Prostory 11. divize

Jedenásta divízia má najväčšie a najrozmanitejšie tréningové priestranstvo, a to vonkajšie aj vnútorné. Členovia divízie sú expertami v priamom fyzickom boji a pravideľné trénujú, aby sa v ňom stále zlepšovali - alebo len preto, pretože majú radi boj. Sú predsa len tými, ktorí bojujú v prednej línii.

Ubikácie a tréningové priestranstvá sú oddelené spoločnými priestormi a širokou ulicou, aby členovia neboli rušení hlukom z tréningu. Dojo sa nachádza skoro v strede pozemku, kde sa nachádzajú aj kancelárie na vyššom poschodí.
Kancelária kapitánky má dva balkóny - jeden s výhľadom na vonkajšie priestranstvo a druhé do doja, aby prípadne zabránila prípadným nehodám, keby sa niektorí členovia počas tréningu rozvášniveli v zápale boja a adrenalinu.
Mimo iné sa na pozemku nachádza aj veľký sklad s príslušenstvom a pomocnými vecami pre tréningy, ale aj s materiálom a náradím na často potrebné opravy.

[name=kiyo]Hokona Kiyo[/name]

Užívala si chvíľku voľna podriemkavaním v kancelárii. Jemná vánok bol veľmi príjemný a vonku ani nebol hluk, ktorý by ju rušil. Aj keď aj na to už bola zvyknutá za tie roky. Tak či tak to ticho bola vítaná zmena. Ako už však bolo zvykom, takéto dobroty netrvali dlho a už jej niekto vyklopkával na dvere. No, toto bolo skoro až búchanie a ešte jej tam kričal za dverami. Na chvíľku sa obzrela za seba na okno a premýšľala, či by sa predsa len nemala zdúchnuť. Nakoniec to však vzdala s povzdychom.
[rec=kiyo]"Vstúpte,"[/rec] vyzvala a ani sa neunúvala vstať od stola. A to ešte v sebe dusila ironické poznámky ako 'čo horí?' a podobné veci. Dúfala, že to nebola ďalšia predstavovačka nových kapitánov. To jej na nejakú dobu stačilo.

[name=kiyo]Hokona Kiyo[/name]

Nadvihla obočie, keď sa otvorili dvere a dovnútra vošiel obrovský chlap. Sama sa hodne pyšnila aká bola vysoká amazonka aj oproti chlapom. Nedala však na sebe nič poznať, naopak ju skôr zaskočilo, keď spomenul výpravu do hôr. Prekvapený výraz jej teda ostal na tvári a očami prebehla po stole. Nič nenaznačovalo nejakú výpravu a nejaké hory. Zhlboka sa nadýchla a usmiala sa.
[rec=kiyo]"Jo, jasné,[/rec] pokývala hlavou, keď sa postavila. [rec=kiyo]"Výprava... k moru-- do hôr! Určite. Presne som na teba čakala. A tam ideme pretožeeee...?"[/rec] naznačila rukami fingerguns smerom na obra, aby dokončil za ňu vetu a nenápadne jej prezradil celý plán. Horšie by bolo keby jej povedal 'No, to ja neviem, to vy máte vedieť'. Ale to bolo problém budúcej Kiyo (presne o 4 sekundy budúcej Kiyo).

Kiyo >

Takeda se svým zdravým okem zahleděl na kapitánku, která tam pózovala s finger guns a chvíli nic neříkal. Asi se snažil přijít na to, co to gesto znamená. Pak sklopil hlavu, podíval se na svoji vlastní ruku a pokusil se gesto napodobit. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se k tomu dostal.  
"Mám jít s vámi, protože to tam znám. Vyrostl jsem tam ve vesnici." Prozradil, zatímco bojoval se svými mohutnými prsty. Nakonec to však vzdal a znovu zvedl pohled ke kapitánce. "Řekli mi, že mám doprovodit kapitánku jedenácté divize Hokonu Kiyo a kapitána třetí divize Makiho Akiho. Řekl bych vám, kdo mi to rozkázal, ale musel jsem si pamatovat dvě jména a to je docela hodně." Takeda neměl zřejmě moc dobrou paměť na jména. Rozkaz na takovou výpravu však musel přijít odněkud shora a bylo zvláštní, že to věděl nějaký řadový člen a nešlo to přímo ke zmíněným kapitánům.
Jako na zavolanou však otevřeným oknem vletěl pekelný motýl a přistál kapitánce na ruku.

"Oficiální mise pro kapitánku jedenácté divize Hokonu a kapitána třetí divize Makiho. Vydejte se do vesnice Kazehane, která se nachází v horách daleko na severu. Hlášen výskyt znepokojivě vysoké úrovně hollow reiatsu. Potenciální smrtelné nebezpečí. Postupujte velice opatrně. Jakmile opustíte oblast Rukongaie, dojde ke zrušení omezení duševní energie."

"Nehýbejte se, kapitánko," řekl Takeda a začal pomalu našlapovat ke kapitánce. "Na ruce vám přistála velká moucha." Ukázal na motýla a zvedl nohu, ze které sundal jednu bačkoru. S tou se potom začal připravovat k nápřahu.

[name=kiyo]Hokona Kiyo[/name]

Keď pozorovala Takedu ako sa snažil napodobiť jej pózu, položila si ruky na ústa, aby nevypustila 'Aaaw' zvuk, keďže to istým spôsobom bolo roztomilé a milé. Potom jej porozprával, že odtiaľ pochádza a len ju tam má odprevadiť. Dokonca povedal meno ďalšieho kapitána.
[rec=kiyo]"Kapitán tretej divízie?"[/rec] zopakovala po ňom trošku zmätene. Pamätať si dvanásť kapitánov by nemalo byť tak ťažké, ale pre ňu to skôr bolo pre zoraďovanie hotness. Nemohla ich stretávať často, keďže každý mal svoje povinnosti, takže jej niekedy vypadli z hlavy. Medzi tým priletel motýl, ktorý jej pristál na prste a oznámil jej misiu. Trošku ňou trhlo. Prečo onaaaa? Už to bola doba čo naposledy bola v akcii. Väčšinou už trénovala a dirigovala svojich z divízie. Dúfala, že už sa ju už takéto veci týkať nebudú. Zatiaľ Takeda chcel zaútočiť na motýľa. Rýchlo motýľa zakryla rukou a vyháňala ho von z okna.
[rec=kiyo]"Nenenene! To je komunikačný motýľ!"[/rec] zvolala k Takedovi zatiaľ čo vyháňala motýľa von. Potom sa otočila smerom k stolu a frustrovane si odfúkla do ofiny. [myslenky=kiyo]Prečo práve ja? Zo všetkých možných kapitánov. Ughh.. kto bol vlastne ten druhý kapitán?[/myslenky] Pozrela sa dole na stôl, kde mala kartičky hot guys a našla tam kapitána tretej divízie. OHH- ON?! Vyvalila oči na obrázok na jedného z jej najväčších favoritov a zčervenali jej tváre. V momente zabudla na všetky frustráciu a zatvorila si kartičky do stola.
[rec=kiyo]"Tak na čo čakáme? Ideme, ideme! Šup šup! Kde máme s kapitánom rand- stretnutie?"[/rec] zvolala s nadšením, keď sa otočila na Takedu a popoháňala ho von z kancelárie.

Kiyo >

"Uh-hm," přikývl na otázku o kapitánovi třetí divize a trochu zaskočeně se zase stáhl s bačkorou na původní místo, kde stál. Měl ve tváři hodně zmatený výraz, protože nerozuměl tomu, jaký je rozdíl mezi mouchou a komunikačním motýlem. Byl to hmyz. Lítalo to a otravně si to sedalo na lidi.
Chtěl se zeptat na vysvětlení, protože Kiyo byla kapitánka a to znamenalo, že musí být hodně chytrá a určitě tomu rozumí, ale než to stihl udělat, popohnala ho ven z kanceláře. Netušil, odkud se tenhle zápal vzal, ale nevadilo mu to. On sám byl velice cílevědomý muž, takže když byli na chodbě, souhlasně přikývl a na rtech se mu poprvé za celou dobu objevilo něco, co se dalo srovnat s úsměvem. V jeho případě to znamenalo lehce nadzvednuté koutky. Celou věc s šup šup a jdeme, jdeme vzal jako rozkaz od vedoucí.
"Rozkaz, kapitánko Hokono, pevně se držte." Řekl a zatnul svaly na rukách, což způsobilo, že rukávy jeho shihakusha začaly praskat. Potom kapitánku pevně chytil za pravou ruku a prostě se rozběhl dopředu.
Z pohledu Kiyo to vypadalo asi takhle: V jeden moment stála a v moment druhý najednou letěla vzduchem. Vlastně se dalo říct, že vlála jako nějaký nafukovací panák ve větru.
Takeda neměl nijak výrazné reiatsu. Nejspíš by se nepřiblížil ani k hodnotě low levelu třetího důstojníka, ale jeho fyzická kondice byla na takové úrovni, že dokázal hnout i s kapitánkou jedenácté divize. Kdyby se samozřejmě bránila, neměl by šanci, ale zachytil ji nepřipravenou.

Běžel rovně chodbou a na jejím konci proskočil stěnou, což za sebou zanechalo jak díru fyzickou, tak i finanční. Nad tím ale nepřemýšlel, protože jeho rozkazem byl kapitán třetí divize. Musel ho okamžitě sehnat.
"Mám přidat, kapitánko? Není vám zle?" zeptal se a dál dlouhými rychlými kroky dupal jak nějaká mini godzilla, která se rozhodla, že způsobí co největší rampage v Seireitei.

[name=kiyo]Hokona Kiyo[/name]

Ako trošku popohnala Takedu, upravila si oblečenie a skontrolovala si, či náhodou nemá nejaké fľaky od raňajok alebo tak. Síce vždy chodila čistá, ale double check ničomu nevadí. Potom si ešte v odraze v okne rýchlo prešla rukami po vlasoch a prstom si prešla po perách, pričom si kontrolovala make-up. Dokonalosť, úplná dokonalosť. Rada sa fintí, ale vzhľad zase tak nerieši, AK nejde o potencionálneho manžela. Potom sa otočila na Takedu s tým, že už mohli vyraziť, ale ten ju zrazu chňapol za ruku. Párkrát zamrkala a než stihla niečo povedať, zrazu sa s ňou hýbal celý svet a ešte počula ako leteli okolo nej sutiny zo steny. Na tvári sa jej objavil poker face, keď si uvedomila, že to bola JEJ stena. Lenže ona v tej chvíli bola taká... odovzdaná a zaskočená zároveň, že ani nedokázala reagovať. Fakt nečakala, že by sa jej niekto dovolil dotknúť, nie to ešte ju chmatnúť a niekam ťahať. A Takeda bol také zlaté skoro trojmetrové batoľa, takže o to viac to bolo zvláštne.
Takeda medzi tým na ňu ešte prehovoril, ale z nej sa ozývalo len [rec=kiyo]"MUUUEEE UEUEEEEE"[/rec] alebo podobný zvuk, ktorý možno nejaké slovo naznačoval, ale z toho ako jej skákal hlas pri každom jeho pohybe tomu rozumieť nebolo. Určite si nepredstavovala, že jej deň bude obsahovať takýto zvláštny únos z kancelárie. Vtedy jej ani nedochádzalo, že jej úprav vlasov a šatstva boli k ničomu, keďže všetky jej snahy vošli navnivoč jazdou týmto nezvyčajným dopravným prostriedkom.