4., 8. a 11. divize

Akio Ukitake

No..možná vyčerpaní, ale jinak by měli být všichni v pořádku.Když uvidí Baru s rozbitou hlavou jen se starostlivě zeptá.Bude v pořádku??Na víc se nezmůže, jelikož je velmi vyčerpaný.Pak se ho ujmou zdravotníci a začnou mu pomocí léčícího kikda doplňovat reiatsu.

Daisuke Ryusaki

Vyšel ven, viděl a hlavně cítil reiatsu ostatních kapitánů. Přestával cítit odpor bouře, vypadala už normálně. Rozhlížel se po mracích a k němu z mraků směřovala kapka a trefila ho přímo do nosu. Heh?? na víc se už nezmohl a začalo pršet na jeho odhalené tělo, příjemně to chladilo popáleninu. "Tlak zmizel asi úplně když už i normálně prší, to by ale mělo znamenat..." A skusil jednoduché kido, kdyby náhodou zase nevyšlo aby ho znovu nepopálilo. Pomalu se formovala síla v prstech a vylétl slabý blesk. Ano!! otočil se a běžel do kasáren.
Vběhl tam a rozjlídl se. Genmo!! kida fungují, kdo může ať začne léčit! a než to stihl dokončit vtrhli tam kapitáni. Ale vypadaly poměrně v pořádku, proto došel k lehátku kde byla zástupce kapitána 13.divize Baru, která vypadala opravdu hůř a začal pozvolna s léčicim kido. Bylo to trochu obtížnejší, protože měl popálenou levou ruku ale dařilo se a pomalu ji zbavoval zranění.

Akio Ukitake

Netrvá to dlouho a je mu mnohem lépe.Cítí v těle energii, avšak jí je jen malinkaté množství...na druhou stranu...Seireitei potřebovala pomoc a i z takhle nízkou hladinou reyoku by dokázal divy.Postarejte se o zbytek...já musím jít pomoci zbytku kapitánů.Dořekne a rozběhne se směrem odkuď cítí nejvíce hollow...k vrcholu Soukyoku.Shunpo nepoužívá, jelikož už tak má málo sil.

Yuki Sarashi

V léčení byla úplná začátečnice, takže nic neuměla, tudíž jediné co mohla teď dělat, bylo zapalovat ty lucerny nebo aspoň obvazovat lehce zraněné shinigami. Jenže v tu chvíli pocítila silné reiatsu Co se to děje? Pomyslela si, když najednou mraky se začaly měnit a na zem dopadlo prvních několik kapek deště. Žeby to začali potlačovat? Proběhlo ji hlavou, ale pak se rychle otočila a doběhla zapálit první lucernu.

Genma

sledoval zástupce kapitána, jak začal úspěšně kidem léčit Baru.
"Myslím, že bude," odpověděl Akiovi. Nakonec, právě se o ní staral nejlepší zdravotník, jakého tu měli. Měla by být na nohou co nevidět. Když se Akio zvedl a chtěl zdrhnout, chytil ho Genma za límec. "Ne tak rychle, taichou," řekl chladně a pak mu do ruky vrazil několik hnědě zbarvených kuliček. "Nejdřív snězte tohle." Potom přešel k Raidenovi a taky mu dal několik kuliček. "Po tomhle se vám bude rychleji obnovovat reiatsu, je to speciální receptura kapitánky Mitsuhide," sdělil mu. Potom ho začal prohlížet, ale když zjistil, že kromě kriticky nízké hladiny reiatsu mu nic není, přesunul se dál

Akio Ukitake

Překvapeně na něj pohlédl.Aaano..ppardon...Načež si do pusy strčí ony kuličky a rozžvýká je.První co mu projde hlavou je-podrážka. Znechuceně vyplivne tu část kterou nestihl polknout.Trochu cukru by to dělal alespoň odporným...myslím, že ztrácím chuť.Vylázne znechuceně jazyk, ale skutečně cítí jak se mu reiatsu obnovuje. Pak se otočí a vydá se k Soukyoku.

Sai Kazuma

Takže kde to asi jsem... pomyslel jsem si nad tím ničím co jsem viděl nebo neviděl... Teda takhle to tu zdemolovat za jednu noc... podíval jsem se okolo. Takže kde asi můžu být musím se trochu zorientovat... hmmm... hmmm... myslím že bych měl jít někoho najít, protože opravdu netuším kde jsem se zas dostal. Tak jsem se vídal to tu prozkoumat... mezitím jsem se šel dívat na různé zříceniny domů jestli tam nenajdu něco zajímavého... A hele tam je něco lesklého... Bylo to však zavalené jedním kamenem, který jsem zvedl a odhodil na druhou stranu... celý očekávaní a radosti jsem se pro to sehnul... Kamen... na hlavě se mi objevila anime kapka... Myslím že tu asi nic nenajdu... Už mě začínají docela bolet nohy... Sedl jsem si na ten kamen co jsem odhodil a podepřel si hlavu pravou rukou... Sice jsem od ostatních odešel, ale co tu budu dělat? Myslím že jsem tam mohl zůstat... Kamen na kterém jsem seděl se prolomil a já spadl na zem... Tak to je poslední kapka... Takový blbý kamen a bude si se mnou takhle hrát!?... Vstal jsem a začal jsem kopat do všeho co my přišlo pod nohy... něco i možná vyletělo pryč a něco se na místě rozbilo... To by mohlo stačit... řekl jsem si a se sebeuspokojením jsem odešel... Náhodou ode mě par metrů byly kasárny osmé divize... A hele našel jsem to... vydal jsem se dovnitř a šel někoho najít s kým bych si mohl promluvit... V mém případě poslouchat jak mluví on a možná se dozvědět něco zajímavého...

Mitoshi
To že jsem se chtěl vyspat ve svém pokoji, jestli z něj teda néco zbylo, se změnilo na návštěvu kasáren 4. divize a na návštěvu Baru. Přece jen dostala ošklivou ránu do hlavy.
Když jsem vešel do kasáren, tak mé blonďaté vlasy byly velice komicky úlíznuté dozadu. Začal jsem hledat Baru.

Baru

ležela na zemi na nějaké žíněnce vedle kapitána Tomisury. Právě se začala probírat. Cítila obvazy, které měla omotané kolem hlavy, a podivné mravenčení a teplo. Došlo jí, že to ji asi někdo léčí. To, že to byl Daisuke, ale nepoznala, jelikož se jí hrozně motala hlava a celý svět byl tak trochu šejdrem.
"Uhmm..." zamumlala a bylo to asi to nejsmysluplnější, čeho byla momentálně schopna.

Mitoshi
Konečně jsem našel Baru a pomalu k ní přišel.
Baru-san, dokázali jsme to. Je to pryč. řekl jsem jí s úsměvem
Jak vám je?

Baru

identifikovala osobu, kterou poznávala. Byl to Mitoshi? Asi ano... podle hlasu jí to taky sedělo. Úplně nehchápala, o čem mluví, ale tu otázku na konci pochytila.
"Mitoshi... ssože to... no... tak nějak... nic moc..." mumlala trochu jako v opilosti a opět zavřela oči. Moc to nepomohlo, hlava se jí točila dál.

Kurotsuchi Midori

Šel rovnou ke kapitánovi se ohlásit, že už dorazil z mise. Po cestě vídal skupinky Shinigami, kteří se vzpamatovávali. Nevšímal si jich, už chtěl být v teple v kasárně 11.divize avidět po dlouhé době taichou. Jak vešel do kasáren, nejdřív šel do své kanceláře, odložit si zanpakutou a sníst nějakě zásoby co mu zbyly. Pak už upaloval za kapitánem....zaklepal a řekl: Taichou? Ste ve své kanceláři? Můžu vejít

Mitoshi
Sedl jsem si vedle ní.
Zatím jsme v bezpečí... a doufám že na dlouho. usmál jsem se znovu
No nebudu vás rušit, oba si potřebujeme odpočinout

Izanagi Kentaro

Ozval se mrzutý hlas. "Vstup!" Když jsi vstoupil, viděl jsi jak kapitán leží na pohovce, jeho zanpakuto omotaná obvazem leží na kapitánském stole.

Raiden Tomisura

Díky pilulkám co jsem dostal od Genmy se mé Reiatsu začalo pozvolně zvyšovat. Jenomže mezi tím jsem usnul a probral jsem se až když k mé sousedce na žíněnce přišel Mitoshi. Zrovna byli v nějakém hovoru a tak jsem je nechtěl rušit. Už jsem ovšem dokázal pootočit hlavou a tak jsem se podíval kolik nás tady je. Nakonec jsem se stejně otočil na ty dva a mírně se pousmál. Nakonec jsem opět usnul a čerpal sílu.

Baru

stále příliš nevěděla, která bije, ale když Mitoshi říkal, že jsou v bezpečí, musela to být pravda. Spokojeně se usmála a opět usnula či upadla do bezvědomí, kdo ví.

Uplynulo několik dní. Všichni měli dost času dát se do pořádku, uzdravit tělo a obrnit duši před nadcházejícími událostmi, ať už je čekalo cokoli. Opravy Seireitei byly v plném proudu a každý, kdo mohl, přiložil ruku k dílu. Mnoho budov bylo poškozených boji s hollow, úderem blesku či působením bouře. S vybudováním nových domů bylo potřeba obnovit i morálku Gotei 13. Bouře si vyžádala nejeden život, ztráty a nezvěstní byli v každé divizi, mezi mrtvými například Kageyama Shiratori z třinácté divize, mezi nezvěstnými Suoi Lavanda z páté. Za těch pár dní už také nebylo žádným tajemstvím, že Gotei 13 přišlo o několik kapitánů a dalších členů - o kapitány přišly 3., 4., 5. a 9. divize, o vicekapitány 3., 8. a 12. Bylo jasné, že časy, které nadcházely, se do kroniky Seireitei nezapíšou zlatým písmem. Všichni museli dělat to nejlepší, co zvládnou, a doufat, že to bude stačit.

Sai Kazuma

Za těch několik uplynulých dní jsem se tak trochu seznámil se svou divizi, ale kapitána jsem nepotkal, protože podle všeho byl totiž v nemocnici. Také jsem nelenivěl a pomáhal z nápravou seireitei, jelikož moje abnormální fyzická síla a šikovnost ke stavbě byla dosti potřebná. Dozvěděl jsem se i věcí jako kdo zemřel a kdo je nezvěstný, až mě zamrazilo jak jsem uslyšel kolik obětí to přineslo. Tohle slouží i jako velmi dobré cvičení... řekl jsem si, když jsem zrovna nesl železný sloup, který měl váhu přibližně půl tuny. Položil jsem sloup na určené místo a podíval se do daly... Nato jaké škody a rozruch to tu napáchalo to rychlé zmizelo... pomyslel jsem si a dál se znovu do práce...

Kurotsuchi Midori

Po dovolení tedy vešel dovnitř....Dobrý den kapitáne. Jdu se vám ohlásit, že jsme se vrátili z mise. U věžě sem nebyl, byl jsem jen u dědy a pomáhal mu opravovat barák, který zbořil Mokuto, člen 10.divize. Teď se půjdu trochu zkulturnit a budete pak něco potřebovat?

Akio Ukitake

Všude je tma...v dálce slyší nějaké zvuky.Je mu teploučko a cítí se pohodlně. Postupně jak mu mozek začíná nabíhat rozeznává že ten hluk jsou hlasy a to měké,teplé a fluffy bude deka. Oči nechává zavřené a poslouchá co se děje kolem...dle sténání a slov jako-"Zavezte toho popáleného na sedmičku,ta na čtrnáctce exnula " apod. Si domyslí, že je v nemocnici. oči stále nechává zavřené a tváří se jako by pořát spal a při tom naslouchá dění v okolí.

Izanagi Kentaro

Chvilku přemýšlel, jak by mohl zneužít svého zástupce, pak mu však jeho šibalská nálada opadla. "Až vyplníš papíry, dělej si co chceš" zabrumlal a ukázal na stůl, kde připravil pěknou hromádku formulářů.

Genma

se mračil. Všechny lehce raněné a vyčerpané už dávno pustil z nemocnice, ale pořád se mu tu váleli dva kapitáni - Ukitake a Tomisura. Podle něho by už měli být dávno v pořádku a určitě simulovali, ale netroufl si nic říct. Vzal si tedy dvě celkem tlusté jehly a šel jim odebrat krev. Jako první zamířil k Akiovi. Vytáhl z kapsy dlouhý kus gumy, omotal ji zdánlivě bezvědomému kapitánovi kolem ruky a jak se připravovat odběr.

Daisuke -> Přiletěl k tobě pekelný motýl s žádostí, aby ses dostavil k hlavní kapitánce.

Suki Taiketo

S Kyouheiem dorazila do nemocnice, kde byla ošetřena. Měla pravdu, nic vážného to nebylo, ale na druhou stranu kdyby s tím nic nedělala, asi by to nedopadlo dobře.
Všichni ti zranění, mrtví, ty zničené budovy, domy.. To je strašné Šlo brunetce hlavou, když šla směrem k východu z nemocnice. Sama doufala, že její byt je v pořádku. Ona neměla koho ztratit, byla sama s rodinou sice udržovala vztahy, ale nebylo mezi nimi silné pouto.
Ze srdce nenáviděla nemocnice, jenom ten pach a hned se jí zvedal žaludek, proto se snažila dostat se ven, co nejdřív. I samotného lékaře popoháněla a zlehčovala své zranění, jen aby už mohla ven na čerstvý vzduch.
Procházela zrovna kolem pokojů, bylo jí z toho celého neštěstí, které přišlo na Seireitei špatně.

Suki -> Uviděla jsi v jednom z pokojů výjev jako z hororu - muž v bílém plášti plném krvavých skvrn se právě s šíleným úsměvem ve tváři chystal zabodnout velkou jehlu do ruky bezmocně ležícího kapitána třinácté divize.

Suki Taiketo

Suki byla zvědavá žena, proto bylo téměř jasné, že jak procházela kolem pokojů, tak jí to občas nedalo a koukla se, jestli třeba nezahlédne, co se děje uvnitř. To co, však uviděla v předposledním pokoji jí vyrazilo dech. Vypadalo to šíleně a nebezpečně. Ten doktor nebo spíše řezník tomu kapitánovi snad ubližoval.
To ne, co to dělá?!
"Vy vrahu!" zakřičela bojovně až se její kaštanové očka nebezpečně zaleskla, v tu ránu byla v pokoji. Ovázané rameno jí nebránilo v tom, aby toho muže v bílém popadla za ruku, kterou chtěl bodnout nebohého kapitána.
"Co to děláte!" křičela, bylo vidět, že jí to opravdu vyděsilo. Tváře jí přitom trošku zrudly a dlouhé hnědé vlasy se uvolnily z drdolu a splývaly jí teď kolem obličeje. Suki byla v podstatě taková hodná duše, nesnášela, když se někomu ubližovalo a její touha být stále užitečnou v tomhle případě zvítězila.