Prostory 6. divize

Benjiro -> "Pane! To nemůžu!" nahlásil trochu nejistě strážný. Když viděl, jak se mračíš, rychle doplnil: "Za prvé má rozkazy tady stát a za druhé nevím, kde je!" Vypadal trošku vyděšeně, že nemůže vyplnit tvoje rozkazy, ale bral prostě vážně svoje povinnosti.


Kuchiki Yasumaru

Důstojnice odešly a Yasumaru osaměl v kanceláři s kapitánem Ruyichim. Nevěděl, co by mu řekl, ale zase mu bylo blbé se už začít loučit, takže jen tak stál, koukal na něj a nevěděl, co se sebou.

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Nebyl potěšený, ale neměl čas si tu hrát na neználka.[trec=benjiro] Fajn, udělám to sám.[/trec] Prohlásil znechuceným hlasem a nechal zmraženou tvář za sebou. [myslenky=benjiro]Co tu vlastně pohledává v nevlatní divizi, copak nemá žádnou práci u sebe? Z hlášení vím, že je všude práce jako na kostele a nikdo nemá moc čas se poflakovat. Aby nedělal náhodou reportáž o tom, kolik dlužíme rodině Kuchiki, to by se asi vrchní kapitánce nelíbilo.[/myslenky] Zamířil směrem, kde se necházeli kapitáni, přestože dopředu neznal místo, ale měl v sobě kompas, který mu říkal, kudy by to mohlo být. Cestou se ještě zamračil na pár nebohých shinigami, aby nelelkovali.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Suki tedy vzala Chieko na edukační procházku a Yoshiro tam zůstal sám s kapitánem Kuchikim. Nutno říct, že atmosféra v místnosti se teď dala krájet a nemůžu se rozhodnout, jestli je to sexuální napětí a nebo strach nezkušeného Kuchikiho. Možná trochu od obojího.
Yoshiro se na něj široce usmál a udělal jeden pomalý krůček jeho směrem. [rec=yoshiro]"Kapitáne Kuchiki,"[/rec] oslovil ho takovým skoro až hravým tónem. [rec=yoshiro]"Co byste řekl na selfie?"[/rec] zeptal se a už začal lovit SpiritPhone z tašky. [rec=yoshiro]"Co vůbec váš? Slouží vám? Pokud chcete, tak vám můžu udělat dobrou nabídku na nejnovější model."[/rec] Teď už byl Yoshiro zase v bezprostřední blízkosti stejně jako předtím venku, když tam Yasumara chytal kolem ramen. A přesně to opakoval i teď. Pak prostě natáhl ruku, kterou měl kolem jeho krku někam nad ně. [rec=yoshiro]"Sýr!"[/rec] Zvolal a vyfotil je.
[rec=yoshiro]"Přemýšlejte o tom,"[/rec] mrkl na něj, přiložil si dva prsty k čelu a salutem se s kapitánem rozloučil. [rec=yoshiro]"Přeju vám hezký den, kapitáne. Budu vás informovat o postupu vyšetřování."[/rec] A s těmito slovy se vytratil z jeho kanceláře.

Kuchiki Yasumaru

byl dost rozhozený z dalšího vývoje událostí. Kapitán se s ním jen tak zničehonic vyfotil. Bylo to opravdu zvláštní chování. Ještě víc ho překvapilo, když potom začal kapitán jakoby nic mluvit o jeho SpiritPhonu, tedy možná, pokud to Yasumaru pochopil dobře. Nikdo přece neměl vědět, že ho má! Asi dávalo smysl, že to zrovna Ruyichi-san věděl, ale Yasumarovi se z toho úplně rozbušilo srdce a cítil ho až v krku. Jeho výraz na výsledné fotografii byl nejspíš dost zajímavý a rozhodně ne hodný někoho z rodiny Kuchiki. Byl tak zaskočený, že neřekl ani ň a jen koukal, jak Yoshiro odešel spokojeně z jeho kanceláře. Trvalo mu ještě nějakou chvíli, než se vzpamatoval z toho divného a znepokojivého zážitku s názvem "selfie".
Když se jeho duše vrátila konečně do jeho těla, uvědomil si, že má ještě něco důležitého, co potřebuje udělat, takže nemůže jen tak běžet brečet pod peřinou. Potřeboval si promluvit se svým novým zástupcem. Cítil, že je nutné adresovat to, co se stalo na dnešním tréninku. A vlastně i další věci, pokud se s ním tedy Yashida-san bude chtít vůbec bavit. Přece měli odteď spolupracovat, tak by se hodilo, aby se aspoň trochu seznámili. Yasumaru sice nevěděl jak a ta myšlenka ho děsila asi stejně jako že by někdo našel jeho tajný SpiritPhone schovaný v šuplíku s trenkama, ale prostě se nedalo nic dělat, některým věcem se nešlo vyhnout.
Původně měl v úmyslu pozvat Yashidu-san na čaj, ale potom se v duchu profackoval, muž jako Yashida-san určitě nechce mluvit nad nějakým ubohým čajem! Chvíli se tedy přehraboval ve skříni v kanceláři, až nakonec úplně zespoda vytáhl láhev saké, co dostal od otce v den svého uvedení do funkce. Od té doby se jí nedokl, ale říkal si, že třeba díky ní udělá na Yashidu-san trochu lepší dojem né až tak slaboduché máničky jako by tomu bylo s čajem. Vzal tedy lahev, nějaké kalíšky a šel hledat svého zástupce.
Jako první zamířil na cvičiště, kde už pochopitelně nikdo nebyl. Nevěděl, co čekal, ale taky netušil, kde jinde by své pátrání začal. Rozhlédl se do všech směrů... nic. Vydal se tedy jen tak nazdařbůh prostory patřící šesté divizi v naději, že někde Yashidu-san zahlédne.

Nakonec to nebylo až tak zapeklité, našel ho sedět na podlážce v obytné části kasáren. Cosi šoupal před sebou na destičce a kromě toho pil sake. Yasumaru by preferoval k jejich rozhovoru trochu nenápadnější místo, ale co se dalo dělat. Chvíli váhal, ale nakonec se odhodlal a došel až k zástupci.
"Zdravím vás, Yashida-san. Můžu... se k vám přidat?"

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se koukala na Chieko a Kura. Byla nakonec ráda, že zůstala v jejich společnosti, měla dojem, že by si mohli poměrně dobře rozumět. O to víc ji potěšila Kurova omluva. [rec=suki]"Vůbec nic se neděje, Kuro-san, já jsem to jen nečekala… A občas jsem trochu nešikovná,"[/rec] pousmála se Suki upřímně a pohlédla na Chieko, [rec=suki]"musí být skvělé mít takového společníka. Nikdy nejste sama!"[/rec] dodala vesele a na chvíli se ztratila ve svých myšlenkách. Jaké by to asi bylo mít takového Kura? Mohla by se mu kdykoliv svěřit, měla by parťáka, který by jí byl loajální. To byla krásná představa! Suki si byla vědoma, že ona nikoho takového nemá. Možná se občas svěřila bratrům, ale co se oženili, tak na ni nemají moc čas, a už to není ono. Mrzelo ji to, proto se jí vztah Chieko a Kura moc líbil.
Když se její společníci dali do prohledávání, tak se i ona začala rozhlížet kolem. Nebyla si ale přesně jistá, co vlastně má hledat. Stopy? Znamení? Suki rozhrnula rákosí a jemně zpanikařila, když proti ní vyskočila žába a div jí neskočila na hlavu. [rec=suki]"Já vážně nevím, říká se, že se tu občas večer schází zamilované dvojice a procházejí se okolo, protože je to tu vážně hezké, ale nevím, jestli zrovna v tu chvíli myslí na kapry… To mají asi lepší věci na práci, jestli mi rozumíte,"[/rec] uchichtla se a mrkla na Chieko.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Vůbec nevnímal jak dlouho tam sedí, kolik je hodin, jestli někdo kolem chodí a jen zaseknutě zíral do šachovnice před ním. Dostal sám sebe do problému. Do problému, do kterého se dostával vlastně dost často a furt na něj nebyl schopný najít odpověď. Po slepu shál po kalíšku se saké, přiložil si ho k ústúm a napil se. Ani to nepomohlo. Když najednou..
[trec=sai]Ehm.[/trec]
Dostal ze sebe překvapeně, položil kalíšek a vystřelil na nohy.
[trec=sai]Samozřejmě! Přisedněte, Kuchiki-taichou.[/trec]
Přidal poklonu, během které rukou ukázal na místo před ním. Jak si kapitán začal sedat, tak se sám posadil. Trošku víc si teď vyčítal tu flašku saké, kterou si tady otevřel. To byl fakt obrázek pro kapitána, rvačka na tréninku a pak si tu po večeru popíjí. Nervózně sebou ošil v tureckém sedu.
[trec=sai]Hrajete?[/trec]
Zeptal se a podíval se na šachy před nimi. Nebyla to výzva, spíš obecná otázka na začátek nějaké konverzace. I když si byl docela jistý, že věděl proč kapitán přišel.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Kuro spokojeně přikývl hlavou, když Suki přijala jeho omluvu. Když poté zmínila, že Chieko nikdy není sama s takovýmhle společníkem, Chieko s Kurem se po sobě vzájemně podívali, načež se Chieko s náznakem nostalgie usmála. [rec=chieko]"Je se mnou...téměř odjakživa...Je to můj ochránce..." [/rec]pronesla Chieko s úsměvem. [rec=kuro]"Tak nějak jsem si jí adoptoval, dalo by se říct."[/rec] dodal k tomu Kuro pobaveně.
No a pak všichni společně pátrali a nikdo nevěděl vlastně po čem. Chieko se u toho Suki zeptala, jestli někdo něco slyšel nebo viděl, avšak Suki netušila. Za to ale Chieko prozradila, co se tak o tomhle místě říká. Místo, kam se zašívají zamilované páry, které mají lepší věci na práci, než byť jen pomyslet na kapříky v jezírkách. Chieko nejprve zmateně zamrkala, když se jí Suki zeptala, jestli rozumí. Trvalo to pár okamžiků, než jí to došlo a červenající se v obličeji přikývla, že chápe. Jak by se také nemohla nečervenat, když tu mluvili o tak intimních věcech jakými bylo držení se za ruku a možná i nějaká ta pusa!

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Netrvalo dlouho a Benjiro střetl Yoshira, který akorát odcházel z kanceláře kapitána šesté divize. Bylo to jeho první setkání od doby, kdy se stal kapitánem a sám nevěděl, co přesně od jejich nového statusu čekat. [trec=benjiro]Kapitáne Ruiychi! [/trec]Zavolal na něj neohroženě, jako kdyby konečně našel poklad. [trec=benjiro]Hledám vás kvůli povolání k vrchní kapitánce! [/trec][myslenky=benjiro]Když bude mít trochu štěstí, tak tam nepotká nejlepší dvojici kapitánů v Seireitei. [/myslenky] Pomyslel si ironicky, i když by byla sranda, kdyby ty tři museli kooperovat spolu.

Chieko, Suki -> Jeden ze zvláštních elementů mizení kaprů bylo právě to, že pachatel nezanechával vůbec žádné stopy. Žádné nikdy nenašel kapitán 6. divize, i když dlouho pátral, ale žádné jste nenašly ani tentokrát vy.


Kuchiki Yasumaru

si tedy přisedl k zástupci. Navzdory jeho obávám sám vytáhl taky láhev, kterou přidal k té Saiově. Ne že by oba ještě ani neměli oběd. Prostě shinigami life je někde jinde. Každopádně Yasumaru chvíli přemýšlel, co má dělat s těmi kalíšky, co donesl, když Sai už svůj má. Nakonec je jen tak mlčky postavil vedle těch jeho a raději se podíval na to, co měl jeho zástupce rozložené před sebou. Poznal, že jsou to šachy, ale jakožto člen striktně tradiční domácnosti se je nikdy nenaučil hrát.
"Hm, bohužel ne," přiznal tedy v odpověď na Saiovu otázku. Opravdu nevěděl, jak má navázat rozhovor z šachů na ty další věci, navíc mu přišlo dost nezdvořilé jen tak bez úvodu se dostat k hlavnímu tématu rozhovoru. "Vlastně jsem nikdy nepochopil pravidla. Strategie není moje silná stránka," podrbal se tedy na hlavě a ještě chvíli u šachů zůstal.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

hleděla do vody, zatímco si povídala s Chieko a Kurem. Nešlo jí na rozum, že opravdu nic nenajdou. Přece tu někdo něco musel nechat! Tak to vždycky v knížkách bývá, nejprve se pátrá, někdo je nepozorný a něco nechá na místě činu a už to jede! Jenže tady nic. Ten pachatel jim vůbec nešel na ruku.
Slova Chieko o tom, že ji Kuro ochraňuje, Suki skutečně dojala. Bylo to tak hezké! Upřímně jim záviděla. [rec=suki]"Škoda, že nemám takové štěstí,"[/rec] hlesla a raději sklopila oči zpátky k vodní hladině.[myslenky=suki] Třeba se mi podaří zase skamarádit s kapitánem... a nebo lépe poznám podkapitána… Třeba už nebudu tak sama na všechno.[/myslenky] Pomyslela si Suki. Kdyby své myšlenky vyslovila nahlas, tak by možná většina vůbec nechápala, jak si něco takového může myslet. V divizi byla poměrně oblíbená, na všechny se smála a nedělalo jí problém se s někým dát do řeči. Ovšem byly to všechno vztahy, které klouzaly jen po povrchu a nesahaly nikam dál. Suki si moc přála najít někoho, komu by se opravdu mohla svěřit.
Dost ale bylo hloubání, je třeba konat! Suki sebou jemně trhla, aby se zkoncentrovala, a z ničeho nic, bez nějakého varování, si vyhrnula shihakusho nad kolena a vlezla do vody. [rec=suki]"Kapříci… Ukažte se!" [/rec] volala naléhavě. Zatímco skenovala očima vodní plochu, její ruka vystřelila a chytla jednoho zbývajícího kapříka. Otočila ho tak, aby mu viděla do očí. [rec=suki]"Kde máš kamarády! Viděl jsi někoho, kapříku? Musíš nám dát znamení, abychom ti mohly pomoct!" [/rec] Ano… Bylo to trochu přitažené za vlasy, ale Suki si prostě vzala do hlavy, že kapitánovi musí pomoct!

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko smutně koukala do vody vedle Suki, zatímco si s ní ona i Kuro povídali. Byla smutná, že nic neobjevili. Její plán na dokázání kapitánovi, že není k ničemu...se moc nedařil. Když pověděla Suki, že je Kuro jejím ochráncem, zalitovala důstojnice nad tím, že ona takové štěstí nemá. Chieko se zmateně podívala na Kura a následně i na Suki.[rec=chieko] "Já... já...nejsem zrovna... ochránce...ale...ale..." [/rec]začala Chieko ale rychle ztrácela odvahu a sebedůvěru, jestli někdo jako ona je hodna Suki nabídnout, že tu pro ni bude, když bude potřeba. Bylo to moc troufalé? Vždyť se znali jen chvilku... Ale i tak si ji za tu chvilku Chieko oblíbila. Byla milá a přátelská a taková energická. Kdyby ji Chieko měla k něčemu přiřadit, bylo by to sluníčko.
[rec=kuro] "Chieko je dobrá posluchačka a ne, že bych se chlubil, ale já umím celkem dobře dávat rady...a sekat drápky, když je třeba..." [/rec]dodal k tomu i Kuro, aby trochu zachránil paniku Chieko, která tam prudce souhlasně kývala hlavou.
A pak Suki Chieko s Kurem skutečně šokovala, když si vyhrnula nohavice, skočila do jezírka a jako zkušený medvěd grizzly chytla kapříka, jako by to dělala každý den. Oba na ni vyjukaně zírali a Chieko dokonce i s otevřenou pusou. Chieko se po chvíli vzpamatovala.[rec=chieko] "T-Taiketo-san...vždyť nastydnete...!"[/rec] zavolala za ní starostlivě, zatímco Kuro přemýšlel, co to jen s touhle divizí je.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Hodně ho překvapilo, když kapitán položil láhev saké vedle té jeho. Dokonce měl i kalíšky. To by mu měl asi nalít, ne? Nebo se zeptat? Ne, však to je jasná výzva k nalití. A tak vzal Sai svůj druhý prázdný kalíšek a nalil tam ze své láhve saké.
[trec=sai]Tady, nabídněte si ode mě, ať nemusíte otevírat vlastní.[/trec]
Pravil směrem ke kapitánovi během toho, co před něj pokládal naplněný kalíšek. Nevypijou přeci další flašku, nebo..?
[trec=sai]Vlastně si stačí jenom zapamatovat pohyby jednotlivých figurek a cíl hry, což je vyřadit figurku krále. Ta je tady, vedle královny, která drží barvu a proto začíná na tomhle poli.[/trec]
Rozpovídal se trochu Sai a během toho ukazoval kapitánovi figurky, o kterých zrovna mluvil.
[trec=sai]Existuje hrozně moc taktik, jsou o tom sepsané celé dlouhé knihy, ale na to mě neužije. Prostě hraju, jak mě to zrovna napadne. Je v tom i větší kouzlo, takovej zápas šachů kolikrát hodně o člověku poví. Ah, ale to jsem se zapovídal. Určitě jste za mnou nepřišel kvůli debatě o stolní hře.[/trec]
Přerušil Sai sám svoje téma. Chtěl se k tomu radši dostat hned, než tady vést rozhovor s kapitánem, poznávat se a pak zjistit, že je přeřazený někam jinam nebo něco takového.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Se SpiritPhonem v ruce si to pomaličku kráčel po nádvoří šesté divize, když v tom byl osloven hlasem, který by na tomhle místě nečekal.
[rec=yoshiro]"Genji-san,"[/rec] věnoval mu překvapený pohled a vrátil telefon zpátky do tašky. [rec=yoshiro]"Ah, rozumím, změna programu. Něco, co bych měl vědět, než zamířím za vrchní kapitánkou Shounagon?"[/rec] Třeba čeho konkrétně se to týká? Nepřekvapilo by ho, kdyby měl nějaký problém a šel by si pro seřvání jak dítě, které zase neposlechlo rodiče a něco vyvedlo. Nebylo by to rozhodně poprvé.
[rec=yoshiro]"Víte mimochodem, že existují jednodušší způsoby, jak někoho kontaktovat, že ano, Genji-san?"[/rec] Ťuknul si na tašku, aby Benjirovi připomněl, co měl před chvílí v ruce.

Suki, Chieko -> Kapr byl hodně překvapený. Neměl od dnešního dne vůbec žádná očekávání, přesto ho vývoj událostí šokoval. Mrskal sebou, otevíral a zavíral tlamku a poulil na Suki kapříkové oči. Bylo na nich poznat, že viděl věci. Tolik věcí. Ale bohužel byl naprosto němý... takže byl odsouzený k tomu, že si celé svoje svědectví vezme jednou do hrobu, a s tím, jak se věci měli, to možná ani nebude trvat zas tak dlouho.


Kuchiki Yasumaru

Sledoval, jak mu Sai nalil, ale nenapil se. Místo toho zaujatě poslouchal, když mu zástupce začal vykládat o hře, kterou měl před sebou. Od Saie to znělo celkem zajímavě a snad i jednoduše. Možná by bylo snazší znova se pokusit se šachy naučit než začít mluvit o tom, co měl na srdci. Ovšem i Sai rozuměl, že si nepřišel povídat o hraní, jakkoli si Yasumaru přál, aby to tak bylo.
"Máte pravdu, Yashida-san," pokýval tedy Yasumaru hlavou, jak se odhodlal konečně dostat k jádru věci. Zvedl pohled k zástupci, ovšem v tu chvíli si všiml něčeho, co opět odvedlo jeho pozornost. "Kde máte náušnici? Sundal jste ji?" zeptal se překvapeně. Až pozdě mu došlo, že to asi není jeho věc, ale prázdná dírka v Saiově uchu vypadala smutně. Yasumaru sám by si netroufl ani ostříhat si vlasy, ale mrzelo by ho, kdyby Sai cítil, že kvůli tradičnosti divize musí nějak omezovat svůj vzhled.

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Překvapilo ho, jak moc je vychillovaný, jako kdyby snad neměl žádné problémy. [myslenky=benjiro]Měl by si vědět, že snídá pouze dvě věci - šumák a kapitány a nic mezi tím. [/myslenky]Pomyslel si ironicky, ještě před tím než mu odpověděl. [trec=benjiro]Nesdělila mi specificky nějaký důvod, ale další dva kapitáni už byli povoláni.[/trec] Pověděl už o dost víc energicky než před chvílí, kdy se cítil, že se mu chce skoro spát. [trec=benjiro]Způsoby komunikace jsou mi známi, ale berte to jako znamení úcty, když pro vás poslala někoho přímo.[/trec] Těžko říct, jestli v tom byla úcta nebo její odpor k nových technologiím, ale Benjiro si to radši takto maloval. Mohl taky poslat pekelného motýla, ale slyšel, že z nějakého důvodu už se to preventivně nedělá.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Kapitán potvrdil jeho slova o jiném úmyslu, že debatě o šachách. Sai tam stál, připravený slyšet cokoliv. O celé věci příliš nepřemýšlel od doby co se taky poseděl se šachami, ale jednu věc si ujasnil. Praštil by Souchiho znova, to co řekl Taiketo-san nemohl jen tak přejít a nehodlal se za to omlouvat. Bylo to ve špatný okamžik, protože tam zrovna slídila devátá divize, ale uděal by to zase. Určitě. Kaitán ho však uzemnil něčím úplně jiným.
[trec=sai]Náušnici?[/trec]
Zopakoval nevěřicně a rukou vystřelil ke svému uchu. Náušnice zde opravdu nebyla.
Sakra, musel jsem jí někde ztratit. To byla moje oblíbená.
[trec=sai]Musela mi vypadnout když jsem se na cvičišti ohnal po Sou...[/trec]
Najednou se zastavil, protože sám bez úmyslu došel k dnešnímu incidentu. Alkohol, stačilo se nehlídat tak moc jako normálně a bum. No ale náušnice! Musel jí ztratit tam, za celý den žádný jiný rychý pohyb nedělal. Byla tedy šance, že jí na cvičišti ještě najde?

Kuchiki Yasumaru

nevěděl, jakou sentimentální hodnotu pro Saie jeho náušnice měla, takže místo aby okamžitě vyskočil a běžel ji hledat, navázal na změnu tématu, která se mu zrovna nabídla.
"O tom jsem vlastně chtěl mluvit," chytil se toho rychle. "Totiž... chtěl jsem se vám omluvit, Yashida-san. Uvědomuju si, že moje chování nebylo nijak zvlášť... velitelské. Kapitánské. Užitečné." Hledal zo správné slovo, ale vlastně to platilo pro všechno, co řekl. Snažil se u toho Saiovi dívat do očí, aby věděl, že to myslí vážně a chce se do budoucna polepšit, i když sám nevěděl, jak to udělá.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Náušnice zrovna měla slušnou sentimentální hodnotu, ale nemohl tady kvů tomu vyšilovat. I když byl nervózní a musel na to myslet. Už jen fakt, že byl úplně bez náušnice ho rozhodil. Z myšlenek ho dostal až kapitán, který se měl konečně k tématu. A nebo taky ne.
[trec=sai]No, to jste mě zaskočil. [/trec]
Dostal ze sebe dost překvapeně a nervózně si rukou prohrábl vlasy, lehce si je tak upravil a hodil zase všechny na tu jednu správnou stranu.
[trec=sai]Nemusíte se omlouvat, Kuchiki-taichou. Víte, sám jsem o tom s vámi chtěl mluvit. Nechtěl jsem se ovšem omlouvat, s tou ránou furt souhlasím. Souchi není špatnej chlap, ale momentálně není na dobrém místě a potřeboval trochu probrat. Nebo minimálně aspoň vysvětlit, že jsou hranice  které nemůže jen tak překročit. A není v divizi jediný, víte..[/trec]
No, samozřejmě že to musel kapitán vědět. Respekt v divizi prostě úplně neměl. Chtěl se napít ze svého kalíšku saké, ale už ho tady během povídání zase nějak ucucal. Možná proto byl otevřenější, než by před členem tak důležitého rodu byl. A taky tam teda hrál velkou část fakt, že se jednalo zrovna o Yasumara. Ale to se připouštělo blbě.
[trec=sai]Víte, chci tím říct. Možná se občas stanou věci, které nejsou úplně hezký. Ale jsou nutný, pro správný chod divize. Potřebuju vědět, že mi v tomhle rozumíte a nebylo to jen nějaké honění trika.[/trec]
Sáhl po svojí flašce a nall jí do vsého kalíšku, potom se natáhl a chtěl dolít i kapitánovi, ale ten měl svůj kalíšek pořád plný. Sai pohlédl na kapitána, na jeho plný kalíšek a zase na kapitána.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]"Jestli už povolala další dva kapitány a čeká se na mě, tak bych si měl asi pořádně pohnout, co?"[/rec] Tohle dost věcí poměrně hodně komplikovalo, ale pokud si pro něj takhle kapitánka Shounagon poslala, tak přes to prostě nejel vlak. Byla šance, že mu chce kapitánka jenom něco sdělit nebo mu vynadat a v takovém případě by se mohl celkem rychle vrátit k tomu, co dělal, ale taky byla šance, že po něm něco bude chtít a trochu se to protáhne. V takovém případě musel doufat, že jeho členové zvládnou všechny úkoly bez něj. Nahlas si povzdychl a pokrčil rameny.
[rec=yoshiro]"Beru vás v tomhle za slovo a vážím si toho, Genji-san. Rád jsem vás viděl. Neprodleně se vydám na cestu."[/rec] Kývl na blonďáka hlavou a potom tedy vyrazil.

>>>> 1. divize

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

možná byla ještě zblázněná z toho, jak na ni Kuro promluvil, že si najednou vzala do hlavy, že jí každé zvíře musí odhalit svá tajemství. Bohužel kapřík si to nemyslel a mlčel… Jako ryba. Suki se cítila zklamaně, vážně chtěla kapitánovi za každou cenu pomoci, ale vypadalo to, že moc nezmůže. S omluvným výrazem se sehnula blíže k vodní hladině a opatrně kapříka pustila zpátky. [rec=suki]"Promiň, snad jsem ti neublížila,"[/rec] hlesla smutně a zadívala se zpátky na Chieko a Kura. Naštěstí než se vřítila do vody a dostala ten šílený nápad, bedlivě poslouchala, co jí Chieko a Kuro říkají, takže mohla navázat na konverzaci. Znělo to trošku jako nabídka přátelství? Suki si nebyla jistá, rozhodla se tedy, že se dál bude chovat mile a přívětivě, a uvidí, jak se to celé vyvine. Třeba bude mít nové kamarády! Takové pořádné!
[rec=suki]"Nekonome-fukutaichou, nebojte se, já jsem celkem otužilá,"[/rec] zazubila se už opět vesele a pomalu se brodila ven z vody, [rec=suki]"doufala jsem, že se něco dozvíme. Chtěla jsem vám pomoci."[/rec] dodala s nadějí v hlase. [rec=suki]"Myslím, že kamery by šly nejspíš umístit tady,"[/rec] řekla dívajíc se na nejbližší strom, který vypadal, že má větve v ideální výšce.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Suki na snažení Chieko ani slova Kura nijak neodpověděla, z čehož Chieko trochu posmutněla. Asi skutečně nebyla worthy nabízet přátelství nebo alespoň podporu někomu jako Taiketo-san.
Neměla však moc času na smutek, jelikož Suki zčista jasna skočila do jezírka a vyhrábla tam kapříka, kterého začala vyzpovídávat. Nebylo se tedy čemu divit, že její smutek nahradilo čiré šokování a překvapení a následně i starost o Sukiino zdraví. Ne to mentální, ale fyzické. Co kdyby nastydla a skončila v nemocnic?!
Tak jako tak Suki propustila kapříka a ujistila Chieko, že je celkem otužilá. To Chieko částečně uklidnilo ale i tak, jeden nikdy neví. [rec=kuro]"Z toho si nic nedělejte, Taiketo-san. Kapry je velmi těžké rozmluvit. A když už se rozmluví, tak hrozně mumlají, že jim ani není rozumět..."[/rec] pronesl k Suki povzbudivě Kuro, jakožto znalec zvířecích řečí.
Chieko se podívala na strom, na který Suki ukazovala a rozzářila se. [rec=chieko]"To vypadá...jako dobré místo!"[/rec] odvětila zvesela. Pak ale zase trochu posmutněla.[rec=chieko] "...jen...žádné u sebe... nemám..." [/rec]dodala k tomu ještě.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

vylezla na břeh s úplně mokrýma nohama. Chvíli přemýšlela, co bude dělat, protože u sebe nemá žádný ručník, a nakonec se rozhodla, že prostě bude mít chvíli bosé nohy a počká až oschnou. Skutečnost, že trochu zazdila Chieko jí zpočátku nedocházela. Ten nápad s kaprem se jí zrodil v hlavě rychle a vytěsnil všechno ostatní. Když ale stála na břehu a její myšlenky se měly čas trochu uklidnit a vrátit se k předchozí konverzaci, začínala mít pocit, že něco šeredně pokazila. [rec=suki]"Nekonome-fukutaichou… Kuro-san, já… J-já bych s vámi ráda samozřejmě chtěla… Pokud… Pokud tedy jste to tak mysleli, než jsem vletěla do vody… Strávit čas, třeba někdy zajít na č-čaj,"[/rec] zadrhávala se Suki s očima upřenýma do země. Najednou ji chytla strašná panika. Co to zase udělala proboha?! Oni ji chtěli povzbudit a teoreticky nabídnout společnost a ona vůbec nic neřekla! Suki bylo mdlo, navenek na sobě nedala nic znát, začala si jen okusovat ret.
[rec=suki]"A to asi nevadí? Když se spolu domluvíme, kde ty kamery budou, může je pak instalovat někdo z vaší divize?"[/rec] navrhla a snažila se nemyslet na to faux pas. Sukiina mysl ale byla dneska roztěkaná, v hlavě se jí zrodil mezitím další nápad. [rec=suki]"Kuro-san, a vy byste ty kapry nerozmluvil? Kdybych ho vytáhla zase z vody…"[/rec]

Kuchiki Yasumaru

"Já vám rozumím, Yashida-san," potvrdil, i když Saiovo prohlášení ho trochu znepokojilo. Že by se měly dít nějaké další nepříjemné věci? "Nevím, co se stalo, ale věřím vám, že jste se zachoval správně. Neberte to ovšem až tak osobně. Souchiho problém není s vámi nebo divizí, nelíbí se mu hlavně poměry v naší rodině. Které se na divizi vždycky odráží. Kdyby bylo možné jeho respekt získat nějakou tou ránou do zubů, bylo by to jednoduché... I když bych si přál, aby to šlo vyřešit nějak naprosto klidně a mírumilovně," přiznal na závěr. Na to se napil sake. Moc mu nechutnalo, ale nevěděl, jestli to je jen problém toho Saiova nebo mu prostě nechutná žádné. Povzdechl si, protože mu bylo jasné, že jeho pacifistické představy se nikdy nemůžou uskutečnit.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Suki vylezla z vody a vypadala trochu rozpačitě. S pohledem upřeným do země se zadrhávala, když k Chieko s Kurem promluvila. Bylo to, jakoby si na chvíli prohodili role. Chieko na ni nejprve zmateně a zvědavě hleděla, zatímco jí pozorně poslouchala. Pak se jí na tváři ale objevil široký moc hezky úsměv a celá se jakoby rozzářila, jak jí došel význam Sukiiných slov. [rec=chieko]"Já...já...! Zbožňuju... čaj.... Teda...ráda půjdu...a chci...!"[/rec] vyhrkla Chieko něco, co mělo být kladnou, i když nervozitou velmi zmatenou odpovědí. Zdálo se, že by si skutečně Chieko poprvé v životě dokázala najít kamarádku. Kuro u toho souhlasně přikyvoval.
Poté se Chieko tak trochu zarazila a natáhla k Suki ruku. [rec=chieko]"Já...jsem Chieko..."[/rec] pronesla nejistě nabídku k říkání si křestním jménem. Nešla na to moc rychle? Nebylo to nezdvořilé? Nikdy tohle nedělá, tak netušila, ale Nori-san to tak také dělal, když se seznámili...
No a pak Suki ukázala na strom a Chieko prožila horskou dráhu emocí, když z nadšení z nalezení místa pro kameru přešla k smutku z toho, že vlastně žádnou kameru nemá. Suki ale měla další skvělý nápad, kterým to vyřešit a tak se Chieko vrátila znovu k radosti a souhlasně prudce přikývla.[rec=chieko] "Pravda...!"[/rec] odvětila a vytáhla svůj notes, aby si do něj tohle místo poznamenala a případně pak i nějaká další.
Když se Suki Kura zeptala, jestli by dokázal kapra rozmluvit, kocour překvapeně mrkl. [rec=kuro]"O tom silně pochybuju. Navíc tím těm kaprům ubližujeme...Je to pro ně jako škrcení..." [/rec]odpověděl kocour Suki.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

[trec=sai]Nevidím do dění ve vaší rodině, Kuchiki-taichou. Chápu, že se její vliv na chodu divize silně odráží, přeci jen jsem toho docela živoucím důkazem, ale musí být nějaké hranice. Věřím, že se to obejde už bez dalšího rozdávání ran. Získat si ale Souchiho respekt bude potřeba i jinak, než hrubou silou. A na to bude potřeba čas, ale do té doby to nemusí být vždy příjemné.[/trec]
Rozpovídal se Sai trochu více než měl v plánu a sám si zase ucucnul ze svého kalíšku saké. Nebyla to ta nejvyšší kvalita, ale určitě šlo o nadprůměrnou láhev a tak šlo zřejmě o kapitánovu samotnou nechuť k tomuhle alkoholu.
[trec=sai]Vaše myšlenka je moc hezká, ale bohužel mám strach, že svět bez násilí je nemožný. A někdy trochu násilí může zabránit většímu násilí. Nemyslím tím přímo dnešní situaci, tam by bez mého přičinění k žádnému násilí zřejmě nedošlo. Mluvím tak obecně..[/trec]
Sai se najednou natáhl a začal přendavat figurku bílého koně. Tu následně vyhodil černým střelcem. Na uvolněnou pozici přesunul bílou věž, pravou rukou si podepřel bradu a ze zbytečně velké blízkosti zíral na desku.
[trec=sai]Hmm, omlouvám se.[/trec]
Dostal ze sebe, když zase žil mimo herní desku.
[trec=sai]Možná jsme ale přišli na první věc, ve které vám jako zástupce můžu být užitečný. Byl jsem v konfliktu velkou část života, tak už se v nich umím docela pohybovat.[/trec]
Zvedl svojí láhev a gestem ruky naznačil kapitánovi, aby dopil co mu nalil, protože jde nalévat znovu. Sai moc dobře věděl, že má u alkoholu problém s tím, že po pár skleničkách to do něj začne padat víc a víc. Prostě mu tak jako zachutná. Ale taky měl v hlavě hranici, kterou nehodlal překročit a věděl, že je ještě daleko od ní. Pohyboval se přeci jen na hodně místech, kde byl alkohol a nesměl tam udělat ostudu.