3. divize

Zde se nachází kasárna třetí divize.

Izumi Razaki

Jakmile jsem opustil bezpečně sídlo, tak jsme zvolnil krok. Cesta do kasáren mi tedy chvíli trvala, ale nebylo kam spěchat. Nebyl zase tak ošklivý den. Cestou jsem odpověděl na pozdrav shinigami, kteří zrovna odcházeli na misi a pak došel před hlavní vchod. Kriticky jsem si ho prohlédl. Za tu dobu, co jsem velel divizi nebyl žádný větší problém. Otevřel jsem dveře a došel až do své kanceláře. Od doby, co se kolem motala Minami byla dokonale chráněná, proti neoprávněnému vniknutí. Nebál jsem se reimei, hollow ani Jitena... bál jsem se, že se Minami dostane dovnitř, což bylo zhola nemožné. A i kdyby, byla to slušná řádká bezpečnostích systémů. Posadil jsem se na židli a projel si dnešní agendu. Nic moc tam nebylo. To už za mnou ale přiletěl motýl se zprávou. Kapitánská schůze... co ten idiot asi chce? pomyslel jsem si a chtěl jsem zprávu zmuchlat a zahodit, než jsem si uvědomil, že to není papír, ale motýl. Nakonec jsem ho tedy jen odehnal pryč. Posunul jsem si stoh prázdných papírů po stole, aby byly trochu dále od okraje a pečlivě urovnal tužky. Projel jsem si seznam nových shinigami, kteří se hlásili do 3. divize, v poslední době mi přišlo, že to bylo horší a horší. Chlápek, jehož shikai byl gumové kladivo... nějaká ženská, která neuměla vyvolat shikai, ale zato dokázala skvěle léčit... týpek, který po 22ti letech konečně dodělal akademii, nejspíš z milosti zkoušejících... vzal jsem tyhle 3 složky a shodil je ze stolu do připraveného koše. Ty ostatní celkem šli... vrátil jsem složky do jednoho šuplíku ve stole a pečlivě ho zamknul.

Akashiya (Aka) Masamune

Dneska se mi nic nechtělo dělat a hlavně se mi vůbec nechtělo ani vstávat. Strašně mi třeštila hlava. Řeknu Vám, ta včerejší oslava narozenin, bohužel už si nevzpomínám čí to byly narozeniny, byla úžasná. Plno jídla, pití a skvělá hudba. Jenže já to s tím pitím trochu přepískla, což se jistě stave občas všem. Ale na rozdíl od ostatních, já si pamatovala celý večer, nebo jsem si to aspoň myslela...Po nějaké době přemlouvání jsem se donutila vstát z postele, obléknout se do úboru a hlavně přemalovat obličej, abych vypadala jak svěží rybička. Procházela jsem se po zahradách 3. divize v domnění, že mi čerstvý vzduch udělá lépe.

Izumi Razaki

Objevil jsem se v zahradách 3. divize kousek od své podkapitánky. "Zdravím... doufám, že neruším, ale budeme mít nějakou práci... vrchní kapitán vymyslel "hru" které se musíme povinně zúčastnit. Musíme chránit divizi proti nějakému měnícímu se artefaktu... víc bude v odpoledním oběžníku... " řekl jsem a uvědomil si, že podkapitánka nevypadá zrovna... svěže. "No... ale myslím, že dnes to můžeme zvládnout bez vás, pokud se na to necítíte..." řekl jsem

Akashiya (Aka) Masamune

Kapitán se přede mnou objevil z čista jasna, což bylo pro mě velké překvapení. "Ó zdravím kapitáne. Doufám, že jste měl dobrý den." Odpověděla jsem na pozdrav, ale když jsem poslouchala, co se dneska už stačilo stát, mohla jsem si odpovědět sama. "Aha...tak asi ne." pronesla jsem jen tak do větru. "Ne, ne, ne. Počkejte kapitáne, to mě zajímá." a přistoupila jsem o krok blíže ke kapitánovi. "Jo a té bílé barvy si nevšímejte, ta během dne zmizí." Mávla jsem ledabyle rukou.

Izumi Razaki

"No, musel jsem strávit čas na poradě kapitánů, takže by mohlo být i lépe... nicméně tahle hra je stupidní a nehodná Gotei 13. Takže jsem se rozhodl vyvolat bariéru kolem celé 3. divize, abych tu hru pro nás skončil dřív než začne. Nicméně pokud se nechci vyšťavit naprosto kompletně, tak bych potřeboval pár dalších lidí, co mi s tím pomůžou. Kontaktoval jsem už všechny lidi z divize, kteří by mohli pomoci, doufal jsem, že se přidáte taky... " řekl jsem. Plány jsem měl připravené... a ostatně kromě kapitána Dakuraito nebyl nikdo větší machr na bakudo než já... takže by divize byla v bezpečí, pokud by někdo v rámci "hry" nechtěl vyvolat bankai...

Akashiya (Aka) Masamune

"Takže opravdu nic moc den." řekla jsem si spíše pro sebe, protočila oči nahoru, jako že soucítím s kapitánem a dál poslouchala. Jak jsem tak kapitána poslouchala, začala jsem se usmívat víc a víc. "Já věděla, proč jít do 3. divize. Výborný plán kapitáne. Samozřejmě vám ráda pomůžu." přikývla jsem na souhlas.

Izumi Razaki

Trochu jsem se zasmál. Porady byly opravdu docela nuda, ale přežít se to dalo. Nebylo to nic TAK hrozného. "No, ta bariéra bude vlastně celkem slabá, ale normální členy to dovnitř nepustí, podkapitány by to mělo zpomalit... a kapitány zase bez problémů ucítíme díky vysokému reiatsu. Kromě toho jsem už stihl zařídit seznamy hlídek, takže se z 3. divize stane nedobytná pevnost... " dodal jsem ještě. "Takže pokud můžete, tak za 15 minut ve společenské místnosti" řekl jsem a pomalým krokem se vydal na místo. Neměl jsem náladu ani chuť se zase někam honit

Akashiya (Aka) Masamune

Kývla jsem kapitánovi na souhlas, ale ještě jsem chvíli v zahradách zůstala. I patnáct minut může být dlouhý čas pro toho, kdo je umí využít. Sledovala jsem oblohu a zhluboka dýchala. Přemýšlela jsem...., přemýšlela jsem...., přemýšlela jsem......o ničem. Nedokázala jsem přemýšlet. V hlavě mi toho lítalo tolik, že jsem nevěděla, co si pro takovou chvíli vybrat dříve. Musela jsem se nad tím pousmát. Nakonec jsem se otočila a zamířila do společenské místnosti. Když mohlo mé červené reiatsu posloužit k něčemu užitečnému, tak proč ho nevyužít. Přemýšlela jsem si cestou.

Izumi Razaki

Seděl jsem uprostřed místnosti. Kolem bylo asi 30 různých shinigami z divize, někteří mi pomáhali s vyvoláváním, jiní byli jen "baterky" ze kterých jsem čerpal energii. Vyvolat bariéru kolem celé divize nebylo nic snadného, ale ve finále to pro mě nebyl takový problém, jen to bylo časově trochu náročnější. Doufal jsem, že podkapitánka dorazí co nejdřív, protože jsem opravdu mohl využít ještě nějakou energii navíc. Přeci jen, když už se hloupá hra konala, tak proč jí nevzít smrtelně vážně...

Akashiya (Aka) Masamune

Přišla jsem do společenské místnosti právě v čas. Už tam bylo hodně shinigami. I když jsem přišla včas, tak mě někteří členové zpražili pohledem, jako kdybych udělala něco strašného. Nic jsem si z toho nedělala, oni takový už byli. Zavřela jsem za sebou dveře a snažila jsem se vmísit mezi ostatní. Najít místo bylo celkem pracné, někteří shinigamii se hrozně roztahovali, ale šikovná holka jako já si umí pomoc. Když už jsem se pohodlně posadila, začala jsem uvolňovat reiatsu a předávat ho kapitánovi.

Izumi Razaki

Bwah! Kolem celé divize se rozprostřela lehce nafialovělá kopule, krátce zablikala a pak zmizela. "Tak, to by bylo, díky všem za pomoc... naše divize je teď chráněná bariérou, kterou nikdo kromě našich členů nemůže projít... teda... leda by se proboural silou, ale pak bych si toho všiml a nakopal ho... takže se prosím rozejděte za svými povinnostmi, jsem si sice jistý, že všichni mají vyplněné hlášení z misí za poslední 3 měsíce, ale pro ty, kdo by NÁHODOU zapomněli, tak máte na to 2 dny..." velice mile jsem se usmál, z čehož všichni pochopily, že je zabiju, pokud mi hlášení nedodají.

Akashiya (Aka) Masamune

Vstala jsem ze svého né moc pohodlného místa a přistoupila jsem se kapitánovi. "Kapitáne, nevím jestli jste mezitím divizi oznámil něco více o té hře než mě, ale jsem názoru, že divize má být informována. Chci vám pomoc. Například....s tím odpoledním oběžníkem, jak jste prve říkal v zahradě. Hmmmmm?" zeptala jsem se kapitána. Na tváři jsem měla celou dobu takový malý, nenápadný úsměv, ale přesto úsměv. Sice jsem měla i nějaké to svoje papírování, ale to se dá za dva dny všechno stihnout.

Izumi Razaki

Usmál jsem se na svojí podkapitánku. "S tím plně souhlasím... zatím jsem dokázal informovat jen část divize, snažím se moc nepoužívat komunikační kido, protože to se dá lehce zablokovat, snažím se používat oběžníky na neakutní informace. Pokud chcete pomoc, tak vám samozřejmě nebudu bránit, ale většinou ty oběžníky spíchnu během pár vteřin" řekl jsem. Ale opravdu jsem si vážil její nabídky.

Akashiya (Aka) Masamune

V tom případě bych se mu tam jenom pletla. Pomyslela jsem si, když jsem tak poslouchala kapitána. "Dobře kapitáne." řekla jsem s lehkou úklonou hlavy. "V tom případě už vás nebudu zdržovat. Omluvte mě." dodala jsem ještě. Po tom jsem se otočila a vyšla ze společenské místnosti. Chvíli jsem stála za dveřmi, klepala si ukazováčkem do rtu a uvažovala co dál. Jako nejlepší nápad mi přišlo jít trénovat. Stejnak jsem měla ještě hodně se co učit. Zvlášť, když jsem se chtěla naučit Bankai za méně než 10 a více let....

Odešla jsem z kasáren 3. divize do vzdálenějších zahrad (doufala jsem, že je to stále prostranství 3. divize). Našla jsem si větší oválný kámen a posadila se na něho. Na klín jsem si položila zanpakuto. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a začala se soustředit na svou meditaci a rozmluvu se svou zanpakuto.....

Izumi Razaki

"Samozřejmě... na chvíli se vzdálím z divize, takže tu to zatím máte na povel, ale vrátím se brzo. " řekl jsem a zmizel do své kanceláře. Tak jsem pomocí shunpo psaní dodělal oběžník a poslal ho do oběhu se všemi informacemi o té nudné "hře" společně s připomenutím termínů na odevzdání hlášení a další podobné věci, zkontroloval jsem hlídky a pak zmizel úplně...
------------------------

Akashiya (Aka) Masamune

Navenek to vypadalo, že jsem se ani nehnula, ale něco se přeci změnilo. Na těle se mi objevili rány od zanpakuto. Od neškodných škrábanců až po pár horších hlubokých ranách.
Ve vnitřních světě zanpakuto, který mimochodem vypadá jako strašidelný hrad, kde na vás každou chvíli něco vybafne, jsem sváděla ukrutný boj se svou zanpakuto, která se mi z pod kápě smála. Nenechte se však zmást, do tváře sice zanpakuto nevidím, ale má mužskou postavu i hlas a až nezdravě rád mě škádlí a popichuje....Chtěl mě popichováním naučit další z jeho schopností.

Izumi Razaki

Cestou ze druhé divize jsem se ještě stavil pro zmrzlinu, takže jsem dorazil trochu později. Zdálo se, že bariéra stále držela a podle hlášení se jí nikdo nepokusil proniknout. Bariéra rozhodně fungovala dobře, pokusil jsem se jí totiž projít násilně, i jako kapitánovi mi to dalo celkem zabrat a okamžitě se na mě seběhl tucet shinigami. Zdálo se, že vše funguje dobře, neexistovala šance, že by někdo mohl bariérou projít bez povšimnutí a rozhodně nikdo s artefaktem... v klidu jsem si došel do své kanceláře, kde jsem se začal věnovat své práci...

Akashiya (Aka) Masamune

Na to jak jsem v dětství milovala strašidelné historky a strašidla obecně, tak jsem teď ten strašidelný hrad ve vnitřním světě nenáviděla. Bylo to jako zrcadlové bludiště bez konce a bez mého odrazu v zrcadle. A přesto všechno mi v hlavě znělo: Nesmíš to tolik přehánět, aby jsi byla relativně zdravá a mohla dodělat vyúčtování za předešlý měsíc, které ti stále leží na stole. Máš už na to pouze necelé dva dnyyyyy. Kapitán jinak nebude mít problém tě zabíttttt.

Po nějaké době, přesněji řečeno, když začalo svítat a mou tvář políbili první sluneční paprsky, které se jen těžko dostali přes vysoké koruny stromů, jsem skončila s tréninkem. Opatrně jsem se postavila na nohy a zanpakuto zasunula do pouzdra za opaskem. Všechno mě bolelo a při každém kroku bylo slyšet hlasité lupnutí. Unavená jsem nebylo, ale přesto jsem šla do kasáren 3. divize, abych si dala sprchu a možná pokračovala v nějakém tom papírování. I když to na Bankai nebylo, cítila jsem se zase o něco mnohem silnější a záludnější, díky pár kouskům, které mi mé zanpakuto ukázalo.....Po tom co jsem si dala sprchu ve 3. divizi a povyléčila pár ran, jsem byla ráda, že už sedím za stolem na pohodlné židli a okolo mě byl relativní klid.

Informace: Začal druhý den cvičení

Ve třetí divizi panoval klid. Kapitán dal jasně najevo, že pokud se zprávy nebudou týkat přímo třetí divize, není se čeho bát. A pokud by se zprávy měly týkat třetí divize, pak padaly slova jako: sežehl, upálil a zakopal.

Akashiya (Aka) Masamune

Vyúčtování za předešlý měsíc jsem zvládla jako nic, přeci jenom to byl můj obor. Takže jsem mohla přesunout nevyřízené dokumenty do škatulky s vyřízenými dokumenty. No jo, prostě jsem byla dobrá. Pochválila jsem sama sebe. Člověk se má aspoň jednou za den pochválit, protože ostatní to většinou neudělají. Vstala jsem tedy od stolu, poupravila svou pásku podkapitánky 3. divize na upraveném oděvu shinigami a odešla ze své kanceláře. Měla jsem v plánu zkontrolovat v divizi, jestli každý dělá to co by dělat měl a neválí se někde, kde by neměl.

Po chotbě se proti podkapitánce blížila Izumi Akira (viz NPC). Na první pohled šla dost zvláštně, kolébala se ze strany na stranu a pohupovala u toho svým mohutným claymorem, který jako vždycky nesla jen v jedné ruce. Došla blíž k podkapitánce, natočila hlavu a pronesla "Kapitán váš žádá, zda byste se nemohla zastavit v jeho kanceláři" řekla, otočila se na vlastní ose a zase se kolébavě vydala pryč...

Akashiya (Aka) Masamune

Má obchůzka se mi ze začátku velice zamlouvala, všichni seděli tam, kde měli. Dělali to, co měli a nikdo nic neměl proti. Pak jsem ale narazila na skupinku flákačů, která byla zašitá v kumbálu a bavila se prohlížením staršího vydání časopisu Ban-kai. Raději bych však koukala na kapitány v plávkách než na kapitánky, ale když kluci koukají na kluky, tak je špatně. Hlasitě jsem na sebe upozornila odkašláním. Bylo poznat, jak to v těch flákačích cuklo. Pomalu se na mě podívali, já na ně hodila velice zlí kukuč, takže bylo poznat vše. Flákači i bez vyzvání odevzdali časopis a zmizeli mi z dohledu.
Zrovna jsem vyhazovala do koše časopis Ban-kai, když tu se znenadání přikolébala Izumi Akira. Vyřídila mi zprávu a zase se bez dalšího otálení odkolébala. Nechápavě jsem povytáhla obočí a lehce naklonila hlavu na stranu. "Když si mě kapitán žádá..." pokrčila jsem nakonec rameny a vydala se ke kanceláři kapitána. Jen co jsem dorazila před kancelář, tak jsem zaklepala na dveře a čekala na vyzvání.

Izumi Razaki

Kritickým okem jsem přejel všechny složky urovnané po stole a pak jsem je uklidil do šuplíčků. Nebylo nic naplat, všechnu práci jsem udělal už včera a teď jsem to mohl jen zkontrolovat a i tak to bylo všechno v pořádku, s jednou jedinou vyjímkou... v tom se ozvalo zaklepání na dveře. "Ano? Vstupte...." řekl jsem a pečlivě jsem si urovnal psací potřeby podle velikosti...

Akashiya (Aka) Masamune

Na vyzvání jsem nemusela čekat dlouho. Otevřela jsem dveře a napůl jsem vstoupila. "Zdravím kapitáne." pozdravila jsem hned na začátku a vstoupila jsem do kanceláře celá. Ještě jsem za sebou zavřela dveře. "S čím Vám můžu pomoci?" zeptala jsem se, abych zjistila, proč jsem vlastně u kapitána. Dneska měl svou kancelář zvlášť velmi uklizenou.