Východní pláně

Hitsuto -> Byl sis dost jistý, že tvoje shunpo je hodně rychlé, ale zjistil jsi, že ta žena tě v rychlosti snad ještě předčí. Mezi tím, co ses u ní objevil a vypálil byakurai, se přemístila. Ovšem ne moc daleko, jen dost na to, aby stála pár metrů před tebou čelem k tobě. Když k ní potom tvoje kidou doletělo, doslova ho mečem rozsekala, i když jsi nechápal, jak je to možné. Takovou rychlost a dovednost s mečem jsi ještě nidky neviděl, snad ani u kapitána.

Akio -> Dělat bouři na dálku nebylo zrovna snadné, ale tak když chce přijít člověk se vším všudy, musí nějaké to reiatsu obětovat. Ovšem čeho sis hned všiml, ono to bylo jěště těžší, než by mělo být. Mraky se shlukovaly na několika místech na obloze, blesky vypadaly podivně, jejich tvary byly nepředvídatelné. Což jsou i normálně, ale teď ještě víc. Prostě to vypadalo, že nad bojištěm se něco děje, není to vůbec dobré a nemá to s tebou nic společného. Když ses rozhlížel po nepřátelích, uviděl jsi někoho, koho znáš... Yukiho.

Kyouhei

právě kopal do hlavy jednoho samuraie, kterému ne a ne spadnout helma. Samozřejmě, že Kyouhei sbíral helmy! Chtěl si je doma vystavit! Najednou ucítil známé reiatsu, které se přibližovalo. Zvedl hlavu a zasmál se.
"Taichou!!" zařval s radostí. Přestal s tím, co dělal. Helmy si může nasbírat potom! Teď byl čas je odsekat od těl! A Kyouhei právě získal novu energii a naději, že tuhle bitvu určitě vyhrajou.

Modos
"Akio... je čas tohle vrátit. Uvidíme se později," usmál se na kapitána třinácté divize a pozvedl trochu zanpakutou, které tak pečlivě až doteď střežil. Potom se vydal jen tak mezi nepřátele. Nebyl dobrým bojovníkem, ale měl štěstí, protože ho nikdo ani neškrábl až to chvíle, kdy dorazil k desáté divizi a Izumi Amaruovi. Podle vzhledu si ho nepamatoval... ale ani nemusel. Zanpakutou samo vyhledalo svého pána, Modosovi stačilo, aby ho poslouchal.
"Zdravím. Řekl bych, že byste tohle rád měl zpátky," promluvil na jistě dost překvapeného Amarua a podal mu téměř obřadně zpět jeho zbraň, kterou tak dávno ztratil v Huecu Mundu a určitě už nedoufal, že ji znovu uvidí.

Ryuuka -> Co se týče techniky s mečem, nebyl na tom Ken vůbec špatně, i když vypadal jako mánička. Vlastně na tom byl asi i líp než ty, nedával ti zrovna čas na oddych. A právě když sis pomyslel, že bys rád viděl jeho techniky, jeho i tvůj meč se obalily jinovatkou a tobě začala být taková zima, že ti slza na tváři zamrzla a upadla. Jeho ledově modré oči na tebe hleděly a kolem spadlo pár sněhových vloček, když aktivoval svou shikai.

Genma

kývl, když Kadmiel nabídl pomoc. Sice neměl rád, když se mu někdo peltl do práce, ale něco mu říkalo, že to bude potřebovat. Když se Kadmiel vzdálil spolu s Yoshirem na nosítkách, Genma pohlédl na ležícího Hiroshiho. Věděl, že by měl chtít mu pomoct, prostě protože je to jeho práce. Ano, pomoct mu chtěl... ale chtěl ho uzdravit, aby od něj mohli zjistit, proč tohle všechno dělal a aby mohl být souzen. Ovšem právě když už k němu zamířil, objevila se tam nějaká žena. Genma se zarazil. Byla silná, to vycítil, i když měla sama na sobě krvavé šrámy. Chvíli zaváhala, ale když viděla, že ani Genma se nehýbě, prostě si přehodila Hiroshiho přes rameno. Ještě chvíli sledovala, jestli ji zastaví. Když se tak nestalo, řekla:
"Postarejte se o toho s vlasama jako pampeliška. Ještě si nezaslouží umřít." Potom byla pryč. Genma chvíli koukal, potom se ale otočil a následoval nosítla do Seireitei. Měl před sebou ještě hodně práce.

Izumi Razaki

Vzdychl jsem... Tohle mě bude mrzet... sebral jsem jinej meč a vrhl se k dívce... okrouhlým sekem jsem odrazil všechny samuraje kolem ní, jednoho z nich připíchl k zemi. Tak odsud uteč! řekl jsem a a zarazil meč jednomu samuraji do hlavy... ihned na to jsem musel uhnout, jinak by mě zavalil další...

Lus Ayazaki

Na bojišti to již pěkně jiskřilo, když se konečně dostavím na pomoc. Doufám, že nejdu příliš pozdě. Ukrytá za jednou nenápadnou skalkou pozoruji momentální situaci. Po zhodnocení situace, která ani jinak, než že to nevypadá zrovna nejlépe, zhodnotit nejde, vylezu ze svého úkrytu. S přísným pohledem si to namířím k ostatním bojujícím. Zbystřím všechny své smysly. Teď už jde o něco víc, než jen o životy páru shinigami. Jedním pohybem vytasím svou zanpakuto a pevně ji uchopím. Povstaň, Misaki! Špitnu tiše. Odmítala jsem si hrát na hrdinu a bojovat do konce svých sil jen s zanpakuto v základním stavu, tímhle způsobem bych stejně moc nepomohla.

Ryuuka

Byla mi opravdu hrozná zima, to ano, ale překvapivě jsem se ani nezatřepal, jen jsem nasadil takový ten hodně překvapený výraz. Patří k němu samozřejmě vykulené a vystrašené oči.
Vypadal přesně takhle:

Vypadalo to divně, ze začátku ledově chladný výraz na tváři a použe po obyčejné jinovatce najednou ztuhlý pohled, jako kdyby se stalo něco opravdu velkého. Pokud přemýšlel, tak určitě přišel na to, že bude mít v tomhle boji výhodu, hlavně proto, že má zanpakutou je ohnivého typu. Ano, ledové typy byly opravdu mojí slabinou. "T-tohle je konec, uvolnit svoji zanpakutou momentálně nepřipadá v úvahu. Měl jsem aspoň zadržet tenhle výraz, moment překvapení, že je mé zanpakutou jiné podstaty jsem asi promarnil." Pomyslel jsem si a se stejným výrazem koukal na nepřítele. Pak se kapka, která byla ještě před sekundou voda, rozbila jako kus ledu. Vločky které dopadaly na zem mne očividně znepokojovaly. Nečekal jsem, že budou mít nějaký zvláštní účinek, ale přeci jen, jejich podstata. "Výborně." Prohlásil jsem a mrkl oběma očima. Pak jsem se vztekem naštval, vyskočil a vedl druhý sek. Takový tan zapichující přesně na zem. Pokud mi jinovatka nějak bránila v odlepení našich zanpakutou, tak jsem prostě použil maximum své fyzické síy, abych se z toho dostal. "Teď jen doufat v to, že nebude mít nějaký účinek ta jinovatka. Asi bych neměl uvolnit zanpakutou, ale co když ano. Vůbec nic nevím!" Pomyslel jsem si a přitvrdil ruce tak, aby byl sek silnější a rychlejší.

Akai Tsuki

Dostalo se mi informace, že se někdo bojuje a jaki jsme si řek, že se konečně děje něco pro mě. Ze začátku jsem tam šel velice pomalu, jenže pak jsem používal své nejrychlejší shunpo, dokud jsem se neobjevil u bojiště. Všiml jsem si jednoho známého reatsu a pak jsem uviděl ji, komu patřilo.
Objevil jsem se vedle Lus, která momentálně aktivovala shikai. Zdravím Lus řekl jsem s úsměvem a pohlédl jsem na bojiště.

Sai Kazuma

Když jsem se tak rozhlížel zahlédl jsem mou divizi která hrdě bojovala po boku kapitána který šel příkladem... Já jsem se jen mírně pousmál a rozhodl se jít bojovat po boku své divize a pomoct skončit konečně tuhle nesmyslnou bitvu... Momentálně jsem klečel a tak jsem vstal a ještě si zkontroloval kde jsou... Tatakai, Toshi... Vyvolal jsem svůj shikai jak je u mě obvykle a pomocí shunpa se dostal do blízkosti své divize... Taktéž jsem si vyhlídl nějakého samuraie a rozhodl se pustit do bitvy... Kolem svých rukavic se mi tvořil vítr na posílení útoku a svůj první tah jsem uskutečnil pravou pěsti do obličeje... Pěstí, kopy a různé kombinace létali vzduchem.

Akio

Tvoření bouřky mu sebralo víc energie než předpokládal, dokonce i na dálku to bylo více, než obvykle. Navíc si všiml podivného chování bouře, což mohlo znamenat jen jediné-na bojišti se něco stalo...a stále to trvá. Pak se rozhlédl po bojišti. V tmě a nastálém zmatku bylo dosti těžké někoho najít, ale pomocí reiatsu nejdřív našel Suki, bojující po boku Hitsuta proti jakési ženě. Oba vypadali vyčerpaně, ale Akio neviděl důvod, proč by měl zasahovat, vypadali, že si vedou dobře. Pak si také všiml Kyouheie, jenž vypadal dost radostně, což mohl zavinit jeho příchod. I když hledal jak hledal, baru na bojišti nenašel, což znamenalo, že je buď mrtvá nebo někde jinde a první možnost si nepřipouštěl. Pokusil se na to nemyslet a rozhlédl se dál. Všiml si starého známého-Yukiho. Pak si uvědomil, další věc, kterou neviděl-Sei! Než by měl zaútočit na Yukiho pokusí se Sotaicho najít pomocí reiatsu.

Tomisura Raiden

Rozhlédl se po bojišti, ale všude viděl jen samé samuraje. K němu se jich blížilo hned 8. Navíc v bitvě okolo ucítil známé Reiatsu. Jeho nedávno jmenovaný zástupce byl tu. Bylo načase se do toho pořádně opřít. Přihmouřil oči a kolem jeho meče zaválo silné Reiatsu stříbrné barvy. Shikai zatím nevyvolal, ale kolem čepele již bylo značné množství reiatsu co zlověstně pískalo při každém zásahu.
Navíc celá 8. divize bojovala na plný plyn. Za každého padlého bojovníka z jejich řad, zvýšili své úsilí. Jejich čepele se červenaly vlivem krve nepřítele a jejich vlastní pot a krev dopadali lehce do noční noci na zem. Byla to krvavá bitva. Pro všechny...
Mezi tím se Raiden dostal k Saiovi a kývl na něho. Na hlavě měl stále svůj sakkat, ale byl na jednom místě mírně poškozen. "Ahoj, Sai. Konečně jsi se tu taky ukázal." promluvil k němu s odhodláním v hlase a prudce mávl zanpakuto. Roztříštil lebku jednomu nepříteli a propíchl dalšího.

Razaki -> "Ale... ale... když... já se bojíííím!" škytala a vzlykala holka.

Ryuuka -> Ken udělal gesto rukou a něco si zamumlal, jako by vyvolával kidou, ale takové kidou jsi nikdy neviděl. V dráze tvé rány se objevil tlustý oblouk ledu, který ránu zarazil, ale pod jejím náporem se ropadl a na zem dopadly ledové úlomky. Tvůj nepřítel na sobě nechal znát trochu nelibosti, zřejmě se mu tvoje síla nezamlouvala. Ale na nic nečekal a rozmáchl se svým mečem proti tobě. Podle jeho pohybů to vypadalo, že hlavně chce vypadat cool než aby šetřil síly, protože jeho pohyby vůbecnebyly úsporné. Ale... ano, cool vypadal. Plášť mu vlál a jeho ledové ostří za sebou nechávalo ve vzduchu mlhu ochlazeného vzduchu.

Dawn, Lus -> Zdvořilostní fráze teď nebyly zrovna na místě. Kolem vás zuřilo krveprolití, jakých bylo v historii Seireitei jen málo. Shinigami bojovali s shinigami... a podivnými samuraii, kterých bylo plné bojiště. Nikdo nevěděl, co jsou zač a kde je Reimei sebrali, ale byli to silní a houževnatí bojovníci. Nedaleko od sebe jste spatřili malou skupinku shinigami 5. divize, kteří byli samuraii obklopeni a už se jen stěží vyčerapně bránili jejich nelítostným mečům.

Akio -> Byl jsi zkušený kapitán, takže se ti zdálo, že jakési pozůstatky po reiatsu Sei tu jsou... velice slabé. Ona sama ale nikde nebyla, alespoň jsi ji necítil.

Yasumaru

Souchi šel nakonec sám. Yasumaru viděl to zklamání v jeho očích. Velice rád by byl tím kapitánem, za jakého ho jeho divize má... ale prostě nebyl. Boj ho neděsil ze všeho nejvíc, i když také z něj měl strach. Ale představa, že celá divize ho bude následovat a možná umírat v jeho jménu... to bylo ještě horší. Nedokázal se stále přimět k jedinému pohybu. Připadal si jako malé děcko, které si hraje na vojáky, ale když má potom doopravdy projevit odvahu, rozbrečí se a uteče.

Izumi Razaki

Blbá holka... zanadával jsem si v duchu...
Přiskočil jsem k ní, což mi přineslo několik ošklivých ran, které jsem schytal, chytil jsem jí a zmizel... objevil jsem se několik desítkem metrů od bitvy. Sice nevím, kdo jsi, ale mazej domů... tady to není bezpečný... oznámil jsem jí suše... popravdě jsem při pokusu o její záchranu málem vypustil duši...

Akio

Vycítí stopy po tom, že tu Sei bojovala, ale nikde nevycítí její přítomnost. Rozhodne se tedy, že se vydá bojovat s Yukim, který vypadal, že jen sleduje situaci. Pomalým krokem se vydá směrem k němu, ale když tak kráčí, všimne si něčeho co ho trochu zarazí. Mladý Yasumaru stojí bokem a vůbec se do boje nezapojuje. Akio se tedy otočí od plánované trasy, pomalu dojde k Yasumarovi a pomoží mu ruku přátelsky na rameno. Strach? Zeptá se jej, zatímco hledí někam do dáli na boj. Čeho se bojíš? Smrti? Selhání? Že uvidíš umírat členy své divize? Konečně se na něj otočí a v jeho očích nejsou výčitky, ale pochopení.

Izumi Amaru

Ležel jsem tam na zemi, vyčerpanej a zraněnej, když v tom tam přišel nějakej pitomec a místo aby mě odvedl do nemocnice nebo mi pomohl, začal mi do ruky strkat meč. Zvedl jsem ruku a sevřel prsty kolem své zanpakuto. Byl to zvláštní pocit, jako kdyby se vrátila moje nějaká moje část, o které jsem myslel, že je navždycky pryč. Možná to bylo tím, že se mi vrátila moje část o které jsem si myslel, že je navěky pryč. Nějak mi to dodalo sílu sebrat se ze země

Razaki -> Holčička se na tebe s vděkem podívala. "Strejdo, ty jsi hodnej!" objala tě. Potom odhrnula utěrku, která zakrývala její košíček. "Nechceš jabko? Nebo banán? Na svačinku..." nabídla ti dobrosrdečně.

Yasumaru

se vyděšeně otočil, když mu na rameno dolehla jakási ruka. Vůbec necítil kapitána přicházet. Chvíli stál s otevřenou pusou. Ukitake-taichou?! Jak se sem dostal? Kdy...? Ale potom usoudil, že je to jedno. Tak trochu se mu ulevilo, že do bitvy přišel jeden z nejsilnějších kaptiánů. Na jeho slova nakonec jen přikývl. Byla to pravda, měl strach... a bál se toho všeho, co Akio řekl. Strašně se za sebe styděl, nejradši by si vlezl pod peřinu a brečel.

Modos

byl rád, když viděl, že to toho shinigamiho zvedlo ze země, i když mu ani nepoděkoval. To nevadilo... jeho standarty ohledně slušného chování vůči němu byly velice malé, do dob... no, vlastně od vždycky. Nikdy s ním nezacházeli zrovna dobře. Rozhlédl se tedy po boji kolem sebe. Když už je tady, měl by pomoct, pokud může, i když teď už nemá zbraň ani své schopnosti a po pravdě si není jistý, jak dlouho ještě bude žít. Pokud jeho život opravdu končí, chtěl svůj zbývající čas využít pro dobrou věc.

Izumi Razaki

No když myslíš... nebudu ti brát iluze... každopádně by ses odsud měla zdejchnout, nerad bych, aby si některý samuraj vybral tvojí hlavz k tréninku... jo? A teď když dovolíš půjdu najít někoho ze 4. divize, jinak mi tu na zem vytečou stř... no to je jedno... řekl jsem nakonec, protože jsem nechtěl, aby měla dívenka zlé sny do konce života... posmrtného života...

Akio

To je naprosto normální...mít strach...beze strachu...nelze očekávat odvahu. Každý z nás má něco, čeho se bojí...kupříkladu smrt...tak jsem se bál, že zemřu...tehdy jsem udělal zásadní změnu svého života...nelze říct zdali dobrou nebo špatnou. Usměje se na něj. Strach je jako oheň. ovládni jej a bude ti dobrým pomocníkem a posilní tě, ale nech se jím ovládnout a spálí tě! Pokud do té bitvy půjdeš...možná selžeš...možná i zemřeš! Ale jedno je jisté...pokud neovládneš svůj strach...selžeš určitě...bez tvé pomoci tví podřízení padnou s jistotou...a smrt...věř že jsou horší věci..než je smrt...vidět umírat své blízké a vědět, že jsi tomu mohl zabránit, je mnohem horší...než zemřít...smrt..je jen krátký okamžik...zdráta někoho blízkého tě pronásleduje do konce tvých dní! Takže Yasumaru...svedni hlavu...sevři meč a buď své divizi kapitánem...někteří jistě padnou, ale bez tvého velení padnou všichi!!

Myamoto Usagi

Když jsme konečně dorazili na bojiště, zastavila jsem se ve vzduchu, abych mohla zhodnotit situaci. Hledala jsem při tom i svou divizy a známější tváře. Pohled, který se mi dostával, až příliš připomínal, mou noční můru, která se mi zdála v hollow vesničce. Tedy až na to, že tady nebyl žádný tak velký kouř, aby z toho člověk nic neviděl. Konečně se mi podařilo zaznamenat devátou divizy.
Jak to, že je nevede Konan?!? Rozhlédla jsem se rychle, jestli jsem ji jen nepřehlédla, ale nemohla jsem ji tady nikde najít. Určitě pomáhá někde jinde.... Vsugerovala jsem si tuto myšlenku, abych o ni nemusela mít moc velké obavy a vrhla jsem se směrem dolů do boje tam, kde bojovali členové deváté divize.

Ryuuka Hosentsu

Něco takového jsem očekával. "Tohle byl naprosto průhledný tah." Pomyslel jsem si když jsem spatřil ten oblouk z ledu. Zatím mi jeho led nepřipadal tak tvrdý, ale možná to dělal schválně a nesoustředil do toho tolik reiatsu. To, že nijak zvlášť nešetřil bylo asi proto, že si to mohl dovolit. Já jsem momentálně po bojích, on sem teprve nakráčel. O důvod víc brát to ještě vážněji, než doteď. Hlavně mi lámalo hlavu to, že na své techniky s mečem zaříkává. Nebo to snad není technika jeho zanpakutou? Jakmile se na mě vydal s mečem, tak jsem se trochu zapřel nohama a očima sledoval kam asi jeho útok dopadne. Když už jsem si nějak usmyslel odhad, tak jsem prohlásil. "Bakudō # 8. Seki" Všechno bylo hodně tiše, v tom bojovém hluku v okolí to nemohl slyšet. Ledaže by se soustředil na odezírání z mých rtů. Tohle to byla však jenom zásťěra. Se svou zanpakutou jsem máchl tak, aby se případně srazily naše meče. Věděl jsem, že mi to zas zaprasí jinovatkou, ale chtěl jsem ho trochu potrápit jiným elementem, než je oheň. Přemýšlel jsem také o nějakých útočných kidou. Smůla však byla, že asi polovina těch co zvládnu bez zaříkávání byla ohnivá.

Hitsuto

"Do háje ta je rychlá" konstatoval jsem hned poté co jsem se opět shunpl k Suki "úplně mi rozsekla Kido ... nemáš nějakej nápad jak ji sejmout ?" zeptal jsem se protože jsem nebyl moc dobrý stratég a doufal jsem že Suki něco vymyslí jinak bysme byli v háji.

Razaki -> Holčička ti s trochu vyplašeným úsměvem podávala jablíčko. "Strejdo, dej si, jsou zdravá!" vnucovala ti ovoce moudrem, které asi slyšela od své babičky... a nebo macechy ze Sněhurky??

Usagi -> Koi a Hiroshi neváhali ani na chvíli a vrhli se do bytevní vřavy spolu s tebou.

Ryuuka -> Pomocí bakuda a zanpakutou jsi jeho výpad bezpečně ukryl. Ken se zase rchle stáhl, když viděl, že nejsi jenom hlupák, který mlátí sem a tam mečem. Teď to vypadalo, jako by dělal útok z otočky, jenomže zůstal na místě, místo aby se z otočky na tebe vrhl, az jeho zanpakutou vyletělo několik rychlých a zatraceně ostrých rampouchů přímo na tebe.

Hitsuto, Suki -> Žena se zastavila a očividně vám dávala tolik času na domluvu, kolik jste potřebovali. Bylo to něco jako směsice dobré vůle a vědomí, že ať už vymyslíte cokoli, nejspíš vám to nepomůže.

Yasumaru

Poslouchal Akiova slova a odvahy mu to věru nedodávalo. Ale něco na nich přece jen bylo. Představil si chvíli, kdy by se po bitvě procházel bitevním polem a nacházel mrtvoly lidí, které znal, možná Souchiho nebo Suki, členy šesté divize... ano, určitě by si potom vyčítal, že kdyby něco udělal, možná by nepadli. Jak by se vlastně podíval své divizi do očí? Každý by si odnesl z boje šrámy, jen on by byl nezraněný... jak by se asi na něj dívali? A co čest jeho rodiny? V jeho životě bylo tolik chvil, kdy si vyčítal, že nečinně stál, když mohl něco udělat... a tohle už nesměla být jedna z nich, bylo to příliš důležité a v sázce bylo příliš mnoho. Zhluboka se nadechl. Nevěděl, co by měl říct, ale podíval se na Ukitakeho-taichou, jako by mu děkoval, že ho probral z jeho váhání. Potom se vydal do pole. Zkosil sem tam nějakého samuraie, aby se co nejrychleji dostal k šesté divizi. Souchi a další vyšší důstojníci, co ho spatřili, už věděli, co dělat. Byl jejich kapitán, ale nebyl tu proto, aby je vedl... byl tu proto, aby je chránil a nesl s nimi jejich bolest. Zabodl Matsuri do země a všichni členové šesté divize, i Suki a dokonce i Hitsuto a pár dalších, kdo byli v okolí, na sobě pocítili slabou odezvu jeho reiatsu. Čím víc lidí, tím líp působila jeho technika shikai - proč mu to nedošlo dřív? Tohle bylo přece něco přesně pro něho!

Izumi Razaki

Podívej Karkulko, kdo vůbec jsi? A co děláš uprostřed největší bitvy za posledních pár set let? zeptal jsem se... Mezitím jsem dál vesele krvácel. Přirozeně tak cool shinigami jako já nemohli zemřít na vykrvácení, ale bylo to nepříjemné...

Lus Ayazaki

Otočím se za hlasem, jenž zvolá mé jméno a pozdraví mě. Na chvíli přestanu vnímat okolí a zapátrám v hlavě, kdo že ten dotyčný je. Zdravím Tsuki... Když se na něj otočím, zahlédnu poblíž skupinku shinigami patřící k páté divize. Zdálo se, že si nevedou zrovna nejlépe. Na nic nečekám a ihned se pomocí shunpa přesunu přímo mezi členy. Běžte odsud... Špitnu tichým, přísným hlasem pohlédnu na samuraje. V tom stavu, v jakém ti členové momentálně byli, by se mi stejně jenom pletli v práci. Pevně uchopím zanpakuto a vyřítím se proti samurajům.

Lus -> Bohužel nebylo kudy jít pryč, skupina byla úplně obklíčená. Stejně by se museli probojovat, i když se pokusili o ústup, takže by jim to od námahy a nebezpečí nepomohlo. Nezbývalo tedy než to tady pročistit, pokud jsi nechtěla ztratit několik členů divize. Ale i když byli unavení a většina byla i zraněná, teď, když tu měli kapitánku, bojovali dál jako lvi.

Razaki -> Holčička jen pokrčila rameny, a protože sis pořád jablko nebral, tak ti ho hodila. "Oni mě sem přivedli..." kývla hlavou směrem k bojišti, i když neupřesnila, koho tím myslí.

Izumi Razaki

Bezva... tak se někam schovej a žij dlouho a blaze... řekl jsem a zmizel... Bitva nezkončila a já se tu vykecával s nějakým frackem. Objevil jsem se kdesi na bojišti, kde jsem okamžitě zachránila nějakého člena 4. divize před jistou smrtí (byl zavalen mrtvým samurajem) Nemusíš děkovat šamane, dej mě dokupy a jsme si kvit... řekl jsem mu

Myamoto Usagi

Postřehla jsem, že Koi a Hiroshi se také zapojili. Zůstala jsem blízko nich, obzvláště Hiroshiho jsem chtěla mít pod dohledem. Neveděla jsem, jestli ta jeho hollow stránka bude nějak reagovat i když on tvrdil, že to nic není. Rozhodla jsem se to nepodcenovat a navíc ani jsem netušila, kdy naposledy, ti dva bojovali. V bitvě nebylo moc prostoru pro velké přemýšlení nad něčím jiným, než bojem, ale občas mi hlavou projela nějaká myšlenka. Kde vzala Reimei samuraje? Ukitake-taicho přeci říkal, že v té organizaci jsou shinigami, kteří nesouhlasí s názory Gotei 13? Neměla jsem z toho moc dobrý pocit.

Akai Tsuki

Vytas drápy draku řekl kse, tiše a aktivoval jsem shikai. Pozoroval jsem Lus, která se pomocí shunpa dostala doprostřed. Já zvolil jinou strategii. Pomocí shunpa kolem dokola, jsem začal kroužit zezadu kolem samuraiů a do toho jsem dal své drápy vpřed, aby někoho z nich pořezali.