Východní pláně

Izumi Razaki

Úúúúútoooook!!! ozvalo se na obou stranách zákopů... dvě armády se jako jedna vrhly proti sobě... z obou stran se ozývaly výstřely ze zbraní, na obou stranách sténali ranění... pak se obě strany střetly uprostřed. Došlo k zuřivému boji muž proti muži... noži, bajonety, pažbami zbraní... vším co bylo po ruce... proti mě se vynořil nějaký velký skopčák... popadl jsem zbraň a vrhl se na něj a zaútočil...
... samuraj spadl na zem po několika zásazích... válka se snad nikdy nemění... Držte křídla, zpomalte postup, nebo nás odříznou od zbytku armády... a žádný hrdinství... nezapomínejte, hrdinové umírají jako první... křičel jsem na ostatní a dál porcoval nepřátele... Bál jsem se, že především mladší členové divize, by mohli útočit bezhlavě, ve snaze proslavit se v bitvě... ale tohle byl jen začátek... ve chvíli, kdy všichni začnou aktivovat shikaie začnou létat vzduchem útoky všech tvarů, barev i vlastností...

Yoshiro

Dost překvapeně a vyděšeně se podíval na místo, kde ještě před chvílí stál Hiroshi. Yoshiro byl jeden z nejrychlejších shinigami v celém Seireitei.. Ale ta Hiroshiho rychlost.. To ještě neviděl. "Izanagi!!" Vykřikl Yoshiro na kapitána jedenáctky, aby upozornil na to, že je sotaichou v ohrožení. Okamižtě vyrazil proti Hiroshimu. Věděl, že to včas nestihne... "BAN KAI!!" Yoshira obalila bílá záře, ze které pak vyletěl jako anděl. Teď byl o dost rychlejší, než předtím, ale pořád to asi na Hiroshiho rychlost nemělo. Chtěl ho seknout přes záda.

Shounagon Sei

Tohle z Hiroshiho strany nebyl útok, spíš něco jako pozdrav. Proto se kapitánka ani neuhnula, ale zastavila jeho zanpakutou vlastní čepelí. Nezdálo se, že by to s ní nějak moc otřáslo, přestože byl útok vedený v takové rychlosti. Čepele zazvonily a odletěla sprška jisker.
"Pravda je relativní, Hiroshi," řekla mu přímo do tváře. "Ale smrt není." Viděla, že Hiroshi má teď v zádech dva kapitány. A také jí bylo jasné, že tohle je teprve začátek souboje, jehož konec nebylo možné předvídat. "Yoshiro, Izanagi! Dávejte pozor!" křikla na ty dva. "Jeho zanpakutou ovládá gravitaci!"

Hitsuto

spolu s třináctou divizí za zády jsem běžel naproti nepřátelům a vydával jsem jen rozkazy které by řekl asi každý "Držte se pohromadě, nesmí nás od sebe odříznout !" podíval jsem se dopředu kde jsem uviděl třetí divizi která už se vrhala do boje "Přidejte ! Musíme se dostat za trojku !" zakřičel jsem na ostatní a vytáhl jsem zanpakuto "Jakmile se dostaneme k trojce tak zpomalte do jejich tempa a nezrychlujte !"" sotva jsem to dořekl už jsme byli kousek od trojky "Zpátky ani krok !" zakřičel jsem naposledy a začal jsem krájet nepřátelskou zbroj.

Po nějaké chvíli se třetí divize dostala do závěsu za tu třetí. Bylo zde však plno nepřátel. Viditelnost na bojišti se zhoršovala, protože neustálé výbuchy vyvolávaly paniku a zvyšovaly obsah kouře. Po levé straně od třinácté divize se posouvala jako nůž máslem jedenáctá divize.

Hiroshi

Přesně v okamžiku, kdy vrchní velitelka vyzradila jeho schopnost začal konat. Izanagimu doslova vytrhla gravitace zanpakuto z rukou a to přímo do Hiroshiho levé ruky. Yoshira zase táhla zanpakuto okamžitě k zemi, takže pokud jí neupustil, vytvořil s ní dole pěkný kráter. Samozřejmě, když získal přesilu dvou zbraní, rozhodl se Hiroshi zaútočit Izanagiho zanpakuto na kapitánku...

Yoshiro

Yoshiro svoji zanpakuto samozřejmě nepustil. To mělo za následek to, že se srazil se zemí a zanpakuto se zabodla do země. Ten Hiroshi byl možná silnější, než si Yoshiro myslel. Takhle si tu pohrával se třemi kapitány. Nikdy se ještě necítil takhle bezmocně. Tenshi byla pořád přitahovaná k zemi. Yoshiro se snažil co nejvíc to šlo, ale nemohl se proti tomu bránit. Zavřel oči a zhluboka se nadechl... Cítil se teď mnohem lépe a uvolněněji. "Jdeme na to, Tenshi..." Zašeptal a otevřel oči. "Andělská zloba.." Země pod Hiroshim se roztrhla a vyletěl z ní ničivý sloup bílé energie. Byl dost silný, protože Tenshi zabodnutá v zemi nabírala reiatsu z okolí k posílení útoku. Byla tam vrchní kapitánka, Izanagi a spousta dalších shinigami, od kterých si mohla vypůjčit sílu, kterou uvolňovali.

Shounagon Sei

zase čelila Hiroshimu, který tentokrát držel dva meče. Neměla zájem se dostat do jeho blízkosti a zase padnout za oběť schopnosti jeho zanpakutou, jednou jí to stačilo. Raději použila něco, co se gravitací nedalo až tak olivnit.
"Hadou 88 - Hiryugekizokushintenraiho!" vykřikla a vypálila na Hiroshiho jedno ze svých oblíbených útočních kidou. S trochou štěstí se jí podařilo Hiroshiho zastavit na dostatečně dlouhou dobu, aby se Yoshirův útok trefil. Při tom rychle přemýšlela. Hiroshi je expert na kidou, je rychlý a ovládá gravitaci, takže pokoušet se o nějaký komplikovaný útok, který by ho překvapil, asi stejně nebude mít cenu. Na druhou stranu tu byli tři velice silní kapitáni, všichni orientovaní spíše na přímý útok a s velkým množstvím reiatsu. Jestli se jim podaří Hiroshiho přemoct, tak jedině starou dobrou hrubou silou. No... s tím Sei opravdu neměla problém, byl to jeden z nejlepších způsobů.
"Dobrá, starý příteli, že čas se po dlouhé době trochu provětrat..." promluvila ke svému zanpakutou. "Natáhni chapadla, Akkorokamui!" Její reiatsu vytrysklo do osmi směrů...

Hiroshi

Se okamžitě shunpem přemístil pryč z dosahu vrchní kapitánky a mimo Yoshirův útok. Přemístil se pochopitelně na neozbrojeného Izanagiho, na kterého chtěl zaútočit....

Izanagi

Ehh? Ukradl mi zanpakuto.... jak chytré na chytrého člověka. Využívá toho, že nejsme synchronizovaní... je to profík. Chtěl jsem se vydat za Hiroshim sám, avšak to zjevně zvládl sám za mě, když se zjevil přede mnou a zběsile oběma zanpakuto chtěl ukončit moje působení na bitevním poli. V tom případě... Zběsile jsem se rozmáchl pěstí směrem k Hiroshimu... "Hakuda: Ikkotsu" ...

Yoshiro

"Tsk.." Yoshiro neztrácel hlavu a zkusil to znovu. Další sloupec vyletěl pod Hiroshim a mířil si to přímo na něj. Yoshiro začal přemýšlet nad tím, jak by mohl zaútočit příště. Tyhle bezhlavé útoky totiž nějak nevycházely. Kido Yoshirovi nikdy nešlo, takže tudy cesta rozhodně nevedla. Kapitánka aktivovala shikai. Bylo to snad poprvé, co to Yoshiro viděl. To její reiatsu bylo fakt drsné. Třeba se teď situace obrátí k lepšímu.

Suki Taiketo

Viditelnost byla dost špatná přes kouř, který vyvstal. I tak se Suki nakonec po hmouření oči podařilo zahlédnout to, co chtěla.
"Přesuneme se na tři hodiny! Držte se u sebe!" křičela rozkazy k členům šesté divize, když zahlédla pozici třetí a třináctky. Za ní stali dva nejsilnější členové šesté divize a společně se snažili dostat nepřítele na lopatky. Nebylo to vůbec tak jednoduché, jak to na první pohled vypadalo. Situace byla dosti hektická, každou chvíli se odněkud ozval výbuch, který šel ruku v ruce s nepříjemným a hustým dýmem, díky nemuž se snižovala šance kvalitního útoku. Suki se v jednu chvili dokonce musela zastavit, jelikož se dostala do části, kdy neviděla naprosto nic. Měla jediné štěstí, že ve chvíli, kdy se po ní ohnal samurai instiktivně uhla.Bylo to jen o fousek. Srdce ji bušilo, ale i přes to stále logicky myslela a nechávala se zmást nestálými city nebo dojmy z akce.
"Nibori, za tebou! Nepředváděj se..!" zasyčela hlasitě k jednomu z šestky ve chvíli, kdy málem přišel o hlavu. Tady nebyl čas si hrát na hrdiny a předvádět se před ostatními... Potřebovali získat převahu..
Suki věděla, že musí vyvolat shikai. Kolem ní se soustřeďovalo stále více samuraiů, přičemž jejich odrážení začínalo být čím dál více obtížnější.
"Žhni Akiro!" řekla Suki pevným a vážným hlasem zkoncetrovaná na své zanpakuto. Ve chvíli, kdy se prodloužilo, zmohutnělo po stranách a začli kolem něj šlehat plameny, se cítila opět jistější.. S pevnějším krokem vyběhla k dalšímu samuraii..

Izumi Razaki

Začal jsem to cítit kolem sebe... lidé začínali aktivovat své shikaie... ale bylo stále příliš brzo... v bitvě se toho mohlo hodně změnit... nevšiml jsem si, že bysme měli nějaké větší zálohy... pokud by nepřítel povolal posily tak by se bitva mohla zvrtnout velice rychle... musel jsem získat přehled... dostal jsem se tak 10 metrů na celé bojiště a prohlédl si situaci zeshora...

Shounagon Sei

Tohle byla šance. Hiroshi byl zaneprázdněný Izanagim v úhlu, ze kterého na něj dobře viděla. Pokud ho Izanagi praští, bude snad na zlomek sekundy otřesený. I pokud Izanagiho probodne, bude to znamenat chvíli prodlení... i když samozřejmě by preferovala tu první možnost.
"Karadan!" přikázala svému zanpakutou a máchla s ním v podivném, krouživém pohybu. Její reiatsu vystřelilo k Hiroshimu v podobě osmi chapadel, která se na konci splétala a tvořila se v nich prudká střela zpěněné, temné vody. Izanagi byl dost blízko Hiroshimu... takže doufala, že se uhne. Tenhle útok spolu s Yoshirovým z jiné strany by mohly Hiroshiho pěkně zmáčknout.

Hiroshi

Překvapil ho Izanagiho útok holou rukou, i když zase né tolik. V záznamech o něm bylo jasné napsáno, že je mistr bojových umění, umění tajných jednotek nevyjímaje. Rozhodl se tedy shunpem přemístit nad kapitány, aby se vyhnul blížícím se chapadlům. Také začal pohybovat ústy, což budilo jasný dojem zaříkávadla.

Izanagi

Když Hiroshi uhnul, nezbývalo než jenom ránu vypustit do prostoru. Tam kde stál Hiroshi jenom zasyčel tlak větru, který svou ránou způsobil. Momentálně musel čekat, nevěděl, co se bude dít a jeho zanpakuto momentálně držel Hiroshi.

Situace na bojišti: Razaki si všiml, že se kopec samuraiů valí po pravé straně bojiště, kde nejspíše prolomil útok a sám se zdejší sbor nejspíš dal do protiútoku. Z taktického hlediska to bylo nepřijatelné, protože kdyby se ona skupina dostala do středu sil Gotei 13, vznikl by ohromný chaos a skupiny ve předu by byly odříznuty...

Shounagon Sei

Zaříkávání? Ani náhodou, rozhodně tu nepotřebujeme něco, k čemu i Hiroshi musí zaříkávat! Kapitánka nenechala Hiroshiho vydechnout, zformovala znova ten samý útok a poslala ho na něj jak nejrychleji dokázala. Dole asi za chvíli zmoknou...

Hiroshi

Tentokrát nestihl uhnout rychlému útoku, který ho zasáhl téměř nepřipraveného. Náraz mu vyrazil jeho zanpakuto z ruky. Ta následně spadla někam do keřů na bojišti. Chvilku se potácel a pak se zastavil, aby se mohl dát zpět dohromady. V ruce mu zůstala pouze Izanagiho zanpakuto. Gravitace přestala působit a Yoshirova zanpakuto již byla konečně k použití. Jak bude Hiroshi bojovat bez zanpakuto?

Izumi Razaki

Protočil jsem zanpakuto v ruce, jako jsem to dělal často... Vypař! Batarieli! zašeptal jsem potichu... po čepeli se rozběhli plamené žíly... čepel se prodloužila... 3 divize měla obě křídla krytá a postupovala... mohl jsem si dovolit se na chvíli vzdálit... zmizel jsem ze vzduchu a objevil se na sužovaném pravém křídle... doufal jsem, že by zdejším obráncům mohla přítomnost podkapitána dodat trochu odvahy... narychlo jsem kolem sebe svolal co nejvíc rozprášených obránců to šlo... Musíme je zadržet, jinak ztratíme bitvu! vykřikl jsem a vrhl jsem se doprostřed samurajů... můj shikai se mnohem víc hodil k takovéhle bitvě... kapitáni si hráli bůhví kde... ostatně bych se vsadil, že tu nebylo moc decentních stratégů... navíc většina shinigami uměla bojovat buď individualisticky, nebo v malých skupinách... tohle bylo všechno špatně... bylo potřeba, aby podkapitáni a kapitáni vedli jednotky do bitev... jejich síla jim dodávala odvahy, sebejistoty... ne se rvát někde s jedinci...

Yoshiro

Hiroshi se dostal do dost špatné situace. Tedy alespoň to tak vypadlo. Konečně se Tenshi uvolnila z toho jeho gravitačního útoku. Yoshiro jí vytáhl ze země a sledoval, co se děje nahoře. Postavil se do pozice, ze které se mohl dost rychle dostat nahoru a vrátit se do boje.. Ale čekal.

Izumi Amaru

Hadō #32. Ōkasen vypískl jsem. V takové bitvě jsem se citil nejistě. Měl jsem strach a panikařil jsem. A nejhorší bylo, že jsem se za to nestyděl. Sežehl jsem pár samurajů kteři neustále dotirali na naší pozici. Hadō #31. Shakkahō položil jsem ruku na dalšího samuraje prostřelil ho kidem. Kolem nás umíralo tolik dobrých lidí.

Venku se pomalu šeřilo. Amaru. AMARU, poběž domů ozval se mamčin hlas. Když mě se ale nechtělo, pořád bylo ještě něco co jsem chtěl udělat

Svoje zanpakuto jsem neměl a ty samurajské meče jsem ani neunesl. Další samuraj se blížil k jednomu z mých spolubojovníku, zaměstnaným bojem s jinými. Hadō #4. Byakurai vystřelil jsem další hado. To byl sedmý. Byl jsem zvědav, kolik lidí mělo podobně zvrhlou zálibu v počítání nepřátel. Určitě se pak budou lidi chlubit kolik jich kdo zabil. Samozřejmě dlouho potom, co ukončíme svůj zármutek

Amaru. Nebudu se opakovat. Mazej dovnitř nebo to řeknu tátovi! uslyšel jsem lehce zvýšený hlas své matky

Bojovalo se dál. Vzduchem létala kida a schopnosti různých zanpakuto. Všude všechno vybuchovalo. Zakopávali jsme o zbytky samurajů a smutnili pro každého padlého spolubojovníka. Nakonec ale přišla chvíle, kde už jsem cítil, že nedokážu vyslat další kido. Ta musela přijít dříve, nebo později. Popravdě ta chvíle přišla už dlouho předtím. Teď přišla chvíle kdy jsem se nemohl ani pohnout. Viděl jsem obřího samuraje, který se na mě řítil. Vyčerpání, únava a marnost celého toho boje už dávno překonala strach. Zavřel jsem oči

No jo. Už jdu mami...

Hitsuto

pochodoval jsem s divizí stále dál a dál ale každým padlým bojovníkem jsme zpomalovali neboť přeživší už začínali být unavení a každým mrtvým kamarádem jim klesala morálka "Seberte se chlapy !" zakřičel jsem na celé bojiště "Teď není čas na smutnění, naopak je čas abyste do toho dali všechnu svou sílu !" shunpnul jsem se kousek nad svou divizi a rozhlížel jsem se "Ta trojka má ale výdrž" pomyslel jsem si když jsem uviděl třetí divizi jak postupuje o něco rychleji. Po několika sekundách rozhlížení jsem nedaleko uviděl i desátou divizi "Kdo je vůbec vede ?" zadíval jsem se na chvíli tam a uviděl jejich třetího důstojníka "Co to jako děláš ?!" zařval jsem a namířil ruku na toho samuraje "Hadō #32. Ōkasen" z ruky mi vylítnul žlutý paprsek který trefil toho samuraje co chtěl sejmout Amara "snad ho to zdrží abys ho moh dodělat" špitnul jsem a ještě chvíli se díval na bitevní pole.

Suki Taiketo

Po několika minutách se Suki konečně podařilo dostat celou šestou divizi do šiku, který nebezpečně postupoval vpřed. Jelikož jí bylo jasné, že je třeba vidět aktuální situaci a také proto, že zahlédla Hitsuta, který se z vyvýšeného místa rozhlížel, dostala se k němu. "Jsi v pořádku?" hlesla rychle a hlava ji stejně jako mu před chvilkou letěla po bojišti. Nevypadalo to zrovna růžově... Vůbec..
Než stačila pokračovat, musela se okamžitě dostat zpátky. Šestka se zrovna srazila s hordou samuraiů a vypadala, že mají opět tendenci tvořit samostatné skupiny nebo si běhat po bojiště jako jednotlivci. Kdyby se nepodívala shora, zřejmě by na to ani nepřišla..
"Musíme být pospolu! Vydržte to!" křičela, aby jí bylo pořádně slyšet. Členové jí poslechli, takže netrvalo dlouho než byla opět celá divize spolu. Suki sama na sobě cítila jak fyzickou zátěž tak psychickou, ale neustále si opakovala, že musí vydržet. Kdo jiný by je vedl a držel u sebe...Kapitáne Yasumaru..

Po chvilce se zdálo, že armáda samuiraiů je zastavena. Jejich postup byl, zejména díky zástupcům kapitánů a zdatným členům, zastaven. Alespoň takto se jevila momentální situace na bojišti.

Hiroshi

V klidu si nějakým způsobem přivolal svou zanpakuto zpět do ruky. Rozhlédl se po bojišti. Věděl, že tohle je taková malá pauza v boji, kdy si může rozmyslet co dál.

Yoshiro

Odrazil se a dost rychle se přesunul k Hiroshimu. Neútočil na něj, prostě stál jen před ním. Podíval se na armády, které proti sobě bojovaly. "Je to docela ironické.. Že největší hrozbou pro Soul Society jsou právě shinigami.. Proč tohle děláte?" Yoshiro byl připraven bránit se, kdyby to bylo nutné, ale odhadoval Hiroshiho na ten typ, co rád mluví a neútočí bezhlavě.

Shounagon Sei

potichu zaklela, když Hiroshi své zanpakutou tak snadno získal zpátky. Podle toho, jak se pořád jen vyhýbal, nebyl asi dobrým bojovníkem na blízko. Jenže to ho nemuselo trápit, když měl v rukou zanpakutou ovládající gravitaci. Měl taky Izanagiho zanpakutou. Které mu samozřejmě na nic nebylo, ale Izanagimu chybělo. Přesunula se také k Hiroshimu, neútočila. Mohli by zkusit ho obestoupit a naráz všichni vypustit své reiatsu a útoky, aby neměl kudy zmizet. Nějak nenápadně, očima, se tento plán snažila naznačit oběma dalším kapitánům, dokud Hiroshiho Yoshiro rozptyloval mluvením. Ona sama už mu řekla vše, co chtěla. Teď ho chtěla pouze zabít a mít od něj navždy pokoj.

Ryuuka

Už jsem byl pár kilometrů od Seireitei, když v tom jsem se náhle zastavil a vzpomněl si na celkem podstatnou věc. "Sai?! Zapomněl jsem na Saie! Je tam s ním ten vícekapitán, doufám že ho tam jen tak nenechá." Pomyslel jsem si a ještě víc zrychlil tempo. (Ještě před pauzou.)

Už jsem byl půl kilometru od bojiště, to už bylo celkem dobře vidět na mé spojence. Vyskočil jsem do výšky a udělal si podlahu z duševních částic, po níž jsem kráčel, jakmile jsem však zahlédl padlé Shinigami, tak jsem se zastavil a nasadil ohromený výraz na tváři. Byl jsem z toho celkem dost vylekaný. Po pár sekundách jsem spadl na kolena, částice, které mě držely ve vzduchu jsem naštěstí držel stabilně. Pohledem na padlé spojence mi ukapla slza. "Proč, proč se to děje?!" Pověděl jsem si zneklidněně v duchu a v dáli zahlédl Hiroshiho, který mě dokázal zastavit pouze svým reiatsu, bez jakéhokoli pohybu rukou a kapitána Ruyichiho, který stal před ním. Měl jsem hrozný vztek, měl jsem sto chutí se proti němu vyřídit a úplně zapomenout na to, že klid je pro mne v boji nejdůležitější. Ještě nikdy jsem nebyl takhle zneklidněný. Po té jsem však zavřel oči a zašeptal. "Hodně štěstí, taichou." Po té jsem se obrovskou rychlostí dostal na bojiště, stačilo pár bleskových kroků. Jakmile jsem zahlédl členy své divize, tak jsem si všiml Amara v popředí. Okamžitě jsem se dostal k němu a chytl ho za ramena, měl zavřené oči. "Třetí důstojníku, neodcházejte, ještě ne. Máme svou divizi, kapitána v boji s tím nejhorším z nejhorších. Přece to teď nevzdáte!" Zakřičel jsem a tasil svou zanpakutou, pak jsem se postavil do postoje, který měl chránit Amara před okolními Samuraii.

Hiroshi

Se jen usmíval nad vzniklou situací. Bylo mu jasné, že i kdyby se teď začal obhajovat, bylo by to k ničemu. Avšak v koutknu duše měl nutkání přeci jenom říct něco zásadního, co by přeci jenom mohlo posunout tuhle situaci. "Je to protože ..... " ... Ve stejném okamžiku se za nim objevil Izanagi s nataženou pěstí směrem k němu...