10. divize

Akachi Naito

V kapitánském haori si to mířil chodbou do své kanceláře. Sem tam se zastavil, pozdravil nějakého člena a pochválil ho v práci. Snažil se postupně zapamatovat jednotlivá jména všech členů v jeho divizi, považoval to za důležité. V tom spatřil svého bratra jak se opírá o stěnu poblíž jeho kanceláře. Došel tedy maličko blíže k němu a odkašlal si.
Nemáš nic na práci?
Pohlédl na něj s vážnou tváří. Snažil se působit chladně, ale moc mu to nešlo. Hold ještě nebyl tak zkušená klasa jako předchozí kapitán. A tak tedy nevydržel a mile se usmál.

Reizo Kami

Došel až ke knihovně 10. divize kde uviděl jedno opravdu překrásné a pohodlné křesílečko, které čekalo jen a pouze na něj, byla to láska na první pohled, bylo tak nádherně upravené a daleko od okolních lidí. Usedl do něj, bylo tak překrásně pohodlné a voňavé. Natáhl si a překřížil nohy, ruce měl dané podél křesla a hlavu směřující nahoru. Byl jako v samém nebi.

Akkaku Naito
Opřen o stěnu jsem už začínal téměř usínat, když se ozval autoritativní hlas. Zrovna teď nemám. A čekám tu na tebe, kde jsi, celou dobu?! trochu jsem se zamračil a vypadal jsem napůl naštvaně a napůl pohrdavě. Jsem rád, že tu jsi nii-san! ozvalo se mi hlavou, ale najevo jsem to nedal. Z tohohle jsme už oba vyrostli.
Chtěl jsem si s tebou promluvit kvůli Arari a... té záležitosti okolo. rozhlédl jsem se okolo, jako bych čekal ninji Onmitsukido za každým rohem. Nepůjdeme to probrat do kanceláře?

Akachi Naito

Koukal na svého mladšího bratra. Ten jeho tón hlasu se mu opravdu nelíbil. Kdyby byli stále bratr a bratr, tak by to bral, ale nyní je Akachi jeho kapitán a pokud někdo v divizi uvidí chování jeho mladšího bratra, tak ho nikdo nebude respektovat. A Akachi chtěl být aspoň trochu respektovaný.
Musel jsem ještě zařídit spousty věcí, jakožto nový kapitán mám spousty povinností..
Neříkal to zrovna s nadšením. Poté přikývl a levou rukou chytl kliku, ale zatím neotevřel. Pohlédl na Akkaka a pravou rukou ho cvrnknul do čela.
Bacha na tón bratříčku..
Zasmál se, otevřel dveře a vstoupil do kanceláře.

Akkaku Naito


Dobrá, dobrá. zamumlal jsem, vstoupil za baráchou do kanceláře a zavřel dveře. Když jsme byli ve vnitř, trochu jsem pookřál i na venek a jen tak nahodile prohlásil: Je fajn tě zase vidět.
Pak jsem ale zase zvážněl a kývl. Asi víš o čem chci ohledně Arari mluvit. Ostatně nový vrchní kapitán byl ten, který začal akceptovat toho... Modose? Možná by mohl pomoci s Arari. Konec konců Onmitsukido je pod ním....

Akachi Naito

Nápodobně..
Zasmál se a maličko ho bouchnul do ramene, aby si o něm Akkaku nemyslel, že je citlivka. Poté došel ke kancelářskému stolu a posadil se. Levou rukou si začal škrábat bradu. Dělal to hrozně rád, zvlášť s tím pěkným strništěm, co si nechal posledně narůst, aby působil více autoritativně.
A ty chceš, abych s ním promluvil já?
Pohlédl an svého bratra. Vystavoval ho do poměrně těžké situace. Žádat něco po vrchním kapitánovi hned takhle brzy?!

Akkaku Naito
No. Spíš jsem myslel, že bys tam šel jako někdo, kdo by se za mě nějakým způsobem... zaručil. lehce jsem se usmál Tušil jsem, že tohle bude těžký boj, přesvědčit staršího bratra, aby šel za vrchním kapitánem a ještě se mnou. Na druhou stranu jsem věděl, že rozhovor s oním Izumim bude ještě těžší.
Mám už přibližnou představu, jak budu vést rozhovor. A i kdybys chtěl s vrchním kapitánem mluvit ty, chci toho být alespoň přítomen. nedíval jsem se na Akachiho a na tváři si zachovával neutrální výraz. Věděl jsem ale, že oči by prozradili jak moc jsem smutný a vystresovaný.

Akachi Naito

Opřel se o opěrku křesla. Lokty položil na stůl a zapletl si prsty. Vypadalo to, že opravdu přemýšlí.
Lepší bude, když si s ním promluvíš sám. Já půjdu s tebou a v případě nouze se za tebe zaručím..
Usmál se a vstal pomalu od stolu. Pohlédl na Akkaka.
Dej tomu ovšem trochu času. Připrav si nějakou řeč, nejspíš to bude tvůj jediný pokus. Já se pokusím najít svého podkapitána..
Došel takhle pomalu ke dveřím a vzal za kliku u dveří. Myslím, že tím dost jasně naznačil Akkakovi, že už je čas odejít a aby šli oba pracovat na svým.

Akkaku Naito
Kdy tam půjdeme? zeptal jsem se a šel ke dveřím vedle něj. Zároveň jsem přemýšlel. Věděl jsem, že když chce, dokáže Akachi dodržet své slovo i za cenu života (obvykle někoho jiného). Ale chceš to dodržet? Své pochybnosti jsem nedal najevo nijak znát, jen mi škubl koutek. Při představě jak později klepu na jeho dveře a ozve se "Nikdo tu není!"...

Akachi Naito

Pohlédl na svého malého brášku.
Brzy si tě najdu..
Usmál se a mrknul. Potom dveře otevřel a sám vyšel z kanceláře.
Takže zatím se měj a chystej se..
Pravil a opět Akkaka lehce bouchnul po zádech. Byl to způsob, jakým Akachi vyjadřoval lásku ke svému mladšímu bratrovi. Holku by samozřejmě takhle nemlátil. Poté se sám otočil a dal se na odchod. Po nějaké chvilce došel ke kanceláři svého podkapitána, zaklepal na dveře.

Odložila kopu papierov na stranu s nechuceným výrazom. Nemala to jednoduché, keďže kapitán nemal dlho podkapitána, tak si musela splniť povinnosti svoje, a keď kapitána zatkli, tak ešte aj jeho. Premnula si prstami oči, pretože už z toho začínala byť unavená. Povzdychla si a oprela sa o stoličku. Dívala sa okolo seba. Stále nemohla tomu uveriť, žeby bola podkapitánka a ešte k tomu mala vlastnú kanceláriu. Pozrela sa potom na svoju ruku, kde mala ten znak, ktorý hovorí, že je podkapitán. Povzdychla si a potom sa pozrela na papier, ktorý pred ňou ležal. Aspoň dnes by mohla niečo dokončiť, tak znova začala nad ostatnými papiermi pracovať. Nasledne niekto zaklopal na dvere, tak sa trochu zľakla, pretože bolo v kancelárii úplné ticho. Zdvihla unavený pohľad k dverám.
"Ďalej.." ozvala sa. Aj by vstala a šla by sama k dverám, ale keby sa postavila, už by sa určite za ten stôl neposadila a nedorobila by aspoň dnešný kus práce. A nech je to ktokoľvek, určite si dvere otvoriť vie.

Akkaku Naito
Vyplázl jsem na bratra jazyk, když mě praštil a když se otáčel tak jsem mu dal taky jednu do ramene. Pak jsem kývl na rozloučenou a šel si sednout do knihovny. Nevěděl jsem, co je u mého bratra brzo, ale jednu věc jsem věděl. Něco málo si přečíst mohu. Přesto jsem se modlil, aby nezasáhla Onmitsukido. Poslední dobou jsem nějak paranoidní.

Akachi Naito

A tak vzal tedy s úsměvem za kliku dveří a pomalu otevřel. Vstoupil tedy pomalu dovnitř. Rozhlédl se po kanceláři, úplně zapomněl na dívenku za stolem. Až když se pořádně rozkoukal, tak si vzpomněl na tichý hlásek, který ho pozval dále.
Ah pardon..!
Levou rukou se poškrábal na zátylku a nahodil omluvný úsměv. Napřáhl už dopředu ruku na uvítanou a šel směrem ke stolku, z akterým seděla ta dívka.
Mé jméno je Akachi Naitou a jsem nový kapitán 10.divize. Rád bych, aby jste mě oslovovala pouze Akachi..
Na tváři měl milý úsměv a ruku nataženou směrem k té dívce. Šlo vidět, že Akachi si na formálnosti moc nepotrpí. Už jen to, že nabízel ruku on té dívce by se dalo považovat za urážku. Ale Akachi nad tím takhle nepřemýšlel.

Dívala sa na dvere, a keď sa otvorili, prvé, čo videla, bolo haori so znakom desiatej divízie. Takže to bola pravda, že mali nového kapitána. Postavila sa, aj keď hodne nechcene, pretože nevie, či sa k práci znova prinúti, a počúvala jeho slová. Zarazene sa potom pozrela na jeho ruku, ako jej ju podával a trošku trhane natiahla k nemu ruku a chytila mu ju.
"Teší ma, Akachi-taicho. Volám sa Akiyama Sawai, vaša podkapitánka." predstavila sa mu tiež s tým svojim chladným tónom, ale to možno bolo tým, že tušila, že už sa kapitán nevráti.. vlastne bývalý kapitán. Teraz dúfa, že bude vychádzať s týmto kapitánom. Pustila potom kapitánovi ruku. "S čím vám môžem pomôcť?" opýtala sa ho a ruky položila na stôl.

Akachi Naito

Dívenka přeci jen chytila jeho ruku. To ho potěšilo. Sice ho stále oslovovala taichou, ale to jí nemůže mít za zlé, když se vidí dnes poprvé. Doufal, že se časem ještě více poznají a bude už mu říkat pouze Akachi. Nebo by si mohli vymyslet nějaké přezdívky. Geniální.
Potěšení je samozřejmě na mé straně Sawai. Nevadí, že vás budu oslovovat pouze takto? Je to pro mě mnohem jednoduší a lépe se mi tak pracuje..
Opět se lehce usmál.
Víte, přišel jsem se spíše jen seznámit. Vidím, že máte sama dost práce. Pokud vám mohu s něčím pomoct já..
Koukal na tu dívenku. I když byla velice hezká, tak jí Akachi viděl pouze jako podkapitánku a snad později i dobrou kamarádku. Akachi byl náročnej, co se dívek týkalo.

Dívala sa naňho a počúvala ho. S vyššou hodnosťou jednať nevedela, ale Akachi vyzeral, že ju berie ako za seba rovnú a ešte k tomu ju chce oslovovať menom po tom, čo sa teraz stretli.
"Ak vám to takto bude vyhovovať, tak môžte, Akachi-taicho." povedala s pokojom v hlase. Nechcela znieť nejako chladne, predsalen na to bola zvyknutá, ale nechcela v kapitánovi vzbudiť pocit, že ho nezaujíma alebo tak, proste to bola jej povaha sa takto chovať.
"Nie, ďakujem. Už toho nemám veľa a je to moja povinnosť. Nechcem vás zdržiavať od vašich povinností alebo.. no.. plánov." povedala a pozrela sa do strany. Práve preto nerada komunikovala, vždy povie niečo nevhodné alebo proste nejakú blbosť alebo nevie dokonca sformulovať vetu a pritom ten kapitán vyzeral byť naozaj fajn, žeby sa s ním dalo vychádzať.

Akachi Naito

Usmál se a díval se na svoji zástupkyni. Po tom jak pohlédla do strany byla vidět lehká nervozita ze strany jeho zástupkyně.
Ah, máte pravdu Slíbil jsem něco bratrovi. Asi vím, jak to máte těžké, potom co byl váš kapitán uvězněn. Další papírování určené pro kapitána můžete nosit přímo do mé kanceláře.
Pohlédl přímo na ni.
Nechci aby jste byla nějaká rozrušená Sawai. Chci, abychom spolu vycházeli jako přátelé, sobě rovni a abychom spolu skvěle spolupracovali. Jo?
Zasmál se a mrknul. Opravdu chtěl, aby to v kolektivu perfektně fungovalo a nepůsobil zde žádný strach a stres.

Pozrela sa na stôl, keď začal hovoriť o kapitánovi. Vlastne teraz on mohol vedieť, čo sa s ním presne stane. Či ho vôbec niekedy pustia, ak sa toho vôbec dožije.. ktovie. Za pokus nič nedá.
"Keď už ste to spomenul.. čo sa vlastne stalo s bývalým kapitánom? Nedostala som ešte žiadne informácie, možno to viete vy." povedala potichu a prešla rukou po stole a potom sa naňho pozrela, keď dokončila svoju otázku. Dúfala, že bude vedieť viac než toho, čo vie ona. Vlastne len vie, že je uväznený a nič viac. Potom prekvapene zamrkala, asi z nej vycítil, že je trošku nervózna.
"Samozrejme, taicho. Spoľahnite sa. Určite nám to pôjde." povedala s prikývnutím a pomaly sa posadila a rukami si zase premnula oči.

Akachi Naito

Vypadalo to, že podkapitánka ohledně té situace nebyla opravdu vůbec informována. Pohlédl na ni s vážnou tváří.
Byl odsouzen na 2 000 let. Dle mého, dost krutý trest, ale aspoň si shinigami rozmyslí jít proti systému..
Potom se opět usmál a došel ke dveřím.
Jsem rád že jsem vás poznal. Lepší zástupkyni jsem si určitě nemohl ani přát..
Zasmál se a mrknul na ni. Byl to takový jeho zlozvyk, rád mrkal na ostatní lidi. Některé dívky si to v minulosti asi i špatně vyložily, ale to Akachi taky neřešil.
Zatím..
Pravil ještě a vyšel z kanceláře. Dveře za sebou samozřejmě zavřel. Poté se pokusil vycítit reiatsu jeho bratra, což se mu samozřejmě povedlo. Rozhodl se, že ho maličko postraší. Šel tedy blíže k místu, kde se Akkaku nacházel. Pak se k němu dostal co nejrychleji shunpem. Samozřejmě se objevil za ním, ruku mu položil na pravý rameno.
Jdeme?
Pravil s velkým úsměvem na rtech.

Akkaku Naito

Četl jsem zrovna "Techniky plížení a skrývání", napsal to nějaký shinigami z druhé divize. Pak jsem ucítil známé reiatsu a...
Půjdeme? zeptal jsem se ve stejnou chvíli jako bratr. Otočil jsem k němu hlavu a usmál se. Možná tomu nebudeš věřit, ale čekal jsem to. Postavil jsem se a dal mu lehkou ránu do ramene. Jsi dost rychlej co? Každopádně ještě si přečti tohle. vrazil jsem mu do ruky knihu. Ale teď už asi můžeme jít, jestli ti to nevadí.

Akachi Naito

Bratr ho docela překvapil, ale co se dá dělat. Poté mu vrazil knihu do ruky. Akachi věděl, že tu knihu enměl použít tak, jak měl v plánu ji použít. Ale co. Bouchnul ho knihou přes čelo.
Díky, mnohem praktičtější než rukou.
Zasmál se a knihu mu vrátil. Jakožto kapitán 10. divize byl za knihy zodpovědný, takže musel zařídit, aby se kniha vrátila na původní místo.
A jestli sis ji vypůjčil, tak odpovídáš za veškeré škody a za to, že ji vrátíš..
Mrknul. Poté nejspíš společně vyrazili směr kasárny 1.divize.

Zarazene sa naňho pozrela a potom sa pozrela na stôl. Tak toto bol fakt krutý trest. Ktovie či si to naozaj zaslúžil. Povzdychla si trochu, ale s tým robiť nič nemôže. Pozrela sa potom späť na kapitána.
presne stane. Či ho vôbec niekedy pustia, ak sa toho vôbec dožije.. ktovie. Za pokus nič nedá.
"Ďakujem, taicho. Cením si toho." povedala s prikývnutím a potom, keď odišiel, dokončovala prácu. Už toho nemala veľa, len pár papierov.. teda pre dnešok. Potom sa postavila a ponaťahovala sa a vyšla von z kancelárie. Šla späť do knižnice, chcela si niečo prečítať a zbadala Reiza.
"Zdravím vás, Kami-san." pozdravila ho, keď ho uvidela a potom sa zarazila. Ani sama nevedela, prečo sa ozvala prvá, keďže na to je príliš plachá alebo skôr bojazlivá. "Zistila som viac.. o kapitánovi.. bude sedieť 2 000 rokov vo väzení." oznámila mu nakoniec a pozrela sa do strany. "To je všetko, nebudem vás rušiť v.. odpočívaní." povedala a pokračovala v kroku.

Akkaku Naito

Otráveně jsem si vzal knihu zpátky a vyplázl na Akachiho jazyk. Pak jsem došel k polici, vrátil knihu a došel zpátky ke svému 'kapitánovi'. Dobrá, Naito-taichou teď už můžeme. usmál jsem se na Akachiho a lehce nervózně jsem vyrazil se svým bratrem ke kasárnám 1. divize.

---> Kasárny 1. divize

Reizo Kami

S přivřenýma očima polehával na tom báječném křesílku když v tom přišla podkapitánka. Docela ho překvapila, sedl si normálně aby nevypadal jako nějaký vandrák.
"A-Ahh... zdravím."
Naklonil lehce hlavu na bok a pousmál se. Když slyšel tu úžasnou zprávu od ní hned se cítil mnohem lépe, přeci jen nevědomost je to nejhorší, takhle aspoň ví na čem je.
"Opravdu? Ehm... mockrát děkuji, takhle vím alespoň více. Sem vašim dlužníkem.
Bylo na něm vidět že má hned lepší náladu.
"A prosím vás, nemusíte mi říkat Kami-san, pokud chcete můžete mi říkat pouze Reizo, nebudu vás ale nutit."

Zastavila sa, keď na ňu prehovoril a pozrela sa naňho. Plánovala to naňho všetko vychŕliť a odísť skôr než niečo povie, pretože jej chovanie sa jej samej zdalo dosť divné, takže si to chcela urovnať, ale bolo by blbé len tak odísť a nič nepovedať na jeho slová.
"To je v poriadku, nemusíte mi ďakovať." povedala mu a potom prekvapene zamrkala. Nevedela či je teraz chyba v nej, pretože už aj kapitán chcel, aby ho oslovovala menom. Nevie či je chyba v nej, keď sa snaží byť ku každému taká.. proste taká aká je, ale asi by mala uvažovať na zmene prístupu.. možno neskôr.
"Ak vám to bude takto vyhovovať.. Reizo..-san." povedala už opatrnejšie. Fakt nedokázala dobre jednať s ľuďmi, teda nie podľa jej predstáv. Skôr mala pocit, že v nich vzbudzovala nejaký odpor, ale to nevie ako zmení. "Tak.. nenechajte sa rušiť." povedala nakoniec a prikývla skôr sama pre seba, že zvládla ďalšiu konverzáciu, ktorú po prvýkrát začala ona sama, čo je pre ňu zarážajúca novinka.