6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Zde se nachází kasárna šesté divize včetně divizního bazénu. V blízkosti jsou pozemky a sídlo rodiny Kuchiki.

Taiketo Suki

Byl to krásný den, kdy okno v kanceláři kapitánky 6. divize bylo otevřené dokořán, aby sluneční paprsky a teplo mohlo proudit dovnitř. Stůl, jež byl největší dominantou místnosti zel čistotou, všechny papíry byly pečlivě uklizené a logicky seřazené. Vzduch v místnosti voněl po květinách, které stály ve váze na stolku. Hned vedle byl rámeček s fotku Yasumara-sama... Aby se na něj nezapomělo.
Já jsem seděla na židli u okna, abych cítila svěží vánek. Ruce jsem měla založené na bříšku, po kterém jsem jemně přejížděla prsty. Byl to láskyplný dotek, každému kdo by byl svědkem, by hned muselo být jasné, že nosím děťátko pod srdcem. Ovšem já to zatím tajila. Bála jsem se reakce budoucího tatínka a vůbec všech okolo..
Měla jsem jediné štěstí, že shihakusho a haori, které jsem měla na něm, byly volné. Docela snadno jsem v nich moje rostoucí bříško mohla schovat... A to jsem byla už ve čtvrtém měsíci.
Čertsvá kapitánka 6. divize těhotná.. Nejspíš budu po kasárnách běhat s těhotenským břichem.. To bude zajímavá záležitost. povzdechla jsem si, když v tom přiletěl do místnosti pekelný motýl, jež mi oznámil, že se dneska koná kapitánská schůzka.
Starostí není nikdy dost.. pomalu jsem vstala ze židle, vzala si koblížek, který jsem si donesla jako svačinu a pomalu se rozešla směrem ke kasárnám první divize. Ostatně nemám kam spěchat, možná si ještě cestou koupím něco dobrého k jídlu. Mám teď pořád hlad.
__________________________________________________________________________

Taiketo Suki

Po skončení porady jsem byla bezpečně odenesena do své kanceláře. Po cestě docházelo k podivným situacím, hlavně tedy když jsme někoho potkali. Nikdo nějak nechápal, proč mě Akio nese..
"Lásko," hlesla jsem srdečně, "jsi zlatý, že jsi mě odnesl, ale nevím, jestli to není trochu příliš. Nejsem nemohoucí." dodala jsem opatrně.

Akio

Eto...já vím..možná to trochu přeháním...jen chcu abys byla v bezpečí a pořádku..ty i ten náš malý šmudla... Usmál se a pohladil ji po vlasech. Když už jsme u toho, asi si zajdu oslavit taťkovství s Raidenem..nevadí..lásko? Posadí se jí na stůl.

Taiketo Suki

Postavila jsem se na nohy a přešla k židli, na niž jsem se uvelebila. Musela jsem uznat, že vybavit kancelář se mi vážně povedlo, pohodlnější křesílko jsem nemohla sehnat.
"Ne, nevadí, já to chápu," pousmála jsem se. jen na sebe dávej pozor a uvidíme se asi doma."
Pak jsem se natáhla a vtiskla mu pořádnou pusu, přitom jsem jednu ruku měla položenou na svém bříšku. Štěstí kolem bylo hmatatelné.

Akio

Tak se měj hezky, sluníčko...uvidíme se doma.. políbil ji něžně a pak odešel pomalým krokem pryč.

Taiketo Suki

Poté co Akio odešel, spěšně jsem vstala se židle a rozešla se na nádvoří. Věděla jsem, že by nerad viděl, jak se honím, ale nebylo času nazbyt. Artefakt se už klidně mohl pohybovat našim směrem, takže jsem nechtěla nic riskovat.
V kasárnách panovala klidná atmosféra, všichni se většinou věnovali své práci, nebo trénovali na nádvoří. Když jsem ovšem rázným tempem prošla s kamenou tváří kolem několika členů, poměrně zpozorněli. Málokdy jsem se totiž mračila na svět kolem sebe, to bylo mých zvykem jenom v napjatých chvílích, nebo při naprostém soustředění.
"Za deset minut všichni na nádvoři!" zavelela jsem, když jsem prošla kolem s vědomím toho, že se to rychle roznese dál.

Na nádvoři lehce foukal vítr, který mi čechral mé dlouhé kaštanové vlasy, jež mi sahaly až po pás. Atmosféra byla napjatá, sešli se tu všichni členové 6. divize a čekali na mou řeč.
"Před chvílí, jsem byla na poradě kapitánů a v rámci rozvoje spolupráce a sebezdokonalování divizí, byla vyhlášená mezi divizní soutěž," zaznělo nádvořím rázně. "účastní se této hry všechny divize, takže i ta naše. Podstatou je, že po divizích bude kolovat artefakt... Který může měnit podoby.. Divize, jež nakonec tento artefakt zůstane, bude brána za nejhorší, nejméně připravenou na případné nebezpečí. Toho se samozřejmě chci vyvarovat, proto kolem divize necháme vztyčit bariéry. Nic jiného nepřipadá v úvahu, také budou nasezeny hlídky, mějte se na pozoru.. Jde o čest divize." zaburácela jsem a čekala na reakci, která nakonec byla vcelku pozitivní. Většina to spíše brala jako hru. Proto jsem neváhala a v zápalu nadšení jsem rozdala úkoly, kdo vztyčí bariéry a jak se bude dál postupovat.
Po pár minutách jsem na nádvoří osaměla, všichni se rozutekli za prací.
... Ovšem skutečnost, že s tím vlastně nesouhlasím, jsem si nechala jen pro sebe.

Taiketo Suki

"Měla jsem na mysli spíše detekční bariéru, přeci jenom nejde, abychom se uzavřeli úplně světu. Potřebujeme dále fungovat. Jinak pokud máte nějaké doporučení, tak sem s ním," pousmála jsem se na něj. Najednou ve mě vzrostlo nadšení, že mám v 6. divizi tak schopné a pohotové členy. Kdyby to tak viděl Yasumaru-sama...

Člen

Eto...Taiketo-taichou, navrhoval bych svou malou bariéru...vlastní výtvor...je sice stále ve fázi ověřování, ale určitě bude fungovat. Rozhlédne s a pak popojde blíže. Ta bariéra je téměř nezachytitelná a při průchodu kohokoliv vysílá uchem neslyšitelný zvuk...no a ten dokáže zachytit jedno takové moje udělátko...jakmile se to stane, ukáže vám kde byla bariéra narušena, jak vysoké je narušitelovo reiatsu a co je speciál...bariéra zanechá jakýsi otisk...a vy pak můžete sledovat kam daný směřuje... Řekne s leskem v očích.

Taiketo Suki

Chá, jaká chytré členy to kapitánka 6. divize má! Suki byla velice nadšena tímto nápadem. "Výborně, to se mi moc líbí... Když mi poskytnete to udělátko... Byla bych moc ráda, je třeba zvýšit naše šance na úspěch ve hře," usmála se od ucha k uchu, přičemž měla jednu ruku matřsky položenou na bříšku. "udělal jste mi radost."

Člen

Dě-děkuji kapitánko. Pokud vám to nebude vadit, já si teď zaběhnu pro to udělátko a pak...vztyčím tu bariéru. Usměje se. P-přinesu vám to do kanceláře...dovolte mi odejít... Požádá tě o povolení k odchodu.

Taiketo Suki

"Jděte, já děkuji vám," odvětila a pomalým krokem se rozešla zpět do své pečlivě uklizené kanceláře. Napadlo jí, že už delší dobu nic nekonzumovala! Žádný dortík nikde kolem..
Hned poté, co její nohy přešly práh kanclíku, chvátala ke svému pracovnímu stolku. Úplně v poslední přihrádce, tam kde by to možná nikdy nečekal, schovával se talíř s dobrůtkami. Suki se nejprve rozhlídka kolem, zatajila dech a když se opravdu přesvědčila o tom, že ji nikdo nestojí za zády, s chutí se pustila do jídla.

Taiketo Suki

Mezitím, co v klidu pojídala dortíky a nechala se unést tou neuvěřitelnou chutí, čas letěl. Za chvíli už v kanceláři nebyla sama, když vědátorský člen 6. divize zaklepal, začala se Suki zlehka dusit, až jí upadl koblížek.
"Né," zařvala teatrálně a pak se snažila znovu promluvit. "dále.."
To co ovšem následovalo, nemělo obdoby! Do její kanceláře byl doslova nastěhován nějaký přístroj, kapitánka se nestačila divit. "Vy jste trochu pozapoměl zmínit, jaké to má rozměry.. Ale když to bude fungovat, vypadá to jako chytrá věcička." hlesla, načeš přešla k samotnému udělátku a počala jej zkoumat. "Od kdy vymýšlíte takové věci?"

Člen

Já...promiňte kapitánko...já...měl jsem vám říct, že jsem to vyrobil z kávomatu...a než se začnete ptát...ano z toho co zmizel z kantýny...já ho...chtěl opravit...no a pak už to nebyl kávomat... Usměje se nevinně. Já..slibuju že bude...pracuju na tom už asi rok...je to docela sranda, ale nemám na to vybavení jako ve 12.divizi... Posmutní. Já...vždy mě to bavilo...chtěl jsme do 12, ale víte...ne vždy vám vše vyjde tak jak chcete....poslali mě sem...chvíli mě to mrzelo a pak...jsem si to tu oblíbil a začal různě vynalézat...

Taiketo Suki

Kapitánka se nejprve pochopitelně začala mračit, o skutečnosti, že zmizel kávomat věděla, ovšem to, že jej někdo rozebral a vytvořil detekční zařízení, neměla nejmenší tušení. "Tak teď nevím, jestli vás pochválit, nebo pokárat. Kvůli tomu kávomatu se zlobím, ale pokud nám vaše zařízení dopomůže k tomu, abychom se ubránili, bude vám odpuštěno," hlesla zamyšleně. "Asi bych měla říct, že mi je líto, že se vám nesplnil sen, ale neřeknu to, protože vás tu mám ráda. Takový schopný člověk..."

Člen

Smutně na tebe koukl...Já vím, ale v šestce nejsme tak zásobeni k vynalézání...ale to je teď jedno.. Udělá ještě pár kalibrací a pak se otočí na tebe. Teď by to mělo fungovat, jakmile vztyčím bariéru...a kapitánko...děkuji vám...že...no...že mě tu ráda máte...jednoho to potěší. Usměje se na tebe a pak se postaví do pozoru. Taiketo-taichou, nyní, pokud dovolíte, půjdu začít vztyčovat bariéru...

Yasumaru


se chvílemi ploužil a chvílemi spěchal k místu, kde sídlila jeho rodina a divize. Jeho tempo se měnilo podle toho, jestli v jeho nitru vítězila neochota stokrát všem vysvětlovat, kde byl, a nebo snaha nenechat se nikým poznat na ulici, aby nemusel s tím vysvětlováním začít už teď. Čím víc se blížil, tím šel pomaleji. Přemýšlel totiž, jestli by měl nejprve navštívit kasárny a nebo se obejít a jako první navštívit rodinu. Byl si jistý, že shinigami spíše pochopí jeho nepřítomnost, určitě se o něj tolik nebáli a nejspíš si odpustí záchvaty pláče a všech možných emocí, které čekal když ne od matky, tak minimálně od sestry. Hluboce si povzdychl a všiml si, že už je u vchodu do kasáren. Zůstal stát venku a hleděl na tu známou budovu. Proti jeho očekávání v něm zvítězily pozitivní pocity a na tváři se mu začal objevovat úsměv, když jeho pohled klouzal po povědomých střechách a stěnách.

Taiketo Suki

"Slibuji vám, že pokud to vyjde, tak se postarám, abyste měl nějaký materiál k vynalézání," pousmála se Suki. "můžete jít vztyčit bariéru." dodala a pak se posadila na svou židli a pohlédla z okna.
Na stolku vedle ní přitom stála fotka Yasumara-sama. Byla v pěkném rámečku, který byl zdobený nejspíš ručně, vypadalo to, že si s ním dal někdo velkou práci. Hned po Yasumarově zmizení si ho tam Suki postavila a každý den k fotce pokládala květiny. Moc ji chyběl.. Zrovna teď si moc přála, aby mohl být svědkem toho, jak jí roste bříško a že s ní co nevidět bude máma. Pro Suki byl Yasumaru samozřejmě hlavně vždy autoritou, ale ve skrytu duše k němu chovala velmi pevné přátelské pouto. Dodnes se nesmířila s jeho zmizením..
Mezitím co si tak hověla na své židličce a nechala své myšlenky líně plout, pocítila známé reiatsu. Chvíli jen tak zaraženě seděla a jen nevěřícně koukala kolem sebe. Kapitánka se cítila, jako by ji srdce dvakrát vynechalo úder..
To není možné... Asi jsem dnes na tom sluníčku byla moc dlouho.. Ty hormony mě už připravují o rozum.

Hááááááááááái-desu!!! Vykřikne, ukloní se a zmizí z pokoje.

Yasumaru

Vypadalo to, že v kasárnách není moc živo. Nikdo z nich nevyšel, ani si nevšiml žádného pohybu uvnitř. Pomalým krokem se tedy vydal branou a skrz nádvoří. Srdce se mu rozbušilo, nevěděl ani přesně proč. Než si všiml, co se děje, byl na cestě ke kanceláři kapitána, nejspíš síla zvyku. Kam by taky jinam měl jít? Chtěl pokračovat ve službě Gotei 13 a do jaké jiné divize by se měl zařadit než do šesté? Musel se tedy nahlásit kapitánovi! Ať to byl kdokoli. A nebo možná kapitána nezvolili a čekali, než se vrátí? Ne, to byla bláhová a velmi sobecká myšlenka. Doťapal až ke dveřím a před nimi se zastavil. Chvíli váhal a potom lehce zaťukal na rám dveří, načeš je s úklonou otevřel.
"Promiňte, že obtěžuji, dobrý den," uvedl se rozpačitou frází.

Informace: Začal druhý den cvičení

Sem se žádné zprávy o Satoshim nedostaly.

Taiketo Suki

Zrovna ve chvíli, kdy se rozhodla pustit se znovu do ďubání nějaké laskominy a dělat, že nic podivného necítila, ozvalo se klepání na dveře. Suki se formálně napřímila, jedním prohrábnutím ruky si načechrala záplavu hnědých vlasů... Pak následovala minutka, kdy zavolala, ať vstoupí... Načeš se celý svět tak nějak zastavil.
"Y-Yasumaru-sama! Jste to vy?... To snad není možné.." vyjekla vyděšeně kapitánka 6. divize. Postavila se na nohy, které se zdály být najednou z rosolu. Celé její tělo se roztřáslo, ani netušila proč. Přival tolika vzpomínek, nostalgie když jej viděla. Suki si myslela, že je mrtev, oplakala ho... Celá situace kolem jeho zmizení byla dost nejasná, nevěřila by, že Yasumara ještě někdy spatří.
"Jsem tak ráda... Já.." nedokončila, když její neposlušné nohy konečně překonaly tu vzdálenost. Ona mu pak doslova vletěla do náruče a pevně jej objala. Slzy na sebe nenechaly dlouho čekat, dojatá byla neskutečně, ale jelikož mu hned nechtěla dělat scény, hrdinsky je potlačovala. Teď je přece kapitánka, jen tak něco ji nerozhází! Yasumaru na ní musí být pyšný, ona se celou dobu tak snažila!

Yasumaru si hned po příchodu do kanceláře musel všimnout té domácké atmosféry, co tam zavládla. Ve vzduchu byly cítit buchty (svačinka Suki), na stole stála váza s květinami, jež krásně voněly. Vše bylo uklizené a naleštěné jak v chrámu Páně.
Kdyby si povšiml květin, určitě mu nemohl ujít rámeček s jeho fotkou. Suki ji tam měla celou dobu.. Přes rám byla dole umístěná černá páska a na skle byly znát otisky prstů, jako by někdo tu fotku často svíral v dlaních.

Největší poprask ale musel Yasumaru zažít, když jej Suki objala. Zvětšující se těhotenské bříško se nedalo přehlédnout. Samozřejmě záleželo na tom, jak moc se Yasumaru dokázal dovtípit.. Což by mohl být trochu problém...

Yasumaru

měl skloněnou hlavu, ale už věděl, že nikdo jiný než Suki-chan v kanceláři být nemohl. Dokonce ani kdyby nepoznal její nezaměnitelné reiatsu, pořád by to věděl. Vůně čistoty a bezpečí, která naplňovala jeho bývalou pracovnu, nemohla obklopovat nikoho jiného než ji. Zvedl hlavu a zahleděl se na ni, na stávající kapitánku šesté divize, o tom nebylo pochyb. Vyslovila jeho jméno, ale on se nezmohl ani na slovo při pohledu na ni. Hrdlo se mu stáhlo podivnou směsí emocí, kterými ho po roce znova naplnila, nejspíš ještě mnohem intenzivněji než kdy dřív, protože na ně už skoro zapomněl a teď se vrátily. Než se vzpamatoval, už ji držel v náručí. Nevnímal nijak zvlášť květiny na stole a už vůbec ne svoji fotku, pouze vůni Sukiiných vlasů. Zdálo se mu, že nějak za ten rok přibrala... ale to mu bylo jedno. Nic nedokázalo narušit radost, kterou měl z toho, že ji má zase na blízku, jakkoli byla ta radost hořkosladká.
"Stýskalo se mi, Suki-chan," našel Yasumaru konečně zase hlas. "Tedy... tedy chci říct, ehm... Suki... tedy... Taiketo... Taiketo-taichou...?" zakoktal se, když ji nemotorně pouštěl z objetí.

Spoiler: