4. divize, nemocnice

Genma

musel na chvíli odvrátit hlavu a léčit poslepu, protože ho oslnila aura kawaiicnosti, v jejíž používání byl ten bělovlasý ďábel v andělském rouše mistrem. Svého zástupce jsi mohl omámit, ale mě, mě nikdy, Ruyichi! zapřisáhl se v duchu. Potom si uvědomil, co to Yoshiro uprostřed všech těch sluncí a bublinek říkal. "Cože?? Chceš tím jako říct, že sis nebyl jistý, když jsi to dělal?" zavrčel potichu, ale o to hrozivěji, a otočil se zpátky na kapitána. Na chvíli přestal s léčením, protože tu bylo něco důležitějšího, co musel udělat jako první, teď, když se Yoshiro probudil. Naklonil se kousek nad něj a vzal ho za ruce. "Ruyichi..." řekl polohlasem. "Už jsme toho spolu tolik prožili. Bojovali jsme bok po boku, tys vždycky musel bejt hrdina a já jsem tě pokaždý zas dal dohromady, prostě správná dvojka. Já jsem měl vždycky na mysli pro tebe jen to nejlepší, jenže ty jsi svůj největší nepřítel a někdo tě musí ochránit před tím jediným, před čím se sám ochránit nedokážeš... a kdo jiný než tvůj nejlepší kámoš v dobrém i zlém... takže nikdo nemůže říct, že tohle nedělám jenom a jedině pro tvoje vlastní dobro!" V té chvíli se ukázalo, že Genma nedržel Yoshira za ruce, ale dával mu kolem zápěstí pouta, která teď jedním tahem vražedně pevně utáhl, potom následovala pouta na všech ostatních částech těla, aby se Yoshiro nemohl ani hýbat, natož někam odcházet. "Rozhodně to není proto, že bych se chtěl pomstít nebo tak něco, za to, jaks mi vrazil kudlu do zad, Ruyichi! MwaahahahahahhhAHAHAHAHAAHAHAHAHAH!!" zachechtal se Genma, a potom se vrátil zpět k pečlivému léčení, jako by se nic nestalo.

Teď už se cítil trochu líp, než předtím. Ačkoliv jeho tělo bylo ve stavu požvýkané žvýkačky přejeté parním válcem na němž se opaluje válečná loď, jejímž kapitánem byla Godzilla. 
Když Genma začal říkat všechna ta vlídná slova, Yoshirovi došlo, že něco není v pořádku. Když uslyšel cvaknutí pout, věděl, že jeho strach byl oprávněný. Genma se rozhodl, že tentokrát kapitána deváté divize nenechá utéct. 
"Genmo," oslovil ho trochu dotčeně, ale radši se uklidnil, protože věděl, že v tomhle případě skutečně není v právu. "Mrzí mě to, ale bylo to nutné. Potřeboval jsem získat důležité informace a musel jsem za každou cenu získat jeho důvěru," zkusil se z toho vykecat pravdou pravdoucí, ale to, že to bylo k ničemu už radši nezmiňoval. 
Levou rukou se mezitím snažil uvolňovat se z pouta, které Genma před chvílí zacvakl.

Genma

pokýval hlavou, zatímco z jeho rukou proudila zelená energie do Yoshirových útrob. "To jsem si myslel. Teda tak nějak jsem doufal, že bys mě nepřizabil jen tak pro zábavu, i když možná by mě to až tak nešokovalo... Takže to bylo k něčemu užitečný?" tvářil se, jako by se nic nedělo a on už to dávno odpustil.

"Jo, dostal jsem z něj všechno podstatný," odpověděl více méně popravdě. "Což mi připomíná, že bych měl jít informovat vrchního kapitána, takže když dovolíš," začal a snažil se posadit se, i když byl připoutaný jako nějaký zločinec. Samozřejmě, že mu to nešlo. Spíš se tím Genmovi snažil naznačit, aby ho odpoutal, rozvázal a pustil, protože jeho práce tady už je hotova. 
"Navíc se musím jít převlíct," řekl ještě. Doufal, že to Genma pochopí, protože pokud ne, bude ho zase muset potupit svým útěkem.

Genma

"Jak se dalo čekat od nejlepšího kapitána Gotei 13," řekl pokorným hlasem a jemně hlodal senbon mezi zuby. "Ale jistě... hlášení podáte co nevidět, Ruyichi-sama, stejně jako se převléknete, musí to být namáhavé a nákladné, pořád měnit ty vaše hadry, které nejste schopný udržet na sobě vcelku..." Uvědomil si, že se trochu nechal unést a zase se vrátil k ukázce pokornosti. "Jen ještě... potřebuju něco... nebojte, bude to chvilička..." Natáhl ruku a do Yoshirova zorného pole přivezl tři stojany s kapačkami a stolek s tácem plným injekcí. "Teď to trošku píchne..." řekl a v oku se mu zalesklo něco sadistického, když zvedal první injekci a na tváři se mu rozlil široký úsměv.

Ryoko

Vrazila som do nemocnice, do tej prekliatej inštitúcie, do sídla 4. divízie, ktorej členkou som bola vyše osemnásť mesiacov, a ktorú som tak ''milovala.''
Zhlboka som sa nadýchla silného pachu dezinfekcie a pousmiala sa. Nedalo sa o tom pochybovať, ale cítila som sa tu ako doma. Nemocnica bolo miesto síce plné krvi a utrpenia, no ten pocit, tie biele steny... dobrý pocit zatienil fakt, že divízia sídliaca tu ma poslala na tú hlúpu, dlhú a hlúpu misiu.
A teraz Yoshi! Kde asi tak je?
Rýchlym krokom som prešla po vstupnej hale, poľahky preskočila za recepčný pult a pozorne prezerala nemocničné dokumenty. Napokon sa mi podarili objaviť mená pacientov a ich izby! Ignorujúc okolie a protesty náhodných osôb som rýchlo bežala do izby, ktorá bola celá venovaná Yoshimu. Bol taký dobrý a schopný, že mal celú miestnosť pre seba.
Skutočne som naňho hrdá...

Prudko som vrazila do miestnosti a...
''Tu... čo... čo sa to tu deje?!'' Skríkla som zdesene. Bola to scéna ako z hororu. Chudák Yoshi, spútaný na nemocničnom lôžku ako bezbranná obeť, celý od krvi a nad ním sa skláňa akýsi delikvent s injekciou.
Bez premýšľania a čisto na inštinkt som vyrazila dopredu a šialenca z injekciami silným kopom zrazila na zem s cieľom vyraziť mu dych a tak ho spacifikovať jedinou ranou.

Freddie

Freddie se konečně vrátil do místnosti. S sebou nesl svojí kataru. Ačkoliv bylo všude kolem mnoho lidí, kteří pracovali, léčili nebo jen naštvaně vrhávali do nemocnice tak svojí kytaru chytil a začal na ní velice hlasitě hrát... nevšímal si žádných rušivých elementů...

Franken Stein

Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. Ruce si pak otřel do nějakého muže spícího vedle a pak se vrátil k tobě. Ale kdepak...nerušíte...navíc...kdo je víc kompetentní než bratr kapitána, že? Byl podivně podivný. Ale také celkem...důvěryhodný? Bylo to šílené.

Mizuki se vrhl na léčení pacienta, zatímco vedle válel doktor na kytaru. Ty jsi se nejdřív soustředil na ruku. Zlomenina to byla velmi komplikovaná a napravit ji stálo hodě koncentrace. Musel jsi se pekelně soustředit, aby se úlomky kostí vracely na své místo.

Daisuke

Soustředil se na léčení poraněné plíce. Nebylo to tak vážné, jen protrhnutá asi na třech místech, ale plíce byla velmi složitý orgán a špatné zhojení mohlo znamenat zjizvenou tkáň a poté špatnou funkci a to on nemohl dovolit. Musel se soustředit na léčení každého milimetru raněné tkáně. Snažil se vyspravit každý jeden plicní sklípek do jeho původní podoby. Bylo to zdlouhavé a náročné a spolu s technikou udržování pacienta naživu mu to způsobovalo strašný hlad. Přemýšlel, že si upeče kuře, ne krůtu...pak jeho mlsné myšlenky zaběhly do jeho malého ráje. Uviděl všechny ty dobroty které si dá...které si uvaří.
Mám hlad.

Akashiya Masamune

Zarazila jsem se a přestala couvat. "Bratr kapitána? Vážně?" divila jsem se, ale pravda to být mohla. Nikdy jsem 4. divizi moc důkladně nezkoumala. Přesto byl divný a ...důvěryhodný. Opravdu ho považuju za důvěryhodného? Jeho? ptala jsem se sama sebe. "Vypadáte šíleně." vypadlo ze mě nakonec. Kruté? Jistě ne, vždyť to byla pravda.

Mizuki

Byl plně soustředěn na léčení, ale i tak si byl vědom doktora, který hrál na kytaru. Přišlo mu to vážně, ale vážně divné. Proč, sakra, hraje na kytaru? divil se, ale chvíli na to se již opět plně věnoval léčení roztříštěné ruky. Bylo to celkem komplikované zranění, neboť ruka byla na některých místech tak zničená, že z ní zbyly jen malé kousky, které se dávaly do kupy jen velmi těžce a pomalu. Navíc se musel opravdu pekelně soustředit, aby vrátil vše tam, kam má a né někam jinam. Kdyby to zpackal, mohl by z toho být celkem velký problém a on rozhodně o žádný problém nestál.

Genma

Už se chystal zapíchnout první jehlu, když dovnitř vtrhla nějaká ženská. No, nějaká. To reiatsu si Genma pamatoval až příliš dobře. To mi tak ještě chybělo, jako by jeden nestačil. Ryoko ho vyrušila svým náhlým příchodem ze soustředění, takže se netrefil Yoshirovi do žíly a bude muset začít od začátku. To je ale smůla... hehehe... Ovšem než to mohl udělat, musel se bránit útoku té dračice. Natáhl tedy ruku a chytil ji za kotník, aby ho nemohla nakopnout. Zahleděl se na ni bez pozdravu a bez pobavení. "Vážně raněný pacient leží na lůžku a jeho doktor má po ruce lékařské vybavení... tak co myslíš, co se děje?" přehodil si v puse senbon a stále nepouštěl její kotník.

Genma se netrefil tam, kam měl. Jak nečekané. Yoshiro si z toho moc nedělal. Dneska dostal asi tak stokrát víc injekcí do celého svého těla, takže na něj jen zamrkal bitch pohledem. 
Když do místnosti vtrhla nějaká ženská, Yoshiro se úplně lekl, že na něj posílají dalšího psychopatického doktora, jenže když v ní uviděl svoji sestru, rozzářily se mu oči. 
"Ryoko!" zakřičel přes místnost radostně. "Počkej, nech ho, nedělá nic špatnýho," zkusil jí vysvětlit. "Před chvílí jsem se vrátil z mise. A ne v dobrým stavu," pokrčoval ještě a doufal, že to Ryoko pochopí. I když ty řetězy a pouta no...

Ryoko

Nenávidela som, keď sa ma niekto neželane dotýkal. A dvojnásobne, ak to bolo také citlivé miesto ako kotník. Bola pravda, že presne to som robila aj ja tomu šialencovi, ale to sa nedalo porovnať. Nahnevane som sa mu snažila vyšmyknúť a prípadne ho ešte medzitým poriadne kopnúť.
''Yoshi... ach, to je fakt. Toto je nemocnica.'' Prekvapene som sa začala obzerať po miestnosti, a napokon po tých dvoch. A skutočne, ten šialenec mal okolo seba zdravotné pomôcky. Dávalo to zmysel, to teda áno.
''Máte pointu,'' uznala som a pokývala hlavou, no jednu vec som celkom nedokázala pochopiť: ''Yoshi, prečo si tak spútaný? Si... v poriadku?''
Krv na jeho tele naznačovala presný opak, ale človek si nikdy nemôže byť istý.

Franken Stein

Začal se smát.Ale hlupáčku, já jsem šílený. Pokračoval v opravdu šíleném smíchu. Nevím ale proč by mi to mělo bránit v tom ti pomoct... Usmál se na tebe. Bylo to velmi hezký rape face.

Mizukimu se podařilo dát dokupy ruku, ale bylo to celkem náročné a od soustředění mu až tekl pot z čela. Když se koukl na přístroje, všiml si, že lebka se zaceluje a na něm už byly jen ty žebra. Bylo však třeba dávat pozor. Žebra byla polámána v různých směrech a hrozilo, že by při pohybu mohl proděravět plíci.

Genma

si odfrkl a pustil Ryoko kotník, protože se až moc cukala. Uznala, že vše je v pořádku, takže mohl pokračovat ve svém počínání. Tentokrát už se trefil a dal Yoshirovi asi deset injekcí, po kterých následovaly všechny kapačky. Zatímco si tam tak pěkně bodal, Yoshiro měl spoustu času, aby vysvětlil své sestře, proč musí být přivázaný k nemocničnímu lůžku.

Akashiya Masamune

Chvíli jsem si ho ještě přeměřovala, ale pak jsem uznala, že opravdu potřebuji pomoc. Ta rána na boku dost bolela. "Hmmmm. No dobře." řekla jsem nakonec, ale stejnak jsem se na toho šílence pořád mračila. "Potřebovala bych vyléčit tržnou ránu na boku." začala jsem a ukázala na bolavý bok. "A ještě bych potřebovala vyléčit hlavu. Prý jsem zapomněla na člena divize, na kterého bych si určitě měla pamatovat. Pomůžete mi?" zeptala jsem se nakonec.

"Jsem v pořádku," řekl nejdřív. Potom pohnul jednou rukou, aby Ryoko naznačil, že má věnovat pozornost poutům. "Tyhle na sobě mám, abych," na chvíli zaváhal a podíval se na Genmu, který si tam zatím hrál s jeho druhou rukou. "Genma je totiž známý svoji neschopností udržet mě v nemocnici. Rád odcházím, když vím, že už jsem v pořádku, ale on často nesouhlasí, že, Genmíku?" zeptal se doktůrka v šátku pobaveně. 
Potom se znovu podíval na Ryoko a pokusil se o uklidňující úsměv, což bylo dost těžké, když byl celý zkrvavený a zničený. "Ale jsem v pořádku. Neboj se. Odkud ses tu vlastně vzala? Konečně ses vrátila ze své roční mise?" 

Ryoko

Po tom ako ma ten injekčnák pustil som pribehla rovno k Yoshimu, ktorý vyzeral akoby bol v agónii. Nechcela som aby zomrel v momente keď som sa vrátila, a tak som ho chytila za spútanú ruku a od nervozity s ním triasla. Genmovi to muselo sťažiť prácu, možno sa aj s injekciou netrafil, no ja som si to nevšimla.
Ak teda bol doktor a skutočne pomáhal Yoshimu, tak to z neho robilo priateľa. Zdvihla som hlavu a vrhla pohľad na Genmu. Zaujímavé...
Na moje prekvapenie, bol to celkom fešák. Možno predsa len nie je taký šialenec. Ak aj áno, tak by som mu to z jeho výzorom možno povolila. Samozrejme, ak by zranil Yoshiho... bol by to koniec.
Moju pozornosť zaujal natoľko že som prepočula Yoshirovu otázku. Nechápavo som naňho pozrela a robila sa, že som všetko počula.
''No... už som tu. A neplánujem odísť. Nie na tak dlho. Už nie.'' Odvetila som a usmiala sa. Veľmi rada som ho znova videla.
''Yoshi, konečne!'' Zasmiala som sa náhle ho objala, ak to bolo vôbec možné. Bolo to opatrné objatie, nechcela som predsa len aby mi tu vykrvácal alebo zomrel.

Genma

na Yoshirovu řeč jen něco zabručel a pokoušel se dokončit svou práci, zatímco ta ženská třásla s jeho pacientem. Ruyichi je kolem toho všeho nějakej úplně klidnej a rozumnej. To je podezřelý. Genmovi se to vůbec nelíbilo, protože měl tušení, že něco nekalého chystá. Pak se ještě začali objímat, na což Genma jen obrátil oči v sloup a dál se soustředil na své náčiní. Jak nesnášel tyhle sentimentální věci, kterých bylo v nemocnici furt tolik. Ech. Během toho všeho si Genma ani nevšiml, že si ho Ryoko měří. Jindy měl na dívčí pohledy radar a okamžitě se chopil příležitosti, jenže od té doby, kdy zjistil, že Ryoko je Yoshirova sestra, měla pro něj asi takový sex appeal jako syrová brambora. Vlastně skoro ani nebyla žena. Byla Ruyichi.

Franken Stein

Otočil hlavu a sklonil se k ráně. Chvilku si jí prohlížel a pak do ní dloubl prstem. Hm...smůla...nebudeš tam mít jizvu... Zvedl se a koukl na její hlavu.
Hlavu říkáš? No...s tím si taky nějak poradíme...třeba hypnóza, LSD nebo studená sprcha mají zajímavé efekty...pojď za mnou... otočil se a vydal se do útrob nemocnice.
Tohle bude chtít speciální místo.

Mizuki

Po tváři mu stékaly kapičky potu, jak byl soustředěný. Avšak dařilo se. Ruka již byla skoro v pořádku a pohled na přístroje mu prozradil, že i lebka se zaceluje, což jej krapet překvapilo. Neměl však čas na to, zaobírat se něčím jiným.
Když doléčil ruku, vrhl se na léčení zlomených žeber. Sice nebyly tak zničené, jako ruka, ale i tak to nebylo nic lehkého. Žebra byly polámány v různých směrech a hrozilo, že se při neopatrném zacházení protrhne plíce, které právě léčil kapitán.
Bylo to prostě na prd. Setřel si pot z čela a posunul si brýle, které se mu trochu posunuly. Se soustředěným výrazem se vrhl opět do léčení a velmi opatrně a pomalu začal vracet žebra do původního stavu.

Akashiya Masamune

"Auu." zasyčela jsem, když mi šílenec šťouchl do rány. Prý nebudu mít jizvu. Vždyť se v tom vyžívá. Proč ho vůbec poslouchám? nadávala jsem v duchu. "No víte mám další misi, takže tohle bych potřebovala vyřešit rychle a zůstat při smyslech." naznačila jsem decentně a následovala ho do útrob nemocnice.

Když Ryoko objala Yoshira, přišla pravá chvíle na usnadnění plánu útěku. Byla dost blízko na to, aby Yoshiro svojí spoutanou rukou dosáhl na váček s lékařským vybavením, který nosila u pasu a vytáhl z něj malý nožík. V tomhle byl kapitán deváté divize profesionál. 
Útěk z nemocnice byl pořád ve stavu promýšlení a taková pomůcka mu hodně pomůže. Za celou tu dobu, co byl pryč hodně krát trénoval, jak se dostat z pout a naučil se je otevřít všemi možnými ostrými předměty. 
Jeho úsměv napovídal, že se karty obrací. Schoval si nůž pod sebe - samozřejmě tak, aby se neřízl. "Jsem rád, že jsi zpět, Ryoko!" řekl sestře, a pak se podíval na Genmu. "Jak dlouho tu tak budu muset být, doktore?" zeptal se ho se smutnýma očima.

Franken Stein

Odvedl si Akishu do malé místnůstky, až přehnaně osvětlené. Tam si sedl, vyhrnul jí oblečení a začal se věnovat ráně. Chvíli to trochu svědilo a než se Akisha nadála byla na onom místě jen růžová kůže.
Dobrá dobrá dobrá...a teď mi povězte o té vaší amnížiji...odněkud vytáhl malé kyvadélko.

Mizukimu se nakonec podařilo finálně spravit žebra a podle pohledu na ostatní i oni finišovali. Kapitán na konci zrušil i svou techniku. Pacienta odvezly a ona se otočil na tebe.

Daisuke Stein

Byla to celkem makačka a navíc musel hlídat toho kluka, aby to nějak nepodělal, ale ukázal se schopný.
Pak pomalu dokončil léčení, zrušil shikai a otočil se na oba. Dobrá práce Freddie...můžete jít... Pak se koukl na toho nového.
Vám taky...dobrá práce...ještě se neznáme..jmenuji se Stein Daisuke, kapitán 4.divize a primář nemocnice. Vy jste? Koukl na Mizukiho.

Akashiya Masamune

Když mě ten šílenec léčil poraněný bok, měla jsem velké nutkání se tam začít škrábat. Naštěstí ránu vyléčil rychle a dokonce měl i pravdu. Žádná jizva nezůstala. Když však přešel s léčením na hlavu, znervózněla jsem. To myslí s tím kyvadlem opravdu vážně? koukla jsem na něho zamračeně. Pak jsem jen povzdechla a řekla, co jsem věděla. "No...Asi ta ztráta paměti začala od chvíle, když jsem v hlavě ucítila bodavou bolest, která trvala jen chvíli, ale byla nepříjemná. No a pak všichni tvrdí, že po tom, jsem zaútočila na členku 3. divize, kterou bych si s jistotou měla pamatovat." nebyla jsem si však jistá, jak to tomu šílenci pomůže.