4., 8. a 11. divize

Hikaku Kioshi

"Jasně" odpověděl jsem mu jedním slovem a rychlím Shunpem se přesunul asi o 20 metrů dál zde jsem tasil Zanpakuto které jsem měl namíířené směrem dolů a už jsem jenom čekal na Saiuv vípad

Sai Kazuma

Když ode mě Hikaku zmizel tak jsem stál pořád na tom stejným místě a dlouze jsem si zívl přičemž jsem si ústa zakryl pravou rukou... Není už čas spát? Jsem nějak unavený a to často bývám nevrlý... Podíval jsem se za sebe kde ležela plechovka drinku... Plechovky mají docela bezstarostný život... někdo je vysaje a pak jdou do šrotu... Usmál jsem se jen tak do země a otočil se konečně na Hikakua... Vytasil jsem Zanpakuto a chtěl jít do obrané pozice, ale zastavilo mě moje zívaní... takže místo obrané pozice jsem si zakryl ústa tou rukou v které jsem držel meč a se zavřenýma očima se podíval na oblohu... Yare, Yare... to mě štve. řekl jsem si a hned poté jsem udělal shunpo k Hikakovi a Zanpakutem jsem se ho snažil prudkým švihnutím meče zasáhnout do ruky...

Hikaku Kioshi

Hned co jsem uviděl jak Sai zmizel Shunpem vyskočil jsem do korun stromů vím totiž že takoví boj nesnáší.A když jsem viděl jeho únavu tak mě napadlo že bych toho mohl využít když tam bude jen tak stát a nevrhne se za mnou tak by tam mohl začít usínat

Sai

Když Hikaku zmizel v korunách stromů tak mě to namíchlo a neměl jsem zrovna moc náladu si tu hrát... Tak jsem přišel ke stromům do kterých Hikaku skočil a jeden po druhým jsem je začal bourat pěstmi... Stromy jen lítali vzduchem a padali na zem.

Hikaku Kioshi

"Co to dělá vždyť tímhle stilem může kohokoliv zranit" pomyslel jsem si a tak jsem radši seskočil dolů a šel jsem na opačný konec než kde stál Sai a čekal jsem na jeho výpad s mečem připraveným k obraně

Sai

Když sem viděl jak konečně seskočil dolů tak jsem popadl jeden strom co jsem zrovna chtěl zbourat a vytrhl ho ze země... Potě jsem s ním zaútočil na Hikakua celou silou co by zbořila i barák...

Hikaku Kioshi

Když jsem viděl jak Sai vytrhnul celí strom trochu jsem se usmál a myslel na to že s tímhle nemůže být velmi obratný když jsem vyděl jak strom mírí ke mě vyskočil jsem an kmen a běžel po něm směrem k Saiovi meč jsem držel v obou rukách skolněný směrem k zemi ostrou stranou napřed tím sem mířil na jeho pravé rameno neměl šanci se tomu vyhnout kdyby se strom pokusil odhodit tak k němu doběhnu Shunpem

Sai

Když Hikaku skočil na strom a dostal se ke mě strom jsem pustil, což udělalo velký rámus... Poté co chtěl zaútočit na moje rameno jsem věděl že nemůžu uhnout a tak jsem se nechal seknout... Poté co mě sekl jsem ho chytil za ruku a přisunul si ho k sobě... poté jsem ho chytil druhou rukou za hlavu, obličej a hodil jsem s ním tvrdě o zem, až kolem praskla zem... To že mi z ramene teče krev my nijak moc nevadilo.

Hikaku Kioshi

To jak mě Sai hodil o zem mi nic moc neudělalo pod sebou sem uvolnil reitatsu což rozpraskalo zem takže nebudu mít nic víc než jednu nebo 2 modřiny.Takže teď měl poraněnou pravou ruku což by mu mělo vadit při jeho Shikaii vzhledem k tomu že pořád používá pěsti takže jsem nad ním měl velkou výhodu ale co teď.Zvedl jsem se ze země a začal kroužit Shunpem kolem Saie přibližně 20 metrů od něj použil jsem stejnou taktiku jako při tréninku což nebylo dobré a proto jsem zase radši zmizel v korunách stromů abych si odpočinul a promyslel taktiku boje

Sai

Když Hikaku zmizel zase v korunách stromu tak to byla poslední kapka... prostě mi už přeskočilo... Tatakai, Toshi! vykřikl jsem a kolem mě začal foukat silně vítr... Poté mi zmizela Zanpakuto a na mých rukou byly rukavice... Vrhl jsem se mezi stromy shunpem a rozkopával všechno co mi přišlo do cesty... Nějaký strom dokonce vylétl na nějakou budovu a té se prolomila střecha... Sice to mohlo vypadat tak že ho mezi stromy hledám, ale já stěží věděl do čeho kopů... moje mysl byla pohlcena vztekem z toho že musím zrovna tet bojovat místo toho abych někde spál... tet mě nedokázalo zastavit v ničení nic...

Hikaku Kioshi

Přesně tak jak jsem očekával požil svůj Shikai a jak sem na něm mohl vidět byl tak zapálen že ani neviděl do čeho kope tak jsem se nenápadně přesunul na zem do ústraní tak aby mě neviděl,schoval jsem se za strom a zde jsem potichu zašeptal "Šeptej Kabashi" v ruce se mi objevil meč v podobě mého Shikaie teprve teď je to to pravé ořechové byl jsem připraven na Saie zaútočit jen co se unaví ještě víc.

Sai

Únava mi v současném stavu neříkala vůbec nic a pořad jsem všechno rozkopával ve stejné rychlosti... nevěděl jsem že Hikaku už tam není, ale už mě nebavilo do těch věcí kopat... Spíše už nebylo do čeho, protože jsem všechno rozkopal... se stejným vztekem jsem tet stal za zříceninami stromů, kamenu, půdy a kdoví čeho ještě a počkal si i když velmi netrpělivě jestli náhodou odněkud nevyskočí.

Hikaku Kioshi

Když jsem viděl že stromy už jsou bez koruny a některé jsou jsou na zemi tak jsem vyskočil na jden ze stromů kterým už zůstal jenom kmen a čekal jsem kdy si mě Sai všimne

Sai

Díval jsem se po okolí a viděl tam ho tam stát... shunpem jsem se dostal k němu a snažil se ho praštit rukou... ze shora dolů...

Hikaku Kioshi

Jen co jsem viděl jak zmizel udělal jsem rychlé 4 seky směrem dolů těmi jsem na vrcholu tohohle stromu udělal špičku v tu chvíli už byl Sai nademnou rychle jsem uhnul ikdyž jsem jeho nohou dostal zásah do zad teď Saiova Pěst mířila na hrot vytvořený na stromě.

Sai

Hrot a celý kmen jsem prorazil... Poté se mi v hlavě ozval hlas... Uklidni se ku*va! Ano byl to duch moji Zanpakuto... Když jsem uslyšel ten hlas Toshiho tak my z tváře zmizel naštvaný výraz a zatočila se mi hlava... Poté mi zmizel shikai a já Zanpakuto zabodl do země abych se o něj mohl opřít... Vidíš tohle se vždycky stane, když se naštveš... To tě mám pořád hlídat do pi*e?... Já se usmál a poté ke mě přiletěl pekelný motýl a zdělil my zprávu že se mám dostavit ráno k Sokyoku... Sorry, dneska končím... zítra mám misi v Hueco Mundo... Takže se tu nemůžu takhle doničit... pověděl jsem Hikakuovi a odešel směrem k mému domů se trochu prospat a připravit...

Hikaku Kioshi

"Škoda chtěl jsem vyzkoušet novou techniku já se taky jdu přihlásit na misi ale né na tu stejnou tak ahoj"poté jsem se podival na Raidena-Taicho a řekl "Tak co udělal jsem na vás dojem kapitáne?"

Daisuke Ryusaki

Měl krásný a příjemný spánek, když v tom sebou škubnul a probudil se. Podrbal se zahlavou. A sakra kolik asi tak může být hodin?? Musím jít na misi!! a ještě jsem nedal svolat divizi abych je mohl informovat! vykřikl a s vyděšeným výrazem, že nestíhá se začal rychle oblékat a vyběhl z pokoje. Rychle proběhl kolem genmy a pak mu to došlo. Zastavil se, zavolal na něj a klidným hlasem řekl. Prosím svolej mi na nádvoří divizi, děkuji. ten kývnul a běžel svolat divizi. Daisuke se otočil a v klidu pokračoval na nádvoří. "Být kapitánem má opravdu výhody."
Když došel v klidu na nádvoří byla tam opravdu nastoupená celá divize. "Opravdu je dobrý, myslím si, že jsem se rozhodl správně." Koukl se na oblohu aby odhadl čas a správně oslovil divizi. Přeji vám krásné a příjemné ráno. začal a rozhlédl se po členech co mu tiše naslouchaly. Jak už jistě všichni víte, byl jsem dočasně dosazen na post kapitána 4.divize, jako náhrada za naši nezvěstnou kapitánku. Je tomu tak a asi všichni si přejeme aby se našla v pořádku. chvíly se odmlčel a přemýšlel jak pokračovat dál. Jsou to opravdu těžké časy ale věřím, že je společně zvládnem. Nevěřím tomu, že ta bouřka bude ojedinělý úkaz a budou i horší věci ale pokud budeme držet pohromadě určitě to zvládneme. A za určité zásluhy bych chtěl povýšit Genmu na post 4.seat. Projevily se jeho velitelské schopnosti a proto bych ho tímto chtěl odměnit. Dále Katsumi na post 5. seat za její velké léčitelské schopnosti a velké oběti pro divizi. A také bych chtěl pogratulovat všem za výborně odvedenou práci, byli ste opravdu dobří, jen tak dál. po nádvoří se rozléhalo mumlání a bručení. Pokud s tím někdo nesouhlasí tak ať to řekne nahlas a všem, rád vyslechnu jeho názor! překřičel neklid a v tu chvíly se rozprostřelo ticho. "Vypadá to, že opravdu respektují moje rozhodnutí. Doufám jen, že to budou respektovat za dobu co tu nebudu." Toto rozhodnutí jsem učinil z důvodu, že odcházím na misi, kterou pověřila vrchní kapitánka ostatní kapitány divizí. Věřím, že si během mé nepřítomnosti poradíte. Rozhlížel se po členech. Někteří vypadaly trochu vyděšeně, někteří nespokojeně. Pak zabrousil na Genmu a Katsumi. Genma vypadal docela spokojeně ovšem Katsumi byla naštvaná. "Nemá ráda, když o ní ví mnoho lidí, ráda si dělá jen svojí práci. A že jí dělá dobře, ale věřím ji že to zvládne." To bude vše. Děkuji za pozornost a můžete se vrátit ke své práci.
Vydal se do kanceláře, kde si chtěl vyzvednout věci z předchozí mise a připravit se na další, jenže v kanceláři už čekala rozzuřená Katsumi. Než ovšem stačil cokoliv říct, tak se do něj pustila. Co si mi to udělal? jak si to představuješ? proč si to udělal? došla před něj a se slzama v očích se na něj koukala. Daisuke se na ní příjemně podíval a s úsměvem řekl. Ničeho se neboj. Udělal sem to, protože vím že si v léčení dobrá a chci aby to ostatní taky věděly. Nemusíš nic řídit a ani rozdělovat, to nechám na Genmovy. Chci jen aby si vážily tvé práce, nic víc. Obejme ji a zašeptá jí do ucha ať se ničeho nebojí. Pustil jí, došel si pro věci a při odchodu ji ve dveří zády k ní zamává a s úsměvem v hlase se rozloučí a že se uvidí až se vrátí.
Ještě na ambulanci zbalil několik obvazů a mastí do báglu a vydal se na místo srazu do 1.divize.

(Omlouvám se, že je to tak dlouhé ale dlouho sem neměl čas sem napsat, tak sem to dneska tak nějak sepsal dohromady. :-) )