6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Aki Maki

Šel společně se strážema ke dveřím. Zde si stoupl přímo mezi ně. Levou ruku položil an rukojeť svého zanpakuto, pravou nechal volně viset podél boku. Být na stráži byla větší nuda, než si pamatoval. Aki si ale i přes všechno držel na tváři menší úsměv. Bylo by možná až moc nevhodné, aby se během této vážné situace usmíval víc.
Už bylo někdy zapotřebí použít zbraně k ochraně klanu Kuchiki, co si vy dva pamatujete?
Pravil nakonec. Už se opravdu nudil a doufal, že nějaká menší konverzace by to čekání zkrátila.

Aki -> Odpověděl ti strážný, který tě prve chtěl vyhodit. "Jistě, kapitáne. Dva závažné incidenty, ale malých je mnoho. Poměrně často tu míváme různé nezvané hosty." Neviděl jsi, jak se tvářil, protože měl přes obličej roušku, která patřila k uniformě. Vlastně jsi kromě zelených očí z jeho obličeje neviděl nic.

Aki Maki

Pouze přikyvoval. Nenápadně si prohlédl jeho roušku. Přišlo mu to dost nepraktické, nikdo z klanu Kuchiki nemohl vědět, kdo zrovna je pod uniformou, takže bylo poměrně snadné infiltrovat se mezi stráže.
Už jste někoho zabil?
Zeptal se docela se zájmem. Potom mu došlo, jak divně to asi působí a tak rychle dodal ještě další větu.
Víte, abych věděl s kým pracuji. Potřebuji to, abych mohl předpovídat, jak v dané situaci zareagujete.
Na tváři si stále držel úsměv. O poznání větší, než na začátku celé konverzace.

Aki -> Strážný na tebe pohlédl úkosem. "Nedělejte si starosti, kapitáne. Nejsem tu první den," pronesl neutrálně, ovšem ne neuctivě.

Aki Maki

Na toto Aki ani neodpověděl. Připadalo mu strašidelnější se pouze více usmát a přikývnout. Poté se Aki oddal vlastním myšlenkám. Začal přemýšlet nad opuštěným balíčkem kartiček pokémonů, který má ve svém stolku. Měl ho tam, aby se sám odměnil po splněné misi, ale úplně na to zapomněl. Kéž by ho měl právě teď u sebe! Vždycky ho bavilo hádat jaký typ karty asi odkreje. Takhle to dělal s každou z deseti kartiček v jednom balení. Hrozně moc doufal, že konečně rozšíří svoje album se zemním elementem, protože toto album bylo už na první pohled mnohem menší, než ostatní. Během celé této akce Aki ani jednou nemrknul a celou dobu zíral s úsměvem přímo před sebe.

Aki -> Po chvíli ticha se znova ozval strážný. "Kapitáne. Při vší úctě, myslím, že to tady zvládneme. Yasumaru-sama mě zhruba informoval o tom, co se stalo, takže nebudeme překvapeni. Vaše přítomnost je jistě potřeba i někde jinde..." pronesl tak uctivě, jak dokázal. Po pravdě Aki mu připadal trochu podezřelý a taky před chvílí obtěžoval Hikari-sama, takže by byl radši, kdyby ho měl z domu. Zvlášť proto, že to byl kapitán, a on by se s kapitánem měřit nemohl, jakkoli byl silný a zkušený.

Aki Maki

Tímto ho postavil do opravdu špatný situace. Nevěděl, co má teď dělat. Pokud odejde a Hikari se něco stane, tak mu to Yasumaru nikdy neodpustí a Aki bude mít hrozný problémy.
V pořádku. Dobrá tedy..
Pronesl ke strážnýmu, mezitím přešel kousek k němu. Naklonil se přímo k jeho uchu.
Ale přísahám, že jestli se Hikari něco stane, tak si vás najdu..
Zašeptal opravdu chladně. Udělal při tom asi tenhle úsměv. Poté pomocí shunpa zmizel. Samozřejmě si to mířil rovnou do kasáren 10. divize.

---------------------------------------------------

Aki Maki

Aki se objevil kousek od sídla rodu Kuchiki. Rozhodně se nechtěl opět potkat se stráží, možná by totiž mohli mít problém s Akiho návratem. Naštěstí Aki byl docela dlouhou dobu členem druhé divize a skrývání pro něj bylo hračkou. Však schopnosti jeho zanpakuto to mohou pouze potvrdit. Dostal se tedy nějak nerušeně do zahrad Kuchiki, přesně na místo kde poprvé spatřil Hikari. No nebylo to asi tak těžké, vzhledem k tomu, že se to Akimu už při prvním vstupu povedlo a to se o to ani nesnažil. Nyní tu byl jediný problém, jak se dostat k Hikari, popřípadě jak Hikari dostat sem.

Přáníčko:

Aki -> Koto už tam nebylo a stráže hlídali všechny cesty do pokoje k Hikari. Sídlo bylo velice dobře střeženo kvůli nebezpečnému vetřelci.

Aki Maki

Byl v koncích. Aki by se tam nepozorovaně dostal jedině v přestrojení za jednoho ze stráží, nebo pomocí svého shikaie. A to opravdu nechtěl. Navíc by tím Hikari asi dost vyděsil. Koto tu též nebylo, že by zkusil zabrnkat a Hikari by tím možná přivábil. Aki už si připadal v koncích, ale v tom ho napadl opravdu geniální nápad, při kterém se nejspíš bude nucen potkat se stráží. Aki položil Airisu na trávu ve vzdálenosti asi dva metry od něj a kleknul si za ní.
Hikari-sama..!
Ano, Aki schválně použil oslovení sama. Po tom, co zakřičel se doslova uklonil až k zemi a vyčkával.

Aki -> Hodně dlouhou dobu se nic nedělo. Když už to vypadalo, že nikdo neodpoví, uslyšel jsi zvuk odsouvání dveří. Objevila se samotná Hikari, ovšem po boku jí stál strážný, kterého už jsi znal z dřívějška, protože jsi s ním mluvil.
"Co si přejete, Akimoto-taichou?" pronesl strážný, zatímco Hikari jen stál s kamenným výrazem a s rukama způsobně založenýma před sebou na tebe shlížela. Její vlasy již byly zcela zapletené a ozdobené ve složitém účesu a její kimono bylo mnohem formálnější.

Aki Maki

Hikari přišla, za to byl Aki rád. Ale zároveň přišel i ten otravný strážný. Možná taky někdy náhodou zmizí...
Dopřejte mi říct pouze dvě věty Hikari-sama. Slibuji, že hned potom odejdu.
Aki stále klečel. Dokonce se ani neusmíval. Vypadalo to trošku zvláštně, vidět Akiho takhle bez úsměvu. Jako by měl náhle zvláštně malou pusu.

Aki -> Hikari a strážný se na sebe podívali a ona na něj kývla. "Jistě, kapitáne, mluvte," pronesla potom ona sama.

Aki Maki

Docela doufal, že strážný odejde, což se asi nestalo. Pohlédl tedy na Hikari, stále v kleče.
Chci se vám omluvit za mé nevhodné chování Hikari-sama. Nyní si uvědomuji, jak nevhodné to bylo, omlouvám se. Jako část omluvy bych vám rád předal můj poklad, Airisu.
Ukázal v kleče levou rukou na barevnou kytičku před ním. Bylo to pro něj těžké, ale věděl, že kvůli postu kapitána teď nemá na Airisu příliš mnoho času. Airisu totiž vyžadovala poměrně složitou péči, na to že to byla rostlina.

Aki -> Vypadalo to, že Hikari je dost zaskočená takovým dárkem. "Vaši omluvu přijímám, kapitáne, avšak nejsem si jistá, jestli mohu a chci přijmout takový dar," řekla nakonec. "Má pro vás jistě velkou cenu... Nemyslím si, že by bylo vhodné..." snažila se nějak zdvořile odmítnout. Nechtěla se ti cítit nijak zavázaná ani nevděčně přijmout pro tebe důležitou věc.

Aki Maki

I když Hikari už jeho omluvu přijala, tak stále klečel. Tvrdě trval na tom, aby přijala i dar.
Já vás prosím Hikari-sama..
Pohlédl do země. Bylo to celkem nepříjemné takovou dobu klečet. Ani se málo kdy vůbec poklonil, ale aby pokleknul? To už muselo být něco.
Přeji si, aby jste ji měla právě vy..
Pravil, pohledem přitom stále zíral přímo do trávy. Během toho si všimnul, jak se v trávě perou dva mravenci. Bylo to poměrně vtipné, mravenci do sebe totiž byli navzájem zakouslí a dělali přitom všelijaké kreace. Různe kotrmelce a přemety (no, to asi ne..), ale stejně bylo opravdu těžké neusmát se. Aki si však zachoval chladnou hlavu a úsměv se na jeho tváři neobjevil.

Aki -> Hikari se ještě chvíli zdráhala, ale nakonec řekla. "Dobrá, Akimoto-taichou. Když si to tak moc přejete, přijdu váš dar. Slibuji, že se o ni budu starat velice pečlivě, nemusíte mít strach," uklonila se. Strážný potom Airisu sebral ze země a přinesl k Hikari.

Aki Maki

Odvážil už se tedy vstát. Měl chuť vyskočit a useknout tomu strážnýmu ruku, za to že se odvážil zvednout Airisu. Aki by ji nejradši Hikari předal osobně. Naštěstí se Aki udržel a navenek nedal ani na jeho nějakou zášť. Pouze se maličko spokojeně usmál.
Děkuji vám..
Pronesl a udělal lehčí poklonu za stoje.
Nebojím, vím že budete..
Opět se maličko usmál. Ale dával si pozor, aby to s tím úsměvem nepřehnal.
Bude potřebovat zalévat každý den. A nesmí být v místnosti, kde se kouří, jinak ztratí barvy. To je asi vše, ještě jednou vám děkuji..
Pravil a při posledním děkování se opět lehce uklonil. Nebyl si teď jist, jestli může samovolně odejít, nebo jestli má počkat na Hikari, až ho sama propustí.

Aki -> "Dobrá, to jsou užitečné instrukce. Nikdo zde nekouří, takže to se nestane, Akimoto-taichou, spolehněte se. Můžete ji přijít kdykoli navštívit," dodala ještě nakonec Hikari zdvořile, než se uklonila, což mělo naznačovat konec konverzace. Na strážném jsi mohl vidět, že se mu to nelíbí a že by byl radši, kdyby tě tam už nikdy neviděl, ale neříkal nic.

Aki Maki

Usmál se, levou rukou se během toho poškrábal na zátylku.
Děkuji vám Hikari-sama. Určitě si někdy udělám čas..
Udělal jeden krok do zadu. Bylo to pravdu těžké odejít. Ale momentálně si nebyl jistý, která ze tří věcí za to může. Jestli se mu bude stýskat po Airisu, nebo po Hikari a nebo má prostě jenom potřebu zabít toho strážného. Krásné na Akim bylo, že i když měl takovéhle morbidní myšlenky, tak se stejně usmíval.
Teď když dovolíte..
Ještě se tedy naposledy uklonil. Během toho úklonu se samozřejmě ještě jednou podíval Hikari do očí. Poté pomocí shunpa zmizel. Namířil si to zpět do kasáren 10. divize.

Nedlouho po té, co Aki odešel, vrátil se Yasumaru. Byl zase o něco pomlácenější, ale už mu to bylo celkem jedno. Byla velká šance, že to dnes bude ještě mnohem horší. Jeho rychlé přípravy ovšem komplikovala jeho sestra, která se mu pořád pletla pod nohy a nehodlala ho pustit tak snadno pryč z domu. Musel jí říct o všem, co se mu stalo, o tom, jak ho unesli, jak se na něj přeměnil ten proradný muž, jak pracoval v dolech, jak utekl, jak se vrátil zpět do Seireitei, dokonce i o tom, co ten bídník provedl Suki. A samozřejmě o tom, co se děje teď a kam má namířeno.
"Yasumaru, neměl bys nikam chodit. Nemáš své zanpakutou, jsi unavený...!" pokoušela se ho samozřejmě zadržet.
"Nebudu jen tak sedět, protože to je nebezpečné. To není hodné hlavy klanu Kuchiki." Hikari jen zavřela oči. Zrovna teď se musí dostat do vzdorné fáze?
"To není odvaha, to je hloupost."
"Možná... ale mezi nimi je často hodně tenká hranice." Hikari se ještě chvíli snažila, ale tak nějak chápala, že je to marné. Yasumaru si mezitím oblékl shihakushou, stáhl si vlasy, vybral si pořádnou katanu a momentálně hledal něco, co by si mohl dát na oko. Žádnou rezervní pásku zatím neměl, takže si zatím ponechal kus plátna. Nebylo to nějak dvakrát estetické, ale to mu bylo celkem jedno. Nakonec ho Hikari ještě pevně objala a on mohl konečně vyrazit.

---> Tokio

Když přišel domů, Hikari tam zrovna nebyla. Bylo mu řečeno, že kamsi odešla ve společnosti svého strážce, což nebylo překvapivé. Nishimura-san vždy trval na tom, že bude téměř všude chodit s ní, i když Hikari protestovala. Yasumaru byl rád, že to tak bylo.
Strávil dost dlouhou dobu tím, že se myl. Bezmyšlenkovitě na sebe lil vodu a díval se, jak teče pryč po jeho vlasech, těle a podlaze. Potom šel do svého pokoje a připravil si futon, na který si také lehl. Bylo mu úplně jedno, že není noc. Zavřel oko a doufal, že usne, jenže se to nestalo. Srdce mu neustále bušilo a v mysli se mu míhaly obrazy vrchní kapitánky, Tougoua, jeho otce a bratra, Souchiho-san, Kawajo-sama, Matsuriho, Suki-chan, Ukitakeho-san a jejich dětí... Nakonec jen ležel s otevřeným okem, ale ani to nepomohlo od podivných, zmatených obrazů, které mu promítala jeho roztěkaná a vyčerpaná mysl. Bylo to, co se stalo Sei-sama, jeho chyba? Kdyby držel jazyk za zuby a poslechl její rozkaz, došlo by k tomu? Bylo to strašné pomyšlení.
Hikari pořád nepřicházela a Yasumaru se v prázdném (kromě služebnictva a stráží, samozřejmě) domě cítil čím dál hůř. Vstal tedy a oblékl se. Pořád neměl nic, co by si dal přes oko, ale pruh látky zatím pořád stačil, i když to nebylo moc pohodlné. Nejdřív trochu roztřeseně bloudil po kasárnách 6. divize, ale když tam nenašel Suki, vydal se na první místo, které ho napadlo.

---> 9. divize

Kasárny 2. divize --->

Akkaku Naito
Došel jsem s Himiko do kasáren 6. divize a já sebevědomě vyrazil směrem ke kancelářím. Teď jen musíme doufat, že tu kapitánka Taiketo bude. usmál jsem se na dívku. Členy šesté divize jsem napůl ignoroval, ale dával jsem si pozor, kdyby měl někdo nějakou zvláštní otázku typu: Co tu děláte?

Himiko

Byla překvapená, protože zjistila, že se totálně sekla při hledání kasáren. Naštěstí našla svého průvodce na bílém koni, který ji dovedl přesně tam, kam měla namířeno. Když se společně objevili v kasárnách, žasla nad těmi krásnými budovami a přívětivými lidmi, které potkávali. Na štěstí je nikdo nestavěl ani se jich neptal na zbytečné otázky, takže ji mohl Akkaku zavést až ke kanceláři kapitánky 6.divize. Podle reiatsu se nezdálo, že by tam někdo byl.

Suki utíkala s kočárkem spolu s ostatními do kasáren. Když však zahnula do jedné z uliček, stála najednou tvář v tvář maskované skupince shinigami. Všichni stáli s meči připravenými v ruce a mířili na Suki. Suki najednou ucítila tlak něčeho špičatého na záda. Nedělejte hlouposti taichou a nic se vám ani dětem nestane.

Akkaku Naito
Tak kapitánka tu není. Co teď...? rozhlédl jsem se po okolí a pak se suverénním krokem sebejistého člověka vydal k jednomu členu divize. Dobrý den. Mohu se zeptat, kde je kapitánka Taiketo? zeptal jsem se a řečí těla i mimikou jsem vyjadřoval jistý odstup.
Což dokonale korespondovalo s mojí myšlenkou: Rychle tu holku někam uklidit a bude.