4., 8. a 11. divize

Daisuke Ryusaki

Uhm?! Byl vyrušen z myšlenek. Rozhlídl se a viděl nějakého týpka. jo! Ahoj zvedl ruku na pozdrav. Mám se docela dobře, teď se jdu podívat na lůžka jak se mají členové výpravy. Jestli chceš můžeš mě doprovodit. a pokinul rukou aby šel s ním, byl rád že si o tom může s někým promluvit ale nevěděl jestli je to ta pravá osoba na svěření. Nevím co všechno víš pokračoval v rozhovoru a šel směrem k lůžkovým pokojům. Ale mise nešla nejlépe. Měly sme dosti problémů o kterých byl měl nejspíše dát vědět kapitánce. Ano určitě bych se za ní měl stavit a podat hlášení o mé první misi, ale to až po návštěvě. Je už ve své kanceláři, nebo je na zahrádce? Já jen abych jí zase nemusel dlouho hledat. chvíly se odmlčel a pak dodal A jak to šlo tady v kasárnách mezi tím když sem tu nebyl?

Izanagi

Probudil se na svém domnělém trůně, když mu motýl přinesl zprávu, hlasitě se protáhl. Opřel si hlavu rukou a s tupým výrazem sledoval prázdnou místnost. Je pohotovost a polovina kapitánů mrtvá, druhá je oslabena soudem v centrále. Jak ponižující a trapné. Newermind to trochu přehnal, slaboši se nezabíjí, žil podle pravidel naší divize a taky podle nich zemře, pokud tak soud ustanoví. Na druhou stranu, proč si neužít trochu zábavy v tento pochmurný den? Na jeho tváři se objevil úsměv, který skrýval jeho úmysly, které nejspíš nebyly zrovna čestné. Vstal a přehodil přes sebe haori kapitána jedenácté divize. Následně nasadil svůj klobouk a upnul svoji katanu k pasu, vydal se k centrále.

Genma

"Tak členy tvé výpravy tady nenajdeš. Ruyichi-taichou už se stihl přizabít a utéct polomrtvý z lůžka od doby, kdy se vrátil, Kentaro-taichou nám udělal nové dveře ve volném stylu, a podkapitáni jsou v pořádku. Nikdo jiný se tu neukázal... Kde je hlavní kapitánka, to fakt nevím, ale slyšel jsem, že se koná nějaký soud nebo co, takže pravděpodobně bude tam. Možná jí to hlášení radši pošli písemně, bude to jistější," drbal se Genma na bradě a rozhlížel se letmo sem a tam, jakoby podvědomě kontroloval, zda je všechno v pořádku. "Tady? Ale jo, tady to šlo výborně. Umřel nám tu mladý Kuchiki, ten kapitán páté divize, poté, co ho jeho tatík propíchl, no a toho tatíka ani nedonesli, sebe zapíchl mnohem důkladnějc," pokrčil Genma stoicky rameny. "No a ty neschopné sestry rozbily další dva teploměry. Prostě rutina..."

Daisuke ryusaki

Animácká kapka. Jestli říkáte rutina smrti dvou z rodu kuchiki tak byste se měl nad sebou zamyslet... odmlčel se a zastavil Jestli teda neni potřeba moje pomoc v nemocničních prostorech, tak se asi vrátím a udělám to nudné papírování. A k tomu soudu, nevíte co se tam má řešit?
Po rozhovoru s Genmou šel zpátky aby napsal hlášení pro kapitánku. Když začal psát hlášení, tak napsal začátek, zastavil se začal přemíšlet. Nevím jak to podat aby to nevyznělo špatně, hlavně o tom jak sem zabloudil v jeskyních. "ehm" Asi bych to neměl přikrášlovat, i když mohl bych si tím polepšit. Co to plácám? napíšu to jak to bylo, přece jenom sem byl s vyžšími důstojníky a nepotřebuju aby vyšlo najevo, že se snažím nějak polepšit na někom cizím. Napíšu to přesně jak to bylo a bude to. a rázně se pustil do psaní hlášení. Čas docela rychle plynul po té ce se Daisuke rozepsal. Když to měl hotové, dal to do řádně označených desek aby bylo jasné, že je to hlášení o misi. Vztal a vyrazil ke kanceláři Kapitánky. Došel před dveře kanceláře a automaticky zaklepal. EHM vždiť tam nikdo nebude řekl a vešel dovnitř. Položil desky na stů, otočil se a odešl. Zavřel dveře a začal přemýšlet nahlas: Kam bych teď mohl vyrazit? ha! že bych se šel podívat do lázní a hezky se uvolnit? mno jasně! a vyrazil.

Daisuke Ryusaki

Došel zpátky do kasáren 4.divize a vydal se hned do jídelny. Doufal jen, že ještě něco zbylo z večeře, přece jenom má velký hlad. Když došel do jídelny byla úplně prázdná, a proto se rozhodl rovnou zajít do kuchyně a poprosit kuchaře jestli ještě něco má k jídlu. Vešel do kuchyně a hlasitě pozdravil. Zdravím kuchaři, jak se dneska máte? avšak bez odpovědi. Proto se rozhlížel, kde může být. Našel ho u trouby, jak sedí na židly, přez obličej kuchařskou čepici, aby ho nerušilo světlo, v ruce vařečku a těžce oddychoval v mělkém spánku. Daisuke mu dal ruku na rameno. Vztávejte přítely. Kuchař sebou hrozivě škubl, že málem spadl ze židle. Co....co....cože? co se děje? vyhrkl a koukal chvíly na Daisukeho. Prohlížel si ho a rozpomínal se kde je a co tu dělá. Néééé!! vykřikl, zvedl se ze židle, odstrčil Daisukeho a hrnul se k troubě s hrozivým výrazem ve tváři. Otevřel ji a pomocí chňapek vyndal pekáč. Uff! oddechl si nahlas a otočil se k Daisukemu. Ehm.... děkuji vám že jste mě probudil, málem se mi připálily tyhle úžasný koroptvičky co sem si dělal...teda co sem připravoval na zítra. To je v pořádku, jen sem se přišel zeptat jestli tu nemáte něco k jídlu přítely, dlouho sem nejedl a mám velký hlad. Řekl Daisuke a usmál se. Prosím mé jméno je Yuuta pane, pokračoval kuchař. A jestli bych si mohl dovolit vám nabídnout tyhle křepeličky. A začne z pekáče vyndavat křepeličky, které dáva na dva talíře. Posadí se společně ke stolu a začnou jíst. Hhhmmm... máte je opravdu dobré. Pochvaluje si Daisuke a je rád že má něco dobrého a teplého do žaludku. Kuchař se trochu začervená. Děkuji vám pane.
Po dobrém jídle se Daisuke rozloučil s kuchařem a šel na noční procházku do parku. V parku si vyhlídl strom, skočil na větev na kterou si sedl a hlavu si opřel o kmen. Zajímalo by mě co se děje v centrále 46 a jak to vypada s tím soudem co tam probíhá, a také kam se poděla kapitánka. přemýšlel a skrz korunu stromu se koukal na hvězdy.

Raiden Tomisura

Již před nějakou dobou jsem odešel od budovy Centrály 46. Zrovna jsem byl u sebe v divizi když se začínala bouře. Raidene honem ať to neprošvihnem. Upozornil mě Farukon. Za pomoci Shunpa jsem se objevil na střeše s vytasenou zanpakuto. Natáhl jsem ruku vzhůru a po nějaké chvíli do ní sjel bleskový výboj. Těsně než mohl z ostří přeskočit do mé ruky se meč proměnil do obrovského modrého fénixe kolem kterého výřilo stříbrno-modré reiatsu a poletovaly výboje blesků. Áááá to je nádhera. Vypískl Farukon. Já jsem se pouze usmál a sedl si mu na jednu ohromnou nohu. Pak Farukon vystoupal do vzduchu a nechával do sebe zasahovat blesky a též se nechal omývat deštěm. Tohle tu dlouho nebylo aby byl Farukon takhle šťastný. Ale i mě se to líbí. Pak se ozval Farukon. Raidene myslíš že bude vadit Seireitei trochu světelných efektů? Ani nečekal na mojí odpověď a od křídel mu vyšly bleskové výboje které nakonec vytvořily modré vlny podobné těm co používám jako útok při Bankaii. Ach jo Babča nás opět seřve ale tentokrát je to na tebe. Ale není, jsem přeci součást tebe! Pak jsme dál poletovali nad Seireitei

Izanagi

Došel z centrály do svých kasáren. Zde jako vždy došel do hlavní místnosti, kde usedl na svůj trůn. Jako obvykle tu nikdo nebyl. Rukou si podpíral hlavu a pomalu usínal. Že je venku velký tlak ho nějak nezajímalo.

Raiden -> Nejdřív se zdálo všechno fajn, ale pak se ti začalo zdát, že tvůj zanpakutou se ti jakoby... vzdaluje. Vzdaluje a zároveň tě táhne s sebou, někam do zmatené tmy duše, kterou sám nechápal a měl z ní strach. Místy jsi nad ním ztrácel kontrolu, jakoby ho posedl zlý témon, dalo by se přeneseně říci.

Daisuke Ryusaki

Vyrušilo ho silný doševní tlak, vztal aby se rozhlédl co se děje. Na obloze viděl modrého ptáka jak létá nad seireitei a míří do bouře co se pomalu blížila. Dneska se mi nechce zmoknout prohlásil a shumpem se oběvil pod větví na které seděl. Pomalým krokem šel zpátky do kasáren 4.divize. Nejenom že není co dělat ale ještě ke všemu prší. Ach jo povzdechl si nahlas před vchodem do kasáren. Půjdu se podívat jestli není co dělat v kasárnách. A vztoupil dovnitř.

Raiden Tomisura

Po nějaké chvíli letu se Farukon začal vymikat z pod mého vlivu. Jeho křídla začli tmavnout a zdálo se že to prostupuje i mnou. Co se to k sakru děje! Pomyslel jsem si v mysli ale to už bylo příliš pozdě. Farukona zasáhl další blesk a začal čim dál víc tmavnout. I mé oči začali podivně tmavnout. Začal jsem cítit chlad a strach. V tu chvíli jsem spadnul z Farukona a spadnul na palouk za hlavním částí naší divize. Farukon přistál u mého těla a od zobáku mu vyletěl černý blesk. Raidene, co se to děje? Cítím strach ve tvém i mém srdci. A podivnou sílu... Pak se mu roztáhla zornička v oku. Do stínu, stahuji tě do stínu. Řekl ale už to nebyl on ale jen nějaká prazvláštní troska. Ta bouře! Uvědomil jsem si ale bylo pro mě již pozdě. Zůstal jsem ležet vedle Farukona a v hlavě se mi honili temné myšlenky. Farukon se mi čim dál víc vzdaloval do stínů ale já sám jsem ho nemohl nechat jít samotného a navíc on by mě nepustil.

Ale ono neprší... :-D

Daisuke -> V kasárnách si našel Genmu, jak organizuje čilou mobilizaci všech jednotek. Třejmě očekával zranění a vzhledem k počasí se to zdálo i oprávněné. Když jsi přišel, pousmál se na tebe.
"Fuku-taichou," pozdravil tě a zároveň pobídl, aby ses příprav ujal sám jakožto nadřízený.

Raiden -> Na zemi síla, která tě naplňovala podivnou prázdnotou, trochu polevila, ale i tak se dál, i když pomaleji, rozlévala tvým tělem. Cítil jsi, jako bys měl dvě možnosti. Poddat se jí a nebo podlehnout tlaku nepřátelských spirituálních částic kolem tebe...

Daisuke Ryusaki

Fu...fu....fuku-taichu? zakoktal se a koukal na Genmu jako kdyby spadnul z nebe. Co to povídáš? chvíly na něj ještě koukal, když v tu chvíly mu došlo že tak i tak by to měl organizovat. Dobře! Takže se rozdělíme na dva týmy, jeden bude čekat zde a připraví lůžka, sály a nářadí...a ať se bliští! Druhý tým si připravý nosítka a obvazy a budou připraveni ihned vyrazit. a pozoruje chumel kolem sebe jak každý lítá z jedný strany na druhou. Doufám jen že sem v tom neudělal větší nepořádek než doposud byl. po pár minutách už před ním byly srovnáni v řadách shinigami po dvojicích, jeden držel nosítka druhý měl batoh s obvazy. V pozadí bylo slyšet ještě rozbití pár lahviček na sálu jak narychlo připravovaly ale jinak bylo hrobový ticho, které narušovalou pouze hřmění. Tak a teď už můžeme jen čekat. pronesl polohlasně a s ostatními čekal v hale připravený na další zprávy z venčí.

Raidem Tomisura

Myslel jsem si že již prohraji ale pak jsem si vzpomenul na Kyoraka-san a na to že on se nikdy nevzdal. Z posledních sil jsem dal Farukonovi svojí ruku před nohu a z mé ruky vyletěl modrý blesk. Ten zasáhl Farukona a najednou z nás obou vyšlehl bílý blesk který doháněl černý. Pak se vše zatočilo a po nás dvou zbylo pouze moje Haori a Zanpakuto. Byly jsme vtaženi do mého vnitřního světa s reálným tělem.
Stály jsme oba v našem vnitřním světě ale tentokrát to tam vypadalo jinak. Všude byla temnota, květy na louce byly seschlé a stromy hořely. Vodopád byl vyschlý a kolem nás vířila temná energie. Nakonec se stalo něco zlého, energie vstoupila do Farukona ale mě zcela opustila. Farukone, NE... Vykřikl jsem když jsem viděl jak se napřahuje, ale bylo již pozdě. Vyletěla na mě stříbrno-černá vlna energie. Dostal jsem plnou dávku takže mě to odhodilo a udělalo šlinec přes obličej. Pak Farukon mávl křídly a zavískl. Kumori farukonkingu. Na jeho těle se vytvořilo černé brnění. Neměl jsem na výběr, musel jsem zaútočit na vlastní zanpakuto. Ban-kai Kumori farukonkingu. Pohltilo mě stříbné reiatsu a po chvilce jsem z něho vyšel v diamantovém brnění a s modrým mečem v ruce. Farukon no ao gin no tsubasa. Dodal jsem a z brnění vyšly stříbrné křídla. Mávl jsem mečem a na Farukona vyletěla modro-stříbrná vlna. On jí ovšem zablokoval modro-černou vlnou. Farukone nenech se stáhnout. Pojď půjdeme spolu na dobré saké. Pak si dáme šlofíka a nakonec zachráníme Seireitei. Kolem nás vytrysklo spoustu Reiatsu a v tu chvíli Farukon zapochyboval. Mé Reiatsu přemohlo to jeho a náš svět se opět vrátil do pořádku. Bohužel to ještě nebyl konec. Před náma se zhmotnil ze zbytků temné energie Hollow. Ale tento měl v rukou meč! Farukon ovšem zmizel hned po přemožení Reiatsu. Pak jsem se pustil s Hollow do boje. Znal odpověď na každý můj úder i když jsem byl v Ban-kai. Kdy už jsem myslel že je konec a že budeme bojovat uvnitř mého světa do konce věků zhmotnil se nad námi obrovský modrý fénix. Od zobáku mu vyletěl bílý blesk a Hollow zmizel. Raidene jsem zpět. Mírně jsem se pousmál a dotkl se ho. On mě objal křídly a já promluvil. Ano toto je za námi, ale Seireitei hrozí velké nebezpečí. Tam kde jsme stáli vyšlehl velký bílý blesk a já se objevil zpět za sídlem mé divize. Ale nadále jsem udržoval Ban-kai a zamračeně jsem se díval na bouři. Je v ní zlo!

Raiden -> Podařilo se ti zažehnat nebezpečí hrozící tobě a tvému zanpakutou a teď už jsi to věděl s jistotou - tahle bouře je dílem hollow! Také sis všiml, že když pracuješ na tom, aby tvé reiatsu bylo vyrovnané a silně z tebe vyzařovalo, jako jsi to právě udělal, tlak atmosféry okolo tebe trochu poleví, jako by taková uspořádanost a odhodlání vliv bouře odháněly.

Daisuke -> Po nějaké době čekání jste zaslechli hluk z chodby a za chvíli už dovnitř strážný, který hlídal vchod, dovedl nějakého shinigamiho. Vypadal dost špatně, byl úplně bledý, chvěl se a vypadal, že má problémy s dýcháním.
"Ryusaki-fukutaichou!" oslovil tě naléhavě tvůj podřízený. "Říká, že s ním byli další dva, ale ztratil je někde po cestě!" rychle tě informoval o tom nejdůležitějším.

Daisuke Ryusaki

áááá to fuku-taichu mě dráždí...kdo si na to má zvyknout? "zajímalo by mě kdy sem k tomu přišel, ale to proberu s kapitánkou později." Vy dva! ukáže na jednu připravenou dvojci postarejte se o něho. a vy strážný, odkuď přišel abychom věděly kde začít pátrání po těch dvou.

Kasumi Haruka

Stále se přibližuje. Reiatsu jde cítit stále líp a také je s menší vzdáleností silnější. Dorazila jsem až ke vstupu do kasáren 8.divize. Na chvíli jsem se zastavila a ohlédla jsem se za sebe. Kenshine, no tak kde jsi... myslela jsem, že jde za mnou... tak pospěš.... Řekla jsem si v duchu, chvíli jsem tam čekala. Za tu chvíli mě přepadnul jakýsi divný pocit, který mi naznačoval, že něco není v pořádku. Já tedy ani z té bouře neměla dobrý pocit a věděla jsem, že to má s ní něco společného. Když jsem si byla jistá, že je Kenshin opět těsně za mnou. Ty si mi ale rychlík. Podotkla jsem ironicky a mírně váhavým,ale rychlím krokem jsem vešla do prostorů náležící 8.divizi. Jen co jsem, ale překročila "práh" opět jsem nasadila do své chůze shunpo, a vyrazila jsem směrem, odkud jsem cítila Raidenovo reiatsu.
Po tom, co už jsem byla skoro na místě, jsem zpomalila a objevila jsem se ve stínu, kousek za Raidenem. Tlak který vládl v atmosféře, byl o dost jiný, než jinde. Nějak zvláštně to na mě začalo působit, ale zatím jsem to moc nevnímala. Každopádně by bylo jasné, že to není dobré znamení. Ban-kai?... Optala jsem se sama sebe, když jsem pohlédla před sebe. Mohlo mě to napadnout, když je to reiatsu tak silné.... Raidene?... Co se to tu děje?... Zeptala jsem se po chvíli s mírně ztrápeným, zmateným a téže trochu tichým hlasem.
Kenshin se objevil několik metrů za mnou, a zbytek už jen velmi pomalou chůzí docházel. He.... čekal jsem něco naléhavějšího..... To jsem nemusel tak zpěchat... Zamumlal si pro sebe.

Raiden Tomisura

Najednou kde se vzala tu se vzala Kasumi. Ehm ahoj Kasumi. Řekněme že sis již určitě všimla té bouře. Právě před chvilkou se mě pokusila i s Farukonem stáhnout do temnoty. Vysvětlil jsem rychle. Udržoval jsem stále vysoce silné a vyrovnané Reiatsu. Nikdy v životě jsem snad nebyl odhodlanější jelikož tato záležitost s Hollow byla osobní. Napadla Farukona a za to je jediný trest. Smrt! Postoupil jsem blíže ke Kasumi a využil své Reiatsu abych odstínil účinky bouře. Tu bouřku stvořili Hollow. Musíme varovat ostatní a to hned. Mé křídla silně zářila a osvětlovaly prostor okolo nás. Pak jsem ucítil v dálce reiatsu na bázi Kasumi. Kasumi musíš okamžitě odvolat Kenshina z této formy. Tím začíná stahování do temnoty! Vydal jsem skoro až rozkaz. Pak jsem ovšem na odlehčení nálady Kasumi políbil na ústa. To je kdyby se mi náhodou něco stalo. Usmál jsem se a čekal na její reakce.

Kasumi Haruka

Stáhnou do temnoty?!.... Tohle je čím dál tím podivnější.... a nebezpečnější.... Navíc ten pocit když.... Přemýšlela jsem dále nad věcí. To však už Raiden pokračoval, ve svém objasňováním situace. Že tu bouří stvořili Hollow?!.... Tak takhle už to dál nejde.... Trochu jsem se zamračila. Upozornil mě, abych odvolala Kenshina, asi ucítil jeho reiatsu. Když mě pak Raiden políbil, objala jsem ho, na důkaz toho, že jsem opravdu ráda, že se mu nakonec nic nestalo.
Kenshin se zatím přibližoval a slyšel všechno, co Raiden vyprávěl, včetně toho s temnotou. Zrychlil a když byl asi jen čtyři metry od nás, řekl odhodlaným a nevlídným hlasem. Phe.... nic o mě ani mých schopnostech nevíš hošánku.... stahování do temnoty?... A jak si můžeš vůbec dovolit, používat tokový tón?!.... Nemožné.... Temnota mě nemůže pohltit.... vždyť já sám jsem.... Mlč Kenshine! Zastavila jsem jeho řeč u posledního slova. On se na mě jen podíval, jestli jsem to myslela vážně, s tím, že jsem ho tak drze přerušila. Nemusel si to ale ujasňovat dlouho. Bylo to jasné z mého pohledu, i tónu hlasu. Ještě u mě takový pohled neznal, neboť jsem ho na něj nikdy, až do teď nepoužila. Vrať se do vnitřního světa. Dodala jsem už trochu klidněji, ale stále s vážností. Kenshin už k tomu neměl co říct, s ledově klidným pohledem sklonil hlavu. Okolo něj se začal zvedat mlha a on zmizel do vnitřního světa.

Raiden Tomisura

Chytil jsem Kasumi do náruče a pousmál se. Promiň musíme jednat rychle a když jsem v Bankaii mé Shunpo by jsi nedohnala. Usmál jsem se a použil jsem Shunpo ale neodvážil jsem se vzlétnout. Objevil jsem se kousek od kasárny 1.divize. Náhl vedle nás udeřil blesk a jediné co mě napadlo bylo posílit mé Reiatsu takže to na mě a snad i na Kasumi nemělo žádný efekt. Nakonec jsem se knečně i s Kasumi v náručí dostal do kasáren 1. divize ale rozhodl jsem se že svůj BANKAI nezruším.

>>Pokračování v 1. divizi

Daisuke -> Dvojice se hned začala věnovat muži a strážný tobě a Genmovi ukázal směr, odkud přišel. Venku to jasně nebylo bezpečné, temná atmosféra hluku a chaosu dávala jasně najevo, že v Seireitei se něco nekalého, zlého děje.
"Neměli bychom jít ven? Může být víc zraněných!"
"Ale když se necháme zabít, nikomu tím nepomůžeme..."
"A co se vůbec děje?" začaly se ozývat hlasy z řad shinigami 4. divize.

Daisuke Ryusaki

Uklidněte se prosím. a čekal až šelest přestane. "Taky bych rád věděl, co se venku děje." Nemáme žádné bližší informace k tomu co se venku děje, ale zřejmě jsou tam shinigami co potřebují pomoct. Nevypadá to bezpečně, proto se ptám, kdo půjde dobrovolně hledat ty dva stracené? pár odvážných se přihlásilo, někteří stále váhaly. Dobrá, vytvořte tři čtveřice a vyrazíme, lehátka tu nechte akorát by nás zdržovaly. odmlčel se Genmo tobě důvěřuji, tak se postarej o chod nemocnice, vyčkejte zde na další zprávy a podle uvážení vyšly další mediky ven pro pomoc. usmál se na něj neboj bude to v pohodě. otočil se k dobrovolníkům A my vyrážíme! a rozeběhl se směrem kudy ukázal strážný, že přišel ten zraněný a tři skupinky mě následovaly ven.
Venku byla oprvdu zlověstná bouře, vůbec to nevypadalo dobře. Silná a tmavá mračna byla snad nad celém Seireitei ale nikde nepršelo. "Neměl bych dát najevo obavy, abych udržel vůbec nějakou morálku v jednotce" Tak co hoši jak to šlape? podíval se na shinigami co ho následovaly a pousmál se na ně. Ovšem nikdo neodpovídal, jen těžce oddechovaly a následovaly ho. Když doběhly na rozcestí, tak se zastavil a otočil se k ostatním. Dobrá, kdo se na to necítí může jít spátky nebudu mu to mít za zlé. Tady se rozdělíme po skupinkách, když po dlouhé době nikoho nenajdete, vraťte se zpátky do kasáren a podejte hlášení Genmovi. odmlčí se krejte si záda a hodně zdaru, Rozchod! chvíli čekal a pak se vidal svojí cestou. "Snad to bylo dobré rozhodnutí, nejsem si jistý jestli sem připraven na to vést. Hlavně když mě strážný a Genma oslovily Fuku-taichu, nikdo mi neřekl že mě kapitánka jmenovala svým zástupcem. A kde vůbec kapitánka je, když sem dostal vedení kasáren na starost já? Je tu dost otázek na které bych opravdu chtěl mít odpověď. ale co měl bych se podívat po těch stracených shinigami" a vyrazil.

Darlian -> Netrvalo dlouho a našel jsi ležícího shinigamiho, pár metrů od něj byl další. Ten blíž k tobě se nehýbal, ten dál právě trochu zasténal a pokusil se pohnout. Z obou vycházela podivná, bledá záře - slabá, ale nebylo pochyb.

Dausike Ryusaki

Animácká kapka. "Myslel sem na všechno, jenom ne na to jak odnesu dva na jednou". Jednoho přitáhne za límec k tomu druhýmu a oba vytáhl z bledé záře ať už dělala cokoliv. Jednoho si hodil přes rameno a druhého tak nešikovně na půl. "Vypadám snad jako nějakej svalovec?" zeptá sem sám sebe. a krapanek poklesl v kolenou. ááááá zabral a pomalu se s obouma napřímil a shumpem pomalu skákal směrem ke kasárnám. "heh sakra to musí vypadat směšně, že já si někoho nevzal sebou." a pokračoval až do kasáren.

Darlian -> Ta záře z nich stále vycházela, nebylo to něco, z čeho bys je mohl vytáhnout. Vydal ses se dvěma bezvládnými těly s námahou směrem do nemocnice, ale po chvíli cesty tě zastavil podivný zvuk zezadu. Bylo to takové temné zavrčení.