Východní pláně

Yoshiro

Popravdě, nevšiml si toho, že mu kapitánka něco naznačovala, protože sledoval jenom Hiroshiho. V momentě, kdy se na místě ukázal i Izanagi a chystal se zaútočit, Yoshiro nevěděl, co by měl udělat. Jestli zaútočit také a nebo počkat, co se bude dít dál. Yoshiro nesnášel rozhodování... Opravdu.. Také ho dost naštvalo to, že Izanagi nenechal Hiroshiho domluvit.

Shounagon Sei

se strašně naštvala, protože ani jeden z těch dvou si nevšiml jejích rafinovaných znamení. Její reiatsu zabublalo hněvem, ale když už Izanagi útočil, využila toho a ze svého místa, což bylo na opačné straně Hiroshiho, vyrazila do útoku svým zanpakutou. Asi není potřeba říkat že to byla jedna z těch ran, na kterou by ten, koho zasáhla, nemohl vzpomínat...

Takara Takagashi

A tak to všetko začalo... Tak sa začala písať história, ktorú bude celá desiata, ale aj dvanásta divízia ešte dlho študovať a spisovať zo všetkých strán... Prvé línie sa pohli. Armáda samurajov sa z výšky zdala ako rozbúrené more, ktoré narážalo o útesy v podobe usporiadaných divízií Seireiteiu a za jeho burácania - rinčania zbraní - sa preliala prvá krv. Všetko sa dalo do pohybu, kladivo narazilo na kovadlinu. Na zem padali prázdne kabuta Hiroshiho pešiakov, postupne sa ich rád preriedil... Desivé zástupy bezduchých vojakov ochotných urobiť pre víťazstvo čokoľvek. Bolo to niečo, čo Seireitei nemusel mať. Nepociťovali únavu, alebo nedostatok. Mohli bojovať... a prebojovať sa až k víťazstvu. Ich jediným problémom bolo, že nedokážu prekonať svoje vlastné hranice... Niektorí Shinigami, ale naozaj len niektorí, toho schopní boli. Individuá, ktoré si naivne mysleli, že by mohli niečo také dokázať to nakoniec len predsa len urobili a motyka vystrelila. Šťastlivci. Dlho žiť nebudú tak či tak.

Zatiaľ čo sa väčšina presunula do predných línii, aby plynulo prechádzala cez nepriateľovu armádu, dala som sa do pohybu aj ja. Niekoľko tých pár samurajov, ktorí mi v stáli ceste našli svoj koniec. Jednoduché, rýchle, priamo mierené údery medzerami brnení čepeľou zanpakutou... Čím dlhšie bitka trvala, tým viac som sa vzdialovala od väčšiny a približovala som sa k miestu, kde ako v kotli bublala zmes najsilnejších reiatsu... Áno, áno, už som blízko! Už nestačí veľa... Už nestačí veľa a zaplatí. Ak ju nezabijem, aspoň ju oslabím... Aj keď cenou svojho života... Len pokoj... Všetko príde v pravý čas. Presne tak, ako má prísť...

Práve v najväčšom zápale boja, kde bol ten zmätok najchaotickejší som zašeptala: "Bundan koryaku, Shoriko!" a čepeľ ovinuli plamene. Tak dlho som zbierala sily, len aby tá strela bola najpresnejšia, najrýchlejšia a čo najúčinnejšia. Len málokedy som povolala Shoriko, aby mi vypomohla, ale dnes je jej chvíľa, kedy sa bude môcť predviesť... To tiché vrčanie, ako neustála pieseň bubnov... Ten rastúci hnev, tá zášť z krivdy uvrhnutej na celý rod Takagashi... Tie roky, tie dni, čo som musela zostať v tieni... Odísť od Kido Corps a vzdať sa všetkého. Kvôli nej...! Všetko kvôli nej. A nikomu inému. Bude trpieť... Chcem, aby trpela... Dlho. Trpela porážkou. Tak ako my. A možno dnes uzriem koniec vrchnej kapitánky. Boje ustali a ja som bola pomerne ďaleko od zbytku divízií, ale dostatočne blízko k boju medzi kapitánmi, kryjúc si tak reiatsu, ako sa len dá... Ešte trocha. Ešte chvíľka, musí sa to vyhrotiť... A až vtedy. Časť reiatsu pripravím na prvý útok. Dosť na to, aby bolo smrteľné, no stále mi zostávala sila aspoň na jedno s podobnými následkami. Hiroshi zdvihol svoje zanpakutou a medzi shinigami došlo k neverbálne komunikácii. Neúspešne. Patetické. A práve vtedy Sei zaútočila, upriamila pozornosť na vodcu Reimei... Zdvihla som obe zbrane a namierila. S ľadovým pokojom zabijaka, so satisfakciou, že som vôbec dostala takúto príležitosť vyšlo ticho z mojich pier:
"Himitsu no dangan." Strela tajomstva, ktorá sa zaborí do jej tela a potom... potom sa všetko to reiatsu, venované len pre túto šancu roztriešti. Možno dokonca aj so samotnou kapitánkou.

Ryuuka

Celou situaci jsem sledoval, ještě jsem rychle mávl Amarovi ať se vydá do útoku a chtěl se odebrat do předních linií. Pak se však stalo něco neočekávaného, vrchní kapitánka padala směrem dolů. A co horšího, měl jsem pocit, jako by jí srazil útok spojence. "Sakra!" Pronesl jsem a obrovskou rychlostí se vydal směrem k vrchní kapitánce (když padala, asi nebyla úplně dole, abych to nestihl, pokud ano, stačí napsat :-)) i přes ten tlak reiatsu v okolí. Reiatsu vrchní kapitánky jsem znal za poslední dobu až moc dobře, tím pádem jsem mohl určit její polohu. Těsně před křovím jsem se do ní vyřítil a zastavil se po měnším skluzu za keřem. Položil jsem jí opatrně na zem a zkoumal, jestli to jenom nehraje. Protože pokud ano, tak by to byla má smrt. "So-taichou?" Ironické bylo, že právě s vrchní kapitánkou jsem se před bojem setkal, vypadala dost znepokojeně a jinak, než obvykle. Doufal jsem, že to nebude mít vliv na boj.

Hitsuto

zrovna byla taková ta bitevní pauza takže jsem se díval většinou na souboj kapitánů s Hiroshim, s chlápkem co mě sejmul jenom svým reiatsu. A pak to přišlo, uviděl jsem z řad samurajů někoho vystřelit a když jsem se otočil viděl jsem vrchní kapitánku jak padá k zemi "Nemožné" řekl jsem a vyskočil jsem nad bitevní pole a začal jsem prohledávat okolí abych našel střelce, po chvilce se mi zdálo že mezi samuraji vidím i někoho jiného "To bude on ! Velení je teď na vás Kyouhei-san " řekl jsem a zakřičel "Hadō # 58. Tenran" z rukou mi vyletělo tornádo které si sice krájelo cestu k cíli skrze nějaké samuraje ale i tak se tam dostalo ale s ne tolik ničivým účinkem s čímž jsem ale počítal a shunpnul jsem se nad cíl který by měl být ve stejnou chvíli zasažen Tenranem a seknul jsem ji svou zanpakuto přes rameno co nejhlouběji to šlo.

Izumi Razaki

Pravou stranu jsme ubránili a začali opět postupovat... bylo na čase vložit se do boje, který mohl ukončit celou bitvu... Třetí divize si vedla dobře, stejně jako ostatní, vypadalo to sice, že 10tá má nějaké problémy, ale oni to zvládnout... Právě když jsem se blížil, uviděl jsem, že něco zasáhlo vrchní kapitánku, ale hlavu jsem si s tím nelámal... vrchní kapitánka sice vypadala jako legrační stařenka, které často musíte odhánět od zlevněného zboží v Tescu, ale nikdy bych jí nechtěl rozzuřit... a rozhodně jsem jí nechtěl podceňovat... doufal jsem, že by to mohlo získat Hiroshiho pozornost... objevil jsem se přímo před ním a oběma rukama se mu pokusil vrazit zanpakuto přímo do žaludku...Tahle bitva musela zkončit rychle, protože jinak se z ní Seiretei nevzapamtuje, nehledě na to, zda jí vyhrajeme... moc dobře jsem si pamatoval na obřady spojené se smrtí člena divize... nestávalo se to tak často, ale stávalo se to. A teď tu umírali desítky, možná dokonce stovky... Záleželo mi na všech co bojovali tam dole, i když sem naprostou většinu neznal jménem ani tváří... Ale všechna ta smrt, to utrpení, to všechno mě nerozptylovalo, naopak... dávalo mi to důvod a sílu ukončit tuhle bitvu rychle

Takara Takagashi

Zásah. Reiatsu, ktoré bolo koncentrované uprostred projektilu sa roztrieštilo na milión kúskov a zaplavilo takmer celé okolie vrchnej kapitánky, ktorá dopadla do jedného z mnohých kríkov na bojovom poli. Nebolo času nazbyt. Teraz všetci patetickí ufňukanci z každej divízie, ktorí si myslia, že by mohli prekonať možno aj samotného Hiroshiho-sama len jedným zásahom sa na mňa vrhnú, lebo som pravdepodobne mierne prizabila, možno dokonca pri najlepšom zabila ich mamičku, pri ktorej sukni sa furt motali a neustále sa jej infantilne držali. Smutné. Pre nich. Ale aj napriek všetkému... som dosiahla to, čo som chcela. Čo chcela moja rodina. Pre nás všetkých. Je čas na ďalšiu revolúciu. Je čas na to, aby sa Seireitei zmenil zo svojich starých zvyklostí, pri ktorých sa držal celé miléniá. Raz k tomu musí dôjsť... Systém... je skazený. Nič nie je večné.

Hneď po útoku som siahla po prvom obrannom kide, ktoré som považovala za najvhodnejšie. Pozbierala som všetky sily a rozhodla sa použiť veľkú časť reiatsu, ktoré mi zostalo práve na obranu. Možno dokonca... aj na svoj posledný odpor. "Bakudo no 73: Tozansho." Cítila som, ako ma opúšťa sám život, energia, ktorá mi zostala bola vysávaná každou sekundou, ako sa pyramída formovala. Kto vie, ako dlho vydrží... Ako dlho vydržím ja.

(( https://www.youtube.com/watch?v=iUBwjyhRweQ ))

Hiroshi

Na jeho utváři se objevil malý úsměv, když pocítil, že byla crchní kapitánka zasažena. Moc dobře rozeznal tajného spojence v bitevním poli. Popravdě neměl moc času užívat si onu chvíli plné zrady, na jeho život si brousilo ostří dost lidí. "Tsss..... bankai ..." Zašeptal, jako by se jednalo o každodenní rituál. Reiatsu okamžitě protrhlo mraky a obrovská modrá záře odhodila Izanagiho, Razakiho, dokonce i Yoshiro měl co dělat, aby se udržel na místě a to i přesto, že setrvával taktéž v bankai.

Yoshiro

Z Yoshirova výrazu bylo poznat, že se mu moc nelíbí to, že někdo sestřelil vrchní kapitánku, bohužel ho z přemýšlení nad touto situací vytrhl Hiroshi, který aktivoval bankai.
Yoshiro dal všechno do toho, aby to ubrzdil.


Yoshiro se začal smát. "Na tohle jsem čekal..." Zatočil několikrát zanpakuto a namířil s ní na Hiroshiho. "Tak už jsme tu jenom my dva, Hiroshi.." Yoshiro věděl, že musí zjístit, co umí Hiroshiho bankai a nesmí se u toho nechat zabít, což bude nejspíš dost těžký úkol, ale věřil si. Vyletěl proti nepříteli, na kterého pořád mířil svojí zanpakuto. "Zřekni se své čistoty a nič..." Do Tenshi se začala hromadit bílá energie, která poté vystřelila z hrotu za doprovodu dost nepříjemného zvuku. Útok směřoval přímo na Hiroshiho.

Hiroshi

Z planin se urval obrovský kus zeminy a menší skalky, který se začal pohybovat velmi rychle nahoru, až vytvořil štít, do kterého Yoshirův útok bez potíží narazil. Zemina s kameny se rozpadla, Yoshirův útok naprosto onen kus zdemoloval. Okolo Hiroshiho zanpakuto momentálně poletovala malá šedá kulička, která jakoby levitovala ve vzduchu. "Dobrý pokus..." Zamumlal k Yoshirovi, jeho pohled se však upíral naprosto jiným směrem. "Myslím, že by jste se měl vrátit ke svým lidem, kapitáne.... " Najednou Yoshiro pocítil zvláštní pocit, bylo to, jako kdyby na něj někdo položil balvan. Krajina se mu začala rozostřovat a on pochopil, že je to reakce toho, že se pohybuje děsivou rychlostí směrem kamsi do davu plného shinigami...

Izumi Razaki

Ten chlípek se s náma ne*ral... najednou jsem letěl pozpátku, ani jsem nevěděl, co se děje... zabrzdil jsem se až pěknej kus daleko. Padla na mě váha reiatsu... tohle jsem fakt nesnášel, cejtil jsem se jako kdyby mě drtila váha oceánu... a ten další krok jsem taky musel udělat nerad, opravdu jsem nechtěl, aby mě viděla moje divize, ale co se dalo dělat... zatočil jsem svým zanpakuto... před sebou.Ban...kai... řekl jsem potichu... vzpřímil jsem se v celé své výšce a zatočil ohnovou kosou... možná jsem nebyl kapitán, možná tohle byl souboj nad moje síly... ale Yoshiro potřeboval pomoc... zatímco se Hiroshi zabýval Yoshirem vrhl jsem se na něj... máchnul jsem kosou a několik ohnivých jazyků se ovinulo kolem Hiroshiho...

Yoshiro

Věděl, co se teď děje a nejspíš pochopil, co teď Hiroshi dokáže. Pokud takhle mohl ovládat cokoliv, co chtěl, nemohlo to skončit dobře. Yoshiro začal vypouštět na max svoje reiatsu a pokusil se nějak zastavit ten svůj nedobrovolný let k zemi. Trochu si u toho pomáhal svými křídly.

Ani reiatsu ani křídla nepomáhala tolik, aby si zastavil svůj pád. Padl si přesně mezi muže Gotei 13, avšak většina jich stihla uskočit v čas.

Hiroshi

Povytáhl jedno obočí, díval se totiž téměř totožným směrem, kde se nacházel Razaki. "Ber to trochu vážně.... " Razaki v tu chvíli pocítil, že se nemůže hýbat, že jeho nohy i ruce jsou absolutně zmražené. Bylo to, jako by tě balvan přitiskl k zemi, i když si se vzpouzel, šlo jen velmi těžko se hýbat. "Hadō #91. Senjū Kōten Taihō" Zahučel tentokrát už jiným tónem, tónem plného rozhořčení nad nechápavostí ostatních. Měl chuť to tady všechno skončit. Okolo něj se objevilo několik velkých kousků růžové energie, které se rozletělo na Razakiho.

https://www.youtube.com/watch?v=ytuRats9o60&feature=BFa&list=PL80E4C705517939E2&index=27

Izumi Razaki

Ve chvíli kdy jsem přestal mít kontrolu nad svým tělem, jsem začal něco tiše odříkávat... ve chvíli, kdy se proti mě rozletělo hado jsem jen řekl: Bakudō # 81. Danku bez zaříkání jsem takhle složité bakudo ani neuměl vytvořit... silové pole absorbovalo Hiroshiho útok... V tu samou chvíli jsem roztáhl široká blanitá křídla... Pokud jsem to měl brát vážně, tak vážně... vzduch kolem se začal oteplovat, když jsem uvolnil větší dávku reiatsu...

Yoshiro

Okamžitě se odrazil a vyletěl zpátky nahoru. Cestou deaktivoval bankai. Zůstal stát asi deset metrů od Hiroshiho. "Hiroshi-san... Vidím, že tvoje schopnosti jsou na opravdu vysoké úrovni.. Byl bych rád, kdybychom si o tomhle všem mohli v klidu promluvit a neřešit to bojem.. Ale asi to jinak nejde..." Yoshiro zvedl pravou ruku a přiložil jí na tetování, které měl na obličeji.



Zpod Yoshirovy ruky začalo vycházet černé reiatsu, které obklopovala rudá záře. "Razaki... Ať v příštích minutách udělám nebo řeknu cokoliv.. Nejsem to já.." Yoshiro zvedl ruku. Z té vyletěla podivná černo-červená mlha. Tetování na obličeji neměl. "Datenshi no fuukan.." (pečeť padlého anděla) Mlha se rozletěla proti Yoshirovi a obklopila ho. Všichni zúčastnění na bojišti teď mohli cítit obrovský nárůst reiatsu. Kdyby teď byl někdo v blízkosti Yoshira, tak ho to nejspíš roztrhá.

Mlha zmizela. Ten kdo tam stál se Yoshirovi podobal.. Ale vypadal jako jeho opak. Meč, který držel, obklopovala podivná černá energie s červeným ozářením. Přesně tak vypadalo to, co vycházelo z Yoshirovy ruky, když tohle aktivoval. Yoshiro měl teď černé vlasy a červené oči.

Spoiler:

V mžiku sekundy zmizel a objevil se někde za Hiroshim. "Vzleť výš.." Zašeptal naprosto klidně a z meče na Hiroshiho seslal černo-červenou vlnu ničivé energie.

Reiatsu by nejspíše dolétlo k Hiroshimu, kdyby však.... v jeho směru se obrovskou rychlostí objevilo něco, co se s oním reiatsu srazilo. Obrovský dým zahalil okolí a tlaková vlna provětrala jednotky dole. Ze mraku se vynořila středně velká postava, která před sebou svírala meč. Byl to onen
shinigami, který tehdá zbořil Onsen. "Moc se omlouvám Hiroshi-sama, avšak nebylo by dobré, kdyby protivám bojovala taková špína, jako je tento člověk.... " Prohodil svým hadím jazykem k Hiroshimu, který se mezitím připravoval na Razakiho, ten však pouze pokývnul.

Yuki
Nahodil svůj typický usměvavý pohled , který téměř každému lezl na nervy, protože vypadal jako z kamene. "Tak... ty budeš Yoshiro, není liž pravda?"

Razakiho bakudo odolalo nárazu Hiroshiho kidou, avšak z valné většiny bylo zničené. Pochopil si velmi rychle, že Hiroshi ve skutečnosti nechtěl zabít. Křídla, která si "vysunul" se ti však za chvíli také zdála strašně těžká...

Yoshiro

Nic neříkal. Jenom lehce naklonil hlavu a začal se ďábelsky smát. "A ty budeš...? ... Mrtvý.." Sotva to dořekl zase zmizel stejně rychle jako předtím. Ta rychlost se možná vyrovnala té Hiroshiho. Objevil se mezi Hiroshim a tím potetovaným shinigamim, co Yoshira nazval špínou. Ti co dole bojovali cítili obrovský tlak. Jako by možná několik kapitánů naráz vypustilo reiatsu naplno. Yoshirův meč znovu obklopila ta energie. "Ka-boom." Vykřikl a zasmál se. Místo, kde všichni tři stáli, vybouchlo.

Yuki -> První náraz Yoshirova útoku se ti nějak podařilo odrazit, brzo ale začínalo být jasné, že plést se do tohohle asi nebyl dobrý nápad. Tedy... záleželo na tom, jak moc jsi byl ochotný pro svého vůdce umřít. Síla tvého protivníka teď byla na větší úrovni, než kapitánská, minimálně se rovnala Hiroshimu, i když jsi nechápal, jak je to možné. Druhý útok už jsi ustát nedokázal. Odletěl jsi o pořádný kus dál pod tlakem výbuchu. Naštěstí nikde nebylo nic, do čeho bys mohl v letu vrazit, ale i to s tebou dost otřáslo.

Hiroshi -> Ani pro tebe nebyl Yoshirův útok procházkou růžovou zahradou. Jeho reiatsu bylo mnohem vyšší, než před chvílí, ale pokud jsi dokázal říct, tak nic jiného se na něm nezměnilo. Jeho spirituální tlak musel trhat jeho tělo pomalu na kousky, aspoň to jsi hádal, protože byl vyšší, než by shinigami s jeho duševní energií mohl dlouho snášet. Ale přemýšlet nad tím, že se tvůj protivník brzo rozpadne, nemělo moc cenu. Důležité bylo, že teď byl tady, vcelku a rovnocenný tvé síle. Nebyl sis jistý, do jaké míry na něj v jeho současném stavu bude působit tvé zanpakutou, pokud se ho rozhodneš použít přímo na něj. Navíc jsi začal pociťovat něco podivného, asi jako kdyby ti sůl rozežírala kůži na místech, kam tě zasáhl útok vrchní kapitánky.

Hitsuto, Suki, Amaru -> Ve vaší blízkosti se najednou z jednotky samuraiiů vynořila žena, shinigami. Nepatřila ke Gotei 13, byla členkou Reimei. Vypadala nějak takhle:

Spoiler:

Začala se kolem ohánět a bez větších potíží ničila řady vašich divizí.

Ryuuka -> Dorazit ke kapitánce včas, abys ji zachytil, jsi nedokázal, tak dopadla tvrdě na zem. Na tvoje oslovení nijak nereagovala, takže ses zpočátku bál, že je mrtvá, ale nebyla. Nicméně byla v bezvědomí.

Hitsuto

všiml jsem si že řady našich shinigami řídnou a tak jsem se podíval kdo je strůjcem "Cože ? jedna ženská a ničí naše řady tak lehce ?" shunpnul jsem se k ní "Ohajo, můžu otravovat, teda pokud vám to nebude vadit ?" zeptal jsem se a podíval jsem se na ní znuděným pohledem.

Izumi Razaki

Opět jsem odletěl několik metrů daleko... tohle opravdu nemělo cenu... tady se hrálo se silami, které byli zcela mimo mojí úroveň... I s plnou silou svého Bankaie jsem se nemohl přiblížit k bojující dvojici... akorát bych tu překážel... Yoshiro, tohle nechám na tobě... řekl jsem... a zmizel... V tu samou chvíli se něco prohnalo bojištěm a v řádách samurajů se na všechny strany šířil oheň... V tomhle stavu mě samurajové nemohli ani zpomalit... a hlavně jsem doufal, že to přiláká pozornost někoho silnějšího...

Ryuuka

Kapitánka nijak nereagovala, to mě znepokojovalo. Pro jistotu jsem jí zkontroloval tep. Dýchala, takže byla v pořádku. Nebyl jsem medik, takže jsem nevěděl jak moc to je vážné. Teď nastala chvíle se rozhodnout, jestli zůstat, nebo se odebrat do Seireitei tu dálku, abych jí zabezpečil. "Myslím, že v tomhle křoví jí nikdo hledat nebude." Pomyslel jsem si a dal jí aspoň do stabilizované polohy. Pak jsem vyletěl z křoví směrem k medikům a opvěděl. "Támhle je vrchní kapitánka, prosím o ošetření. Zdá se, že jenom omdlela, ale nikdy nevíte co se může stát. Taktéž bych byl rád, kdyby jste u ní zůstali a hlídali jí." Pronesl jsem k nim a Shunpem zmizel kamsi na bojiště, jakmile jsem se dostal ke své divizi, tak jsem zahlédl nějakou ženu, která se dostávala přes členy našich divizí. "Co to sakra." Pověděl jsem si v duchu a koukl se nahoru, kde jsem zahlédl důstojníka a jakousi podkapitánku. "Musím jí zastavit." Pověděl jsem a přesunul jsem přímo před ní, přičemž jsem se s ní srazil se svou tasenou zanpakutou. Kolem mne byl ještě ten důstojník, takže jsem čekal, že mne bude aspoň krýt.

Suki Taiketo

Po chvilce, kdy situace vypadala poněkud v pořádku se opět něco začalo dít.. Tradičně.. Suki se nestačila divit jakou rychlosti padali členové šesté divize k zemi. Začala zuřit, doslova cítila, jak se jí pod kůží vaří krev. Zrovna, když padal další k zemi, tak se k němu pomocí bleskový kroků dostala a zachytila ho než dopadl na zem. Dala ho do péče dalším členům a bleskurychle se přesunula jejím směrem. Byl tam Hitsuto a také nějaký neznámý podkapitán, který se na ní hned vyhrnul. Suki na nic nečekala, tomu se totiž hned musela udělat přítrž! Nemůže takhle porážet shinigami a klidně se přitom tvářit lhostejně! Měli rodiny, vztahy, přátele!.. Na její tváři byly vidět emoce, i přes to jak rozlobená a horlivá byla, stále myslela s jasným rozumem..Proto neváhala a kryla podkapitána 10.divize při jeho útoku..

Yoshiro

Sledoval, jak ten chlápek, co před chvílí dorazil, letí k zemi. Bylo to docela komické. Nastoupil se jako největší machr na planetě a po dvou ranách byl dole. Yoshiro nad tím ale jenom mávl rukou a vrátil svůj pohled Hiroshimu. Dost psychopaticky se zasmál a trochu si urovnal vlasy, které poletovaly sem a tam. "Takže... Kde jsme to skončili, Hiroshi-kun?" Zeptal se provokativně a jedním nenápadně se koukl pod sebe, kde bojovaly armády samurajů a shinigami. Yoshiro zvedl ruku se zanpakuto do úrovně ramene. Pak prostě sekl směrem dolů a proti zemi vyletěla celkem malá černočervená vlna. Různě se točila a tak. Vypadala celkem neškodně oproti těm útokům, které Yoshiro střílí normálně. Mířila někam mezi ty samuraje, kde nebylo moc členů Gotei 13. "Jak se mají vaši samurajové, Hiroshi-kun?" Sotva to dořekl, útok se srazil se zemí a celkem dost samurajů pohltil výbuch stejné barvy, kterou momentálně mělo Yoshirovo reiatsu.

Ženská

"Ne, nemůžeš," odpověděla stejně znuděně Hitsutovi. Malý okažik ho hodnotila očima, a potom se vrátila ke své předchozí činnosti. V tom ji ale zastavil Ryuuka. Jakmile se jeho čepel setkala s jeho, pocítil podivné brnění v ruce, jako kdyby ženin meč jeho zanpakutou nějak záhadně rozvibroval, velice drobně a rychle. Najednou Ryuukova čepel sjela z té nepřátelské tak, že málem usekl hlavu Suki, která mu přišla na pomoc. "Nějak se mi tu scházíte, děti," zavrčela žena a rozhlížela se rychle po bojišti. Zřejmě chtěla zjistit, jestli má okolo sebe nějakou posilu.

Razaki -> Kosil jsi nepřátele slušně, i když ne až tak, jak by sis asi představoval. Samuraiové měli větší výdrž, než sis myslel. Pozornost někoho silnějšího to v tom zmatku na bojišti sice nepřilákalo, zato ty sis všiml něčeho, co tě zaujalo. V jednom místě bojiště, kus od tebe, bylo slyšet podivné rány, jako práskání bičem. Když ses tam podíval, zdálo se ti, že tam v řadách shinigami Gotei 13 někdo brázdí na velkém, mohutném koni.

Hiroshi

nesledoval Yoshirovo počínání. Když se kapitánova pozornost přenesla někam jinam, máchl svým mečem a na Yoshira se najednou valil kus země, který byl obrovskou silou vyrván zpod nohou shinigami Gotei 13, kteří křičeli a nechápali, co se děje. Byl to kamenitý kus země smrštěný ještě sám do sebe, aby získal na tvrdosti, velký asi jako menší dům.
"To, jak se mají, není moje starost," odpověděl Yoshirovi, který to ale jen těžko mohl slyšet.