Prostory 3. divize

Ishibumi Kyouki

Vracela se právě z Rukongai, ze svého oblíbeného útulku. Jako vždy, vypomáhala a pečovala o nová koťata. A stejně jako každou cestou zpět, stavila se ve své oblíbené pekárně, tedy si sebou donesla až ke vchodu do kasáren papírovou tašku s velkými bochníky. A druhou rukou užďibovala ze sladkého chleba s fazolovou náplní. Prostě, asijská klasika.
Otázkou ale bylo, co teď. Den byl stále mladý a práce žádná. Nestěžovala si, ale nemohla zapudit pocit nudy, který poslední dny v kasárnách pociťovala. Nebyl snad někdo, s kým si mohla pohrávat nebo vyzvat na souboj? Po jejím krátkém působení si ještě neudělala takovou reputaci, tak snad by mohla najít nějakou nešťastnou duši. Ale nejdřív! Musí si jít uklidit svůj chleba. Cestou do kasáren!

Aki Maki

Aki začínal každé ráno stejně a to dost brzy. Po ranní hygieně vyrazil ze svého skromného sídla směrem do kasáren třetí diviz. Často si v jedné ruce držel knížku, kterou si během chůze četl a ani dnešní ráno nebyla vyjímka. Dnešní kniha ovšem byla velice zajímavá a proto se zapomněl trošku delší dobu s kočkami v parku. A tak se stalo, že dnes přišel ke kasárnám později. Díky této náhodě ale narazil na člověka se kterým chtěl už nějakou dobu jednat.
"Ishibumi Kyouki."
Ozvalo se najednou za dívkou. Stál tam její kapitán, v ruce měl otevřenou knížku do které koukal i během toho, co na dívku mluvil. Na tváři měl úsměv, oči se pohybovaly podle čteného textu.
"Odneste si věci a zastavte se za mnou do kanceláře. Musíme probrat vaše působení v divizi."
Tón jeho hlasu byl vlídný, ale s takovým zvláštním mysterious podtónem. Během ttéhle akce se ani nezastavil a klidným tempem pokračoval po chodníčku do kasáren směrem do své kanceláře. Tam z kapsy vytáhl klíč, vešel dovnitř a cestou ke svému křeslu zmáčkl tlačítko na kávovaru. Na stůl položil otevřenou knížku, ve které měl položený skrytý magazín od kapitána 9. divize. Nikdo ho nesměl na veřejnosti vidět tohle číst. Otevřel okno aby pustil do kanceláře čerstvý dopolední vzduch a pak tam prostě pár vteřin jen tak stál a jakoby zasněně koukal z okna. Z toho ho dostalo zapípání kávovaru, káva byla hotová. Klidnou chůzí došel k hotové kávě a odnesl si jí do svého křesla ke stolu. Z knihy vyndal přečtený magazín a položil ho na stůl, na něj následně šálek s kávou. Nikdo nechce na dřevěném stole kolečka od hrnku. Upil ze svého kafe, spokojeně vydechl a začal na svém stole tvořit několik hromádek z papírů.

Ishibumi Kyouki

Přát si něco je jedna věc, ale že se skutečně vyplní, je druhá, ta spíš nerealistická část. Jenomže i tak nečekala, že osud ji nadělí samotného kapitána divize. Mělo cenu si s ním začít pohrávat? Tušila, že by ji zřejmě zamáčkl jak červa, ale kdo ví. Mohl to být jeden z těch neschopných kapitánů, co se k postu dostali jenom skrze jméno jednoho z velkých klanů. To tady ale asi nebylo. Maki nebylo jméno žádného známého klanu. Minimálně ne v její knize.
Spolkla velké sousto, které si stihla ukousnout před příchodem kapitána. Chtěla se otočit na patě a říct mu něco ve stylu: "Je docela drzost nedívat se někomu do očí, když mluvíte," ale nad touto bizarní frází se jen v duchu pousmála. Kapitánovi neodpověděla, protože ten jednal jakože se jedná o samozřejmost. Bylo to tedy zajímavé.
O čem si chtěl promluvit? Působení v divizi znělo stejně formálně jako leták na ty nové telefony z devítky. Nikdo nic neví. No, ale pokračovala tak či onak do svého pokoje, který tam měl každý shinigami. Oproti studentským pokojům to byl určitě pokrok. Vlastní lednička, malá koupelna se sprchovým koutem a poměrně velká postel. Samozřejmě by se Kyouki líbil větší pokoj s pořádnou skříní a třeba nějaký ten toaletní stolek, ale stačilo to. Pro lepší by se musela dostat na vyšší pozici. To ale možná nebyl úplně její cíl, protože by to znamenalo otravné povinnosti navíc. Řádový člen musel jen od času poslechnout, ale jinak měl poměrně velkou volnost. Minimálně ve třetí divizi.
Stála před dveřmi kanceláře Makiho Akiho, kapitána třetí divize. Setkala se s ním, no, nikdy. Takže by bylo moudré na takové setkání vypadat dobře. Kyouki si dala vlasy do jednoho velkého culíku, který si zachytila tmavě modrou gumičkou se žlutou hvězdničkou. Potom si přichytila ze strany vlasy dvěma sponkami s tučňáčkem a chobotničkou a druhou stranu nechala volně. To mělo za efekt, že ofinu tvořil jeden hustý pramen vlasů, který ji končil někde těsně pod tetováním na obličeji. Dostala tak vážnější vzhled oproti jejímu volnému účesu, který měla cestou do divize. Čočky tentokrát nechala stranou.
Ťuk, ťuk, ťuk, ozvalo se z druhé strany dveří do kapitánovi kanceláře. "Chtěl jste ať se za Vámi zastavím," zkonstatovala poté, co vešla dovnitř. Jdeme si teda vyslechnout, co znamená to "působení v divizi".

Aki Maki

Papírů bylo hodně a i takový precizní pracant jako on v tom začínal mít pěknej guláš. Dříve stačilo vyplnit nějaký report z mise, poslat to do vyšších pater druhé divize a nikdo moc neřešil co, pokud z mise přinesl chtěný výsledek. A to on nosil. Začínalo ho tedy pěkně štvát, že si s touhle novou aktivitou není schopnej tak snadno poradit. Vyplňoval další papír, když se ozvalo zaťukání a on zlomil tužku kterou psal. Záchrana. Konečně se dělo něco zajímavého. Ve dveřích se objevila dívka, kterou před nějakou dobou povolal. Vzal dvě poloviny zlomené tužky a hodil je do koše co měl pod stolem.
"Ano, udělejte si pohodlí.."
Odpověděl dívce a rukou poukázal na obyčejnou dřevěnou židli, která stála z opačného směru jeho stolu než on seděl. Na první dobrou bylo jasné, že židle na tomhle místě původně nebyla a byla zde postavená jen kvůli dnešní schůzce. Zavřel složku na které pracoval než přišla dívka a odsunul jí na kraj stolu. Potom otevřel šuplík co měl ve stole a vyndal novou složku, kterou položil na stůl mezi něj a dívku. Ze složky vyklouzl roh fotky, Kyouki fotky. Mohlo jí tak dojít, že se jednalo o její složku s informacemi z Akademie a zřejmě i krátkého působení v divizi. Vedle ještě vyndal prázdný blok a novou tužku. Potom bez jediného slova vstal a odešel k malé kuchynce v místnosti rohu.
"Kávu nebo čaj?"
Zeptal se s klasickým úsměvem dívky. Podle odpovědi začal chystat onen nápoj. Což vlastně nebylo nic těžkého. V případě kávy zmáčkl tlačítko na kávovaru, v případě čaje tlačítko na rychlovarné konvici. Poté před Kyouki postavil dřevěný box plný sáčků čajů různých druhů, prázdný šálek a keramickou konvičku s horkou vodu. Po tomhle všem chystání se opět posadil do svého křesla a lehce si upravil haori, které měl přehozené přes ramena. Neovázanou ruku si opřel loktem o stůl a párkrát zatočil lžičkou ve svém šálku kávy.
"Než začneme, máte něco na srdci vy?"
Zvedl pohled od šálku s kávou směrem k dívce a neuhýbal do doby, než promluvila. V takový moment vzal prázdný bloček a tužkou do něj něco zapsal.

Ishibumi Kyouki

I zpoza dveří uslyšela prolomení těla tužky. Že by ho snad překvapila? Ale však měl vědět, že mu tam někdo přijde. Zvláštní. Už však do kanceláře vešla, tedy nebylo úniku. Když ji povolal si sednout, tak učinila. Celou dobu od rána byla na nohou, takže tohle byla příjemná změna. Záleželo tedy, co všechno chtěl kapitán řešit. Během toho, co si sedala, tak přemýšlela, co by po ní mohl chtít. Nevyvedla nic hrozného poslední léta, tak proč teď? A zřejmě by ani nebyl tak milý, takže to snad mohlo znamenat něco jiného.
"Čaj," jasná volba potom, co zdemolovala ten sladký chléb. I když ta káva by taky mohla bodnout. Nebylo už ale příliš si dát oboje? A jak by to potom pila? Znamenalo by to, že by tam strávila více času, než by chtěla. Takže čaj stačil. Vybrala si tedy nějaký, co voněl po ovoci a skořici a hodila ho do prázdného šálku. Když už jí to tam hodil jak psovi, tak si to i předpřipraví sama. Zrovna si ale začala zalévat čaj, stále ignorujíc složku s jejími informacemi, když se začal samotný kapitán na něco doptávat. Dolila šálek pár centimetrů pod okraj a uklidila konvičku zpět na své místo. Na chvilku se zamyslela a zároveň s kýváním hlavou ze strany na stranu odpověděla: "Ne?" a snažila se nějak vymyslet, proč by i měla. Její složky v kombinaci s touto otázkou nenaznačovalo, že by kapitána zajímalo, jak vylepšit divizi, spíš ji to připadalo, že se z ní snaží dostat vlastní usvědčení, jestli něco neprovedla. Ale její štít byl čistý! Tak pojď, kapitáne!

Aki Maki

A tak kávovar nebyl potřeba, protože volba padla na čaj. Dívka si tak mohla sama vybrat druh čaje a zalít si ho horkou vodu dle svojí preference. Odpoveď na jeho otázku ho nezaskočila, poznamenal si něco do bločku a překvapivě ho potom zavřel. Na jeho místo přesunul Kyouki složku, kterou otevřel. Naskytl se jim pohled na Kyouki celou fotku z jejího posledního dne na Akademii a všude okolo hromada textu na papírech různých formátů.
Skvěle. Tak to můžeme přejít rovnou k věci.
Vzal si svůj šálek s kávou, opět vstal od stolu a udělal pár kroků k otevřenému oknu. Kyouki tak měla volný pohled do svojí vlastní složky a mohla se přesvědčit, že tam bylo fakt hodně starých i nových informací o její osobě. Aki mezitím při pohledu z okna na pár členů, kteří tam trénovali na plácku nebo nějak relaxovali pod stromy, spokojeně upil ze svého šálku. Potom se otočil zpět na Kyouki.
Z vaší složky mi nemohla uniknout drobnost týkající se vašich výsledků na Akademii. O jménu vaší rodiny nejsou žádné informace, nejedná se tedy o žádnou tradiční shinigami rodinu. Následující výsledky nepoukazovaly ani na to, že by jste byla nějaký generační talent. Moje další otázky tedy je, jaký je váš příběh?
Stál tam narovnaný u okna, ani ho nenapadlo opřít se o parapet nebo něco. Pohledem opět neuhýbal z Kyouki a v tichosti čekal na její odpověď. Jediné zvuky bylo slyšet z venkovních prostorů, v kanceláři netikala ani ručička hodin.

Ishibumi Kyouki

Zřejmě si svojí PRAVDIVOU odpovědí zachránila nějaké dodatečné trable. A nebo to kapitán skutečně jenom zkoušel, jestli se tam nepřizná k něčemu, co nikdy neudělala. Proč ale takhle dusit svého člena, co ještě ani nic nedokázal. Zřejmě si bude muset vyčkat na skutečnou otázku, kvůli které tam byla.
Nelíbilo se jí ale jak tam jen tak listoval její složkou. Cítila se trochu odhalená. Naštěstí, akademie neměla žádné informace navíc, o kterých by se tam musela Kyouki zmiňovat. Ano, Ishibumi bez historie. A tak jí to vyhovovalo. Ani žádný úžasný výsledky neměla. Ale aspoň mohla získat nějaké kredity za to, že už uměla shikai, ne? To většina študáků neuměla. I když v očích kapitána to určitě muselo působit jako něco, s čím jde člověk jen tak po ulici. Co jí ale ve složce nejvíce mrzelo byla tak fotka z akademie. To si ještě nemohla dovolit věci, které se jí líbili, takže tam vypadala jako každá jiná holka. Tmavě hnědé vlasy, nijak neupravené, jenom v culíku, trochu podobně jako měla teď před kapitánem, tetování už měla odnepaměti, takže tam se taky nic nezměnilo, no a klasická bíla uniforma. Vůbec se jí ta kombinace s červenou nelíbila. Při tom se podívala na svoji uniformu, která měla hezký fialový lem. Počkat, nemohla tam být kvůli tomu, že kapitán byl plechovka a nelíbilo se mu, že porušuje normy?!
Usrkla si z čerstvého čaje a musela uznat, že kapitán měl docela kvalitu. Chuť citrusů s bylinkovou dečkou a náhlou explozí zrnek skořice ji odvedl na pláž, do stínu malé chatky se spousty knih. No, ale Kyouki nebyla popravdě sečtělý člověk, takže se od fantazie rychle odpoutala. Šálek položila zpět na stůl. "Hádám, že jsem tedy jedna z toho mála, co přijde přímo z Rukongaie a uvidí někdo v nich nějaký ten potenciál, heh," nakonec se trochu uchechtla, protože jí to přišlo jako vycucaný z prstu. Ale nebylo to neobvyklé. Převážně kvůli tomu, že na akademii se dalo dostat různými způsoby a nejzákladnějším kritériem bylo reiatsu. Avšak nehodlala mu tam vyprávět o její skutečné minulosti. Protože netuší, jestli náhodou není stále v radaru klanu. Přeci jenom lidí měli málo a ne každý dokáže projít tím hrůzným tréninkem. Za to byla Kyouki v duchu ráda, že už byla pár let pryč. A nehodlala to zahodit jenom kvůli tomu, že byla na potítku u kapitána. "Obyčejná shinigami, kapitáne," usmála se mile a čekala, zdali ji bude dusit dál. Nehodlala zatím zatínat drápky, neboť si stále nebyla jistá, co po ní skutečně kapitán chce. A že šel kolem horké kaše už dlouho.

Aki Maki

Obyčejná shinigami..
Zopakoval její slova ve stále stejném tónu. Ani teď nevypadal překvapeně. Opět upil ze svého šálku, zavřel okno a vydal se zpět ke svému místu, kde se usadil do křesla. Bez dalšího slova opět otevřel šuplík a vyndal druhou, lehce širší, složku. Tu teď po stole posunul směrem ke Kyouki. Hlavou jí potom naznačil, aby složku otevřela. Zde mohla vidět Akiho složku s fotkou taky ještě z dob Akademie. Tady byl ale rozdíl s aktuálním vzhledem minimální. Nacházeli se zde informace jako Akiho osobní údaje, výsledky z Akademie, zmínka o zranění ruky, výsledky z misí a dlouhé roky působení v 2. divizi. Ze složky bylo jasné, že Aki řešil i ne zrovna etické a příjemné situace. Takové ty které jsou často potřeba dělat, ale nejlépe bez vědomí veřejnosti. Tím se Kyouki potvrdilo, že tenhle týpek byl real deal. Žádnej uměle dosazený kapitán pro svoje jméno nebo uklidnění situace. Pravou ruku si přiložil k ústúm a s úsměvem koukal na Kyouki během toho, co před sebou měla otevřenou jeho složku.
Proč si myslíte, že jsem si vás sem zavolal?
A očividně se kolem medu ještě nějakou dobu bude chodit. Co si budeme, Aki často neříkal věci úplně na přímo. A možná tohle celé byla taková jeho zkouška člověka.

Ishibumi Kyouki

Zřejmě jí to moc kapitán nebral. Nedivila se tomu, ale zároveň, nic jiného neměla. Kdyby teď začala otáčet skutečnost o tři sta šedesát stupňů, bylo by úplně jasné, že si to celé najednou vymyslela. Hodlala se toho tedy držet. Navíc, jestliže si tu chtěl začít porovnávat složky, její složka naznačovala právě to.
Otevřela kapitánovu složku a viděla, že zřejmě to nebude tupé ořezávátko. Proč jí to ale ukazovat? Chtěl si snad nahnat sebevědomí? Nebo snad ji přesvědčit o tom, že si zaslouží být kapitán? Popravdě, bylo jí to šumák. Nezáleželo na tom, kdo bude zrovna nad ní. Dokud si mohla dělat co chce, nezáleželo na tom. Složku, tak jak ji otevřela, poposunula do středu stolu. Jakožto náznak toho, že víc znát nepotřebuje. Ještě by tam vyhrabala fotku jak se koupe v lavoru na zahradě.
"Těžko říct," a to myslela upřímně. Zatím to vypadalo celé jako nějaká kapitánova hra. Co si zatím o tom tedy měla myslet? "Původně jste zmínil mé působení v divizi. Pokud bych se měla od toho odpíchnout, chcete snad, abych byla aktivnější člen?" nehodlala se tajit tím, že se převážnou část času válela na zadku. A možná to tím chtěl i naznačit její složkou. Nemá tam nic. Jenom, že vyšla z akademie a nastoupila do trojky. Znamenalo to snad, že ji chce poslat někam na misi? No, jestliže se kapitán nezačne víc vyžvejkávat, budou tam ještě sedět dlouho.

Aki Maki

Kapitán jí dával nahlédnou do svojí složky z jiného důvodu. To snad ale dívka brzo pochopí. Nechal tedy složku ležet na místě, kam jí dívka zase odsunula. Potom si počkal na její odpovědět na jeho otázku a rozhodl, že už dá dívce ochutnat trochu toho medu.
"Ano. O hodně, aktivnější."
Potvrdil její slova, odsunul se v křesle lehce od stolu, ohnul se a na chvíli se tak před Kyouki schoval pod stůl. Po pár vteřináchvylezl zpoza stolu a vytáhl menší dřevěnou krabičku. Držel jí však stále v ruce.
"Momentálně na svojí pozici stagnujete a svoje schopnosti nevyužíváte tak, jak by bylo třeba. Nevím jaká je vaše životní motivace, ale odmítám se na tomto podílet. Složka nejsou jediné informace, na kterých zakládám svoje tvrzení. Dnešní rozhovor není naše první interakce. Už jsme spolu jednali, aniž by jste si to uvědomovala. To vám ale případně vysvětlím později, teď jsme tu kvůli jiné záležitosti."
Otevřel krabičku a vyndal z ní pásku se značením pro zástupce třetí divize. Krabičku položil na stůl a v ruce si nechal jenom onu pásku.
Myslím si, že jste správný člověk na obsazení pozice mého zástupce. Usuzuji tak převážně kvůli vašim sociálním schopnostem, než těm bojovým. Ale vyžaduji preciznost i v tomto směru a věřím, že když na to přijde, tak mě nezklamete. Tento post sebou nese nějakou tu oficiální prestiž, zvýšený plat a reputaci. Taky nějaké povinnosti směrem k divizi, ale převážně směrem ke mně.
Pásku potom položil na stůl vedle prázdné krabičky. Pohledem se vrátil na dívku a pokračoval.
Mezi sebou požaduji naprostou důvěru a upřímnost. Proto jsem zařídil společnou kancelář. Zástupce je pro mě víc, než jen poslíček na papírování. Byla by jste mojí pravou rukou a stejně tak by k vám lidé museli přistupovat. Klidně za mě si sežeňte někoho zodpovědného na správu oficiálních dokumentů a využijte tak získaného času. Moje dokumenty půjdou ale pouze přes vás. Taky se může stát, že po vás budu potřebovat někdy přimhouřit oko, nebo dokonce obě. A i kdybych vás probudil uprostřed noci, tak bez otázek dorazíte.
Pásku potom vzal, zavřel jí zpět do krabičky a krabičku posunul na stole směrem ke Kyouki.
"Věřím, že vám mám taky hodně co nabídnout co se schopností a vašich možností týče. Nechci ovšem vaší odpověď teď. Nepatřím mezi lidi, kteří by ocenili slepé následování. Chci aby jste si to v klidu všechno přebrala a sama si uvědomila o jak velké rozhodnutí jde. Jestli na mě něco máte, tak prosím. Jinak můžete jít. Očekávám, že se odpověď dozvím na zítřejším ranním nástupu.

Ishibumi Kyouki

Konečně došlo na hlavní chod. Kapitán se začal skutečně bavit o jeho motivech, proč si k sobě Kyouki zavolal. A že se nestačila pevně chytit opěrátek na židli. Musíme tedy popořadě. O hodně aktivnější členství v divizi mohlo znamenat cokoliv, od utírání hajzlíků, k nošení letáků do akademie až po utírání... no, naštěstí, že pokračoval sám a nečekal na další logický výpar z její strany. Dřevěná krabička působila jako urna po prapradědečkovi a už se připravovala na srdcervoucí příběh o tom, jak ho nikdy nepotkal, ale vždy byl k němu srovnáván a musel si tak najít vlastní cestu v životě. Šlo ale asi o něco méně prachovitého. Pozice zástupce kapitána. To už si získalo její pozornost.
Snažila se působit tak, že informace o tom, že ji kapitán už někde viděl nebo s ní i dokonce mluvil bez jejího vědomí, ji nerozhodila, ale byla to poměrně překvapující informace. Nehodlal to ale prozradit okamžitě. Minimálně ne dokud nezačne uvažovat o tom, že by do té pozice šla.
Netušila tedy vůbec odkud čerpal tu motivaci ji do této role nasadit bez nějakých jasných faktů. Složka by mu měla jasně napovědět, že je prach obyčejná shinigami. Vždy měla v hlavně, že zástupce je někdo velice schopný s letitými zkušenostmi, aby dovedl vést divizi i bez pomoci kapitána. Dokázala by to? Spíš ne. Avšak kapitán Aki měl zřejmě jinou představu o tom, co od zástupce považuje. Už se chtěla zvedat, když tam začal zpochybňovat její bojeschopnost, naštěstí to ale zahrál do autu a nemusela mu dát jednu mezi oči. Nebo někam jinam.
Důvěra a upřímnost ji byla cizí, minimálně v takhle náhlém představení. Avšak celá Gotei 13 si hraje na loajalitu a jednotu. Nemohla tedy jen tak jít proti tabulkám, protože by mohla jednoduše o svoji dosavadní pozici přijít. Ale to samé hrozí i když přijme kapitánovu nabídku. Z toho jak to podal to vypadala spíš jako špinavá práce a nastavování vlastní kůže, mezitím si on sám bude v klídku někde usrkávat čaj. Mluvě o čaji, Kyouki se během toho dlouhého monologu znova napila, jenomže jak plynul čas, čaj chladl a ztrácel tak svoji výraznou chuť.
Když už konečně skončil, měla čas se nadechnout a trochu zapracovat na tom, jak na to celé zareaguje. Měla možnost se zvednout a hned odejít a na zítřejším ránu ho jednoduše odmítnout. Jenomže, tohle byla poměrně lákavá nabídka, která mohla leccos změnit. A bylo pravdou, že už se začínala pomalu nudit. Tohle mohlo otevřít nové dveře. Ne možná, které chtěl otevírat samotný kapitán, ale mohla toho využít pro své vlastní cíle. Které prozatím nechávala před kapitánem skryté. Tolik k upřímnosti.
Podívala se na kapitána, přímo do jeho očích a potom svůj pohled srazila do svého klína. I když neočekával odpověď ihned, cítila se trochu pod tlakem. A když někoho tlačíte, tak by se neměl bát drápků. Kyouki se pořádně opřela na židli a vyhodila nohy na stůl. Naklonila lehce hlavu a s pohledem ulpěným na kapitánovi začala: "Děkuji Vám za nabídku, ale z toho jak jste to prezentoval, to vypadá, že spíš chcete neznámou, ale příjemnou tvářičku, která na vás nebude házet stíny a bez větších keců Vám podepíše cokoliv, o co si řeknete. I kdyby jí to mělo stát vlastní kůži," pousmála se na kapitána a pokračovala, "Dostal jste mě ale tou prestiží a hlavně tím, že o mě něco víte, zřejmě něco, co není v té vaší cenné složce," pohledem skočila na papíry na stole a potom zpět na kapitána, "Přiznám se, že nemám tušení, kde jsme se už mohli vidět, ale chci Vás ujistit v jednom. Chci si prozatím nechat svůj obyčejný život a hledět si svého. To co mi nabízíte vy, by znamenalo, že se stanu Vaším psem a budu poslouchat na slovo, za cenu pár kostí, nemám-li pravdu?" nohy shodila zpět na zem. I přes to, co všechno ale vyžadoval, ji nemohl nijak donutit k tomu, aby to skutečně plnila. Uprostřed noci? Přimhouřené oči? Prosím. "Nechte se mě teď zeptat já Vás. Co přesně mi za to všechno můžete nabídnout?" mohl jí tam šustit měšcem zlata jak moc jen chtěl, ale pokud neuvidí do toho samotného měšce, nikdy neuvěří, že tam místo zlata nejsou rezavé hřebíky. "Proč hlavně já? Věřím, že máte v divizi spousty schopných členů, což byste určitě zjistil z těch všech vzácných papírů," nemohla si přestat dělat legraci z té své složky, "takže proč si myslíte, že Vám zítra ráno zaštěkám a vezmu si tu pásku?"

Aki Maki

Aki nijak neměnil svůj výraz nebo polohu v křesle, když se konečně Kyouki vyjádřila. Byla zde však jedna věc, která mu jako tříska nepříjemně zajela pod nehet a on měl chuť někomu odseknout obě nohy u kolenou. Nedal to však vědět a poté co Kyouki dokončila své představení, se prostě postavil a klidným krokem obešel stůl tak, aby byl blíž k dívce. Položil jí ruku na nohu a v ten moment se jen na záblesk jeho úsměv změnil v děsivější variantu. Nohy jí potom ze stolu shrnul a se stejným výrazem a klidným tempem se zase kolem stolu vydal zpět ke svému křeslu.
"Mluvil jsem o reprezentaci, úrovni."
Zahlásil jen před tím než se usadil do křesla a upravil si haori. Už tímto gestem Aki naznačil, že je schopný Kyouki chování nějak tolerovat, ale všechno mělo svoje hranice. Furt si ale trval na tom, že se zachoval dost klidně vzhledem k tomu, že mu tady někdo vyhazoval nohy na stůl.
"Omluvte mé komunikační schopnosti, roky samoty si zřejmě vybraly svou daň. Rozhodně jsem se tím nesnažil získat žádného poslušného pejska nebo obětního beránka. Potřebuji člověka, na kterého se mohu spolehnout. Člověka, který se nezlomí pod tlakem vyšší autority. Člověka, který chápe individuální ambice. Člověka, který se po tomto rozhovoru nesebere a neřekne o tom dalším patnácti lidem. Aspoň jednoho člověka, kterému nebudu muset lhát."
Zkusil nějak více přiblížit dívce svojí představu zástupce. Nakonec sáhl po šálku a dopil zbytek kávy, přeci jen mluvil už nějakou dobu a potřeboval osvěžit jazyk. Na což kafe teda nebylo ideální, ale co už.
Kdyby jste si více projela složku a poslouchala více než říkají samotná slova, tak najdete hned několik věcí, které vám mohu nabídnout.
Odpověděl zase v klidu. Očekával hodně reakcí, ale takovou zrovna ne. Nejvíc ho pod nehtem ale furt tlačily ty nohy na stole.
"Nebudu vás přemlouvat, jestli se na pozici necítíte. Udělal jsem si v posledních týdnech průzkum členů a vaše schopnosti k plnění funkce mého zástupce určil jako ty nejlepší. Dnes jste mi ukázala hodně z důvodů proč jsem se tak rozhodl, ale i stránky na kterých je potřeba zapracovat. Med kolem pusy vám mazat nebudu. Proč si myslím, že to přijmete?
V ten moment se Aki opřel ve svém křesle a jeho úsměv se změnil v šibalský. Byla to asi zatímnejvíc přirozená věc co dneska udělal.
"Protože vím, že jsme v něčem stejní. Před svým posledním momentem na světě se chci usmívat nad životem, který jsem žil. Ne litovat promarněného času bez cílů a ambicí. Já ale na rozdíl od vás neměl nikoho, kdo by mi tohle umožnil."

Ishibumi Kyouki

Nohy, než je sama stihla sundat, už shodil sám kapitán. Všimla si jeho nepříjemného výrazu. Zřejmě ho konečně něčím nakrkla. Nad jeho klidným odchodem se jenom lehounce pousmála a dívala se na druhou stranu místnosti. Brala to jako své menší vítězství, protože zjistili něco nového, s čím už dokáže pracovat. Otázkou bylo, až kam daleko dokáže v tomhle kapitána vyhnat. Což by se jí mohlo zjednodušit, kdyby byla zástupkyní a byli v bližším kontaktu.
Následovala tedy jakási oprava slov, jak sám odůvodnil, z důvodu samoty, takže Kyouki získala nový přehled o tom, co si kapitán skutečně představoval. A popravdě, docela dobře udeřil na vlastnosti, které Kyouki skutečně v sobě měla. Ale furt zřejmě neodhadoval, že má i jiné úmysly. Bylo to ale přinejmenším roztomilé. Někdo, komu nebude muset lhát. Opřela si tvář o pěstičku, kterou si v lokti opírala o židli a poslouchala dál.
"Takže místo toho, abych Vám dělala poskoka, chcete někoho, komu budete ukazovat směr," přišlo jí to až moc naivní. Kde se v něm tohle bralo? Dávat někomu šanci pro jejich vlastní seberozvoj. Kapitán jí takový hlavně nepřišel. Bylo jasné, že se přetvařuje většinu času. Z nějakého důvodu, zřejmě jeho zkušenosti z terénu, jak si stihla přečíst v jeho zprávě. Ale znělo to půvabně. Zajímavě.
Kyouki se narovnala, položila ruku na dřevěnou krabičku a po chvilce ticha: "Proč ne," Kyouki byla člověk, který se nebál zkoušet nové věci. A tohle minimálně pro teď znělo zajímavě. Nehodlala se však vodit mrkví na klacku. Na to ale přijde kapitán sám, časem. Jestliže jí tedy nebránil, vzala si krabičku sebou. "Chci si k tomu upravit uniformu," vysvětlila, proč si pásku zástupce bere už teď.

Aki Maki

A po lepší komunikaci nakonec Kyouki s pozicí souhlasila, i když Aki nechtěl odpověď dneska. Ale i to zvládne nějak přejít, přeci jen si toho ještě od té doby dost vyjasnili. Nijak jí tedy nebránil a nechal jí vzít krabičku rovnou.
"V pořádku. Jestli bude reprezentativní, tak se rád porvu za právo aby jste ji mohla nosit."
Vyjádřil se k úpravě uniformy. Věděl, že dost shinigami starších generací bylo háklivých k úpravám uniform. On sám si svojí skrz pohodlí upravil. Nějaký takový konflikt by byl zábavné zpestření dne.
"V krabičce se nachází i klíč k této kanceláři. Tam ten stůl je váš. Můžete si ho vyměnit, přizpůsobit podle vašeho gusta. Jen nesmí být větší než můj, to by působilo blbě.
Ukázal na stůl v rohu kanceláře, u kterého bylo několik skříní plných šanonů a dalších papírových složek.
"Můžete se nastěhovat do volné ubytovací jednotky po posledním zástupci, měla by být větší než vaše stávající. Klíč bych měl mít tady.."
Sáhl do zdobené mísy kterou měl položenou na kusu nábytku za ním a vytáhl dva totožné klíče. Po stole klíče posunul směrem ke Kyouki, jeden klíč byl náhradní.
"Zapomněl jsem na něco?"
Zeptal se sebe nebo Kyouki?

Ishibumi Kyouki

Zasmála se hereckému výkonu kapitána a jeho sýrové frázi, kterou si zřejmě připravoval už několik let na nějakou koc. Nijak na to ale dál nereagovala. Nepotřebovala někoho, kdo by se za ní rval nebo za právo, aby si mohla nosit, co chce. I když se to někomu nemusí líbit, většina to vždy přežila. A ti co ne, už to řešit nemusí.
Následně dostala dodatečné informace. Klíč od kanclu v krabičce, dal jí volnou ruku, jak si to dál zařídí. No, prozatím to nechá tak jak to je. Zvětšit stůl by mohla. Nebo naopak. Co když nechá zmenšit ten kapitánův? To se dá ještě vymyslet.
Informace o novém pokoji ji trochu naklonila na jeho stranu. Už se jí to začalo líbit o něco víc. Vzala si tedy ještě klíč a došla ke dveřím. "Prozatím nic," ujistila kapitána o její straně. To, jestli měl připraveného něco dalšího, už nemohla vědět. A jestli to bylo skutečně všechno, sbalila si švestky v podobě dřevěné krabičky a klíče k novém bejváku a vydala se zpět do svého, zřejmě už bývalého, pokoje. Byl čas stěhovat.

Aki Maki

Oh, ano. Zítra ráno se představíte před celou divizí. Tak zkuste popřemýšlet nad svojí řečí, první dojem je velice důležitý. To bude vše, děkuji.
V momentě co domluvil směrem k dívce od ní odvrátil pohled a začal si místo toho přeskládávat věci na stole, co za posledních několik minut vytahal. Složku, kterou prezentoval jako svojí, uklidil do jiného šuplíku, než ze kterého ho původně vytáhl. Když bylo po papírech, vrhl se na nádobí. Snad je to naposledy, co tohle po zástupkyni dělá. Hrnek tedy vypláchl, přebytečnou vodu z konvice vylil a zdobenou bedýnku s čaji odnesl na původní místo. Sáhl po čiré sklenici, doplnil si ji vodou a konečně se napil něčeho jiného než kafe. Osvěženej si to se sklenkou v ruce namířil zpět do svého křesla, otevřel knihu a vyndal z ní magazín od kapitána deváté divize. Povzdechl a otevřel ho. Nebylo by to nic, co by dělal dobrovolně. Ale informace byla síla a i v tomhle bulvárním kousku se někde důležité informace našli. A v tom ho to trklo, nová povinnost pro zástupce. Proto se rozhodl magazín zase zavřít a schovat ho. Nešlo ani tak o to, že by Akiho nebavilo ty články číst, právě naopak se styděl, že byl schopný něco takového číst. Tak co dál s dnešním dnem? Byla otázka co se mu honila hlavou během toho, co podškraboval podpisy na nějaké papíry, kde to bylo potřeba.

Ishibumi Kyouki

Pomyšlení na to, jak bude sepisovat nebo si připravovat jakoukoliv úvodní řeč po svém nástupu na pozici, okamžitě zavrhla. Nechtěla samozřejmě kapitánovi ničit jakékoliv iluze, které si do jejich setkání vytvořil, takže jenom lehce kývla hlavou a zmizela za dveřmi.
Rychlejším krokem pádila do kasáren se svým starým pokojem, aby to mohla hodit na stůl a promyslet si ještě jednou, na co že to vlastně kývla. Znělo to jako zábava a byla tak energeticky nervózní, neboť netušila, co od toho čekat. Jo, asi to zahrnovalo nějaké papírování, bla, bla, bla, někoho v divizi tím pověří. Zřejmě by si tedy měla dát za cíl, udělit co nejméně razítek. Ale ještě neznala pořádně kapitána. Mohl ji potom hrnout víc a víc papírů a možná by potom povýšil na zástupce onu zatracenou duši, kterou si tam sama Kyouki hodí. To se však bude řešit později.
Sbalení věcí mělo prioritu a hlavně, musela se jít podívat do nového bejváku. Samozřejmostí bylo, že si vezme všechno. Otázkou však zůstalo, kolik toho ve skutečnosti má. Uběhlo pár let, ale se svobodou přišlo i mnoho volného času a hromadění cenností. V podobě klíčenek, náramků, náušnic či jejích oblíbených sponek do vlasů. Zřejmě se ještě bude muset stavit za kapitánem, jestli by nebyl tak smělý a nepomohl jí. Z čistoty jeho stolu to působilo, že moc práce zrovna nemá.
Jestliže ji nikdo nezastavil, měla by poměrně rychle dorazit do svého pokoje. Byl čas zrovna tak na oběd, takže většina mohla být někde venku. To znamenalo volné ubikace. Takže, první co udělala, že hodila krabičku na stůl a rozvalila se na postel. Musela si to promyslet. Během spaní. Zzzz.

Během dne se nestalo ni cspeciálního a ani ikdo po Kyouki nic nechtěl. Ještě aby jo, zpráva o jejím povýšení ještě nebyla oficiálně předána členům divize. Kyouki tak mohla klidně zbytek dne spát a nebo si nachystat svoje nové ubytovací prostory. Večer se spalo a všechno se srovnalo na aktualní game time. Ráno začínalo jako každý den nástupem celé divize před kapitánem a nově i jeho zástupcem.

[name=aki]Maki Aki[/name]

Kapitán Maki byl ve funkci teprve pár týdnů, ale i tak si členové divize brzo všimli jeho opakovaných a přesných návyků. Například co se týkalo ranního nástupu, chodil vždy přesně o dvě minuty později, než se oficiálně mělo. Dával tak čas opozdilcům a na uklidnění jakéhokoliv ruchu v místnosti. Proč si dělat nepořádek ve vlastním domě? Na druhou stranu pokud někdo i tak přišel pozdě, byl by už přísně potrestán. Disciplína zase jako musí být! Jeho čas se pomalu blížil a on si to klidným krokem mířil směrem do místnosti, kde se ranní nástup vždy odehrává. Překvapí ho zástupkyně?

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

Dala si, řekněme, takového poledního šlofíčka. Probudila se během pozdního odpoledne. Chvilku ji trvalo, než si uvědomila kde je, ale přišla na to poměrně rychle. Uniformu měla pomuchlanou, vlasy na všechny strany a trošičku si uslinila polštář. Takže vlastně nic hrozného.
Nehodlal ten den už jít nikam, tedy nechala si prohlídku nového bytu na zítřek, zřejmě po ranním nástupu. Mohla by během toho zmanipulovat kapitána, aby ji vzal věci. Určitě by se pro svoji novou zástupkyni rozdal. No, musela se ale připravit. Dala si rychlou sprchu a pomalu a jistě se pustila do balení svých věcí. To ji víceméně zabralo až do západu slunce. Avšak byla velice multifunkční, takže si i během toho vybírala, co si zkusí. Přeci jenom slíbila, že si nastyluje novou pásku. Která sice byla hodně mdlá a obyčejná, avšak mohla ji pomoci svoji osobností.

Nový den, nové ráno. Kyouki byla už dávno připravená, jenom nechtěla jít na ranní nástup dřív, než bylo stanoveno. Zejména kvůli tomu, protože se chtěla vyhnout všem těm pohledům na to, že mají novou podkapitánku. To by zřejmě sama neunesla a musela by rozdat pár smrtelných ran. Tedy, jestliže kapitán chodil o dvě minuty později, Kyouki přišla perfektně na čas. Což jí nehrálo moc do plánu si to celé odbýt co nejrychleji, ale nějak to snesla. Samozřejmě, po jejím příchodu si všichni určitě všimli pásky na rameni. Jenomže než by se cokoliv stihlo sesypat, kapitán je obdařil svojí prezencí.
Jak se otevřeli dveře, Kyouki stála v pozoru. Její uniforma nebyla nijak alternovaná od minule, co ji kapitán spatřil, takže v tom nic hledat nemusel. Jenom měla vlasy tentokrát volně rozpuštěné a jeden pramen na levé straně si chytila sponkou, aby ji bylo lépe vidět tetování. Jestliže hledal odznak, tak ten měla na pravém rameni. Co ale bylo nové, tak to klíčenka s kočičkou, která volně visela pod odznakem.
[rec=kyouki]Třetí divize, pozor![/rec] ozvala se hlasitě krátce po příchodu kapitána. [rec=kyouki]Úklon a pozdravte kapitána![/rec] a jak rozkazovala, tak i sama dělala jakožto vzorný příklad. Jestliže to tak dělali i ostatní, je věc druhá. Spoléhala hlavně na to, že v tom krátkém čase zafunguje autorita jejího odznaku a v lehkém zmatení budou poslušní. Navíc, nebylo to nic nového, jenom to teď Kyouki dirigovala. Jednalo se o klasické uvítání v asijské kultuře, kde se to trochu blbě překládá, ale využívá se frází "Kiritsu! [きりつ] a "Rei!" [れい]. Což by měli znát všichni přítomní. V úklonu zůstala necelých 5 vteřin, možná i déle. Teď to záleželo na tom, jak to převezme kapitán a jak byla úspěšná.

Když se objevila Kyouki s páskou zástupce na ruce, tak celá místnost utichla jako by přišel sám kapitán. Po pár vteřinách ale následovalo nějaké to šeptání a zvuky udivení. Hned na první pohled šlo vidět, odkud vane největší odpor k momentální situaci. Jednalo se o skupinku asi pěti shinigami kolem momentálního třetího člena třetí divize, Rotoya Tanoto. Muž vyšší postavy se slaměným kloboukem na hlavě. Do včerejšího dne to byl momentálně muž číslo dva v této divizi a dost členů očekávalo právě jeho povýšení do pozice zástupce. Sám se ke šeptání nepřidal, místo toho tam stál se založenýma rukama na prsou a s neutrálním výrazem koukal bez mrkání na Kyouki. Když vešel kapitán a ona dala rozkazy, tak jí celá místnost do detailu poslouchala. Včetně Tanota a skupinky, která nejvíce rebelovala.

[name=aki]Maki Aki[/name]

Akiho potěšilo, když vešel do místnosti a jediné co slyšel byl hlas Kyouki a následný šelest z pohybu mnoha těl. Stál tam vedle Kyouki a se spokojeným výrazem se rozhlížel po členech svojí divize.
[rec=aki]"Nádhera, nejlepší z nejlepších.."[/rec]
Pronesl a vyšel mezi seřazené shinigami. Jednomu shinigami oklepal prach z ramene, dalšího lépe narovnal svým mečem ukrytém v pochvě. Přes ruce uklizené v haori si snad ani nikdo nevšiml, že si meč zrovna takhle vycházkově drží. Nakonec došel i ke skupince kde se nacházal Tanoto a něco mu prakticky zašeptal. Oba potom věnovali krátký pohled Kyouki. Po tomhle se vypravil zpět ke svému původnímu místu.
[rec=aki]Vaše nová zástupkyně by k vám nyní ráda pronesla pár slov. Prosím, Ishibumi-san.[/rec]
Vyzval gestem ruky ve kterém držel meč Kyouki ať přestoupí před něj a pronese nějaký ten proslov, který si určitě chystala dlouhé hodiny a nemohla kvůli tomu pomalu ani zamhouřit oči.

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

Poslušnost divize byla obdivuhodná, pro někoho. Kapitán Maki určitě vedl svoji divizi jako elitní jednotku, takže nikdo by si přímo nedovolil narušovat určité rutiny nebo nějak se ztrapnil v takovýchto momentech. Jenomže co není, přijde. Cítila pohledy na sobě i na pásce kolem jejího ramene. Chtěla se na ně všechny usmát, ale neprojevovala nic. Prozatím.
Musela se ale držet při slovech jejího kapitána. Hlavně je slyšela nejlépe, jakožto někdo, kdo k němu byl teď fyzicky nejblíž. Nejlepší z nejlepších. Kyouki tomu úplně nevěřila, ale bylo roztomilé, že se kapitán snažil takhle vést jeho divizi. Tak ale trochu tušila, že to zřejmě je jenom jeho socio-psychologická manipulace.
Potom, co tam nějaké amatéry srovnal jak čajové pytlíčky v jeho malé dřevěné krabičce, si nemohla nevšimnout jeho interakce s jedním z čumilů. Rotoyo Tanota. Už ho párkrát zahlédla, ale nikdy s ním přímo nejednala nebo neviděla vystupovat. Avšak věděla, že byl mezi všemi považován za nejschopnějšího hned po kapitánovi. Byla tedy na větším pozoru. Nemohla kapitánovi věřit, že ji nebude házet klacky pod nohy. I když by to možná bylo nejrychlejší tohle hodit někomu jinému na hlavu. O její reputaci ji zas tolik v divizi nešlo.
Čas na proslov. Kapitán ji pobídl a ona přistoupila k němu blíže, otočila se na dav před ní a z patra začala: [trec=kyouki]Mé jméno je Ishibumi Kyouki a od dnešního dne jsem byla zvolena kapitánem jakožto jeho zástupce, těší mě[/trec] uklonila se, [trec=kyouki]Doufám, že budeme všichni společně spolupracovat a zlepšovat tak naši divizi hodnou představám našeho kapitána a celé Gotei 13,[/trec] jak dokončila svůj "proslov", tak se znova narovnala. No, netušila, co si přesně pod pár slovy představoval kapitán, ale Kyouki šla čistě z patra a z momentu, který ji byl nabídnut. Nehodlala tam moralizovat, povzbuzovat nebo někoho ujišťovat o jejích schopnostech. Byla strohá, přímo k věci. Chtěla být výstižná a hlavně, neměla nic připraveného, že ano. Teď ale otázkou bylo jak to stačilo divizi. A hlavně tomu slamákovi. Koutkem očka se na něj podívala a čekala.

[name=aki]Maki Aki[/name]

Aki tam spokojeně stál, když Kyouki mluvila ke členům divize a nic zvláštního se nestalo. Nikdo nic nenamítal a tak to vypadalo, že všichni Kyouki přijali jako zástupce. Ale bylo tomu tak?
[trec=aki]Výborně. Vrhněte se na své povinnosti, týdenní harmonogram je daný. Rozchod.[/trec]
Zahlásil celkem krátce ke své divizi a následně se podíval na svojí zástupkyni. Na tváři měl úsměv během toho, co očima projížděl její uniformu a hledal hlášené úpravy, žádných si ale nevšiml. U odznaku třetí divize se ovšem nacházela jakási klíčenka kočičky, jedním prstem onu klíčenku nadzvedl a prohlédl si ji.
[trec=aki]Vkusné. Za mnou, máme hodně práce.[/trec]
Okomentoval suše klíčenku, otočil se a vyrazil z vnitřních prostor ven. Tudy přeci jen vedl onen chodníček do jejich kanceláře. Cestou ke svému křeslu klikl na tlačítko kávovaru, který začal vydávat vrčící zvuky a připravovat se na výkon. On se mezitím posadil do svého křesla.
[trec=aki]Přes noc jsem přišel s pár úkoly pro vás. Ale i vám se určitě za noc uležely myšlenky a proto se vás před tím ještě zeptám. Máte něco, co by jste chtěla vy po mně?[/trec]
Zeptal se a hlavu si položil o dlaň ruky, kterou se opíral o svůj stůl. Přímo tak zíral s tím svým úsměvem na Kyouki.

[name=kyouki]Ishibumi Kyouki[/name]

A žádné drama se nedělo. Co tedy mohlo být to, co kapitán šeptl slamákovi? Aby se snad uklidnil? Těžko říct. Vůbec se jí to ale nelíbilo. Ani zdaleka. Přijetí divize tedy proběhlo hladčeji než si představovala. Přeci jenom ji nikdo pořádně neznal a najednou si tam nakráčí s odznakem zástupce. Trochu jí to tedy mrzelo, protože by to mohlo být zajímavější. Nebo byli všichni takové vysušené keksy jako samotný kapitán. Vrána k vráně sedá?
Kapitána než všechno ostatní nejvíce zaujala její klíčenka, kterou si ozdobila svůj odznak. Popravdě, nic moc upravovat nemusela, protože k tomu odznaku nic moc nešlo. A nechtěla celý svůj outfit upravovat jenom kolem jedné věci. O tom její styl nebyl. Možná mu to ale v kanceláři podala tak, že se ukáže jako vyměněný člověk. Což možná bylo i z části pravda, kdyby si vzal v kontrast její chování během toho jejich menšího rozhovoru. Vypadalo to ale tak, že kočička zabrala a kapitán neměl námitky. Takže výhra.
A znova se ocitli v kanceláři. Tentokrát však neměl připravenou židli u svého stolu, tedy tam zůstala stát a poslouchala kapitána. Samozřejmě, mohla si jít sednout ke svému stolu, ale tam stejně prozatím nic nebylo, takže proč by to dělala. Nechala ho tedy spustit. Její první den ve funkci a už začne dostávat úkoly. Tady se nerelaxovalo, neoslavovalo ani nezaučovalo. Přímo do akce. Bez keců a námitek, hádala. [trec=kyouki]Budu jenom potřebovat přemístit věci ze své bývalé ubikace do nové,[/trec] nechtěla ale navrhovat, kdo by ji s tím měl pomoci, chtěla otestovat, jak nad tím mohl smýšlet samotný kapitán. Nabídne své svaly nebo k ní povolá někoho z divize? [trec=kyouki]Potom by mě jenom zajímalo, co jste tam zašeptal Rotoyaovi,[/trec] když už jí to zajímalo, tak proč se napřímo nezeptat, [trec=kyouki]Myslela jsem si, že jeho skupinka bude výrazněji proti,[/trec] samozřejmě mluvila o jejím povýšení. Neočekávala, že by ale dostala od kapitána úplnou pravdu. Zřejmě si to bude muset vyřešit sama.

[name=aki]Maki Aki[/name]

Ano, u stolu vážně nebyla nachystaná žádná židle. Ta obyčejná dřevěná tam prostě neseděla a on jí tam nezvládl snášet. Bylo teprve ráno, ale zatím byl dost překvapený z chování Kyouki. Přišla včas nanástup, zvládla ho odřídit a i nyní byla ke kapitánovi slušná. Že by se opravdu zamyslela? Nebo se ještě neprobrala a v průběhu dne bude zase držkatá? Uvidíme.
[trec=aki]Můžete využít své pozice a na přenešení věcí zneužít nějaké nováčky z divize. Nebo můžete otestovat Rotoyaovu skupinku.[/trec]
Zvedl ze svého křesla a vyrazil k trezoru, který měl kousek za sebou. Cestou zmáčkl tlačítko na kávovaru. Z kapsy vytáhl klíče, trezor otevřel, vyndal menší látkový měšec a trezor zase zavřel. S měšcem v ruce si to pak zase zamířil ke svému křeslu, cestou si ještě sáhl pro připravené kafe. Opřel se do svého křesla a prsty pravé ruky lehce bouchal do opěradla.
[trec=aki]Pouze jsem mu oznámil, že bych s ním rád v blízké době mluvil. Znepokuje vás snad?[/trec]
Zeptal se jak jinak, než s úsměvem na tváři. Aki měl připravené pro Kyouki nějaké individuální úkoly, ale i dlouhodobější společný plán. Prvně chtěl ale vyřešit toto.