Východní brána

Tudy je možno opustit Seireitei či stát na stráži. Je to překvapivě na východě.

Sai Kazuma

Vypadalo to, že jsem zase dokázal uniknout před nějakým problémem... Slyšel jsem také za mnou, když jsem běžel, jak na mě házeli nějaké nadávky, ale to jsem ignoroval, protože si myslím, že k tomu měli i docela dobrý důvod... Byl jsem už v bezpečné vzdálenosti, a tak přestal utíkat a prohodil to z normální chůzi... Myslím, že tenhle kluk pochází z Rukongaie, ale raději se zeptám, protože jsem mu slíbil, že se porozhlídnu po jeho mamce... No, prvně jsem to vůbec neměl v plánu, ale nechat ho tady jen tak samého by nebylo moc hezké... Na to nemám srdce... Takže... Kde vlastně bydlíš? Zeptal jsem se ho a šel dál... Mířil jsem k východní bráně, protože jsem tímhle směrem prostě začal běžet... Měl bych si dát co nejdříve sprchu...

Sai Kazuma

Šel jsem dál směrem kterým mi ukázalo to dítě... Jen doufám, že tam ta jeho matka bude, protože jestli ho tam ukryla před samuraii je tu šance, že ani nepřežila a navíc, proč si pro něho nepřišla už dříve? Teď mi tak připadá, že jsem o tomhle mluvil už dřív... No, to je jedno... Zpět k tématu... Možná ho hledala, ale nemohla ho najít... Teda... smál bych se kdyby ta matka byla také někde ztracená v té kanalizaci... Chvíli jsem šel... Heh, já se smějí každé blbosti, dokonce i takové, co skoro nikomu nepřipadá moc vtipné... Po pár minutách pomalé chůze jsem dorazil k místu, kde mi chlapec ukázal a...

Byl to celkem pěkný domek blízko Seireitei, dalo se předpokládat, že otec tohohle dítěte je nejspíš nějaký shinigami. Teď ale vypadal celkem prázdně, okenice byly zavřené a vůbec, byla to taková zvláštní atmosféra beznaděje.
(Mimochodem, máš ten dopis ještě? :-D)

Sai Kazuma

Šel jsem blíž k jeho domku a poté co jsem se na něj tak podíval... No, nechtěl jsem ani přemýšlet nad tím, co by se stálo kdyby tam nikdo nebyl... Co bych s tím chlapcem asi tak dělal? No, jako nejlepší možnost mě napadlo mě ho tu někde přivázat ke stromu... hmm... ještě nad tím zapřemýšlím... Takže tohle je tvůj dům jo? Tak tam pojďme zaklepat... Přišel jsem k domu a možná bych byl víc rád já, než ten kluk, že tam někdo je... Zaklepal jsem na dveře a čekal jestli někdo otevře... No jen pojď... otevřete někdo!... Ne ne... musím se uklidnit...

(Nojo, dopis... Já na něho úplně zapomněl :-D ... Ještě ho mám)

(tak už ho nemáš... vypadl ti z kapsy :-P)

Nikdo na klepání neodpovídal, ale bylo to asi tím, že nikdo neslyšel. Cítil jsi nějakou přítomnost živého člověka... ale bylo to kus od vás, asi na zahradě toho domu. Takže buď jsi mohl dál klepat, nějak silněji, nebo prostě jít dovnitř a předat dítě tomu člověku, co tam byl, ale neotvíral.

Sai Kazuma

Nikdo? To je zvláštní... Vím, že tam někdo je, ale asi neslyší to klepaní... To je otrava... Vypadá to, že tam budu muset vlézt... Možná mě za to ze začátku seřvou, ale když uvidí své dítě, tak je to přejde... To určitě vyjde... Taky mě napadlo, že bych to dítě mohl přehodit oknem dovnitř se vzkazem "vracím", ale takový hajzl zase přece nejsem... no, i když... Hálo je tady někdo! Otevřete! Zakřičel jsem a zabouchal o něco silněji na dveře... Na poslední chvíli jsem si rozmyslel, že nepůjdu dovnitř a raději to vezmu takhle a jestli ani po tomhle nevylezou, normálně tam vletím, kluka jim hodím do ruk a jdu pryč... Přestávalo mě už bavit se pořad vléct s tímhle děckem a navíc jsem se chtěl už osprchovat! Zrovna jsem totiž vylezl z kanalizace a to moc pěkně zrovna nevoní...

Sai Kazuma

Nikdo neotevíral ani když jsem tu začal takhle pokřikovat... Chtěl jsem to už vzdát a vlézt dovnitř bez povolení, ale nakonec jen přeci někdo přilezl... Byla to nějaká žena a moje první reakce na ní byly asi takové... Ježíš, ta teda vypadá... a to ji ještě nevidím celý její ksicht... Pomyslel jsem si a raději dlouho neotálel a odpověděl... Dobrý den, vypadá to, že jsem našel vaše ztracené dítě v kanalizaci... Je vaše? Zeptal jsem se jí a sundal chlapce ze zad, aby na něho lépe viděla... Doufám, že je... Pomyslel jsem si a poté jen netrpělivě čekal na odpověď, přičemž jsem se lehce pousmál... ani nevím proč...

Sai Kazuma

Když se to dítě hned rozběhlo do dveří a křičelo přitom "mamíí", což bylo na jednu stranu otravné, ale na druhou mi to taky potvrdilo, že jsem u konce hledaní a toho děcka se zbavím... No, tak je čas jít... teď půjdu domů pod sprchu a poté rovnou... ještě nevím, ale doma určitě nezůstanu... Být sám doma je ta strašná nuda... Venku možná třeba na někoho narazíš. Pomyslel jsem si a vydal se na cestu pryč se slovem... Nazdar, mějte se dobře... No, vlastně to bylo více slov, ale to je už fuk... Nicméně... říkám, jak je mi to jedno, ale něco přiznat musím, i když jsem nedal navenek znát nějaké city, tak uvnitř mě jsem byl vlastně šťastný a rád, že našel svoji matku... Ztratit totiž někoho tak blízkého, bych nepřál nikomu...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kanashi

Po několika hodinách jsem našel svého psa někde zatoulaného v Rukongaii. Bylo to docela štěstí, že jsem ho našel, protože nebýt toho jeho pro mě známého štěkání, které mě každý den budí, tak by ho asi nenašel. Po dlouhém vyčítaní mu toho aby si uvědomil co udělal jsem se vracel zpět do Seireitei společně s Naruem. Nějak mi vyschlo v krku, dlouhou dobu jsem neměl asi saké. Naposledy to bylo jestli si dobře pamatuju před třemi hodinami. Z tohohle důvodu jsem se vydal do svého domů ve třinácté divizi pro mé saké.

------------------------------------------------------------------------------

Nataku Ichisen
Nataku len po tom, ako si v nemocnici to svoje nenašiel, tak sa premiestnil ku východnej bráne. Sám moc netušil, čo tu bude, no možno sa tu konečne niečo stane, poprípade bude aspoň nejak užitočný. Keď už konečne prišiel, ku mohutnej bráne, len natiahol zanpakuto, a pošeptal.
"Nami no Ageru, Kurāken!" A z nenápadnej katany sa mu sfromovala bojová tyč, rovnakej výšky ako on sám, no v tom nastal jeden problém, práve si spomenul, že toto práve robiť nemal, aj keď nechápal prečo, no Shikai ešte radšej nerušil, predsa len to bola brána, a Nataku bol spokojnejší keď mal istotu že sa dokáže ubrániť.

Nataku -> Ano... moc pozdě sis uvědomil, že platí zákaz shikaie. Než jsi stačil něco udělat, cítil jsi, že je ti mdlo... Zamotala se ti hlava, zatmělo se ti před očima a ty jsi ztratil vědomí. Vnímal jsi jen zmatek, bolest a temnotu.

(pokračuj v místnosti Hueco Mundo -> Duhové údolí)

Nataku Ichisen
"S-sakra..." Nataku si to práve celé uvedomil, no dosť ho zaujímali následky, ktoré sa v momente prejavili. Pocity, ktoré pociťoval práve teraz boli veľmi nepríjemné, ako za čias jeho samostatného pobytu v Soul Society. Natakove vedomie bolo fuč, len tam zostal ležať, v pokoji a bezvedomá. Ešte predtým, než odpadol, dúfal, že to nebude mať väčšie následky, poprípade že sa mu nič nestane, no pokiaľ by to nebolo vážne, tak by to nebolo vyhlasované.

--------------------------------------------------------------------------------

Myamoto Usagi

Běh jsem přizpůsobila možnosti, že ještě poběžím někam daleko. A při tom jsem sledovala okolí, kdyby tam byla další stopa. Napadá mě asi tak sto tisíc nevhodných slov, které bych mu ráda řekla, až ho najdeme.....ale kdybych je všechny vyjmenovala, pravděpodobně bych na konci zapomněla, proč jsem je začala říkat........Doufám, že Sakura nemá nějaké velké problémy...........i když ona to zvládne. Zajmalo by mně, co je s těmi, které pohltili thliny...jsou v pořádku? Trhliny jsou i v Huecu Mundu...takže je tu velká pravděpodobnost, že jsou i v Realném světě...mohli by trhliny mít nějaký vliv na lidi a nebo duše, které se ještě nedostali do Soul Society?
Ve svém za myšlení jsem trochu pozapomněla na Akira a tak se mu mohlo zdá, že ho ignoruji.

Sen Akira

(Myo, kdyžtak Akira je jméno :P )
Díval se a mezi tím nenacházel nic podezřelého. Jako, skoro vše bylo podezřelé, protože nebyli věci tak, jak mají být, ale tomu nasvědčovala nynější situace. Chtěl promluvit na kapitánku, ale zřejmě byla zabraná ve svých myšlenkách. Nakonec se však zeptal. Etoo, jak vypadá ten, kterého hledáme? zeptal se a přiběhl trochu blíž. Zastavil se vedle ní a tak musel přidat na rychlosti. Věděl, že někoho hledají, ovšem vzhled mu byl neznámý. Raději by použil shunpo, aby tam byli rychlejš, ale to momentálně nešlo. Avšak u brány si všiml někoho...mno, raději vyřizování nechá raději na kapitánce a bude se držet za ní.

/Díky, už mám v těch různě přeházených jmenech a přímjmeních zmatek =D

Myamoto Usagi

Už jsme byli blízko a tak jsem zrychlila. Poté Akiro položilo celkem podstatnou otázku a já jsem se snažila vymyslet, jak ho popsat. No..........Je dost pohublý, má kratší hnědé vlasy, nosí brýle, je o něco vyší než já......a.......často má za uchem tušku........a to je asi vše na co si ted vzpomenu. Jmenuje se Yori Fukushima...
To už jsme ale byli u brány. To budou určitě hlídky z 11.divize, což znamená, že by tu měli být dost dlouho na to, aby zahlédli Yoriho, jestli tudy prošel. Doběhla jsem až k nim a zeptala jsem se jich přímo. Prošel tudy někdo? A jestli ano, kdo, kdy, kam směřoval a jestli něco říkal. Neměla jsem čas na dlouhé řeči a bylo lepší, když se to bojové divizi říkalo po lopatě.

Stráže

"Ééé, spousta lidí, kapitáne!" vyhrkl jeden, který nečekal kontrolu.
"Jó, furt tu někdo lítá!" potvrdil druhý. Asi byli drsní... ale nejspíš ne zrovna chytří.
"Všechny si teda nepamatuju, kapitáne, musíte bejt kapánek konkréto..tento... víte co, no..." pokračoval první osobitě.

Myamoto Usagi

Lehce jsem si povzdechla. Výborně, tohle bude asi na delší lokte. Asi neptaří mezi ty nejbystřejší......tak jak jim ho, co nejlépe a pochopytelně popsat? Něco jako: Být muž, hnědá vlasy, hubená tělo, nosit brýle..........by fungovat mohlo.
Dobře, ted vážně..............i když VASTNĚ! Má tvář se náhle rozjasnila a já jsem začala hledat v záhybech své uniformy. Po nějaké době jsem výtáhla malou černou knížečku na které bylo napsáno slovo Bible. Tato nevině vyhlížející knížka v sobě obsahovala mnoho nezveřejnovatelných fotografii shinigami i duší, kdybych od nich potřbovala nějakou laskavost. Začala jsem v ní velice rychle listovat. A když jsem našla stránku, kterou jsem hledala otočila jsem ji přímo na stráže.

Spoiler:

Vypadá takhle jen je o něco starší, viděli jste ho tady?
Nechápu, proč Yori tak nesnáší tuhle fotku...řekla bych, že je to asi nepřijatelnější fotografie z celé mé sbírky, ale co když plní svůj účel....navíc musela jsem jí použít zatím pouze jednou a to byla výjmečná situace, tak je to asi jedno.......... Poté co se na ni stráže dostatečně vynadívali otočila jsem ji na chvilku i k Senovi, aby se také mohl podívat, jak vypadá někdo, koho má za úkol hledat, ale poté jsem ji pro jistotu opět otočila na shinigami z jedenáctky, protože ted mi žádné asi, možná nebo pravděpodobně nestačilo.

Stráže

"Hmmmmm," řekl první.
"Hmmmmmmmmmmmm!" řekl druhý.
"HMMMMMMMMMMMMMMMMMM!" řekl zase první. Drbali se na brsdách a přemýšleli.
"Ale jo, ten tady běžel!" rozzářil se první najednou.
"To jo, pelášil jako o život," přikyvoval druhý. "Běžel rovně a támhle doleva," popsal, co viděl. První při tom přikyvoval.
"Jojo, vypadal chudák jako by ho honilo samo peklo..."
"Ale nebylo to moc chytrý, jestli chcete můj názor."
"To ne, v tamtý části jsou celkem nepokoje, konec světa, zkáza, arachanchie a táák..."

Myamoto Usagi

Jak je vůbec možné, že mám vždy takové štěstí a narazím na někoho jeko jsou oni........a zrovna, když máme na spěch. Zákon schválnosti je jediný zákon, který funguje vždy a všude....... Stále jsem jim před obličejem držela svou knížku, když tu si jeden na něco vzpomněl. Rychle jsem zpozorněla. Jak to, že když tam jsou takové nepokoje, tak jste to nikomu nenahlásili?!
Nebo že by to řekli Yorimu a proto se sem tak hnal..............ale proč by to nejdříve nenahlásil mě nebo někomu jinému? A navíc proč by si sebou někoho nevzal, když tam mají být takové nepokoje? To se k němu nehodí, mám z toho španý pocit a o to víc se tam chvi jít podívat. Navíc se poslední dobou nehlásil tým, co jsem do Rugongaie poslala už předtím, aby zjistil, jestli tam také mizí duše..........Co se tam asi děje? Sene, jdeme. Aniž bych čekala na odpověd stráží, které bych se dočkat ani nemusel nebo ano, ale za moc dlouhou dobu, jsem se rozeběhla přímo směrem, který nám poradili. Při běhu jsem ještě rychle shovala svou knížku zpět do uniformy.

(Pokračujte v Soul Society -> Rukongai -> Ulice Rukongai)