10. divize

Reizo Kami

Chvíli nevěděl co říct, poté jen odpověděl a usmál se.
"Ano, to by šlo, víte... a nebo rači nic."
Chtěl něco říct ale na poslední chvíli si to rozmyslel, v tuto chvíli by to bylo docela nevhodné, říct to zrovna někomu jako ona, vyššímu postu.
"Tak přeji krásný zbytek dne."
Znova se usměje a zamává rukou na rozloučenou. Je možnost že ji dnes už neuvidí ale nechce nic nechat náhodě.

Zvedavo sa naňho pozrela, ale nakoniec to nedopovedal. Keď jej to nechcel povedať, tak ho nútiť nebude. Prikývla len na jeho slová.
"Aj vám, Reizo-san" povedala mu a odobrala sa do knižnice. Zatiaľ sa stretla s tromi členmi divízie, a hlavne s novým kapitánom a taktiež sa zoznámila aj s tretím dôstojníkom. Nebolo to také zlé, teda aspoň to ju napadlo po ceste do knižnice. Dostala sa tam a prechádzala prstom po regáloch. Potom si zobrala knihu, posadila sa za stôl a začala ju čítať. Konečne mala čas sama pre seba a s knihou.

Reizo Kami

Seděl tam a díval se před sebe, pomalu ho to přestávalo bavit, ale neměl nic jiného na práci, nevěděl tedy co má dělat, jestli si má začíst číst nějakou knížku nebo zajít někam za nějakou zábavou. Byl opravdu znuděný. Spojil si ruce a začal si kolem sebe točit palci. "Menší posilování palečků." pomyslel si.

Hiiragi Kyoya

Budova 10. divize byla větší než jsem si myslel. Radši jsem si znova skontroloval, že mám všechny dokumenty, které potřebuju a teprve pak jsem vešel do divize. "Halo? Je tu někdo?" narušil jsme ticho divize. Letmo jsem si pamatoval z akademie, že bych měl najít kapitána a ohlásit se mu. Ještě jsem si radši jednou zkontroloval, zda mám všechno v pohodě, nesnášel jsem trapasy.

Po dočítaní knihy, vyšla von z knižnice. Nemohla tam sedieť celý deň, aj keď jej čítanie kníh trvá omnoho menej času než ostatným a pritom si obsah aj body v nej zapamätá aj lepšie. Kráčala po divízie a počula ako niekto volá, a tak sa tam prišla pozrieť. Dívala sa na nového shinigamiho, ktorý nakráčal do divízie. Prišla k nemu.
"Dobrý deň. To ste volal vy, ak sa nemýlim. Volám sa Akiyama Sawai, zástupkyňa kapitána desiatej divízie. Ako vám môžem pomôcť?" opýtala sa a v duchu sa tešila. Už jej to šlo lepšie. Teda dúfala, ale už dokázala niekoho sama osloviť bez toho, aby nezačal ten druhý. Dnes to bol jeden shinigami za druhým, nejako sa jej darí jej osamotený život zaplňovať.

Hiiragi Kyoya

Zdálo se, že moje šílené volání fungovalo, protože přivolalo dokonce zástupkyni kapitána. "Hehe... zdravím. Hiiragi Kyoya, nechtěl jsme nikoho vyrušit, ale mám tady povolávák do 10. divize." řekl jsem a podal zástupkyni dokumenty co jsem měl. Tak nějak jsem se nervozně usmíval. První dojem dělal celkem dost přece jenom

Dívala sa naňho a prezrela si ho a počúvala, čo mal na srdci. Prijatie nového člena ešte neskúšala, ale už sa celkom zaučila, takže snáď to nepokašle ako iné veci.
"Teší ma, Hiiragi-san. Kapitán tu práve nie je, takže vás prijmem ja, ak vám to nebude prekážať. Poďte so mnou." povedala mu celkom milo, aj keď sa tvárila dosť chladne, čo ona asi ťažko ovplyvní, keď to je jej povaha. Ak ju nasledoval, tak šli spoločne do jej kancelárie, kde šla k stolu a tam si prechádzala nejaké spisy. "Áno, Hiiragi Kyoya. Už vás tu mám. Všetko je teda v poriadku." povedala a potom mu podala papier o jeho prijatí do divízie a pero. "Tu dole to podpíšte, prosím. To je všetko, čo je potreba pre vaše prijatie. Tu máte aj kľúč od vašej novej izby." povedala mu nasledne a kľúč položila vedľa papiera, ktorý mal podpísať. Keby nemala jeho spis, tak by to bolo trošku zdĺhavejšie, ale keďže ona si robí povinnosti poctivo, tak nenechá veci len tak a všetky papiere si pečlivo prečíta. A keďže dokáže rýchlo čítať knihy, tak to pre ňu problém nie je. "Ak by ste mal problém alebo mal niečo na srdci, tak neváhajte a príďte za mnou. Máte nejaké otázky, Hiiragi-san?" opýtala sa a zakladala papiere, ktoré musela kvôli jeho spisu vytiahnuť.

Hiiragi Kyoya

"Taky mě moc těší." řekl jsem zástupkyni a sledoval jí. Napůl jsem čekal, že vedení divize jsou vždycky nějací velcí, zlí a zarostlí chlápci, co rádi řvali na nováčky. Tohle bylo mnohem lepší. Došli jsme k její kanceláři, kde jsem postával a čekal na nějakej dokument. Ten jsem letmo přelétl pohledem a pak podškrábl. "Úúúh, vlastní pokoj? Paráda!" řekl jsem a zatočil klíčem na prstu. "No, vlastně bych jednu otázku měl. Co se dělá v takové divizi... " zeptal jsem se

Dívala sa naňho a čakala, až si ho prečíta a potom podpíše. Keď sa tak stalo, tak zobrala dokument a založila ho k jeho zložke, ktorý potom odložila.
"Môžte sa zatiaľ zoznámiť s ostatnými z divízie. V divízii sa buď ostatní flákajú alebo trénujú a chodia na misie, aby si precvičovali svoje schopnosti a zdokonalovali ich." povedala mu a oprela sa o stôl. Videla v ňom seba, ale menej strateného a zmäteného než bola ona. Skôr bol viac nadšený než vystrašený ako bývala ona. "Ale to je na vás, samozrejme." povedala nakoniec a pokrčila ramenami a dívala sa naňho.

Hiiragi Kyoya

Předal jsem jí ještě dokumenty za akademie a podobné věci které jsem dostal. Většinu z nich jsem jich ani nečetl. "Paráda! Hehe měl jsem trochu strach z toho, koho tu potkám, ale vy vypadáte na správňačku!" řekl jsem. Možná, že kostka byla šťastná, když jsem mi na ní padlo číslo 9, což mě poslalo do 10. divize...

Zobrala si dokumenty, ktoré jej ešte podal a prešla si ich rýchlo očami a prelistovala. Prikývla len, keďže z toho väčšinu vyčítala a založila to. Potom si to prečíta, keďže sa teraz venuje práve jemu. Otočila sa späť naňho a prekvapilo ju, čo povedal. Pozrela sa do strany a prstom sa poškriabala na tvári a potom sa pozrela späť naňho.
"No, nájde sa nás takých viac. Zatiaľ som sa nestretla s niekym, kto sa chová nepríjemne. Ale ak by ste tu s niekym mal problém, tak sa nebojte obrátiť na mňa." povedala mu s pokojným hlasom a dívala sa naňho.

Hiiragi Kyoya

"Hehe tak to bude paráda! Už se na to těším. Vypadá to, že tady budou samí fajn lidi. Bude tu sranda. Ale nebojte se. Já se o svoje problémy umím postarat sám. Většinou..." zasmál jsem se. Už jsem jí ale asi zdržoval až až. "No asi máte fůru práce. Nebudu vás rušit. Půjdu se seznámit se zbytkem divize." řekl jsem

Dívala sa naňho a prikyvovala na jeho slová a počúvala ho. Bol to zaujímavý shinigami. Neprerušovala ho a nakoniec prikývla.
"Dobre. Čokoľvek budete potrebovať, obráťte sa na mňa alebo na kapitána, keď tu bude alebo aj na tretieho dôstojníka."  dokončila rozhovor, potom sa znova posadila za stôl. Vytiahla si pár dokumentov a začala si ich prechádzať.

Hiiragi Kyoya

Pokýval jsem důležitě hlavou. Chvíli jsem kýval, než jsem si uvědomil, že už se zástupkyně věnuje něčemu jinému. "No jo, díky. Zatím naschle. Hezkej den"řekl jsem a vyběhl z její kanceláře. Zavřel možná trochu temperamentněji než jsem chtěl. Pak jsem se rozběhl naslepo divizí... však na někoho určitě narazím

Akachi Naito

Objevil se v kasárnách 10.divize. A tak si tak šel chodbou. Na konci chodby zatočil do prava, kde proti němu vyběhl nějaký klučina. Nebo to bylo ještě dítě, tak či tak, srazili se. No vzhledem k Akachiho váze to nebyl takový problém, proto se hned otočil k tomu klučinovi.
V pohodě?
Usmál se a pokud to šlo, tak mu pomohl na nohy. Byl samozřejmě docela naštvaný, že mu divizí běhají nějaké děti.
Co tu vlastně dělal, neměl si hrát venku?
Pomyslel si.

Hiiragi Kyoya

Možná jsem si měl dávat víc pozor, ale mohl tušit, že tu budou lidi tak neopatrní. Najednou do mě někdo naběhl a já se ocitl na zemi. Ta srážka nebyla nijak hrozná, ale taky to nebylo zrovna nic příjemného. "Jojo... myslím, že mi nic není..." řekl jsem aniž bych se díval kdo mě to srazil. Radši jse sebral svojí kukri, která mi vypadla při srážce.

Akachi Naito

Až po nějaké chvíli si uvědomil, že ten klučina je shinigami. Podíval se na něj a mile se usmál.
Po chodbě by se nemělo běhat chlapče..
Upozornil ho a výstražně přitom zvedl ukazováček na pravé ruce. Nebyl zrovna dobrý v chování se k dětem. Nedokázal odhadnout jejich věk a tak se k většině choval jak ke školkáčkům.
Ah, dítě. Jen doufám, že nepatří do mojí divize. Co bych si s ním tady počal? Furt to hlídat, navíc to vypadá nevychovaný..ach jo..takovéto zlé stvoření..
Pomyslel si i přes to, že se mile usmíval.

Akkaku Naito

Šel jsem kousek za bratrem a protože jsem přemýšlel nad jinými věcmi, tak jsem ani nevnímal, kam pořádně jdu. Ani to nebylo podstatné, protože jsem nevěděl, kde bych měl hledat... no vlastně kohokoliv. 
Pak jsem slyšel běh a postavil se do cesty osobě, která běžela chodbou. Byl to malý chlapec. Co jsi zač? zeptal jsem se překvapeně. Čekal jsem všechno možné, ale dítě ne.

Akkaku Naito

Šel jsem kousek za bratrem a protože jsem přemýšlel nad jinými věcmi, tak jsem ani nevnímal, kam pořádně jdu. Ani to nebylo podstatné, protože jsem nevěděl, kde bych měl hledat... no vlastně kohokoliv.
Pak jsem slyšel běh a postavil se do cesty osobě, která běžela chodbou. Byl to malý chlapec. Co jsi zač? zeptal jsem se překvapeně. Čekal jsem všechno možné, ale dítě ne. Pak jsem si všiml i bratra. Zdravím... opět.

Hiiragi Kyoya

"No jo, máte asi pravdu. Ale měl jsem radost." řekl jsem a konečně se narovnal a podíval se, s kým to vlastně mluvím. Byl to nějakej shinigami. Vypadal tak nějak normálně. Jen ten bílej hadr byl zvláštní. Kde už jsem to viděl?
...
...
...

"Vy asi budete kapitán 10. divize - Akachi Naito, žejo?" řekl jsem a fakt doufal, že se mýlím, protože udělat 1. dojem na kapitána stylem kamikaze nebylo zrovna nejlepší. Problém byl, že jsem si byl téměř jistý tím, že mám pravdu...

Akachi Naito

Koukal na toho klučinu. Takže byl z jeho divize.
Ó bože, to bude peklo..
Pomyslel si. Zatím to vypadalo v 10.divizi tak fajn. Hodná podkapitánka a snesitelný bratr. A nyní přišlo tohle dítě, které očividně nyblo příliš bystré. A nejspíš bylo jako každé dítě hyperaktivní.
Ano, jmenuji se Akachi Naito..
Potvrdil chlapcovu otázku, ještě dodal samozřejmě mrknutí, aby to bylo pěkně cool. I přes všechny ty myšlenkvoý pochody se snažil Akachi působit mile, přeci jen byl to člen jeho divize. Dítě, ale člen jeho divize.

Hiiragi Kyoya

"No... já jsem Hiiragi Kyoya... a převeleli mě do vaší divize, kapitáne. Papíry jsem už vyřídil s podkapitánkou." řekl jsem kapitánovi a oprášil se. "Chci se omluvit že tu takhle pobíhám, asi jseme měl dávat větší pozor na cestu... " řekl jsem. Udělal jsem skvělej první dojem, takže co by se ještě mohlo pokazit...

Reizo Kami

Po dlouhodobém spánku v křesílku se konečně odhodlal vstát. Protáhl se, byl to přeci jen křeslo a on v něm spal, takže byl celý rozlámaný. Upravil si vlasy, utřel si oči a šel směrem k svému pokoji aby se opláchl, po cestě narazil na skupinku neznámých lidí, jediného koho z nich znal byl Akkaku, zastavil se a hleděl na ně. Až po nějaké době si uvědomil že jeden z nich má na sobě haori kapitána 10. divize, nebyl to však Aki-taicho, byl to nějaký podivýn který se neumí oholit. Zůstal stát a sledoval je, byl lehce v šoku, ale nedával to příliš znát.

Akkaku Naito

Sledoval jsem tu scénu před sebou a nemohl uvěřit, že se to opravdu děje. Tohle je jen nějaká komedie. Nějaký vtip mého bratra. To nemůže být možné. Přesto se však zdálo, že to dítě opravdu bylo členem desáté divize.
Otočil jsem se a viděl tam dalšího člena divize. Hned jsem si spojil jméno a tvář. Kami-sama? Nebo promiňte, nevím jak vás oslovovat. usmál jsem se a poškrábal jsem se na zátylku. Pak jsem si vzpomněl na slova mého bratra. Nechcete si jít někam zatrénovat?

Akachi Naito

Bylo tu opravdu husto. Všude samej člověk a nejspíš všichni z jeho divize. Bratr oslovil toho nově příchozího, takže určitě všichni z jeho divize.
A teď se budu muset představovat..
Podíval se ještě zpátky na toho klučinu, nemohl ho přece takhle odbýt. Zvlášť když ho tady takhle srazil, byl tu nový a bylo to dítě.
Výborně Hiragi! Říkej mi normálně Akachi, myslím že tobě to ani nebude dělat problém ne?
Na konci věty mrknul a lehce mu rukou prodrbal vlasy. Považoval to za dobrý nápad, aby byl borec kluk uvolněnější.
Jen doufám, že ty nebudeš problém..
Pomyslel si ještě sám pro sebe. Potom se otočil na kluka, ke kterému mluvil jeho bratr.
Já jsem nový kapitán 10.divize, Akachi Naito..
Natáhl ruku k tomu nově příchozímu. Nevypadal jako nějaká mluvka, což je nejspíš dobře. Taky potřeboval někoho klidného v divizi, po tom incidentu s dítětem.
To bude náročný...
Postěžoval si.