4. divize, nemocnice

Razaki -> Seiko přikývl a dokonce se i usmál. Seance byla ale dlouhá a on usnul, takže už sis neměl s kým povídat. Lékařka neříkala také nic, protože se soustředila na obnovování Seikových prstů. Asi za hodinu zaťukala na dveře sestřička. "Je tady slečna z klanu Kuchiki a přeje si mluvit s Izumim-taichou," zašeptala, aby nikoho nevyrušila od toho, co dělal.

Izumi Razaki

Seiko usnul a snad už se cítil trochu líp. Za to jsem byl opravdu vděčný. Seděl jsem a čekal u Seika, dokud ke mě nepřišla nějaká sestra. Vstal jsem, vyšel z místnosti a zavřel za sebou dveře. "Se mnou? Opravdu... zvláštní, nicméně děkuji, kdepak jí najdu?" zeptal jsem se. Co mi asi tak mohla chtít "slečna z klanu Kuchiki". To by mě opravdu zajímalo

Razaki -> Nemusel jsi ani moc pátrat, hned k tobě přistoupila černovlasá, štíhlá dívka, na které bylo na první pohled vidět, že pochází ze vznešené rodiny. Její ozdobený účes a prvotřídní kimono na to pokazovaly a také byla doprovázena jakýmsi zamaskovaným strážcem, který se neustále držel dva kroky za ní. Složila ruce před sebou a uctivě se uklonila. "Dobrý den, kapitáne Izumi. Jmenuji se Kuchiki Hikari a prosím za odpuštění, že vás vyrušuji v takto nevhodnou dobu, potřebuji vám ale sdělit důležitou informaci týkající se kapitána desáté divize Akimota Makiho," uvedla stručně a jasně důvod své návštěvy.

Izumi Razaki

Zvláštní, Yasumara jsem znal tak dlouho, ale jeho sestru ještě ne. Inu... zvláštní. Opětoval jsem její úklonu, přeci jen jsem nebyl nevychovanej (a jestli se to v Japonsku nedělá tak si trhněte). "Dobrý den, velice mě těší..." řekl jsem. Poslouchal jsem, copak chce. "V pořádku, můj syn spí... " řekl jsem. "Prosím, povídejte, co máte na srdci..." řekl jsem

Razaki -> Hikari se ti podívala vážně do očí. "Kapitán desáté divize je zrádce, Izumi-sama," řekla přímo. "Když můj bratr velel dočasně jeho divizi, spolčil se se zločinci a zavedl ho do pasti. Můj bratr byl unesen, do Seireitei nasadili muže, který na sebe vzal jeho podobu, a Akimoto-san se stal kapitánem. Celou dobu o celé věci mlčel a později ji dokonce zapíral, přestože věděl, co se bratrovi stalo. Myslím, že mu... mafie... musela pomoci ke kapitánskému postu výměnou za hlavu rodiny Kuchiki, aspoň tak si to vysvětluji. Yasumaru se však dokázal osvobodit a vrátil se, čímž se odhalila kapitánova zrada a lži. Bohužel pro něho, není dobrý lhář. Yasumaru ho samozřejmě z ničeho nepodezřívá..." Mírně se pousmála, možná trochu soucitně. "Ovšem já jsem odhalila pravdu."

Izumi Razaki

Vyslechl jsem si co říkala. Nedivil jsem se tomu. Když jsem s kapitánem tehdy mluvil o Akim, už tehyr mi to přišlo podezřelé. "Chápu... máte pro to tvrzení nějaké důkazy? Samozřejmě Vám věřím, sám jsem pojal podobné podezřen, ale..." pak jsem se zarazil. "Pokud chcete, mohu vaši zprávu předat pomocí Kida vedení všech divizí... pokud ho kdokoliv spatří tak se o něj postaráme" řekl jsem. Sám jsem měl toho, co "sotaicho" dělal plné zuby...

Razaki -> "Po žádných dalších důkazech jsem nepátrala, Izumi-taichou. Nemyslím si, že bych na to byla ta pravá osoba, v Gotei 13 jsou jistě kompetentnější a já bych se jim neměla plst pod nohy. Ale za svým slovem si stojím a šrámy od pout na rukou mého bratra si můžete prohlédnout sám," uklonila Hikari hlavu. "Prosím naložte s touto záležitostí, jak uznáte za vhodné. Nic víc jsem říci nechtěla."

Izumi Razaki

"Děkuju Vám za tuto informaci. Postarám se o tom, aby za svoje zločiny zaplatil, máte mé slovo" řekl jsem. Musel jsem se u toho lehce ušklíbnout, protože jsem plánoval věc skutečně jednoduchou... vypsat na jeho hlavu odměnu... značnou. Dost značnou na to, aby nenašel klid nikdy a nikde... nicméně mě překvapilo, že Yasumaru měl tak mimořádně vnímavou sestru...

Razaki -> Hikari se uklonila a po rozloučení odešla i se svým strážcem. Seikova léčba zatím stále probíhala, ale on spal, takže jsi tu momentálně neměl moc co na práci.

Izumi Razaki

Začal jsem sbírat zbytky svého reiatsu. "Bakudō #77. Tenteikūra" vyvolal jsem kido. Kontaktoval jsem všechny zástupce a kapitány gotei 13 (bez Akiho) co byli v dosahu. "Dostal jsem zprávy o tom, že "Kapitán" Akimoto Maki se dopustil zrady na Gotei 13... podílel se na únosu jednoho z našich vlastních. Pokud ho uvidíte neprodleně ho zadržte, bude postaven před soud. Na jeho dopadení vypisuju já, Izumi Razaki, velkou odměnu..." vyslal jsem zprávu... pak jsem pohlídal, že stráže k Seikovi už dorazili a rozhodl jsem se dočasně odejít...
>>> 3. divize...

Wilhelm Gure
Kasárny 11. divize --->

Přišel jsem do kasáren a v rukou držel druhou část mapy. Kam mě zavede tentokrát? Na operační sál? Do oddělení pitevny? Do skladu orgánů od dárců? Třeba tentokrát nebudu muset bojovat, ale obětovat plíci. 
Začal jsem kontrolovat okolí a hledat, kde přesně by měla být další část. A zároveň se modlil, aby se nevyplnila s nějakou z mých předešlých myšlenek...

Wilhelm -> Jak jsi tam tak stál a zkoumal mapu, zatahala tě za rukáv vyděšená zdravotní sestřička. "Prosím, prosím. Pomozte. Umíte léčit?"

Wilhelm Gure
Podíval jsem se sestřičce do tváře a i přes její téměř panický výraz s klidem odpověděl: Ano umím. Kde je raněný? Na tváři jsem měl milý až hypnotický výraz a uklidňující úsměv. I můj hlas by spíše konejšivý, abych nebohou sestřičku uklidnil: Mohla byste mě tam prosím zavést?