6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Aki -> Hikari na tebe hleděla široce otevřenýma očima. Potom přešla až k tobě a s bradou vystrčenou bojovně před sebe pronesla naléhavě: "Zeptám se naposledy. Věděl jste, že se mému bratrovi něco stalo?"




Takže to vypadalo, že jeho dvojník vyznal Suki-chan lásku a ještě k tomu ji políbil. Proč?! Jak se opovážil? Přenášely se snad s podobou i myšlenky a pocity?! Co tím sledoval?! A co Suki-chan odpověděla????? Yasumarovi se v tu chvíli v mysli začalo honit tisíce myšlenek, ale nahlas vyslovil tu, která byla nejnaléhavější.
"Jbvbsk gkfnblo!!?" řekl a hned na to jeho obličej změnil barvu na jasně růžovou (červenou neuměl, ale kdyby ano, určitě by zrudl). Rychle pustil Sukiiny ruce a o krok ustoupil. "Su-suki-chan, to... to je... Víte ale to jsem ne-nebyl já!" Velice rád by to nějak smysluplně a stručně vysvětlil, ale momentálně to nějak nešlo. To, co Suki řekla, ho úplně zaskočilo. A ještě víc než to ho zaskočil fakt, že Suki-chan se ho nepokouší zabít poté, co ji bez dovolení políbil. Tedy nebyl to on, ale ona si myslela, že ano. A nebo to nebylo bez dovolení? Ale ne, to je nemyslitelné! Suki-chan by určitě... a nebo ano...?? Ne, jistě že... ale...??

Najednou se kapitánka cítila trapně. Nebyl on? Tak kdo to jako byl!? Přece není blázen, políbil ji Yasumaru...Čeho jsem se to stala obětí...
Suki zamrzla, když Yasumaru ustoupil. Stála na místě a její oči hleděly do země, aby se mu nemusely koukat do očí. Ani nevěděla, proč ji najednou připadala tahle situace nesnesitelná.
"Nebyl jste to vy? Tak kdo mě líbal?.." vyjekla rozrušeně. Slovo líbal bylo hodně nepřiměřené tomu, co se stalo ve skutečnosti... Spíš to bylo takové jemné políbení... Ale Suki byla mimo do té míry, že si neuvědomovala, co říká.
Pak se jednou rukou chytla za hlavu, jako by si ji potřebovala podepřít, tvář červenou.
"J-Je mi líto, jestli jsem vás z něčeho takového obvinila.."

Aki Maki

Koukal Hikari přímo do očí. Udělal odvážný krok k ní, rukama ji lehce uchopil za ramena a tváří k tvář pravil vážným hlasem.
Přísahám Hikari, opravdu nevím co se tu právě stalo. Nevěděl jsem, že se vašemu bratrovi něco stalo.
Stále na ni koukal.
Víte, měli bychom jít asi dovnitř. Takhle venku nejste v bezpečí a slíbil jsem vašemu bratrovi, že vás ochráním.
Pokusil se o milý, uklidňující úsměv. Levou ruku mezitím přesunul na rukojeť meče. Sem tam se porozhlédl po okolí, jestli tu opravdu nehrozí nějaký nebezpečí.

si docela oddechl, že ho Suki nezačala podezírat, že by se z toho chtěl nějakou hloupou výmluvou vykroutit.
"Suki-chan, byl to muž, který na sebe dokázal vzít mou podobu a vydával se za mě, zatímco jsem byl uvězněný, prosím, musíte mi věřit! Je velice nebezpečný a ještě stále tu někde může být. Nevím, jaké jsou přesně jeho motivace... Suki-chan... je vám dobře?" přerušil Yasumaru svou varovnou řeč, když se tmavovlasá žena začala chytat za hlavu, a také si všiml, jak je v obličeji červená. Pořád si tak úplně neujasnil její postoj k této věci, její chování bylo trochu podivné.


Aki -> Hikari ti chvíli koukala rozrušeně do očí, ale nakonec přikývla. "Dobrá, asi... asi ano," souhlasila a vydala se trochu rozechvěle dovnitř sídla.

Aki Maki

Byl hned poblíž Hikari, když šli společně do sídla.
Chápu že jste rozrušená Hikari, ale slibuji vám, že vše bude v pořádku. Udělám cokoliv, abych vás ochránil a pomohl vašemu bratrovi.
Pravil a mile se během toho celou dobu usmíval. Poté Hikari lehce uchopil za rameno, možná to od něj bylo vyzývávé, ale věděl, že Hikari je teď úplně mimo a osobnější kontakt by ji mohl pomoct k tomu, aby se cítila více bezpečně a nestrachovala se o svého bratra.
Víte, nevím přesně proč, ale něco mě k vám a vašemu bratrovi táhne. Jste jedni z mála lidí, kteří na mě koukají s úctou a respektem. Ostatní mě soudí, přitom mě ani neznají. Moc vám děkuji Hikari.
Opět dodal jeden ze sady jeho úsměvů.

Aki -> Na to, cos říkal, Hikari jen roztržitě přikyvovala. Procházela rychle sídlem a nebylo jisté, jestli má nějaký konkrétní cíl, nebo jestli jen potřebuje svoje rychlé myšlenky doprovodit i rychlými kroky. "To je ale strašné... taková schopnost! Ten člověk se může proměnit v kohokoli a nikdo to nebude tušit! Možná právě teď má na sobě vaši podobu... nebo třeba podobu vrchního kapitána!" Byla z toho opravdu hodně rozhozená.

Aki Maki

Stále šel rychlými kroky za Hikari. Šla opravdu rychle. Pozorně ji poslouchal.
A to ještě nevíme, jestli je ten člověk sám. Může mít spousty dalších kompliců se stejnou schopností. Mohli vlastně udělat invazi do celého Soul Society.
Dodal za chůze. Docela doufal, že Hikari se už někde zastaví, aby si zase sedli a povídali. Opravdu ho unavovalo jít a nevědět kam.
Měli bychom si domluvit heslo Hikari..
Pravil s lehkým úsměvem na rtech.

Aki -> Hikari se konečně zastavila a to uprostřed jakési pracovny. Zavřela dveře a posadila se za stolek. "Ano, měli bychom," přikývla rázně. Začala vytahovat z krabice nějaké svitky a papíry, psací pero a svíčku, jejímž voskem se pečetily dopisy.

Aki Maki

Rozhlédl se po pracovně. Stoupl si před stolek, za kterým seděla Hikari.
A jaké, mohu-li se zeptat?
Zeptal se s vážnou tváří. Byl naštvanej, že je Yasumaru vyrušil, s Hikari ho to opravdu bavilo. Teď byla až příliš vážná na jeho vkus. Pozoroval, co Hikari právě dělá.

Aki -> Hikari si vložila kousek papíru do rukávu kimona a začala na něj něco psát. Potom natáhla ruku směrem k akiho obličeji, aby mohl vidět, co napsala, ale pokud by byl v místnosti ještě někdo další, její rukáv by mu vadil ve výhledu. Na papírek napsala: JIŘINA. Oba jste měli rádi květiny, takže se jen hodilo, že vaše heslo bude z říše květin. Hned potom papírek spálila nad svíčkou.

Taiketo Suki

"Ano, jsem v pořádku... Jen to je celé dost matoucí... Takže muž, který se vydával za vás? Vy jste byl vězněn?" Vychrlila ze sebe všechno, co ji leželo na srdci a pak se napila šálku čaje, co stál vedle láhve saké. Raději už znovu ten alkohol nechtěla pokoušet.

"Popravdě... Říkala jsem si, že se chováte podivně... Ten muž mě jinak oslovoval a vůbec to vyznání a to všechno, mělo mi dojít hned, že to nejste vy, Yasumaru. My jsme přeci přátele."pousmála se Suki, když ji všechno do sebe začalo zapadat.
"Každopádně můžu vám s něčím pomoci? Budu jen ráda. Záleží mi na vás."

Aki Maki

Až když mu Hikari ukázala onen nápis, tak mu došlo co vlastně dělá. Aki se pouze usmál a přikývl.
Myslím, že zde nikdo čekat nebude.
Rozhlédl se po místnosti. Bylo to celkem pozoruhodné, ten muž měl zřejmě stejnou schopnost jako Akiho Watashi no Jiga. Jen tak zmizet. To se Akimu líbilo. Chtěl toho muže poznat, ale věděl, že to by bylo velice nebezpečné.
Jste v pořádku Hikari? Opravdu mi záleží na tom, aby jste se cítila v bezpečí..
Na jeho tváři se objevil další milý úsměv. Akimu se opravdu začínala líbit, ale možná za to mohlo spíš její postavení. Sám ještě moc nevěděl.

následoval Suki ke stolu v kanceláři, kde se v klidu mohla napít čaje. Na její utřiďování informací pouze přikyvoval a vydával souhlasné zvuky. Trochu zkrabatil obočí, když si všiml láhve sake. Suki-chan se oddává alkoholu? Vždyť je to kojící matka! Ne, to určitě nepila ona, muselo to být pro někoho jiného. Při dalších jejích slovech se Yasumaru začal usmívat, protože měl radost, že Suki poznala, že něco není v pořádku. V duchu se bál, že slova toho muže o tom, že si nikdo ničeho nevšiml, byla pravdivá, ale nebyla. Tak jako tak by jeho podvod dlouho nezůstal neodhalen, to bylo jisté.
Ovšem další Sukiina věta ho bolestivě píchla u srdce mnohem víc, než by čekal. Úsměv ho na chvíli opustil a on se podíval na zem, aby nemusel hledět na ženu před sebou.
"A - ano, Suki-chan. Přesně tak. Jen přátelé." Co nejrychleji se pokusil zase usmát, ale už to nebylo tak upřímné jako před tím. Přál si, aby neříkala věci, jako že jí na něm záleží. Byl samozřejmě rád, protože jemu na ní též záleželo, ale vše pro něj kvůli slovům, jako byla tato, bylo mnohem těžší. "Nepotřebuji nic, jen jednu věc - abyste byla na pozoru. Možná byste měla jít za svými dětmi, ujistit se, že jsou v pořádku. A ještě něco - heslo pro případ, že se vám bude zdát, že nejsem sám sebou." Na chvíli zaváhal, ale potom se naklonil k Suki a velice tiše jí zašeptal do ucha. "Kamélie."


Aki -> Hikari se konečně usmála. "Ano, kapitáne, jsem v pořádku. Jistě chápete, že mě rozrušila, když jsem zjistila, že můj bratr byl zadržován kdoví kým a nikdo s tím nic nedělal, ale očividně se odtamtud dostal, takže není třeba se obávat. Nakonec... já bych stejně nic nezmohla. Nezbývá mi než sedět a spoléhat na moc shinigami, jako jste například vy sám," pokynula k tobě rukou.

Taiketo Suki

Láhev saké co nejrychleji "uklidila" zpět do šuplíku a teatrálně přitom zakašlala, jako že se ji to vůbec netýká. No, nebyla to dobrá herečka. Pak už se mu jen dívala do očí a poslouchala jej.
Když se Yasumaru přestal usmívat a reagoval na její výrok o tom, že jsou přátelé... Choval se podivně... Suki se zdálo, že ho snad ranila... Její emocionální vnímání bylo na vysoké úrovni a navíc Yasumara znala. Někdy vážně nerozumím těm chlapům.
"Dobře, děkuji za varování. Doufám, že ho brzy dopadnete... Kdybyste mi potom dal třeba vědět, že jste v pořádku," mile se na něj usmála. "půjdu za dětmi asi hned - pro jistotu."
Suki se poté postavila a bez zaváhání Yasumara objala. Pro Suki byl Yasumaru jeden z nejdůležitějších lidí v jejím životě, přišlo ji děsně, že se za něj někdo vydává. Její mateřský cit byl až tak rozvinutý, že měla potřebu ochraňovat všechny okolo sebe.

Aki Maki

Usmál se na Hikari. Byl rád, že už opět vedou poměrně normální konverzaci.
Jistě, i přes to, že nemám žádného sourozence, tak vás opravdu chápu. Musí to být hrozné, zjistit něco takového.
Pravil. Najednou ho napadlo, že Hikari si asi vůbec neuvědomila, že ona je ta, které žila několik dní s cizím mužem, který se vydával za jejího bratra.
Hikari, rád bych možná maličko navázal na naší předchozí konverzaci. Mohu se vás tedy na něco zeptat?
Podíval se jí přímo do očí. Vypadal vážně, ale přesto si na tváři držel menší úsměv.

Svírat Suki-chan v náručí byl pro něj ten nejlepší a zároveň nejhorší pocit. Vždycky si chtěl jen užívat její přítomnost a o ničem jiném nepřemýšlet, jenže v poslední době bylo těžší a těžší ignorovat své pocity a tvářit se, že je takto spokojený. Naštěstí teď měl na práci spoustu jiných věcí, takže mohl opět svou nešťastnou lásku k zasnoubené ženě odsunout na vedlejší kolej.
"Dobře, dám vám vědět," slíbil. Když ho Suki pustila, ještě chvíli se na ni díval, a potom se rychle otočil. "Přeji hodně štěstí, Suki-chan. Dívejte na sebe i své děti pozor. Ale nebojte..." podíval se s úsměvem na kapitánku přes rameno. "Já ho nenechám, aby vám ublížil!" S tím odešel z kanceláře a co nejrychleji zamířil do kanceláře vrchního kapitána vše nahlásit.


Aki -> "Jistě, ptejte se," pobídla tě Hikari. Vypadalo to, že už se obnovil její vnitřní klid a roznováha, takže byla schopná pokračovat v rozhovoru, i když trochu rozrušená přece jen pořád byla.

Aki Maki

Víte..
Rukou si prohrábnul ofinu a na dvě sekundy se zadíval do stropu. Vypadalo to, jako by se bál zeptat. Samozřejmě, že tomu Aki hodně přidával, ale byl v tom opravdu zběhlý. Poté se lehce pokrčil v kolenou a lokty se opřel o stůl. Byl teď k Hikari opravdu blízko.
Víte Hikari, možná je to pouze můj pocit, ale myslím si. No...myslíte někdy na sebe? Víte jste hrozně hodná, ale připadá mi, jako by vám šlo o štěstí ostatních mnohem více než o vaše vlastní štěstí.
Na tváři si držel milý úsměv pro zlehčení celé situace. Poté udělal opravdu odvážné gesto, levou rukou ji lehce začal hladit po rukávu. Vypadalo to ale spíše, jako by Aki zkoumal látku.
A já opravdu chci, aby jste byla šťastná. Řekněte první věc, kterou by jste chtěla udělat, ale nikdy jste k tomu neměla příležitost. Já nevím, třeba stát se shinigamim, cokoliv..
Pozvedl hlavu od rukávu a pohlédl přímo na Hikari. Opět se usmál a lehce pootočil hlavu. Při tom pohledu mu začaly hlavou prolétávat zvláštní myšlenky.
Opravdu se mi na ní líbí pouze její postavení?
Pomyslel si. Musel se ale hned zarazit. Dal si takový imaginární pohlavek a už na nic takového nemyslel.

Aki -> Hikari ztuhla a sledovala tvou ruku, která jí hladila rukáv. Její výraz se ale nijak zvlášť nezměnil a ani ona se nepohnula, aby se proti tomu nějak ohradila. Nakonec zvedla oči k tobě a mírně se usmála. "Zajímalo by mě, z čeho jste usoudil, že mi jde o dobro ostatních víc než o moje vlastní. Máte velice vytříbený cit pro odhadnutí lidské povahy, když jste mě prokoukl po tak krátké době, jakou se známe." Stále měla na tváři ten výraz, který nedovoloval poznat, jestli to myslí upřímně nebo ironicky. "A lichotí mi, že si přejete, abych byla šťastná, i když nevím, čím jsem si tento váš sentiment zasloužila. Možná jste prostě jen dobrý člověk." Její úsměv se o kousek rozšířil, když se ti dívala do očí, ale hned se vrátila zpět ke svému neutrálnímu, zvořilému úsměvu. Vstala, jako by nechtěla, aby ses nad ní tak tyčil, a poodešla o několik kroků stranou. "Po pravdě shinigamim jsem se nikdy netoužila stát. Pokud bych měla vybrat nějakou věc, kterou jsem chtěla udělat, ale nemohla jsem..." Sklopila oči. "Je jich hodně, což vás jistě nepřekvapuje. Ale chcete mi snad říct, že vy jste vždycky mohl dělat úplně všechno, co jste chtěl?" otázala se a podívala se na tebe zkoumavě.

Aki Maki

Asi mám na takové věci čich..
Na tváři měl stále úsměv. Po Hikari celkem dobré reakci na jeho otázku, se úsměv ještě rozšířil. Taky kousek poodešel. Podíval se na Hikari. Celkem ho potěšilo, že si o něm myslí, že je dobrý člověk.
Máte pravdu Hikari, nemohl jsem a stejně jsem to dělal. Byl jsem mladý a chyboval jsem. Ale to snad každý..
Udělal takový maličko stydlivý úsměv. Levou rukou se během toho poškrabal na zátylku.
Ale teď jsme tu, abychom zjistili, co jste vždycky chtěla udělat vy.
Opět se na ni tak mile podíval, jako by koukal nějaký opravdu krásný obrázek.

Aki -> Hikari trochu rozhodila rukama. Byl jsi opravdu neodbytný a na chvíli se ti zdálo, že ji to trochu rozčiluje. "Co jsem vždycky chtěla udělat? Cestovat po Soul Society, do světa lidí, chodit, kam se mi zachce, poznávat lidi, najít si přátele, vydělávat si na jídlo prací, být někde hodně daleko... někde, kde nikdo není a kde mě všichni nechají na pokoji a kde si budu moct zpívat a běhat nahatá v dešti a smát se nahlas a spát celý den, když se mi bude chtít!" Když to dořekla, napůl se od tebe odvrátila a z nějakého důvodu to vypadalo, že se rozpláče. Semkla si ruce kolem těla, jako by se před tebou chránila, protože jsi ji zahnal do kouta a dotkl se nějakého citlivého místa, na kterém jí to nebylo příjemné.

Aki Maki

Jak jí tak poslouchal, tak ji jemu samotnému došlo, že trefil opravdu citlivé místo. Když jí viděl, jak si semkla ruce a odvrátila od něj, tak neváhal a udělal další krok k ní. Teď byla ta pravá příležitost. Přistoupil tedy k Hikari a zezadu ji lehce objal.
Omlouvám se ti Hikari, nevěděl jsem, jak to máš těžké..
Řekl opravdu smutným tónem. Dělal, že se to dotklo i jeho citů. Že jí nechtěl takhle ublížit. Samozžejmě mezitím přemýšlel nad tím, jak by Hikari běhala nahatá v dešti, ale to bylo vedlejší. Teď musel zůstat v roli.

Taiketo Suki

Chvíli se dívala na dveře poté co odešel a pak vystřelila z kasáren jako blesk. Potřebovala se přesvědčit o tom, že dětem nic nehrozí. Byli její život, všechno. Yasumarova slova Suki navíc trochu vyděsila, vůbec nevěděli, co to může být za chlapa... Čeho byl schopný...

_________________________________________________________________________

Aki -> Hikari chvíli zůstala stát, a potom se na tebe otočila. Její pohled měl hodně daleko do klidných, přívětivých očí jejího bratra. "Co jsem ale nikdy nechtěla, jsou muži, kteří si myslí, že mi rozumí, a kteří předstírají, že jim na mně záleží, zatímco jim záleží jen na mém titulu a penězích. A věřte, že jsem jich viděla už hodně. Jděte prosím pryč, kapitáne, mám tu dostatek stráží, které se o mně postarají, pokud by mi něco hrozilo. A jestli jste jeden z těch mužů, už se ani nevracejte." S tím odešla rychlým krokem z místnosti poté, co se ti vytrhla. Bylo očividné, žes to s tím sbližováním vzal na její vkus moc rychle, tak jako většina vypočítavých nápadníků.

Aki Maki

Tahle reakce ho nemálo překvapila. Narozdíl od Yasumara, byla Hikari ostrá. Nejspíš jí neodhadl tak jak měl. Věděl, že nemá cenu ji pronásledovat. Ale pořád tu byla věc, kterou by se ji mohl zalíbit. Slíbil přeci Yasumarovi, že ji bude hlídat a to taky splní. Vyšel tedy ven a odchytil si prvního strážnýho, kterýho spatřil. Hádám, že to nebylo tak těžké.
Pan Yasumaru si přeje neustálou stráž u pokoje paní Hikari. Já sám budu s těma dvěma muži stát u dveří. Mám od pana Yasumara též rozkaz..
Pravil s vážnou tváří. Bylo to celkem otravné. Zvlášť, když si byl Aki téměř jistý, že na paní klanu Kuchiki nikdo útočit nebude. Ale Aki viděl v této otravě dobrý zisk do budoucna, tak to musel přetrpět.

Aki -> Strážný, kterého jsi oslovil, tě původně chtěl vyhodit, ale když jsi se odvolal na hlavu klanu, váhavě se uklonil. Přece jen, byl jsi kapitán. A pokud si Yasumaru myslel, že Hikari potřebovala ochranu kapitána, nebylo by asi moudré tomu stát v cestě, přestože Hikari vyjádřila přání, že si dál nepřeje tvou přítomnost. Kývl nenápadně rukou a vynořil se další strážný, ve stejné, jednoduché uniformě. Spolu s tebou se ti dva vydali ke dveřím pokoje Hikari a postavili se tam na stráž.