10. divize

Hiiragi Kyoya

Sebral jsem složku a podíval jsem se na ní. Rychle jsem jí prolistoval. "Fajn, jdu se tam podívat. Uvidím, jak to dopadne..." řekl jsem. Do rukongai se vracet nebyl možná tak dobrý nápad, shinigami tam občas neměli úplně rádi a ze mě by asi neměli zrovna respekt. Ale tak co jsem mohl dělat. "Kdybych na něco přišel, tak dám vědět, jo?" řekl jsem

Kyoya -> Žvejka přikývla. "Jo. Každá informace bude dobrá. Hodně štěstí." popřála dívka.

Hiiragi Kyoya

"Dobře, děkuju za podklady... snad nebudete muset pátrat i po mě... ale mám přítele, který mi s hledáním pomůže..." řekl jsem a očima sjel ke svému zanpakuto. Golem mi snad pomůže, pokud by někdo chtěl udělat něco neuváženého... "Dám vědět..." řekl jsem a usmál se na Žvejku.
>> Rukongai

Kyoya -> Žvejka se na tebe usmála a zamávala na odchod.

--------

---> piš normálně zatím do ulice Rukongai:)

Potom, čo sa prizerala na trénink, sa vytratila a pomalými krokmi sa vracala späť do divízie. Našťastie, vďaka kapitánovi, toho nemala už toľko a preto sa jej do toho ani nechcelo vrhať, neboli tie ďalšie dokumenty také dôležité. Zašla si do divízie, kde došla na svoje obľúbené miesto a to je knižnica - tichá, čistá a plná informácií. Ako kráčala, tak prstom behala po chrbátoch kníh a prezerala si názvy. Vytiahla potom náhodnú knihu ako vždy a posadila sa za stôl a začala čítať. Užívala si to ticho, pokoj a čítanie.

Akachi Naito

Šel pomalu do své kanceláře. I když měl hlavu plnu starostí, co se jeho důstojníka týče, tak nezapomínal na členy své divize a všechny s vlídným úsměvem, či mrknutím pravého oka pozdravil. Poté otevřel dveře od své kanceláře, které za sebou hned zavřel a opřel se o ně. Pohlédl ještě na původní tapetu od předchozího kapitána, duha.
Co ho na tobě tak zaujalo..?
Zeptal se jen tak do větru. Tedy, v kanceláři asi moc do větru ne. Ale víte jak.
Pche..
Pravou rukou si promnul oči a šel se posadit do křesla za stůl. Možná by měl chvíli pracovat a tak tedy vytáhl nějaké papíry a dělal, jak ho to podkapitánka učila.

Pretrela si oči, keď dočítala knihu. Dokázala knihy čítať celkom rýchlo, aj keď jej to vadilo. Rada si vždy knihu vychutnala, ale nedokázala spomaliť svoje čítanie. S povzdychom sa postavila zo stoličky a založila knihu do police. Pomaly vykročila z knižnice a kráčala po chodbe a dívala sa okolo seba. Premýšľala, čo bude robiť teraz, ale vtedy prekvapene zamrkala. Zastavila sa a pozrela sa k dverám odkiaľ vychádzal zvuk písania tušky o papier. Uvidela štítok na dverách, takže jediný človek, ktorý tam mohol byť, bol kapitán. To sa už skoro vrátil. Kývla ramenami, môže ho pozdraviť, preto zaklopala a slušne čakala na odpoveď.

Akachi Naito

Zvedl hlavu od stolu, když uslyšel zaklepání.
Dále..
Pravil a položil tužku na stůl. Mezitím se usmál a čekal, kdo vejde do dveří. Než však stihla vůbec osoba vejít, tak přiletěl onen pekelný motýl. Akachi poněkud zvážněl. Naslouchal a lehce přikyvoval. Poté už se hodlal věnovat osobě, která na něj ťukala. I když věděl, že bude muset chvátat. Nemůže ale odbýt někoho z divize přece!!

Chvíľu počkala. Keď sa ozval, pomaly otvorila dvere a uklonila sa hlboko.
"Akachi-taichou, dúfam, že vás neruším." povedala a potom sa pomaly narovnala. Všimla si jeho výrazu, ale nič naň nepovedala. Počkala medzi dverami, pretože nevedela, či ho pri niečom dôležitom neruší alebo bude môcť ísť ďalej.
"Neprišla som kvôli ničomu dôležitému. Chcela som sa spýtať, či by ste nechceli pomôcť." povedala a pozrela sa do strany. Popravde, nemala čo robiť a rada by sa do niečoho zapojila alebo by musela ísť niekam na misiu sama. Buď skončí ako vždy u papierovania alebo u blbej hliadky alebo skončí u niečoho zaujímavejšieho alebo aspoň s príjemnou spoločnosťou ak nič iné.

Akachi Naito

Pohlédl na svoji věrnou podkapitánku s úsměvem.
Moc rád bych řekl, že nerušíte, ale bohužel..
Pravil a došel ke skříni, ze které vytáhl jeden z tradičních sakkatů. Možná tam bude pršet, nebo sněžit a to by mohlo zkazit jeho účes.
..ale bohužel musím vyrazit na misi..
Pokračoval a hledal další věci, co by si mohl vzít. si vzal jedny černé kožené rukavice. Nic víc dalšího nevymýšlel, přeci jen měl klasické kimono a na tom ještě kapitánské haori. To snad bude dostatek. Musel si udržet taky trochu té krásy přece.
Tak ale jakmile se vrátím, tak váš vyhledám a zajdeme na ten slibovaný čaj, ano?
Pravil s lehkým úsměvem a pak jako bylo jeho zvykem, pomocí shunpa se vytratil mžikem okaz místnosti. No mířil si to k Severní bráně.

Dala hlavu do strany, keď počula to ponáhľanie sa v jeho hlase. Dívala sa naňho prekvapene ako šiel ku skrini a nakoniec aj zmizol. Bola to celkom rýchlosť. Poškriabala sa vo vlasoch a len prikývla.
"Hlavne sa vráťte v poriadku, taichou. A užite si to." povedala mu len na to predtým než zmizol a potom sa otočila a odišla preč. Zatvorila za sebou dvere a kráčala po divízii premýšľajúc čo bude robiť. K papierom sa jej nechcelo, a tak jej ostalo len bezducho chodiť aj keď aj to bolo celkom k ničomu, ale nič iné ju nenapadalo.

Reizo Kami

Kráčel si to se zavřenýma očima a s úsměvem ve tváři přímo po jedné dlouhé rovné chodby která směřovala přímo k jeho pokoji. Ruce měl složená za hlavou která směřovala jakoby ke stropu. Měl v plánu se trochu umýt a pořádně se najíst. Při tom všem si v myslí zpíval jednu docela známou písničku Dango dango dango dango dango dango daikazoku
Dango dango dango dango dango daikazoku...

Jak jsi tam kráčela po divizi, minul tě nějaký hodně mladý shinigami. Nikdy jsi ho neviděla, ale to nebylo tak divné, v divizi mohla být fůra lidí. Připadalo ti ale, jako kdyby sem nepatřil. Tak nějak se pohyboval jako kdyby nechtěl být moc na očích. Když ses otočila, zjistila jsi, že zmizel někam za roh...

Promiň, Nawaki, mne to nebliklo. Všimla som si toho, keď som sa pozrela priamo do divízie =D



Kráčala nezaujato po divízii a vždy len letmo pozdravila okoloidúceho. Zarazila sa však, keď si všimla nejakého no.. iného shinigamiho. Drtivú väčšinu z divízie pozná, ale tamtoho nikdy nevidela. Dívala sa za ním a nadvihla obočie, keď zmizol niekam za roh. Kývla ramenami, nemala čo na práci, tak prečo nie stalkovať niekoho koho ešte nepozná. Otočila sa a šla pomaly za ním a nakukla za ten roh, za ktorý zmizol.

Otočila ses a nenápadně koukla za roh, za kterým zmizel. Uviděla jsi ho, jak jde dál chodbou, ale tak nějak nuceně pomalu. Narazil na nějakého dalšího shinigami a na něco se ho zeptal, poděkoval mu kývnutím hlavy a vydal zmizel v chodbě, která vedle směrem k jídelně...

Nakukla za roh a pomaly ho nasledovala k jedálni. Dívala sa pritom na ostatných členov divízie a potom nakukla do jedálne. Poškriabala sa po tvári. Asi by nemala takto stalkovať neznámeho člena bohvie akej divízie, ale predsa len jej to nedalo. Nudila sa a trošku bola zvedavá. Keď už tak, tak za ním príde a normálne sa ho spýta čo je zač. Väčšinu nováčikov aj tak prijíma ona, keďže kapitán stále niekde lieta.

Reizo Kami

Vešel k sobě do pokoje, katanu opřel o zeď, haori hodil přes židli a šel se osprchnout. Poslední dobou toho na něj bylo docela dost, na jeho poměry. Po sprše si stoupl před zrcadlo a začal si prohlížet své vlasy.
"Umm..." Zamyšleně je sledoval a poté si řekl potichu sám pro sebe.
"Asi by nebylo na škodu si je nechat narůst."
Pousmál se, vzal si na sebe čisté haori, vzal si svoji katanu s pouzdrem do ruky a i s mokrými vlasy odešel, ale ještě předtím než odešel za sebou zamkl dveře, nerad by aby mu někdo šmátral ve věcech. Promenádoval si to přímo po chodbách v divizi.

Neznámý shinigami došel do jídelny, kde si rychle sebral nějaké jídlo. Vypadal snad ještě mladší než ten shinigami, kterého jsi nabírala nedávno... místo aby si své jídlo snědl s ostatními, tak si ho zbalil a vydal se z jídelny zase rychle pryč...

Dívala sa do jedálne a prechádzala očami po ostatných, pretože ho na chvíľu stratila. Našla ho, keď videla, ako si nabral jedlo a odchádzal rýchlo preč. Vyzeral dosť mlado, dokonca možno mladšie ako ten shinigami z výcviku Kyoya. Aspoň mala dôvod, prečo ho sledovať. Pred pár mesiacmi jeden shinigami si stále nahrabával jedlo a nechával si ho v izbe, aby mohol jesť a nič nerobiť, ale potom sa mu to tam skazilo a všetko sa muselo vyhodiť. Chodba, kde mal izbu, ešte týždeň smrdela a od tej doby zakázala si odnášať väčší obnos jedla z jedálne. Maximálne niečo tak na zub, na misiu alebo tak. No tak, sa za ním vydala znova a sledovala ho ďalej.

Reizo -> Na svých pochůzkách jsi narazil na dva shinigami, kteří nesli nějaké krabice. Povídali si, ale když tě spatřili, hned na tebe jeden z nich zavolal. "Hej, důstojníku! Máte čas?" Vypadalo to, že ty krabice jsou docela těžké, měl jsi nepříjemný pocit, že po tobě budou chtít nějakou práci.

Reizo Kami

Když na něj jeden z shinigami zavolal, zastavil se a podíval se na něj. Moc se mu nelíbili jeho oslovení hej důstojníku, byl přeci jen jeho nadřízený a dokonce ho tu snad ještě ani nepotkal, pro tentokrát to nechal ale být.
Ehm... Vlastně asi ano.
Jen doufal že nebude muset pomáhat s těmi krabicemi, odmítnout je taky ale nemohl, protože zrovna neměl co dělat a výmluva se mu nechtěla žádná vymýšlet, a taky by si mohl trochu zlepšit reputaci.

Shinigami vyšel z jídelny ven, nikdo si ho nevšímal. Procházel dál až došel ke dveřím a vyšel ven z budovy. Posadil se na lavičku a pustil se do jídla. Při každém zvuku se ale nervozně otočil, než pokračoval v jídle dál

Šla za ním až von a stále jej nešlo do hlavy čo je zač a prečo si nosí toľko jedla von. Nemá rada, keď niekto porušuje jej zákazy, cíti sa potom tak bez rešpektu a bez autority. Pomaly k nemu prišla a odklašlala si.
"Nedalo mi to, aby som si nevšimla vaše divné chovanie v jedálni. A ešte k tomu, nikdy som vás tu nevidela. Kto ste?" opýtala sa prísne a prekrížila si ruky na hrudi a dívala sa naňho.

Ve chvíli, kdy sis odkašlala, tak tác s jídlem vyletěl do vzduchu a rozplácl se i se zbytkem jídla o zem. Otočil se a když tě uviděl tak se nervozně pousmál. "Eh... ahoj?" řekl. "Já nic neudělal, fakt..." řekl rychle.