4. divize, nemocnice

To bylo trochu víc do krku, než se Yoshirovi líbilo. Trochu mu to nahnalo slzy do očí. Nelíbilo se mu, když mu někdo strkal banán tak hluboko. Chtěl ho snad udusit? Yoshiro to ale ukousl a všechno spolkl, což rozhodně nebyl příjemný zážitek. Byla to rozhodně jedna z nejhorších konzumací banánu, kterou kdy v životě zažil. Ten zbytek, co Genma držel v ruce, už Yoshiro nechtěl. "Potřebuju se napít!" řekl protivně. "Ale chci něco dobrýho. Žádnou pitomou nemocniční vodu! To je rozkaz." 

Genma

už opravdu zuřil. Co si ten Ruyichi o sobě vůbec myslel? Dávat mu rozkazy?? Jako by snad byl kapitán nebo co? Sice byl, ale rozhodně ne Genmův! Aaargh, zatracený kapitáni, vždycky využívaj svého postavení, aby šikanovali svoje podřízené, kteří neměli dost známých, aby se dostali na vyšší pozici!
"Ruyichiii..." zavrčel Genma a podíval se na Yoshira vražedně. "Co to bude za chvíli, budu ti muset zazpívat ukolíbavku?!" chrochtal a hodil zlostně zbytek banánu do koše, čehož litoval, protože by ho rád dojedl, ale nehodlal jíst něco, co už oslintal jeho úhlavní nepřítel. "Fajn!" zařval potom, protože mu nic jiného nezbývalo, a vydal se hledat Ruyichimu něco na pití, co nebylo voda. při svém odchodu práskl dveřmi tak, jak by se to v nemocnici rozhodně nemělo dělat.

Ve chvíli, kdy se zabouchly dveře, Yoshiro začal vrtat nožíkem, který ukradl Ryoko do pout. Byl v tomhle celkem zkušený, nebylo to přece jen poprvé, takže mu ani netrvalo dlouho dostat se z toho. Pořádně si protáhl pravou ruku, ale ne moc dlouho, protože neměl zase tolik času. Pak se dal do uvolnění své druhé ruky a nohou. 
Co nejrychleji vyskočil na nohy a zamířil ke dveřím. 
Opatrně je pootevřel a rozhlédl se, jestli někde neuvidí Genmu. Nechtěl mu ubližovat, ale musel by, kdyby se střetli teď. 
Kolem dveří zrovna procházel nějaký doktor. Yoshiro se usmál, vytáhl ruku, chytl ho za límec a zatáhl ho dovnitř. Jedním rychlým chvatem ho omráčil a dal se do převlékání. Vyměnil svoje oblečení za jeho a položil ho na postel, kde ho připoutal. Potom vzal polštář a hodil ho doktorovi na hlavu, aby si Genma hned nevšiml, že to není on. 
Yoshiro se škodolibě zasmál a přetáhl si roušku přes pusu. Na hlavu si nasadil bílou čepici, aby mu nebyly vidět vlasy a vyrazil z místnosti. Všiml si, že na druhé straně chodby už jde Genma. Vyrazil proti němu. Pro jistotu změnil styl chůze, aby ho nepoznal. 
"Doktore," pozdravil přikývnutím hlavy špejložrouta, samozřejmě hlubším hlasem.

Genma

věděl, že pokud nedonese něco zcela dokonalého, Ruyichi ho bude schopný vyhnat pryč klidně ještě desetkrát. Ne, nemohl nic nechat náhodě. Byl rozhodně jeden z těch, kteří věděli, kde něco sehnat, když to potřebovali, i když jiným by se to možná zdálo nemožné. Trvalo to tedy sotva dvacet minut a už se šinul po chodbě s tácem, na kterém měl džus, kávu, čaj, mléčný koktejl (s jahodovou příchutí) a sake. Ano, sake! Bylo nemožné sehnat ho v nemocnici, ale on to přesto dokázal. Byl se sebou velice spokojený a zubil se na všechny nápoje, které balancoval před sebou. Soustředil se na ně tak, že ani nevnímal, co se dělo kolem něho. Nesměl je přeci upustit.
Když dorazil zpět do Ruyichiho pokoje, bylo tam ticho. Genma předpokládal, že Ruyichi je tak ohromený tím, co viděl, že nic neříká.
"Hah, tos nečekal, co?" zapředl si spokojeně a konečně položil tác na stolek, takže mohl zvednout oči. "Ale? Snažíš se udusit polštářem? Usoudils, že smrt je pro tebe jediným vysvobozením?" zachechtal se, když uviděl postavu na posteli, která měla polštář na hlavě. Ale už když natahoval ruku, aby polštář sundal, věděl, že něco není v pořádku. Ta postava... měla úplně jinak chlupaté nohy než Ruyichi. A bylo tu víc věcí, které neseděly. Genma rychle odhodil polštář a to tak prudce, že shodil všechny skleničky a hrnky, které se roztříštily na podlaze, ale to mu bylo jedno. Osoba ležící na posteli nebyl ten, koho tam zanechal. Genma chvíli jen stál jako opařený a jeho obličej byl sklopený k zemi. Za pár minut ale ticho přerušil výkřik, který sliboval smrt a pomstu do patnáctého kolena.
"Ruyichi... Ruyichi! RUYICHIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII!!!"

Yoshiro uslyšel ten zoufalý výkřik a na chvíli se bál, že se celá nemocnice uzavře, tak radši trochu přidal do kroku. Netrvalo to dlouho a nakonec se dostal ven. To byla ta chvíle, kdy věděl, že vyhrál. "Konečně," řekl, když se zhluboka nadechl čerstvého venkovního vzduchu. 
Strhl si z úst doktorskou roušku a zamířil si to domů. Do kasáren deváté divize. Těšil se na to, až zase všechny uvidí. Děti, Konan, Baru a Mitoshiho...

----- > 9. divize

Mizuki

Když opustil kancelář kapitána, začal hledat svůj pokoj. Hledal a hledal a hledal. Přitom občas zaslech jak někdo zařval a podobně. Nečekal jsem, že to tu bude takové... divoké. pomyslel si.
Po chvíli objevil svůj pokoj. Vešel dovnitř a prohlídl si jej. Byl celkem prostě zařízený, ale tak nějak útulný. Když si jej pořádně prohlédl a vyzkoušel pružnost postele, opět pokoj opustil. Prošel nemocnicí a přitom uvažoval, kde začít s hledáním chameleona, ale vůbec nic jej nenapadlo. Nakonec se rozhodl dojít se podívat po Rukongaii.

>>> Bezvýznamné náměstíčko

Dr.Daisuke Stein

Usmál se na Razakiho. To jsou jen tradiční slova, která používám...lidé většinou nevěří a vyšilují...je to už taková rutina to říkat... Pak pokynul sestrám a ty začaly tlačit lehátko s Amarem na sál. Počkejte zde, co nevidět bude jako nový. Pak se vydal se sestrami na sál. Amaru byl v dosti vážném stavu, ale nic s čím by si Daisuke neporadil. Postavil se nad raněného chlapce a začal s léčením. Začal zběžně prohlídkou zranění a pak se postupně propracovával stylem zevnitř ven. Když se tak díval na chlapce, uvědomil si, že jde o toho samého, který mu vyčetl to, že odstřihával Rukongaiské nemocnice od financí.
Neboj kluku...

Tsu----> Postavení bylo celkem obtížné, protože jsi byl po těžkých zraněních celkem unavený. Nicméně jsi to zvládl. Všiml jsi si, že jsi na něčem co připomínalo pitevnu a zrcadel tu moc nebylo. V odrazu jednoho ze šuplíků jsi shlédl svůj obličej na němž jen úzká růžová linka značila místo, kde jsi měl ránu.
Na obličeji ti bohůžel nezůstane žádnej šrám...vím že jsou teď v módě, ale sešít ti xicht sešívačkou, asi by se ti za tejden rozpad.

Izumi Razaki

"Fajn, lidi vyšilují, ale já jsem racionálně uvažující člověk..." řekl jsem, zatímco dveře od divize definitivně povolily a rozpadly se. Posadil jsem se a a pokud někdo chtěl léčit moje zranění nebránil jsem se, ale aktivně jsem doktory nehledal. Teď, když byl Amaru v dobrých rukou mohl jsem být v klidu...

Tsu Utsukushi
Když viděl tu menší jizvu tak si oddychl Mě to nevadí spíš vám děkuji já moc na rány nejsem usmál se ale trochu to zabolelo když byl na nohou tak se snažil protáhnout ale bylo to hodně těžké , otočil se k muži a Děkuji vám že jste mě zachránil zaklonil se na to aby mu poděkoval a zvedl se Jenom se chci zeptat kde mám svoje věci ? trochu zasténal a zakašlal si .

Dr.Daisuke Stein

Jeho zelené oči zazářily a on začal jako virtuoz. V léčení byl dobrý, velmi dobrý. Jeho prsty i oči kmitaly, pod jeho rukama to jen zářilo. A jak minuty ubíhaly, rány na Amaruově těle se hojily. Nejdříve uzdravil jeho zlomená žebra a poté naštípnutou kost v paži. Nakonec se vrhl na popálenou kůži. To byl velmi ošemetný úkol a vyžadoval množství soustředění. Pokud by léčil špatně, mohl mít chlapec nehezké jizvy a on tomu hodlal předejít pečlivým léčením každého milimetru pokožky.

K Razakimu se posadil nějaký foustatý chlap. Nemluvil, místo toho hrál na kytaru nějaké táborové písničky. A Razakimu se dělalo lépe a lépe.

O kus dál už dva členové 4.divize spravovali za pomoci magického kladívka dveře.

Tsu-----> Muž se na tebe podíval. Měl bílé vlasy a podivný škleb. Hele kluku, od tý doby co jsou peníze se neděkuje....takže...faktura ti přijde do dvou dnů...Smál se. Pak jen mávnul rukou. Támhle...v tý krabici...je tam vše...doufám...snad se v brzké době neuvidíme... Mávnul na tebe abys už odešel, protože nemá náladu na zdravé lidi.

Tsu Utsukushi
Faktura to snad ne ... !Mohl se stoho zbláznit ale nedával to najevo když mi řekl kde je sou moje věci tak jsem si je vzal a zkontroloval jestli mám všechno , zdálo se mi že mám všechno a když jsem si všiml že mě už nechce vidět tak jsem bez váhání šel prič abych nedělal bordel.

Když jsem vyšel z nemocnice tak jsem už se nemohl dočkat kdy sní dango , porozhlédl se ale nikde si s krámkem s dangem nevšiml Ach jo tady snad nemají normální věci ... řekl jen tak do vzduchu , chvilku si odpočinul aby nabral síly po tom zranění a když už se cítil líp tak se zvedl a odcházel do 2 divize.

Pokračování v druhé divizi.

Izumi Razaki

Zdálo se, že 4. divize má při nejmenším vychytané, jak opravovat dveře. Zřejmě jsme nebyl jediný, kdo vrážel dovnitř. Pravda, obvykle jsme chodil někam oknem, bylo to efektivnější a navíc okna obvykle nikdo nehlídá, ale omlouvalo mě to, že jsem nesl Amara. Teď jsem tu jen seděl a čekal, až doktor skončí se svým léčivým kung-fu

Daisuke

Skončil s léčením a podíval se na chlapce. Pouzle růžová kůže na místech, kde měl popáleniny značila, že mu něco bylo. Daisuke poté ještě kůži zkontroloval a pak zrušil Shikai.
Odvezte ho na pokoj...a ať se nějakou chvíli nehýbe...kůže je ještě jemná a snadno se poškodí.
Sestry pak Amara odvezly na pokoj a on se vrátil k Razakimu.
Je mimo ohrožení života, věřím že mu ani nezůstanou jizvy...doporučuju aby zde zůstal alespoň do zítřka, pak jej můžete vzít do domácího doléčení.
Řekl.

Izumi Razaki

Kývnul jsem hlavou když se doktor vrátil. "Díky kapitáne a omlouvám se za ty dveře... byl jsem trochu... no měl jsem starost..." řekl jsem. "Až si budete myslet že je v pořádku pusťte ho domů... však on se o sebe postará celkem dobře sám. Díky za pomoc... "
řekl jsem a bez dalších slov jsem zmizel...
>> Přes 3. divizi bez postu do 1. divize...

Amaru

Nemusel sem ani otvírat oči abych poznal že jsem v nemocnici. Ten nemocniční puch se nedal splíst s žádným jiným. Nepamatoval jsem si proč tu sem ale asi se nám ten trénink trochu zvrhnul. Teda vypadalo to tak aspoň. Sednul jsme si a zjistil že mi nic nechybí. Rychle jsme se oblíkl, sebral svůj meč a zmizel oknem pryč. (a kdyby tam nebylo okno tak jsem si ho udělal kidem)
-> 3. divize

Daisuke -> Přiletěl za tebou pekelný motýl.

Dr.Daisuke Stein

Seděl si tak ve své kanceláři a odpočíval. Dneska toho na něj bylo mnoho a tudíž si potřeboval trochu dáchnout. Ve chvíli, kdy se zasnil do snů o kapitánce Soře jej vzbudil pekelný motýl, který mu přinesl nějakou zprávu. Zvedl se tedy z kanape a přešel ke stolu, aby si ve vší vážnosti vyslechl, co mu ti nahoře chtějí.

Daisuke -> Motýl ti sdělil, že jsi žádaný ve světě lidí. Probíhal tam jakýsi dobrovolný kurz pro začínající mediky a velení trvalo na tom, že poslední dny a na závěrečné testy tohoto kurzu musíš být osobně přítomen, abys ohodnotil jejich výsledky. Měl jsi u senkaimonu počkat na své dva ochránce, ovšem kurz probíhal na dobře zabezpečeném místě, takže by neměli být problémy. Vlastně jsi mohl být rád, že budeš mít nejspíš pár dnů pokoj od nemocnice a budeš se moc válet a sledovat pobíhající mladé sestřičky.

Daisuke

Poslechl si zprávu a chvíli přemýšlel. Ted když je Genma zpět v divizi, tak bych to mohl využít jako dovolenou. Prej mají ve světě spoustu receptů, obohatil bych si znalosti, navštíviil nová místa, proč ne. Nakonec kývnul hlavou a v rychloti se pobalil. Do jeho příruční kapsičky na léky a obvazy se díky píli 12.divize vešlo i několik příručních zavazadel se šerpou a taxíkem.
Jakmile si pobalil vše potřebné, tak si nasadil sluneční brýle, protože v reálném světě bylo mnohem ostřejší světlo, to věděl každý. Pak v rychlosti napsal vzkaz pro Genmu, kde ho jmenoval vůdčí autoritou po dobu jeho nepřítomnosti. S tím se nakonec rozkulhal k Senkaimonu.

Do kasáren 4. divize vešel starý pán. Vypadal velice důstojně. Opíroval se o elegantní hůlku. Přesto se zdálo, že jí nepotřebuje a používá jí spíše jako známku statusu, hůlka byla totiž z černého dřeva se stříbrným kováním. V druhé ruce nesl zamčený kufřík z zdrahé kůže. Přišel až k jedné přepážce a položil kufřík před sebe. "Byli byste tak laskaví a dali tento kufřík vašemu kapitánovi? Je to dar za to, jak dobře se staral o mojí dceru a vnučku" pronesl pevným hlasem

Izumi Razaki

Společně se Seikem jsem vešel do nemocnice. Tentokrát jsem byl opatrný, abych nezničil dveře. Položil jsem Seika na nejbližší lůžko. "Prosím, mohl by se na něj ihned někdo podívat?" řekl jsem a nechal svoje haori mocně zavlát, abych svým slovům dodal vážnost. Přeci jen jsem byl kapitán a bylo fajn toho občas využít...

Razaki -> Seiko se nechal bez odmlouvání eskortovat do nemocnice a byl rád, že je to už za ním. Jako by toho neměl i bez únosů dost! Seběhly se k vám asi tři sestry a rychle poslaly pro jakousi doktorku. Vyklubala se z ní postarší žena s velice složitým účesem mnoha copů a copánků zamotaných různě na hlavě z jejích stříbřitých vlasů. Byla velice upravená a působila mírně škrobeně. "Zdravím, kapitáne," pozdravila se nejdřív s tebou, a potom se začala věnovat Seikovi, který z ní měl trochu respekt. Prohlédla si jeho zranění. Na ruce mu chyběly čtyři prsty, ale jinak mu nic nebylo. "Abych to shrnula, není to nic vážného, chlapci prsty budu schopná obnovit. Není to složitá procedura co se jeho dalšího života týče, nebude nijak omezený ani během léčby, je to pouze časově náročné, tedy nedokážu to udělat na počkání. Ovšem čím dřív začnu, tím to půjde lépe. Pokud nám taddy chlapce nyní necháte, do tří dnů by měl být zcela v pořádku," pronesla nakonec důležitou, doktorskou řeč.

Izumi Razaki

Pokýval jsem hlavou. Na jednu stranu jsem byl rád, že to zranění půjde napravit, ale na druhou stranu jsem byl znepokojený, že to bude trvat tak strašně dlouho. "Dobrá... nebudte doufám mít nic proti tomu, když tu s ním prozatím zůstanu, že." oznámil jsem jí a ani nenaznačil, že by to snad byla otázka... a samozřejmě jsem sem hodlal poslat nejmíň 2 lidi ze 3. divize, aby na něj diskrétně dávali pozor...

Razaki -> "Samozřejmě, můžete zůstat, jak dlouho chcete. Léčba nemůže proběhnout najednou, takže bude mít Seiko aspoň společnost mezi jednotlivými etapami," usmála se žena velice lehce asi poprvé od svého příchodu. "Hned začnu s počáteční fází," oznámila potom a vzala Seikovu ruku do své po té, co si lehl, aby to pro něho bylo pohodlnější.

Izumi Razaki

Pokynul jsem na jednoho shinigami ze 4. divize, který se zdálo, že nic nedělá. "Byl byste prosím tak laskavý a zaběhl do 3. divize? Potřeboval bych, abyste šel do kanceláře kapitána, našel Izumi Akiru a řekl jí, že jsem ve 4. divizi a požádal jí, aby mi sem poslala 2 shinigami... jako hlídku, děkuju moc..." řekl jsem. Přeci jen prosba od kapitána byla věc, která se neodmítá. Pak jsem se už věnoval jen Seikovi a doktorce. "Děkuju za pomoc, cením si toho..." řekl jsem a podíval se na Seika. "Jsi v pořádku? Je to už lepší?" zeptal jsem se starostlivě