Prostory 6. divize

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Naprosto neměl ponětí, že si ho někdo fotí, nebo že ho sleduje. Byl rád, že našel malé místečko kde měl trochu klídku. Nikdo tu nehlučel...na chvíli žádné povinnosti, žádný shon. Nikdo po něm nic nechtěl mohl jen ležet a odpočívat...
A stejně...mu do myšlenek vplouvaly události, které mu nedaly spát.
[myslenky=daisuke]Kam se ty věci mohly podít...někdo...si přece něčeho musel všimnout...někdo musí něco vědět...[/myslenky]
Jeho unavený mozek se jako můra upnul na tu záhadu, kterou nepobíral a odmítal se jí pustit.
[myslenky=daisuke]Ale vyhořela mi všechna vodítka...kdo by tak mohl mít potřebu krást obvazy, pudr na opruzené pozadí nebo hypermanganový prášek?[/myslenky]
Mozek se zakousnul a odmítal pustit...už mu zase jel na plné obrátky a odmítal dát Daisukemu chvíli klidu.
Opět se posadil.

[myslenky=daisuke]Jak mám jako prošmejdit celou divizi a najít ty chybějící zásoby? To se prostě nedá najít...nebo to nechat plavat?! NE! Co by si pomyslela kapitánka...zástupce kterému se divize hroutí pod rukama jen co kapitánka vytáhne paty na misi...to tak hrálo...ne...musel na to přijít.....za kazdou cenu...ale jak? JAK?? JAAAAAAAK![/myslenky]

[trec=daisuke]Do prkýnka dubovýho, tohodle srabu mi byl čert dlužnej to nemůžu mít chvíli klidu SAKRA![/trec] Poslední slova už si sice pro sebe, ale nevědomky řval na celé okolí. Pak ho popadla vlna vzteku, sebral z země kámen a mrštil jím vztekle do jezera až se ozvalo hlasité žbluňknutí.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

A kapitán mu připomněl něco, co už ho dávno kvůli alkoholu netrápilo. A teď ho to zase začalo trápit. Jeho náušnice. Trochu nervózně se poškrabal za uchem a spustil.
[trec=sai]Nó, ono by bylo asi výhodnější vyrazit předem a za světla kvůli zajištění nejlepšího sledovacího místa. Ale přiznám se, že bych se vůbec nezlobil, kdyby jsme to vzali přes cvičiště. Musel jsem jí podle mě ztratit tam při nějakém rychlejším pohybu.[/trec]
Kdyby kapitán řekl, že jdou prostě k jezírku tak by s tím neměl nejmenší problém a šel by. Měl ale takovej pocit, že kapitán svolí k hledání náušnice.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

Chieko zmateně sledovala podkapitána čtvrté divize. Kuro se pro změnu tvářil zvědavě. Mezitím na křoví Hijikata namířil jednu z kamerek.
Tak jako tak Hijikata upozornil, že tady jejich práce končí, jestliže jí mají udělat nenápadně, jak zněly pokyny kapitána. Na vyzvání přesunout se opodál, Chieko souhlasně přikývla a následovala ho tedy pryč.
Při jejich menší procházce se Hijikata opět vrátil k předchozímu tématu o recenzích. [rec=chieko]"A-ano....také."[/rec] odpověděla mu na otázku. Napsali s Kurem spousty recenzí. Cukrové potěšení, U Vysmátého Arrancara, U Severní brány a dokonce i grill restaurace 13, kde Kurova recenze jejich grilovaných ryb byla velmi populární. Na všechna tato místa tahle dvojice napsala několik recenzí, plus i na některá jiná méně známá místa. Jeden podnik dokonce kvůli Kurově recenzi i zavřeli, když odhalil čerstvost surovin, se kterými tam nakládaly...
Zatímco Chieko byla ponořena do svých myšlenek, ozval se z křoví křik následované hlasitým žbluňknutím, jak kámen dopadl na vodní hladinu jezírka. Chieko z toho polekaně nadskočila a poplašeně se otočila za tím zvukem. Pak se podívala na Hijikatu vedle sebe.
[rec=kuro]"Možná mu přeskočilo..." [/rec]nadnesl Kuro možné vysvětlení podivného chování podkapitána čtvrté divize.

[name=hijikata]Hijikata Toshiro[/name]

[rec=hijikata]"Takže to vlastně bylo takové vaše volání,"[/rec] pronesl zamyšleně. [rec=hijikata]"Devátá divize potřebuje talentované lidi..."[/rec] Odmlčel se a obrátil pohled na Kura. [rec=hijikata]"A také kocoury samozřejmě. Můžete mi říct, jak to funguje?"[/rec] začal rukama ukazovat z Chieko na Kura a naopak. [rec=hijikata]"Myslím články od Černého kříže."[/rec] Kočky měly jisté fyzické nedostatky v tomhle ohledu a jeho zvědavost nad ním v téhle situaci zvítězila, což se moc často nestávalo. Tihle dva ho prostě hodně zaujali.
Z konverzace ho však vyrušil křik zástupce ze čtvrté. Hijikata sebou trhl a otočil se zrovna v momentě, kdy Daisuke házel kámen do rybníku. [rec=hijikata]"Možná se je nejdřív snaží omráčit, aby se nebránili?"[/rec] Podělil se nahlas o své myšlenky.

Kuchiki Yasumaru

byl po pravdě jen rád, že může trávit čas s někým, kdo ho neustále nekomanduje, a líbila se mu představa, že by mohl Saiovi taky s něčím pomoct, když už zaostával v roli kapitána. Mohl by mu tím taky oplatit, že ho pravděpodobně okrade o nějaký spánek nočním číháním na zloděje.
"Tak pojďme. Půjdeme přes cvičiště," potvrdil a zvedl se. Stále se mu trochu točila hlava, ale udržet rovnováhu zvládal. V rychlosti se rozloučil s dědečkem, který provozoval stánek. Ne že by s ním nechtěl trávit čas, ale všechny jeho historky už znal nazpaměť a raději bude trávit čas s někým, kdo si ho neplete s jeho prapradědou.
Yasumaru potom vyrazil zpět na pozemky šesté divize, tentokrát už se neplížil.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

A kapitán Saie tentokrát ničím nepřekvapil a odsouhlasil, že se na místo jejich určení vydají přes cvičiště, kde probíhalo ranní bušení.
[trec=sai]Děkuji, kapitáne.[/trec]
Sklopil hlavu a s rozzářenýma očkama pohlédl na kapitána před tím, než se ujistil že mají všechno a mohou teda vyrazit. Dostali tedy od pána i dango, Sai mu věnoval ještě viditelnou poklonu, a vyrazilo se.
[trec=sai]Víte, tohle byla první náušnice, kterou mi kdy matka pochválila. Byla hrozně proti tomu, abych si nechal píchnout ucho. Připadalo ji to zbytečně extravagantní, ale tahle náušnice ji z nějakého důvodu změnila na celou věc pohled. Proto je pro mě celkem speciální.[/trec]
Prozradil cestou na cvičiště svému kapitánovi. Normálně neměl ve zvyku vyprávět takové věci prakticky neznámému člověku, ale s kapitánem cítil nějaké speciální spojení a vůbec mu nepřišlo, že se mezi sebou baví jenom takovou chvilku. A taky alkohol, ach ten alkohol.

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name]

Bylo by opravdu zajímavé, kdyby se Nori dostal na druhou stranu foťáku. V té pozici totiž obvykle nebyl, když nepočítal nějaké ty pokusné fotografie kapitána 9. divize. A i tak to většinou vyšlo jako rozmazaná čmouha. Asi by z toho dostal nějaký kolaps a tak.
Papu nervozitu vnímal, ale taky naprosto ignoroval. Copak za to mohl, že někdo jeho inteligence se narodil ve zvířecím těle?
[rec=papu]"Joo... tak jaro..." [/rec]pravil protáhle a naprosto zaujatě. Škoda, že se mu nedokázal zobák zkroutit do širokého úsměvu. Ale jiskra v jeho oku napovídala dost. [rec=papu]"Doporučím mu studenou sprchu, hned jak tu skončíme. Nebojte se, Taiketo-san," [/rec]pokračoval provokativním tónem Papu. Papu pak přešel na samolet, přeci se nebude nechávat vláčet po schodech či žebříku. To nechá dvounohým.
Nori zatím trochu vychladl, foťák odložil stranou a více se soustředil na úkol. Musel najít nejvhodnější místo. Čekal nejvyšší budovu v divizi a místo toho dostal... šmajchlkabinet. [rec=nori]"Sem udělala nájezd osmá divize nebo jak si to máme vysvětlit?" [/rec]zeptal se operativně, zatímco se snažil vytlačit z hlavy myšlenky, že si ho sem Suki zatáhla zcela úmyslně, byť to určitě nebyla pravda. Ale jaro bylo mocné... i když byl třeba říjen.
[rec=nori]"Jo... žebřík,"[/rec] řekl po krátkém myšlenkovém restartu. Vyrazil tedy nahoru, kde si našel nějaký kout, kde začal rozkládat vybavení. Byl to vlastně takový minipočítač, ke kterému měl dráty připojenou anténu, která se pak měla šoupnout na střechu.
[rec=nori]"Víte, že je docela překvapivé, že místo obvyklých záležitostí řešíme... ztrátu kaprů. Jeden by řekl, že shinigami nemají, co na práci. Co si o tom myslíte?"[/rec] zeptal se nenuceně, zatímco si tam zapojoval a aktivoval svoje. [rec=nori]"Účastníte se taktéž divizních oslav?" [/rec]neodolal ovšem otázce na to místo, kterým procházeli. Jak často tam asi hýřila ona?

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

Chieko s Kurem si povídali s Hijikatou o jejich recenzích a přijetí do divize. Chieko sama pořád moc netušila, proč si jí vlastně kapitán vybral. Nepřipadala si jako nějaký spisovatelský talent nebo že by její recenze byly něčím výjimečné. I přes to, že jí v tomhle směru kapitán chválil, když jí vysvětloval, proč si jí zvolil. Bylo to ale na pozici podkapitánky?
Hijikata se Chieko s Kurem zeptal, jak tyhle články Černého kříže vlastně fungují. Což byla dobrá otázka, protože kočky neměly ruce, aby mohly ťukat na SpiritPhonu zprávy, natož celé recenze. [rec=kuro]"Zcela jednoduše."[/rec] začal Kuro, jakoby to bylo přeci naprosto jasné. [rec=kuro]"Diktuju Chie, co má psát a ona to za mě na mém profilu naťuká. Kdyby SpiritPhony měli rozpoznávání hlasu nebo alespoň převod hlasu na text, bylo by to o dost jednodušší..."[/rec] odpověděl kocour důstojníkovi.
V tom do jezírka s podkapitánovým křikem dopadl kámen. Zatímco Kuro pochyboval o podkapitánově duševním zdraví...a že nebyl první osobou toho dne, u které v tomhle ohledu váhal...nadnesl Hijikata možnou teorii o nebránících se kapřících. Chieko se po něm šokovaně podívala. Bylo to tak? Mohl být podkapitán oním zlodějem. [rec=chieko]"M-myslíte?"[/rec] pronesla, zatímco myslela na ty smutné kapří rodinky a převážně pak na to, jestli ten kámen nějakého z pozůstalých trefil.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

[rec=suki]"A to mi zase přijde moc drsné,"[/rec] zaculila se Suki na Papua pobaveně a v očích jí hrály jiskřičky stejně jako jemu. Opravdu jí to polichotilo, teď už o tom nebylo pochyb.
Potom se už snažila soustředit na jejich úkol, v hlavě se napomenula a snažila se držet všechny myšlenky na uzdě. Ale jelikož je měla většinu času rozlítané, dalo to pořádnou práci.
Vůbec se Noriyukimu nedivila, že pochyboval o tom, jestli tohle místo skutečně patří do 6. divize. Suki byla sama překvapená, co se tu muselo odehrát. [myslenky=suki]Tady snad pil Souchi nebo co…[/myslenky] Napadlo Suki najednou, ale byla to asi hloupost. [rec=suki]"Já… Popravdě vůbec nevím, Shirogane-san, nechám to tu uklidit. Nejspíš to udělal nějaký nešťastník, možná měl těžký den,"[/rec] řekla Suki soucitně, zatímco očima kontrolovala prostor. Pak se společně s Noriyukim přesunula do dalšího patra.
[myslenky=suki]Shirogane-san má pravdu… Podle mě se tu totiž vůbec neřeší primárně kapři, jde o něco zcela jiného…[/myslenky][rec=suki]"Já…"[/rec] nadechla se Suki a bezděčně si namotala na prst pramen svých vlnitých vlasů. V hlavě mezitím formulovala, jak to nejlépe podat, ale zároveň nikoho neurazit, ani nepohoršit. [rec=suki]"Nejsem si jistá, proč řešíme zrovna tohle. Je pravda, že Kuchiki-taichou má kapry velmi rád, moc mu na nich záleží,"[/rec] udělala krátkou pauzu a při zmínce o Yasumarovi se jemně usmála, [rec=suki]"jsem ráda, že 9. divize nabídla, že kapitánovi pomůže. Je to od vás moc hezké… [/rec] řekla Suki a nejistě zvažovala, jestli v promluvě pokračovat dál, ale nedalo jí to. Musela to říct. [rec=suki]"Pokud tady budeme skutečně sledovat jen kapry…"[/rec] dodala a na čele jí vyskočila drobná vráska. Suki byla v tomhle ohledu prostě paranoidní. Měla obavu, že se celá ta situace obrátí proti nim. Jak ji to napadlo? Těžko říct, prostě to tak cítila.
Když Noriyuki změnil téma a vrátil se k oslavám, lehce pozvedla obočí. [rec=suki]"No… Jsem důstojnice, divizních oslav se samozřejmě účastním,"[/rec] řekla a dělala jakoby neporozuměla úplně otázce. Ve skutečnosti rozuměla moc dobře.

Noriyuki > Noriyukiho konverzaci se Suki přerušilo zavibrování/zazvonění jeho SpiritPhonu, na který mu přišla zpráva od kapitána Ruyichiho, že má do třiceti minut dojít k bráně Senkaimon, odkud vyrazí na společnou misi.

[name=hijikata]Hijikata Toshiro[/name]

[rec=hijikata]"To mě mohlo napadnout,"[/rec] zasmál se trošku sám nad sebou. [rec=hijikata]"Jsem si jen říkal, jestli mě mluvící kocour nepřekvapí ještě něčím,"[/rec] doplnil.
Zpátky ale k vrchnímu podezřélému případu mizejících kaprů. Hijikata nechtěl rozhazovat žádné rozsudky, ale rozhodně to pro Daisukeho nevypadalo dobře. [rec=hijikata]"Ať je to jakkoliv, budeme mít videozáznam. Z toho zjistíme, jak se věci mají. Pokud bude vše naznačovat tomu, že je naše momentální podezření oprávněné, vyslechneme si, co nám k tomu řekne sám zástupce Suteinu."[/rec] Tradiční postup, se kterým Chieko nejspíš ještě nebyla seznámená.
Krátce po tom, co Hijikata domluvil, Chieko upozornil SpiritPhone, že jí přišla zpráva. Byla od kapitána a psal jí, že má do třiceti minut dorazit k bráně Senkaimon.

Kuchiki Yasumaru

si v chůzi směrem na cvičiště vyslechl Saiův příběh.
"To je hezké," ohodnotil to a myslel to upřímně. On sám nikdy o náušnice zájem neměl, ale zároveň neměl ani nic proti nim. Doufal, že se jim podaří tu Saiovu objevit, když byla pro něj tak moc důležitá. Sám až moc dobře chápal, co může znamenat pro dítě přijetí od jeho rodičů.

Jelikož cvičiště nebylo daleko od budovy divize, netrvalo jim dlouho na něj dorazit. Momentálně tam nikdo netrénoval, takže byly dobré podmínky pro hledání.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name] a [name=kuro]Kuro[/name]

[rec=kuro]"Pár triků bych ještě měl, ale ty na první schůzce nevytahuju." [/rec]odvětil Kuro na Hijikatova slova.
Jejich pozornost poté však upoutal křik vycházející ze křoví a následné vhození kamene do jezírka. Ať už byly úmysly podkapitána čtvrté divize jakékoliv, kdokoliv by souhlasil s tím, že se rozhodně choval příliš podezřele. Hijikata poznamenal, že budou mít videozáznam, ať už je podkapitán únoscem kaprů či nikoliv a podle toho se to pak bude řešit. Chieko chápavě přikývla. Ano, s tímhle postupem ještě seznámena nebyla, takže byla Hiikatovi vděčná, že jí to objasnil.
No a pak Cieko zavibrovala kapsa s jejím SpiritPhonem. Vyndala ho z kapsi a zadívala se na text zprávy od kapitána Ruyichiho a zarazila se. [rec=chieko]"M-mise?"[/rec] pronesla překvapeně. Na moc misích za svou dlouhou shinigami kariéru nebyla. Sama ani nevěděla proč. Možná na ní prostě jen zapomněli. [rec=kuro]"Třicet minut není moc na přípravu..."[/rec] poznamenal Kuro. To v Chieko vzbudilo paniku, která na ní zcela jasně byla vidět stejně jako fakt, že pořádně netuší, co má dělat. Mohla odtud jen tak odejít? Musela si sbalit pár věcí, o kterých ještě pořádně ani nevěděla, co vlastně si potřebuje sbalit. Navíc si v deváté divizi ještě ani nestihla vybalit kufr, takže všechno bude muset hledat v něm. A na všechno měla jen třicet minut, do kterých se musela vejít i cesta do devítky a pak k Senkaimonu.  [rec=kuro]"Hádám, že budeme muset jít, aby si Chie stihla sbalit. Vrátíte se s námi do devítky, Hijikata-san? Budeme ale muset běžet, jestli to máme stihnout..."[/rec] pronesl kocour a podíval se na důstojníka, zatímco Chieko vypadala vystresovaně. Ať už ale Hijikata odpověděl jakkoliv, tak se Chieko rozeběhla směr devátá divize, až při tom málem zakopla o vlastní nohy. Jediný rozdíl byl v tom, jestli se před tím rozloučila s důstojníkem či až po návratu do divize.
Z divize se poté, co si s Kurovou pomocí sbalila své věci, přesunula k Senkaimonu.

>>> Brána Senkaimon a okolí

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name]

Papu samozřejmě Norimu přál jen to nejdrsnější, protože pak si bude zase více hledět jeho a ne téhle pěkné důstojnice. On tohle naštěstí moc neřešil, on byl na vrcholu jejich sokolí rodinky, protože jako jediný uměl mluvit a to z něj dělalo něco víc.
[rec=nori]"Tohle vypadá spíše na těžký rok než těžký den. Znám jen pár lidí, co by po tomhle odešli po svých,"[/rec] okomentoval to ještě.
Další diskuze ho však zaujala víc. Respektive, on tak nějak tušil, proč tohle všechno řešila devítka, ale taky to znamenalo, že ohledně toho musel držet hubu, protože nemohl nijak snížit důvěryhodnost jeho divize. Ale celkově... kdyby na to přišel starý Kuchiki, byli by všichni na místě bez práce... a taky možná bez života. Naštěstí to teď vedl ten mladší. A ten si evidentně nedokázal udržet ani kapry v rybníčku.
[rec=nori]"Náš kapitán rád pomáhá. Jeho zápal je ostatně důvod, proč jsem se do deváté divize nechal převelet. Šestá je vaše první?"[/rec] zeptal se zvědavě. Snažil se rozjet nezávaznou nepracovní konverzaci.
Jeho pohled se trochu změnil, když podotkla, jestli budou sledovat jen kapry. Zde trochu polkl. Lhát či nelhát, to byla věc o kterou tu šlo. [rec=nori]"Kamery budou zaměřené jen určitým směrem, hlavně na kapry, nebojte se. A pokud budete chtít, můžu vás pak přizvat, až budu procházet záběry. Případně... si můžeme pustit nějaký film,"[/rec] nadhodil trochu nervózně. Pak se raději odklonil zpět k práci, kdy zprovozňoval všechny ty digitální věci. Ve chvíli, kdy se všechno rozsvítilo zeleně, spokojeně zaklapl svůj notebook.
[rec=nori]"Děláte oslavy často?"[/rec] pokračoval zvědavě, zatímco si přečetl zprávu od kapitána. Trochu se přitom zamračil. Hroznej kazišuk toto. [rec=nori]"Papu, za půl hodiny máme být u senkaimonu. Doleť mi pro výbavu do světa lidí. Omlouvám se, Taiketo-san, už se na mě hrnou další povinnosti a budu muset za chvíli běžet,"[/rec] přikázal svému ptákovi, který je tak nechal o samotě. [rec=papu]"Těšilo mě, důstojnice. Chovejte se tu... důstojně,"[/rec] nezapomněl však před odletem okomentovat.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Došli na cvičiště a no, asi nezbývalo nic moc jiného než začít hledat náušnici. Sai opatrně našlapoval, koukal pod sebe a přesouval se tak přibližně k místu, kde dnes v dřívějších hodinách bacil Souchiho.
[trec=sai]Měla by být snad někde tady. Pokusím se chvátat, ať vás nezdržuji.[/trec]
Pronesl potichu a pak ve vzduchu udělal přibližně pohyb jakej udělal při úderu. Chtěl si tak nějak domyslet, kam zhruba náušnice mohla letět. Pak si prostě dřepl, prstem jezdil v písku a hledal náušnici.

Kuchiki Yasumaru

samozřejmě jen nestál a nečučel na Saie, jak se o něco snaží. Sám si klekl na zem a dal se do prohledávání. Když nic jiného, půjde jim to ve dvou určitě rychleji. Vlastně to bylo docela relaxující, cítit mezi prsty písek, hlínu a místy i nějakou tu trávu. Našel různé věci, mezi nimi ohryzek od jablka a něčí ponožku, ale náušnici bohužel ani jednu.

Sai -> K jeho nálezům patřila utržená, špinavá tkanička a nějaké drobné peníze, ale jeho náušnice bohužel ne. Na místě, kam podle jeho výpočtů letěla, nikde nebyla. Ani nikde v okolí.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Dřepěl tam a hledal všemožný bordel, jen ne svojí náušnici. Po nějaké chvilce smutně vzdechl a z podřepu se zase narovnal. Vlastně šel z narovnání rovnou do protažení, dřepění mu nebylo úplně příjemné.
[trec=sai]Třeba ji někdo našel a schoval? Nebo jsem jí ztratil někde jinde.[/trec]
Naději co si dal první větou si hned druhou větou zase vzal. Náušnice mohla být už dávno někde rozdupaná.
[trec=sai]Tady ale určitě není, nemusíme se tedy více zdržovat. Ale děkuji vám za ochotu, kapitáne.[/trec]
Pronesl směrem ke kapitánovi a i přes smutek ze ztráty náušnice se přemohl a na kapitána se usmál. Teď už jim asi nic nestálo v tom vydat se k jezírku a dohlédnout na kapřata.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

Komentáře ohledně stavu místnosti se rozhodla přejít a dál se k nim nevyjadřovat. Co taky měla říkat? Netušila, kdo tu mohl pařit, ani proč nedostala pozvánku… Místo toho jen souhlasně kývala hlavou a natáčela si pramen vlasů na prst.
[rec=suki]"První…"[/rec] řekla Suki a na pár chvil se odmlčela. [rec=suki]"Já… Jsem tu spokojená, cítím se tady doma,"[/rec] dodala s jemným úsměvem. V hlavě jí běželo, že ona se tedy doma nikdy zvlášť dobře necítila, ale měla pocit, že takhle nějak by se asi měla cítit, pokud by vyrůstala ve fungující rodině. I když někdo by mohl namítat, že ani v 6. divizi neměla Suki na růžích ustláno. Ale nic lepšího neznala.
Tenhle nezávazný hovor Suki vůbec nevadil, ráda se dozvídala nové informace.[rec=suki]"Vy jste byl původně v jiné divize, Shirogane-san?"[/rec] zeptala se na oplátku, ale potom už se hovor stočil zpátky ke kaprům a celé té situaci s kamerami. Suki si Noriyukiho během promluvy o kamerách bedlivě prohlížela a snažila se z jeho slov i mimiky vytušit něco, co bylo možná skryto mezi řádky. Ale nedařilo se jí to, měla sice pocit, že na chvíli zaváhal, ale nebyla si jistá. [myslenky=suki]Hlavně na kapry… hlavně… hm… Já prostě nevím.[/myslenky] Suki nebyla přesvědčena, a dokud neuvidí ty záběry na vlastní oči, tak asi ani nebude.
Nabídka si záběry prohlédnout ji potěšila, alespoň takhle by mohla mít lepší kontrolu nad tím, co z celé situace vlastně vyplyne. [rec=suki]"Moc ráda bych pak záběry viděla, pokud to bude možné,"[/rec] podívala se mu do očí a usmála se.
Nabídka společného sledování filmu ji na chvilku vyvedla z míry. Nečekala to, ale ani v tom neviděla problém. Sama ještě před pár chvílemi Chieko říkala, že by potřebovala okruh pořádných přátel, na které by se mohla spolehnout. [rec=suki]"Já… Klidně můžeme někdy něco naplánovat,"[/rec] řekla trochu nejistě, ale s úsměvem.
[rec=suki]"Často zase ne, ale když je dobrá příležitost, tak se snažíme využít potenciál. Třeba kapitánovy narozeniny a podobně…"[/rec] zazubila se, zatímco Noriyuki četl zprávu na svém SpiritPhonu.
[rec=suki]"Také mě moc těšilo,"[/rec] usmála se na Papua, který odletěl pryč. Poznámce o důstojném chování moc nerozuměla. Přece se chovali normálně, nebo ne? Obrátila pohled zpátky na Noriyukiho. [rec=suki]"Ráda jsem poznala i vás, Shirogane-san, věřím, že bude instalace ku prospěchu,"[/rec] dodala s úsměvem.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Část jeho rozhořčení, kterou vložil do toho malého kamínku, kterým mrštil, zmizela spolu s ním pod hladinou.
Jediné co zůstalo byly pomalu se rozbíhající vlnky na hladině.
Když si uvědomil, že zbytečně pustil emoce, když neměl a pár rybám způsobil zbytečný stres, zastyděl se.
[myslenky=daisuke]Promiňte...na vás své problémy přenášet nemusím..[/myslenky]
Pak sáhl do kapsy a vytáhl pytlík plný suchých kousků chleba. Tu a tam, když byla v kantýně polévka s krutony, si je dokládal stranou a pak je sem nosil.
Vytáhl jeden a hodil jej do vody, pak pomalu sledoval jak ryby připluly a na chléb se vrhly.
Jakmile byl předchozí kousek snězen, hodil tam další a další...
Začínal se cítit...o něco líp...

[name=nori]Shirogane Noriyuki[/name]

Nori pokýval hlavou na její dotaz. [rec=nori]"Ano, byl jsem řadu let v páté divizi. Před půl rokem jsem však kvůli zaměření přešel do deváté divize. A dobře jsem udělal,"[/rec] povzdechl si nad svojí zkušeností nad současným kapitánem 5. divize. Z osobního hlediska ho to furt trochu štvalo. Celý ten jeho postup a všechno. Jedna věc je být nadaný, druhá věc je vést divizi a u toho si neumět zavázat tkaničky. Po chvíli kamenné tváře zatřásl hlavou, aby si jí trochu provětral.
[rec=nori]"Rozhodně, zařídím vám nejlepší možné promítání. A třeba na daných záběrech odhalíme viníky," [/rec]řekl povzbudivě nad kapří situací. [myslenky=nori]A taky se třeba dozvíme něco dalšího ze šesté divize,[/myslenky] blesklo mu myslí, ale to na sobě nedal nijak moc znát. Tady musel dodržet profesionalitu.
[rec=nori]"Výborně, budu se těšit,"[/rec] řekl nadšeně. Pravda, v tomhle neuměl vůbec chodit. Za 50 let stihl spíš spoustu nerdských a profesionálních věcí než zvát holky na filmy, ale tak... třeba to bude fajn. Imaginárně se tedy poplácal po zádech.
[rec=nori]"Někdy je prostě potřeba upustit trochu páru, chápu,"[/rec] sám by se totiž mohl občas uvolnit. Zajít někam do přírody, odpojit se od sítě, tak říkajíc.
Když si tedy dodělal svoje, sbalil si svoje fidlátka, hluboce se uklonil a vyrazil ke schodům.
[rec=nori]"Potěšení je na mé straně. Doufejme, že se příště uvidíme za ještě lepších okolností. Chcete donést něco z lidského světa?"[/rec] zeptal se ještě trochu nečekaně, protože ho to napadlo na poslední chvíli. Ještě si pak počkal na odpověď a následně vyrazil k Senkaimonu.

>>> Senkaimon

Kuchiki Yasumaru

se také postavil a ještě chvíli se bezradně rozhlížel po okolí.
"Yashida-san, to mě moc mrzí..." Doufal, že na poslední chvíli někde náušnici uvidí, ale bohužel. "Možná je to ale znamení... předěl ve vašem životě. Získal jste novou funkci, možná si nějaké nadpřirozené vědomí přeje, abyste to oslavil novou náušnicí..." zafilozofoval s pohledem na oblohu. Věřil, že se nic neděje jen tak a všechno má nějaký význam a účel, i když nebyly téměř nikdy hned viditelné.


Daisuke -> V klidu krmil kapry chlebem. Vyrušilo ho ale nějaké pokřikování. Jak nehezké, v tak krásné zahradě... Postupně se pokřikování přibližovalo a stupňovalo a Daisukemu došlo, že ten někdo dost naštvaně křičí na něho. Hnal se k němu rozezlený podsaditý muž ve středních letech s udržovaným vousem a dlouhými vlasy staženými v tradičním drdolu.
"Hej! Notak slyšíš? Přestaň jim házet ten bordel!"

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se usmívala na Noriyukiho. I když ji situace s kamerami do značné míry stresovala a dělala jí vrásky na čele, byla ráda, že se jim povedlo zajistit to, co se po nich chtělo. Sukiin smysl pro povinnost prostě a jednoduše dalece převyšoval to, co si o celé záležitosti myslela ona sama.
Důvod, proč Noriyuki změnil divizi, zněl pochopitelně, proto Suki jemně pokývala hlavou a pak se stočil hovor zpátky k nahrávání. [rec=suki]"Děkuju, tak si pak dáme vědět,"[/rec] zaculila se a pozorovala, jak si Noriyuki balí všechna fidlátka zpátky do kufříku. [rec=suki]"Já…"[/rec] zapřemýšlela, když jí Noriyuki nabídl, že jí něco donese ze světa lidí. [rec=suki]"Možná kdybyste cestou zakopl o časopis věnující se háčkování… Potřebovala bych nové vzory,"[/rec] vydechla sice zaskočeně, ale oči se jí usmívaly. Tohle vážně nečekala, byla příjemně překvapená! Pak se stejně jako Noriyuki uklonila a rozloučila se s ním.

Když vyšla ven z budovy, měla nepřítomný výraz, protože se úplně ponořila do svých myšlenek. V hlavě si přehrávala dosavadní události dne a bylo toho teda celkem dost!
[myslenky=suki]Měla bych asi kapitánovi nahlásit, že jsou kamery nainstalované a všechno je hotovo. Kde by tak mohl být?… Navíc podkapitán chtěl pomoct s papírováním, i když… To bychom si možná mohli nechat na jindy.[/myslenky] Pomyslela si, zatímco šla okolo jezírka, když vtom najednou uslyšela z dálky křik. Někdo zněl vážně naštvaně. Přidala trochu do kroku, byla zvědavá, co se tu zase děje.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Jeho chvíle klidu, neměla mít dlouhého trvání. Jen co si začal dělat trochu klidu v hlavě, se začal ozývat nějaký křik.
Zprvu mu moc nevěnoval pozornost, bylo to jen nějaké pokřikování daleko od něj.
Bohužel pro něj, se křik nejenže nevzdaloval, ale dokonce nabíral na zřetelnosti.
Poměrně brzo si však uvědomil, že je to hulákání adresováno jemu.
Povzdechl si, a potáhl z dýmky.
Pak se soustředil na to, co mu onen někdo říkal a pochopil, že krmení kaprů asi není něco co se povolovalo.
Tak tedy zastrčil krutony zase zpátky, uklidil po sobě, postavil se a s unaveným výrazem se vydal vstřic tomu muži, který na něj hulákal.
[trec=daisuke]Dobrá..dobrá...slyším a rozumím...neuvědomil jsem si, že mají vaši kapři bezlepkovou dietu...[/trec]
Jeho výraz, byl velmy unavený a strhaný. Už to vypadalo, že si odpočine ale zase tu byly obstrukce.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Kapitán se snažil Saie nějak utěšit, jenže on měl těch náušnicí opravdu velkou hromadu. Každá měla nějakou sentimentální hodnotu, ale tahle největší. A koupit novou si plánoval tak či tak. Takže tohle ho bohužel ze smutnu nijak nedostalo. Přesto se na svého kapitána mile usmál.
[trec=sai]Máte pravdu kapitáne, zítra si nějakou hned zajdu koupit.[/trec]
Teď měl aspoň jasno o tom, jaký styl náušnice si bude kupovat. To do dneška nevěděl, chtěl tam jít prostě na slepo a vidět, co ho zaujme. On stejně asi odejde s víc než jednou, ale minimálně jednu podobné této si koupit musí. Až někdy půjde za matkou, musí mít nějakou takovou.
[trec=sai]Vyrazíme?[/trec]

Daisuke -> Muž vypadal dost naštvaně, byl celý zrudlý, ale když se dostal k Daisukemu dost blízko, aby si ho podrobněji prohlédl, najednou o něco zkrotl. "Uhm, fukutaichou, pardon, omlouvám se, nechtěl jsem... Ale opravdu se nesmí kapři krmit chlebem, mají vlastní stravu, kterou jim dáváme, nemají hlad, o to se nemusíte strachovat..." Zdálo se, že jakmile uviděl odznak hodnosti (pokud ho na sobě měl, pokud ne, tak ho prostě poznal), velice zalitoval, že se choval tak neslušně. Zdálo se, že trochu čeká, až se na něj snese zástupcův hněv. "A taky... taky je zakázané kouření, víte... Ale po pravdě docela bych si taky dal, pokud vás to neurazí, třeba někde vedle zahrady..." Asi to byla snaha nabídnout smír po takovém společenském přešlapu.


Kuchiki Yasumaru

byl rád, že to Sai nese tak dobře a nerozčiluje se nad ztrátou, i když by to bylo naprosto pochopitelné. Yasumaru byl z takových výlevů frustrace vždycky smutný, jelikož s tím nemohl nic dělat. Tak tedy přikývl zástupci na jeho pobídku a vydal se s ním směrem k zahradě.

Když vstoupili do zeleně mezi budovami, Yasumaru nasál známou vůni. Byl velice zvědavý, co mu dnešní noc přinese. Snad vyřešení záhady mizení jeho kaprů, v to doufal nejvíc. S trochou štěstí také nějaké jiné zážitky než vystresované převalování se na futonu, když spánek ne a ne přijít, takže tak jako tak to asi vypadalo nadějně.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Už se tak nějak smiřoval s tím, že bude muset řešit další srance a tlumit svůj krevní tlak.
Naštěstí pro něj se ukázalo, že být podkapitánem má i své jisté výhody. Bylo zde spoustu lidí, kteří opravdu respektovali hodnost a i ti kteří ji vyloženě nerespektovali, si na druhou stranu obvykle nechtěli dělat zbytečné problémy. Takže někdy samotná hodnost působila jako magické zaklínadlo.
A Daisukemu to nevadilo, vyřešilo to potenciální spor dřív než začal a jemu to odstranilo další stres.
[myslenky=daoisuke]Mohlo mě napadnout, že by to mohl být problém...taky bych asi neocenil, kdyby si někdo začal chodit mýt nohy na operační sál...[/myslenky]
[trec=daisuke]V pořádku...nic se neděje...[/trec] Pokynul muži rukou a trochu se pousmál, aby mu ukázal, že si to zle nevyložil.
[trec=daisuke]Mohlo mě napadnout, že to nebude úplně košér...chtěl jsem si trochu odpočinout od ruchu divize...nejspíš jsem měl využít nějaké oficiálnější cesty...ale co vám mám povídat, chtěl jsem chvíli klid od lidí...Omlouvám se tedy, že jsem vám tak neurvale zasáhl do jezírka. Byla by škoda, kdyby ho má nedbalost poškodila. [/trec]
Pak promluvil o kouření a Daisuke se podíval na svou dýmku. Bylo to něco co potřeboval, nehodlal se ji vzdát ani přes jakékoli zákazy, ale ukázalo se, že muž se mu asi snažil trochu vyjít vstříc, takže mu to vyloženě nezakazoval.
[trec=daisuke]Inu...proč ne...myslím, že by se mi troška hodila...[/trec] pak pokynul muži, aby ho vedl někam, kde si mohou v klidu dopřát trochu kuřiva a sám začal pěchovat svou dýmku vonným býlím z váčku u pasu. Krásně to vonělo a bylo těžké říct, co to přesně je, ale rozhodně to nebyl tabák.
[trec=daisuke]Mimochodem, co se to tu děje za povyk? Postřehl jsem jisté...manévry...obvykle tu takový šrumec nebývá...[/trec] Zeptal se.