6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Zde se nachází kasárna šesté divize včetně divizního bazénu. V blízkosti jsou pozemky a sídlo rodiny Kuchiki.


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Suki Taiketo

Uběhl už nějaký ten čas od bitvy a věci se jen ztěžka vracely do stejných kolejí. Dá se říct, že už to nikdy nebude stejné. Tolik shinigami padlo za Seireitei a mnozí přišli o své blízké a milované. Suki chápala, jak těžká ztráta to musí být, i když sama se s takovou situací aktuálně nepotýkala.
Hned poté, co se vrátila z bitvy, tak se asi stejně jako téměř všichni ostatní musela stavit do 4. divize, aby jí byly ošetřeny rány z boje, jež díky jejímu milovanému kapitánovi nebyly zdaleka tak vážné, spíše naopak. Cítila se zato trochu provinile, když musela sledovat do jakých depresí se dostal, navíc i jeho fyzický stav nebyl zrovna dvakrát dobrý. Trápilo jí to a hodně..
Další věc, která tížila její srdce, byla skutečnost, že v posledních minutách bitvy ztratila z dohledu Akia, takže nevěděla, kde skončil, jestli je v 13. divizi nebo v nemocnici. Suki byla rozhodnutá, že až se kapitán vrátí, tak se ho zeptá, i když se obávala, že na to asi nebude mít vůbec náladu.
Ani v nejmenším si totiž netroufla hádat v jakém rozpložení příjde. Snažila se proto z jeho kanceláře udělat příjemné místo k pobytu a odpočinku. Napsala mu úhledným písmem děkovný dopis, který s pečlivost dala na stůl, jež ozdobila květinami. Kancelář byla tedy provoněná vůnní čerstvých květin a čaje, který Suki právě vařila. Broukala si přitom melodii, kterou často slýchavala v dětství a nechala se unášet vzpomínkami.
Zlatý hřeb celé té výzdoby byli pěkně ozdobené sušenky, které byly rovněž položeny na stole. Suki ještě dodělávala vše, co měla v plánu, takže ve finále stála na židli a utírala prach..

Yasumaru

se vracel z nemocnice do kasáren a při tom přemýšlel, jak to vyřešit s tím domácím mazlíčkem. Právě šel kolem nějaké výlohy, která byla vlastně akváriem, v němž k Yasumarově překvapení plavalo a vyhřívalo se několik želv. To ho zaujalo. Zastavil se a sledoval je, byly to celkem velké, rozvážně se pohybující vodní želvy. Netrvalo dlouho a jednu z nich kdosi vylovil a vyndal ven. A vida! Asi si ji někdo koupil! pousmál se Yasumaru. Třeba nějaké dítě, které potřebuje kamaráda, to je pěk - Náhle ztuhl a vytřeštil oči na plakátek na oné výloze, kterého si před tím nevšiml. Stálo tam: DNES čerstvá želví polévka! Yasumaru na to jen chvíli civěl a potom mu to došlo. Jeho iluze byly velice tvrdě smeteny a zůstala opět jen krutá, surová realita. Yasumaru ještě chvíli váhal... ale potom vběhl do obchodu, který se ukázal být restaurací "Šťastná ústřice". Když odtamtud vycházel, bylo konto rodu Kuchiki o dost lehčí, on byl zato těžší o několik želv. Živých! Rychle běžel k nejbližšímu rybníku a začal je tam házet.
"Plavte! buďte volné! Jako pták! Ve vodě. No... Plavte!!" vykřikl vesele. Když mu zbývala už jen jedna želva, podíval se jí hluboce do očí. A ona jemu také. Yasumaru hned věděl, že toto bylo řízení osudu... a želvu si vzal domů. Moc se jí to nelíbilo a dost velkými drápy se snažila bránit a Yasumarovi vyprostit, ale on se nedal. Podle toho to taky vypadalo, když konečně dorazil do kasáren. Kuchiki-taichou bojující téměř na život a na smrt s velkou želvou vrazil do své kanceláře, kde zastihl Suki právě ve chvíli, kdy utírala prach. "O! Suki-chan!" vyhrkl napůl překvapeně, napůl jako pozdrav.

Suki Taiketo

Suki si užívala tu samotu, která jí obklopila. To božské ticho, které už k ní tak dlouho nezavítalo se stalo spásou a lékem na její ustaranou hlavu. Zrovna ve chvíli, kdy sama k sobě promlouvala, což mimochodem dělala velice často, se rozletěly dveře a člověk v nich mohl spatřit úžasnou bojovou scénu. Byl to nebezpečný zápas mezi Yasumarem a želvou! Tohle Suki opravdu nečekala, poslední dobou měla dokonce dojem, že jí život válcuje každý den novým překvapením a jestli ho neustojí, tak má smůlu. Zrovna v tuhle chvíli bylo dost na pováženou Suki děsit, protože když utírala prach, tak musela stát na opěradle za účelem uklízení i poliček, co jsou nejvýše... Vypadala jako provazochodec.
Nejistě vyjekla a snažila se po několik nebezpečných vteřin udržet rovnováhu a nestrhnout na sebe všechny police s dokomenty. Po strastiplném zápasu nakonec vyhrála nad gravitaci a ladně seskočila na podlahu.
"T-Taicho, zdravím vás!.. To je želva!" řekla znalecky jako by tento fakt nebyl tak úplně jasný. "Vy jste se dal na chov želv?" optala se překvapeně a s lehce nevěřícným pohledem si měřila tu velikou a zřejmě divokou želvu!
Chápala, že Yasumaru potřebuje nějaké rozptýlení, ale nebyla si tak úplně jistá tím, jestli to tento tvor splňuje.. Pohlédla želvě do očí, v nichž se zračilo vyděšení a strach..
"Chudák želvička, má strach!"

Yasumaru

"Doktor mi doporučil, že si mám pořídit domácího mazlíčka," odpověděl na otázku, zda se dal na chov želv. Už teď to pomáhalo! Rozhodně to odvedlo jeho pozornost od všech nočních můr a dalších věcí. Také pohlédl na želvu, když Suki poznamenala, že má strach. "Myslíte?" optal se a polevil na ostražitosti, čehož litoval, protože ho želva hned kousla. "No... dám ji do vody, třeba se jí to bude líbit víc!" rozhodl se, vyběhl ven a hodil ji do prvního vodního útvaru, který potkal... do bazénu. Díval se, jak želva plave sem a tam, neschopna najít v prosvětleném, prázdném (kromě vody) bazénu jakýkoli úkryt nebo aspoň místo, kde by se mohla vyhřívat a odpočívat. "Hmmm... co myslíte, Suki-chan?" zeptal se Yasumaru své zástupkyně. Nějak se mu toto řešení nezdálo...

Suki Taiketo

"Tak mít domácího mazlíčka je určitě prospěšné, to měl pravdu!" hlesla s úsměvem a sledovala počínání svého kapitána, které se jí nezdálo zrovna dobré. Společně s ním vyšla ven k bazénu a sledovala nebohou želvičku, jež si absolutně v tak velkém prostoru bez žádného úkrytu nevěděla rady.
Zamyslela se, kde naposledy viděla něco, kde by se dala dát želva.
"Taicho, už to mám!" zavýskala nadšeně svým zvonivým hlasem a během vteřiny už běžela zpátky k Yasumarovi se středně velkým akváriem. "Shodou náhod jsem potkala nějakého nebožáka před dvěmi dny na chodbě, když jsem se vracela z nemocnice a bědovat nad rybičkou, kterou choval tady v tomto akváriu. Když odešel do bitvy, tak se mu o ní nikdo nestaral a ona.. Umřela.." řekla pohřebním hlasem a pohlédla k nebi, pak pokračovala dále. "Řekl mi jestli bych si ho nevzala, protože byl tak zdrcený, že se na něj nemohl ani dívat. Se slušnosti jsem jej přijala, neboť mi jej začal dost nevhodným způsobem vnucovat.. A vám se teď může perfektně hodit. To pro ní bude dokonalý domeček!" jásala nadšeně jako malé děvče a radost v jejich očích byla na první pohled zřetelná. Bylo vidět, že jedno zvířátko dokáže předat tolik radosti, že všichni v okolí pookřejí.
I přes tu dobrou náladu, která se začala vracet díky tomu, že byla opět se svým kapitánem, jež pro ní znamenal mnohé. Nemohla Suki přestat myslet na to, co jí pronásleduje od konce bitvy.
"Yasumaru-taicho, asi je to nevhodné se ptát zrovna v tuto dobu, ale snad mi prominete.. Když jste byl v nemocnici, neviděl jste tam někde kapitána 13.divize? Nevím jestli je v pořádku a mám o něj obavy.." šeptla s akváriem v ruce a pohlédla svýma kaštanovýma očima do země..

Yasumaru

se podíval na akvárium s Sukiiných rukách. To asi bude přece jen lepší řešení... ještě že svou zástupkyni měl! On sám o želvách nevěděl vůbec nic. Možná by si měl půjčit nějakou knihu na toto téma! Zatímco o tomto přemýšlel, obrátila se na něj Suki s vážnou otázkou. Podrbal se na bradě a zamyslel se. Ukitake-taichou...
"Viděl jsem ho, když jsem byl navštívit so-taichou, ale spal. Myslím, že byl v komatu nebo něco takového... ale pokud si dobře vzpomínám, tak mi sestra říkala, že se uzdravuje dobře. Ničeho se nebojte, Suki-chan, jsem si jistý, že se velice brzy zotaví! Je to nakonec Ukitake-taichou, ten už prošel horšími časy!" ujistil ji s úsměvem. Sice nevěděl, jakými horšími časy Akio prošel... ale určitě to tak bylo! Navíc nechtěl, aby se Suki trápila.

Suki Taiketo

Netrvalo dlouho než Yasumaru odpověděl a jak začínalo jít vidět na Sukiiné tváři, začínala se cítit nejistě. Kdo ví, co se mu stalo..
"Vážně.. Že bude v pořádku?" Suki se lehce pousmála a její oči zazářily. Radost, jež pocítila byla očividná, i když stále jí bylo jasné, že kdokoliv mohou vyvstat jakési komplikace. Takže, až dokončí tuhle záležitost s želvičkou, musí se za ním zastavit. I když představa, že se mu bude dívat z očí do očí po tak dlouhé době, že si budou moci promluvit, jí trochu děsila.. Suki věděla, že bude nervózní..
"A kde jí necháte Yasumaru-taicho?" optala se zajmém a začala si živě představovat jaké by to bylo, kdyby Yasumarovu kancelář zdobila želvička v krásném akváriu.. "Bude v kanceláři nebo..?" nedončila a přešla k záhonku, kde se sehnula pro několik pestrobarevných kamenů, které se mohou stát součástí akvária. Pak se opět otočila na svého kapitána..
"Teď bychom jí měli dostat ven z bazénu.."

Yasumaru

nad tím, kde bude želvu mít, ještě nepřemýšlel, ale dostat ji z toho bazénu mělo přece jen přednost.
"Hmmm..." zamyslel se. Podíval se na bazén, pak se rozhlédl, zas na bazén, zas se rozhlédl... tak to párkrát zopakoval. Nakonec si bez varování sundal shihakusou, aby se mu nenamočilo, a skočil v rámci fanservisu do bazénu. Netrvalo to ani moc dlouho a už byl zpátky na suchu, z vlasů mu crčelo a v ruce držel opět agresivní želvu. Dal ji opatrně do akvária a nesl si ji do kanceláře... proč nakonec ne?
"Díky za pomoc, Suki-chan! Budete tady teď nebo někam jdete?" zeptal se.

Suki Taiketo

Vykulila své kaštanové očka ve chvíli, kdy se její drahý kapitán vrhl do bazénu. Jako správná žena by se možná měla začít červenat, nebo aspoň pořizovat inkriminující fotografie. Ona se však jen pousmála, Yasumaru byl její kapitán a takové hříšné myšlenky jí vůbec nenapadaly.
Když Yasumaru-taicho vyslovil další otázku, tak Suki trochu zaváhala.Nebyla si jistá jestli myslet srdcem nebo rozumem. Jelikož Suki byla stále mladou ženu, vyhrálo u ní samozřejmě srdce..
"Nemáte vůbec zač, vždy vám ráda pomohu!..Ráda bych šla za kapitánem 13.divize.. Pokud by to nevadilo." hlesla a pohlédla na něj. Dá se říct, že už to nemohla vydržet.. Měla Akiovi tolik co říct..

Yasumaru

"Samozřejmě, jen jděte!" zamával jí na rozloučenou, už měl totiž plnou hlavu toho, jak bude ubytovávat svého nového mazlíčka. Ještě se vrátil a vzal Suki z rukou kameny, které vytáhla ze záhodnku. "Ty se budou hodit!" usmál se celkem nadšeně, jako by snad na nějaké noční můry úplně zapomněl. Nebylo to tak... jen byl od přírody zvídavý člověk a nová náplň jeho času ho nadchla.

Suki Taiketo

"Brzy se vrátím a pak pomohu." zasmála se, když viděla, že už je Yasumaru myšlenkami úplně někde jinde. Následně mu předala kameny a akvárium, načeš se rychlým krokem rozešla do nejblížšího obchodu s cukrovinkami. Nechtěla přijít do nemocnice s prázdnou, to přeci nikdo nedělal!
Ovšem na první problém narazila už ve chvíli, kdy si měla vybrat,co jí milá paní prodavačka do ozdobného balíčku dá. Nevěděla, co má Akio rád, proto ukázala na všemožné druhy a po několika minutách zdárně vyběhla ven i s decentně ozdobeným balíčkem, ke kterému přidala malý lísteček s přáním co nejrychlejšího uzdravení. V tu chvíli už Suki nebránilo nic v tom, aby se vydala na návštěvu..

Yasumaru

původně uvažoval o tom, že si půjde půjčit knížku o chovu želv... ale nakonec si to rozmyslel. Na tom přece nemůže být nic tak těžkého! Už si nanosil do akvária vodu a různé kameny, kamínky a dřeva, na kterých bude moci jeho nový mazlíček odpočívat. I nějaké kytky tam dal (pochopitelně suchozemské)! Takže želvička už si hezky hověla na jednom plochém kameni (a hleděla na Yasumara pohledem, který říkal: "...to jako fakt? ") a Yasumaru teď uvažoval o tom nejdůležitějším - jak ji pojmenovat?! Vždyť ani nevím, jestli to je holka nebo kluk, co teď? hleděl zadumaně z okna a mnul si bradu.

Izumi Razaki

Mít jako zanpakuto ohnivého démona mělo jednu výhodu. Když jsem se naštval, tak to byla zloba doslova pekelná... samozřejmě teď mi to trochu kazil Seiko, který šel za mnou, takže jsem nemohl vypouštět příliš plamenů, abych ho náhodou nevyděsil... většina shinigami se mi radši vyhýbala, protože můj hněv byl pověstný... teda byl by, kdyby ho někdy někdo zažil a přežil. Dokonce se kolem mě ionizoval vzduch. Došel jsem až ke dveřím kapitána Kuchikiho... zloba ze mě sálala na všechny strany... přiblížil jsem se ke dveřím, napřáhl ruku a...
... kapitána vyrušilo decentní zaklepání na dveře

Yasumaru

Jeho dumání narušilo podivné, zlověstné reiatsu, které se blížilo k jeho dveřím. Zachvěl se a otočil směrem k nim. Byl to Razaki-san... Výborně. Stejně s ním potřeboval mluvit, už byl čas.
"Dále," řekl trochu ochraptělým hlasem. Zahrnuly ho totiž vzpomínky na události na bojišti... a také Razaki kolem sebe šířil dost hrůzostrašnou auru, které se Yasumaru bál.

Izumi Razaki

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř... se svojí děsivou aurou... Seiko šel snad hned za mnou. Kapitáne Kuchiki! řekl jsem trochu hlubším hlasem. Trochu mě chytil berserkr... z očí mi plápolal oheň... klasická Sauron-scéna...
Přišel jsem vám oznámit, že Seiko nebude ve vězení... je nevinný a nezajímá mě kdo chce důkazy... je to můj syn! Nebudu ho držet ve vězení, protože VY jste nerespektoval naší dohodu, donutil moje lidi porušit rozkazy, vydat vězně, který už nežije... takže vyšetřování je v háji! řekl jsem ... nemohl jsem moc řvát, byl to kapitán... a úcta ke kapitánům mi zabraňovala vyděsit ho tak, že by ještě tejden pral spodky...

Yasumaru

byl vyděšený tímto výstupem, ale nějak se mu podařilo neutéct oknem a promluvit. Možná to byla přece jen ta Kuchiki krev... a nebo možná úcta k mrtvému příteli a podřizenému.
"Dobrá, Razaki-san, dělejte, co chcete. Ale musím vám říct jednu věc. Souchi-san než zemřel, mi řekl něco, co se týká této záležitosti, a chtěl, abyste to věděl i vy. Řekl, že on nikoho nezabil a nespolupracoval s žádným nepřítelem. Přísahal mi to, takže o pravdivosti jeho slov a jeho nevině nepochybuji. Přeberte si to podle svého," hleděl na Razakiho přímo hrdýma šedýma očima, i když ho to stálo hodně námahy, jelikož nebyl zvyklý dělat takováto gesta a nebylo mu to nijak příjemné.

Izumi Razaki

Chvíli to vypadalo, že vybuchnu a vezmu celou kancelář sebou... včetně Yasumara... najednou jsem ale naprosto vychladl... Dobrá tedy, věřím vám... řekl jsem... Seiko? Mohl bys prosím kapitánovi vypovědět ještě jednou co se stalo a odpopřísáhnout mu, že mluvíš pravdu? Kapitán beze sporu nebude o tvých slov pochybovat a tím pádem budeš volný, že kapitáne? dodal jsem ještě...

Yasumaru

se pousmál. Nemohl si pomoct, tenhle druh argumentu mu připadal jako zneuctění památky jeho sansekiho. Sám se divil, jak chladně jeho následující slova zněla.
"Promiňte, Razaki-san, ale nebude to potřeba. Se vší úctou k Seikovi-san, jeho slova pro mě nemají stejnou váhu jako poslední slova umírajícího dlouholetého přítele." Jeho pohled byl jako ocel, ale po pár sekundách se opět změkčil. "Nechci tím říct, že jsem přesvědčený, že Seiko-san lže. Teď ale nemám sílu na to, abych zjišťoval, jaká je pravda. Proto si dělejte, co uznáte za vhodné."

Izumi Razaki

Pravdu jste pohřbil svojí lehkomyslností... je pěkné vidět, jak se staráte o vlastní divizi... řekl jsem mu, otočil se a třísknul dveřmi až onyxové hodiny poskočily... Zjistil jsem, že byl kapitán Kuchiki byl pěknej pokrytec. Nehodlal jsem se s ním dál bavit. Už jsem něvěděl co dál... vztek se proměnil v beznaděj. Vydal jsem se se svým synem zpět do své divize...

Yasumaru

zůstal jako opařený. Vůbec Razakimu-san nerozuměl. Přece mu nešlo o Souchiho... šlo mu o očištění jména svého syna, nebo ne? Yasumaru nevěřil, že by Souchi-san cokoli tajil. Kdyby věděl něco, co mohlo Razakimu-san pomoci, určitě by to už řekl. A ještě stále tu byli další členové jeho týmu, se kterými spoupracoval, takže museli vědět to samé, co on... Yasumaru si jen povzdechl. Želva ho na chvíli rozveselila, ale teď byl ještě víc v depresi než poslední dny. Razakiho slova na něj těžce dolehla. Není dobrý kapitán, vždycky to věděl... a teď se mu to znova potvrdilo, stejně jako tolikrát před tím. A znovu na něj dolehla vina za smrt Souchiho-san, kterou se snažil tak zoufale vyhnat z hlavy. Kdyby ho jen nechal ve vazbě třetí divize... Jejich mise stejně nepřinesla výsledky, nepotřeboval ho, mohl mu přikázat, aby zůstal jakožto svědek a podezřelý v Seireitei... Yasumaru se celý roztřásl a přestože venku svítilo slunce, byl bílý a ruce měl jako z ledu. Netušil, co má dělat... Zadíval se do akvária, ale ani to ho nerozveselilo. Nechtěl už vědět o světě... Nakonec si vzal dvě růžové pilulky, co vyfasoval od Kadmiela, a za chvíli už spal v kumbálu u své kanceláře, který byl zařízený ještě z dob kapitánování Yoshira.

Konan

Zkratkou přes zahrady ostatních diviz dorazila až do šesté. V šesté divizi ještě nikdy nebyla, a tak se hodně rozhlížela kolem sebe. Doufala, že ji sem přijmou. Pomalu procházela divizí. Potkala mnoho členů šesté divize, ale ty se na ní nedívali zrovna nadšeně. To bude asi tím, že je...byla z devítky. Jestli ukážu strach, tak mě rozcupují na malé kousíčky. Řekla si potichu, když se na ní zrovna ošklivě mračil nějaký člen. Tak se tedy napřímila, narovnala záda, vystrčila hruď, zatáhla bříško a jako pravá dáma s koťátkem pokračovala dál. Hledala někoho, kdo se na ní nebude tolik mračit, anebo dveře s nápisem kapitán/kancelář kapitána.

Konan

Po nějaké té době konečně našla člověka, který se na ní tolik nemračil. Nebylo sice jisté, jestli má dobrou náladu kvůli tomu sake vedle sebe nebo jen tak sám od sebe, ale to v tuhle chvíli byla už ta poslední maličkost. Zamířila tedy k onomu muži pod stromem. Ehmmm... Významné odkašlání. ...Prosím mohl byste mi poradit, kde bych tu našla kapitána 6. divize, nebo aspoň jeho kancelář? Zeptala se milým hlasem pro dobrý dojem.