4., 8. a 11. divize

Mitoshi
Ishimaru se proměnil zpět v katanu a já ho schoval.
Omluvám se dámy že jsem byl velice hrubý...
...
...
Počkat... vy jste říkaly že kapitánka třetí divize je... mrtvá? zeptal jsem se potichu sestřiček

Yoshiro

Yoshiro....Nejsi v tom sám... Řekla Tenshi a pustila mě.. Pokud zemřeš, zemřu taky... Jsem část tebe.. A kdybychom umřeli oba, tak by v Seireitei nebyl nikdo krásnej.. Tohle Tenshi nemyslela vážně, ale řekla to pro to, aby mě rozesmála.. Pomalu jsem se vyškrábal na nohy.. Děkuju, Tenshi. Řekl jsme tichým hlasem...

... Otevřel jsem oči a zhluboka se nadechl..

Genma

si dal do pusy gumový teploměr, které obyčejně dávali dětem při zdravotních prohlídkách, a vrhl na Mitoshiho vážný pohled.
"Ano, je to tak, viděl jsem její tělo na vlastní oči," potvrdil místo sestřiček. Ty totiž měly momentálně úplně jinou činnost, shlukly se nad Yoshirem a rokovaly kdy se probudí.
"Podívejte!"
"Už otevřel oči!"
"Yoshi-kun, slyšíte nás?"
"Jak se cítíte?" Genma k nim rázně přikročil a všechny je vypakoval nekompromisně ven.
"Nechte ho být, vy nány," řekl chladně a frajersky si přehodil teploměr z koutku do koutku. Pak zkontroloval, jestli je Yoshirova kapačka dobře nastavená a jestli jeho sádra drží, jak má. "Fajn. Teď si odpočiňte, taichou, nechám vás tu s vaším zástupcem. Kdybyste něco potřeboval, zazvoňte tady na ten zvonek," ukázal na útvar na stolečku vedle Yoshira, na který samozřejmě kapitán neměl šanci ve svém stavu dosáhnout. "Ale bacha, protože přijde jedna z nich. No... já půjdu." A s tím zmizel za dveřmi, zanechávaje Mitoshiho a Yoshira samotné v pokoji.

Yoshiro

Podíval jsem se na Mitoshiho. Vzpomněl jsem si na Kapitánku, jejíž tělo jsem nesl v náruči a na Razakiho, který na mě zaútočil. V mých očích byl vidět smutek a zášť, kterou jsem choval k tomu muži, který Kapitánku zabil. Viděl jsem ho předtím než zmizel. Jen na malou chvíli.. Ale viděl..Snažil jsem se nebrečet.. Ale přetvářka byla jasná. Ve tvářích jsem lehce zrudl a do očí se mi nahrnuly slzy. Zadržel jsem dech.. Ale nedokázal jsem to.. Rozbrečel jsem se..

Mitoshi
..taichou... řekl jsem jen a sedl si vedle Yoshira na stoličku.
Tahle zpráve mě šokovala ještě víc. A to nejen kvůli tomu že Gotei 13 ztratila dalšího kapitána

Izanagi

V tom někdo doslova rozkopne dveře pokoje. S kameným výrazem ve tváři jako vždy vstoupí Izanagi, letmo se podívá na Yoshira a vedle sedícího špuntíka s odznakem zástupce. Hm? Nejenom, že neumíš pít saké, ty jseš ještě bábovka. Proboha prober se z tý diskotéky. Podívá se na udiveného Mitoshiho. Sorráč, jenom hledám jednoho maníka z mé divize. Načež popojde kousek dál, kde doslova projde zdí, kterou zboří. Pak je slyšet tlumené.... Tak tady jseš ty smrade...

Mitoshi
Potom co tak velice slušně vešel kapitán Izanagi jsem na místo, kde znovu zmizel asi takový pohled.
Pak jsem zatřepal hlavou a znovu se podíval na kapitána.
Taichou... řekl jsem znovu je mi to líto

Yoshiro

Snažil jsem se uklidnit. Věděl jsem, že brekem nic nespravím, ale zastavovalo se to těžko. Někdy je prostě nejlepší si ulevit. Uklidnit se mi podařilo až po několika minutách. Pomalu jsem se posadil. Všechno mě děsně bolelo. Jak jsem se sem vlastně dostal? Zeptal jsem se Mitoshiho.

Mitoshiho
Pokud jsem si všimnul správně, tak vás donesl kapitán Tomisura i se zbytkem týmu od jižní brány.
Kapitán Tomisura i So-taicho letěli za vámi. řekl jsem v krátkosti
Co se vlastně stalo? Kdo vás takhle zřídil?

Yoshiro

Sklopil jsem hlavu. Razaki.. Řekl jsem.. Nevím, co s ním bylo. Ale nebyl to on.. Byl silnější, rychlejší... Odolnější.. A nejspíš dosáhl bankaie.. Řekl jsem Mitoshimu.. Musím mluvit s vrchní Kapitánkou.. Hned.. Pokusil jsem se vstát, ale při tomto pokusu jsem se jen znovu složil na postel.

Mitoshi
Bankaie?! to mě celkem zarazilo.
Žádný současný vícekapitán neumí bankai.
A kde je Razaki teď?
A pokud jde o kapitánku.
Jestli chcete kapitáne, mohu pro ni zajít, ale pochybuji že sem půjde. řekl jsem jeno,

Yoshiro

Nevím.. Nepamatuju se na nic od doby...
Hrot Zanpakuto jsem Razakimu přiložil na rameno..Zřekni se své čistoty a nič, Tenshi. Okolí pohltila neskutečná exploze...
Zavzpomínal jsem.. Já půjdu za Kapitánkou sám.. Jen.. Ze sebe musím dostat ty obvazy, abych se mohl hýbat. Aneb - Ruyichi Yoshiro, muž, který v nemocnici nevydrží ani přes noc. Teď jsem ovšem riskoval, moje zranění byla vážnější než jsem si myslel.

Mitoshi
To je mi líto, ale už se zdravotního hlediska vás nemohu nechat odejít. řekl jsem jen a zle se kouknul na Yoshira.
Nechápete že sotva žijete?

Genma

nakoukl dovnitř.
"Mitoshi-san, návštěvy skončily..." řekl kůl hlasem, aby Mitoshimu nenásilně naznačil, že má vypadnout a nechat kapitána v klidu odpočívat. Pak pohlédl na díru, kterou po sobě nechal kapitán Kentaro a umlkl, patrně ho to překvapilo. Raději zas dveře zavřel.

Mitoshi
Pokrčil jsem rameny.
Promiňte Taicho, slyšel jste řekl jsem a šel ke dveřím
Přeji brzké uzdravení
Vyšel jsem ze dveří a křiknul ještě za Genmou
Dejte mi na něj pozor, mám jisté tušení že bude chtít vzít roha...

Shounagon Sei

šíleně zuřila. Ani šumák nemohl zabránit tomu, aby měla povážlivě zvedlý krevní tlak. Věděla, že teď je těžká doba, ale nedokázala se uklidnit natolik, aby odložila řešení toho, co ji momentálně vytáčelo, na později. Zavítala tedy do kasáren čtvrté divize. Jakýsi chlápek s teploměrem v puse se jí pokoušel vysvětlit, že návštěvní hodiny budou zítra ráno, ale nevšímala si ho a vrazila jednoho z pokojů.
"Takže, Yoshiro, ráda bych ti něco řekla," vybafla na něj bez pozdravu. Vypadal dost zuboženě, jak tam tak ležel celý ofačovaný bezmocně na posteli, ale její ztepilé srdce to příliš neobměkčilo.

Yoshiro

Sotva Mitoshi odešel, do místnosti vlítla šumáková lady. Docela se mi to hodilo, potřeboval jsem ji totiž říct pár velice důležitých věcí a i nějaké ty informace o nepříteli, kterého jsem na okamžik zahlédl.

Shounagon Sei

se opřela o bočnici v nohách Yoshirovi postele a propalovala ho pohledem.
"Doufám, že chápeš, že to, cos udělal, ti jen tak neprojde. My máme pohotovost, já si nemůžu dovolit, aby se kapitán divize jen tak beze slova zdejchnul a vyrazil si, kam se mu zachce. Já vím, že jsi chtěl asi pomoct Suiren, ale Gotei 13 nemůže riskovat ztrátu dalšího kapitána. Jako jeden z nejvýše postavených lidí tady bys měl poznat, kdy musí osobní důvody stranou!" Pak se nadechla. Když to řekla, trochu se uklidnila. "Co se tam vůbec stalo?" zeptala se.

Yoshiro

Když jsem tam dorazil, viděl jsem Suiren, která padala k zemi a chlápka, který mizel .. Nejspíše v Gargantě... Potom.. Razaki, vícekapitán třetí divize.. Něco se s ním stalo.. Napadl mě .. A navíc.. Choval se spíše jako Hollow.. Jeho schopnosti byly lepší.. A navíc.. Asi dosáhl bankaie... Nevím, jestli jsem ho porazil nebo ne..Ale od doby, co jsem použil svůj nejsilnější útok si nic nepamatuju.. Až to, jak jsem se probral tady.. Řekl jsem.

Shounagon Sei

dlouho mlčela. Ale tohle vyřeší až později. Teď řekne, co přišla říct, ostatní přijde na řadu až pak. Konečně promluvila.
"Ruyichi Yoshiro. Z důvodů, které jsem ti sdělila, tě zbavuji pozice kapitána šesté divize. Až se uzdravíš, budeš poslán se skupinou mladých shinigami do světa lidí, potřebujeme tam posílit naše stavy." Přešla ke stolku, který měl Yoshiro u postele a položila na něj velký štos papírů. "Tady máš informace o nováčcích, vyber si čtyři do svého týmu. Tvoje povinnosti coby kapitána přebere ode dneška Kuchiki Yasumaru."

Yoshiro

Tohle mě celkem položilo. Zbavujete mě... Hodnosti Kapitána? Zeptal jsem se nechápavě. Ale! Já...To ... Radši jsem neříkal nic.. Rozumím.. Odpověděl jsem.. Babka mezitím odešla.. Kuchiki Yasumaru.. Věděl jsem, že ten chlápek je výbornej Shinigami.. Ale mrzelo mě to.. Miloval jsem svoji divizi a teď tohle.. Podíval jsem se na štos papírů a začal jej pročítat...

Izanagi Kentaro

Nečekaně se vrátil dírou ve zdi. Překvapený výrazem zpozoroval kapitánku. Hm? Nevěděl jsem, že jste tady, taichou. Zrovna jsem byl sprdnout pár debilních zmetků z mé divize a našel jsem tu místo nich Yoshira. Letmo se podívá na zdevastovaného Yoshira.

Yoshiro

Nakonec se tam ještě ukázal i Ken-chan. Kenpachi-taichou.. Mohl by jste prosím odejít? Návštěvní hodiny skončily.. Z mého hlasu byla poznat skleslost.. Ale byl dost chladný.. Ne jako předtím.. Navíc, od doby, kdy Ken-chan zabil Ayiuu před mýma očima, jsem se na něj ani nepodíval.
Pustil jsem se znovu do pročítání všech těch papírů, co sem ta stará šumáková rašple přinesla. Byl tam seznam snad všech nováčků.. Projížděl jsem ho důkladně, nevěděl jsem jak dlouho s těma amatérama budu muset být.. A bylo by lepší, nemít v týmu žádný otravný jedince.

Daisuke Ryusaki

Probral jsem se ve svém pokoji v kasárnách 4.divize. Oslepovalo mě prudké světlo, které vnikalo dovnitř otevřeným oknem. Dal jsem si ruku před obličej abych zastínil světlo a rozhlídl se po okolí. Vedle postele jsem měl ještě špinavý a potrhaný batoh z výpravy, který jsem ji nevybalil a zjistil sem že postel je celá špinavá od věcí co sem si nechal z výpravy na sobě. Ach jo, jak dlouho sem spal? whááááá protáhl jsem se hlasitě a vztal. Byl jsem úplně rozlámaný. Mno a co teď? zeptal sem se hlasitě sám sebe a rozhlížel se po tom nepořádku. Svlékl jsem povlečení i prostěradlo do kterého sem zabali vše špinavé četně batohu, vzla čisté oblečení, ručník, mídlo a vyrazil z pokoje nejdřív do prádelny a pak do umívárny, abych byl čistý na hlášení své velitelce. Doufám jen, že sem toho neprospal mnoho, a pak bych se měl podívat na ostatní členy výpravy jak se jim daří. Něco mi říká že ty už na ošetřévně nenajdu. Jsou to přece jenom kapitáni, to jenom mě všechno tak dlouho trvá. A při přemýšlení se hloupě zašklebil.

Po cestě nikoho nepotkal, což mu přišlo divné ale chtěl si nejdřív udělat higienu než začne něco řešit. V prádelně nechal povlečení a batoh z kterého vyndal všechny obvazy. Stejně už nejsou sterilní a nebylo by vhodné je používat tady, kde jsou dostatečné zásoby čistých a sterilních potřeb. A vydal se do sprch, kde si dal krásnou teplou sprchu v které přemíšlel co všechno se vlastně událo na výpravě a jak to vysvětlí kapitánce, že nedodal potřebnou medickou pomoc. Bál se toho a děsilo ho to. ale co nadělám, už abych to měl za sebou. Oblék se a vydal se do nemocničních prostorů, kde asi všichni jsou, když jsou kasárny prázdné, aby pomohl zraněným z výprav.

---

Genma

byl zrovna na cestě do sklepa pro kyselé okurky, když na chodbě spatřil vysoce postaveného důstojníka.
"Jou, Ryusaki-san," zasalutoval mu letmo ukazováčkem a prostředníčkem, "tak jak jde život? Co bylo na misi?"


K Izanagimu přiletěl pekelný motýl se zprávou, že se má dostavit před Centrálu 46 k soudu, neboť člen jeho divize spáchal vážný trestný čin - zabil jiného shinigamiho.