3. divize

Nacházíte se v kasárnách třetí divize.

Důležité:

Izumi Razaki

Po kasárnách se proslýchalo, že kapitán Izumi Razaki požádal celou 3. divizi, aby se sešla ve velké hale. Zřejmě měl něco důležitého na srdci. Pravdou bylo, že celá 3. divize byla celkem na nohou. A velká hala se celkem rychle plnila lidmi z celé divize.... někteří již věděli o co nejspíš půjde, ale mnozí o tom neměli ani tušení... proslýchalo se nesmyslnitelné - kapitán se hodlal opustit 3. divizi...

 

Minami lietala po divízii ako šarkan, ostatne ako vždy. Tá si nikdy nedala pokoj. Za ten posledný mesiac nerobila vlastne nič užitočné teda až na jej fyzičku, pretože okrem spania v noci stále lietala. Teraz však lietala ako inokedy, pretože sa dopočula ako Razi-chan zvoláva všetkých do haly. Bola z toho nadšená, aj keď už tam bolo dosť ľudí, proste cez nich preletela, aby  mohla byť prvá a potešene naskakovala a celá žiarila. Určite sa to týkalo jej požiadavky ako zväčšiť menu v jedálni hlavne o samé sladkosti a zmrzliny alebo tak. Každopádne, bola zvedavá a to bolo na jej veľkých zvedavých a žiariacich očiach vidieť.

Wilhelm Gure
Chodil po divizi jako mrtvola. Byl unavený, protože se celý měsíc hnal za nějakým fiktivním pokladem. Musel bojovat v 11. divizi, léčit ve čtvrté, dokonce se musel dostat skrz 2. divizi, kam ho nechtěli pustit. A nakonec našel jen truhličku čokoládových mincích.
Navíc slyšel tu novinu o Izumim-taichou. Měl kapitána rád a bál se, kdo by mohl být novým kapitánem. Nakonec došel do velké haly a postavil se dozadu za sedadla.

Izumi Razaki

Sešlo se mnoho lidí, ale bohužel celé vedení divize bylo momentálně někde pryč. Moje bývala zástupkyně i 3. důstojník byly na misi, což všechno trochu komplikovalo. Odkašlal jsem si tedy, čímž jsem utišil situaci v sále. "Inu... jak bych měl začít. Jak jistě mnozí z vás ví, tak nás v nedávné době opustil vrchní kapitán... a, jak jistě mnozí z vás ví, tak jsem nastoupil na jeho místo. Nicméně... vzhledem k jistým komplikacím to bylo... složitější a tak se to někteří z vás pravděpodobně dozvídají až teď." v místnosti se začaly ozývat hlasy, vzrušené debaty a různé šeptání. Lehkým pohybem ruky jsem opět utišil situaci. "Když jsem byl ještě zástupcem, zde, ve 3. divizi, tak mi bylo několikrát nabízeno, abych opustil 3. divizi a stal se kapitánem v jiné divizi, ale nikdy jsem nechtěl 3. divizi opustit. Nicméně teď je potřeba, aby někdo vedl Gotei 13... a zdá se, že centrála se rozhodla, že mám pro tu práci všechny předpoklady." řekl jsem a promnul si bradu. "Naskytla se mi tak příležitost, abych mohl zlepšit situaci nejen pro 3. divizi, ale pro celou Gotei 13... a já věřím, že je v mé moci to udělat. Chtěl bych jen závěrem dodat, že nikdy, v historii Gotei 13, nebyl žádný kapitán tak hrdý na svojí divizi jako já. Pevně věřím, že 3 divize bude prosperovat i nadále pod velením naší drahé zástupkyně." dokončil jsem svojí řeč.

Wilhelm Gure
Jen jsem stál a přemýšlel. Když Izumi-taichou začal mluvit, bylo mi jasné co přijde. Když se začal ozývat šepot, jen jsem pokrčil rameny. Razaki znovu zklidnil sál a pokračoval. Samozřejmě, že jsem to věděl, ale slyšet to ještě jednou z úst kapitána bylo hrozné. Pak dokončil svoji řeč. Začal jsem tleskat. Vzhledem k tomu, že Izumi-taichou byl velmi oblíbený kapitán, věděl jsem, že jsem první, ale ani zdaleka nebudu poslední...

Akashiya Masamune

Mise skončila podivným způsobem, který nebyl zas tak podivný, ale taky nebyl normální. Nejhorší byl ten sliz. Byl tak strašně nechutný. Těšila jsem se, jak ho konečně ze sebe smyju. Vešla jsem tedy do kasáren a mířila do svého pokoje, ale něco jsem zaslechla z velké haly. Navíc jako kdyby v kasárnách nikdo nebyl, takže všichni opravdu museli být ve velké hale. Tiše a skoro bez povšimnutí jsem vlezla mezi ostatní a poslouchala, co se děje. Byla jsem tu teprve minutu a už mi to stačilo. "Odcházíte? Ale, ale ......" vyhrkla jsem bez přemýšlení, ale další slova mě nenapadala. Stála jsem tam jako opařená. Rozhlédla jsem se kolem sebe, a pak se podívala na sebe. Zapomněla jsem, že jsem pořád obalená v tom slizu, což vypadalo opravdu divně. Bez jediného slova jsem utekla z velké haly a běžela do svého pokoje.

Natešene sa dívala na Razakiho, keď ho videla a nadšene mu mávala, ale potom bola poslušne ticho a dívala sa naňho pokojne a počúvala. Lenže ako začal, prešiel jej nepríjemný mráz po chrbte a divná predtucha, že to čo teraz povie, sa jej nebude páčiť. A bolo to tak. Keď dokončil reč, úplne zamrzla a dívala sa naňho zarazene. Jej úsmev úplne zmizol. Z jeho slov bola úplne zmätená, ale podľa toho ako si niektorí šepkali, že o tom aj vedeli... Počula, ako niekto utiekol preč z haly, ale ona sa nemohla otočiť. Proste tam stála ako stĺp s otvorenou pusou a čumela na Razakiho. Akoby čakala... že teraz povie: "Aa, to bol vtip! Chcel som povedať, že zvýšim prísun sladkostí a Minami dostane do izby hadicu, kade jej budú stále lietať sladkosti!" ale nie. Nevyzeral na to, žeby to bol vtip. Nedokázala teraz vytlačiť zo seba ani jednu emóciu.

Izumi Razaki

V místnosti zavládla opravdu celkem nepříjemná atmosféra. "Rád bych podotkl, že neumírám... ani neodcházím trvale žít do Austrálie..." řekl jsem, protože reakce kterou jsem dostal byla zhruba taková. Zahlédl jsme, že Aka vešla do místnosti jen aby zase hned utekla. Normálně bych šel za ní, ale zdálo se, že by si nejspíš ráda dala nejprve sprchu. "Dobrá tedy... to je vše..." řekl jsem a radši zmizel...
Asi po 10minutách jsem došel k pokoji své bývalé zástupkyně. Zaklepal jsem na dveře...

Dívala sa zarazene na Razakiho a potom zmizol. Vtedy natiahla ruku akoby tu ešte bol, ale už bol niekde preč. Stiahla ruku zase k sebe a zovrela ruky v päsť a pozrela sa na zem. Nikdy ju nenapadlo, že by niekto opustil divíziu a už vôbec nie kapitán. Otočila sa a kráčala preč z haly. Kráčala ďalej po chodbe a potom sa zastavila až na menšej terase divízie, kde sa posadila na kraj a dívala sa von. Vytiahla potom zo šiat fotku. Bola to fotka ich rodiny, ktorú urobili na oslave, ktorá sa konala nedávno. Položila si ruky s fotkou na kolená a dívala sa naň. Bola tak zmätená, že ani nevedela ako sa teraz cíti. A natož čo bude potom.

Akashiya Masamune

Po tom, co jsem vlítla do svého pokoje, tak jsem sebou chtěla praštit do postele, ale včas mě zarazil ten sliz. Hodila jsem si tedy desetiminutovou sprchu. ....... Jen co jsem vylezla ze sprchy, slyšela jsem klepání na dveře. "Moment." zařvala jsem nejdříve a rychle běžela ke skříni, kdy jsem vytáhla čistý, suchý a vyžehlený úbor. Rychle jsem ho na sebe hodila, extra jsem ho neupravovala a konečně jsem otevřela ty dveře. "Pardon, za zdr..... mělo to být za zdržení, ale překvapením jsem větu nedořekla. Trochu jsem však čekala, že přijde.

Izumi Razaki

Chvíli jsem vyčkal, přeci jen jsem nemohl tušit, zda měla dost času na nějakou rozumnou očistu. Kdo mohl tušit, co zažila na své misi. Do toho se ale dveře otevřely. Lehce jsem se usmál. "Zdravím, rád vidím, že jste se ze své mise vrátila v pořádku. Nerad vás vyrušuju takhle kách, ale myslím, že bysme si nejspíš měli promluvit..." řekl jsem

Akashiya Masamune

Nenápadnými pohyby jsem se snažila co nejvíce upravit svůj úbor do správné podoby. Přeci nemůžu před kapitánem 3. div.....chtěla jsem říci 1. divize vypadat jako buran. Zároveň jsem uhnula stranou ze dveří. "Ano, promluvit. Prosím." ukázala jsem směrem do pokoje. Pokoj byl náhodou moc pěkně uklizený, jen tu byl prach za celý měsíc, který jsem strávila ve slizu.... tedy na misi.

Izumi Razaki

Vešel jsem do pokoje. Zdálo se, že si Aka potrpí na pořádek, což bylo samozřejmě chválihodné. "Omlouvám se, že na vás tahle novinka takhle... vybafla... nicméně byla jste na misi a měla jistě dost své práce... " řekl jsem. Nejspíš jsem jí po návratu z mise příliš nepotěšil... ostatně hádám, že jsem nepotěšil nikoho ze 3. divize...

Wilhelm Gure
Všichni z třetí divize měli velice divnou náladu. Já byl na jednu stranu šťastný, že se náš kapitán dostal na tak vysoké místo, ale... právě v tom to bylo. Byl to náš kapitán. Nakonec jsem se rozhodl, že se pokusím nějak zlepšit situaci, ale potřeboval jsem někoho střelenýho. Stejně jako já, možná i víc. Došel jsem do své ubikace pro truhlu a pak šel (i s truhličkou) za Minou.
Zdravím. pozdravil jsem už z dálky. Minami byla nápadná a nebylo těžké ji najít. Sedl jsem si vedle ní a otevřel truhlu... byla plná zlatých mincí. Čokoládových zlatých mincí. Dáš si?

Prekvapene stuhla a zdvihla hlavu. Pozrela sa smerom na Wilíka a usmiala sa naňho.
"Wilííkuu!" zvolala, objala ho a pritisla sa k nemu. Zaborila si tvár do jeho ramena, aby nevidel jej utrápený výraz. Wilíka videla vždy rada, ale zase ho nevidela často. A ešte k tomu teraz v takýto divný deň.. keď Razaki povie takúto.. novinku a len tak si zmizne ktovie kam. Možno, že ho už nikdy neuvidí, pretože bude mať veľa práce. Pri týchto myšlienka sa začala jemne triasť, ale snažila sa zadržať plač. Pozrela sa potom na čokoládove mince.
"Ďakujem." povedala potichu s mierne nadšeným podtónom a narovnala sa. Zobrala si jednu mincu a dala si ju do pusy. Avšak neodbalila ju a začala kúsať. Prekvapene zamrkala, ale snažila sa ten obal rozkúsať. 

Akashiya Masamune

Zavřela jsem za kapitánem dveře, a pak se na něho otočila, abych vyslechla, co mi chce říct. "Hmmm.... vybafla. Výborné slovo pro tuhle situaci." zapřemýšlela jsem nahlas. "Omluvte moje chování, kapitáne...tedy vrchní kapitáne .... nemůžu si na to zvyknout. Mise byla vyčerpávající, a pak tahle informace." začala jsem povídat a vymlouvat se, ale k čemu to bylo. Tak jsem se kapitánovi podívala do očí. "Bojím se, ....... bojím se, že nedokážu vést divizi jako vy." řekla jsem skoro šeptem. Styděla jsem se, že jsem se bála.

Izumi Razaki

"Dokážu si představit, že to nebyla zrovna věc kterou byste chtěla slyšet jako první věc po návratu z mise..." řekl jsem a promnul si bradu. "Nicméně máte pravdu, nedokážete vést divizi jako já, protože nejste já... jste vy. To, že jí budete vést jinak přece neznamená, že to bude horší. Mám ve vás plnou důvěru, vždycky jsem měl. Nicméně tu nebudete sama. Máte tu důstojnický sbor, který vám pomůže, pokud to bude nutné." řekl jsem. Pokud Aka něčím trpěla, tak to byl nedostatek sebevědomí. "Podívejte se, divize vás má ráda a z dobrého důvodu, Amaru vám pomůže, pokud to bude nutné, ačkoliv o tom ještě neví..." dodal jsem.

Wilhelm Gure
Možná to bylo tím, že jsem byl částečně doktor, možná tím, že jsem byl trochu jiný a nebo tím, že jsem přemýšlel nad jinými věcmi, ale na Minu žužlající obal jsem reagoval jednoduše tak, že jsem jí jednou rukou přidržel hlavu, druhou vytáhl minci, rozbalil a vložil zpět do úst. Udělal jsem to napůl bezmyšlenkovitě a tak jsem byl celkem překvapený, když jsem si opřel hlavu o ruce a jednu stranu obličeje jsem měl od Naminých slin.
Ať chutná. usmál jsem se na Minu zasněným pohledem a pak jsem natočil hlavu a koukal před sebe. Minami? Všichni jsme tak nějak smutní z toho, že Izumi-taichou odchází. Slyšel jsem, že jsi nedávno měla nějakou oslavu. Co uspořádat rozlučkovou oslavu pro našeho kapitána. 
Celou dobu jsem měl na tváři lehký úsměv, ale nebyl to můj klasický zasněný úsměv. Vlastně byl, ale byl podbarven smutkem.

Prekvapene zamrkala, keď jej vytiahol tu mincu z úst a rozbalil ju a znova vrátil do pusy. Bolo to divné... tá minca potom bola hnedá! Ale lepšia než tá zlatá. Zobrala si jednu mincu z tej truhličky a prezerala si ju so zaujatým pohľadom.
"Ako si to urobil?" opýtala sa ho a mincu si prezerala. Než čakala na odpoveď tak si ju premnula v rukách, ale nič sa nestalo. Tak ju nejako v rukách prevaľovala, ale nezmenila sa na hnedú mincu. Potom sa však zarazila, keď povedal niečo o oslave. Smutne sa naňho usmiala.
"Tak to by bolo skvelé." povedala potichu, skrčila sa a pozrela sa na zem. "Ako to spravíme?" opýtala sa s trošku trasúcim hlasom. Už takto to bolo ťažké a oslava na rozlúčku by jej vôbec nepridalo na nálade, ale ktovie. Možno, že aj áno.

Wilhelm Gure
Tak v první řadě, sleduj. řekl jsem, šáhl do truhlice a ukázal Mině, jak rozbalit čokoládovou minci. Pak jsem tu svoji rozbalenou snědl.
No, je potřeba nejdřív obejít všechny lidi v divizi a pak ještě zjistit, koho měl Razaki rád mimo divizi. Všechny je pozveme. A pak... pak začneme zařizovat oslavu. usmál jsem se na Minu. Sám jsem neměl přesnou představu, jen jsem věděl, že budu potřebovat něčí pomoc. Podíval jsem se na Minu a hlavou mi blesklo to samé, co mě napadlo, když jsem jí viděl poprvé. Vypadá jako krásná žena, ale uvnitř je to milé dítě.

Sledovala ho ako tým záhadným spôsobom menil zlatú nie-dobrú mincu na hnedú chutnú mincu. Prikývla zaujato a pozrela sa na tú svoju. Začala ju rozbalovať a slávnostne ju vyzdvihla do výšin.
"Jeee! Dokázala som! Dokázala! Pozri!" zvolala nadšene a ukázala mu tú mincu. Potom sa pozrela na obal, ktorý jej ostal v ruke. "A čo s týmto?" opýtala sa ho nasledne. Dívala sa naňho a potom prikývla na jeho slová. Proste klasická oslava.
"A musí tam byť hodne jedla a sladkostí! Na to nezabudni!" povedala vážne a objala ho okolo ruky a pritúlila sa k nemu. Trochu ju rozveselil a nemyslí toľko na to, že Razaki odchádza, pretože ktovie kedy ho zase uvidí. Teraz však na to vďaka Wilíkovi nemyslela.

Wilhelm Gure
Ano. To také. zamyslel jsem se. Nejdříve ze všeho musíme zajistit nějaké jídlo. Nevíš o někom, kdo by nám v tomhle mohl pomoci? začal jsem uvažovat. Jak dlouho bude trvat než kapitána úplně pohltí povinnosti? Stihneme to? Jak potom zajistíme, aby s námi šel?
Své pochybnosti jsem ale nedal nijak najevo a mile jsem se na Minu usmíval. I když byla ztřeštěná, byla fajn a bylo mi s ní příjemně.

Akashiya Masamune

Začervenala jsem se. V jistých věcech měl kapitán pravdu. Možná, že i ta divize mě měla ráda. Těžko říct, nikoho jsem se na to neptala. Usmála jsem se. "Děkuji, kapitáne. Budu se o divizi starat jak nejlépe dovedu." řekla jsem. "Jen jedna otázečka." mluvila jsem s lehkým šibalským přízvukem. "Platí ještě to, že vás zase někdy můžu pozvat na čaj?"

Izumi Razaki

Usmál jsem se. "Jsem si naprosto jist, že o divizi bude dobře postaráno." ubezpečil jsem jí. Upřímně jsem doufal, že by se mohla stát kapitánem 3. divize. Rozhodně na to měla schopnosti. Ale na to byl ještě nějaký čas. Její otázka mě nepřekvapila, ale trochu vyvedla z míry. "No, domnívám se, že tentokrát je řada na mě... ale nejspíš budeme muset počkat na... vhodnější chvíli. Myslím, že teď oba dva budeme mít hodně práce..." řekl jsem nakonec