10. divize

Akkaku Naito

Zpozorněl jsem, když jsem zaslechl jméno a otočil se na chlapce. Zdravím Higari. Jsem Akkaku Naito. Ale Akkaku stačí. usmíval jsem se na něj a v duchu mi stále probíhala myšlenka, jestli to není nějaký vtip.
Pak jsem se opět s tázavým pohledem otočil na Reiza. Otázka již padla, ještě jsem čekal na odpověď.

Reizo Kami

"Zdravým, Naito-san."
Pozdravil Akkakua jako prvního ikdyž zde byl i kapitán. Všiml si také jednoho malého dítěte který stál v pozadí.
Dítě? Ne, shinigami.
Vypadal sice jako dítě ale byl už shinigami, navzdory jeho nízkému věku. Poté k němu promluvil nová kapitán který se představil pod jménem Akachi Naito a natáhl k němu ruku na pozdrav. chvíli si jeho ruku prohlížel a přemýšlel jestli mu ji má také podat. Bylo zde však pár jeho podřízených a takhle ztrapnit kapitána nemůže, byl to přeci jen kapitán ikdyž on sám ho neuznával. Tak mu taká podal ruku a potřásl si s ním.
"Jmenuji se Kami Reizo, 3. důstojník 10. divize."
Někomu by se mohlo zdát že použil jakýsi pohrdavý tón hlasu, opravdu se mu moc nelíbil nový kapitán. Neřekl ani nic jako těší mě nebo něco podobného. Díval se mu také přímo do oči.

Hiiragi Kyoya

"Je to Hiiragi... ne Hiragi, ale to je asi jedno." řekl jsem a pokrčil rameny. Kapitánův návrh abych ho oslovoval jménem byl divnej. Že by nějaká zkouška? Nebo tak něco? Těžko říct. A to už přišel i 3. důstojník a taky nějakej příbuznej kapitána. "Jo... rád vás všechny poznávám" řekl jsem. 10. divize zatím vypadala fakt jako divize plná fajn lidí

Akachi Naito

S úsměvem třásl s rukou svého důstojníka. Byl to zajímavý chlapík ten důstojník. Vypadalo to, že ho nejspíš přítomnost nového kapitána moc nezaujala, ale to se Akachimu naopak líbilo. Konečně někdo, kdo se snad nebojí říct svůj názor na plnou hubu.
Rád vás všechny poznávám. Vidím to tady na pěkný kolektiv..
Zasmál se a mrknul, ruce si přitom založil na hrudi.
Pokud se odeberete k hromadnému tréninku, tak bych vás možná později navštívil. Nyní jdu pomoct naší podkapitánce. Má práce až nad hlavu..
Prohlásil tónem hrdiny. Po tomto se lehkým mávnutím rozloučil a nakráčel si to přímo ke kanceláři naší podkapitánky. Zaklepal na dveře.

Netrpezlivo jedným prstom klopala po stole a druhou rukou písala do papierov. Bola avšak trochu nervózna, ba až skôr naštvaná, pretože stále niekto okolo jej kancelárie chodil a rozprával niečo. Najhoršie bolo ako jej niekto vyklopkával na dvere a keď ich otvorila, tak zmizol a takto to robil dokola. Keď znova počula klopanie, tak sa postavila a otvorila dvere, našťastie - pre Akachiho - sa dvere otvárila smerom dovnútra a už chcela vypáliť tomu dotyčnému.
"Ešte raz zaklopeš tak ti jednu vrazím!" zvolala a už mala natiahnutú zovretú päsť a chcela dotyčnému vyraziť zuby. Avšak sa úplne zarazila, keď zistila, že je to kapitán. Dívala sa naňho s otvorenou pusou a zarazeným pohľadom a ani sa nepohla. Rýchlo sa narovnala a stiahla ruku. Mala fakt obrovské šťastie, že ho spoznala skôr než mu vrazila, inak by mala problém.
"T-T-T-T-Taicho! A-Akachi-taicho! Prajete si niečo?" povedala úplne nervózne a dúfala, že rýchlo na tento incident zabudne. No.. keby mu naozaj vrazila ako to mala v pláne než zistila, že je to on.. tak by jej to asi len tak neodpustil. Ešteže sa tak nestalo.

Akachi Naito

Samozřejmě, že ho podkapitánky reakce dost překvapila. Ale bylo to roztomilé. Zasmál se a bez vyzvání vstoupil dovnitř. Podíval se na svou podkapitánku a nahodil vyděšený výraz.
Nebudete mě mlátit, viďte?
Chvíli tak držel, ale poté se zase zasmál.
Omlouvám se, už si z vás nebudu utahovat.
Řekl opravdu upřímně.
Nebo bych mohl jednu dostat do zubů..
Nevydržel a ještě jednou si rejpnul. Poté už fakt opravdu bez legrace pohlédl na svoji podkapitánku.
Chtěl jsem se vás zeptat, kolik práce ještě máte. Nemůžete furt jen pracovat, musíte i cvičit, chodit ven. Proto vám chci pomoct..
Mrknul a pohlédl na stůl Sawai. Vypadalo to, že opravdu stále pracuje.

Ustúpila mu, keď vošiel dovnútra a z jeho reakcie nemohla presne určiť, či si z nej uťahuje alebo to naozaj vyklopkával von. Potom usúdila, že si robí asi žarty, keďže kapitán by predsa na také sprostosti nemal čas.. alebo mal? Bude dúfať, že nie.
"No, ak by ste to klopal vy, tak ktovie.. " povedala si potichu pre seba a nervózne sa pozrela do strany, keby ju náhodou počul. Predsa len by nemohla len tak vraziť kapitánovi.. teda mohla, ale to by vyrazil zase on ju. A potom sa pozrela späť naňho, keď zmenil svoj žartovný veselý tón na celkom vážny.
"Netreba, taicho. Ja to zvládnem. Už toho predsa nie je veľa. Určite máte iné povinnosti a predsa len.. sama neviem čoby som mala iné robiť." povedala potichu a pozrela sa do strany znova. A to pritom ešte pred nejakou chvíľou radila novému členovi, čo sa tak v divízii robí. Na stole mala stoh papierov nedokončených, ale zase asi dvakrát-trikrát tak papierov dokončených vedľa stola.

Akachi Naito

Na tváři měl stále úsměv, byl se svojí podkapitánkou opravdu spokojenej. Plnila svoje povinnosti, nebyla to žádná vlezdoprdelka a byla pěkná. Co více si přát.
Sawai..! Víte, že kapitánovi se neodmlouvá..!
Nahodil na tu chvilku vážný, hluboký hlas a se zdviženým ukazováčkem na pravý ruce šel pomalu ke stolu. Koukal na ty papíry. Popravdě moc nevěděl, co s tím. Nikdy totiž papíry nevyřizoval.
Eh dobře, tak se tedy přiznám. Nikdy jsem nevyplňoval papíry a mám maličko strach. Myslel jsem, že bych to od vás odkoukal. Kdyby jste tedy byla tak laskavá..
Bylo mu docela trapně, velký Akachi musel přiznat svůj nedostatek. Na tváři měl stydlivý úsměv a rukou se drbal na zátylku. Drbal se tak moc, že nechtíc chytil stuhu, která držela jeho krásný, krátký cop. Ta tedy povolila a cop zmizel. Rychle se pro ni ohnul a stuhu ze země sebral. Začal se pokoušet si ten cop opět uvázat, ale bez zrcadla mu to nešlo.

Prekvapene zamrkala, keď sprísnel a dokonca sa zatváril tak vážne a len prikývla poslušne. Potom sa pozrela ako sa díva zmätene na papiere a už vedela čo je vo veci. Prekrížila si ruky na prsiach a sledovala ho. Kapitán bol nielen žartovný a milý k ostatným, ale vedel byť aj prísny. Pomaly prešla k papierom a prezrela si ich, či tam nebude niečo ťažšie na podpisovanie či vyplňovanie a tak, ale už tam boli len jednoduché veci.
"No, ak mi skutočne chcete pomôcť, tak nedbám." povedala milo avšak bez úsmevu ako vždy a zobrala stoličku, ktorú mala naproti stolu pre niekoho s kým by mala niečo vybavovať a dala si ju vedľa svojej. "Rada vám ukážem ako tieto veci vybavovať, ak chcete." povedala a ukázala na stoličku. Potom sledovala ako si rozpustil cop a videla, že asi nechtene, keď sa pokúšal o to, aby si ho znova uviazal. Dívala sa ako mu to nešlo alebo skôr to bolo tým, že si ho nedokázal uviazať podľa svojich predstáv. "Chcete pomôcť?" opýtala sa opatrne a pozrela sa okolo seba, či tu náhodou neuvidí zrkadlo na stene alebo aspoň na stole.

Akach Naito

Vypadal dost zbědovaně. Ale Sawai se zachovala naprosto perfektně. Sice vypadalo, že jí maličko vylekalo, když Akachi zvýšil hlas. Ale on to samozřejmě myslel jako fór, ale to snad Sawai časem pochopí. Podíval se na Sawai a mile se usmál.
Kdyby jste byla tak hodná..
Akachi byl docela chlapák, takže si samozřejmě sedl na onu stoličku co přinesla, aby na něj Sawai dosáhla a pomohla mu opět uvázat onu stuhu. Připadal si bez ní hrozně. Se stuhou to byl cool super účes, ale bez stuhy si připadal neupraveně a trochu jako dívka.

Prikývla na jeho slová a počkala až sa kapitán posadí. Potom šla zaňho a pomohla mu upraviť sa. Zrazu sa potom naklonila pred jeho tvár.
"Snáď je to takto v poriadku, vyzerá váš účes ako predtým." povedala mu po menšom preskúmaní a spomínaní na jeho pôvodný účes a potom sa narovnala. Nasledne posunula trošku stoh papierov, aby naňho oba dočiahli zo svojich miest a položila jeden papier pred neho. Bolo tam dosť políčok s rôznymi názvami. Vyzeralo to dosť zložito, ale potom sa vedľa neho posadila a po vysvetlení to vyzeralo jednoducho. Takto pokračovala pri ešte troch druhoch. Boli to buď žiadosti alebo námietky ohľadom divízie, nejaké iné dokumenty na prečítanie a podpísanie. V tom stohu už boli len tie druhy spisov, ktoré mu vysvetlila a pomohla mu ich vyplniť. Nasledne sa už posadla na svoje miesto a zobrala si dokument a potom jemu podala ďalší.
"Budete chcieť pomôcť aj s týmto, taicho? Alebo si myslíte, že už to zvládnete?" opýtala sa milo a dívala sa naňho. Už to boli rovnaké druhy spisov aké mu vysvetlila, ale keďže pre ňu to bola normálna vec, tak preňho to bolo nové a nemusel to pochopiť po prvom vysvetlení, keďže ona dokáže vstrebať informácie celkom rýchlo. Takže záležalo na ňom, či bol ten typ na to papierovanie alebo nie.

Hiiragi Kyoya

Kapitán zmizel někde v dálce, asi byl v téhle divizi taky nějaký nový. Zaslechl jsem, že původní kapitán 10. divize měl nějaké trable a někdo další ho nahradil, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, ale asi to byla pravda. "Hromadný trénink?" zamrkal jsem překvapeně. Nebyl jsem si zrovna jistý, co tím kapitán myslel...

Reizo Kami

Když je kapitán poslal na trénink tak se mu to zdálo i docela dobrá způsob na zabití nějakého času, avšak nechtěl ukazovat nějak moc svoje schopnosti ani nechtěl bojovat s dětmi. Byla to jedna z jeho slabostí, děti a dívky. Nikdy nechtěl ublížit žádné dívce.
"Asi... proč ne? nějak ten čas zabít musíme."
Pověděl poněkud znuděně, při tom se ještě protáhl a dal si ruce na bok.
"Tak co tedy?"
Lehce se pousmál a podíval se na toho klučinu a Akkakua.

Hiiragi Kyoya

Trochu mi poklesla čelist. Přece jenom jsem sotva vylezl z akademie a už jsem měl zase trénovat? Smysl to dávalo, bohužel jsem potřeboval zesílit. Nováčci z akademie měli asi menší využití, ale mě se zrovna moc nechtělo. "Ehm... trénink? To probíhá jak?" byl to souboj? Opičí dráha? Nebo zvedání činek?

Akachi Naito

Levou rukou si překontroloval vop. Byl jako předtím. Oddychl si.
Děkuji vám Sawai..
Mile se usmál. Poté se začali věnovat papírům. Podkapitánka vysvětlovala všechno opravdu dobře. Navíc Akachi patřil k těm šikovnějším, většinou mu všechno stačilo vysvětlit pouze jednou. Sawai by byla zřejmě skvělá učitelka. Vypadala, že má trpělivost a všechno vysvětlovala stručně, ale naprosto srozumitelně.
Víte, rád bych si teď zkusil od každého druhu jeden papír a rád bych, aby jste přihlížela a případně mě opravila. Jestli si opravdu pamatuji všechno.
Nahodil milý úsměv. Možná byl maličko otravný, ale stále si opakoval že on je kapitán. A kapitán může být přeci jen maličko otravný, nebo ne?
Jinak bych se o všechny ostatní papíry samozřejmě postaral. Stejně nemám nic jiného na práci. A vy potřebujete ven, trochu se provětrat.
Opět se mile usmál. Poté se chopil nějaké psací potřeby a popadl první papír.

Prikývla na jeho slová. Aj keď na to asi nevyzerala, podľa jej vždy chladného alebo skôr neutrálneho výrazu v tvári, ale tešilo ju, že mohla kapitánovi pomôcť. Hlavne spolupráca s ním a jeho spoločnosť bola veľmi príjemná, takže jej vôbec nevadil. Ba naopak, čo u nej nebýva zvykom, bola rada v jeho spoločnosti, aj keď sa poznali tú chvíľu.
"Samozrejme, taicho. Ale určite vám to pôjde dobre." odvetila milo a naklonila sa k nemu a sledovala ako vypĺňa. Všetko bolo správne a mohol to vidieť aj na tom ako prikyvovala. Takto sa mu to darilo pri tom každom papieri. "Ide vám to od ruky. S papierovaním si rozumiete." povzbudila ho a potom sa vrátila k svojim papierom a vyplňovala ich. Potom prekvapene zamrkala na jeho slová, čo sa týkalo toho, žeby potrebovala ísť na vzduch a tak. Pozrela sa zamyslene do strany.
"Ani nie, taicho. Som v poriadku." povedala a pokračovala v tichosti s papierovaním. Robila to síce omnoho rýchlejšie ako on, keďže od pohľadu dokázala vycucnúť dôležité informácie a hlavne to boli základné druhy dokumentov, takže hneď vedela o čo sa jedná, ale jemu to šlo ako nováčikovi veľmi dobre.

Akachi Naito

Zvedl hlavu od papírů a pohlédl na Sawai. Pero si přiložil k ústům a začal přemýšlet. Bylo to na jeho výrazu dost vidět.
Vy jste poměrně plachá, že?
Zeptal se. Akachi se rád bavil o osobních věcech. Nebral to asi tak jako ostatní lidé, protože on byl docela dost často zcela otevřený. Sawai nevypadala na zrovna komunikativní typ. Spolupracovalo se mu s ní dobře, byla velmi milá a dokázala mu všechno skvěle vysvětlit, ale přesto mu přišlo, že byla maličko chladná. Možná měla i strach z komunikace s lidmi a musela se tedy takto často přemáhat. Bylo to opravdu zvláštní.
Chcete říct tajemství Sawai?
Podíval se na ní a lehce nadzvednul obočí. Myslel si, že když se otevře on, tak by to mohlo pomoct i Sawai. No rozhodně měl Sawai rád, i když ji zatím moc neznal. Ale působila na něj mile a on s ní chtěl skvěle spolupracovat. Docela totiž odhadoval, že z divize s ní bude trávit nejvíce času, přeci jen, byla jeho podkapitán.

Akkaku Naito


No tak za prvé. Trénink se určitě nebude odehrávat tady. usmál jsem se na oba své společníky. Takže se doporučuju přesunout společně někam mimo obydlenou oblast. Prohrábl jsem si vlasy a trochu je srovnal, abych vypadal cool. Znám v okolí spoustu krásných míst.

Pracovala a potom sa zarazene naňho pozrela, keď sa jej spýtal či je plachá. Teda skôr jej to znelo ako konštatovanie než otázka, ale vyzeral, že čakal na odpoveď.
"Em.. to neviem. Nikdy som o takýchto veciach nepremýšľala." povedala a potom obrátila znova svoj zrak k ďalšiemu papieru. Akachi bol na ňu asi príliš otvorený ba dokonca, ako bolo vidno, nebál sa baviť o osobných veciach. Nebola na to zvyknutá. Síce už sa stretla s ľuďmi, čo sa z nej snažili vydolovať viac informácií, ale ona si väčšinu pekne strážila a nechcela o sebe veľmi prezradiť. Od nikoho sa nenechala hlbšie poznať. Každý len poznal tú jej chladnú nevýrečnú bezúsmevnú povahu a tak jej to celkom vyhovovalo, pokiaľ to nevadilo aj tomu druhému. Avšak, keď sa kapitán spýtal na to, či chce počuť tajomstvo, tak sa naňho opatrne pozrela.
"Asi? Podľa toho, čo to bude za tajomstvo." čakala už hocijaké. Ale sama sa vždy riadila pravidlom, že čím informácií vieš tým sa máš lepšie. Lenže ona robí vždy pravý opak, aj keď si to nechce priznať, keďže stále niekde číta knihy a keď ju niečo zaujme hneď chce vedieť všetko. Ale keď šlo o tajomstvá ostatných, nebola si celkom istá a hlavne pokiaľ šlo buď o nejakú fakt sprostosť alebo o nejaké temné tajomstvo. Aj keď teraz pri kapitánovej nálade trošku pochybovala, že vytiahne niečo temné z jeho minulosti. Avšak, ktovie, práveže ho nepoznala tak dobre, aby to mohla odhadnúť.

Reizo Kami

Popřemýšlel chviličku a pak ho napadlo úplně geniální nápad.
"Což takhle zatrénovat si v kapitánově pracovně? Mohla by to být docela zábava."
Myslel to spíše jako vtip ale moc to tak nevyznělo. Byl to takovej ten jeden z blbých nápadů který ho občas napadnou.

Akachi Naito

Na tváři měl úsměv. Rozhlédl se po místnosti, jestli tam náhodou ještě nikdo není. Bylo to hloupé, protože byli v Sawai kanceláři a bylo jasné, že tam jsou pouze oni dva. Ale stejně si to radši překontroloval.
Víte, jste moje podkapitánka. Něco jako moje pravá ruka. Proto chci, aby jste mě poznala a věděla, jak případně v jaký situaci zareaguju. Velmi se to hodí. Nebojte se mě na cokoliv zeptat, ať je to sebevíc osobní.
Celkem se rozmluvil. Vypadalo to, jako by se k tomu tajemství příliš neměl. Ale slíbil si, že to poví. Sawai bude první osoba, které to kdy řekne. Dokonce ani jeho bratr to neví.
Víte..mám příšerný, skoro až panický strach ze psů..
Prozradil a pln studu uhnul pohledem na papír, který měl před sebou. Začal ho pomalu vyplňovat.
Proto jsem se chtěl zeptat, jestli náhodou v 10.divizi nějaký pes není. Abych se mu pokusil nenápadně vyhnout víte. Je to moje asi největší tajemství, nechci aby si někdo z divize myslel, že jsem srab. Ale radši bych se bil se stovkou mužů, než pohladil nějakýho rafana..
Loket levé ruky opřel o stůl. Dlaň si položil na čelo a nenápadně si s ní zakryl obličej. Dělal, že se tou rukou podepírá a že přemýšlí. Ale doopravdy se momentálně snažil vyhnout očnímu kontaktu se Sawai.

Akkaku Naito

Chvíli jsem vypadal, že nad touto možností vážně uvažuji, ale pak jsem zakroutil hlavou. Myslím, že větší nepořádek než můj bratr tam udělat nemůžeme, ale přeci jenom... je to jeho bordel, nechme mu ho. pak jsem pokrčil rameny. Tak co? Budete mě následovat, nebo vás napadá nějaké místo?

Hiiragi Kyoya

"Jasně, skvělej nápad. Protože každej shinigami chce 1. den v práci rozmlátit kapitánovu kancelář. Když jsme u toho, mohli bysme taky někoho zabít a zapálit celou divizi... " nadhodil jsme ironicky. Teda, dokázal jsem ocenit dobrej vtip a taky jsem byl pro každou špatnost, ale i já jsem měl svoje hranice...

Vydesila sa už, keď sa díval okolo seba. Buď to bolo fakt niečo osobné, čo by asi nevstrebala alebo nejaká blbosť a len si robil z nej srandu. Na jeho slová prikyvovala a čím viac ju to desilo alebo skôr sa čím viac pripravovala na to.. tajomstvo. Kapitán mal pravdu v tom, žeby sa mali poznať, aby vedeli ako ten druhý reaguje, ale niekedy ju príliš informácií o ľuďoch desí. Niektoré tajomstvá sú buď veľmi temné alebo také blbé, že by ich najradšej vyhodila zo svojej pamäťovej karty.. teda zo svojho mozgu. Potom sa zarazila, keď jej to nakoniec povedal. Chvíľku sa naňho podozrievavo dívala. Sledovala jeho reakcie, či sa mu náhodou nenadvihujú kútiky úst a hneď sa snažila rozpoznať, či sa nechystá povedať, že si len robil srandu.
"Nebojte sa, taicho. O žiadnom psovi v divízii neviem. A ak vám vadia, tak prestaneme z nich robiť polievky a štekanátky-karbanátky." povedala vážnym hlasom, ale po prvýkrát mohol niekto vidieť, že sa jej skoro nadvihli kútiky úst do úsmevu, ale včas ich zarazila než stihli nejaký úsmev vytvarovať. Ani nevedela odkiaľ sa tento vtípok v nej našiel. Nikdy nevtipkovala, hovorila stále vážne. Tentokrát to proste nejako prišlo a bola zvedavá na jeho reakciu.

Reizo Kami

Lehce se zasmál, bylo to opravdu myšleno jen jako vtip, nového kapitány neměl moc lásce ale ani on by tohle neudělal.
"ano, ano... chápu. Byl to jen taký blbý nápad."
Znovu se pousmál a podíval se na Akkakua. Představa že se musí spolehnout na Akkakua a nechat se od něj vést se mu také příliš nezamlouvala, jenže on sám neznal nějaké pořádné místo na cvičení a tak mu musel důvěřovat.
"Mno budiž, nechám se vést."
Pokrčil rameny a poukázal rukou směrem ke vchodu aby šel první.