Prostory 6. divize

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

byla opravdu tak neposkvrněná. Nebo jak to říct. Suki někde hodně vzadu v hlavě tušila, co může být jeden z důvodů jmenování. Rodina. Vliv. Moc. Znala to, sice sama z tak vysokých kruhů nepocházela, ale rozhodně nebyla ani z úplně no name rodiny. Sukiini rodiče celý život pracovali na svém postavení, nepovedlo se jim sice zapadnout do těch úplně nejvyšších vrstev, protože do těch se člověk většinou musí narodit nebo aspoň přivdat, ale i tak si žili nad poměry. Suki s matkou často chodila na prominentní oslavy a večírky, kde se jí snažila někomu představit. Věděla proto, jak to chodí. Teplá místečka. Předem připravené pozice. Ale rozhodla se to ve své hlavě potlačit, ovšem nevědomky. Suki v hlavě vytanula myšlenka o tomto důvodu, ale prostě ho zatlačila někde hluboko v sobě. Yashida-fukutaichou jí mohl věřit, opravdu to všechno myslela upřímně. Jejich kapitán přece musel mít moc, když je kapitán… Jak by to jinak všechno dávalo smysl. Proč by se vůbec snažila, kdyby neměla už dopředu šanci?
[rec=suki]"Neomlouvejte se, Yashida-fukutaichou, nic se neděje,"[/rec] lehce se pousmála a kývla hlavou, když se poklonil, [rec=suki]"neznáme se a já vás ráda přesvědčím o opaku. Každý z nás už někdy udělal závěr rychleji než měl."[/rec] zazubila se.
Po otázce na její vztah s kapitánem se odmlčela a v její tváři se na chvíli zračila nostalgie. [rec=suki]"Kapitána znám… Já…"[/rec] nedokončila a mimoděk si začala hrát s prstýnkem na ruce. Dělala to z nervozity? "[rec=suki]Chodili jsme ve stejnou dobu na akademii, i když ne do stejného ročníku. Já jsem starší… Jednou, když jsem zrovna utíkala chodbou, protože jsem nestíhala na další hodinu, jsem nešikovně vrazila do kapitána, který si v ruce nesl knížky. Byla jsem zbrklá a nešikovná. Úplně jsem ho porazila na zem i s knížkami, které se všude rozletěly."[/rec] usmála se Suki pobaveně a bylo vidět, že se jí před očima znovu odehrává celá situace. [rec=suki]"Pomohla jsem mu je posbírat a strašně se omlouvala. Kapitán byl jako vždy milý a uctivý, skoro se mi sám omluvil… Potom jsme se chvíli přátelili, párkrát jsme si vyšli na procházku, trénovali spolu… Ale pak jsem úspěšně absolvovala akademii a kapitán ještě ve studiu pokračoval. Když skončil, měl hodně povinností a už jsme na sebe neměli tolik času a nakonec se přestali vídat. Ani nevím proč… Je to všechno už hodně dávno… Možná si na to ani nevzpomíná."[/rec] Vychrlila ze sebe Suki a pak se trochu zarazila. [myslenky=suki]Co to tady melu, teď jsem na prostou otázku podala úplně zbytečně moc informací… Já se teda dneska předvádím.[/myslenky]

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Yoshiro se po slovech kapitána zamračil. Striktní přístup divize, vážně? On Yasumaru byl hodně mladý a dost možná nevěděl o všech špinavostech, ve kterých měl jeho otec namočené prsty, ale Yoshiro si toho byl moc dobře vědom. Byl u toho.
Nejednalo se tu o žádný striktní přístup, jak bylo řečeno, ale o prachsprostou cenzuru, která se týkala všeho, co se jen maličko dotýkalo jména našeho významného rodu, od pradávna spojeného se šestou divizí.  
Vliv rodu Kuchiki sahal bohužel tak vysoko, že se to negativně dotýkalo i deváté divize a jejich schopnosti dávat lidem Společenství Duší pravdu. Usagi Myamoto, bývalá kapitánka deváté divize a Yoshirova mentorka, by mohla vyprávět. Byl to právě Kuchiki Kyou, kdo hrál velkou roli v její rezignaci z Gotei 13. [myslenky=yoshiro]"Sexistickej bastard."[/myslenky] S touhle myšlenkou se s lehce smutnýma očima podíval na Chieko a na moment se zamyslel nad tím, jestli by jí vůbec měl vystavovat zraku těchto nebezpečných jedinců, kteří se v minulosti nebáli zajít tak daleko, že očernili jméno ženy, která v životě neudělala nic špatného.
Pozitivní na tom všem bylo jen to, že kapitán šesté divize byl podle všeho černou ovcí rodiny, protože už od pohledu na něm bylo vidět, že nepodědil chladnokrevnost svého tatínka.
[rec=yoshiro]"Pokud si to budete přát, kapitáne Kuchiki, žádné kapříky jmenovat nebudu,"[/rec] souhlasil s anonymitou a zachechtal se. [rec=yoshiro]"Máte moje slovo,"[/rec] dodal ještě s vážnějším výrazem, aby Yasumaru věděl, že to skutečně bere vážně. Ve výsledku mu šlo stejně jenom o to, aby Yasumarovi vykonal službičku, za kterou si u něj získá přízeň. Nebyl to žádný vážný případ, ale mohl mu vyšlapat cestičku, po které by se dostal blíže k samotné jámě lvové.
[rec=yoshiro]"Pokud by to tak bylo v pořádku, rád bych vás poprosil o to, abyste k nám přiřadil někoho z vaší divize, kdo nám u případu bude asistovat. Někdo komu důvěřujete."[/rec] Mrkl na kapitána. [rec=yoshiro]"Jste jistě velice zaneprázdněný muž a nechci vás otravovat s každou maličkostí, která se týká vaší divize. Jediné, co od vás budu požadovat je vaše podezření."[/rec] Doufal, že se teď morčátko trochu rozpovídá, když mu slíbil tu anonymitu.

[name=kuro]Kuro[/name]

Kapitán Kuchiki se začal trochu cukat, když se dozvěděl, že kromě pomoci s případem jeho zmizelých kapříků se devátá divize chystá o tom napsat i článek. Kuro výraz v jeho obličeji znal. Kapitán měl z něčeho strach. A dle zmínky striktnosti šesté divize k médiím a prosby alespoň o anonymitu bylo dosti jasné z čeho. Hm. Kapitán měl vítr ze své rodiny. To bylo celkem smutné. Rodina nemá být o strachu a utiskování, ale o lásce a podpoře. Nemluvě o tom, že by vedení divize měl mít na starosti její kapitán a ne nikdo zvenčí. Tohle smrdělo korupcí. Pach, který se Kurovi nelíbil.
A kapitánu Ruyichimu viditelně také ne, jak bylo poznat z jeho zamračení. Proč se pak ale zadíval smutně na Chie? Ani to se Kurovi moc nelíbilo. Měl z toho nepříjemný pocit. Chieko mezitím kapitánovi pohled zvědavě oplatila, jak sama nevěděla, proč se na ní její kapitán tak zadíval. Ale vydržela to jen pár chviličku, než jí ovládla její plachá povaha a stočila pohled jinam.
Kapitán každopádně svému kolegovi slíbil, že jeho kapříci zůstanou v anonymitě. Tomu se kocour musel tiše uchechtnout. Kapříci možná, ale kdokoliv jiný jim tam bude vydán na pospas. Dokonce si kapitán řekl i o nějaký důvěryhodný doprovod z divize. Kuro jen doufal, že to nebude ten cápek s nepříjemným pohledem. Ten moc důvěryhodně nevypadal. Spíš jako pravý opak. Byl sus jak makrela mezi kapry.
Když však pak poslouchal, jak se kapitán znovu pokouší ze svého vystresovaného kolegy informace o jeho podezření, od kterého si popravdě Kuro moc nesliboval, rozhodl se svému kapitánovi podat pomocnou tlapku. [rec=kuro]"Jsme tu, abychom těm kapříkům zajistili spravedlnost, Kuchiki-taichou. Pomyslete na jejich kapří rodiny a přátele. Na ty jejich vyděšené malé kapří dušičky. Nemyslíte, že by chtěli znát pravdu, co se stalo jejich milovaným? Nechcete i Vy znát pravdu?"[/rec] pronesl Kuro s odhodláním, což postupně přešlo v empatii a soucit s rodinami smutných kapříků.

[name=sai]Yashida Saitaro[/name]

No, nemohl jinak než se usmívat. V hlavě teď ale hodně bojoval s tím, že dost možná připravil o místo takového člověka. Proč mu všechno tak snad odpouštěla?
[trec=sai]Taky vás moc rád poznám, Taiketo-san![/trec]
Dostal ze sebe, i přes pochmurné myšlenky, nadšeně. Suki se potom hodně rozpovídala a vyprávěla mu docela dopodrobna příběh o seznámení s kapitánem a jejich časem na akademii. Sai hltal každé slovo, ale zároveň si stíhal všímat nervozity Suki.
[myslenky=sai]Ah, nejsou ze stejného ročníku. Takže se nejedná o nějakou výjimečně milou generaci.[/myslenky]
Znělo to, že si s kapitánem byli hodně blízcí. Minimálně po nějaký čas. Byl si ale jistý, že kapitán by jen tak nezapomněl. Zřejmě se bojí stejné věci v podání Suki a nebo prostě dostal nařízeno se nějak chovat ke svým podřízeným. Hnusnej dědek, dostat kapitána z jeho vlivu bude skoro nemožné.
[myslenky=sai]Oh. Už je řada na mně?[/myslenky]
[trec=sai]Osobně kapitána zase příliš neznám, ale i po tom momentu s ním pochybuji, že by na vás zapomněl, Taiketo-san.[/trec]
Chtěl se tady rozpovídat o tom, jak uzuje, že má kapitán dokonalý přehled dokonce i o rybách v jejich jezírku. Tohle byl člověk, který si dělal citovou vazbu prakticky k čemukoliv. Určitě na Suki nezapomněl. Bál se ale svojí neohrabanosti se slovy a přirovnávat jejich vztah s kapitánem ke vztahu ke kaprům? Radši ne.
[trec=sai]Nevadilo by vám se mnou v nadcházejících dnech projít i nějaké administrativní věci? Moc papírů jsem zatím nevyplňoval..[/trec]
Musel uhnout pohledem, jak se styděl.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se kousala lehce do rtu a dál si nevědomky točila s prstýnkem na ruce. V myšlenkách byla pořád vzdálená, jako kdyby se nemohla dostat přes vzpomínky na minulost. [rec=suki]"Možná máte pravdu, těžko říct… není to důležité,"[/rec] pousmála se a konečně to vypadalo, že je zase zpátky v přítomnosti.
Pohlédla na svého podkapitána, který taky vypadal, že ho chytá upovídaná nálada, ale nakonec si to rozmyslel? A přešel k formálnějším záležitostem. [rec=suki]"Určitě se spolu můžeme podívat na administrativní záležitosti. Není to sice zábava, ale udělat se to musí, že?"[/rec] zadívala se na něj, opět s pocitem, že si asi vykroutí krk. Najednou jí připadal nejistý? [rec=suki]"Není na tom zase nic tak těžkého, určitě vám to půjde od ruky,"[/rec] snažila se jej Suki povzbudit.
Zatímco si povídali, nováčci dále pokračovali v tréninku. Suki se porozhlédla kolem a začínala mít pocit, že některé z nich už to pomalu přestává bavit, a ti, kteří byli v jejich blízkosti, se spíše nenápadně snaží vyzvědět, o čem se podkapitán a důstojnice baví. [rec=suki]"5 minut pauza a pak si zkusíte boj beze zbraně,"[/rec] křikla rázněji směrem ke shromážděným a pak se nahnula více ke svému podkapitánovi. [rec=suki]"Někteří z nich jsou poměrně zvědaví… Tady se nic neutají. Brzy se už i o vás budou roznášet drby…" [/rec] zasmála se pobaveně.

Kuchiki Yasumaru

si nebyl úplně jistý, jak to tedy Ruyichi-taichou s tou anonymitou myslel, ale dal mu svoje slovo a tomu Yasumaru věřil. Velice rád by se vyšetřování účastnil sám, protože to pro něj bylo důležité, jenže zase nechtěl, aby to vypadalo, že nemá co na práci. Snažil se tedy potlačit smutný obličej a mimoděk se ohlédl na členy své divize, jak mu hlavou běhaly roztržité myšlenky, komu by takhle důležitý úkol byl ochotný svěřit.
Než to ale stačil dovymyslet, pronesl svá slova mluvící kocour a to byla pro Yasumarovo srdce hodně těžká rána. Do té doby na kapří rodiny vlastně ani nepomyslel, měl na mysli jen své vlastní sobecké potřeby toho, že se rád díval v rybníčku na ryby, krmil je a povídal si s nimi. Kuro měl ale pravdu, každý z nich se tam přece narodil, měl tam svou rodinu a přátele a nejspíš se celou komunitou šířil strach, kdo bude další na řadě! Nebyl rozhodně připravený na takové uvědomění a cítil se, jako by mu na hrudi najednou stál celý kamion cihel.
"Tedy... ano, rozhodně... rozhodně musíme zjistit, jak se věci mají..." pípnul přiškrceným hlasem. O to horší pro něj bylo, když měl vyšetovatelům pro začátek říct, jaké bylo jeho podezření. "Ovšem... co když věci nejsou až tak černobílé, nebývá to snad tak, Ruyichi-taichou? Yashida-san říkal, že podle něho nejde o žádného pytláka, ale o jiné zvíře, jak potom můžeme říct, kde je spravedlnost? Co když nějaká lasička nebo kuna se jen snaží nakrmit svoje děti, které jinak zemřou hlady, jak můžeme rozhodnout, kdo je v právu?" Nějak se mu podařilo to všechno doříct a hleděl trochu zoufale na Yoshira, aby mu pomohl rozřešit tu drsnou hádanku přírody.

Sai a Suki -> Snažili jste se, aby váš rozhovor zůstal mezi vámi, a snad se to i podařilo. Najednou jste ale měli nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje. Souchi ještě stále opřený o strom si vás oba měřil způsobem, který by se rozhodně nedal označit jako přívětivý. Dokonce i do neutrality měl daleko. Když se ujistil, že jste si vědomi, že vás probodává pohledem, dal se pomalu do pohybu a šel si pro cvičný meč, přestože Suki zrovna vyhlásila přestávku. Působil jako někdo, kdo hodlá dělat problémy a dá si na tom záležet. Byl asi dost salty, ale stále to byl, aspoň vzdáleně, člen rodiny Kuchiki a také člen šesté divize... Bylo těžké odhadnout, jak daleko je ochotný zajít ve svých projevech nespokojenosti s velením.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Jemu přišlo, že to důležité bylo. Nikdo by se jen tak takhle moc nerozpovídal o něčem, co nebylo důležité. Proto Suki věnoval jenom milý úsměv a celou věc přešel, třeba se k tomu někdy v budoucnu zase dostanou.
[trec=sai]Máte pravdu. Navíc bych nerad svojí nešikovností přidal práci kapitánovi nějakým špatným vyplněním a následným předěláváním. Děkuji, moc si vážím vaší ochoty.[/trec]
A potom mu Suki opět ukázala, proč je na pozici kde je, když perfektně posoudila situaci a dala rozkaz k přestávce a následné změně cvičení. Během toho si Sai uvědomil, jak moc byl chycený v konverzaci a sám se rozhlédl po členech. A tak si všiml nepříliš hezkého pohledu Souchiho a jeho přesně opačné aktivitě. Cítil problémy a věděl, že by se hodilo aby se nyní zapojil hlavně on. Slíbil si, že všechny utvrdí o svojí pozici od prvního dne. Nechtěně tak odignoroval Suki s její zmínkou o drbech. Měla ale pravdu, očekával drby od první minuty oznámení jeho pozice. A smutné bylo, že dost drbů by se i potvrdilo. Zpátky ale k Souchimu, jehož směrem nyní Sai vyrazil.
[trec=sai]Oceňuji vaše nadšení, ale dejte si pauzu. Za chvíli zase začneme.[/trec]
Řekl stále docela klidným tónem a zároveň natáhl ruku směrem k jeho dřevěnému meči, aby mu ho odevzdal. Pro Saie nyní vůbec nehrálo roli kdo je Souchi zač, tím že nerespektoval rozkaz Suki vlastně nerespektoval jeho a kapitána Kuchikiho. Podle něj mu teď dal možnost tohle všechno vyřešit v klidu, proto se snažil nebýt na Souchiho ani nijak tvrdý. Všechno ale mohlo rychle přitvrdit, záleželo na Souchim a jeho reakci.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Zdálo se, že kaptián Kuchiki měl velice silnou reakci na Kurova slova. Výborně. O kocourově užitečnosti nepochyboval od momentu, kdy se o něm dozvěděl a teď se mu to všechno krásně potvrdilo. Nejen, že byl chodící černý mráček roztomilosti, což by samo o sobě v mnoha případech stačilo na rozpuštění srdcí a rozvázání jazyků, ale ještě to sám uměl se slovy a dokázal vhodně přečíst situaci.
[rec=yoshiro]"Kapitáne Kuchiki,"[/rec] promluvil tónem nejhoršího člena dramatického klubu, který si svoje místo udržuje jenom díky tomu, že se jeho rodiče přátelí s vedoucím. [rec=yoshiro]"K čemu nám jsou tyhle prázdné domněnky? Kdo je v právu? Vážně to chcete vědět, protože já vám klidně řeknu, kdo je v právu,"[/rec] natáhl ruku a ukazovákem Yasumara píchl do hrudníku. [rec=yoshiro]"Vy jste v právu,"[/rec] píchl ukazovákem sebe. [rec=yoshiro]"Já jsem v právu!"[/rec] Rozhodil oběma rukama. [rec=yoshiro]"Pravda je v právu!"[/rec] zvolal bojovně přes celé tréninkové prostory.
[rec=yoshiro]"Pravda je klíč, který vyřeší celou tuhle vaší záhadu a zároveň je i lék, jaký vám uleví od bolesti."[/rec] Ukazovákem, kterým do všech píchal si dvakrát ťukl do pravého spánku. [rec=yoshiro]"Co když je to skutečně zvíře, které se jen snaží zajistit budoucnost pro svoje potomky? Když to budete vědět, můžete se postarat o to, aby vaše divize zavedla krmítka pro divokou zvěř. Nejen že zachráníte svoje kapříky, ale nebudete se muset bát, že nějaké nevinné mláďátko strádá."[/rec] Vzdychl a utřel si slzičku, která mu ve skutečnosti netekla, ale měl pocit, že by to mohlo udělat dojem na mladého kapitána šesté divize.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko sledovala výměnu mezi Ruyichi-taichouem, kapitánem Kuchikim a dokonce i Kurem. Byla z toho pěkně zmatená a netušila, jak ani jestli vůbec se do konverzace zapojit. Takže tam ve finále jen nejistě stála a poslouchala diskuzi. Když Kuro zmínil vystrašené rodiny kapříků, kapitán Kuchiki nebyl jediný, koho ta myšlenka zasáhla do srdíčka stejně jako zmínka o strádajících mláďátkách. Chieko se zatvářila smutně a starostlivě, jak si představila, co tihle kapříci musejí právě zažívat. Kdyby jí někdo vzal Kura, šílela by strachy. Pravděpodobně by se i zhroutila. Dost možná jí při těchto myšlenkách i zaslzely oči. Na rozdíl od kapitána doopravdy. O to víc, když pomyslela na to, jak na rozdíl od ní ti kapříci ani nemohou plakat, když žijí ve vodě.

[name=kuro]Kuro[/name]

Kurovi se povedlo kapitána Kuchikiho svými slovy rozhodit, na což Ruyichi-taichou okamžitě navázal. Začínalo to tam vypadat, jakoby toho citlivého chudáka šikanovali. Na druhou stranu takové získávání informací mohlo vypadat i mnohem hůř, takže na tom byl vlastně pořád velmi dobře. Ano, byl to bullshit, ale vlastně mu ani nelhali, když se nad tím jeden zamyslel. 
Jejich kapitán po proslovu o právu a pravdě navrhl jako možné řešení pro kapitánovu domněnku instalaci krmítek pro divou zvěř. Toho se zase mohl Kuro a svému kapitánovi nadále dělat tandemového parťáka. [rec=kuro]"Jakožto hrdý člen organizace říše zvířat můžu potvrdit, že instalace krmítek by bylo skvělým řešením, pokud by se skutečně jednalo o zvířecího pachatele. V tom případě byste ale jistě chtěl vědět, o který druh jde, abyste mohl postavit správná krmítka, že ano? Jenže...co když za únosy kapříků nestojí zvíře a pravda se ukrývá někde úplně jinde? Dokud nebudeme znát pravdu, nebudete moci zavést ta správná opatření, aby se těmto hrůzným činům zamezilo..."[/rec] podpořil svého kapitána kocour.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se usmála na podkapitána, když mluvil o papírování, a kývla na znamení souhlasu. [rec=suki]"Opravdu nemáte vůbec zač, Yashida-fukutaichou,"[/rec] dodala Suki. Administrativa ji moc nebavila, ale byla natolik svědomitá, že se chtě nechtě v papírech vyznala. Snaživka no.
Když pak vyhlásila přestávku, vůbec ji nenapadlo, že to někdo nebude respektovat. Nerespektovat přestávku? Kdyby se někdo chtěl vykašlat na cvičení, tak by to ještě pochopila, ale tohle… Suki začínalo být jasné, že Souchi tady přišel dělat problémy. Naštěstí to vypadalo, že Yashida-fukutaichou něco takového nehodlá trpět a hned se dal do akce. Suki stála opodál a celou situaci sledovala ze zamračeným výrazem. Stejně jako podkapitán byla připravena jednat, ale v současné situaci bylo jasné, že teď musí jednat on. Takže jen přihlížela.
Celá ta situace byla dost nepříjemná i proto, že Souchiho byla Suki zvyklá poslouchat a plnit jeho rozkazy…

Kuchiki Yasumaru

Po projevu kapitána Ruyichiho už skoro nevěděl, kde je vlevo a kde vpravo, ale získal od něj naději, že možná celá tahle situace může mít dobrý konec. Potom i kocour přidal svou trošku do mlýna a nebylo pochyb, že správnou akcí se dosáhne výsledku! Yasumaru se cítil daleko víc odhodlaný přijít všemu na kloub. Nejdřív jen nepřesvědčivě kýval hlavou, ale to postupně přešlo do rázného kývnutí.
"Dobrá, Ruyichi-taichou, děkuji fukutaichou a kocoure-san," nezapomněl ani na další přítomné, i když Chieko nic neříkala (a zapomněl její jméno), ale tvářila se tak účastně, že to na něj zapůsobilo. "Nechám to tedy ve vašich povolaných rukou, ale prosím informujte mě o všem, co se stane. Jste si jistý, že průvodce z divize je to jediné, co ode mě potřebujete?" otočil se ještě na kapitána.

Sai a Suki -> Souchi si dal chvíli na čas s odpovědí, protočil meč několikrát v ruce, jakoby posuzoval jeho váhu a rovnováhu. Teprve potom se otočil na zástupce, který na něj mluvil. Jeho výraz byl zdánlivě nevinný, takže bylo jasné, že ve skutečnosti na jeho počínání vůbec nic nevinného nebylo. "Ale já přišel pozdě... fukutaichou. Neměl by opožděnec dohnat, co zameškal? Nebo snad dostat i trest a cvičení navíc?" Potom se jeho oči stočily na Suki. "A co vy, sanseki? Necháte tohohle mlíčňáka mluvit za vás, když někdo neuposlechne váš rozkaz? Myslel jsem si, že je ve vás víc, ale nakonec zahřívání Kuchiki postelí je asi všechno, na co jste dobrá." Po těch opovržlivých slovech pokračoval v předvádění základních pohybů s cvičným mečem, jako by se nic nestalo.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]"Děkování si nechte na potom, kapitáne Kuchiki. Ještě jsme ani nezačali."[/rec] Neměl rád, když mu někdo děkoval dopředu. Ne že by si nevěřil ohledně vyšetřování záhad, do kterých se pustil, ale vždycky tu byla šance, že se něco pokazí a když mu někdo poděkoval ještě předtím, měl z toho pocit, jako by se od něj očekávaly rychlé výsledky se stoprocentní úspěšností.
[rec=yoshiro]"K průvodci samozřejmě svolení operovat bez restrikcí v prostorech vaší divize. Zatím nemohu posoudit, co všechno budeme potřebovat, ale jsem si téměř jistý tím, že k použití nějakých sledovacích zařízení dojde a byl bych nerad, kdyby mi potom někdo nadával, že vám šplhám po sakurách."[/rec] Nebo že ty sledovací zařízení nekoukají jen na rybníčky s kapry, ale také do oken kasáren, ale to už nebylo potřeba zmiňovat. Stejně jako divoká zvěř to totiž mohl být nějaký nenasytný člen divize, který si na tajňačku pochutnával na kapřím Yasumarových šupinatých kamarádů. Znepokojovat kapitána však nebylo nutné, dokud k tomu Yoshiro nebude mít něco hmatatelného.
[rec=yoshiro]"Přes přiděleného průvodce vás budeme průběžně informovat, abyste byl v obraze."[/rec] Kývl na mladého Kuchikiho hlavou, že to bude všechno.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

Sai nijak neměnil svůj postoj,výraz ani tón hlasu. Měl spíš pocit, že ho tady Souchi zkouší a jemu nedělalo problém tuhle hru hrát taky.
[trec=sai]Opožděnec by se měl soustředit na to, aby příště přišel včas. Navíc má opozdilec dost času dohnat co zameškal ve svém volném čase. Trénink dnes dokonce začal o chvíli později a proto jste měl času dost, nemůže se celá skupina přizpůsobovat jednotlivci. Klidně po tréninku můžeme přejít cvičení individuálně spolu.[/trec]
Odpověděl diplomaticky i když si byl dost vědomej toho, že tu Souchi byl už nějakou dobu a místo trénování se věnoval házení hnusných pohledů jejich směrem. Ale jeho jen tak něco nerozhodí, navíc docela i rozumněl tomu jak se Souchi cítí. Očekával nějaké problémy, ale furt doufal, že Souchi jako osoba, co měla dost blízko ke klanu Kuchiki, tak nějak časem vychladne a pochopí, odkud vítr vane. No a pak se to stalo. Saiovi se navalila krev do hlavy a po celém těle začal cítit chvění.
[myslenky=sai]"Zahřívání Kuchiki postelí je asi všechno, na co jste dobrá."[/myslenky]
Znělo mu několikrát v hlavě jako by to Souchi zařval v prázdné místnosti. Bylo mu úplně jedno oslovení mlíčňák, překousl by to problémů. Byla to přeci jen docela pravda, sám tu Taiketo-san prosil už několikrát o pomoc s věcmi, které byly pro Souchiho asi dost banální. Celý tenhle moment přišel Saiovi jako věčnost. Stihl se dokonce i podívat na Taiketo-san, ale to ho akorát usvědčilo v tom, že není cesty zpět. Byla pravděpodobně i Saiova chyba, že si jméno Kuchiki hned spojil s kapitánem Yasumaru. Ale to byla jen taková třešnička na dortu, kdyby řekl Souchi jakékoliv jméno, tak to na jeho reakci nic moc nezmění. Pravou rukou okamžitě uchopil svůj meč schovaný v pouzdře a práskl jím Souchiho do čéšky na levé noze. Po takovém útoku měl v plánu využít rozhození balancu a navázat hned loktem levé ruky na Souchiho rypák. Pokud vše dopadlo jak zamýšlel, tak v ničem nepokračoval a radši tam se zatnutými zuby a zhluboka vydechující stál a čekal na jeho reakci. Momentálně se zvládal držet, záleželo ale znovu na Souchim.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se stále lehce mračila, když podkapitán začal mluvit se Souchim, který se hloupě vymlouval. Bylo naprosto jasné, že lže a chce je vyprovokovat. Suki bylo v podstatě líto, co se s ním stalo. Měla ještě v živé paměti, jaké to bylo, když spolu pracovali. Nebyli si sice nijak blízcí, byli to opravdu spíše kolegové než přátelé, ale kdysi se k sobě chovali hezky… Profesionálně a vždy s respektem.
Souchi se ale dneska rozhodl, že za sebou spálí všechny zbývající mosty. Když vyřkl tu hloupost o tom, že je Suki v podstatě matrace klanu Kuchiki, měla pocit, že se jí na sekundu zatmělo před očima. [rec=suki]"Ty ožralo jeden!"[/rec] zavrčela Suki a její ruka automaticky sahala po meči. V hlavě si představovala, jak Souchiho zneškodní… Nakrájí ho na malé nudličky… a ty dá sežrat kapříkům. V hlavě jí tepalo a celá se chvěla vzteky. A nebyla jediná. Podkapitánovi taky rupla cévka. Zatímco on se rozhodl okamžitě jednat, ona svou ruku na meči zastavila a zůstala stál. [myslenky=suki]Nestojí ti to za to, Suki, je to obyčejný ožrala, které nezvládl svoje ego a teď si to bude vybíjet na tobě. Ty dobře víš, jaká jsi, nemusíš se tady obhajovat.[/myslenky] Zaznělo v její hlavě. Suki ale teď zrovna neměla náladu poslouchat svoji racionální stránku, byla zuřivá vzteky. Ale co se dalo dělat? Boj je řešení?
[rec=suki]"Fukutaichou…"[/rec] řekla polohlasně, držíc ruku na meči. Snažila se podkapitána zastavit? Nebyla si jistá, všechno se to v ní pralo.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name][name=kuro]Kuro[/name]

Kuro na kapitánovo děkování pouze přikývl. Ruyichi-taichou byl ten, co mu vysvětlil, že nemá za co děkovat zatím, takže k tomu nemusel nic dodávat. Chieko zmatená z toho, proč kapitán děkuje i jí, když doslova nic neudělala. Takže jen zmateně pozvedla ruce, kterými mávala v nervózním gestu, že jí děkovat nemá, zatímco hledala slova, jak to i říct nahlas. [rec=chieko]"Já...ne...um..."[/rec] špitala tam rozpačitě.
Když si jim kapitán nabízel i nějakou další pomoc a kapitán si řekl o povolení, což byl rozhodně dobrý nápad, měl i Kuro něco, co by rád dodal. [rec=kuro]"Mohl byste s tím průvodcem poslat i misku mléka a šálek čaje pro mou koulegyni? Jednomu snadno vyprahne z odhodlání hledat pravdu v takto závažném případu..."[/rec] pronesl ke kapitánovi.[rec=kuro] "Dáte si i Vy něco, taichou?"[/rec] zeptal se pak i svého kapitána.

Kuchiki Yasumaru

Bylo to jako na houpačce. Kapitán vždycky něco řekl, co udělalo Yasumarovi radost, a za chvíli něco, z čeho málem měl infarkt. Už se to stalo zase. Sledovací zařízení? Na zahradě Kuchiki? Kdyby něco takového dovolil, jeho otec by z něj udělal yasumaří špagety.
"A-ale Ruyichi-taichou, já myslel, že budete hlídat osob-" Dál se ovšem se svým protestem nedostal, protože se něco dělo na prostranství tréninku nováčků.
Yasumaru se mimoděk otočil za zvuky, které původně považoval jen za nějaký nácvik bojových technik, ovšem ukázalo se, že jeho šestý smysl, který mu našeptával, že ve vzduchu je vraždící aura, ho nezklamal. "Ale ne..."
Když viděl, že se jedná o Souchiho, tím spíš si přál nijak se do toho neplést, jenže potom si uvědomil, že je kapitán a je bohužel jeho starost, aby se mu podřízení navzájem nemlátili.

Sai a Suki -> Souchi se nijak nebránil Saiovu útoku, dokonce se nechal zasáhnout loktem tvrdě do nosu. Sai ho srazil na zem, kde Souchi zůstal sedět. Z nosních dírek mu začala vytékat krev, ale výraz v jeho tváři byl bolestný jen částečně. Díval se nahoru na Saie s výsměchem a širokým úšklebkem na tváři. "No vida ho, aspoň že to není jenom otloukací panák," uchechtl se.
V tu chvíli na Saiově paži přistála Yasumarova ruka.
"Yashida-san? Co se to tu děje?" Kapitán se snažil držet otázku v tiché rovině, ale bylo to samozřejmě úplně zbytečné. Všichni nováčci stáli okolo a čučeli na to, jak zástupce mlátí člena divize.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

[myslenky=sai]"Ach jo, co jsi to zase udělal ty vemeno? Sotva ty lidi znáš, proč bys kvůli nim někoho hned mlátil. To jsi se nemohl zamyslet a dojít k tomu, že kapitánovi takhle přiděláš akorát ještě víc starostí?"[/myslenky]
Začal si hned vyčítat, že neudržel chladnou hlavu. Když ona mu z těch dvou vyzařovala tak nevinná aura, že nemohl jen přihlížet držkování Souchiho. Po ráně se jeho směrem ozvala Taiketo-san, která tam stála s rukou na meči. V hlavě mu probleskla i myšlenka, že si připadá ohrožená jím a proto má ruku na meči. Působil teď jako mega agresor? V uších mu pískalo a do toho všeho přišel ještě kapitán, muž kterého tu teď nechtěl ze všech nejvíc. Souchi ránu překvapivě přijal, on tím ze sebe dostal, co potřeboval a jeho hlava se začala rychle zase uklidňovat. Byl zpátky, uvědomoval si svojí roli a musel hned jednat. I když ho hodně trápilo, co si o něm teď Taiketo-san může myslet, byl na prvním místě zástupce a musel teď vyřešit tohle.
[trec=sai]Omlouvám se Kuchiki-taichou, nechal jsem se trochu unést při tréninku. Už se to nebude opakovat..[/trec]
Po mírné omluvné pokloně se otočil Souchiho směrem a natáhl mu ruku, které se mohl chytit a vstát.
[trec=sai]..že?[/trec]
Poznamenal s vážným výrazem. Opět bylo na něm, jak to vezme. Sai rozumněl situaci ve které se nacházel, ale zašel moc daleko a bylo potřeba ho umírnit. Pořád mu dával šanci dokázat, že v něm někde je stín muže, kterým byl.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

se smíšenými pocity sledovala scénu před sebou. Měla chvíli pocit, že se to snad ani nemůže dít. Ještě před chvilkou tu byl takový klid, hezky si s podkapitánem povídali a najednou tohle. Suki pomalu sundala ruku z meče, když viděla, že Souchi bez keců přijímá, co mu náleží, a ona se nebude muset do bitky přidávat. Emoce měla pořád rozdmýchané, na jednu stranu byla vděčná podkapitánovi, že se jí úplně automaticky zastal, i když se znali teprve chvíli, na druhou stranu jí bylo jasné, že na sebe zbytečně přitáhli pozornost. Podkapitán je ve funkci teprve chviličku, už tak o něm budou kolovat drby a tohle celou situaci ještě zhorší.  
Najednou se vedle Saie objevil kapitán, který byl nucen do celé situace vstoupit. Naštěstí podkapitán pohotově odpověděl a zdálo se tak, že by se dál už v celé situaci nemuseli máchat a ani nikomu vysvětlovat, co se přesně stalo. Suki sklopila hlavu a dívala se na svoje vlastní nohy. Nechtěla se dívat na Souchiho, ani na to, jak mu nabízí podkapitán ruku, aby celou situaci urovnal. [myslenky=suki]Buď rozumná.[/myslenky] Přestože byla uražená a dotčená, hlavou jí problesklo, že by snad za Souchim někdy měla zajít a pokusit se mu pomoci. Takhle se přece nemohl chovat? Někdo by mu měl pomoct! Třeba by pro něj mohla vyrobit náramek, který by mu pomohl s negativními emocemi a s ukřivděným egem. Ale nosil by ho? Možná, kdyby zjistila, jaké má rád barvy, a udělala ten náramek podle toho…

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[myslenky=yoshiro]"Hm. Zajímavé."[/myslenky] Pomyslel si, když sledoval, jak kapitán šestky cupitá směrem ke scéně, která se odehrávala nedaleko nich.
[rec=yoshiro]"Myslím, že se chtěl pohoršit nad těmi sledovacími zařízeními,"[/rec] vysvětlil Chieko a uchechtl se.
S tím tak nějak počítal, protože ač už jako kapitán nesloužil, šestá divize byla stále pod drobnohledem Kuchiki Kyoua. Bylo jasné, že Yasumaru nebude souhlasit, protože tatínek by byl proti. Nejde nic. Při nejhorším to prostě budou muset udělat potají.
[rec=yoshiro]"Vypadá to, že jsme to s načasováním nemohli mít lepší, Chieko-san, Kuro."[/rec] Nenápadně vzal do ruky foťák, který mu visel kolem krku a několikrát scénu z dálky vyfotil. Neměl zaplý blesk a neozýval se žádný hlasitý zvuk, který by to prozradil, takže Sai nemohl omnipotentně přiběhnout a zachránit Yasumarovu reputaci.
[rec=yoshiro]"Nejdřív jsem si tím nebyl úplně jistý, ale teď když na to koukám, tak si myslím, že ten muž na zemi je bývalý zástupce kapitána šesté divize. Sloužil pod otcem současného kapitána,"[/rec] pokračoval v hlasité analýze situace. Byl to také ten stejný muž, který mu předtím řekl, kam jít, ale Yoshiro ho nepoznal, protože se dost změnil. Když byly oba dva zástupci, Souchi měl krátké vlasy a hladce oholenou tvář. Teď vypadal jako nějaký pobuda, který se poflakuje po hospodách a po večerech někde krade kachny.
[rec=yoshiro]"Co kdybychom šli pozdravit?"[/rec] V očích kapitána se zablesklo. Stejně jako žralok cítil krev ve vodě, on cítil drama ve vzduchu. A bylo ho dost na to, aby to na dlouhou dobu ukojilo jeho hlad.
[rec=yoshiro]"Mohli bychom znovu požádat o ten čaj,"[/rec] mrkl ještě na Kura, než se vydal ke skupince.
[rec=yoshiro]"Zdravíčko, zdravíčko!"[/rec] pozdravil nahlas jak se slušilo a patřilo, čímž vlastně oznámil svůj příchod na scénu. Byl si moc dobře vědom toho, že to není situace, do které by se měl plést, ale kdyby ho něco takového zastavilo, nemohl by řádně vykonávat práci na pozici kapitána deváté divize.
[rec=yoshiro]"Mori-san,"[/rec] oslovil jako prvního muže, který byl dost nepříjemným způsobem usazen na zem a dřepl si k němu. [rec=yoshiro]"Jsem vás předtím nepoznal. Nevím, jestli to bylo tím neprofesionálním výrazem a nebo tím, co teď máte na hlavě a obličeji, ale každopádně moje chyba."[/rec] No byla to spíš jeho chyba, protože se choval jako kokot a nemohlo to být dál od toho, jak si ho pamatoval z doby, kdy byl sám zástupce.
Yoshiro zvedl oči nahoru směrem k novému zástupci a důstojnici. Zatím nic neříkal, jen se na ně široce usmál. [rec=yoshiro]"Mohl bych od někoho z vás dostat komentář k tomu, co se tady děje?"[/rec] zeptal se drze.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name][name=kuro]Kuro[/name]

Ruyichi-taichou vysvětlil Chieko, že se chtěl kapitán na sledovacími zařízeními pohoršit. Chieko se zatvářila nechápavě.[rec=chieko] "Proč...? Chtěli jsme tím jen...pohlídat jezírka..."[/rec] zeptala se Chieko. [rec=kuro]"Protože by se to jeho rodině nelíbilo. Bojí se jich, že ano?"[/rec] odvětil Kuro a s otázkou pohlédl na svého kapitána, jestli mu jeho domněnku potvrdí. To Chieko moc nepomohlo. Mátlo jí, že se někdo může bát vlastní rodiny. Pokoušela se si to alespoň představit, jak se asi kapitán musí cítit. A byl to příšerný pocit. Chieko se na tváři objevil smutný lítostivý výraz. 
Proto pak také sebou celá cukla a prudce zvedla hlavu, když kapitán znovu promluvil o skvělém načasováním. [rec=chieko]"Huh?...huh?" [/rec]vypadlo z ní zmateně. Pohlédla k situaci opodál a překvapením trochu vykulila oči, když viděla, že se tam někdo porval. 
[rec=kuro]"Tuhle divizi nechápu. Bývalý zástupce se válí po zemi, kam ho dostal jeho čerstvě zvolený náhradník a místní kapitán je dle všeho loutkou vlastní toxické rodiny, která do divize už ani nepatří..." [/rec]pronesl Kuro ohledně toho, co vypozoroval.
Když se pak kapitán zeptal, jestli půjdou pozdravit, kocour přikývl. [rec=kuro]"Odtud nic neslyšíme. Chie ho může vyléčit. Co myslíte? Vypadá, že krvácí..."[/rec] přitakal svému kapitánovi a zeptal se i na další případný postup. 
[rec=kuro]"A mléko, nezapomeňte na mléko!"[/rec] připomněl ještě kapitánovi, když zmínil čaj. 
No a to už se Ruyichi-taichou vydal k té skupině tam a tím i blíže k jádru konfliktu, které jen čekalo, až ho tahle žurnalistická trojice odhalí. Chieko cupitala v závěsu za svým kapitánem, by jí nikde nenechal pozadu. Trochu ho tam používala jako živý štít, jak se cítila nesvá před všemi těmi pohledy, které se upřely jejich směrem. A tak, když dorazili na místo, zůstala stát u něj a nervózně svírat na hrudi svůj blok.

[name=saitaro]Yashida Saitaro[/name]

A svojí akcí bohužel přilákal mnohem víc pozornosti, než zamýšlel. On teda zamýšlel nepřivolat žádnou pozornost, tělo prakticky jednalo v ten moment za něj, ale chápeme se. Kapitán deváté divize vycítil článek jako sup vycítí přes celou savanu mršinu pakonně a už kladl jednu nepříjemnou otázku za druhou. Taiketo-san tam koukala do země, jako by se za Saie styděla, to mu příliš taky nepřidávalo. Celé to začal tím, že bránil její čest. Měl ale asi postupovat v klidu a celou situaci řešit v pozadí. Minimálně ale Souchi vypadal, že tuhle situaci zvládne vyřešit v klidu a potvrdil Saiova slova o tréninku. Dokonce se nechal od Saie zvednout a ten to tak chtěl celé uzavřít nějakým krátkým vyjádřením kapitánovi deváté divize. To, že se někdo nechal unést na tréninku přeci jen nebude tak extrémní článek, jako že nový zástupce dal přes papulu původnímu zástupci. A to hned v jeho první den.
[myslenky=sai]"No, prosím. Nešlo to takhle hned od začátku? Musel jsi se chovat jako nevychované prase? Já jsem věděl, že pod tím vším jsi tam v jádru pořád dob..co děláš? CO DĚLÁŠ?!"[/myslenky]
Během momentu to celé zase začínalo nabírat hodně špatný směr. Jo, gesto plácání po tváři bylo hodně neuctivé. Pravděpodobně by v dalším případném tréninku schválně trošku sjel a dřevěným mečem Souchimu urazil nehet na prstu, ale na veřejnosti by to stále nějak překousl. Ovšem co všechno následovalo, to nešlo. A výraz usměvavého kapitána pisálka tomu vůbec nepřidával. Nebylo to ani poprvé ani naposledy, co někdo s vyšším postavením dělal něco, co ho štvalo. A tímhle se určitě vyprovokovat nenechá.
[trec=sai]Se vším respektem Ruyichi-taichou, zasahujete nyní do vnitřních záležitostí divize, které je potřeba nejdříve vyřešit a s ještě větším respektem, vám do nich nic není a určitě by se vám podobné chování ve vaší divizi taky protivilo. Pokud se ovšem zdržíte, tak vám určitě oficiální vyjádření rádi poskytneme po vyjasnění situace. A teď zpátky..[/trec]
Nezapomněl před promluvením ke kapitánovi přidat mírnou úklonu, snažil se volit vhodná slova a i použít správný tón. Jakmile se však začal otáčet a věnovat se zpátky Souchimu, jeho neverbální i verbální komunikace se hodně změnila.
[trec=sai]MORI SOUCHI![/trec]
Křiknul snad tak nahlas, jak jen to uměl. Nehodlal riskovat, že se bude vymlouvat na doslýchavost. A taky trošku hrálo v jeho prospěch, že vzbuzoval respekt už jen takhle řvoucí dlouhán. Tároveň udělal dva kroky dopředu směrem, kterým se vydal Souchi. Díval se na něj hodně přísně a chtěl, aby se k němu vrátil. Tohle nemohl trpět. Radši si přečte pomluvy o sobě, než aby to kapitán devítky použil jako další zbraŇ proti jeho kapitánovi. Neschopný kapitán zvolil ještě víc neschopného zástupce, úplně ten titulek viděl.

[name=suki]Taiketo Suki[/name]

nevěřícně vykulila oči! [myslenky=suki]Co se to tady dneska děje? To snad není normální? Jak dlouho po tomhle budu muset meditovat… Ten náramek pro Souchiho nebude stačit, musím jich udělat více! Jeden pro kapitána, jeden pro podkapitána. Jen nevím, jestli mám ještě ty ozdobné pytlíčky… Jako mohla bych jim to dát jenom tak… Ale vůbec nevím, jestli je zvládnu nabít pozitivní energií…[/myslenky] Přemýšlela Suki. Celá 6. divize by potřebovala vykouřit! Měla ve svém pokoji ještě šalvěj, takže by teoreticky mohla obejít pozemky divize a něco s tím zkusit udělat.
Když se na scéně objevil kapitán 9. divize a jeho podkapitánka, Suki se lehce poklonila a pokusila se na ně oba usmát. Vzhledem k událostem, ale měla ve tváři dost křečovitý výraz ve stylu "tady se nic neděje, hlavně se na mě nedívejte, ani se mě na nic neptejte". Takže samozřejmě působila maximálně podezřele.
A pak se strhlo další drama! Souchi poplácal podkapitána po tváři. No, to už Suki nevydržela a normálně pootevřela ústa jako baba Keliška, když se diví.
Popravdě si ale myslela, že ona už je z celé situace venku, Suki vůbec nečekala, že ji Souchi do toho znovu zatáhne. Když vtom jí dopadl tréninkový meč těsně vedle chodidel. [myslenky=suki]No já ti chci pomáhat a ty takhle?!"[/myslenky] Její tvář zrudla a vystřídalo se na ní hned několik emocí. Údiv, vztek a stud. Proč jí tohle dělal? Copak si nepamatoval, jak spolu vyplňovali papíry a smáli se tomu novému členovi, co se jmenoval tak vtipně… "[rec=suki]Já si opravdu myslím, že tohle bychom měli řešit v soukromí,"[/rec] řekla pevným hlasem směrem ke kapitánovi a podkapitánovi. Tohle přece nemůžou řešit tady?! To je šílenost! Úplně se znemožní.

Kuchiki Yasumaru

Zpočátku byl odhodlaný se k celé situaci postavit nějak proaktivně, ale od chvíle, kdy se do toho vmísil kapitán devítky, už mu jen hučelo v hlavě a zachvátila ho téměř panika. Byl si jistý, že z toho bude mít problémy. Nevěděl přesně jaké ani proč vlastně, ale prostě věděl, že to tak bude. Jestli se v novinách objeví byť jen větička o 6. divizi, která vyzní negativně, bude s ním ámen, jelikož u toho byl a nezabránil tomu. Navíc Souchi dělal úplně nepochopitelné problémy, zeuctíval jeho nového zástupce i jeho třetí důstojnici, a on jako kapitán na to jen koukal. Copak si ho potom můžou podřízení vážit? Tak moc neměl rád napětí a konflikty, proč se prostě Souchi nemohl třeba naučit vyšívat a realizovat se jinak než těmito agresivními skutky... Yasumara z toho už bolelo břicho. Žaludek se mu úplně kroutil.
Chvíli už to vypadalo, že Souchi odejde a bude konečně klid. Potom ale Yasumaru nadskočil leknutím, když Sai zařval z plných plic. Ach ne! Ještě to furt neskončilo!
Zvedl ruku a chtěl nějak poprosit svého zástupce, aby toho nechal a raději poslechl Suki, jejíž slova Yasumaru zaslechl. Když ale viděl, jak se jeho ruka třese, rozmyslel si to a zase ji stáhl. Ne každý je takový slaboch jako on, aby utíkal a nechal se sebou vytírat jen pro zachování zdánlivého míru. Chápal, že Sai si chce zachovat tvář. Správně by na jeho místě měl stát on, Yasumaru, a dát Souchimu jasně najevo, že takhle se k velícímu důstojníkovi nebude chovat, ať už si o něm myslí cokoli.
Takže ve výsledku tam Yasumaru dál jen stál jako tvrdé Y, tvářil se, že bude zvracet a snažil se nepředstavovat si žádné budoucí titulky v časopise Shunpem Světem.

Sai -> Souchi ve sutečnosti nedošel až tak daleko a když jsi zakřičel, trochu si malíčkem prokvedlal ucho, jako by mu z té hlasitosti zalehlo. Potom se pomalu otočil zpět k tobě. Výraz na jeho tváři už nebyl výsměšný, spíš zachmuřený a otrávený.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Yoshiro se narovnal ze svého podřepu a v tichosti sledoval celou situaci, která spíše eskalovala než aby došla k nějakému klidu. Komentář každopádně nedostal, takže si prostě vytáhl zápisníček a začal si tam něco psát, přičemž občas koukl na zástupce, kapitána a důstojnici.
Když pak ale Yashida-san zakřičel, Yoshiro psát přestal a zvedl oči jeho směrem. [rec=yoshiro]"Vaši členové vás sledují,"[/rec] upozornil každopádně Saie, který se tam rozrušoval nad bývalým zástupcem. Nebylo těžké vydedukovat si ze situace, že Mori musel zvolit nějaká hodně ošklivá slova směrem k zástupci nebo ke třetí důstojnici. Yoshiro by si troufl říct, že má dobré oko na posuzování charakteru a nově jmenovaný zástupce působil jako slušný chlap. Rozhodně ne jako někdo, kdo by se bez rozmyslu vrhl na jiného člena divize a rozbil mu před všemi frňák. Bohužel do toho ale neviděl a pravděpodobně se za tím skrývalo něco hlubšího. On kapitán Kuchiki sám o sobě byl takové lekavé morčátko, takže možná měl Yashida-san potřebu ho chránit? Myslel si, že tohle je dobrý způsob, jak to dělat?
[rec=yoshiro]"Jak říkáte, nic mi do toho není, ale jsem tu, abych vašemu kapitánovi pomohl, tak mi svými unáhlenými činy nedávejte důvod, aby to bylo jinak."[/rec] Možná to znělo jako výhružka, ale Yoshiro to tak nemyslel. Psaná pravda byla prostě způsob, jakým žil.
Stejně jako on, tak ani nováčci, co se tu dnes sešli, aby dostali zácvik, neměli ponětí, k jaké interakci mezi trojicí došlo. Pro mnohé z nich teď zástupce Yashida mohl vypadat jako někdo, kdo nechodí daleko pro ránu. A pokud tak hodlal vystupovat dál, mohl kapitánově reputaci způsobit nenapravitelnou škodu. A Yoshiro věděl o jednom muži, kterému by se něco takového hodně nezamlouvalo.
[rec=yoshiro]"Kapitáne Kuchiki, všechno tady škrtnu, pokud kývnete na moje podmínky ohledně případu."[/rec] Poklepal perem na zápisník, do kterého pečlivě popsal celou situaci, ke které došlo přímo před jeho očima.