Prostory 6. divize

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Nemohl se cestou ze cvičiště furt bránit myšlenkám nad ztrátou náušnice. Přemýšlel, kde jinde by ji ještě mohl ztratit. Bylo to dost zvláštní, protože normálně náušnice neztrácel díky zabezpečení, které měla každá na konci háčku. A u této si na to dával obzvlášť bacha. Třeba se ještě někde najde, naděje umírá poslední.
[trec=sai]Jak vlastně začínáte den, kapitáne? Máte nějakou tradici o které bych měl vědět? Chcete nosit kávu z nějakého konkrétního místa nebo snídani z nějaké vaší oblíbené pekárny?[/trec]
Zeptal se, když se blížili k zahrádce.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

z dálky sledovala výjev, který se jí naskytl. Zdálo se jí, že snad vidí podkapitána 4. divize? Suki si nebyla stoprocentně jistá, protože se znali jen z vidění. Zdálo se ale, že snad něco provedl, což ji zaujalo. [myslenky=suki]Obecně by si teď všichni měli dávat pozor, co tady dělají, protože je brzo bude sledovat celá 9. divize s popcornem v ruce…[/myslenky] Pomyslela si skepticky, zatímco se už pomalejším krokem blížila k oběma. Nechtěla vypadat zvědavě, ale byla.
[rec=suki]"Podkapitáne, zdravím vás,"[/rec] slušně pozdravila a uklonila se, jak si žádal protokol, [rec=suki]"nebudete nám tady kouřit, že ne?"[/rec] řekla sice s úsměvem při pohledu na dýmku v jeho ruce, ale byl v tom slyšet osten pohoršení.

Daisuke -> Když muž viděl, že všechno probíhá dobře, docela si taky oddechl. Když se Daisuke zmínil o momentálním dění, muž zakroutil očima, i když se snažil to nějak zmírnit. "Kdoví, pane. Nechci nikomu dělat problémy, ale ani sobě, a pokud někdo něco udělá na zahradě, tak na čí hlavu to asi padne? Já totiž za zahradu zodpovídám, víte?" vysvětlil aspoň trochu své postavení. Zřejmě to byl nějaký hlídač nebo zahradník nebo něco na ten způsob. "Jako by se sem nastěhovalo celý Gotei 13 zrovna dneska..." povzdechl si vystresovaně.
Chtěl už zřejmě zamířit s Daisukem někam ven ze zahrady, ale připojila se k nim třetí důstojnice. Muž ji uctivě pozdravil a trochu se začal zase potit.


Kuchiki Yasumaru

chvíli nechápal, na co se ho Sai ptá. Vlastně docela dlouhou chvíli. Díval se na něj a mrkal.
"Kávu? Snídani... proč... proč..." Ani nedokázal složit otázku, proč se ho na to sakra jeho nový zástupce ptá?! Trvalo to dost dlouho, ale nakonec se nějaké pochopení přece jen dostavilo a kapitán vykulil překvapeně a trochu vyděšeně oči. "Snad ne proto, abyste mi tu kávu nosil vy?! Yashida-san!" Nebylo to okřiknutí, spíš ohromené vyjeknutí, jak mohlo Saie vůbec něco takového napadnout. Při představě, že mu takhle někdo posluhuje, se začal Yasumaru červenat. Tedy spíš že mu posluhuje důstojník, jelikož na posluhování od nějakých nízko postavených lidí byl nejspíš zvyklý... "Moje snídaně není vaše starost!" To mohlo vyznít trochu moc příkře, což způsobilo, že se Yasumaru ještě víc začervenal, že možná zrovna Saie urazil. "Tedy chci říct, ne tak, abyste mi ji nějak obstarával... Máme být partneři!" Až se celý udýchal z toho, že se do toho úplně zamotal. Ale to bylo tím, že ho Sai tou otázkou úplně zaskočil!

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Sledoval docela klidně kapitánovu reakci. Vlastně hned co dokončil otázku, tak mu došlo, jak hloupé bylo na něco takového se ptát. Znal takhle osobně kapitána jen chvilku, ale měl takový pocit, že už docela dobře rozumí tomu, jaký je kapitán člověk. A jeho reakce to jenom potvrdila.
[trec=sai]Omlouvám se, Kuchiki-taichou. Přeci jen jsem vyrostl v lehce podobném prostředí a někdy se zapomínám, že jednám s tak otevřeným člověkem, jako jste vy. Budu na to více myslet. A co by jste řekl na to, kdyby jsme začali snídat společně?[/trec]
Zeptal se s mírným úsměvem. Bylo to troufalé, hodně troufalé. Měl však pocit, že kapitánovi samotnému bude příjemnější, když s ním Sai bude taky jednat takhle otevřeněji. Přeci jen řekl, že mají být partneři. Což tedy byl vztah, který podle Saie ještě včera určitě nedefinoval vztah mezi kapitánem a podkapitánem. Pravda byla taková, že dost kapitánu si prostě z podkapitánu dělalo poskoky. Tady měl však Sai pocit, že se formuje nové přátelství. Když koukal na kapitána, měl chuť zničit každého, kdo mu kdy ublížil nebo zkusí ublížit. A to u lidí fakt běžně neměl, jen dneska dvěma lidem sám ublížil.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Už pár bafnutí mu stačilo k tomu, aby se mysl trochu uvolnila a myšlení rozjasnilo.
Muž mu poté naznačil, že je zahrada na jeho zodpovědnost a jakékoli narušení by se sneslo na jeho hlavu.
[trec=daisue]Ano...tomu rozumím...je to náročné, když jste za něco zodpovědný a třetí strany vám v tom dělají chaos...ještě jednou se omlouvám...[/trec] Pak muži nabídl trochu svého býlí, mělo by jej to zklidnit. [trec=daisuke]Na lékařský předpis, řekněme...[/trec] A pousmál se.

[trec=daisuke]Je to velmi zvláštní...no snad brzo odejdou..a zavládne tu zase klid...na relax jsou vaše zahrady idealní...[/trec]

Mezitím k nim došla třetí důstojnice šesté divize. Daisuke ji znal jen z vidění, občas byla na poradách nebo se nachomýtla v nemocnici.
Čím více se blížila a on jí lépe viděl, tím více si ji prohlížel.
[myslenky=daisuke]Hmmm ta postava...ty vlasy...velmi pěkné kontury...to by rozhodně...se eprávným světlem...ano ano...dobře nasvíceno...nejspíš z téhle...nebo ne takhle...ano...to by mohlo hrát stíny....[/myslenky] Daisukeho léky uvolněný mozek se začasl rojiíždět při pohledu na nesporně zajímavý fotografický objekt...
[myslenky=daisuke]To by se sundalo...a tamto asi taky...pohled...napířímo...ne..pře rameno....dolů? Hmmm..to bychom přišli o ty oči...to ne to by byla škoda....přes rámě na objektiv....jemné náznaky tady a tady...ano to by šlo...odstíny černé a bílé...a její...[/myslenky] Pak mu došlo, jak nebezpečně daleko jeho myšlenky zacházejí z profesionální roviny a okamžitě je utnul. Nemohl si dovolit být neprofesionální...tohle nebyl on...on nebyl Genma...

[trec=daiuske]Třetí důstojnice? Taiketo-san?[/trec] Usmál se. [trec=daisuke] Dobrý den, ale kdepak...tohle je zdravotní...pro nás oba...řízená inhalace bylinných par a kouře...dobrá na nervy...[/trec]

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

svou přítomností nechtěla někoho zbytečně stresovat, ale je pravda, že pokud tady opravdu bafali dýmku, jak se zdálo, tak jí to teda vadilo! A tady se kouřit nebude! Suki se začínala zlobit jen při pomyšlení na to, že si museli vybrat k něčemu takovému zrovna zahrady 6. divize. Vždyť je tu tak krásně! [myslenky=suki]"Chudáci, rostlinky!"[/myslenky]
Na své tváři ale zatím nedávala pohoršení tolik znát, jen jemně zdvižené obočí bylo náznakem nespokojenosti.[rec=suki]"Ano, Taiketo Suki,"[/rec] zdvořile se usmála na podkapitána 4. divize. Začalo se jí mezitím vybavovat, že už se nejspíš letmo setkali mnohokrát, jen se nikdy nedali do řeči. [rec=suki]"A-aha,"[/rec] zarazila se, když ji Daisuke přesvědčoval o tom, že se tady vlastně díky kouření léčí? To nečekala a vzalo jí o trochu vítr z plachet.
[rec=suki]"Na nervy říkáte… To by se mi možná taky hodilo. Jen to kouření mi není zrovna po chuti,"[/rec] nervózně se zasmála.

Kuchiki Yasumaru

Ta snídaně se asi měla stát jeho zhoubou, protože sotva se začal vzpamatovávat z celé té situace, Sai ho na ni k dovršení všeho pozval. Tedy naznačil, že jako kapitán a jeho pobočník by mohli i den začínat spolu, samozřejmě v rámci spolupráce a naladění se na vlnu toho druhého, aby pak fungovali jako dokonalý tým v boji i vedení divize, tak to Sai určitě myslel a Yasumaru to přesně tak také pochopil. Ta představa se mu líbila a potěšila ho.
"To by bylo skvělé!" vyhrkl dřív, než si to stihl rozmyslet. Potom mu ale došla realita. "A... jsem si jistý, že to tak někdy bude, v rámci misí a podobně, ale... běžně bohužel..." Asi neměl nechat vyklouznout slůvko "bohužel" v tomto kontextu, takže se rychle zarazil. "Tedy, běžně snídám s rodinou," dodal potom. Nedokázal si představit, že by narušil tradici, na které jeho rodiče tak trvali. Společná rodinná snídaně by se pravděpodobně odehrála i kdyby Seireitei čelilo invazi a akutnímu útoku hord nepřátel, tím si byl jistý. Pousmál se na Saie omluvně.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Ukázalo se, že ohánět se lékařstvím neslo kýžený efekt, protože to vypadalo, že to Suki sebralo vítr z plachet a trochu to zklidnilo situaci.
[trec=daisuke]Naprosto se omlouvám, že vám tady tak dýmím...ale potřeboval jsem si krapet zklidnit nervy a jak se ukázalo, tak I tady přítel.[/trec] Poukázal na strážce zahrady. [trec=daisuke]Věděla jste, že má zahradu na starost? A dnes se mu to tady hemží spoustou lidí z cizích divizí včetně mě...začal vykazovat jisté známky panické ataky...že ano?..[/trec] Usmál se na muže s výrazem, který vyžadoval bezvýhradné přitakání.

Pak se Suki zmínila, že by také potřebovala něco na uklidnění.
[myslenky=daisuke]Nedivím se..[/myslenky] Pomyslel si. nebyl zrovna nějaký vášnivý kuřák, ale inhalace poskytovala téměř okamžitý náběh a to on potřeboval...navíc byliny příjemně voněly i když hořely, takže si tak nějak dýmce přivykl.
[trec=daisuke]Ale to není problém...[/trec] Pak zalovil v brašničce a vytáhl malý látkový váček...do toho pak kousek odebral ze svého koženého výčku u pasu.
[trec=daisuke]Pokud to vyluhujete asi 10 minut ve vodě o teplotě maximálně 90 stupňů...získáte příjemný čaj na uklidnění...působí sice pomaleji než inhalace ale konvička denně dokáže spolehlivě uvolnit napětí...[/trec]
Pak ještě pomalu v hlavě propočítal dávkování.
[trec=daisuke]S ohledem a na vaši výšku...a odhad hmotnosti...bych doporučoval nepřekročit dávkování půl čajové lžičky na den...to byste se mohla vyklidnit...řekněme...až moc...[/trec] Daisuke jí nehodlal popisovat jak jí mohla droga uvolnit sociální zábrany a vnukávat nápad, že tancovat nahá na cvičišti je ideální nápad...sám byl nerad že na to musel přijít z první ruky...
[trec=daisuke] Co se to tu vlastně děje? Doufal jsem, že si trochu odpočinu...při pozorování kaprů...[/trec]

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Sai měl prvně radost, že se mu podařilo vytvořit novou tradici se svým kapitánem, ale radost ho rychle přešla a spíš jí přebil stud. Jak ho mohlo napadnout, že kapitán dodnes snídá osamotě?!
[trec=sai]Omlouvám se, alkohol mi takovou možnost úplně vykouřil z hlavy. To je moc hezká tradice, rodina by měla ideálně držet spolu a taková společná snídaně určitě hodně znamená.[/trec]
Odpověděl tak, aby si v tom snad kapitán nenašel nic, proč se cítit blbě vůči Saiovi. Protože tak nějak tušil, že by se s kapitánem něco takového mohlo stát. Sai s rodinou nesnídal už hodně dlouho. Za to, že se na společenských akcích choval nejlépe jak uměl, měl pak doma něco trochu volnějšího. Nebyl ideální dítě, ale nějak se naučili s rodiči spolu pracovat, aby předešli co nejvíce možných nehezkých situací. Už šli nějakou dobu a tak by se měli blížit k jezírku.
[trec=sai]V zahradách jste určitě strávil více času než já, máte nějaké místo s dobrým výhledem?[/trec]
Zeptal se, aby věděl kam pokračovat a posadit se. Navíc na sobě pociťoval potřebu doplnit trochu hladinku, protože se už jednou dnes dostal blízko svému limitu a teď by začal víc a víc usínat, když si zase nedá.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

byla překvapená z vývoje situace. Nejprve to vypadalo, že na ně nastoupí, možná je i trochu seřve, i když to bychom mohli dát do uvozovek vzhledem k tomu, že Daisuke byl narozdíl od ní podkapitán a ona rozhodně nehodlala narušovat danou hierarchii. Místo toho ji teď Daisuke chtěl obdarovat bylinkami na míru?
[rec=suki]"Samozřejmě že věděla,"[/rec] řekla Suki, i když zrovna lhala jako když tiskne. Mužova tvář jí opravdu něco říkala, ale nebyla si vůbec jistá… O údržbu zahrady se nikdy nezajímala. No, malá lež nikomu neublíží a Suki nechtěla vypadat neinformovaně. Místo toho se na oba muže usmívala. [rec=suki]"Já jsem si myslela, že není až tak neobvyklé, že se tady prochází i členové jiných divizí. Přeci jenom je to opravdu krásná zahrada s jezírkem,"[/rec] dodala, ukazujíc na tu nádheru kolem sebe. [rec=suki]"ale je pravda, že dneska je tu možná rušněji. Tak si chvíli odpočiňte. Asi máte strach, že tady někdo něco poničí, že?"[/rec] optala se Suki s chápavým úsměvem a pak se znovu zadívala na Daisukeho.
Jeho nabídka ji zaskočila, ale příjemně. Čaj na uklidnění zněl skvěle! Suki pečlivě poslouchala dávkování a doufala, že si jej bude pamatovat. [myslenky=suki]No, maximálně budu asi déle spát?[/myslenky] [rec=suki]"Já moc děkuji, podkapitáne, to je od vás velmi milé!"[/rec] spráskla trochu teatrálně ruce, ale byla opravdu ráda a nevěděla, jak to dát přesně najevo, takže to trochu přehnala. [rec=suki]"To jsem ráda, že jsem vás potkala,"[/rec] culila se, když přebírala váček a dávala si jej do kapsy.
Ovšem na další Daisukeho otázku se jí nechtělo moc odpovídat. Byly to interní záležitosti, navíc ne zrovna příjemné a ona nechtěla, aby se do toho zapletla ještě další divize. Zdálo se, že dnes byli všichni lační po informacích… [rec=suki]"Ale vlastně…"[/rec] nadechla se k odpovědi a bylo vidět, že intenzivně přemýšlí, jak by informaci podala. [rec=suki]"řešíme kapry v jezírku, nedaří se jim poslední dobou dobře. Tak jsme si na to přizvali pomoc."[/rec] zakončila Suki, doufajíc, že k tomuto tématu nebudou doplňující dotazy. [rec=suki]"Ale teď by tady už měl být klid, takže věřím, že si odpočinete."[/rec]

Suki, Daisuke -> Zahradník sledoval výměnu a radši se nevyjadřoval, i když si možná myslel o těch bylinkách svoje. Každopádně si je užíval, dokud měl možnost. Do rozhovoru důstojníků nijak nezasahoval. Pouze když na něj Suki promluvila, hluboce se uklonil. "Jste příliš laskavá, sanseki," zahuhlal, celý nesvůj.


Kuchiki Yasumaru

se na Saie poněkud kysele pousmál. "Ano... tradice." Kdyby si mohl vybrat, tak by bral snídani se zástupcem všema deseti. Možná že to byla hezká tradice, snídat s rodinou, ale většinou ráno neměl úplně náladu na povýšenecké řeči svého otce, zvlášť když na ně jakožto nejstarší syn musel reagovat, ideálně souhlasit. A on vždycky souhlasil, protože ho to stálo nejméně úsilí, ale dobrou náladu mu to po ránu nedělalo. Některé dny byly horší než jiné.
Potom ale Sai obrátil pozornost k tomu, proč tu vlastně byli, a Yasumaru se zamyslel.
"Hmm, ano. Máte pravdu. Myslím, že od támhletěch keřů bychom měli mít ideální výhled a zároveň se tam půjde schovat..." ukázal na řádku okrasných keřů. Byly dostatečně husté a zároveň u země silnější větve byly řídké, takže by mohly poskytnout dobré místo pro noční pozorování. Odtud nebylo jezírko vidět, ale od nich zřejmě už bylo na dohled.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Nebyl si moc jistej, jak pochopit kapitánovu odpověď a kyselejší úsměv, ale bál se už znovu do tohohle tématu brousit. Měl před sebou přeci jen snad ještě hodně dní na to, aby kapitána lépe poznal a tohle bylo hodně osobní téma. Další faktor, který musel brát v potaz, byl alkohol. Tématu rodiny se pokusí zatím vyvarovat, pokud to nenadhodí vyloženě sám kapitán.
[trec=sai]Jo, to vypadá jako dobré místo. Upřímně bych byl rád, kdyby jsme tu záhadu zvládli vyřešit dřív, než to udělá 9. divize..[/trec]
Pravil směrem ke kapitánovi během toho, co si to štrádoval do křáků. Vzpomínka na kapitána 9. divize ho hnala kupředu, chtěl se totiž hned napít dvakrát tolik.

Kuchiki Yasumaru

Došli se Saiem ke křoví a i on si začal hledat nějakou pozici, ve které by se dalo sledovat dění okolo a zároveň být dost nenápadný.
"To by bylo opravdu nemilé, když už jsme Ruyichimu-taichou dovolili ty kamery a tak, tedy... já mu to dovolil. To by byla skutečná ironie." Z toho se nedalo poznat, jestli by si Yasumaru přál záhadu objasnit a nebo vlastně ne, ovšem potom zase nebylo jasné, proč trval na nočním sledování. "Vždy jsou lepší hmatatelné důkazy," posvětil si potom pro sebe své rozhodnutí. I kdyby něco viděl, bylo nejspíš lepší mít to i na kameře. A hlavně to bude jistota, pokud nic neuvidí.
Ovšem když vykoukl z keřů, do kterých se nějak rádoby mrštně elegantně prolámal, uviděl něco, a to skupinku postávající u jezírka. Ztuhl a doufal, že si jich nikdo zatím nevšiml. Bylo by to trapné odhalení jejich záměrů a úkrytu.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Tak teď kapitán Saiovi zavařil mozek. Bylo by to nemilé, ale vždy jsou lepší hmatatelné důkazy? A proč by to bylo nemilé? Divize by si měla umět řešit svoje vlastní problémy, kdyby byl podkapitánem o týden delší dobu, tak se takovéto situaci bude snažit co nejvíce vyvarovat.
[trec=sai]To máte pravdu, třeba se nám poštěstí.[/trec]
Zareagoval pouze na část o důkazech. Sai měl se svojí výškou trochu větší problém prodrat se křovím. Když se ohnul, tak neviděl před sebe. Takže se spíš pokrčil v kolenech a nějak se prodral křovím ke kapitánovi. Nebylo to úplně elegantní, ale nějak to taky zvládl. Konečně si mohl odložit věci, protože měl celou dobu dost plné ruce a hrozně ho svědil nos. Poškrábal se tedy na nosu, tím zahnal svojí první potřebu. Dále se chtěl už dlouho napít, takže si nalil saké a dal si dva loky, aby zahnal i svojí druhou potřebu Žádnou další potřebu už neměl a tak se mohl konečně pořádně rozkoukat a všiml si tak skupinky postávajících lidí, mezi kterými jako první identifikoval Taiketo-san. Pohlédl na kapitána a pokoušel se z jeho pohledu vyčíst, jak budou postupovat.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

To, že Suki lhala, nepoznal. Ostatně neměl důvod ji neveřit a tak po nějaké lži ani nepátral. Stejně to bylo jedno.
[trec=daisuke]Ano...je tady opravdu frmol...omlouvám se, že k němu trochu přispívám i já.[/trec]
Když mu poté Suki děkovala, jen se přátelsky usmál.
[trec=daisuke]Ale, to nestojí za řeč...rád pomohu, když je to v mých silách...a duševní zdraví, je důležité...a přitom jej mnozí zanedbávají...[/trec] On sám toho byl velmi zářným příkladem. [trec=daisuke]Je potřeba, se tu a tam uklidnit a dát svému psyché čas trochu zregenerovat...[/trec]

Pak od Suki přišla další lež, ale Daisuke ji opět nepotřehl. Neznal místní situaci a moc neznal ani Suki. Nebyl jediný důvod proč by si neměl myslet, že to co mu říká není pravda. Sám postřehl, že je kaprů v jezírku méně, takže bylo uvěřitelné, že dobře neprospívají.

[trec=daisuke]Ach...děkuji, ale mám obavy, že můj vyhrazený čas na odpočinek se blíží ke konci. V nemocnici je pohotovost...kapitánka..[/trec]
Pak se zastavil. Jeho zrak byl zvyklý pracovat v šeru a všímat si i drobných detailů, kterých by si jiní nevšimli.
A tak také postřehl, zajímavou situaci odehrávající se za Suki.
Postřehl, jak se opodál pokouší do křoví schovat dvě postavy. Normálně by to asi ani nepostřehl, ale jedna z postav měla výšku malé žirafy a vlasy tak výrazně růdé, že svítily na míle daleko. To přitáhlo jeho pozornost, v současné době byl v Seireitei jediný člověk, který by výškou i zbarvením odpovídal popisu.
Když se poté z křoví vynořila "nenápadně" hlava někoho, kdo velmi nápadně připomínal kapitána Kuchikiho, začalo se mu honit hlavou:
[myslenky=daisuke]Kapitán a...podkapitán? Vypadají hodně...podezřele...a zalezli si spolu do křoví...velmi nenápadně...[/myslenky] Daisukemu se začínalo v hlavě rodit zrníčko podezření. [myslenky=daisuke]Že by spolu?...no dávalo by to smysl...dosadit si jej...pod sebe...mít jej nablízku...hmmm...kdo by to řekl, myslel jsme že Kuchiki jsou velmi...konzervativní...[/myslenky] Daisuke nesoudil, sám shledával, že obě pohlaví měla něco do sebe a když už na to došlo...proč si ubírat 50% možností...ale Kuchiki?!
[trec=daisuke]Stává se vám obvykle, že vám kapitán trčí z křoví?[/trec]

Kuchiki Yasumaru

Spoiler:

Z jeho pohledu toho Sai asi moc nevyčetl, možná leda to, že se nebudou hýbat a budou doufat, že si jich ještě nikdo nevšiml. Yasumaru věřil, že jsou opravdu nenápadní, takže určitě v postupně padající tmě jsou naprosto neviděni a neslyšeni, ale co kdyby? Vzpomněl si na svůj výcvik plížení v divočině a začal používat tajnou Kuchiki techniku maskování dechu, aby nebylo slyšet, jak funí.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

[rec=suki]"To máte pravdu,"[/rec] posmutněle se usmála při poznámce o duševním zdraví. [rec=suki]"Znám plno shinigami, kteří by jej měli řešit a úplně na to kašlou,"[/rec] pomyslela Suki sama na sebe, svou rodinu... Nebo třeba i kapitána? Ten asi taky nemá všechno dořešené.
[rec=suki]"Tak to jste si potom ani pořádně neodpočinul, podkapitáne,"[/rec] řekla se soucitem, když se Daisuke zmínil, že se bohužel zase brzy bude muset vracet zpátky do divize. Pak chtěla Suki navázat další otázkou, protože se jí s podkapitánem celkem dobře povídalo, když ji Daisuke zarazil poznámkou o kapitánovi, který je prý v křoví. [myslenky=suki]Cože? Proč by?[/myslenky] Nechápala a upřela zrak do pomalu padající tmy. V hlavě jí mezitím šrotovalo, proč by kapitán lezl takhle navečer do křoví. Chtěl si odpočinout? Nebo si poplakat, protože jinde na to neměl prostor a stýskalo se mu po kaprech? Nebo něco horšího… Sledoval Suki, protože si chtěl ověřit, jestli splnila své povinnosti? Třetí důstojnice se začala potit. Co když něco udělala špatně?!
[rec=suki]"Vy vidíte kapitána?"[/rec] řekla polohlasně a pomalými kroky se vydala ke křoví. [rec=suki]"Kapitáne Kuchiki?"[/rec] zavolala.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Kapitán mu nijak nepomohl a tak musel nějak konat na vlastní pěst. Zvedl ze země láhce s alkoholem a kávou, které tam položil hned co se nějak proškrábal do křoví, a vyškrábal se ze křoví ven přímo před Suki. Narůžovělý nos z alkoholu aspoň trochu zamaskovaly rudé tváře z toho, jak se teď propadal studem do země. Očima koukal všude kolem Suki, jen aby se jí nepodíval přímo do očí. V tom ho něco napadlo.
[trec=sai]Vypadá to kapitáne, že ani tam ta nášunice nebude. Ale děkuju vám, že jste mi pomohl hledat.[/trec]
Zvolal směrem za sebe, kde by se měl z křoví dostávat kapitán. Tu dnes doopravdy ztratil, takže ucho bez nášunice mohlo potvrzovat jejich příběh. Neměl však nejmenší tušení jak po téhle trapné situaci pokračovat. Navíc se bál, že kapitán nebude schopný jít s jeho divadlem, protože to znamenalo maličko lhát, a tak věděl že nějak pokračovat musí a tak se rozhodl pro věc, které možná bude později litovat.
[trec=sai]Napijete se s námi někdo? Taiketo-san?[/trec]
Sai držel v každé ruce dvě láhve. Všechny čtyři vypadaly jako láhve od saké, ale to bylo jen ve třech. V jedné byla káva, kterou vzal na jejich sledovací misi, protože spánek měl být jejich největší a jediný nepřítel. Pusou tedy odstranil korkový špunt z jedné z lahví a natáhl ruku směrem k Suki, jestli si nabídne. Samozřejmě to byla  nabídka pro všechny účastníky, ale začal Suki, která k němu stála nejblíž.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Na dotaz který mu dala Suki, odpověděl jednoduše. [trec=daisuke]Ano...řekl bych, že to má jeho rysy...[/trec] Bylo už sice přítmí, ale on měl poměrně dobře vytrénovaný zrak, v nemocnici se často pracovalo v přítmí a on si za ta léta navykl. Byl taky zvyklý si všímat drobností, které vyčnívaly a dvoumetrový podkapitán s rudou hlavou lezoucí do nízkého křoví byla věc, která hold přitahovala pozornost.
Suki se pak vydala směrem ke křoví a vyvolávala na kapitána. Veděl, že by teď měl asi pomalu jít a vrátit se do nemocnice, ale celá situace se jevila velmi zajímavá...i když si to nepřiznával, tak drby měl tuze rád a tady se jich skýtala celá hromada.
Rozloučil se teda se zahradníkem a pomalu se vydal za Suki, aby ukojil svou zvědavost a zjistil, co se tu vlastně děje.
Pak z křoví skutečně vylezl podkapitán šesté divize. To Daisukeho zahřálo radostí, protože měl rád když měl pravdu.
Teď už jen zůstávala otázka...co se tu vlastně děje a proč si s kapitánem Kuchikim dávaj dostaveníčko v křoví.

[trec=daisuke]Dobrý večer Yashida-san...velmi mě teší...Kuchiki-taichou...[/trec] Pronesl polohlasně ke křoví, v nemž se podle slov nacházel kapitán.
Prohlédl si Saie...mohl mu říkat co chtěl, ale jeho tváře, pohyb a držení těla, a silný odér kořalky mu daly jasně najevo, že je podkapitán v lihu.
[myslenky=daisuke]No jasně...náušníce...[/myslenky] Pomyslel si sarkasticky. [myslenky=daisuke]Že by randíčko nad sklenkou saké, zakončené trochou ošmatlávání v křoví u rybníčku?![/myslenky]
Zahleděl se na Saie...pusobil velmi mužným dojmem...a jak se tak nad Daisukem tyčil s třiceticentimetrovým rozdílem...tak vypadal jako někdo, kdo za to umí pořádně vzít...[myslenky=daisuke]Nedivil bych se...Kuchiki působí velmi křehce, je pochopitelné, že vyhledává náručí silného statného chlapa...taky bych se nechal ponosit..co si budem...[/myslenky]
Usmál se na Saie a zdvořile odpověděl.
[trec=daisuke]Ne děkuji...mám nízkou toleranci...kdo ví jak bych pak řádil...[/trec]
Byla to pravda, návyk na byliny už měl, ale alkohol, tomu neholdoval...a když už někdy své zásady porušil, tak ho to rychle zničilo.
[myslenky=daisuke]Na druhou stranu kapitán...tak něžný...až k sežrání...[/myslenky]

Kuchiki Yasumaru

věřil, že kdyby jen postupovali jeho metodou, ještě byla šance, že by si ti venku mysleli, že se spletli a nikdo v křoví není. Bohužel Sai vzal věci do vlastních rukou a naprosto je prozradil. Stoupl si tedy po vzoru svého zástupce, přičemž mu ve vlasech uvízlo několik ulomených větviček a pár suchých listů. Snažil se usmívat a tvářit se jakoby nic, jakoby bylo naprosto standardní, že prolézá křoviny na zahradě. Bohužel moc dobrý herec nebyl.
"Haha, dobrý večer, Taiketo-san," zvedl ruku na pozdrav třetí důstojnici, která ho volala jménem. "Daisuke-san..." přidal podobný pozdrav i zástupci čtyřky. Jen okrajově vnímal, že Sai přišel aspoň s náznakem nějaké uvěřitelné výmluvy, proč dělali to, co dělali.
"Ah... ano, je to smůla, Yashida-san. Snad ji ještě najdeme, určitě se jen tak nepropadla do země!" odpověděl mu možná trochu hlasitěji, než bylo nutné. "Ale říkám si, že odtud bychom měli dobrý výhled na toho zloděje kaprů, nemyslíte?" přidal ještě potom, protože prostě musel přiznat pravdu. A nakonec, nebylo na ní nic zas tak špatného, nebo ano? Poctivá plíživá mise, nic zvláštního pro shinigami!

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

Čekala, že z křoví vylezel nejprve kapitán, když na něj volala, ale místo toho před ní stanul Yashida-san s červenými tvářemi a lahvemi alkoholu v rukou. Suki stála zaraženě a své zelené oči upírala pátravě na svého podkapitána, který si dával ale velkou práci s tím, aby se na ni ani po očku nepodíval. [rec=suki]"D-Dobrý večer, podkapitáne,"[/rec] řekla stále trochu překvapeně, zatímco se snažila pochopit, co se tady vlastně děje. [myslenky=suki]Oni hledají náušnici v křoví společně? Ale vždyť je už skoro tma… Anebo v tom křoví byli spolu… Jako… Ah…[/myslenky] Při představě, že se kapitán se Saiem muchluje v křoví, Suki zamrzl mozek, pak jen prudce zrudla a vykulila oči. Navenek to působilo dost zvláštně, podkapitán Yashida se červenal, ona se červenala…
[rec=suki]"Já bych si trochu dala, děkuji, "[/rec] hlesla a ruka jí rovnou vystřelila k lahvi, ze které si notně lokla. Řekněme, že vůbec nebyl dobrý nápad v přítomnosti svých nadřízených pít, ale Suki byla tak mimo, že to potřebovala něčím spláchnout, aby mohla dál fungovat. [myslenky=suki]Co si o nás podkapitán 4. divize bude myslet…[/myslenky]
Vtom z křoví vylezl i kapitán. Suki se na něj ještě se stále růžovými líčky pousmála. Vždycky ho ráda viděla. [rec=suki]"Kuchiki-taichou! Vy chcete číhat na zloděje kaprů?"[/rec] řekla se zaujetím. [rec=suki]"Můžu se připojit?"[/rec] Než jí kapitán odpověděl zahleděla se ještě na Daisukeho a přemýšlela, jestli se bude chtít taky přidat.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

[trec=sai]Ah, pardon. Kde je moje vychování. Dobrý večer, Taiketo-san.[/trec]
Pokáral sám sebe, konečně se teda na důstojnici i podíval a omluvně se krátce uklonil. Chvíli pak ještě na důstojnici koukal. On to byl přeci jen docela pohled, protože se z láhve napila mnohem více, než čekal. Zpoza Taiketo-san se ozval další hlas, ale Saiovi stejně ještě chvilku trvalo, než zareagoval. Podle hlasu nebyl schopnej identifikovat o koho se jedná, ale jakmile uhnul pohledem a mohl si chlapíka i prohlédnout, tak hned věděl. Jako správný shinigami se už občas objevil v rukou kolegů ze 4. divize.
[trec=sai]Dobrý večer..doktore Daisuke.[/trec]
Šlo poznat, že se u oslovení lehce zamyslel a i po jeho vyslovení si jím stále nebyl jist.
[trec=sai]Podívám se ještě ráno za světla. Byl jsem si docela jistej, že ji najdu na cvičišti.[/trec]
Vyjádřil se ještě ke svojí náušnici. Byl úplně nesvůj z toho prázdného ucha. Byl zvyklej nosit náušnici už od mládí. Z přemýšlení ho dostala až otázka Taiketo-san. To upřímně Saiovi nahrávalo do karet, chtěl se s důstojníci více seznámit, protože působila jako člověk, který rozuměl chodu jejich divize nejvíce. A on se od ní chtěl v tomhle co nejvíce naučit.
[trec=sai]Čím více očí, tím lépe. Nemyslíte, kapitáne?[/trec]
Pousmál se  a zuby vytáhl korkový špunt i na druhé láhvi, co držel. Natáhl ruku a lehce svojí láhví ťukl o láhev, kterou stále držela Suki, a potom se napil. Vypadalo to, že jí chutná, tak proč jí tu láhev nenechat. Oni přeci jen s kapitánem už nějakou dobu popíjeli, flašku už měli v sobě, takže byli napřed a měl další důvod, proč jí láhev nechat.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Poslouchal, jak se kapitán 6.divize a jeho zástupce i nadále snažili tvrdit, že spolu lehce přiopilí hledali ve tmě v křoví náušnici. Rozhodně to nebyla zrovna nejdůvěryhodnější historka a jeho úsudek se mu zdál mnohem zajímavější...takový románek protěžovaného synáčka velkého rodu a jeho drsně vyhlížejícího podkapitána...to si žádalo minimálně povídku...
[myslenky=daisuke]Mohl bych poslat anonymní tip do Shunpem Světem...jejich oddělení píše přímo úchvatné brakové povídky s různími...postavami.[/myslenky]
Daisuke si je rád pročítal, jejich zápletky a milostné mnohostěny nabízely tak kýžené vypnutí pro jeho mozek.

Pak si Suki vzala od svého podkapitána láhev, kterou on odmítl. Daisuke neskrýval údiv, protože na svůj malý vzrůst a nevinný vzhled, měla ta dívčina pumpu, kterou by jí záviděl leckterý člen 8.divize a to byla banda ochlastů, kterým při běhu chrastila cirhózou prolezlá játra.
Musel uznat, že jej Taiketo-san začala zajímat ještě víc, bylo na ní něco...živelného...jak nad tím tak přemýšlel, tak tuhle trojku z 6.divize by si dal klidně naráz. Tolik protipólů...tolik chutí...
Daisuke zase zatřepal hlavou...musel se zbavit těch chlípných myšlenek, aspoň teď...už takhle začínal těžce dýchat a pokud by to nedejbože přehnal s bylinkami, mohl by ztratit zábrany úplně a kdo ví jaké zábrany měli ti tři ochmelkové.

Když ho pak oslovil podkapitán 6.divize, bylo dobře, že už bylo přítmí, protože tak nebylo vidět zdvižené obočí a výraz posílající do řiti.
[myslenky=daisuke]Chápu, že jsme na stejné pozici...ale nějaká společenská slušnost...?! To už sakra těm mladým nic neříká?...Chm...I když taky to mohl být Doktor-Déčko nebo D-dog...nebudu to řešit...je přeci jen opilý....[/myslenky]

Pak mu došlo o čem se baví.
[trec=daisuke]Zloděj....kaprů? Probůh kdo by chtěl krást kapry?...Situace s jídlem v Soul Society přece není tak tragická...nebo jo?[/trec] Daisuke se divil, krást kapry, to nebylo něco co by se dělo běžně...navíc Koi kapři ani tak dobře nechutnali...v Rukongai by to pochopil, tam se jedlo vše co bylo...ale tady?!
[trec=daisuke]Když tak ale říkáte...v nemocnici se nám ztrácí vybavení, jen drobnosti co nestojí moc za řeč, ale ve velkém množství...je možné, že to spolu souvysí?[/trec]
Chytlo ho opět zápal pro nedořešené vyšetřování.
[trec=daisuke]Mohl bych se...přidat? [/trec]

Kuchiki Yasumaru

byl skoro až dojatý, jaká pospolitost mezi jeho nejvyššími důstojníky panovala. Nikdy ještě necítil takovou srdečnost a naplňovalo ho to opravdovou radostí a vděčností. Jako možná to byl taky ten chlast. kdo ví.
"Samozřejmě, Taiketo-san, budeme jen rádi, když budeme mít o pár očí navíc!" odpověděl nadšeně a trochu i dojatě. Bylo to trochu jako pyžamová párty, akorát venku a bez pyžama, ale to bylo naprosto vedlejší.
Potom přišel ke slovu také zástupce kapitánky 4. divize. Jeho příspěvek do diskuze Yasumara trochu znepokojil. Ztrácelo se i něco dalšího? Ale co by mohli mít společného kapři s prášky na bolest hlavy? Že by nebohá mývalí nebo kuní matka samoživitelka řešila i jiné problémy než jen hlad? Ne, to byl určitě nesmysl. Pokud to souviselo, musel za krádežemi být někdo jiný... Yasumaru se najednou necítil zdaleka tak jistě, že v noci bude pozorovat pouze zvířátka, a maličko ho zamrazilo. Kdoví, co tahle noc přinese?
"No..." Podkapitán nadhodil ovšem palčivou otázku. Yasumaru ho až tak dobře neznal a úplně mu nesedělo, že by se měl připojit k jejich interní divizní akci... ale odmítnout ho by přece bylo neslušné, když před pár sekundami sám řekl, že je rád za každý další pár očí. "Myslím... myslím, že určitě můžete...?" podíval se na své důstojníky, co tomu říkají.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

v ruce stále držela láhev, kterou Sai očividně ani nechtěl vrátit zpátky. Jindy by ji sama vrátila, ale dneska toho bylo nějak příliš na její hlavu, a tak se rozhodla dál pít. Byla to čistá hloupost, ale ona svou zodpovědnost na chvilku potlačila a pustila k otěžím svou lehkovážnější verzi. [myslenky=suki]Já se chci taky jednou pobavit![/myslenky] [rec=suki]"Vůbec se neomlouvejte, máme toho už dnes hodně za sebou, Yashida-fukutaichou,"[/rec] uculila se na svého podkapitána a znovu si lokla přímo z lahve, tentokrát už mírněji. Ruměnec z tváře jí nemizel. Suki nebyla žádná "máčka", nějakou dávku alkoholu zvládala s přehledem, ale dneska moc nejedla, včera se místo spánku v posteli spíše točila. No, neměla prostě dobrej základ.
Celá ta situace s mizející kapry a zároveň se ztrácejícím lékařským vybavením byla podivná. Zdálo se jí, že to přece spolu nijak nemůže souviset. Když kapitán svolil, že se i ona může připojit k číhání, měla viditelnou radost. Suki o společně strávený čas opravdu stála. [rec=suki]"Děkuju, kapitáne, budu mít oči na šťopkách!"[/rec] pousmála se a trochu se s lahví v ruce narovnala, jako voják když chce salutovat svému nadřízenému.
Připojení Daisukeho k jejich akci jí nevadilo. Vždyť ještě dnes si zoufala nad tím, že se cítí osaměle. Navíc podkapitán byl milý, protože jí dal ty bylinky na uklidnění, určitě to bude dobrý shinigami.