Východní pláně

Izumi Razaki

Pokračovali jsme v naší cestě...
Halo? Tady Izumi Razaki, podkapitán 3. divize... ustupujeme s jednotkou přes pláně... a za námi pochoduje pár set samurajů... nevypadá to, že by se někdo snažil nás dohnat... řek jsem a pak konečně zručil kido, který jsem spoustal Kayio... snad mi to odpustí...

Yoshiro

Vysílačka začala vydávat divné zvuky a pak se z ní ozval Razaki. Yoshiro jí vzal a vyslechl si, co říká. "Razaki? Tady Yoshiro, rozuměl jsem ti správně s tím pár set?" Celkem se divil. Kde sakra mohli vzít takovou armádu? To se proti Seireitei obrátilo celé Soul Society nebo co? Yoshiro tu byl asi z kapitánů jediný. Zatím.

Izumi Razaki

Čau Yoshiro, je fajn slyšet pro změnu známej hlas, jo obávám se, že jich je určitě pár set, možná víc... a taky nějací 3 chlápci a ještě jeden, jehož xicht sem zahlád na nějakým plakátu... asi bude důležitej... Mám rozkazy vrátím se s teamem k Seiretei, kde jsi ty? řekl jsem do vysílačky...

Yoshiro

Nad tím chlápkem z plakátu se zamyslel. "Mohl by to být Hiroshi?" Yoshiro na něj měl spadeno za to, jak nakopal bábu a jeho jméno si moc dobře pamatoval. Znovu pozvedl vysílačku k ústům a promluvil. "Jsme na kousek za Seireitei.. Na východ, takže míříte přímo k nám. Snažíme se tu nějak zorganizovat nějakou obranu, ale abych byl upřímnej, moc to nejde.. A určitě tě tu budu potřebovat, tak si pohni.. " Domluvil a vrátil vysílačku k pasu. Otočil se na shinigami, kteří se za ním shromažďovali. Nebyl si moc jistý tím, co jim má říct, ale nejspíš bylo nutné promluvit. Jedním krokem vykročil před sebe. Zoufalost a strach v očích některých shinigami, kteří snad sotva vyšli z akademie a nebo v ní ještě studovali, ho celkem ničil. Tyhle děcka tu neměly co dělat. Nebylo to moc fér, ale byla válka a ta prostě není fér. "Někteří z vás možná slyšeli tu zprávu, kterou mi právě předal zástupce kapitána třetí divize. Nepřítel se blíží a nejspíš je tak trochu v přesile. Co si budeme povídat, dalo se to čekat. Tohle všechno bohužel přišlo v dost těžkém období.." Yoshiro se pomalu otočil na pravý bok a pomalým krokem zamířil před sebe.. Zvedl pravou ruku a začal ukazovat na prstech.." Ztratili jsme spoustu kapitánů a ti byli nahrazeni novými, nezkušenými..A někteří kapitáni tu teď ani nejsou. Seireitei bylo napadeno armádou hollow a ještě dnes se úplně nedokončily opravy.. Pak jsou tu ty události z Hueco Mundo.. A teď k tomu všemu tihle Reimei.. Já fakt nevím, co si o tom mám myslet.... Ale víte co? Jsme shinigami, kteří denně riskují svoje životy... V tomhle světě plníme jistý, řekl bych, že i dost důležitý úkol. Už hodněkrát jsme se ocitli na okraji propasti a i když se nám začala hroutit země pod nohama a my začaly padat dolů, byli tu další, naši přátelé, co nás chytili a vytáhli zpátky nahoru. Nikdy jsem nebyl nejlepší řečník a tak je tu docela velká šance, že tu jen melu blbosti, ale má na mě dost velký vliv to, že se taky bojím.. Ano, mám strach. Ale ne o sebe.. Mám strach o Seireitei a o budoucnost shinigami, protože je ohrožená..Ale ještě není konec.. Pořád tu stojíme. Nevitím tu vidět bandu vystrašených shinigami, co se klepou, protože se bojí, že je někdo sekne mečem.. Vidím tu odvážné bojovníky, kteří se třepou, protože se nemůžou dočkat, až těm šmejdům nakopou prdel..Naděje tu je, ale nesmíme se jí za žádnou cenu vzdát..Nebude to jednoduché, ale půjdeme vstříc našemu osudu, ať už je jakýkoliv.. A pokud tu dneska všichni padneme.. Tak to bude s pocitem, že jsme se nevzdali.. Budeme bojovat třeba i do posledního muže.. Otočil se na levé noze a vydal se zase zpátky. "Ustoupit?" Zasmál se... "Ani o krok..." Zastavil se před skupinou. "Ustoupit?!" Zakřičel na ně a čekal, jestli se aspoň trochu vzpamatovali a odpoví mu tou odpovědí, kterou čekal.

Izumi Razaki

Tak fofrem, musíme si pospíšit. Yoshiro formuje obranu, takže asi bude potřebovat naší pomoc... řekl jsem a vyhecoval celej team k rychlejšímu běhu. Ale opravdu jsem se netěšil na představu bojů stovkem shinigami a stovek samurajů... protože ať to dopadne jakkoliv, tak ztratíme spousty dobrejch lidí... A Seiretei nebude už nikdy jako dřív...
Zapnul jsem vysílačku
Jsme od vás jenom kousek, brzo tam budeme...

Izanagi

Kráčel jsem vepředu jako velitel první divize. Mé zastoupení za vrchní kapitánku pro první divizi bylo zjevné. Chtěl jsem se dostat co nejdříve na bojiště, abych mohl ohlásit situaci a pak zaujmout čelo protiútoku. Za prvPoní divizí se v závěsu blížily postupně další divize.

Bylo pod mrakem, takže všude byla dost tma, což navodilo atmosféru jako z hororového filmu. Početná armáda samuiů stála sešikovaná na druhé straně pláně. Jejich velitelé měli obvykle mnohem strašidelnější helmy, ti pak vedli většinou méně početné skupiny. Občas bylo vidět i pár členů Reimei, kteří byli shinigami.

Genma

stál opodál se skupinkou mediků. Před chvílí jim pro jistotu zopakoval pokyny, protože tam byly i horké hlavy, co by se určitě hrnuly do boje. Zachmuřeně sledoval kapitány, kteří začali organozovat své divize, poslouchal i Yoshirův proslov. Většině z jeho divize to dodalo odvahu, to bylo dobré. Genma se k nim nepřidal v pokřiku, ale ke konci Yoshirvy řeči se mírně usmíval.

Kyouhei

nebyl žádným nováčkem, už měl za sebou hodně bitev. Tohle byla ale asi nejhorší z nich... a hlavně byl před ní zatím nejstřízlivější, to se mu moc nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. Aspoň že kapitán desítky se do toho tak obul... Kyouhei měl rád proslovy! Jeho kapitán je taky s oblibou dával, to se Kyouheiovi vždycky líbilo. Teď byl kapitán pryč a podkapitánka tady taky nebyla, takže velení divizi zůstalo na Hitsutovi. Byl to nováček, takže si Kyouhei usmyslel, že mu musí pomoct... ale ten bělovlasej z desítky vypadal, že to myslí vážně, takže se o osud divize neobával, byla pod dobrou taktovkou.
"Ani o krok! Jooo! Chcípněte, Reimeiáci!!!" zařval si s ostatními. Dobrý řev před bitvou byl důležitý! Pak se spolu s ostatními dal na pochod temnou, tíživou nocí.

Izumi Razaki

Dorazil jsem k naší armádě... Vypadalo to, že jsem zmeškal nějaký parádní projev... bylo nás tam celkem dost... otázka byla, zda to bylo dost na zastavení přívalu reimei... jen jsem si nebyl jist, zda jsem opravdu chtěl aby Amaru a Kayio bojovali v takové bitvě... ale asi jsem neměl na vybranou...

Hitsuto

stál jsem u naší divize kterou jsem momentálně vedl do bitvy já a tak jsem byl docela nervozní protože jsem ještě nikdy neměl na starost nikoho jiného než sebe. Stále jsem se díval kolem sebe na ostatní shinigami kteří tam stáli tak odhodlaní a připraveni bojovat při čemž se mi hlavou valilo spoustu otázek o tom jestli zvládnu chránit naši divizi tak jak to vždycky dělá taicho, "Taicho.. proč tu nemůžete bejt ? já divizi neochránim.." pomyslel jsem si a když všichni začali s válečným pokřikem tak jsem zůstal potichu abych si mohl poslechnout hlas války.
"Kyouhei-san... prosím, pomožte mi uhládat ty naše nezbedy" pronesl jsem pojejich pokřiku a pousmál se "Hodně štěstí.. a kdo tady umře toho už nikdy nepozvu na saké !" řekl jsem a otočil jsem se k divizi čelem "Ikuze..." řekl jsem drsňácky a vydal jsem se spolu s ostatními vstříc smrti.

Takagashi Takara

Tváre vojakov odetých v čiernych uniformách zahalené strachom a obavami. To bola realita, status quo nadchádzajúcej vojny a možno dokonca finálnej bitky, ktorá sa hrubým písmom podpíše do dejín Seireiteiu. A my všetci, čo tu stojíme, sme tvorcami osudov našich nepriateľov a histórie samotnej. Už nie je šanca dezertovať ani utiecť. Musíme stáť a bojovať, každý pre svoju vec... Aj ja... Ak nadíde tá správna chvíľa... Tá správna možnosť... Už nebude úniku a moja rodina... Bude mať čistý štít. Nadobudneme zašlú slávu, status a pozície, ktoré nám boli zhabané hlavnou kapitánkou... Taká krivda, čuduj sa svete, stala sa a dnes sa musí odčiniť. Lebo mlyny melú... pomaly, ale isto. Vždy dôjde na tých, čo v bláhovej nádeji verili, že chrámy ich tela sú v bezpečí... A že pocit poníženia neprerastie v nenávisť a zášť, opovrhnutie a znechutenie, v čiernu žlč, v ktorej dokážeme utopiť všetkých svojich nepriateľov.

A preto dnešok je dňom rozhodnutia, kde nepomôžu slová kapitánov, kde vás nezachránia modlitby či amulety. Pretože všetko záleží len na nás. A na tom, čo urobíme. Všetci spojený vo švíkoch vypochodujeme pred brány na pláne, čo baží nasiaknu našu krv. Nejdem však hrdinsky dopredu... Nie, ešte chcem urobiť viac, než možno posledný krát vydýchnem. Stiahnem sa až úplne dozadu a kráčam ako jedná z posledných.

Suki Taiketo

Dorazila na pláň zrovna když kapitán Yoshiro začal promlouvat ke všem zúčastněným. S vážnosti a zaujetím poslouchala jeho proslov a jelikož Suki nikde neviděla kapitana Yasumara, přidala i pár vět soukromě ke členům šesté divize.. Na uklidněnou a povzbuzení..
"Za Seireitei! Ještě uvidíme v čí krví se tu dneska budeme koupat!" křičela s taseným zanpakuto. Tohle nebylo její typické chování, ale bylo třeba. Nechtěla ať se ta hrstka lidí za ní jen ta třese, takže doufala, že aspoň tohle je přinutí k nějaké lepší reakci. Pak už se jen koncetrovala na to nebezpečí před nimi a vypustila z hlavy všechno nepotřebné..
Když už zemřít, tak ať to stojí za to a v plné parádě..
Otočila se a pozorovala tu armádu temnoty před nimi, přičemž už se jen impulzivně rozběhla s ostatními členy šesté divize. Nedalo se přesně říct, co v tu chvíli cítila. Kolik pocitu se míhalo a prostupovalo každou buňkou jejího těla.. Byl to jako tlukot zděšené srdce, jako rytmické bubnování..
"Ukážeme co v nás je!" zařvala ve chvili, kdy se kolem ní míhlo pár členu. Musela se dokonce i trochu pousmát, měla radost, že je dokázala psychicky pozvednout.. V té samé chvíli vletěla s taseným zanpakuto mezi samuraie..Dokonce to vypadalo, že si to začíná užívat..

Izumi Razaki

Otočil jsem se ke shromážděným ze třetí divize...
Dámy a pánové... vypadá to, že dneska nebude pěkný den... a ačkoliv vás určitě mnoho lidí krmilo řečmi, že je vznešené zemřít pro svůj domov a pro svoje blízké, tak je ještě lepší věc. Nechme ty druhé zemřít pro svoje domovy a svoje blízké a my pro ně budeme žít... řekl jsem řeč, která mi v té chvíli přišla chytrá...

Yoshiro

Yoshiro neměl naplánovanou žádnou taktiku. To nechal na jiných. Tasil zanpakuto a přidal, aby byl co nejdříve na místě, kde se nacházela armáda nepřátel. Desátá divize samozřejmě hrdě mířila za svým kapitánem. Yoshiro se cestou snažil soustředit a vyhledat nejsilnější zdroj reiatsu, který se nacházel na straně nepřítele. Možná to bylo zbrklé, ale chtěl se s Hiroshim setkat tváří v tvář.

Armáda samuraiů stále postupovala pomalým a plynulým krokem v před. Budilo to docela strach, přeci jenom mechanizovaný pohyb kvanta nepřátel měl takový účinek. Spousta samuraiů nad sebou vztyčila vlajku Reimei, kterou čas od času zběsile zamávali. Yoshiru vskutku našel velmi silná reiatsu, která se nejspíše silou netajila. Když se podíval, odkud by mohla vycházet, nemusel hledat daleko. Hiroshi s jeho kumpány akorát stanuli nad svou armádou.

Izanagi

Nestaral se již o ostatní divize, měl za úkol vést první divizi do boje. Takže se nabízela klasická idylka, kdy Izanagi běžel v čele první divize přímo vstříc samuraiské armádě. "VPŘÉÉÉD!" Křičel a zuřivě máchal mečem ke straně nepřátel. Avšak při svém běhu také pocítil, že je tu někdo, s kým má z poslední šarvátky nevyřízené účty. Okamžitě předal velení poručíkovi a shunpem se dostal naproti Hiroshimu.

Yoshiro

Použil shunpo a objevil se vedle Izanagiho. Teď stál přímo naproti muže, který sám dokázal porazit vrchní kapitánku. Nějak si nedokázal představit, jaké schopnosti musí mít, ale rozhodně to chtěl zjistit a zkusit se jim postavit. Byl celkem rád, že vedle něj teď stojí Izanagi. Yoshiro chtěl možná něco říct, ale nějak nemohl. Možná se i trochu třásl. Strachem? Vzrušením? Možná obojím.. Těžko říct.

Shounagon Sei

Zatímco oba muži hleděli na svého soupeře, objevila se vedle nich ještě jedna postava. Byla mnohem menší, ale i tak budila respekt. Vrchní kapitánka byla v plné bojové výstroji a nebylo na ní ani známky po zraneních, která nedávno utržila... tedy aspoň navenek. Na tváři měla zamračený, ale odhodlaný výraz. Kývla oběma mužům na pozdrav.
"Promiňte, nechala jsem vás trochu čekat, hoši," pronesla a vytáhla své zanpakutou z pochvy bez nejmenšího zaváhání. Potom také obrátila oči k Hiroshimu. Teď přijde na lámání chleba... Její město nedostane!

Hiroshi

Jen pohnul ruku k jeho poskokům, na důkaz toho, že mají jít plnit své povinnosti jinam. Ti posléze zmizeli kamsi do bojového pole. Do střetu shinigami se samuraii mohlo zbývat pár metrů. "Jsem rád, že jste se zde sešli tak hojném počtu." Zaznělo velmi provokativní gesto. Jeho klidný tichý hlas naháněl hrůzu všem v okolí. "Je mi líto, ale jestli nestojíte na straně pravdy, pak zemřete.... " Při pohledu na kapitány takto uzavřel svůj příchod, také nebyl ten, který chtěl vyjednávat.

Izanagi
Jeho katana sklouzla do výšky pasu, kde se čepel upírala směrem k Hiroshimu. Na to, že všude byla tma, vál docela studený vítr. "Hiroshi.... dnes to nebudeš mít tak lehké, stojí proti tobě elita světa shinigami... nedáme ti šanci." V tom se v jeho očích zablesklo, jako by na tu chvíli čekal celé roky....

Yoshiro

Neváhal ani chvíli a použil shunpo, kterým se dostal za Hiroshiho. Hned jak se za ním objevil, použil další shunpo. Tentokrát se přemístil nad Hiroshiho hlavu. "Vzleť, Tenshi!" Aktivoval shikai v co možná nejrychlejším čase a seslal na Hiroshiho hlavu ničivou vlnu.

Izanagi

Neváhal jsem, také jsem použil shunpo, abych se dostal do těsné blízkosti Hiroshiho. Zjevil jsem se tedy těsně předním s nápřahem zanpakuto přesně na krk. Byl jsem také připraven uskočit, kdyby se uhnul a na mě letěl Yoshirovo útok.

Hiroshi

Moc dobře věděl, že to příjde. Avšak útoky téhle úrovně pro někoho, kdo by mohl velet kido jednotkám, nic neznamenaly. "Bakudo no#81: Danku... Hadō #90. Kurohitsugi..." Ve směru Yoshiova útoku se okamžitě objevil průsvitná stěna, od které se útok lehce odrazil. Nakonec dokonce letěl kamsi do davu. Na druhé straně se okolo Izanagiho začala tvořit černá kopule...

Izumi Razaki

Vedl jsem třetí divizi do boje... znal jsem mnoho z těch, co jsem teď vedl do boje a doufal jsem, že většinu z nich vrátím do Seiretei v pořádku... v čele třetí divize jsem se srazil s nepřítelem... spolu s několika nejodvážnějšími členy své divize jsme narazily do nepřátel a začali se krájet skrze jejich řady... cítil jsem mnoho silných reiatsu z mnoha zdrojů... ale tím jsem se nesměl rozptylovat. Pro tuto chvíli jsem byl potřeba tady...

Yoshiro

Útok se odrazil o průhlednou stěnu, kterou ten chlápek vytvořil. Yoshiro tomu uhnul a zamířil proti němu s úmyslem zkusit boj se zanpakuto. Vypadalo to, že Hiroshi bude spíš přes kido, takže tady by mohla být výhoda na straně kapitánů.. Ale Yoshiro si nejspíš nemohl být jistý ničím. Kolem Izanagiho se začala tvořit ta černá rakev s divnýma bodákama nebo co to bylo. "Ken-chane!" Teď Yoshiro změnil směr a zamířil proti kidu. Chtěl to zničit a pomoct tak kapitánovi 11. divize.

Izanagi

Chtěl útok dokončit, ale díky bleskovým reakcím Hiroshiho, to bylo nemožné. Když začal stahovat katanu, všiml si černé zvětšující se stěny. Bylo to velmi rychlé. Ksó.... Okamžitě vzlétl vzhůru, aby se vyhnul útoku, což se mu nakonec jen tak tak podařilo. Ještě je moc brzo, aby nás mohl takovým útokem zadřít. Tenhle chlápek však použil útok na obranu... Hlavou mu proběhla zpomalená situace akce, která trvala dohromady maximálně patnáct vteřin. Rychlosti, ve které se pohybovali, byly mimo svět obyčejných shinigami.

Hiroshi

Když viděl, že zabavil oba první účastníky, neváhal a rovnou se přesunul k vrchní kapitánce. S vytasenou zanpakuto, útočil na její krk ve velmi vysok rychlosti. Teprve v tuhle chvíli, Yoshiro dolétá k rozpadající se rakvi a ve stejné chvíli teprv vylétává Izanagi....