Prostory 6. divize

>>> Pozemky 4. divize

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko následovala kapitána pro ní neznámo kam. Neřekl jí, kam jdou a tak to netušila. Cupitala prostě vedle něj, zatímco prošli celou devátou divizí i kolem akademie, kde kapitán vyfotil sám sebe na SpiritPhone a poslal fotku do světa prostřednictvím sociálních sítí. Snad byl s tou fotkou spokojený, protože, co jednou internet schvátí, už nenavrátí.
Chieko každopádně byla zvědavá, kam mají namířeno, ale ptát se nechtěla, obzvlášť, když tam byl Ruyichi-taichou zaměstnán postováním na internetu. Tak ho nechtěla rušit.
Tak jako tak se po chvíli ale kapitán ozval a tím i Chieko tuhle nevyslovenou otázku zodpověděl. Šestá divize. [rec=kuro]"Kapři!" [/rec]pronesl nadšeně Kuro, pak ale zmlkl a nechal kapitána mluvit dál. Chieko se na svého kapitána zvědavě podívala. Co myslel tím, že musejí být opatrní. Má se bát? Ruyichi-taichou vysvětlil ale spíš naprostý opak. Kapitán, co vypadá, že se rozbrečí. Chieko překvapeně zamrkala. Nedokázala si moc něco takového představit, ale věděla, že kapitáni jsou také pořád lidi a i oni můžou brečet.
No a pak přišla další otázka pro Chieko. Na co by se ho zeptala. Chieko se zamyslela. [rec=kuro]"Řekl bych, že na někoho takového se musí podobně jako tady na Chie." [/rec]pronesl Kuro. [rec=chieko]"Začala...začala bych nějakým...konverzačním tématem..." [/rec]nadnesla Chieko.[rec=kuro] "Třeba jestli má rád čaj a tak. Aby se uvolnil a cítil v bezpečí, že?"[/rec] zeptal se Kuro a Chieko na souhlas přikývla.
[rec=chieko]"Pak...pak vyjádřit lítost nad...ztrátou kaprů...nabídnout pomoc...a zeptat se na detaily..."[/rec] dodala ještě Chieko, aby se také dostali k té pracovní části. Pak se nesměle podívala po kapitánovi, aby zjistila jeho reakci. Jestli to řekla dobře nebo něco špatně.

Kuchiki Yasumaru

Saiova odpověď ho docela zaskočila. Kdyby jeho kapříky lovilo nějaké zvíře třeba pro svoje mláďata, to by asi dokázal nějak překousnout. Ano, tak to určitě bylo. Představil si mladou kunu, která se jen snaží, aby její roztomilá mláďátka neumřela hlady. Skoro ho to až dojalo. Kdyby s teď chtěl pořídit psa, jak mu Sai radil, mohl by vzít matku od rodiny! Jenže když to neudělá, co když nakonec přijde o všechny svoje přátele? Příroda byla krutá a žádné rozhodnutí nebylo snadné. Posmutněle si povzdechl.
V těchto myšlenkách prošel společně se Saiem po cestičce obklopené okrasnými keři a stromky a zanedlouho se jim otevřel pohled na široké, rovné prostranství, jedno ze cvičišť 6. divize. Trénink, na který mířili, byl povinný pro skupinu nováčků, ale mohl přijít kdokoli, kdo si chtěl potrénovat základní bojové dovednosti. Yasumaru viděl, že společně s nimi se z různých stran k cvičišti blíží několik shinigami, pár jich tam už stálo a protahovali se. Jeho nervozita se zvýšila, ale dělal vše pro to, aby to na něm nebylo vidět. Nováčky určitě zvládne snadno.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se protahovala na prostranství 6. divize. Trénink byl sice převážně pro nováčky, ale Suki nechtěla propásnout příležitost dát si trochu do těla… Navíc to byl jeden z důvodů, proč se mohla vytratit z rodinného oběda dříve. Ne, že by to teda rodiče příliš zajímalo, ale Suki si to mohla obhájit alespoň před bratry.
Suki obecně trénovala často a ráda, hlavně tedy boj beze zbraně. Zatímco dělala dřepy a potom sedy lehy, přišel na prostranství kapitán s doprovodem. Suki se, stejně jako většina, dívala, kdo to s ním jde. Pak si všimla, že má na ruce podkapitánskou pásku. [myslenky=suki]Kuchiki-taichou nám jde představit nového podkapitána?! Ale proč se kapitán neusmívá, vždyť to je radostná událost…[/myslenky] Pomyslela si a rozhlédla se po ostatních.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]"Záleží,"[/rec] začal svoji odpověď s trochou správné tajemnosti. [rec=yoshiro]"Ani jedna z vašich odpovědí není špatně, ale nežijeme v černobílém světě."[/rec] V případě kapitána šesté divize to správná odpověď samozřejmě byla. Nemohli využít jeho slabin ve svůj prospěch, protože to byl muž silného statusu a mohly by z toho být hodně nepříjemné problémy. Yoshiro proti sobě navíc nechtěl poštvat kapitána samotného. Možná ho spousta členů Gotei 13 považovala za pisálka, který si jede svoje a bez konkurence si může vymýšlet, co se mu zamane, ale svých kolegů si vážil a respektoval je. Nikdy o nich nešířil žádné lži jen proto, aby získal o pár kliknutí navíc.
[rec=yoshiro]"Informace je pro nás nejdůležitější měna, Chieko-san. A na konci všeho jsme pořád shinigami Gotei 13, takže naší hlavní prioritou by měla být ochrana Společenstva Duší. Jako celek nejsme divize těch nejlepších bojovníků. Naše přednosti jsou tady,"[/rec] ťuknul se ukazováčkem do spánku a potom do hrudníku.
[rec=yoshiro]"Rozumím tomu, že momentálně je pro vás všechno tohle nové a jste nadšená, že máte prostor zužitkovat svoje talenty. Měla byste ale vědět, že devátá divize není jenom o papíru a peru."[/rec] Doufal, že jí tu nebude muset vysvětlovat detaily a sama si nějakým způsobem dojde k tomu, co se jí snaží říct.
[rec=yoshiro]"Tím nechci říct, že bychom měli tlačit na kapitána šesté divize, to rozhodně ne. Ostatně jsme tu, abychom mu pomohli vyřešit jeho problém. Avšak je možné, že někdy v budoucnu budeme postaveni do situace, kde bude trocha přesvědčování potřeba a byl bych rád, aby jsi tomu rozuměla, až to příjde."[/rec] Tuhle diskuzi by jednou měli tak, jako tak. A teď se naskytla byla dobrá příležitost.
Nicméně teď se jednalo jen o případ ztracejících se kaprů, nic extra vážného, ačkoliv mladý Kuchiki by zřejmě nesouhlasil. Yoshiro v deváté ale působil celou svoji shinigami kariéru a na rozdíl od nové zástupkyně byl už u několika vražd a únosů. Tyhle věci se prostě děly a až na to dojde, tak jako zástupkyně deváté divize, musela být připravena.
[rec=yoshiro]"V téhle situaci to však uděláme tak, jak jste řekla."[/rec] Přikývl souhlasně. [rec=yoshiro]"Jen kapitána musíme najít,"[/rec] začal se zamyšleně rozhlížet po okolí, které bylo o něco vylidněnější, než by mělo normálně být.
[rec=yoshiro]"Dobrý den, mohl byste mě navést směrem k vašemu kapitánovi?"[/rec] oslovil jednoho z kolemjdoucích členů.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

Šel vedle svého kapitána a snažil se koukat na cestu před sebe. Bylo to ale těžké, protože periférně viděl, jak je Kuchiki-taichou chycený v myšlenkách. Přemýšlel snad nad výběrem plemena psa? Mohl by mu poradit. Ale co když to není ono a přemýšlí o úplně jincýh povinnostech? Nebo se mu jeho nápad zdá hloupej. No a tak šel s pochybnými myšlenkami vedle svého kapitána až dokud nedorazili na prostranství 6. divize. V ten moment začal být ještě mnohem víc nervózní, než doteď a než si vůbec myslel, že bude. Viděl všechny ty pohledy, které padaly jeho směrem. Za jakýmkoliv šeptnutím mezi členy teď slyšel vyjádření k jeho rodině a jak synáčka konečně dosadili. Ona to jakože byla pravda, ale synáček si to sakra nevybral! Jeho tváře lehce chytly barvu podobnou barvě jeho vlasů. S potřebou plnit svoje povinnosti, dostat se z téhle situace a všemi těmi emocemi v sobě to ani tak emočně stabilní člověk jako on nemohl dokonale zvládnout. A proto se ještě na cestičce těsně před vstupem na cvičnou plochu zastavil a druhou nohou hlasitě dupnul. Chtěl si tak získat pozornost, což se povedlo. Bohužel dupnul tak moc, že se kus dlážky pod jeho nohou rozpadl na několik kusů.
[myslenky=sai]No to mě už..[/myslenky]
Pomyslel si, když viděl tu dlážku.
[myslenky=sai]Mám se začít omlouvat kapitánovi? Ne, jak bych vypadal před tolika členy hned takhle v první moment. Ale co když to byla nějaká kapitánova oblíbena dlážka? Ne, nemůžeš vydedukovat vztah k dlážce kvůli přehnané starosti o kapry. Hlavně už začni mluvit![/myslenky]
Narovnal se a pohledem přejel pár nejbližčích členů.
[trec=sai]Šestá divize, pozdravte kapitána Kuchikiho a nástup na cvičení![/trec]
Zavelel a sám udělal hlubokou poklonu ve stoje směrem ke svému kapitánovi. Až potom se sám rozhodl vstoupit na cvičiště.
[myslenky=sai]Co když jsem teď vystavil kapitána do nepříjemné situace? Určitě jo. Ale..měl bych, ne? Přeci by tohle měli ráno dělat automaticky, z respektu k němu. Jo, udělal jsem dobře. Nebo?[/myslenky]
Nakráčel si do čela cvičiště. Ještě furt neměl meč v ruce a nezačali nic dělat, takže nervozita byla znatelná i na pohled.

Yoshiro -> Muž se na tebe otočil. Nebyl zvlášť starý, ale za mladíčka bys ho taky neoznačil. Měl černé vlasy a v nich jakési rodové ozdoby, které jsi nepoznával, i když trochu připomínaly ty Kuchiki. To první, co jsi v jeho očích uviděl, byl nesouhlas a odmítavost. Když uviděl, kdo na něj mluví, přejel tě rychle pohledem odzhora dolů a zase zpátky a do jeho pohledu se vloudil odstín pohrdání a výsměchu. Nic z toho ovšem neproniklo do jeho hlasu, který byl uctivý a slušný, když promluvil.
"Jsem jen pouhý člen, kde se pohybuje kapitán je jeho vlastní záležitost. Ovšem..." Otočil se zpět tam, kam měl původně namířeno, "zrova teď by se mohl nacházet do tréninku nováčku, tímhle směrem," ukázal před sebe. Potom na tebe kývl a pokračoval v chůzi.


Kuchiki Yasumaru

se snažil soustředit a skoro nadskočil leknutím, když Sai znenadání dupl. A hned na to podruhé, když začal křičet. Nejspíš to vypadalo trochu komicky, ale Yasumaru to nemohl nijak ovládnout, bylo to příliš nečekané. Když už ho Sai ale tak uvedl, musel se co nejlépe zhostit té role. Rozhlédl se po všech shromážděných, mezi kterými zahlédl také třetí důstojnici, na kterou se dokonce usmál. Z té nemíval dojem, že ho chce ve spánku podříznout, takže ji doopravdy rád viděl. O většině ostatních důstoníků, teď s výjimkou zástupce, se to úplně říct nedalo.
"Děkuji, že jste přišli na trénink," oslovil potom skupinku po té, co je pozdravil. "Než začneme - toto je nový zástupce kapitána naší divize," představil stručně Saie. Pak ho napadlo, že by měl možná říct taky jeho jméno. "Yashida Saitaro-san," doplnil tedy rychle. Nevěděl, co by měl dál říct, ale nebyl si jistý, jestli něco nevynechal, tak se odmlčel a zadíval se na Saie, jestli k tomu chce něco dodat.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko vyčkávala na kapitánův verdikt a také se jí ho dostalo. Neřekla sice nic špatného, ale i tak k tomu měl Ruyichi-taichou hodně co říct. A popravdě, ne všemu Chieko zrovna rozuměla, kam tím míři. Spíš skoro vůbec. Pochopila ale, že je něco špatně v jejím přístupu k věcem.
Takže tam Chieko vypadala taková zmatená a zamyšlená, jak přemýšlela, co jí tím kapitán chtěl přesně říct, aby se v tom mohla pokusit zlepšit případně. Pořídit si nějakou brožurku třeba nebo si nechat od Kura či kapitána dát nějaký rychlokurz. Ale ani nevěděla, jak se pořádně zeptat na to, co tím chtěl říct. Avšak zmatení v jejím obličeji bylo jasně čitelné.
Kuro se lehce uchechtl, samozřejmě pochopil, o čem tu kapitán mluvil, byl to moudrý kocour a na rozdíl od Chieko věděl, že svět má spousty tmavých míst. [rec=kuro]"Myslím, že tady moc nepochodíte, taichou. Občas se jí i příčí za mě psát příspěvky na SpiritScribe. Jsem si ale jistý, že až na to jednou dojde, pochopí to. Ale určitě od ní nečekejte, že se takové role sama zhostí. Nemám problém udělat, co je potřeba, když na to dojde, ale její duši do těch temných míst prosím nevoďte."[/rec] pronesl Kuro ke kapitánovi a ke konci už zněl vážně a neústupně jako správný ochránce.
Chieko tam na oba tak zmateně koukala netušíc, o čem mluví. Pochopila jen, že to určitě není nic pěkného ani příjemného, když jí z toho chtěl Kuro vynechat. Popravdě ani moc nevěděla, jestli to vůbec vědět chce, což je přidávalo do té zmatenosti.
Tak jako tak ale kapitán souhlasil s tím, že tentokrát se budou řídit návrhem, který měla a půjdou na kapitána šesté divize pomalu a opatrně. Tomu už Chieko rozuměla a tak souhlasně přikývla. [rec=chieko]"H-hai...!" [/rec]vypadlo z ní, jak ještě byla trochu zaražená tou těžkou vážnou atmosférou, co tam před tím panovala. Moc tomu ani nepomohl ten člen šesté divize, co se na kapitána díval dost ošklivým pohledem. Ale alespoň jim ukázal cestu a to od něj bylo milé, ať už si myslel cokoliv nepěkného.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se zaujetím sledovala, co se dělo na cvičišti. Stála vpředu mezi ostatními důstojníky, kterých ale na samotné cvičení nepřišlo mnoho. Většina nejspíš základním cvičením nechtěla ztrácet čas, což Suki neschvalovala. Vždycky je přece dobré trénovat a procvičovat své dovednosti, aspoň podle toho se řídila. Navíc, řekněme si upřímně, stejně neměla nic lepšího na práci.
Kapitán opravdu vypadal trochu komicky, když skoro nadskočil, poté co nový podkapitán dupl a začal křičet směrem ke shromážděným členům. Suki věděla, že někteří důstojníci Kuchikiho-taichou úplně neschvalují a není jim po chuti, ona ale měla o kapitánovi dobré mínění. Vždy měla pocit, že za tou nesmělostí a nedostatkem razance je něco mnohem hlubšího. Nevěřila, že by kapitán neměl dostatečné schopnosti. Jí samotné trvalo, než se vzepřela rodičům, aby mohla jít na akademii, a to nepocházela z žádného vznešeného rodu, nedokázala si proto představit, jakému tlaku musel čelit kapitán. Suki měla pro Kuchikiho-taichou pochopení, a proto, když zahlédla, jak se usmívá jejím směrem, oplatila mu úsměv nazpátek. Pak se Suki kapitánovi i novému podkapitánovi poklonila na znamení úcty. [rec=suki]"Hodně štěstí, Yashida-sama,"[/rec] řekla polohlasně.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

Vylekal kapitána, rozbil dlaždičku a ještě ho brněla noha. Začátek nebyl nejlepší. Ale jestli ho něco život naučil, tak bylo důležitý se nepodělat a prostě jít dál. Už se chtěl odhodlat k nějakému představení a zahájení tréninku, když mu Taiketo Suki, která byla ještě do dnešního rána jeho nadřízená, popřála štěstí. V ten moment zase zamrzl.
[myslenky=sai]-SAMA?! [/myslenky]
Začalo mu znít furt dokola v hlavě jako zvon. Hned na to mu vyskočila i vzpomínka z dnešního rána a připomněli se bolavé klouby. Jenže na Taiketo-san se zlobilo těžce, jako jediná tady ze všech udělala něco hezkého. Přito měla jako první právo se zlobit za jeho zvolení. Polknul to, co by odpustil málokomu.
[trec=sai]Děkuju, Taiketo-san.[/trec]
Pronesl skoro šeptem jejím směrem, což působilo u takového udělaného dlouhána docela komicky. Po kapitánově představení předstoupil před něj, rozhlédl se po sledujících tvářích a odkašlal si.
[trec=sai]Yashida Saitaro, nazývejte mě prosím Saitaro-fukutaichou nebo nejlépe Saitaro-san. Jsem tu sám za sebe a i přes to, co si někteří mohou myslet, beru svou novou pozici velice vážně a budu dělat nejvíc co mohu pro 6. divizi.[/trec]
Řekl prvně tak formálně, nejistě. Potom pohlédl na kapitána a i když to tak Yasumaru určitě nemyslel, cítil zklamání. Nechtěl ho tu první den vystavit do tolika nepříjemných situací a vůbec mu nepomoct, spíš naopak. Pár minut zpátky mu přeci řekl, že se na něj může spolehnout.  A slíbil to i sám sobě, nenechá otce vyhrát a dokáže všem, že si tuhle pozici zaslouží a nebyl sem tedy dosazenej právě otcem. Někde tam v jeho srdci zaplál oheň, sebral se a začal najednou působit mnohem více sebejistěji.
[trec=sai]Chápu, že tu hned několik z vás působí mnohem delší dobu než já a budete mě jako autoritu těžko zkousávat. Ale zkousněte to, je to tak a nestrpím žádnou neúctu mým směrem a už vůbec ne směrem ke Kuchikiho-taichou.[/trec]
Snažil se znít rázně, ale ne nepřátelsky. Po tomhle mlčel a dal prostor se někomu případně vyjádřit, nekoukal na nikoho konkrétně. Stál tam ale narovnaný a holdoval svojí ground.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Kuro, na rozdíl od Chieko, se chytil jeho slov a došlo mu, co se tu snažil říct. Její duši do temných míst prosím nevoďte. Heh. Hlavou mu na moment proběhla vzpomínka na jeden z prvních velkých případů, který jako důstojník vedl. Bylo to obrovské fiasko, které ukončilo kariéru několika slibných členů deváté divize. Kapitán si pamatoval především svoje zkrvavené dlaně, zrychlený dech a ten poutající pocit bezmoci.
[rec=yoshiro]"Jisteže,"[/rec] odpověděl Kurovi. Pokud bude moct, tak nedovolí, aby se Chieko stalo něco takového.
Člen šestky byl velice nápomocný, ale tvářil se jako arogantní pitomec. Nešlo nic. Yoshiro byl zvyklý, že se na něj spousta členů Gotei 13 koukalo přes prsty, takže to nijak nekomentoval. [rec=yoshiro]"Děkuji vám,"[/rec] nenechal se stáhnout stejně hluboko a s milým úsměvem mu za jeho pomoc poděkoval.
[rec=yoshiro]"Pojďme, Chieko-san,"[/rec] vyzval zástupkyni a vyrazil tedy směrem ke tréninkovému prostranství šesté divize.

Už z dálky bylo vidět, že se na cvičišti děje nějaká oficiální sešlost. Členové byli v nástupu a sledovali kapitána Kuchikiho a červenovlasého shinigamiho, který stál po jeho boku. Trojice z deváté divize se přiblížila dostatečně blízko v momentě, kdy se právě ten shinigami představil jako Yashida Saitaro a rozdával instrukce, že ho mají nazývat zástupcem kapitána.
[rec=yoshiro]"Yashida-san, gratulace!"[/rec] ozval se najednou hlas odněkud zezadu cvičiště. Mimo to samozřejmě nechtěl nijak narušovat tuhle oficiální sešlost, takže se v tichosti zastavil někde stranou a jen se uklonil, pokud se kapitán Kuchiki podíval jeho směrem.

Kuchiki Yasumaru

poslouchal s obdivem svého zástupce a dojalo ho, že se ho Sai hodlá zastávat. Tedy zároveň se cítil i zahanbeně, že někdo prohlašuje, že se ho hodlá zastat, jako kdyby snad byl nějaké nesvéprávné děcko, ale v jeho nitru ho to potěšilo. Ovšem než si vyjasnil své emoce, všiml si, že na cvičiště přišel kapitán deváté divize s jakousi dívkou a kočkou. K jeho emocím se přidala nervozita, která před tím skoro ustoupila, a také trochu paranoii. Přišli nejspíš zdokumentovat trénink. Nebo snad chtěli zaznamenat první chvíle nového zástupce ve funkci? Jak se k nim soukromé informace ze 6. divize mohly dostat tak rychle?

Potom si všiml, kdo se blížil v zásvěsu za bělovlasým kapitánem a jeho společnicí, a ramena mu poklesla. Semkl rty a zamračil se, ale ne takovým tím "co ten tady sakra dělá" způsobem, nýbrž spíš "chci utíkat a brečet" způsobem.
Na trénink přicházel Mori Souchi, bývalý zástupce kapitána šesté divize. Byl to ten shinigami, který poradil Yoshirovi, kudy na trénink. Yasumaru ho poznal, protože byl svědkem jeho poněkud dramatické proměny v posledním půl roce od chvíle, kdy se stal sám kapitánem a Souchi byl degradován na člena. Dřív byl Souchi vždycky upravený, působil hrdě a svědomitě, teď se nijak nelišil od náhodného burana z hospody. Černé vlasy měl rozcuchané v neforemném culíku a na obličeji mu rašily vousy, jeho výraz byl zachmuřený a nevěstil nic dobrého. Přestože zatím nic neřekl a jen se opřel o nedaleký strom, Yasumaru tušil, že z toho budou problémy, a začal se potit. Bylo snad možné, že ho sem pozval Ruyichi-taichou, aby získal exkluzivní kontent?? Yasumaru už si nebyl jistý vůbec ničím, ale dost se bál.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko vůbec netušila, o čem tam ti dva mluví a ani jeden z nich nevypadal, že by jí to mínil vysvětlit. A tak jen trochu sklopila hlavu a pokračovala v cestě. Kuro na kapitánovo 'Jistěže' přikývl a doufal, že ho kapitán myslel vážně.
Když jim jakýsi člen divize s nepříjemným pohledem ukázal cestu, Chieko mu věnovlaa jednu malou zdvořilostní úklonu na poděkování a rozloučení zároveň a následovala kapitána Ruyichiho na cvičiště šesté divize. Tam právě probíhalo oznámení nového zástupce kapitána a...bylo tam na Chieko až moc lidí. Obzvlášť, když na sebe Ruyichi-taichou upoutal pozornost svou gratulací a tím se všechny oči zaměřili nejen na něj, ale i na ní. Chieko se znovu lehce uklonila na pozdrav.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se usmála na podkapitána, poté co jí poděkoval za přání. Přitom Suki vůbec nedocházelo, že mohla volbou oslovení svého podkapitána nějak namíchnout. Brala to tak, že od této chvíle je to prostě její nadřízený. V tu chvíli se nabízela otázka, jestli Suki tahle skutečnost nenaštvala…? V 6. divizi byla na pozici důstojníka, takže teoreticky měla více zkušeností, a taky v ní působila delší dobu. Proč teda nebyla jmenována ona? Bylo to kvůli tomu, že nepocházela z žádného fancy rodu? Nebo prostě proto, že i když byla delší dobu v divizi, nebyla tak dobrá jako Yashida-fukutaichou? Suki se zmocnila lehká úzkost a sevřelo se jí srdce. [myslenky=suki]Každý den trénuješ, ale stejně nejsi dost dobrá. Mělo to všechno vůbec smysl? Nechtěla si dokázat, že na to máš?[/myslenky] Vytanuly Suki na mysl nepříjemné myšlenky dřív, než je dokázala zablokovat. [myslenky=suki]Sakra práce…[/myslenky] Snažila se krotit své emoce a trochu se zamračila, bylo těžké se nenechat ubíjet podobnými myšlenkami. Suki neměla v povaze zahořklost, proti svému podkapitánovi nic neměla, ba naopak. Ona byla ta první, kdo se chtěl chovat mile a zdvořile. Spolkla proto své ego a snažila se zkoncentrovat myšlenky.
Mezitím na cvičiště přišli další zajímaví shinigami. Tentokrát kapitán 9. divize, kterého Suki znala jen od pohledu, a nejspíš jeho podkapitánka. [myslenky=suki]Copak tu chtějí?[/myslenky] Ještě než si o tom stačila pomyslet něco dalšího, přišel Mori Souchi, bývalý podkapitán 6. divize, ze kterého už zbyl jen stín muže, kterým býval. Byla to poměrně smutná podívaná. [myslenky=suki]Proč přišel na trénink nováčků, pochybuju, že zrovna on chce jen tak cvičit. Přišel dělat problémy?[/myslenky] Pomyslela si a mimoděk si začala okusovat nehty.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

[myslenky=sai]Proč je tu tolik lidí?! Proč tu je další kapitán a podkapitánka? Sice jsem teď taky podkapitán, ale určitě se tak necítím. Ruyichi Yoshiro, to se rovná noviny. Může tohle být ještě horší?[/myslenky]
Aby to nebylo málo, tak přišel ještě Mori Souchi, bývalý zástupce. Sai začínal cítit problémy, jak ale takovou situaci řešit? Když ho teď zkusí odvést, tak to naopak může konflikt začít. Bude muset prostě doufat, že  celou situaci zvládne v klidu a nezačne tu teď vytahovat nějaké křivdy. Kapitánovi 9. divize na gratulaci nepoděkoval, protože to křikl ještě někde z dálky. Přišel sem pomoct s tréninkem, musí to nějak vyřešit. Tohle byly situace do kterých se teď bude dostávat snad denně a musí od začátku ukázat, že se toho nebojí. I když bojí.
[trec=sai]Kuchiki-taichou, s asistencí Taiketo-san se postaráme o trénink, aby jste se mohl jít věnovat vaší návštěvě.[/trec]
Řekl směrem ke svému kapitánovi a dodal klasicky lehkou poklonu. On byl pár let prostě řadový člen, ani nevěděl jestli o něm Taiketo Suki tušila. On o ní ale jako o třetí důstojnici věděl moc dobře a její pomoc by teď velice uvítal. Měla s řízením lidí přeci jen mnohem bohatší zkušenosti, vzhledem k jeho nulovým. A tak s trochu omluvným pohledem sjel na Taiketo Suki a čekal na její reakci.

Kuchiki Yasumaru

Kapitánka Haruka mu vždycky říkala, Yasumaru, když tomu budeš skutečně věřit, když si to budeš skutečně přát, tak se to splní. Teď se ukázalo, že měla naprostou pravdu. Přál si, aby se vyhnul tréninku, a přesně to se mu zřejmě splnilo, akorát tím nejhorším možným způsobem. To měl za to, že nechtěl plnit povinnosti. Nenápadně si povzdychl, ale na Saiova slova vážně přikývl.
"Děkuji, Yashida-san, nechám to tedy na vás. Připojím se k vám tak rychle, jak jen to bude možné," ujistil ho, aby to nevypadalo, že si jen tak zdrhá. Děkovně se zástupci uklonil, stejně jako třetí důstojnici. Potom se otočil směrem ke kapitánovi deváté divize. Zhluboka se nadechl a vydechl, aby si dodal klid a odvahu, a vydal se směrem k němu. Snažil se tvářit uvolněně a sebevědomě, ale spíš z toho byl nervózní úsměv.
"Ruyichi-taichou, zdravím vás. Můžu se zeptat, co vás přivádí?" zeptal se opatrně, když přišel dostatečně blízko. Pravidla šesté divize ohledně tisku byla poměrně přísná a Yasumaru se dost děsil toho, že je snad bude muset nějak vynucovat.

Sai -> Viděl jsi, že shinigami už jsou poměrně neklidní. Místo tréninku se tady jen střídali lidi a nikdo nevěděl, co se přesně děje. Tázavě se dívali střídavě na tebe, na Suki, na kapitána, na druhého kapitána, sem tam se někdo otočil i na Souchiho, a začalo se mezi nimi šířit šuškání.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

si lehce odkašlala a kývla hlavou na znamení souhlasu, když viděla, že podkapitán chce, aby převzala iniciativu. S vedením samo sebou měla určité zkušenosti, důstojnicí byla už 2 roky a často s něčím pomáhala. Když se na podkapitána dívala, uvědomovala si, že jej od vidění zná, sice s ním nikdy přímo nemluvila, ale jeho tvář si vybavovala. [rec=suki]"Rozhodně, Yashida-fukutaichou,"[/rec] usmála se a otočila se k nováčkům, kteří vypadali zmatení ze vzniklé situace a už si mezi sebou něco šuškali. [rec=suki]"Prosím, rozdělte se do dvojic, je jedno, kdo bude s kým, nemusíte nad tím složitě přemýšlet,"[/rec] řekla dostatečně nahlas směrem ke shromážděným, [rec=suki]"budeme cvičit šerm. Upozorňuju, že chci vidět férový boj, žádné hlouposti se tolerovat nebudou."[/rec]
Několik nováčku si pak k sobě zavolala a ukázala jim nedaleký přístřešek, odkud donesli na cvičiště bokkeny, které si pak rozdali mezi sebou. [rec=suki]"Návrat ke kořenům, budeme cvičit s bokkeny. A nechci vidět žádné protáhlé obličeje. Jelikož je šance na zranění mnohonásobně menší než s pravým ostřím, můžete se do toho trochu víc opřít. Chci vidět zápal. S podkapitánem vás budeme kontrolovat a poradíme, když bude potřeba,"[/rec] řekla s úsměvem, [rec=suki]"3… 2 … 1 … boj!" [/rec]

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Z výrazu kapitána Kuchikiho bylo poznat, že se ohledně jejich přítomnosti necítí zrovna nadšeně, což se dalo pochopit, protože když se vám u dveří nečekaně objeví novináři, nevěstí to prostě nic dobrého.
[rec=yoshiro]"Zdravím, kapitáne Kuchiki,"[/rec] ještě jednou sklopil hlavu. [rec=yoshiro]"Gratuluji vám k novému zástupci."[/rec] Chtěl ještě dodat, že je fajn mít někoho, na koho může hodit svou práci, ale na záda mu dýchala jeho vlastní čerstvá posila na dané pozici.
[rec=yoshiro]"Jsme tak trochu na stejné lodi,"[/rec] pokynul hlavou směrem k Chieko a Kurovi. [rec=yoshiro]"Chtěl bych vám představit Nekonome Chieko, moji novou zástupkyni. A tohle je Kuro,"[/rec] ukazal pak ještě na kocoura.
A teď když bylo konečně po zdvořilostech, mohli se věnovat tomu, proč byli vlastně tady. Yoshiro udělal krůček blíž ke kapitánovi šestky a naklonil se k němu, aby následující informace zůstala mezi nimi. [rec=yoshiro]"Donesla se ke mně taková kuriózní zprávička, že prý máte jisté problémy týkající se vašich kapříků. Těch mizejících,"[/rec] Mrknul na něj. [rec=yoshiro]"A co bych to byl za kolegu, kdybych vám nenabídl pomocnou ruku, kapitáne Kuchiki."[/rec] Pomocná ruka no. V novinařině se za tím mohlo skrývat hodně věcí a Yoshiro tak trochu sázel na naivitu mladého kapitána a doufal, že za tím nic hlubokého hledat nebude.
[rec=yoshiro]"Mám prostředky a lidi. Věřím tomu, že bych tuhle vaši malou záhadu mohl vyřešit. Co vy na to?"[/rec]

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Kapitán skutečně vypadal, jakoby se chtěl rozbrečet, přesně jak Ruyichi-taichou říkal. Byla to jeho běžná reakce nebo takhle reagoval pouze na jejího kapitána? To byla otázka, na kterou Chieko asi nikdy nezíská odpověď, jelikož se na ní nikdy nezeptá.
Tak jako tak k nim kapitán šesté divize došel. Podobně jako kapitán Ruyichi se i Chieko uklonila a pak ještě jednou, když jí kapitánu Kuchikimu představoval. [rec=chieko]"D-dobrý den..."[/rec] špitla. [rec=kuro]"Zdravím."[/rec] pozdravil i Kuro, aby ukázal, že je slušně vychovaný kocour.
Potom oba poslouchali, jak Ruyichi-taichou vysvětluje Kuchikimu-taichou důvod jejich návštěvy. Do debaty dvou kapitánů nebylo slušné se míchat. Ne, že by Chieko měla co říct.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

A jeho návrh byl přijat a kapitán si odvedl novinářského kapitána a jeho novou zástupkyni stranou. Vypadalo to, že nebude jediná nová tvář na příští sraze zástupců. Taiketo Suki se velice energeticky chopila role a začala tam rozdávat pokyny. No nestačil zírat, to byly prostě zkušenosti.
[trec=sai]Páni, skvělá práce, Taiketo-san.[/trec]
Pronesl užasle ke ssvojí důstojnici a pár dlouhými kroky se k ní přiblížil, aby případná konverzace mezi nimi zůstala převážně mezi nimi.
[trec=sai]Víte, jsem rád, že jsme se tu takhle setkali. Tohle povýšení pro mě byla velká novinka a vaše jakákoliv zášť vůči mně je naprosto oprávněná.[/trec]
Automaticky se zastavil a srovnal postavení jednoho z nováčků. Byl sice velkej zelenáč na poli vedení a administrativy, ale ohánět se s mečem mu vždycky šlo.
[trec=sai]Ale rád bych se ve všem zlepšil a pomohl co nejvíce našemu kapitánovi. Zvládnete se mnou spolupracovat už kvůli němu?[/trec]
Ano, dělal docela předčasné závěry. Ale to už byly bohužel jeho zkušenosti. Dostával věci zadarmo od raného dětství a setkal se už s několika reakcemi od lidí z okolí. Většinou se ale jednalo o závist a vybití pocitů na něm. Teď ale nebyli děti, tohle bylo důležité pro chod divizi a kapitánovu spokojenost. Musel to řešit.

Kuchiki Yasumaru

se usmál na Chieko a zdvořile se jí uklonil. Už od pohledu na něj působila jako hodný a sympatický člověk. To, že její kocour mluvil, na ně udělalo hodně velký dojem.
Jeho mysl byla stále napůl u Kura, protože o něm sice slyšel, ale nikdy neměl tu čest si s ním povídat, ovšem kapitán Ruyichi už přešel k vážnému tématu, kvůli kterému byl tu. Shodou okolností to bylo to, o čem taky Yasumaru přemýšlel skoro celý dnešní den, až na pár chvil, kdy se stresoval z otce, přijímal nového zástupce a tak. Nakonec se tedy zdálo, že sem nepřišel Yoshiro dělat nic pochybného a Yasumarovi spadl kámen ze srdce.
"Opravdu, Ruyichi-taichou? Dokázal byste pomoct mým kapříkům?!" skoro vyhrkl. "Ale... ale jaké máte na mysli metody? Víte, mám už svoje podezření a rozhodně bych nechtěl... použít žádné násilí..." rozmluvil se o trochu víc, než by sám od sebe čekal, ovšem tohle byla výjimečně závažná situace a bylo potřeba všechno jasně vykomunikovat.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

občas srovnala některého z nováčků, pokud měl špatný postoj, ale jinak do jejich tréninku nechtěla příliš zasahovat a sledovala, kdo se jak projeví. A když se vedle ní Yashida-fukutaichou postavil, pohlédla na něj. [rec=suki]"Děkuji, to je maličkost. Aspoň bude mít kapitán čas probrat to, co je potřeba,"[/rec] řekla Suki a mile se na něj usmála. Ovšem na podkapitánova další slova nebyla tak úplně ready. Zatímco mluvil, hlavou jí zběsile vířily myšlenky. [myslenky=suki]Co to? Já se tvářím nějak blbě? Nic jsem neřekla, snažila jsem se tvářit povzbudivě, si myslím. Já proti němu vůbec nic nemám! Naopak! Působí sympaticky.[/myslenky] Polkla, navenek stále úsměv, ale v hlavě guláš. [myslenky=suki]Tak je nadanější, já to chápu. To, že jsem v divizi delší dobu nebo mám hodnost důstojnice, přece nemusí hrát automaticky roli v povýšení.[/myslenky] Ozývalo se v její hlavě. Byla opravdu překvapená, viděli se teprve chvíli a podkapitán už ťal do živého. Byl upřímný, to se cení. [rec=suki]"Saitaro-san,"[/rec] řekla Suki tišeji, věříc, že teď si familiárnější oslovení může dovolit, [rec=suki]"já jsem také ráda, že se s vámi mohu seznámit. Věřte, že k vám žádnou zášť necítím. Byl jste vybrán na tuto pozici a mě by nenapadlo zpochybňovat kapitánovo rozhodnutí." [/rec] řekla Suki a koukala na něj svýma zelenýma očima. Musela teda pořádně zaklonit hlavu, protože proti němu byla prcek. [rec=suki]"Věřím, že až se lépe poznáme, pochopíte, že já taková nejsem… Budu s vámi ráda spolupracovat,"[/rec] lehce se pousmála a v jejích očích se zračila upřímnost. Suki doufala, že to Saitaro-san uvidí… Opravdu necítila zášť vůči němu, spíš byla zklamaná sama ze sebe.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

No vida, návnada se ponořila a Yasukapr jí bez rozmyslu spolkl. Tedy alespoň soudě dle úlevy v jeho výrazu. Yoshiro udělal rychlý krok dopředu a chytil kapitána šestky kolem krku a otočil se na patě zpátky směrem k Chieko tak, že ho nakonec držel kolem ramenou, jako by byli dlouholetí přátelé. Ještě než promluvil, mrknul na zástupkyni a kocoura, protože pokud situaci přečetl dobře, mají případ, který jim může zajistit spoustu kliknutí. A ty znamenaly co? No přece příjmy!
[rec=yoshiro]"Kuchiki-taichou,"[/rec] šeptl. [rec=yoshiro]"Víte přece, kdo jsem, že ano? Násilí? Já?"[/rec] zeptal se a neodpustil si přihrát do svého hlasu trochu vyšší notu dotčení. [rec=yoshiro]"Nejsem tu, abych někomu ubližoval. Chci vám pomoct rozluštit tuhle hroznou záhadu a napsat o tom pěkný článek, nic víc, nic míň."[/rec] Ujistil kapitána a zase ho hezky pustil.
[rec=yoshiro]"S Chieko-san se vás tu teď zeptáme na pár otázek a můžeme začít třeba tím, že nám povíte o tom svém podezření, co vy na to?"[/rec] Naznačil Chieko rukou, ať už tahá zápisník a připravuje se.
[rec=yoshiro]"Chieko-san, pokud máte sama nějaké otázky na kapitána, víte, co dělat,"[/rec] připomněl jí, že je ochotný naslouchat v soukromí.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

[myslenky=sai]Kapitánovo rozhodnutí. Byla Taiketo-san tak neposkvrněná, že nevidí pozadí té volby? Nebo to jen předstírá, aby se Sai necítil špatně? Nebo to snad byla nějaká podpásová narážka? Ne, to určitě ne. Nebo? Ne. Ne![/myslenky]
S prvními dvěmi slovy Saiově pěkně píchlo v hrudníku. To je to, nebylo to kapitánovo rozhodnutí. Jinak se mu ale od Suki dostalo hodně pěkných slov a dokonce je podala tak, že jim i věřil. Jen z toho byl trošku zmatenej, tam kde se pohyboval by o sobě druhý den slyšel dvanáct pomluv a ti nejblíže jemu by mu dýchali na krk v naději, že klopýtne a chopí se funkce oni. Dospívání v jeho rodině a kruzích ve kterých se pohybovala se na něm podepsalo. Chce začít funkci takhle? Ne, musí říct Taiketo-san pravdu, zaslouží si to.
[trec=sai]Víte..[/trec]
Když nebyl poblíž člena nějaké významné rodiny, tak mluvil jak mu huba narostla a proto si myslel, že nebude mít ani s tímhle problém. Chtěl se tu Suki rozpovídat o tom, jak je to celé vlastně jinak a být to na kapitánovi, tak dost možná bude na jeho místě ona. Jenže pak stop. Pomohlo by to v téhle situaci? Nezhoršilo by jí to naopak ještě víc? Třeba by potom Taiketo-san zášť cítit začala a nebo by to nějak řešila a problémy by mohl mít samotný kapitán. Ne, třeba bude jiná příležitost. Takhle má šanci zapracovat na jejich vztahu a třeba se někdy ta správná příležitost objeví.
[trec=sai]..trošku jste mi vyrazila dech. Omlouvám se, že jsem o vás měl nějaké pochybnosti a očividně i předsudky. Mile rád vás poznám více a nechám si poradit.[/trec]
Po této větě se zastavil a složil lehkou omluvnou poklonu směrem k Suki. Pořádně se teď styděl, že si takhle v hlavě dělal obrázek o člověku, tkerého vůbec neznal a dovolil si vůbec nějak přemýšlet o jejích pocitech a pohledu na celou věc.
[trec=sai]Jak dobře se znáte s kapitánem, Taiketo-san?[/trec]

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

A Chieko se ve své nervozitě uklonila i potřetí, když se jí Kuchiki-taichou uklonil taky. Paradoxně se ale cítila o něco lépe, když se na ní kapitán šesté divize mile usmál a celkově působil velmi mile a hodně. 
No a pak Ruyichi-taichou přešel k věci a vysvětlil druhému z kapitánů, proč tu jsou. Kuchiki-taichou vypadal, že se mu ulevilo a je z jejich návštěvy nakonec i rád. Jen měl tedy obavy, aby se nekonalo žádné násilí, což ho Ruyichi-taichou hned ujišťoval, že ne a za koho ho má, když  si tohle myslí. [rec=kuro]"Vypadá snad tady Chie jako někdo, kdo by byl schopný násilí?"[/rec] ozval se potichu kocour, zatímco Chieko při zmínce svého jména sebou cukla a dívala se na oba kapitány pohledem srnky před reflektory auta, jak byla nečekaně vtažena do hovoru.
Pak se s trhnutím podívala na svého kapitána, když zmínil její jméno on a souhlasně několikrát pokývala hlavou na znamení, že tomu tak skutečně je tak, jak říká její kapitán.
[rec=chieko]"H-hai...!"[/rec] odvětila, když jí připomněl jejich domluvený způsob ptaní se otázek, když se nebude cítit na to je říct sama nahlas.

Kuchiki Yasumaru

byl docela vyvedený z míry těmi manévry, co kolem něj kapitán deváté začal dělat, ale netroufl si nakonec nijak se ohradit nebo protestovat proti paži kolem svých ramen, ač se cítil poněkud divně.
S nejistým úsměvem nejdřív přikyvoval, když ho kapitán ujišťoval o svých záměrech. Jenže potom zmínil, že hodlá napsat článek, a to způsobilo, že se Yasumarův úsměv poněkud pokroutil.
"Ruyichi-taichou, počkejte, ohledně toho článku... Obávám se, že v tom případě bych musel odmítnout, znáte přece striktní přístup naší divize k médiím... ovšem... pokud byste tedy nenechal celý případ anonymní?" navrhl s nadějí, i když moc šancí tomu nedával. Srdce se mu rozběhlo a tlak zvýšil při představě, co by si vyslechl od svého otce, kdyby se kvůli němu objevil někde článek týkající se jeho rodiny, zahrady, jezírka, kaprů... čehokoli. Jenže tak strašně moc by chtěl zachránit svoje kamarády a měl obavu, že sám to nedokáže!