4., 8. a 11. divize

Yoshiro

Těsně před tím, než jsme se vrátili do Seireitei, jsem se konečně probral ze svého dlouhého a nedobrovolného spánku. Pořád jsem byl ale znatelně mimo. Naše skupina se rozdělila krátce po tom, co jsme prošli východní bránou. Já v doprovodu Baru, jsem mířil ke kasárnám 4. divize, kde většinou ošetřovali všechny zraněné. Potřeboval jsem od nich trochu péče.

Baru

se snažila kapitána nepodpírat. Zní to divně, pravda, ale určitě by si pak připadal ponížený, kdyby ho do nemocnice dotáhla dívka, takže na něj jenom dávala pozor.
V chodbách vládlo zaražené ticho, jako by se tu něco zlého stalo. I když možná se to Baru jen zdálo kvůli rozpoložení, v jakém se zrovna nacházela. Naštěstí se zanedlouho odněkud vynořil celkem kompetentně vyhlížející shinigami s šátkem kolem hlavy, který je informoval, že žádný vyšší důstojník tu sice není, ale že se Yoshira ujme alespoň on. Baru přikývla a otevřela pusu k rozloučení, ale nenapadla ji žádná vhodná fráze, kterou by teď mohla použít. Nakonec se jen uklonila a zanechala Ruyichiho-taichou ve schopných rukou skutečných zdravotníků.

Genma

"Tak ukažte, Ruyichi-taichou, copak jste na té misi tropil..." řekl kůl hlasem. "Nejsem sice sexy sestřička, ale i tak si budete muset sundat shihakushou," oznámil mu tvrdou realitu.

Raiden Tomisura

Přiletěly jsme do Seireitei a zamířily jsme ke kasárnám 4. divize. Tam jsem zrušil Bakudo a Jeemusu a Arinoki klesly do trávy přesně před vchodem. Pak jsem zapískal a zavolal. Jeemusu nechám to tu na tobě, já s Kasumi poletíme dát hlášení babče. Měj se dobře. Pak jsme se rozletěly přímo ke kasárnám první divize. Jak to jen mám babče vysvětlit. Jednoho kapitána sejmul obyčejně neobyčejný Hollow.

Yoshiro

Jo.. Chápu..Jen tak nějak nemůžu moc hýbat levou rukou.. A když se mi to náhodou povede, tak se ozve dost nepříjemná bolest z oblasti žeber. Pokusil jsem se ho tak nějak obeznámit se situací.. Pravou rukou jsem ho chytil za límeček.. Jo a... Buď opatrnej ať už budeš dělat cokoliv.... Dal jsem mu najevo, že pokud to bude bolet, tak by mohl nějákou náhodou nahradit zkušební terče v akademii, kde nováčci trénují útočné Kidou. Dost nemotorně jsem ze sebe začal shazovat shihakushou.

Genma

"Oukej šéfe, pudu na vás jak na křehkou květinku," ujistil Yoshira Genma a snažil se od něj odtáhnout do bezpečné vzdálenosti. Trpělivě počkal, než si kapitán sundal vršel shihakushou. Zavolat odvedle ty dvě hihňalky, aby mu s tím pomohly, to byla samozřejmě možnost, ale přece se tu pak s nima nebude otravovat. Když bylo konečně vykonáno, přistoupil k Yoshirovi a několika jistými pohyby rukou zjistil rozsah jeho zranění. "Dooobře, tak moment vydržte, já si připravím nádobíčko," oznámil a pak začal ze skříně vyhazovat různé krámy. "S tímhle byste tu měl aspoň pár dní pobýt, taichou..." prohodil při tom tónem, který naznačoval, že čeká zápornou reakci, ale zkusit to musí.

Yoshiro

Nemůžu si dovolit ztrácet čas.. Někdo pro mě důležitý je na misi mimo Seireitei.. A možná mu hrozí nebezpečí.. Chci se tam vydat, abych je podpořil. Řekl jsem dost vážně. Jako by snad ani jiné východisko nebylo. Skupině, která šla na jih nemuselo hrozit žádné nebezpečí...Ale taky možná ano. Pokud je všude takový zmatek jako byl tam, kde jsme se na misi ocitli...Nechtěl jsem dál radši ani myslet..

Genma

"Hai, hai..." Hádat se s kapitány o takovýchhle věcech nemělo vůbec smysl, to už zjistil dávno.
Chvíli to trvalo, ale Genma byl zkušený léčitel, takže už za pár hodin mohl Yoshiro do kasáren s dlahou na ruce přivázané apartním bílým šátkem kolem jeho krku, s ofačovaným bokem a instrukcemi, aby si měnil chladivé gelové obklady, které též vyfasoval.

Raiden Tomisura

Za pomoci Shunpa jsem dorazil do kasáren 8. divize přesněji do soukromých prostorů kapitána. Nejdřív jsem si dal pořádnou sprchu a pak jsem v bílém spacím kimonu vyběhl do kuchyně pro 8. divizi. Tak jo lidičky váš kapitán se vrátil a má na vás obrovskou prozbu. Udělejte prosím to nejlepší jídlo a připravte mojí síň Fénixe na dnešní večer. A hlavně prosím nějaký dobrý čaj a taky pro jistotu lahvinku saké. Děkuji mnohokrát. Pak jsem zmizel opět ve svém pokoji a převlíkal jsem se.

Kasumi Haruka

Shunpem jsem se dostala nepozorovatelně z 2.divize, až ke kasárnám 8.divize. Chvíli jsem před nimi jen tak stála, ale pak jsem se tedy rozhodla jít dovnitř. Vešla jsem. Tedy, čekala bych tu nějaké členy osmičky.... nu což.... Trochu váhavě jsem pomalu postupovala kasárnami, neboť jsem to tam neznala, nevěděla jsem vlastně ani kam jdu. To by mi chybělo, ztratit se tu. Při této myšlence jsem se mírně pousmála a pokračovala jsem dále....

Raiden Tomisura

Najednou jsem ucítil Reiatsu Kasumi. Áá už je tady. Pomalu se propracovávala až k mím síním. Když byla skoro u mích dveřich odsunul jsem je a hluboce jsem se uklonil Kasumi. Ahoj Kasumi jsem moc rád že jsi přišla. Na sobě jsem měl slavnostní oblečení.

Spoiler:

U pasu jsem měl zanpakuto ale tentokrát ve skvostném modrostříbrném pouzdře s kamonem fénixe. Smím tě nyní pozvat do síně Fénixe na dobrou večeři a čaj? Formálně jsem se zeptal a čekal co mi odpoví. Se zájmem jsem obdivoval její oblečení.

Kasumi Haruka

Procházím chodbou, když se zastavím před jednima dveřma. Ty se odsunou a z nich vyjde Raiden. Ahoj Raidene. Při pozdravu se mu dívám do očí, pak si ale začnu prohlížet kimono, co měl na sobě. Já na sobě měla téže společenské kimono. Tedy, spíše to, co jsem na rychlo našla ve skříni.

Spoiler:

Probrala mě Raidenova otázka, nad kterou jsem se nějak nezamýšlela. Samozřejmě, budu moc ráda. Řekla jsem s naprosto upřímným usměvem, neboť jsem se rozhodla, že prozatím vypustím všechny starosti z hlavy.

Raiden Tomisura

Usmál jsem se chytil Kasumi lehce za ručku. Je tak nádherná, doufám že se dnešní večer vydaří. Pak jsem jí provedl několikati místnostmi až do uzavřené místnosti.

Spoiler:

Naproti vchodu byl obrovský obraz modrého Fénixe a předním byl držák na zanpakuto opět ve tvaru fénixe. Uvedl jsem Kasumi dovnitř a došel až ke stolu. Smím sedět vedle tebe nebo v řádu etikety naproti? Zeptal jsem se a čekal.

Kasumi Haruka

Takových místností. Pomyslím si, než se zastavíme v té poslední. Zaujme mě ne jen obraz Fénixe, le i držák na zampakuto v podobě fénixe. Tak proto síň Fénixe. Teď už tomu rozumím. Pak jsem se odvrátila pohled na Raidena. Byla bych ráda, kdyby jsi seděl vedle mě. Ale, já radši vidím lidem do očí, tak, kdyby jsme se mohli posadit naproti sobě. Řekla jsem mu na to své. No tak uvidíme. A dále jsem pokukovala jen očima po místnosti.

Izanagi

Dorazil jsem do divize, nechal svolat všechny k sobě. Usedl jsem na svůj trůn, meč švihl vedle sebe. Zamračeným pohledem jsem se podíval na všechny v místnosti. Hmmm... zavrčel jsem drsnácky. Máme nepřátele. Následně se v divizi ohlas hlasitý jásot a řinčení zbraní. Je povolono používání zanpakuto, tak to nepřežente, teď se mi ztraďte z očí. Z hlavní budovy vypadlo tucet hlavodových hrdlořezů. Tsss.... Podíval se po prázdné místnosti a usnul.

Raiden Tomisura

Mírně jsem se pousmál a hlesl. Dobře tak tedy sedni si prosím tady naproti tomu obrazu. Uklonil jsem se a když se usadila došel jsem k držáku a poklekl jsem k němu a vytasil zanpakuto jedním elegantním pohybem. Položil jsem Zanpakuto na držák a potom i pouzdro. Následně se meč rozzářil a dodal obrazu i držáku zářivý vzhled takže fénix byl jako živý. Následně jsem vstal a luskl prsty. Prosím podává se večeře. Náhle se otevřely dveře a vešlo pár Shinigami a přinesly jídlo a zaplnily jim stůl. Pak šel další s čajovou konvicí a malým hořáčkem a postavil ho do prostředka stolu. Usadil jsem se naproti Kasumi a zeptal se jí. Doufám že se ti to bude líbit. Je to připravené na rychlo. Řekl jsem nervózně a pomyslel jsem si. Chovám se jak idiot, ale pro ní cokoliv. Pak jsem se pokoušel vymyslet nějaké vhodné téma konverzace.

Kasumi Haruka

Usadila jsem se, a sledovala jsem, co Raiden provándí. Jak tohle jenom dělá. Počkala jsem, než se i on posadil. Nemusíš se bát, že by se mi něco nelíbilo. Zatím jsem jen stále více ohromena. A neřekla bych, že je tohle připravováno na rychlo. A já i sebemenší snahu cením. Vážím si toho, že jsi to takhle zvládl zorganizovat, za tak krátký čas a také si cením tvého pozvání. Řekla jsem, a usmála jsem se, aby si nemyslel, že to říkám jen tak "do větru". Inu, tak co se bude dít teď, měla bych asi taky něco vymyslet. Zamyslela jsem se nad tím. Ale zatím mě nic nenapadalo.

Raiden Tomisura

Po chvilce mlčení se začala vařit voda na čaj. Rozlil jsem ho tedy do předem připravených šálků a usmál se. Pak se náhle ozval v mé duši hlas Farukona. Notak chlapče odvahu nebuď pako buď svůj. Už jsi jí přeci jednou řekl že jí miluješ. Nebo počkat možná jsem to byl já. Ozval se vysoký smích a pak Farukon přestal. No takže Kasumi...ehm... pustíme jsem do jídla? V jednu chvíly jsem chtěl říci něco jiného a taky to tak znělo ale pak jsem to raději změnil. A to jsem si myslel že umím zacházet s ženami. Jsem idiot. Nadával jsem sám sobě.

Kasumi Haruka

Když mi Raiden nalil do šálku čaj poděkovala jsem a dál jsem mlčela. Dokud nenavrhl, abychom se dali do jídla. Dobrá, přeci jen...... kvuli tomu to tu je že. Cítím to. Je nervózní. Ale to je přeci zbytečné, i když.... Asi si to říkám jen tak, vždyť já řekla sotva půl slova.... Při tom, co jsem si takto povídala sama se sebou, jsem hleděla na na stůl, ale nepřítomným pohledem. Ale pak jsem znovu zvedla hlavu. Ehm.... promiň... že s tebou moc nekomunikuji... Ujela jsem pohledem, a naznačila jsem tak, že mi je to líto.

Raiden Tomisura

Ne.. ne to já bych se měl omlouvat že nejsem moc hovorný. Snažil jsem se usmát ale nějak mi to nešlo. No tak jo je načase začít se chovat přirozeně. Noo.. Kasumi... dostal jsem vyhubováno za to že se před tebou chovám jako pako. Dostal jsem ze sebe a naznačil jsem pohledem že je to pravda. Ale Farukon má pravdu chovám se zvláštně. Řekl bych skoro až zamilovaně. Pak jsem vstal a přesedl si vedle ní. Vím že se raději díváš někomu do očí ale tohle ti chci říct z blízkosti. Pak jsem jí chytil obě ruce a zahleděl se jí do očí. No... Kasumi věc se má tak... Polkl jsem a začervenal jsem se. .. věc se má tak že už je to delší dobu co tě Miluju. Nervózně jsem se usmál a čekal jsem její reakci.

Kasumi Haruka

Dívala jsem se Raidenovi při jeho slovech do očí. Trochu jsem se téže začervenala, ale jen mírně a můj výraz v obličeji se jasně změnil, a vypadal velmi překvapeně. Ale v duchu. Furukon to tenkrát řekl...... možná, proto, mě to momentálně moc nepřekvapuje.... snad jen.... překvapuje mě, že to dokázal takhle říct.... Ehm... Raidene.... já.... Zasekávala jsem se při tom a odvrátila jsem svůj pohled od jeho. Raidene já.... nevím, co na to říct. Můj hlas zněl mile a upřímně. Usmála jsem se a v očích se mi trošku objevili slzy.

Raiden Tomisura

Mírně jsem se pousmál. Nemusíš říkat vůbec nic. Jestli je ti to nepříjemné můžeš odejít. Jestli ti to nevadí zůstaň tu prosím semnou. Pro jistotu jsem jí pustil ruce kdyby chtěla odejít. Tak doufám že jsem to s tím svým vyznáním nepřehnal. Ale prdlačky ale možná ti nevrazila z důvodu že to již ví. Jakmile tohle řekl tak jsem ho okřikl. Farukone od teď laskavě drž zobák tohle musím zvládat sám. I když doufám že to ne budu muset více opakovat jelikož doufám že Kasumi je ta pravá. Domluvil jsem v mysli a začal jsem se věnovat opět Kasumi.

kasumi Haruka

Ale kdepak. I kdyby mi to bylo nepříjemné, nevidím odchod odsud jako řešení. Jednou jsem sem přišla, tak teď tě tu přeci nenechám samotného. Řekla jsem a zase jsem se tvářila normálně. Jen jsem si rukou otřela slzy z očí. A tenkrát, co říkal Furukon, to byla tedy pravda..... ale proč to musel říci on... proč jsi mi to už tehdy neřekl ty? Zeptala jsem se a v hlase bylo poznat, jako by mě to velice zajímalo, i když jsem nejspíš odpověď na to znala předem, chtěla jsem to slyšet on Raidena. Teď jsem si všímala jak reaguje a snažila jsem se rozpoznat každou změnu v jeho hlase.

Raiden Tomisura

Nejdřív jsem se zasekl a pak jsem ze sebe vymáčkl. Protože ... no... protože... Pak jsem se nadechl. Ale co horší to snad už být nemůže. Oddechl jsem si a začal mluvit přímo a vyrovnaně. Byl jsem moc, hloupý a zbabělý. A lituji toho že jsem ti to neřekl já ale že jsi se to dozvěděla od mé ukecané Zanpakuto. Pak jsem lítostlivě pohlédl do jejich očí a tiše šeptl. Můžeš mi to odpustit? Nakonec jsem sklopil hlavu a po tváři se mi skoulelo pár drobných slz.

Kasumi Haruka

Zavrtím nad tím jen trochu nechápavě hlavou. Jistě, ale není, co odpustit. Někdo je takový, a někdo zase jiný. Ale časy se mění. A ty už jsi se od té doby taky trochu změnil. Při tom jsem se pousmála, aby si náhodou nemyslel, že to myslím ve zlém. No a.... nazval jsi své Zanpakuto ukecaným.... to mi přijde divné.... mě se zdálo, že spolu dobře vycházíte. Pozastavila jsem se nad tím. Snažila jsem se trochu rozvést konverzaci. A taky trochu odvést řeč. Stejnak bychom se už o tom nejspíše moc dlouho nevydrželi bavit, a nevěděli bychom, co dál dělat.