2. divize

Tomisura Raiden
>>> 8. divize

Pomalým, vycházkovým tempem k 2. divizi mířil jeden kapitán ve slamáku a pískal si. Fakt tu dlouho nebyl. A to dvojku považoval za jednu z těch klidnějších divizí. Nikdo tu nic nevybuchoval, věznice byla taky klidná, nikdo se o útěk nepokoušel, prostě klasická idylka pohodového dne. Jen Aki se mohl pokusit o útěk, třeba by pak konečně umřel, tak, jak si Raiden přál snad od té doby, co se ten usměvavý magor dostal na vyšší pozice. Nechápal, jak ho někdo mohl mít i za třetího důstojníka.
Když se konečně oprostil od myšlenek na druhou divizi, dorazil k hlavní budově. Patou párkrát dupnul na dřevěnou podlahu, aby to vydalo mírně klepavý zvuk a zvolal: "Hledám kapitánku 2. divize, fláká se tady někde?!"

Tomisura Raiden

Přišla dívka! Poměrně pohledná dívka, ale bohužel už na první pohled bylo poznat, že to nebyla Kasumi. Škoda, ale taky lepší, než kdyby byl naprosto ignorován, že. Trochu se usmál, ale hned pak si povzdechl, když se mu začala uklánět. Tohle dělali všichni! Proč to sakra dělali?! Vždyť to byla nuda a otrava. Ale když si to přála, uklonil se i on k ní a jakmile se narovnal, tak promluvil: "Zdravím, Kitsune-chan. To je škoda, dlouho jsem jí neviděl," povzdechl si nad zprávami ohledně jeho snoubenky.
"Tak třetí důstojník? Konečně dostal mojí pozici někdo, kdo vypadá normálně! I když se klaní!" pochválil jí nepřímo s úsměvem. Pak si čupl na bobek a pohladil Artemis. "A tebe taky zdravím. Proč já si nepořídil mazlíka?" položil spíše řečnickou otázku a ještě chvilku si čtyřnohou prohlížel. "Ale ty asi nebudeš jen mazlík, že?" optal se s úsměvem.

Kitsune

Trochu mě zaskočilo, když k mému jménu přidal ještě -chan, tak mi nikdo nikdy neříká. "Tak to jsme dva..." odvětila jsem na jeho reakci týkající se kapitánky. "..tři." dodala jsem, když se Artemis hlasitě ozvala. 
"Ano...a díky...asi. Dobře, příště už se klanět nebudu." pověděla jsem a na tváři se mi objevilo něco mezi pobaveným úšklebkem a úsměvem.  
Artemis se nechala pohladit, ale nijak víc na to pohlazení nereagovala. Když se zmínil o tom, že asi nebude jen mazlíček souhlasně štěkla. "Není, je to moje parťačka a nejlepší stopař reiatsu jakého znám." odpověděla jsem za ní jazykem, kterému rozumí.

Tomisura Raiden

"Jo, tři," usmál se pobaveně, když viděl reakci Artemis. Nebo tedy spíše slyšel. Vypadalo to, že obě byly Kasumi dostatečně oddané. Vedla svojí divizi taky dobře a za to byl rád, že se od jeho dob tady nic nezměnilo. Bylo dobré, že něco se neměnilo a zůstávalo stejně dobrým jako kdysi. Zase si přišel starej!
"Mě se klanět nemusíš, ostatním raději jo. Já nepodporuji ve volném čase příliš etikety, raději rozšiřuji přátelské vztahy. Jen při pohotovosti se hodí trochu respektu. Ale to určitě víš, vtloukají to na akademii furt," ubezpečil jí ještě jednou, že to fakt nevyžaduje a ještě chvilku hladil Artemis po krku. Pak se konečně narovnal a pokýval hlavou. "Když budu potřebovat stopaře, tak se ozvu," nadhodil, protože stopař vždycky hodil.
"Inu... chtěl jsem Kasumi kdyžtak pozvat na snídani, ale z toho zjevně sešlo. Co máte v plánech?" zeptal se přímo, jelikož do divize se mu vracet nechtělo. Čekal ho stůl plný papírů a to mohl odložit na jindy. Už to tak dělal měsíc a vždy to dodělávala Lus. Chudák zástupci, měli tak nevděčnou práci.

Kitsune

"Kdyby jen na akademii. Mně to vtlouká i vlastní zanpakuto." pověděla jsem a povzdychla si. "Nicméně...budu si to pamatovat." dodala jsem ještě a usmála se. Sledovala jsem, jak hladí Artemis. Všichni mají rádi Artemis, dokonce i ten mrzout Kiryu a Špagetron, jak by řekl Eshen. 
"Budeme vyčkávat." odvětila jsem. Nějaká práce se vždycky hodí, když se z ní tedy potom i vrátíte, že jo?
"Měli jsme v plánu si chvíli odpočinout pod stromy, pak si v desítce něco nastudovat o Bankaii a nakonec trochu potrénovat." odpověděla jsem mu na otázku. "Co budete dělat Vy, když Vám plán krachl?" zeptala jsem se, nevypadal totiž, že by se chystal vracet zpátky.

Tomisura Raiden

"To musíš mít velmi ukázněnou zanpakuto," hlesl Raiden překvapeně. Hiraishin po něm sice vyžadoval určitý respekt, ale to spíše k jejích vnitřním pravidlům. Ale každý to měl trochu jinak. Šlo jen o vnitřní souhru a té se muselo vždy nějak docílit.
"Snad se dočkáme," podotkl s mírně smutným podtónem. Nechtěl to na sobě dávat moc znát, ale po smrti Sei by měl rád aspoň Kasumi někde na blízku. A ona je někde v tahu, jako vždycky.
"Odpočinek je dobrý a posilující," pak však na chvíli utichl. Slovo BAN-KAI v něm probudilo zájem a tu správnou jiskru, ke které měl ze všech kapitánů nejblíže. Takovouhle příležitost si nemohl nechat ujít. "Tak Bankai říkáš? Co vynechat teorii a ověřit si ho v praxi?" vyhrkl téměř okamžitě. V tomto směru měl doopravdy co nabídnout. Jeho zkušenosti byli... troufal si říct... opravdu velké. A to vědělo dost lidí. Tudíž se otázkou, co bude dělat on, nějak nezaobíral.

Kitsune

"Spíš pěkně otravnou, snaží se mě převychovávat k "lepšímu". Takže mě věčně poučuje a tak. " pověděla jsem. To, že ho většinou ignoruju, si však nechávám pro sebe. 
"Snad ano. Chtěla jsem jí nahlásit, že jsem zpět z mise, ale nenašla jsem jí a dokonce ani Artemis." odvětila jsem a podrbala svou parťačku za ušima.
"To tedy je. I když Artemis upřednostňuje píše běhání kolem divize." podotkla jsem a Artemis souhlasně štěkla. Pak jsem se však zarazila. 
"To jakože...Vy...a já...To by bylo skvělý, na teorii stejně moc nejsem...Pokud Vás to tedy neobtěžuje." zamotala jsem se trochu do svých slov. Vůbec jsem nečekala, že by mi chtěl pomoci naučit se Bankai.

Tomisura Raiden

"Až takhle jo? Tak... co s tou zanpakuto vyjednávat trochu... agresivněji?" nadhodil jako možnost, jak zanpakuto uklidnit a zkrotit, ale někdy ani to nemuselo pomoci, tudíž to nakonec bylo čistě v její moci. Ale byl si jistý, že se dokáže se svojí zanpakuto "porvat" jinak by přeci nebyla třetí člen.
"Jestli se nějakou dobu neukáže, najdu si jí sám," pronesl rozhodným hlasem, protože nehodlal ztratit další osobu! To prostě ne!
"Bankai?! Ten nikdy neobtěžuje! A neboj, já teorie moc nedávám, je příliš nudná a moc zkušeností nepřidá. Takže pokud chceš, můžu tě uvést do tajů plné síly tvé zanpakuto. Ale čistě pro jistotu... udělal bych tak někde jinde. Nerad bych to tady zboural," přiznal se. Sice měsíc už nic nezničil, ale tak náhoda byla blbec, žejo.

Kitsune

"Zkoušel jste někdy agresivněji vyjednávat s drakem, kterej plive oheň?" položila jsem mu řečnickou otázku a pozvedla jedno obočí. Rozhodně to byl blbej nápad, jen od tréninku s ním mám ještě šrám a to je to už déle jak měsíc. Pokud se můžete střetu s drakem vyhnout, určitě to udělejte, jinak můžete také skončit jako topinka. 
Natěšeně jsem vyčkával, co se tedy bude dít. Přeci jen Bankai se člověk neučí každý den. "Jistě, nikdo nestojí o zdemolování divize. Kapitánka by z toho nebyla asi ráda. Ty výlohy na opravu a tak... Tak...kam tedy půjdeme?" zeptala jsem se nadšeně netušíc, co mě čeká.

Tomisura Raiden

"Zkoušela jsi někdy dát přes hubu Bohu hromu, který je obalen blesky?" oponoval Raiden s pobaveným úsměvem. Tehdy mu to Hiraishin pěkně nandal. Bylo to prvně, co se sešli. Před dávnými lety v této galaxii. Každopádně, docela chápal její obavu, drak byl drak. A draci byli fajn, když do nic zrovna člověk nemusel mlátit.
"Kam jít? Zajímavá otázka. Sám jsem Bankai trénoval daleko za Rukongaiem, pochybuji, že by se ti chtělo až tam, co?" zeptal se přímo. Nechtěl bojovat někde v dosahu lidí, duší a podobně, kdyby náhodou něco. Uměl se sice ovládat, ale vždycky se mohla stát nějaká... květinářská chyba.

Kitsune

"Ne, to opravdu ne." zasmála jsem se. Každý jsme si užili svoje. Draci nebo bozi, obojí zní nebezpečně. 
"Hlavně, abychom nebyli moc blízko "nevinných civilistů", aby se nestala nějaká nehoda. Takže, čím dál, tím asi líp." pronesla jsem nahlas své myšlenky. Bezpečnost nadevše, to bylo něčí moto, jen už nevím čí. Nikdo nechtěl pak vyplňovat ty papíry a tak. Kdo by taky chtěl, že jo? 
Teď už jen záleželo na kapitánovi, kde se bude odehrávat jejich trénink.

Tomisura Raiden

Oba prostě měli zanpakuto k pokukání, co jiného k tomu dodat, že. Každý duch byl nebezpečný tak, jako jeho společník. Přeci jen pocházeli ze stejného základu.
"Dobře, tak tedy půjdeme na mé cvičiště. Jen doporučuji vzít trochu občerstvení na pak. Asi tím zabijeme kus dne. Ale záleží na naší rychlosti," oznámil tedy finální rozhodnutí a případně jí pomohl se sháněním nějakých věcí, které pak jako správný gentelman vzal on. A už se frčelo za Bankaiem!

>>> Trénink Bankaie

Kitsune

"Dobře. Osobně si dovolím tvrdit, že jsem poměrně rychlá, ale v porovnání mezi námi dvěma, asi ne dost, že?" nadnesla jsem a vypravila se zase zpět do kuchyně, kde jsem za pomoci kapitána a Artemis ukořistila nějaké ty zásoby a že jich bylo dost. Přeci jen já toho sní celkem dost, Artemis snad ještě víc a co teprve kapitán, což byl chlap a chlapi prý jedí o dost víc. 
Jakmile jsme skončili v kuchyni, naposledy jsem se ohlédla po své divizi a zadoufalal, že se sem vrátím. Poté jsem následovala kapitána směrem do neznáma, tedy jak pro koho.

>>>Trénink Bankaie

Kitsune

<-----Trénink Bankaie

Najednou jsem koukala na svou divizi. Na tohle cestování si opravdu asi nikdy nezvyknu. V jednu chvíli tady a ve druhou zase támhle, klidně i o několik set kilometrů dál...
Nezbývalo než, vrátit, co zbylo, do kuchyně. Potom, co jsme uklidili naše zásoby, jsme se s Artemis vypravili před divizi, kam jsme měli původně namířeno. Tam jsem se opřela o jeden vysoký strom a svezla se po něm až na zem. Rozhodla jsem se dát si menší siestu na čerstvém vzduchu. Jako bych na něm nebyla celý den... Ani Artemis se nechtělo běhat kolem divize jako obvykle a tak se jen stočila vedle mě a hlavu si položila na mé natažené nohy. Drbala jsem jí na hlavě, až do doby, než jsme obě dvě usnuly.

Kitsune

Probudila jsem se pod stromem. Hlavu jsem měla na něčem krásně měkkém a huňatém. Otevřela jsem oči a uviděla Artemisin kožíšek. Tu pro mě nejvíc aww věc na světě. Leželi jsme tam v útvaru připomínající yin yang symbol. Já měla hlavu na jejích zádech a ona tu svojí na mých nohách a celkově jsme leželi do kruhu pro stromem. Zvedla jsem se do sedu, čímž jsem vzbudila někoho, kdo se prostě běžně budit nemá. Ale tak pro dnešek mi to Artemis odpustila. Možná to bylo proto, že jsem jí pořádně podrbala za ušima. Ze spánku nám trochu vyhládlo a tak jsme se stavili, dnes již po čtvrté, v divizní kuchyni. Přemýšlela jsem, co dál, když mě napadl jeden možná i šílený nápad. Půjdeme si domluvit další trénink. 
Když jsme skončili se svačinou, vypravili jsme se do deváté divize, doufajíc, že se kapitán nerozhodl pro další změnu. 

---->9.divize

Tetsuo----> Nacházel jsi se v kasárnách 2.divize. Byl příjemný teplý den. V kasárnách to celkem žilo, bylo zde plno lidí, kteří různě trénovali a bavili se stojíc v hloučcích.

Pre Shirosakiho::

Tetsuo Shiroi

Prešiel mesiac od toho čo Tetsuo nastúpil do druhej divízie a ešte stále si nenašiel žiadneho priateľa s ktorým by mohol tráviť spoločné chvíle pri tréningu alebo len tak pri nezáväznom rozhovore. Obzeral sa po kasárňach a sledoval tie húfy ľudí stojacich v skupinkách ako spoločne trénujú, rozprávajú sa, a prežívajú super chvíle. Ach... Tí ľudia sú tak hlučný... Prebehlo mu v mysli. Chytil sa za hlavu a prehrabol si svoje vlasy. Posadil sa na najbližšiu stoličku a uvoľnil sa. Do jeho mysli sa začali premietať spomienky z minulosti. Chýbali mu prechádzky po lese, tréningy z Daisukem. Bolo mu smutno, no teraz mal na práci iné veci. Prihlásil sa na misiu a ešte stále neprišla chvíľa jej zahájenia. Nezostávalo mu nič iné len čakať.

Jeho spomínanie na minulosť niečo vyrušilo. Bol to nesmierne silný hluk ktorý prichádzal od jednej partičky shinigami kúsok od Tetsua. Jeho pohľad spočinul na onej skupinke. Zaujímalo ho čo sa tam deje, no nedával to najavo. Len sa pozeral. Netrvalo dlho a dôvod hluku sa dozvedel aj sám. Takže narodeniny? Kaze? Zaujímalo by ma ktorý to je...Pomyslel si a začal sa rozhodovať či sa pridá k oslave alebo nie. Prešlo pár minút a Tetsuo sa rozhodol pridať. Postavil sa a pomaličkým krokom kráčal ku skupinke. Pristúpil ku nim a usmial sa. "Ja som Tetsuo. Nastúpil som do tejto divízie asi tak pred mesiacom. Započul som že tu má niekto narodeniny, vadilo by vám keby som sa pridal k tejto určite veľmi zábavnej oslave?" Opäť sa usmial a čakal čo mu nato povedia. Keďže nemal moc dobré skúsenosti z ľudmi, bál sa že ho budú chcieť strápniť a pošlú ho preč. No nemôže stále sedieť v kúte a z nikým sa nebaviť. Nastal čas nájsť si kamarátov.

Postával zo zatiaľ neznámou partiou chalanov a usmieval sa. Prijali ho medzi seba, to mu vyčarilo na tvári dvojnásobne väčší úsmev ako pred tým. "Som Tetsuo, nie Tetsuto." Zasmial sa. Pozeral sa na Kazeho... To myslí vážne? Pousmial sa. "Dobre.." Povedal, vybral peniaze no nezaplatil ďalšiu jednu rundu ale rovno tri. Položil všetko na stôl a podal jeden poldecák Kazemu. Postavil sa a pozdvihol pohár. "Na Kazeho!" A hodil ten poldecák do seba. Nakoniec sa pozrel na ostatných dvoch. "Mimochodom, moc ma teší Ramaki a Bakemono, rád vás spoznávam." Milo sa usmial a začal popíjať. Žeby sa mi to konečne podarilo? Začína sa nová etapa môjho života. Musím uznať, mať aspoň nejakých priateľov je určite lepšie ako tá samota ktorú každý deň prežívam. Už som dlho nebol pozrieť doma, ani v lese. Možno na mňa už aj zabudli.... Mierne sklonil hlavu a hneď do seba hodil jeden poldecák.

Kaze

Koukl na tebe opilecky. Oh..tak to pardon kémo...nechtěl jsme tě urazit...já..mám jen trochu v kebuli... Začal se smát. Když jste pak o chvíli později seděli v baru a popíjeli tvou rundu, všichni se dobře bavili. I nás těší...Tetsuo... usmívali se ti další dva na tebe. Kaze se pak k tobě naklonil. A vodkudpak ty vlastně si? Tady z dvojky?

Tetsuo sa začal smiať. "Vidím.....kedže máš narodeniny tak sa tomu ani nečudujem a nemusíš sa mi ospravedlňovať. Chápem to." Opäť sa zasmial. Zábava neustále stúpala a Tetsuovi sa tu páčilo stále viac. Toto boli jeho prvý kamaráti ktorých si dokázal nájsť za ten mesiac čo bol v divízie. Konečne nebudem sám... Bol s toho moc rád a dával to aj patrične najavo. Úsmev na jeho tvári nemizol. Oči mu žiarili od nadšenia. Zabával sa a to bolo to hlavné. Pozrel sa na Kazeho a na jeho otázku mu jednoducho odpovedal. "Ano som...som tu zhruba mesiac a musím povedať, že toto je ten najlepší deň ktorý som tu zatiaľ zažil." Povedal z hrdosťou. Zodvihol pohár a vypil ho. Položil ho na stôl a pozrel sa na Kazeho. "Už sme zase na suchu, kto platí teraz?" Opýtal sa a zasmial sa.