Sídlo klanu Kuchiki & okolí

Sídlo, zahrada a ulice v okolí.

Yoshiro

Se svoji skupinou dorazil na místo, kde měli bránit Seireitei před případnými útočníky."Vy tři se rozmístěte někde do okolí a dávejte pozor na cokoliv podezřelého.. Tady doktor si půjde připravit všechno důležité, aby mohl ošetřit zraněné během soubojů." Promluvil ke členům svého týmu a vyskočil na střechu sídla rodiny Kuchiki.

Yoshiro

Až teď si vzpomněl na to, že mu dal Yasumaru vysílačky. Jednu vytáhl, pískl na Genmu a hodil mu jí. Pak s tou svoji nějak zatřepal a začal do ní mluvit. "Halo, halo..Slyšíš mě ty bezcitnej psychopate?" Nevěděl, jak se to používá, takže nebylo jisté, jestli to Genma slyšel.. Ale Yoshiro v to doufal, protože mu to chtěl říct už dlouho!

Genma

vysílačku chytil a začal si ji štelovat, jak byl zvyklý. Samozřejmě, byl přece už nesšetněkrátv akcích, kdy používali vysílačky! Začátek sice neslyšel, ale to "slyšíš mě" a především "beczitnej psychopate" už měl vyladěné dokonale.
"Velice dobře, kapitáne nezodpovědnej náfuko," odpověděl naprosto klidně ze svého stanoviště u zdi nedalekého domu a přežvýknul v puse brčko.

Yoshiro

Se zasmál a připnul si vysílačku k pasu. Pak se posadil a nakonec si lehl. Sledoval oblohu nad sebou, která pomalu upadala do tmy. Bylo to fascinující. Nikdy takhle neležel na střeše klanu Kuchiki. Samozřejmě že náplní mise není polehávání, ale Yoshiro spoléhal na tři hlídačky, které byly rozmístěny v okolí sídla. Navíc, sám dokázal dost dobře cítit reiatsu a kdyby tu náhodou nějaké přibylo.. Byl by okamžitě na místě, kde se vyskytne.

Yoshiro

Už se chystal poslat Genmu do-když v tom se ozval výkřik. Yoshiro vyskočil na nohy a shunpem se okamžitě přesunul na místo, odkud to přišlo. Nebyl si však stoprocentně jistý lokací té dívky, která křičela, takže nejspíš musel hledat. Začal se tedy soustředit, aby vystopoval její pozici pomocí vycítění reiatsu.

Yoshiro

"To opravdu netuším..Buď ve střehu.." Yoshiro pomalu a tiše vytáhl svoji zanpakuto z pochvy a nenápadně se přibližoval k místu, odkud vyšel křik. Nesledoval, jestli jde jedna z té trojice za ním, ale cítil jí a navíc i slyšel, jak pomalu našlapuje a dýchá. Měla by se uklidnit. Yoshiro se na ní otočil a dal jí rukou znamení, že má zůstat na místě a dál nechodit. Pak se znovu vydal dál.

Yoshiro

Se rychle rozběhl a skočil dovnitř. Zanpakuto měl v pravé ruce a byl připraven kdykoliv odrazit případný útok. Okamžitě se začal rozhlížet po místnosti, jestli někde není nepřítel a taky hledal tu ženskou, co sem zalezla. Chtěl se ujistit, že je v pořádku.

Yoshiro

Ne!! Na vlasy ne!! Ale bylo pozdě! Yoshiro si neuvědomil, že je tam tolik pavučin, ale rázem mu to došlo. Po pravdě, nenáviděl pavouky a strašně se jich štítil, takže jestli se mu nějaký dostal do vlasů, asi se podřeže svojí zanpakutou. "Jo, jsem to já.." Zakřičel trochu vyděšeně a rozhlížel se všude okolo, jestli tam někde neleze nějaký velký pavouk.

Yoshiro

Vběhl dovnitř a hned zahlédl tu yaoi fanynku, jejíž jméno neznal. Ta se podivně krčila. No, když se otočila, Yoshiro zbledl. Měla na zádech obrovského pavouka. Takoví snad žijí jen v Soul Society. Yoshiro zůstal stát na místě jako zmražený a tvářil se dost vyděšeně. Ale teď nemohl ukázat slabost! Vždyť probíhala válka a on byl kapitán. Jedním rychlým sekem zanpakuto srazil pavouka k zemi. Trefil ho ale tupou hranou zanpakuto, protože ho nechtěl zabít. Byl to sice pavouk, ale pořád to bylo tak trochu zvíře. Jakmile pavouk padl k zemi, Yoshiro chytil členku svého týmu za ruku a začal s ní utíkat ven.

Yoshiro

Tvářil se trochu nechápavě, když z něj ty dvě sundávaly pavučiny. Ale byl asi rád, že mu s tím pomohly, protože cokoliv, co má něco společnýho s těma osminohejma, nesnášel. A pavučiny s nimi měli hodně společnýho. "Netvař se tak zničeně.." Promluvil povzbudivě k dívce, vrátil zanpakuto do pochvy a svižným krokem zamířil zpátky k sídlu. "Vraťme se do práce...A zkuste se radši držet spolu..Nepřítel se může ukázat kdykoliv a my musíme být připraveni.. " S tímto se odrazil a vyskočil zpátky na střechu, kde předtím polehával. Teď se ale jenom posadil. Podíval se na Genmu, který byl dole a spojeným ukazováčkem a palcem na něj ukázal takové to 'ok'. Nejspíš mu tím chtěl dát najevo, že je všechno v pořádku.

Yoshiro

Vzal vysílačku a poslechl si, co Sakura říkala. "Rozumím..Konec.." Odpověděl a vyskočil na nohy. Znovu vzal vysílačku a začal mluvit ke Genmovi. "Vypadá to, že útok brzo začne..Potřebuju, aby jsi byl pořád připravený na jakoukoliv zdravotnickou podporu.. Pamatuj si..Na bojování jsou tu jiní..Dělej to, co umíš nejlíp.. Budeme tě potřebovat..Hodně štěstí.." Vrátil vysílačku k pasu a sáhl po zanpakuto. Tu jedním rychlým pohybem vytasil ven. Dokonce to udělalo takový ten pištivý zvuk, když s ní prořízl vzduch.. Bylo to cool..

Yoshiro

Zmizel pomocí shunpa a objevil se kousek od těch 3. "Zůstaňte tady.. Vypadá to, že se něco děje nad onsenem. Půjdu tam a vezmu sebou doktora..Hlídejte sídlo ... Hodně štěstí.." A tak jak se objevil, tak i zmizel. Tentokrát se zjevil vedle Genmy.. "Jdeme! K onsenu..!" S těmito slovy se rozběhl přímo na místo, o kterém před chvílí mluvil. Yoshiro byl trošku nervózní. Hlavně když si vzpomněl na to, jak vypadala vrchní kapitánka..

--------------------------------------------------------------------------------------------

Renmaru Houkazaki

Konečne som prišiel k zdroju toho, čo ma vytiahlo z môjho takmer-spánku. Na prvý pohľad som ale nevidel nič podozrivé. Len to reiatsu som stále cítil. Mal som ruku na rukoväti zanpakutou.

Renmaru Houkazaki

"Pri Yamamotovej brade, tu sa asi pečú riadne s****y!" preklial som, keď som zbadal, že sa tu deje niečo zlé. Bolo čas sa zapojiť a pomôcť tým dievčatám. Najskôr som použil kidou.
"Hadou 31: Shakaho!"
Počkal som, čo sa bude diať, pričom som bol nachystaný vbehnúť s revom do boja čepeľ na čepeľ.