai, do kterého jsem vložil už celkem slušnou dávku reiatsu, dostane přes rampouchy, tak měl samozřejmě mířit na Kena!

Suki Taiketo

Její úzkostlivý pohled směřoval za Akiem, který se pustil jako všichni do boje. Doufala, že bude v pořádku a nic se mu nestane. To by zřejmě už neunesla.. Když se tu z ničeho nic zjevil i kapitan Yasumaru, nedokázala vyjádřit své nadšení. Suki o něj měla strach.. Teď to konečně bylo tak, jak to má být.
"Hitsuto, bude to problém.. Je rychlá, dokonce bych řekla že na stejné úrovni jako kapitán. Nevím, jestli tohle my dva zvládneme.. Každopádně, musíme něco dělat! Zkus jí spoutat kidem většího kalibru.. Já jí mezitím zabavím. Pokud by se to zdařilo, pousím se jí probodnout svým ohnivým šípem. Pokud se to nezdaří.. Moc možností nám nezbývá." šeptla k němu a dotkla se jeho ramene, jako by měla strach, co se v příštích minutách stane. Pak se odrazila, pomocí shunpa se dostala k ní a jejich meče se střetly. Po několika výpadech pět zapojila dovednost bojového umění a doufala, že by se snad mohlo opakovat štěstí..
Zrovna teď tu fakt nemůžu umřít, děvče!

Izumi Razaki

Zatímco mě dával dohromady ten nohsled ze 4. divize tak jsem uslyšel výbuch z místa, kde jsem stál... Tak to byla přece padouška... napadlo mě... V tu chvíli jsem aktivoval bakudo, které jsem na ní uložil ve chvíli, kdy jsem jí "zachraňoval". Jak jsem předpokládal, tak moje reiatsu by v tu chvíli mohlo aktivovat zbylé výbušniny, co měla u sebe... ozval se další výbuch doprovázený šplouchavým zvukem...
Přepůlil jsem samuraje který mi stál ve výhledu na Kayio, vzal jsem jeho meč a trefil s ním jednoho, se kterým zrovna bojovala... Nezašla bys na se mnou na večeři až to tu ukončíme? zeptal jsem se... to eliminování padouchů mi nějak dodalo kuráž...

Ryuuka -> To, co jsi zamýšlel, se ti povedlo, byakurai se dokonce dostal až k tomu muži. Ten se zase ochránil hradbou z ledu, kterou vatvořil zřejmě pomocí gesta rukou, jako kidou. Nezaútočil tentokrát okamžitě, jako by čekal, co mu ukážeš ty. Možná si taky chtěl trochu proklepnout tvé schopnosti.

Suki -> Jak už sis dřív domyslela, útočit zblízka nebyl zrovna dobrý nápad. při její rychlosti a dovednosti se zdálo, jako by proti obyčejným, fyzickým útokům neměla žádnou slabost, leda možná kdyby se vyčerpala a zpomalila. Ale zatím se nezdálo, že by se to mělo stát. Tvoje útoky odrážela se samozřejmostí a k použití boje beze zbraně ti ani nedala šanci. Velice brzy ti došlo, že pokud nechceš přijít o končetinu, měla bys je od ní držet dál. Nicméně zatím jsi ji zabavovala... teď bylo na Hitsutovi, aby vykonal svou část plánu. Ovšem všimla sis zajímavé věci - přestože jsi od té ženy utržila už několik sečných ran, které vypadaly, že se při nich vůbec zpátky nedržela, ve výsledku nebyly až tak zlé, spíš jen taková menší škrábnutí, která ani moc nebolela. Netušila jsi, čím to je.

Kasumi -> Probojovávala ses polem. Nebylo to pro tebe, taková řež... ale když to muselo být... Nedaleko od sebe jsi viděla něco dost divného. Yasumaru tam jen klečel na zemi, opíral se o meč a ani se nepohnul. Tak nějak sis domyslela, že to zřejmě bude součást nějakéjeho techniky, i když jsi netušila jaké. Ale vypadalo to, že má problémy. Jeho důstojníci kolem pomalu odpadávali, ale on nejevil žádné známky, že by se hodlal začít sám bránit. Na nohou už stál jen jeho 3rd seat, asi dva další, ale dlouho nemohli samuraie a pár členů Reimei, kteří se také blížili, zadržet. Očividně by se jim hodila pomocná ruka, ať tam prováděli cokoli.

Raiden, Sai -> Osmá divize sinevedla vůbec špatně. Možná za časů míru to byla skvadra flákačů, ovšem v boji se nenechali zahanbit ani jedenáctkou! Což ale neznamenalo, že je boj nějak zvlášť těšil, narozdíl od jedenáctky. Všude byla tma, křik, zmatek... Ale v jednom místě nedaleko od vás jste si všimli neustálých záblesků jasného světla různých barev, většinou zelené nebo fialové. Vypadalo to na nějakou nekalou techniku nepřítele, přitahovalo to vaši pozornost...

Razaki -> Tohle bylo poprvé, co jsi viděl Kaiyo používat její shikai. Byla to obrovská, okovaná palice, kterou mlátila samuraje hlava nehlava. Když tě viděla, vypadala, že si oddychla, že ještě žiješ. Ne že by o tom pochybovala! Ale bylo pěkné si to potvrdit. Ovšem tvoje další slova jí naprosto vyrazila dech a ona se zarazila, jako by snad úplně zapomněla na krvelačné nepřátele kolem sebe, a jenom na tebe v šoku zírala. Zřejmě si tato nabídla dost překvapila!

Ryuuka

Bezpečně jsem se ubránil, ty rampouchy nebyly silné jak jsem si myslel. Možná to byl jenom útok na zastrašení, no hlavně jsem se držel hesla, že nikdy nikoho nebudu podceňovat. "Jeho schopnosti jsou vskutku zajímavé, váhám nad tím jestli to je nějaký způsob jeho vlastní démonické magie, nebo to jsou techniky jeho zanpakutou. Ty gesta rukou mne značně znepokojují, musím tomu přijít na kloub. Využívá útok z dálky, nezbývá mi, než to zkusit z blízky." Pomyslel jsem si a udělal celkem překvapivý krok. Na začátku boje se mu mohlo zdát, že šetřím své reiatsu. Taky to tak bylo, teď jsem se však postavil do bojového postoje, zapřel se a začal vypouštět maximální dávky reiatsu do okolí. Jednak aby to zesílilo můj útok ale taky kvůli rychlosti. Po plném soustředění a absolutním plýtvání reiatsu jsem po něm vyletěl jako raketa za pomocí svého nejrychlejšího Shunpa. S plnou koncentrací a soustředěním jsem se objevil těsně za ním a vedl vodorovný sek přes místo, kde se nacházalo jeho tělo. Najednou ze mě vyprchal všechen stres, v očích jsem měl klid, bojechtivost a žádný soucit!

Izumi Razaki

Skočil jsem těsně ke Kayio a zarazil samurajovi do hlavy svoje zanpakuto... Dalšímu jsem vybuchl hlavu hadem #31... Kaiyo se asi nesoustředila tak jak bych čekal... Možná že jí moje nabídka nepřišla dostatečná... Uvařil bych něco dobrého... navýšil jsem nabídku a dál bojoval se samuraji... Sice v mém životě byly další ženy... resp. 2... matka mého syna a kapitánka Suiren... obě ale měli jednu zásadní vadu, byly mrtvé... to vztahu moc nepřidalo

Ryuuka -> Ken se ani nehnul, žádný náznak, že by se chtěl uhnout. Bránil se svým mečem, který přimrzl k zemi, takže se ani nehnul a čepele zazvonily. Šel z něho chlad, jako z mrazáku, jenom tak trochu větší. Ruce ti úplně promrzly a pokryly se jinovatkou, jak se najednou ochladilo.

Razaki -> Kaiyo pořád nemohla věřit, že se jí to nezdá, ale už se probrala z tranzu. Vzala jednoho z blízkých samurajů palicí po hlavě.
"Razaki-san... tak dobře, ano, samozřejmě!" vysypala ze sebe zcela nadšeně.

Ryuuka

Zase ten hnusný chlad, bohužel pro něj jsem na to byl připravenej. Reiatsu ze mne nepřestalo vycházet. Koukl jsem se na Kena trošičku vyděšeně, jako bych naznačoval, že mne dostal. Samozřejmě to byl falešný výraz, aby měl pocit nadřazenosti a myslel si, že mě snadno dostane. "Tsuzuri Raiden" Zašeptal jsem tiše. V tu chvíli už proudil silný proud elektřiny jeho mečem až k tělu. Rukojeť by ho možná zachránila, ale jinovatka a všechen ten led by mi měl pomoci k tomu, aby to došlo až k němu. Plán byl jednoznačný, dát mu slušný elektrický šok. Měl jsem už chuť uvolnit svou zanpakutou, ale raději dávám přednost tomu, že si prvně otestuji jeho schopnosti. Voda je docela dobrý vodič, co se týče proudění elektřiny, nějak jsem nevěděl jak je to s vodou, co by pevnou látkou. Ale měl jsem dojem, že v tom nebude až taky rozdíl, kromě toho, že je to voda v jiném skupenství.

Izumi Razaki

Usmál jsem se na Kaiyo. Po dlouhé, opravdu dlouhé době jsem byl schopný vykouzlit upřímný úsměv. V poslední době to byly jen "už sakra zhebni" úsměv a "ježiši co to je za vola" úsměv. Otázka ovšem byla ta, kdy ta bitva konečně zkončí. Ačkoliv se zdálo, že je vítězství na dosah tak se stále dělo něco, co jsem nemohl správně vystihnout. A čím víc samurajů jsem proměnil na naživé objekty, tím víc jsem cítil marnost celého boje...

Ryuuka -> Bohužel... led až tak moc vodivý není. No ale tohle byla kidou elektřina a to je trochu něco jiného, takže i když se Ken snažil krýt zase jedním ze svých ledových kouzel, stejně ho to popálilo. A to se mu nelíbilo. Asi proto, že mu to zničilo pleť... Nicneříkal, ale prudce máchl mečem a vrhl po tobě další ledový útok, tektokrát bylo ledových jehliček tolik, že to vypadalo spíš jako jednolitá vlna.

Razaki -> Kaiyo si všimla, že nejsi z boje nijak moc odvázaný. Ani ona nebyla... zabíjet nebyl rozhodně její koníček. Ale muselo to být... kvůli Seireitei!
"Razaki-san, nebude to už dlouho trvat a bude svítat... Jsem si jistá, že tou dobou už bude po všem," usmála se na tebe. Neřekla, že si je jistá, že tou dobou už vyhrajete... protože nebyla. Ale ať už to mělo skončit jakkoli, žádná bitva nemohla trvat věčně.

Mitoshi
Drobeček dál vesele šlapal po samuraích.
Já jsem stále stál na jeho rameni a dával pozor na všechny, kteří by měli ambice nějak mi ublížit.
Hlavně tedy na lučišníky.
A pokud chtěl někdo vyskočit, tak jsem ho prostě sesmahnul Byakuraiem.
Z dálky mě mohli vidět už snad všichni přítomní - takový obřík se jen tak neztratí.

Izumi Razaki

Najednou jsem nabral naprosto druhý dech. Vidět Kaiyo ohánět se obří palicí mi přišlo prostě... povzbuzující. Následoval jsem jejího příkladu a opět aktivoval svůj shikai. Stál jsem vedle ní a pomáhal jí. Nějak jsem si uvědomoval, že díky ní je všechno mnohem snesitelnější... celá bitva se zredukovala na to prostá fakt - nic se jí nesmí stát... Stát bok po boku, kosit nepřátele... zkrátka scéna jak z románu... to vše s panoramatem Mitoshiho obříka, šlapajícího po nepřátelích...

Ryuuka

"Nic moc teda, trochu popálenin a rozzuření, to jsem si teda pomohl." Pomyslel jsem si a odpojil zanpakutou od té jeho, když na mne poslal další útok. Okamžitě jsem začal užívat bleskové kroky vzad, když v tom jsem si všiml, že ten jeho útok jsou vlastně jehličky a né jednotný led. Bylo sice hezké to vědět, ale neměl jsem čas na to přemýšlet o nějaké strategii. V neustálém shunpování vzad jsem dal opět ruce vpřed, zanpakutou do vodorovného postavení a prohlásil. "Hadō #32. Ōkasen"



Jakmile vyletělo mé útočné kidou proti těm jeho jehličkám, tak jsem vytvořil pod svýma nohama destičku z duševních částic, od které jsem se odrazil za pomocí bleskového kroku nad dosah jeho i mého útoku, resp. nad místo střetu. Když jsem se objevil nahoře, tak už jsem měl ukazováček namířený na místo, kde se naposledy Ken nacházel. Střílel jsem sice naslepo ale s maximální koncentrací. Využil jsem toho, že přes výbuch toho nešlo moc vidět a tiše jsem prohlásil. "Byakurai!" V tu chvíli už na místo, kde jsem před chviličkou Kena popálil, letěl bílý blesk plný mého reiatsu!

Tomisura Raiden

Osmá divize stále pokračovala v náporu na Samuraje. Raiden si ovšem všiml, že od jednoho místa odletěl jeden Shnigami. To místo upoutalo jeho pozornost. Byly tam zvláštní světelné útoky a nejspíš i vyšší koncentrace Reiatsu. Rychle odstranil pár Samurajů čepelí, která se živila jeho Reiatsu a zuřivě protínala vzduch. Rychle se otočil na Saie a zamumlal: "Budeš mi krýt záda? Nevím co nás tam může čekat." Pak prudce vyskočil do vzduchu a pohlédl na Samuraje co byli mezi ním a tím světlem. "BYAKURAI!" Použil Byakurai jako by to byla nějaká silnější technika a začal si jím razit volnou cestu kupředu. Hned jak to bylo, rozeběhl se po svých kupředu a sekal Samuraje co mu lezli do cesty. Snažil se dostat co nejrychleji k těm světlům.

Akio

Když uvidí, že ho Yuki na bojišti zrovna rád nevidí, usměje se. Ano Yuki...tady to dokončíme. Sevře oba meče pevněji, až mu zapraští klouby a pak se shunpem přesune přesně před Yukiho. Využije sílu hybnosti a jedním mečem švihne zespoda nahorů, tak aby vykril nebo ještě lépe vyrazil Yukimu meč z ruky a druhým mu sekne po volné ruce. Hodilo vy se ho zbavit možnosti používat kido!

Suki Taiketo

Suki začínala tušit, že tohle nebude mít moc dobrý konec, pokud si nebude dávat obrovský pozor na své nožky a ručky, jinak o ně brzo příjde, což v plánu neměla. Od bojového umění tedy upustila, nemělo to totiž téměř žádný smysl. Ta žena se pohybovala s lehkosti a na tváři měla pořád ten stejný výraz. Suki to doslova deprimovalo a při každém dalším pohybům se čím dál tím více zaobírala otázkami, kdo to je a proč se tak chová.
Na ramenech a rukách už měla několik sečných ran, ale popravdě si jich ani moc nevšímala. Zatím nebolely..
No počkat..
Suki se zarazila při jednom obratu, kdy ženě útočila na krk.
Proč mě nezranila hůř?!
Její kaštanové oči se do ženy doslova zabodly.. Vůbec to nechápala. Snažila se soustředit co to je šlo, ale cítila se čím dál více unavená a pomalu ztrácela na rychlosti. Doufala, že se Hitsutovi jeho kido zdaří, protože ona už dlouho nevydrží..

Kasumi Haruka

Yasumaru??? Měla nejdřív pocit, že to vykřikne, ale dokázala to ovládnou a snížit až na nejnižší stupeň. Co se tady děje? Proč Yasumaru... Hm... Možná, já vlastně nevím, jakou on ovládá schopnost... Možná, je to zásah na poslední chvíli! Ale na to je to až příliš dramatické. Kuchiki-taichou, sakra, vy jste sebevrah... s vámi 6.divize vymře po kataně....
Takové techniky byli jí známé. Ona sama ráda využívala momentu překvapení. Ale, tady jeden nikdy neví. Po kratším rozmýšlení došla k závěru, že Yasumaru není jeden z těch, kdo by kvůli jednomu takovému výpadu obětoval tolik životů.
Zhluboka se nadechla a uchopila rukojeť své katany. Je čas... Špitla si a shunpem se zjevila před Yasumarem se zbraní napřaženou před sebe.
Kuchiki-taichou! Co to provádíte?!

Hitsuto

"Ok..." řekl jsem a začal jsem se koncentrovat na nějaké kido "Sakra, v bakudo nejsem moc dobrej ... ale měl bych něco zvládnout" pomyslel jsem si a čekal jsem až Suki tu ženskou zabaví. "Jdeme na to" špitnul jsem když jsem nahromadil reiatsu a viděl že Suki už jí zabavuje, "Raimei no basha, itoguruma no kangeki, hikari mote kore o mutsu ni wakatsu" zašeptal jsem "Bakudo # 61. Rikujōkōrō" z mých rukou vylétnulo pár žlutých paprsků které tu ženu spoutali "Teď je to na tobě Suki" sednul jsem si a sledoval jsem co s tou ženskou udělá Suki, protože tohle Kido bylo i se zaříkáváním na mou úroveň dost těžké.

Mitoshi -> Žádná klišé anime bitva se neobejde bez dobře vyvinuté ženštiny s velkým mečem, která kosí nepřátele v naprosto nepochopitelném oblečku, který by jí podle zákonů fyziky neměl ani držet na těle. Ta naše měla dlouhý, blonďatý cop... a usmyslela si, že se jí nelíbí kapitán, který se prohání na transformerovi po bojišti a šlape po lidech.
"Hej!" zakřičela nahoru na Mitoshiho. "Tady si někdo něco kompenzuje, co?" zasmála se.

Ryuuka -> Tvůj útok se neminul účinkem. Bohužel ses netrefil přesně, jinak bys Kenovi asi způsobil dost nepěkná zranění, poněvadž to vůbec nečekal, ale i tak. Byakurai proletěl těsně kolem něj a popálil mu krk a levé rameno, kde mu i zničil oblečení a vlasy. Překvapeně se na to podíval, a pak se naštval. Taky se odrazil od země směrem přímo k tobě. Mečem jasně zamýšlel propíchnout ti vší silou břicho.

Raiden -> S trochou námahy a Saiovou pomocí se ti podařilo prosekat se ke zdroji těch podivných úkazů. Ukázalo se, že v jejich středu stojí jakýsi muž. Z dlaní mu co chvíli vycházely energetické výboje podobné kidu, ovšem bez zaklínání nebo vyslovování jmen. Bylo to divné, protože i když to byly celkem silné výboje, necítil jsi z nich žádné zvláštní reiatsu.

Akio -> Yuki nebyl žádné brčko, aby se nechal odzbrojit prvním útokem. Byl dost silný, takže svůj meč nepustil a z tvé páky se vymanil tím, že udělal otočku, čímž se taky vyhnul ráně tvým druhým mečem. Z rychlostí, kterou v otořce nabral, po tobě sekl právě v okamžiku, kdy jsi dopadl na zem.

Suki -> Ženě ale bylo podle všeho taky divné, proč tě nezranila víc. Očima kmitla po tvých zraněních a zatvářila se na chvíli mírně zmateně. Ale tvá zranění nebyla to, co ji překvapovalo nejvíc. Teď sis dokonce i ty všimla, že ač jsi ji mockrát nezasáhla, má na sobě hned několik krvavých šrámů... na stejných místech, na jaká sekla tebe. Byla zmatená... ale pokračovala v soustředění na boj.

Kasumi -> Z větší blízkosti sis mohla všimnout, že Yasumaru má na sobě už nespočet ran, některé i celkem hluboké. Přesto ale jen klečel a nijak se nehýbal. Odpověděl ti místo něho jeho třetí důstojník.
"To je kapitánova schopnost shikai, Haruko-taichou," řekl zadýchaně, když se oháněl po samurajích, kteří se kolem tlačili. "Bere na sebe část zranění všech, které se rozhodl vzít pod svou ochranu, ale nesmí při tom útočit ani se bránit," vysvětlil jak nejlépe mohl.

Hitsuto -> Jak jsi sám věděl, poutací kidou opravdu nebyla tvoje parketa. Podle toho to také vypadalo. Sice se ti podařilo ho vytvořit, ale nebylo tak silné a stabilní, jak by sis přál. Proto nebylo pro ženu zas takovým problémem ho rozsekat, stejně jako to udělala už dřív. Suki začínala být unavená, takže ta chvíle rozptýlení ženu zrovna moc neohrozila. Přestala ale útočit. Zarazila se, prohlédla si zranění, která si nepamatovala, že by jí někdo udělal, a vypadalo to, že přemýšelí.

Ryuuka

Když všechno vybuchlo a prach ustál, tak jsem si všiml jeho popáleného krku a ramena. "Výborně!" Pomyslel jsem si a pohlédl na jeho naštvaný výraz. "Ehh. No skvělý teda." Pronesl jsem do vzduchu s tímto výrazem:

Po té už jsem jen viděl, jak Ken vystartoval. Zanpakutou měl postavenou vpřed, zjevně na přímé probodnutí. "Nebudeme si už hrát." Pověděl jsem a opět vytvořil ve vzduchu destičku z duševních z částic, od které jsem se bleskovým krokem opět odrazil. "Áááá!" Zakřičel jsem na něj, abych nahodil tu správnou atmosféru. V tu chvíli už jsme byli těsně u sebe. Bohužel pro mne jsem udělal naprostou blbost, jakmile jsme byli v asi metrové vzdálenosti tak jsem se otočil a vší silou sekl do jeho zanpakutou, abych u jí odklonil z dráhy, respektive aby mi neprobodla hruď žejo. Po té jsem se měl asi otočit znova a seknout ho do ramena, to jsem však neudělal, byl jsem celkem vyčerpaný, a tak jsem se zmohl jen na to, že jsem do něj vletěl ramenem, tedy vší váhou a čekal, jestli se skutálíme, nebo mě zapíchne, či udělá něco jiného.

Suki Taiketo

Jejich plán selhal.. Suki se cítila stále více flustrovaně a bezmocně. Co to bylo za ženu?! Klidně si tu nakračí s ledovým výrazem, pak jim dá prostor k vymyšlení plánu a ve finále stojí stejně paralizovaná jako Suki na začátku. Když svýma kaštanovýma očima poměřila své a její zranění také se zarazila. Stála naproti ní a pozorovala jí stejně nevěřícným pohledem. Měly totožné zranění, i když si Suki byla jistá, že jí ani jedno z nich neudělala. Tady se dělo něco zvláštního.. hodně zvláštního..
"Co to má znamenat?!" sýkla Suki poprvé nahlas, protože nad tímhle jí rozum opravdu zůstával stát.
Znamená to, že kdyby mě zabila.. Tak zabije i sebe?
Její tělo bylo stále v bojové pozici, přičemž v ruce pevně svírala rukojeť zanpakuto. Vypadalo to, že se stejně jako žena nepřestala soustředit, ale zůstávala zamyšlená. O jejím vyčerpání vypovídaly nohy, které se jemně třásly jako by jí každý pohyb stál mnoho úsilí a tvář, která se zkroutila do strnulého výrazu, který pro Suki nebyl typický. Vlasy jí přitom vlávy ve větru a z dálky vypadly jako neposední hadi, jež se všemožné svíjí a kroutí..
Suki začala silně uvolňovat reiatsu, protože věděla, že pokud se toto brzy neukončí tak se zhroutí unavou a nechá v tom Hitsuta, což si nemůže dovolit. Je to přeci přítel, radši padne ona než on..Neútočila však, měla obavy, že případné zranění, které by ženě způsobila, by nakonec obdržela také.. Dost nepříjemná situace..