Prostory 6. divize

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko tam tak velmi nejistě a nervózně stála velmi blízko svého kapitána. Stát takhle v centru dění bylo na její introvertní antisociální dušičku příliš a tak potřebovala nějaký pevný bod jistoty, kterou bohužel byl její velmi nepředvídatelný kapitán.
Zraněný člen divize tam velmi nerespektoval svého nového zástupce a Chieko nemohlo nenapadnout, jestli i u nich v devítce čeká něco podobného jí. Neznala tam nikoho kromě kapitána, tak vůbec netušila, na čem je. Co kdyby se sama ocitla v podobné situaci? Co by dělala? 
V tom zástupce kapitána zařval na odcházejícího člena, až z toho Chieko polekaně nadskočila a dokonce se roztřásla a o krok couvla. Popravdě měla dost na krajíčku, jak se lekla, jak tam byla velmi dusná atmosféra a ještě všechen ten stress. 
Ruyichi-taichou mezitím přiléval olej do ohně, jak bylo znát z pohledu kolem, na které se Chieko ani neodvážila podívat ve svém momentálním stavu. [rec=kuro]"Chie? Asi radši o pár kroků ustup..." [/rec]poradil jí Kuro. Chieko se ho ani neptala proč a automaticky těch pár kroků stranou udělala.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

[myslenky=sai]"Řešit v soukromí? Šlo tohle ještě nějak řešit v soukromí po tom divadle, které tam Souchi předvedl?"[/myslenky]
Ptal se sám sebe po vyjádření Suki. On si moc dobře uvědomoval, jakým hnojem se tu teď brodil a že i když se mu z něj třeba nějak podaří vyhrabat, tak od něj furt bude hodně špinavej. Odsud už prostě čistej nevyjde. Kapitán mu úplně nepomohl tím, že tam zůstal jenom stát a na všechno přihlížet. On ho Sai zase tak úplně neznal, takže možná očekával přece jen trošku víc, než v něm bylo. Prostor k tomu nějak zasáhnout dostal hned několikrát. A do toho kapitán Ruyichi.
[myslenky=sai]"Ne, vážně? A taky sledují co tu Souchi předvádí, pisálku. Všichni vidí, jak tu zesměšnil mě a mého kapitána. Mám ho nechat? Jen kdyby tak někdo v tvojí divizi řekl něco o těch brejlích, co?"[/myslenky]
Pomyslel si, ale určitě to neřekl. Nechtěl umřít. Chápal, že tu teď nedělal úplně dobré jméno svému kapitánovi, ale kdyby tady přece Souchiho nechal urážet zástupkyni a chovat se jak hulvát, tak je to ještě horší. Nebo ne?
[trec=sai]Mori Souchi, zdá se, že jsi zapomněl jaké hodnoty sebou obnáší být členem šesté divize a Gotei 13. Běž za svojí rodinou, přemýšlej a zítra ráno se nahlásíš na tréninku nováčků nebo vůbec. Odchod![/trec]
Řekl rázně a dost nahlas, aby to slyšeli i členové okolo. Přeci jen Souchi si za poslední období prošel docela velkou změnou a proto by se jeho argument nemusel stahovat pouze na dnešní incident. Považoval tak tuto věc za vyřízenou. Navíc tu byl někdo jiný, kdo si vyžadoval jeho pozornost. Sai si opět větu v hlavě nekolikrát zopakoval, ale furt zde viděl pouze jedinou zprávu. Výhružku. Měl by se bát, to si moc dobře uvědomoval. Ale zlost v něm hořela víc.
[myslenky=sai]"Neuvědomuje si s kým jedná?!"[/myslenky]
Zrovna on si moc dobře uvědomoval postavení rodiny Kuchiki a byl si jistej, že kdyby tohle kapitán Ruyichi řekl hlavě rodiny Kuchiki, tak mu nepomůže ani jeho titul. Nojo, Kyou. Každopádně Saiovo mínění o kapitánovi devítky šlo hooooodně dolů. On celkově nečetl ten jeho časopis a tak o něm neměl žádné mínění, ale neměl důvod mít ke kapitánovi devítky jakékoliv zlé city. Celou dobu když jednal s kapitánem devítky, tak se snažil tvářit uctivě. I když se zdálo, že Saiovi vyhrožuje, tak nedal svým výrazem znát nespokojenost. Teď má ale hodně velkej důvod. A pohledem se to teď ani nebál kapitánovi devítky silně naznačit. To jak moc se mu protivý co tu dělá a jak právě konfrontoval jeho kapitána. Jo, mohl si všimnout hodně velkého rozdílu v Saiove mimice když šlo o něj a jeho čest a když se jednalo o kapitána Kuchikiho. Chtěl na Yoshira moc křičet, ale věděl, že by se to nehodilo. Chtěl svému kapitánovi moc říct, že se nemá nechat vydírat, ale věděl, že by se to nehodilo. Musel dát kapitánovi Kuchikimu šanci na to chopit se otěží a pokusit se převzít kontrolu nad situací na jejich pozemku. Kapitán devítky tu byl ten host a přitom ho měl úplně v hrsti..

Souchi si ještě chvíli měřil nehezkým pohledem Saie, ale potom se otočil zpátky tam, kam měl původně namířeno. Možná ani on nechtěl zavdat další témata ke zpracování literárním géniům, jelikož jakožto pouhý člen, mohla to být právě jeho hlava, na koho se snese trest za případnou medializaci. Nemluvě o tom, že to doopravdy byla jeho chyba a už takhle to měl rozházené s vůdcem hlavního klanu. Stáhl se tedy, ale dalo se tušit, že to bylo pouze dočasné.


Kuchiki Yasumaru

cítil, že se mu trochu ulevilo, ale opravdu jen trochu. Napětí stále viselo ve vzduchu. Navíc i když Souchi mizel z dohledu, ostatní stresory byly stále přítomny. Nemluvě o hořké pachuti, kterou v něm zanechalo to, že se opět v krizi nezmohl vůbec na nic, tak jako vždycky. Nějak se mu podařilo se dát natolik dohromady, aby dokázal promluvit, i když zvlášť hlasitá ani sebevědomá mluva to nebyla.
"Yashida-san, prosím, dokončete trénink." Potom se otočil trochu váhavě na Yoshira, ale věděl, co musí udělat "Ruyichi-taichou... rád bych dokončil náš předchozí rozhovor. Pojďme někam, kde budeme mít větší klid. Taiketo-san... prosím, pojďte s námi," požádal nakonec také Suki.
Pak zamířil zpět ke kasárnům s úmyslem dokončit rozhovor ve své kanceláři, nebo aspoň na cestě tam, z doslechu jiných lidí. Doufal, že 9. divize i Suki půjdou za ním. Blesklo mu hlavou, jestli by neměl nějak oslovit přítomné shinigami ohledně toho, co se stalo, ale stejně nevěděl, co a jak by řekl, takže to neudělal.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

si nervózně okusovala nehet na ruce. Dělala to úplně mimoděk, zatímco téměř bez dechu sledovala celou scénu před sebou. Suki bylo líto, kam se celá situace vyvinula a docházelo jí, že to celé ještě bude mít další dohru, která se ale odehraje někdy jindy a možná na jiném místě. Jedno ale bylo jisté už teď… Byla svému podkapitánovi nesmírně vděčná za to, jakým způsobem se jí zastal, i za cenu toho, že on sám ohrozil svou reputaci. Znali se jenom chvílí a on se zachoval jako opravdový gentleman. Na Suki to rozhodně zapůsobilo. Nejraději by mu rovnou vyrobila náramek jako poděkování. [myslenky=suki]Musím zjistit, jaká je jeho oblíbená barva.[/myslenky] Zato kapitán 9. divize na Suki moc dobře nezapůsobil, snažila si jeho věty ještě jednou rozebrat v hlavě, ale pořád jí z toho vycházelo, že kapitánovi vyhrožoval? [myslenky=suki]To se mi určitě zdá, chce kapitánovi pomoct, přece by o tomhle nepsal… O našich interních záležitostech… I když tohle přesně novináři dělají…[/myslenky] Nedůvěřivě si ho přeměřila pohledem a pak se zadívala na Yasumara, který nakonec ji, Yoshira a jeho podkapitánku poprosil, aby jej následovali. Suki se ještě ohlédla za Saiem. [rec=suki]"Opravdu vám děkuji, fukutaichou,"[/rec] řekla polohlasně a snažila se přitom jemně pousmát, ale v jejích očích se zračit smutek. Sakra mělo se to všechno odehrát jinak! Na další přemítání ale nebyl čas, Suki už cupitala za kapitánem. Snažila se mezitím trochu emočně srovnat a vrátit se do profesionálního nastavení mysli. [myslenky=suki]Už si nemůžeme dovolit žádné další přešlapy. Tohle bude muset být vedeno úplně jinak.[/myslenky] [rec=suki]"Samozřejmě, taichou, ráda s čímkoliv pomohu,"[/rec] dodala Suki.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Zástupce Yashida mu svým pohledem dal jasně najevo, co si o celé situaci myslí a bylo to svým způsobem právem. Yoshiro byl v téhle branži dost dlouho na to, aby věděl, jak to chodí. Nebyla to práce, díky které získáte hodně přátel nebo lidí, kteří k vám budou vzhlížet a respektovat vás.
Když Kuro varoval Chieko, Yoshiro se jen ohlédl a přejel jí takovým nic neříkajícím pohledem. Rozuměl tomu, že Kuro o ní měl starost, ale tohle nebyla situace, ve které by měli ustupovat. Situace, ke které tu došlo, jim zdarma nabídla páku, kterou Yoshiro hodlal za každou cenu využít. Mohlo jim to připadat oportunisticky kruté, ale Yoshiro viděl horší. A tohle byla už dlouho taková neviditelná bitva ohně proti ohni, takže chtěl využít všeho, co mohl.
[rec=yoshiro]"Rád jsem vás poznal, Yashido-san,"[/rec] rozloučil se se zástupcem a otočil se čelem ke kapitánovi, na jehož slova přikývl a pak ho následoval.
Cestou přemýšlel nad tím, že jestli by bylo moudré Chieko zasvětit do skutečného případu, kterým se aktuálně zabýval. Ale na to bylo možná ještě moc brzy a také se bál toho, že by jí tím mohl vážně odradit.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Souchi si tam chvíli Saie přeměřoval pohledem a ten neměl problém s něčím podobným. Na štěstí se rozhodl nevyvolávat další konflikty a odešel, jak mu bylo doporučeno. Malé vítězství. A proto se pak Sai svými nehezkými pohledy mohl věnovat kapitánovi devítky.
[trec=sai]Ano, Kuchiki-taichou![/trec]
Odpověděl následně svému kapitánovi a přidal klasickou poklonu. To samé potom udělal směrem ke kapitánovi a zástupkyni deváte divize, jen tentokrát bez řečí a kapitánovi deváté divize s přísným pohledem. Nemohl si pomoct. Zástupkyni neznal a z dnešní interakce ani nic nepoznal. Neměl tedy důvod se na ní mračit. Kapitán Kuchiki si pak sebou odvedl právě kapitána devítky, jeho zástupkyni a i Taiketo-san. No nebudeme si nic nalhávat, Sai začal mít různé myšlenky. Proč si kapitán sebou vzal důstojnici, když má být jeho pravá ruka teď on a on nejlépe mohl vysvělit celou situaci? Chystá se ho nahradit hned po prvním dni? Bylo za slovy kapitána devítky ještě něco jiného? Jak jinak to ale mohl řešit?
[trec=sai]Uhm.[/trec]
Vydal ze sebe překvapeně, když najednou uslyšel Taiketo-san, která se za ním ještě otočila. Nahodil takový omluvný úsměv a lehce přikývl hlavou. Nervózně se poškrabal na čele a otočil na patě. Nešlo nic, už to nebylo na něm. Jeden by si řekl, že by se mu spíš mělo ulevit a po tom co tady viděl, se odtoho distancovat. Jenže Sai naopak po tom co za ten ejden blbej den zažil, chtěl funkci zástupce o to víc. Jeho kapitán mu rychle přirostl k srdci. Několikrát zatleskal rukama, aby s získal pozornost členů, byl čas to fakt hodit za hlavu.
[trec=sai]Tak jo, konec lelkování a pokračujeme. Jak bylo domluveno, stoupnout proti sobě do dvojic a trénink souboje bez mečů. Jedem, šup, šup! To je ono![/trec]
Ke konci ještě párkrát tlesknul, aby namotivoval členy. On sám se tréninku neúčastnil, chtěl chodit mezi trénujícími členy a upozorňovat je na případné chyby.

Kuchiki Yasumaru

beze slov dokvačil do své kanceláře a počkal, až se všichni, které vyzval, naskládají dovnitř. Chtěl původně přemýšlet nad tím, co řekne, ale měl v hlavě nějak vygumováno. Najednou stál v kanceláři a nevypřemýšlel vůbec nic.
Otočil se nejprve k Suki. "Taiketo-san, Ruyichi-taichou se nabídl, že povede důležité vyšetřování v zahradě naší divize. Chtěl bych vás poprosit, jestli byste mu mohla asistovat s čímkoli, co by mohl od představitele divize potřebovat." Váhal, jestli si sednout, ale nakonec se rozhodl, že postojí stejně jako jeho hosté. "Možná by nám Ruyichi-taichou mohl objasnit, o co by se například mohlo jednat?" zeptal se trochu opatrně. Měl docela problémy se teď zrovna podívat Yoshirovi do očí. Zkusil to, ale hned uhnul pohledem.

Sai -> Skupinka byla tišší a napjatější než na začátku tréninku, celkem pochopitelně. Všímal sis, že i když nikdo nic neříkal, aspoň ne nahlas a tobě do očí, nepanuje na tvoje činy jednoznačný názor. Mohlo tě potěšit, že na hodně nováčků jsi udělal dobrý dojem, předvším na ty, kdo stáli dost blízko a věděli, jak to celé začalo. Viděl jsi to na jejich výrazu tváře a na ochotě, s jakou přijímali tvoje rozkazy a potom také rady při cvičení. Bylo ovšem taky pár jedinců, kteří se tebe zahlíželi zamračeně a jejich nadšení do tréninku bylo o poznání menší. Souchi jako bývalý zástupce měl určitě v divizi své zastání, a nový zástupce jim mohl být trnem v oku. Ovšem navzdory všem pohledům, co na tebe někdo mohl vrhat, všichni dělali, co měli.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Oba dva přítomní kapitáni moc dobře věděli, že se měl mladý Kuchiki zachovat jinak. Mohl teď tiše proklínat kapitána devítky za to, že ho stavěl do těžké situace, odkud vedly pouze dvě špatné cestičky, ale Yasumaru si sám musel dobře uvědomovat, že se do toho postavil tak trochu sám. Jeho chování nebylo hodné kapitána a už vůbec ne potomka jednoho z nejmocnějších rodů v celém Společenství Duší.
Na rozdíl od svého kolegy ze šesté divize nepřerušil oční kontakt. Dokonce si i sundal brýle, když vešli dovnitř.
Ze slov kapitána Kuchikiho každopádně vyplynulo, že důstojnice Taiketo, kterou předtím pravděpodobně obtěžoval bývalý zástupce Mori, měla být tím členem, o kterého si v předchozím rozhovoru zažádal. O dost vyšší pozice, než by čekal, ale to problém nebyl. Tím by spíš mohl být fakt, že byla přítomna u toho, co se odehrálo před několika minutami.
Na moment se zamyslel, jestli by měl zažádat o někoho jiného, ale tuhle myšlenku rychle zavrhl. Potřeboval, aby měl Yasumaru aspoň malý pocit kontroly.
[rec=yoshiro]"Těším se na naši spolupráci, Taiketo-san,"[/rec] kývl hlavou směrem k důstojnici a vrátil se pohledem k Yasumarovi.
[rec=yoshiro]"Chápu vaši zdráhavost, kapitáne Kuchiki. Nelíbilo by se mi, kdyby mi někdo nakráčel do divize a začal s tím, že mi na pozemku nainstaluje kamery. Věřím však tomu, že je to nejlepší možné řešení, jak zjistit identitu pachatele."[/rec] Na moment se odmlčel a podíval se znovu na důstojnici Taiketo. [rec=yoshiro]"Pokud celá věc zůstane pouze mezi lidmi v téhle místnosti a budeme při instalaci diskrétní, pachatel se o přítomnosti kamer nedozví. Nevíme, kdo nebo co je zač a pokud se skutečně jedná o zvíře s dobrými instinkty, bylo by riskantní čekat přímo na místě činu. Nemluvě o tom, že vaše rybníky jsou rozsáhlé a abychom je pokryli fyzicky, museli bychom rozšířit naši skupinu, což by však zároveň zvýšilo šanci, že informace o naší přítomnosti unikne ven"[/rec]
Pro změnu se podíval na svoji zástupkyni. Zajímalo ho, jak se tváří a jak celou situaci vnímá. Předtím vypadala dost vyděšeně a zaskočeně z konfliktu, do kterého se dostali, tak doufal, že se už trochu uklidnila.
[rec=yoshiro]"Naše kamery jsou malé. Nic je nerozptýlí, neunaví se a všechno, co vidí, zůstává nahráno na serverech v naší divizi. Pokud vás to uklidní, můžu vás tam potom osobně vzít a všechny záběry smazat. Nemusíme z toho dělat žádný velký případ a pokud máte starost, že naruším soukromí vás nebo vašich členů, můžete se uklidnit. Kamery nechám nainstalovat pouze v okolí rybníků, kde by se stejně nikdo neměl pohybovat, pokud nechcete vyrušit pachatele při činu."[/rec] Bylo to hodně kecání a už teď je mi jasné, že za tento post ztratím 100 reiatsu, ale bohužel Yoshiro ještě nedomluvil.
[rec=yoshiro]"Jakmile případ vyřešíme, nechám kamery samozřejmě sundat. Nikdo se o tom nedozví."[/rec] Hodně jasně zdůraznil slovo nikdo, aby Yasumaru věděl, že se nemusí bát hněvu svého otce.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Snažil se nemyslet nad tím, co právě asi probírají kapitáni společně s Taiketo-san a zástupkyní. Docela pochyboval, že během schůzky nepadne ani slovo k situaci, co se tu před chvílí odehrála. Dneska už dal dvěma lidem ránu, to bylo slušný skóre. Nad tím se nešlo nepousmát. Ale zpátky do reality, která nebyla přéjemná ani tady. I když si všiml, že blízké okolí z většiny souhlasí s tím, co se stalo, tak si bohužel nešlo ani nevšimnout nehezkých obličejů ze vzdálenějších koutů. Chápal to, neslyšeli co se tady stalo a tak jim to prostě mohlo připadat jako pouhé dokazování dominance. V tomhle mu moc nepomáhalo, že byl vysokej udělanej chlap. Nehodlal se v tom ale víc hrabat. Očividně to fungovalo, protože alespoň všichni dělali co měli a on je nehodlal nějak peskovat a atmosféru ještě zhoršovat. Třeba se důvod potyčky po divizi roznese sám.
[myslenky=sai]"Co ale napíše ta držka z devítky? Rád jsem vás poznal, Yashido-san. Tojo, vole. A ty seš taky vůl! Hlavně ty."[/myslenky]
Vynadal kapitánovi devítky, ale i sám sobě. Čím delší doba uběhla od incidentu, tím víc se zlobil hlavně na sebe. Proč prostě Souchiho jenom neskřípl a nepovyhrozil mu? Nedonutil ho se omluvit? Ale fungovalo by to na něj? Třeba potřeboval tvrdou lekci. No byl si jistej, že další setkání se Souchim nebude příjemné. A to ho měl naplánované hned na zítřejší ráno během tréninku nováčků, jestli teda ještě bude tu dobu ve funkci. I když byl zase myšlenkami všude, zvládl udržet pozornost na tréninku a dále procházel mezi trénujícími členy. Sem tam pochvalně zakýval hlavou, někde se pozdržel, klasika z týmových sportů ve finále.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

společně s ostatními došla do kanceláře kapitána. Nejprve se rozhlédla se zamýšleným výrazem po místnosti a pak pohlédla na ostatní a čekala, co se vlastně bude řešit. Z hlavy ale pořád nemohla vytěsnit nedávná slova kapitána Ruyichiho.[myslenky=suki] On je v tom chudák nedobrovolně a tváří se, že ty články snad psát musí nebo co.[/myslenky] Pomyslela si trochu ironicky.
A pak Suki zjistila, že s kapitánem 9. divize bude muset spolupracovat, což teda zrovna nebyla úplně ideální situace… Ona však profesionálně kývla hlavou na znamení souhlasu, a z jejího výrazu se nedalo vyčíst nic. [myslenky=suki]Budu si muset dát pozor na to, co říkám. Musím předvést 6. divizi v tom nejlepším světle… Musím celou tu situaci nějak napravit, tak možná, když se budu chovat příkladně…[/myslenky] [rec=suki]"Samozřejmě, Kuchiki-taichou, ráda kapitánovi s čímkoliv pomohu,[/rec] pousmála se strojeně. Ten nápad s kamerami se jí moc nelíbil. Nebyla si jistá, jestli je dobrý nápad nechat tu ty novináře instalovat kamery. Co když se zase něco semele? Tady se poslední dobou pořád něco dělo! A místo roztomilých kapříku budou mít pikantní materiál do novin. I když ten už možná měli…
[rec=suki]"Ruyichi-taichou, opravdu je dobrý nápad instalovat na pozemek kamery kvůli kaprům? Není to trochu přehnané řešení celé situace?"[/rec] řekla Suki a obrátila se na svého kapitána, [rec=suki]"Kuchiki-taichou, já vím, jak je máte rád, jen mi přijde zvláštní, že to s námi má řešit jiná divize. Situaci s kapry."[/rec] Suki opatrně vyslovovala každé slovo a starostlivě hleděla na Yasumara. Prostě téhle situaci nevěřila, přišlo jí to zvláštní. To se v 9. divizi tak nudí, že kvůli kaprům jdou do jiné divize instalovat kamery? To je teď zrovna okurková sezóna?

Kuchiki Yasumaru

"Taiketo-san," ozval se jeho jemný hlas. K tomu také zvedl ruku, čímž se snažil zastavit proud Sukiiných argumentů proti tomu, aby tady devátá divize vůbec něco dělala. Ano, přál by si, aby se mohl vrátit v čase a pomoc deváté divize s pátráním po mizejících kaprech hned na začátku odmítnout, ale to už bohužel nešlo. "Omlouvám se, je to spíš moje osobní záležitost. Rozumím, že je to zvláštní, ale můžete prosím i přes to s divizí Ruyichiho-taichou spolupracovat? Hodně to pro mě znamená." Po pravdě mu taky bylo trochu divné, proč zrovna instalace kamer na kapry je pro kapitána tak moc důležitá, ale možná si prostě přál tu záhadu rozlousknout, sám se přece k řešení původně nabídl. Možná v tom bylo něco víc, co sám Yasumaru ještě neviděl... "Ovšem pokud k tomu dojde, Ruyichi-taichou... můžu se spolehnout na vaše slovo? Ohledně toho, že vše ostatní zůstane nezaznamenáno...?" obrátil se potom s ustaraným výrazem na Yoshira.
Kamery na pozemcích šesté divize a jeho rodiny byly nevítané. Ale článek o rvačce zástupců na tréninku také. Yasumaru jen doufal, že se jeho otec o ničem z toho nedozví, i když v hloubi duše věděl, že je to velice falešná naděje.


Sai -> Jelikož jsi to raději moc neprodlužoval, trénink byl už u konce. Když ale všichni odešli, uvědomil sis, žes zapomněl někoho zaúkolovat úklidem. Dřevěný meč, který Souchi hodil po Suki, stále ležel na zemi v trávě.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko následovala oba kapitáni a třetí důstojnici do kanceláře kapitána Kuchikiho. Tam se postavila vedle svo kapitána. Byla ještě stále vystresovaná z toho, co se před chvílí událo a tak tam nejistě postávala se sklopenou hlavou. Neměla momentálně odvahu dívat se někomu do tváře. Poslouchala však, co se kolem ní říkalo a brzy se dokázala i poměrně uvolnit. Slyšel tak, že kapitán souhlasil s podmínkami Ruyichi-taichoa a svou důstojnici jmenoval jejich průvodcem. Na to hlavu pozvedla a plaše na Taiketo-san také kývla podobně jako její kapitán.
Ten následně vysvětlil jejich důvody k instalaci kamer i se spoustou ujištění o diskrétnosti a nenápadnosti celého případu. To už se Chieko dokázlaa dívat po ostatních, tudíž i oplatila pohled Ruyichi-taichoa. Alespoň krátce. Zdála se už ale poměrně v klidu. Hodně tomu pomohlo, jak už kolem nestál ten dav a že tu s nimi byla dvojice sympaticky působících lidí. I přes to, že se Taiketo-san nelíbilo, že tu vůbec byli a dala jim to následně jasně najevo.
Tak jako tak se ale zdálo, že je jim Kuchiki-taichou dá svolení mu pomoci s jeho problémem, pokud skutečně budou diskrétní a Ruyichi-taichou na to dá své slovo. Chieko tam každopádně stála a mlčky čekala na verdikt. Dokonce ani Kuro nic neříkal tentokrát.

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Objevil se z hyperprostoru před branou 6. divize. Normálně by sem asi jen tak nepřišel, ale věděl, že by se tu měl nacházet poslední poptávaný balík. A protože nehtěl nijak prozrazovat, jak to ví, byl připravený jednat v rukavičkách. Od brány si to mašíroval rovnou k první stráži, kterou mohl najít. [trec=benjiro]VY![/trec] Řekl přísně, jako kdyby právě přišel zkontrolovat tankový prapor po osmnácti pivech. Možná působil i trochu děsivě, ale to jako zástupce první divize měl. Protože tohle mohla být klidně nečekaná kontrola. [trec=benjiro]Nenechází se ve vaší divizi náhodou kapitán deváté divize?[/trec] Zeptal se už daleko vlídnějším hlasem, takže to neznělo jako kdyby měli právě umřít. Začínal přemýšlet, kdy vůbec naposledy byl v šesté divizi. Možná že ho sem Sei vůbec nechtěla posílat kvůli všem těm penězům, které dlužila Kuchiki klanu za ta léta. Co kdyby si na to někdo náhodou vzpomněl. Co kdyby musela prodat svůj šumák, aby měla na zaplcení.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Ačkoliv důstojnice vznášela naprosto oprávněné námitky, její boj byl dopředu prohraný. Popravdě to celé vyšlo mnohem lépe, než Yoshiro čekal. Nenapadlo ho teda, že bude muset vyhrožovat kolegovi kapitánovi, ale někdy je prostě potřeba nechat se unášet proudem.
Podivovat se každopádně nad takovou rozsáhlou operací kvůli několika kaprům, bylo samozřejmě na místě a kapitán devítky se jen nadále mohl snažit tvářit seriózně. Nemohl jim sdělit svoje skutečné důvody, proč celou tuhle věc podnikal, takže prostě jen mlčel a čekal na svolení kapitána, že může jít a dát se do práce.
[rec=yoshiro]"Taiketo-san, tohle je moje zástupkyně Nekonome Chieko a tohle je její zástupce Kuro,"[/rec] představil Suki ještě svoje kolegy z deváté divize, se kterými bude v několika příštích hodinách spolupracovat.
Když se ho potom ještě kapitán Kuchiki zeptal na jeho slovo, Yoshiro přikývl. [rec=yoshiro]"Jistěže, kapitáne, Kuchiki. Celá věc zůstane jen mezi námi. Rozlouskneme tuhle záhadu a vy se už nadále nebudete muset obávat o svoje kapříkové kamarády."[/rec] Na jednu stranu to byl jen takový pomyslný schůdek, po kterém se potřeboval dostat o něco výš, ale na stranu druhou to i docela chápal. Kdyby se něco stalo Fluffymu, taky by to těžce nesl.
[rec=yoshiro]"A co se článku týče, tak jsem ochoten vynechat vaši divizi a jména s ní spojena a jen zmínit to, že byl chycen pachatel, který ubližoval místnímu zvířectvu. Vyhovuje vám to?"[/rec] zeptal se pro jistotu.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

nervózně polkla a na pár sekund sklopila oči. [myslenky=suki]Pro Kuchikiho-taichou jsou ti kapříci důležití. Co jsem to řekla? Nechtěla jsem znít lhostejně. Jen jsem nechtěla, aby měl kvůli těm kamerám problémy… Chtěla jsem ho chránit… [/myslenky] [rec=suki]"A-ano, samozřejmě… Kapitáne… Jak už jsem říkala, ráda pomohu… Nemyslela jsem to zle,"[/rec] vypadlo ze Suki polohlasně. [myslenky=suki]Sakra! Mám toho dnešního dne po krk![/myslenky] Pravou rukou si zastrčila neposedné vlnité vlasy za ucho a podívala se na kapitána 9. divize, který jí zrovna představil svou podkapitánku. Byla tichá… Suki si vlastně nebyla jistá, jestli ji slyšela mluvit. Ale to Suki nevadilo, měla ráda přemýšlivé typy. [rec=suki]"Moc mě těší, Nekonome-fukutaichou… a Kuro,"[/rec] usmála se vřele na ni i na Kura. Byl to trochu netradiční společník, ale Suki se kočky zamlouvaly, takže se na něj vesele zazubila a umírala nutkáním si jej pohladit. Dokonce se její pravá ruka pohnula směrem dopředu, ale pak se stihla zarazit a místo toho si jen prohrábla vlasy.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko se tak dívala nenápadně po všech ostatních, aby vyzjistila atmosféru v místnosti. Asi aby se mohla případně stáhnout zpět do své ulity, kdyby se schylovalo k bouři jako venku na dvoře. Jak se tak ale dívala, ozval se najednou Ruyichi-taichou a říkal navíc její jméno. Chieko to zarazilo, až sebou cukla. Podívala se nesměle na Taiketo-san a věnovala jí lehkou úklonu. [rec=chieko]"Ť-těší mě..."[/rec] pronesla a pokusila se přes svou nesmělost a jistou dávku nervozity usmát. [rec=kuro]"Také mě těší, Taiketo-san." [/rec]pozdravil i Kuro služně z Chiečina ramena. Asi ne úplně něco, co by třetí důstojnice čekala.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

překvapeně vykulila oči, nadechla, jako kdyby chtěla něco říct, ale místo toho jí překvapením zaskočila slina. Začala kašlat. Nervózně střelila pohledem po ostatních. [myslenky=suki]Ten kocour mluví![/myslenky] A dál pokašlávala… Chvílemi to vypadalo, že se opravdu dusí… Až se nakonec nenápadně udeřila rukou do zad. [myslenky=suki]Já snad budu muset do pokoje dát si aspoň těch deset minut meditace, jinak to tady nedám.[/myslenky] [rec=suki]"Uh… Já se omlouvám,[/rec]" vydechla ještě se zastřeným hlasem a úklonu Chieko opětovala. Na její tváři bylo vidět, že už toho dneska opravdu hodně prožila. [myslenky=suki]A teď budeme společně instalovat kamery, aby sledovaly kapříky v jezírku. Nakonec se ukáže, že si je někdo griluje při měsíčku a kapitána trefí šlak. Jestlipak si vzpomíná, jak jsme šli na procházku a on mi vyprávěl o svých oblíbených druzích ryb…[/myslenky] Zasnila se na chvilku Suki, když jí na mysl vytanula vzpomínka z dávných dob.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Kuro se představil a Taiketo-san se lekla tak, až se z toho rozkašlala. Chieko poplašeně nadskočila. [rec=chieko]"Jste...jste v pořádku?...Tai-taiketo-san?"[/rec] ptala se viditelně v panice a máchala tam tak rukama, jak nevěděla vůbec co má dělat, ale nutně chtěla...ne musela přeci pomoct, jinak se tam Taiketo-san udusí! Bezradně a s prosbou o pomoc stále panikaříc se ohlédla po dvojici kapitánů v místnosti, jestli pomůžou zachránit třetí důstojnici nebo jí tam prostě nechají se udusit.
Pak jen Chieko zaslechla tupý náraz, jak se Taiketo-san praštila sama do zad a mohla se tak konečně zase nadechnout. Chieko se na její starostlivé panikařící tváři rozlil výraz úlevy a spolu s ním i vděčný úsměv, že je důstojnice v pořádku.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Nějak se dostal přes trénink a byl zase sám se svými myšlenkami. Celé to tu najednou působilo až moc klidně. Chtěl si jít koupit menší láhev saké, někde si sám sednou a připravit si omluvu pro svého kapitána. Ono asi nešlo ani tak o kapitána, ten by ho zřejmě nijak nepotrestal. Ale to je spíš tím, že by nepotrestal nikoho. Ale jakmile se to dostane k dědkovi Kuchikimu, to by mohlo být horší. Asi to nemělo cenu řešit, dokud se něco takového nestane. Otráveně si vydechnul a vydal se sebrat cvičný meč, který tam hodil Souchi.

Kuchiki Yasumaru

sledoval, jak se zástupkyně a jeho důstojnice seznamují. Brzy budou spolupracovat, takže to bylo jedině dobře. Suki ovšem trochu zaskočilo, když promluvila i kočka. Yasumaru chvíli panikařil a uvědomil si, že tu nemá po ruce žádnou vodu, kterou by jí rychle podal! Naštěstí si poradila. Bylo opravdu asi hloupé neustále očekávat, že potřebovala něco pomoc. Ovšem než tuhle myšlenku Yasumaru dokončil, záchvat dušení byl zažehnán a už se ozval kapitán.
Ještě před nedávnou dobou byl kapitán Ruyichi celý natěšený na sbírání komentářů ke rvačce na tréninku, i když to ani nebyla rvačka, jen jedna rána, vlastně ani ne rána, jen takové jedno malé popostrčení, takže těžko říct, proč by to vůbec mělo kapitána zajímat... No a ono se zdálo, že vlastně ho to ani nezajímalo. Vlastně dělal, jako by se to nikdy nestalo a jakoby vůbec neřekl, že pokud mu dovolí nainstalovat kamery na zahradě, že teprve po tom o tom už nepadne ani slovo... Ach tak! Ano, dávalo to přece smysl! Kapitán Ruyichi už teď plnil svoje slovo, když mu Yasumaru povolil bez výhrad to, co chtěl. O tréninu už ani zmínka... tak jak to mělo být.
Yasumarovi to chvíli v hlavě šrotovalo a tvářil se ustaraně, ale nakonec se jeho tvář docela rozjasnila a on se usmál. "Ano, Ruyichi-taichou, děkuji vám. Za všechno. Věřím, že díky vám budu moct konečně klidně spát," uklonil se Yoshirovi vděčně.


Benjiro -> Strážný byl už na trní z toho, že kolem něj nedávno prošel kapitán deváté divize, takže teď vyskočil leknutím, když jsi na něj tak houkl. "Ano! Je tady!" okamžitě nabonzoval, když poznal, že se dostavil samotný zástupce vrchní kapitánky. Docela by ho zajímalo, co se to vlastně děje, ale nebyl tady od toho, aby se na něco ptal, a věděl to moc dobře. Bude si muset počkat na později, na drby v jídelně u večeře.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Odnesl cvičný meč k ostatním, pozastavil se a ve vzduchu párkrát zamáchal pravou rukou. Trochu ho bolelo rameno z takového rychlého pohybu bez nějakohé protáhnutí. Možná do toho dal trochu více, než měl. Když se trochu srovnal, tak vyrazil do své ubytovny. Mezi svými věcmi vytáhl jednu láhev saké, dva kalíšky, dřevěnou desku a zvláštní černej pytlíček. S touhle výbavou se vydal sednout si někam ven pod světlo v klidnější části divize. V tureckém sedu před sebe vysypal obsah sáčku, byly to šachy. Rozložil si je na dřevěnou desku, nalil si jeden kalíšek saké a vypil ho. Hned na to si kalíšek zase dolil, ale už nepil a místo toho začal dělat tahy figurkami. Hrál si tam tak sám se sebou a konečně zaměstnal svojí hlavu něčím jiným než přemýšlením nad dnešní vyhrocenou situací. Po nějaké době upil ze saké, ale popíjel jen tak lehce.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Nejdřív se jen pobaveně uchechtl nad reakcí Taiketo-san na černého chlápáče, ale úsměv rychle zmizel, když to vypadalo, že se tam udusí. Naštěstí byla pohotová a sama si pomohla, takže nikdo nemusel zasahovat.
Možná by nebylo od věci varovat příštího člověka, který s Kurem přijde poprvé do kontaktu. Nikdo jiný do teď ale málem neumřel a spíš z jejich zaskočení byla taková škodolibá radost, která příjemně šimrala v bříšku, takže ne. Varování padá.

No a nakonec to vypadalo, že to tady všechno dobře dopadlo, protože kapitán šestky se najednou rozjasnil jak sluníčko.  
[rec=yoshiro]"To slyším velice rád, kapitáne Kuchiki."[/rec] Sklonil hlavu v lehké pokloně na známku respektu. [rec=yoshiro]"Nebudu vás dále okrádat o čas a dáme se do práce."[/rec]
Když se narovnal, věnoval pohled třetí důstojnici. [rec=yoshiro]"Taiketo-san, mohla byste kolem rybníků trochu provést moji zástupkyni? Hlavně tedy na místech, kde došlo ke zmizení kaprů."[/rec] Žádné vybavení u sebe momentálně neměl, takže by se zatím uklidil někde bokem a zavolal někomu z divize, aby všechno doručil.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se červenala jako rajče. [myslenky=suki]Bože, já se zase ztrapňuju. Není divu, že nejsem podkapitánka… Yashida-fukutaichou by se slinou určitě nedusil![/myslenky] Zdálo se, že sebemrskačské myšlenky Suki nabraly úplně nové obrátky…Omluvně se pak podívala po ostatních, hlavně tedy na Chieko, a lehce se pousmála. [rec=suki]"Jste moc hodná, jsem v pořádku…"[/rec]
Pak se na ni obrátil kapitán 9. divize, aby ji poprosil, jestli by Chieko neukázala, kde přesně došlo ke zmizení kapříku. Suki hbitě zakývala hlavou na znamení souhlasu. [rec=suki]"Samozřejmě, Ruyichi-taichou, provedu vaši zástupkyni,"[/rec] řekla Suki, [rec=suki]"jestli tedy dovolíte, my bychom se vzdálily,"[/rec] dodala, lehce se poklonila směrem k Yasumarovi a pak, pokud Chieko něco nenamítala, vyrazila z kanceláře ven zpět k rybníkům 6. divize.
Suki se příliš nezdražovala a doufala, že jí je Chieko v patách. [rec=suki]"Doufám, že se brzy celá situace vyřeší, když na tom Kuchikimu-taichou tolik záleží. Byla bych ráda, kdyby se to vyřešilo k jeho spokojenosti,"[/rec] řekla s úsměvem a otočila se na Chieko, když společně došly k rybníků, odkud měli zmizet kapříci. [rec=suki]"Myslím, že tady se to stalo! Po zmizení tu kapitán občas chodí, asi zjišťuje, jestli se náhodou nevrátili zpátky… Nebo truchlí."[/rec]

[name=benjiro]Genji Benjiro[/name]

Přesně tohle potřeboval. Stráž byla v polovičním delíriu a tak ji mohl pořádně zešikanovat, aby se uvědomila. Díval se přísným pohledem, jako kdyby právě našel kostlivce ve skříni. [myslenky=benjiro]Měl bych si pospíšit, mám v plánu ještě jiné věci, než dělat poslíčka. Třináctá a šestá divize jsou zrovna dvě, kde jsem skoro vůbec nebyl, ale nikdy jsem tu necítil nic zajímavého. Třetí divize je oproti tomu pro moje smysly jako zahrada plná shnilých jablkek. Zdejší shinigami jsou snad ti nejmilejší jaké znám, sluníčkový lidé, vskutsku.[/myslenky] [trec=benjiro]Zaveďte mě za kapitánem. Musím s ním neprodleně mluvit.[/trec] Rozhodl se zamaskovat to, že sám moc dobře ví, kde se nachází. [myslenky=benjiro]Jeden den rozhodně odhalím, že v Gotei 13 existují zrádci. Jsem si jistý, že taková doba příjde dřív nebo později a já budu ten, kdo je odhalí. Ze všech historických spisů vyplynulo, že každá etapa Gotei 13 vždy měla své zrádce, tak kde jste teď?! Zítra definitvně využiju tu novou holku, která se takhle hloupě nabídla. Nahrála mi přímo do karet, i přestože Aki tušil, že to není čistá nabídka. Zehaha, měl bych se víc kontrolovat.[/myslenky] Zamračil se ještě o něco více než před chvíli, jako kdyby se mu snad něco znelíbilo. [myslenky=benjiro]Potřebuju přivést kapitány, abych mohl ještě dnes večer do zakázaného archivu, když nebude mít vrchní kapitánka čas. Po návštěvě třetí divize bude na řadě dvanáctá divize. Sei minule nedávala pozor a omylem mi schválila kontrolu. Nikdo se tam neodvážil dlouhou dobu a ze spisů jsem poznal, že je to výborné místo na skrytí zločinů. Podzemní laboratoře, kdo to kdy slyšel. [/myslenky]

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko na Suki s úlevným úsměvem kývla, když ji ujistila, že je v pořádku.
V tom se ozval Ruyichi-taichou, který důstojnici vyzval k tomu, jestli by Chieko ukázala místo činu a trochu jí tu provedla. Chieko se tak nejistě podívala po kapitánovi, když se Taiketo-san vydala k odchodu, jestli může jít. Vzápětí jí ale došlo, že to by jinak Suki tenhle kol nedával. Uklonila se tudíž oběma kapitánům na rozloučenou a rychle spěchala za důstojnicí, aby jí neutekla moc daleko a hned takhle na začátku se neztratila. Chtěla dokázat svému kapitánovi, že není tak neschopná, jak se zdá. A tak byla odhodlaná se pořádně snažit a nepřidělávat trable. Nebo se o to alespoň pokusit.
A tak Chieko cupitala za Suki skrze šestou divizi směrem k jezírkům. Trochu jí to připomnělo její původní divizi, než z ní odešla. Trochu posmutněla. Co když to pokazí a kapitán jí pošle zpátky do pětky?
[rec=kuro]"Omlouvám se, že jsem vás před tím tak vyděsil, Taiketo-san."[/rec] omluvil se Kuro Suki upřímně. Ano, celkem ho těšilo, když ostatní zaskočil svou schopností řeči, ale aby se kvůli němu někdo začal dusit, to vážně nechtěl.
V tom Taiketo-san promluvila na mladou zástupkyni. Chieko prudce zvedla hlavu, díky čemuž zahlédla její krásný úsměv. Ten pro změnu vykouzlil úsměv na rtech jí. Souhlasně přikývla na její slova. [rec=chieko]"S-snad ano....Přijdeme na to...co se těm...kapříkům stalo..."[/rec] pronesla Chieko a ke konci odhodlaně pozvedla pěstičky. Víc než odhodlaně to ale vypadalo roztomile.
No a to už došli na místo. Když Suki zmínila, že sem kapitán chodí truchlit, znovu posmutněla. To při představě toho milého kapitána, jak tu stojí a smutně kouká na vodu. A také tou vzpomínkou na to, co říkal Kuro o smutných kapřích rodinách. Kuro seskočil Chieko z ramena, aby se mohl pořádně podívat kolem. Díky tomu si Chieko uvědomila, že by měla dělat to samé. Důkladně obhlédnout okolí. Třeba objeví nějakou stopu a nejen, že tím pomohou ubohému kapitánovi a kapřím rodinkám, ale možná si tím vyslouží i odměnu od kapitána Ruyichiho a ten tak uvidí, že přeci jen k něčemu je!
A tak Chieko pátrala.[rec=chieko] "V-viděl nebo slyšel...někdo něco?" [/rec]zeptala se Suki.