6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Eshen

Poslouchal celou dobu. Jak otázky na jeho kapitánku, tak její odpovědi. Chtěl vědět o všech lidech v divizi co nejvíc. Mohli by se stát jeho kolegy, přáteli či rivaly, a proto se informace vždycky hodili. Nebo tohle byl přinejmenším Eshenův názor.
Každopádně, poslední otázka jeho kapitánky už ho zaujala přímo, a nejspíš i zaujmout musela a měla. On byl nový, a to víc, než dost - koneckonců, teprve před pár minutami vůbec došel sem, do kasáren.
Rozhodl se tedy z davu lehce vystoupit, tak, aby na něj kapitánka viděla. Lehce se poklonil, při čemž spíš zašeptal než pronesl: "Kapitánko.." a pak začal s představováním.
"Jsem Rai Eshen. Říkají mi Eshen, a jsem tu úplně novej. Rád vás poznávám, a gratuluji vám k vašim dvojčatům." řekl pokorně, a lehce se poklonil znovu. I když byl Eshen normálně velmi klidný, něco tady ho dělalo neklidným. Možná to byl ten týpek přímo za kapitánkou.

Eyuurin

Sledovala rodinu před sebou a přitom uvažovala, jestli o sobě dát vědět, nebo ne. Nakonec to rozhodla sama kapitánka, když se zeptala, zda-li nepřibyl nějaký nováček. sebrala proto všechnu svou odvahu a prodrala se davem do popředí. Když se představil eshen, byla ředa na ní. "Ehe... Jeden nováček se hlásí do služby. Jmenuju se Eyuurin Seiko. Těší mě, že se s vámi setkávám." prohlásila ńervózně a usmála se. Měla z kapitánky velmi dobrý pocit. Tady se mi bude líbit. Pomyslela si a vesele se zazubila.

Taiketo Suki

Když se k ní přiblížili nováčci, vycenila zuby jako aligátor! Ale s dobrým úmyslem samozřejmě!
"Moc mě těší, Eshene-san, Eyuurin-san, jsem moc ráda, že jste se stali součástí 6. divize, já jsem Taiketo Suki, šéfka téhle divize... A to je můj snoubenec, bývalý kapitán 13. divize a teď skvělý květinář - Ukitake Akio, často ho tu budete potkávat... Děkuji, za gratulaci." řekla vlídně a po očku si je prohlížela. "Pokud máte čas, ráda vás vezmu do své kanceláře a tam vyřídíme to nutné."
Kapitánka sice budila respekt, už na pohled to byla silná žena, na druhou stranu mohli jste se v její přítomnosti cítit dobře. Lehká nervózita byla v normě, ale určitě bylo zbytečně se nějak obávat. Suki vyšla téměř s každým, byla to veselá kopa.

Ukitake Akio

Když jej Suki tak hezky představila, zatvářil se krapet rozpačitě.
Eh-nazdar...děcka...neberte to jako reklamu, ale lepší pugét nekoupíte...
Řekne jako by nic.
A ano, lepší než u té staré báby na rohu dvaadvacáté...
Jinak mě taky těší.....a kdo bude přidělávat tady mojí drahé polovičce vrásky...ten pozná co je to středověk...
Koukl na ně s jemně výhružným výrazem.

Eshen

Eshen si rád, pozorně a s respektem ve výrazu vyslechl představení jeho kapitánky, která se zdála, že by měla být v pohodě, tak, jak o ní říkali. Zdálo se, že celá divize ji doslova miluje, a Eshen to asi dokázal i pochopit. Zdála se býti přinejmenším milou vůdkyní, ale nebylo těžké vytušit, že i nezměrně silnou.
Ztěžka se mu povedlo zatlačit zasmání při slovním spojení "skvělý květinář". Vzhledem k tomu, jak vypadal, a jaká síla z něho sálala, Eshen si dokázal představit, jak seká. A zrovna květinky to nebyly, proto ho ani nepřekvapilo, že je to bývalý kapitán. Prostě vypadal tak, že by mohl Eshenovi rozhodit sandál každý den v roce, každou minutu ve dni. A to se Eshenovi nikdy nelíbilo. Zvlášť ne u květináře.
"Rád půjdu, kapitánko." řekl, a opět se lehce uklonil, protentokrát už s lehkým úsměvem. Už se necítil tak nervní, spíš docela uvolněný, že to nejnutnější představování má za sebou.

Eyuurin

"Ukitake? To jméno jsem už párkrát slyšela. Když jsem byla na akademii." mumlala si spíš sama pro sebe. Poté se otočila na kapitánku. "Mno spíš je otázkou jestli máte čas vy, kapitánko." řekla a usmála se. Nemyslela to nijak zle, spíš tak, že starání se o dvě miminka musí být hodně náročné a únavné. Lehce se ušklíbla, když si kapitánčin snoubenec udělal menší reklamu. "Pokud budu někdy kupovat květiny, určitě pudu k vám." pravila s úsměvem. "Jinak, budu se snažit kapitánce moc neznepříjemňovat velení v divizi. Ale bohužel, nic slíbit nemohu."

Akio

Trochu se začervenal a poškrábal se na zátylku.
No...je ehm..pravda, že jsem tak trochu legenda...dodnes ale nevím jestli v kladném slova smyslu...
Uchechtne se na to s květinami a pak si od Suki vezme obě dítka, aby ona měla volné ruce k práci.

Taiketo Suki

Odložila děti k Akiovi a když oba členové souhlasili, pomalu se vydala přes nádvoří do kanceláře. "Následujte mě,"
Kancelář kapitánky 6. divize nebylo obtížné najít, stačilo vyjít schody, udělat několik kroků a už stáli před dveřmi.
Suki pak spěšně otevřela a vešla dovnitř. Na tváři měla trochu nejistý výraz, neměla tušení, jestli tu bude uklizeno, když tu již delší dobu nebyla. Naštěstí ji její divize už znala. Všechno bylo naleštěné, papíry srovnané.

Když nováčci vešli dovnitř tak si kromě dokonalého pořádku mohli povšimnout, že kancelář má typicky ženského ducha. Na stěnách visely obrazy s přírodní tématikou, na stole stály ve skleněné váze květiny. Dokonce tu bylo i měkké křesílko, které kapitánka ocenila hlavně v pokročilejší fázi těhotenství.
"Sedněte si, udělejte si pohodlí... Já jenom najdu potřebné dokumenty, co mi tu donesli z akademie o vás," řekla mile, usadila se na svou židli za stůl, otevřela šuplík a vytáhla složky, v kterých začala listovat.
"Akio, sedni si s dětmi do křesílka... Měli bychom jim tu nechat donést kolíbky. Budu je potřebovat někam uložit, když je vezmu sebou do práce.." dodala familiérně, zrovna když našla složky těch dvou nových tváři. Jako typická žena stíhala i několik věcí na jednou: řešit práci a záležitosti jejího osobního života.

"Nejprve bych vám ráda představila naši divizi, ať si můžete udělat dobrý obrázek, kam jste vůbec byli přiděleni. 6. divize je pracovitá a stabilní. Já osobně si zakládám na pořádku a disciplíně, což vyžaduji i od členu," řekla Suki formálně i s dávkou vážnosti v hlase. "na druhou stranu... Umíme se taky odvázat, jak jste si jistě všimli, máme skvělý bazén a několik grilů...ehm, v pronájmu... Takže o zábavu po těžkém dni také není nouze. Je tu ale jedna věc, na kterou bych vás chtěla upozornit. Občas se tu potlouká takový tvor... Jmenuje se Sliňta, má jedno oko... a rád si smlsne na masu, tak si dejte pozor, ale nic mu nedělejte! Je to mazlíček... Teď... Jak to uděláme s pokoji? Vy dva se znáte už z akademie? Chtěli byste je mít třeba vedle sebe?" zahrnula je kapitánka otázkami.

Akio

Přikývl a usadil se s dětmi do křesílka.
Bylo to velmi pohodlné, až uspávající.
Kolíbky?Hmm...mohl bych sehnat nějaké dřevo a zkusit něco vyrobit...
Byla pravda, že Akio byl zbrklý, nerozvážný a v otázkách taktiky ubohý, ale manuální práce mu celkem šla od ruky.
Už je to dlouho co jsem pracoval s dřevem...mohl bych,...oprášit pár vědomostí...

Eshen

Tahle holka...moc mluví. Nebo já málo. prolétla mu hlavou myšlenka, když se podíval na Rin. Ne vážně, nelíbila se mu výřečnost jeho spolubojovnice. Ale co se dá dělat, jsou i o dost horší věci než to.
Jakmile se kapitánka rozhodla odejít s nimi do její kanceláře, Eshen ji okamžitě bez jakýchkoli poznámek či protestů následoval. Papírování nebylo zrovna jeho oblíbenou disciplínou - ale když to muselo být hotové, tak prosím, ať tedy - ale čím dříve hotovo, tím lépe. Na druhou stranu, kapitánka se zdála být doopravdy milou postavou, a Eshenovy první myšlenky byly o tom, že neudělal chybu, když se k šestce přidal.
Kancelář se zdála být hezky zařízená, a pro Eshena až nepochopitelně dobře uklizená, se vším tam, kde to pravděpodobně mělo být. To se mu líbilo. Eshen se tedy, na kapitánčinu výzvu, posadil, a trpělivě počkal, než kapitánka najde příslušné dokumenty.
Pozorně poslouchal informace o divizi, a zjistil, že se v divizi nemýlil, když do ní vstupoval. Zdálo se, že informace, které měl, byly správně. Usmál se - byl za to rád. Snad jen o Sliňtovi nevěděl - ale nezdálo se to býti jakkoli důležitou informací. Přesto celou dobu naslouchal, a když kapitánka dohovořila, s pokorou pronesl: "Jsem rád, že jsem se stal členem této divize, kapitánko. Doufám, že vás nijak nezklamu.". Byla to slova, která myslel naprosto vážně - chtěl se stát něčím víc, než jen vojákem, ale i přesto.. tahle divize, a tahle kapitánka, se skutečně zdáli býti nejlepší volbou, kterou mohl Eshen kdy učiniti. Nad otázkou o Rin se musel zastavit - znali se z akademie? To vážně byl celou dobu tak slepý, že si jí tam celou dobu nevšiml? A nebo prostě do stejné třídy nechodila? Nechtěl udělat trapas tím, že by řekl "ne", pokud vážně byli ve stejné třídě, a tak jen řekl: "Nebude mi vadit, když budu mít pokoj vedle Rin." jak to dořekl, otočil se na ni a lehce se usmál. Alespoň aby viděla, že to myslí dobře, a že je to přítel.
Zaujal ho i kapitánčin snoubenec. Byl vážně takhle oddaný rodině a na nic jiného nemyslící, a nebo v tom byl ještě nějaký krajní úmysl? To jednou zjistím. pomyslel si Eshen.

Eyuurin

Následovala kapitánku do její kanceláře. Na vyzvání si sedla a se zájmem si prohlídla místnost. Byla krásně vybavená, přírodní tématika se Rin vždy líbila. Nakonec se podívala na kapitánku a čekala, co se bude dít.
Když kapitánka našla dokumenty, začala jim říkat fakta o divizi. Rin se zde začínalo líbit čím dál tím víc. Dávala to najevo zaujatým v´pohledem a úsměvem na tváři. Hlavně jí zaujal mazlíček. "Sliňta?" optala se radši pro jistotu. "Mno.... Nevím, jestli bych se sním kdy potkala. Ale nebude mi vadit, když budu mít pokoj vedle něj." řekla vesele a oplatila Eshenovi úsměv. Něco na něm se Rin nelíbilo. Nepřipadal jí upřímný, ale to bylo možná tím, že toho moc nenamluvil, nebo ona spíše moc.

Taiketo Suki

"Já jsem ráda, že jste se stali členy mé divize," reagovala pohotově na Eshena a na tváři se ji objevil úsměv od ucha k uchu.
Poté se její kaštanové oči zaměřily na Rin. "Ano, Slinťa, hříčka přírody, takový náš unikát.."
Kapitánka se postavila ze židle a z další skřínky, která byla hned vedle stolu vytáhla dva klíče.
"Eshene-san, vy budete mít pokoj s číslem 66 a vy, Rin-san, pokoj 67. Je to v druhém patře, neměl by být problém je nalézt. Každopádně, mám pro vás hned první úkol! Samozřejmě vám dávám nějaký čas na zabydlení se, ale poté se rovnou můžete vrhnout na organizaci maškarní párty. Jelikož jsem se vrátila z nemocnice, chci oslavit svůj příchod a tu už se dlouhou dobu nic neslavilo. Vím, že jste nováčci, ale právě díky tomuto úkolu, byste se mohli seznámit s velkým počtem lidí... Bude třeba vyrobit plakáty, které se vyvěsí po celé šesté divizi, čím víc tím líp... Bude to akce v maskách pro členy 6. divize a maximálně pro zvané, kdybyste měli přátele v jiné divizi. Mělo by se to uskutečnit příští týden... Dejme tomu v pátek.." zavelela koukajíc na ně.
"Udělejte plakáty, na pomoc si můžete přizvat kohokoliv z divize, sežeňte výzdobu - kumbál 6. divize by vám měl pomoci a vyrobte si masky pro sebe.. O jídlo a pití se postarám já. Nějaké dotazy?" hlesla u úsměvem.

Na Akia se obrátila hned na to. "To bys byl hodný."

Eshen

Eshena zčásti vyděsila, zčásti zklamala jeho další "mise". Přišel jsem krájet prázdné, ne koláče! Přišel jsem obsluhovat spravedlnosti, ne hostům! Byli jeho myšlenky, které mu prolétly hlavou. Ale co se dalo dělat. Díky jeho obvyklému klidu a masce, kterou na sebe tak rád a tak umně nasazoval, si jeho pobouřenosti pravděpodobně nikdo nevšiml.
"Dobrá, kapitánko." řekl tedy pokorně, ale úsměv již vyměnil za výše zmiňovanou, neutrální, nic neříkající masku.
Když o tom tak přemýšlel, vlastně ani pořádně žádnou masku nepotřeboval.
"Rin, je mi jedno, jak si chceš rozdělit práci. Řekni mi, jaká část sedne mě, a já ji udělám." řekl, a otočil se na Rin. Usmál by se, kdyby v sobě měl náladu na to, aby se usmívat mohl. Tenhle úkol mu ji však docela zkazil. No, co se dalo dělat. Kapitánka řekla, a Eshen poslechne.

Eyuurin

Sledovala, jak kapitánka vstává a následně ze skříňky vytahuje dva klíče. Dobře, takže 67. pomyslela si. Pak se ale zarazila a zděšeně se na kapitánku podívala. "C-c.... Cože? Omlouvám se, kapitánko, ale nemyslím si, že je to zrovna nejlepší nápad. Já zkazím všechno, na co šáhnu." řekla a kysele se ušklíbla. I když byl fakt, že je dobrá příležitost k seznámení se se členy divize.

Taiketo Suki

Ta dnešní mládež se už neumí bavit... To za mých časů, pche..
"Ani jeden z toho nevypadáte natěšeně, to mě překvapuje," hlesla popravdě. Její pozorovací schopnosti byly na vysoké úrovni. Tak Suki se snaží být mírná a nezahrnovat je hned obtížnými úkoly a oni jsou dva nevděčníci!
"Zkazíš na co sáhneš, no to neslyším zrovna ráda." zasmála se, ale bylo vidět, že to nemyslí zle. Kapitánka přešla pomalu k oknu a zahleděla se na nádvoří, po kterém stále pobíhaly členové její divize. Vypadalo to, že drby o jejím návratu se šíří rychle. I ti co ji neviděli, budou brzy vědět, že je zpět.
"Pokud se na to necítíte, můžu to zadat někomu jinému, nebo se o to postarat sama," řekla koukajíc z okna. "jen si pamatujte, že práce shinigamiho je těžká - fyzicky i psychicky náročná, není zase tolik času se pobavit. Může to být jedinečná příležitost."

Eshen

Eshen byl nenápadně vděčný za to, že se Rin začala vzpouzet. Zdá se, že její ukecanost se k něčemu velmi hodí. Takže pravděpodobně byl Eshen moc tichý.
Měl ovšem nepříjemný pocit, že se mu kapitánku podařilo zklamat hned první den. Zdálo se, že doopravdy nemá radost z odmítnutí tohoto úkolu. Eshen se tedy postavil, a rozhodl se jednat. "Kapitánko, určitě máte spousty práce, zvláště teď.." začal větu, a nenápadně okem mrkl směrem k jejímu sedícímu snoubenci, a k jejím dětem.. "A tak, pokud nenajdete nikoho jiného k tomuto úkolu, udělám to. Jen si myslím, že byste měla vědět, že mě to netěší. Určitě je tu něco jiného, s čím by se hodila moje pomoc. Rád to udělám." řekl, a znovu se lehce uklonil. Nechtěl vidět mračící se kapitánku hned první den. Byla mu na to až moc sympatická.

Taiketo Suki

"Jsou tu desítky dalších lidí," řekla stroze a neurčitě. "Půjdete, buď oba... nebo jeden z vás za Aino, bydlí v 61 a pověříte ji tím úkolem. Vy dva tedy zorganizujete něco jiného - hromadný trénink v boji beze zbraně na nádvoří 6. divize, jak to pojmete je na vás. Chci ať se všichni zoceluji a pracují na sobě." seznámila je s dalším bodem, který ji už další dobu ležel na srdci.

Eyuurin

Poslouchala kapitánku a připadala si jako naprostý hovado. "Já... Omlouvám se. Ráda se toho úkolu ujmu, jen jsem chtěla předem varovat, že ne všechno musí dopadnout zrovna nejlíp." snažila se vysvětlit, ale bylo jí jasný, že první dojem totálně zkazila. Ovšem to už jim kapitánka zadávala jiný úkol. Sakra, ty jsi taková husa... říkala si. "Rozkaz, kapitánko." odvětila pouze na zadání nového úkolu.

Eshen

Kapitánka se mu stále zdála zklamaná, a to Eshena vlastně, až překvapivě, docela bolelo. No co už, stalo se, stalo se. Zpátky čas nikdo nevrátí.
Ani druhý úkol se mu až tolik nelíbil - stále to bylo organizování, a Eshen sám sebe neviděl jako nejlepší vůdce či organizátora čehokoli - ale bylo to už o něco lepší, než bazénová párty, a také přinejmenším zajímavější.
"Kdy se má 6. divize na nádvoří sejít, kapitánko?" zeptal se ještě, a lehce přikývl, aby bylo vidět, že s touhle akcí souhlasí, a že se mu líbí přinejmenším víc, než bázénpárty. Hlavou mu prolétla myšlenka, co si o tom všem asi myslí její tichý, v koutě sedící snoubenec - květinář.

Taiketo Suki

Kapitánka byla jako každá žena nepředvídatelná. Oba jste proto úplně nevěděli, jestli se na vás zlobí nebo ne. Ovšem když se na vás oba dva nakonec srdečně usmála, vytušili jste, že vám první neposlušnost byla odpuštěna.
"Do hodiny maximálně dvou bych vás ráda viděla v akci," dodala pobaveně.

Eshen

Eshen byl znovu překvapen kapitánčinou reakcí. Jejím úsměvem, i jejím rozkazem o dvou hodinách. Vzal to ale s humorem, a na kapitánku se usmál. "Tím pádem není času nazbyt. Pokud nemáme nic dalšího na projednávání, šel bych to tedy zařídit." řekl, se stále širokým úsměvem.
Ty hlupáku, vždyť jsou stejně všichni členové divize teď na nádvoří. blesklo mu hlavou. No jistě. Pokud ho kapitánka pustila ven, prostě vyšel, sešel ten kousek cesty na nádvoří a zahulákal: "Poslouchejte! 6. Divize! Do hodiny, všichni tady na nádvoří! Naše kapitánka poručila hromadný trénink beze zbraně! Řekněte to všem svým sousedům, aby se tu sešli všichni! Slyšíte mě? 6. Divize!" jak dohulákal, otočil se tam, kde věřil, že je okno jejich kapitánky, a znovu se, protentokrát velmi zeširoka, usmál.

Eyuurin

Čekala na další rozkazy kapitánky, která, jak se zdálo podle jejího úsměvu, nebyla moc naštvaná. Do hodiny? To se jeden ani nestačí upravit, za tak krátkou dobu. blesklo jí hlavou a sama pro sebe se ušklíbla. "Rozkaz, kapitánko." řekla s úsměvem. Poté se otočila na Eshena. Takovej bručoun. Asi budu počítat, kolikrát se usměje. řekla si a myslela to vážně.

Vzkaz Eshena pochytila většina členů a ti kteří ne, si to mezi sebou "poslali dál". Z nádvoří se mělo stát jedno velké tréninkové bojiště...

Taiketo Suki

Kapitánka na Eshena z okna kanceláře mávla a rozloučila se zatím s Rin. Měla z nich poměrně dobrý pocit. Mají vlastní hlavu, to se musí nechat... To mám ráda.
Její tmavé oči se pak zaměřily na jejího budoucího muže, pomalu k němu přešla a pohladila ho rameně.
"Díky, že mi pomáháš."

Na nádvoří bylo mezitím výjimečně rušno, každý někam běhal. Někteří jen tak stáli a rozcvičovali se, nikdo nevěděl, jestli se toho všeho bude účastnit i sama kapitánka, ale pro jistotu chtěli udělat co největší dojem. Nebylo žádným tajemstvím, že divize je bez zástupce. Kapitánka zatím s volbou otálela, ale každý "plusový bodík se mohl hodit". Většina navíc věděla, že kapitánka je přebornice v boji beze zbraně.. Na tom si zakládá.

Akio

Když ti dva odešli, zvedl se a popošel k Suki, které předal malou Akio. Byl to řvoun, kterého uměla uklidnit jedině máma...to Keiko byla klidné dítě.
Když už jsme u toho tréningu...projednával jsem tu věc o které jsme se bavili v nemocnici...pozařizoval jsem co se dalo...
Pak se ale Akio jemně zamračí a koukne na svou snoubenku.
Nicméně...jsi si jistá, že do toho chceš jít...přeci jen jsi teď vyšla z nemocnice...neměla by ses tak přepínat!
Zavrtí hlavou.

Eshen

Eshen byl spokojený s výsledky jeho hulákání, a lehce mávnul na kapitánku zpátky. Nálada se mu hned zlepšila. Díky svým bojovým schopnostem beze zbraně vydržel v Rukongai tak dlouho bez toho, aby ho někdo zabil. Díky jeho rychlosti dokázal ukrást skoro cokoli, co se mu zamanulo. Tohle byla jedna z jeho oblíbených disciplín.
Vydal se tedy do svého pokoje, kde jen odložil všechno nepotřebné, všechny své věci. Mezitím si svůj pokoj i prohlédl, a shledal ho za velmi dobrý. Jen jak tady ovšem vše dodělal, vyběhl hned ven a opět na nádvoří, aby byl připraven. Eshen byl vždycky připraven. A vždycky v klidu. Sedl si, záda opřel o jednu z budov, a v klidu přejímal nad zmatkem všech, co kolem běhali a snažili se připravit.