7. divize

Zde se nachází kasárny 7. divize


Uplynul nějaký čas od bitvy s Reimei. Seireitei se pomalu zase začalo stavět na nohy, stejně jako většina v bitvě zraněných. Bylo běžné vídat na ulicích shinigami ještě stále obvázané nebo dokonce z berlemi, ale důležité bylo, že dychtili se vrátit do práce. Nemocnice byla stále ještě plná, ale většina z těch, co tam nyní leželi, se těšila na uzdravení v brzké či vzdálené době. Nejhorší bylo za nimi, ale ještě mnoho je toho čekalo. Město bylo poničené, lidé se stále ještě pohřešovali, stále hrozilo nebezpečí, že se tu někde skrývá nepovšimnutý nepřítel. Ovšem vzduch byl teplý a napětí z něj pomalu vyprchávalo... Byl konečně po dlouhé době čas takéna odpočinek.

Kioko Matsuta
Leží mezi kameny se zlomenými žebry která jí tlačí na plíce a volá o pomoc. "Pomoc! , Pomoc!....Sakra! Nikdo mě neslyší...Jestli mě někdo neuslyší tak se mi zachvilku propíchnou plíce a udusím se! Nesmim moc dýchat!..... Pomoc!" Stále jí níkdo neslyší.

Arinoki Kenkyoshou

*Ucítí náhlé poklesnutí reiatsu jednoho ze svých členů, když se nacházel poblíž své divize* "To je Kioko!" vykřikne ve svých myšlenkách a ihned se vydá směrem ke kasárnám, kde najde ležicí Kioko, která je těžce zraněna, poté odhází všechny kameny, zvedne ji a vydá se pomocí shunpo společně s Kioko do kásaren 4.divize...

Kioko Matsuta
Když widí že někdo odhazuje kameny a je to její kapitán usměje se ale hned pocítí bolest u jejích plic. Před tím než ji kapitán zvedne ze země řekne. Kapitáne, prosím, opatrně....mám asi zlomená žebra ale newím to jistě...jediné co wím jistě je, že mi ty žebra tlačí na plíce.....strašně to bolí.....estli mi ty žebra propíchnou plíce, udusím se. Nasadila smutnej obličej s výrazem palčivé bolesti a kapkou strachu.

Edit by Miss:
červená = tohle prosím ne, preferujeme nezprzněnou češtinu :-)

Arinoki Kenkyoshou

Když dorazil do svých kasáren a vstoupil ihned na recepci mu bylo řečeno, že se má dostavit na misi, ale ještě předtím sehnat dva členy do jeho týmu Akimota Makiho a Hikakua Kioshiho...rozhodl se, že se prvně staví pro Akiho do 2.divize...a ihned se vydal na cestu...

--------------------------------------------------------------------------------------------

Haruzen Nikoto

Přemýšlivě přistoupí ke kasárnám 7.Divize a tak naní pohlížím. Po nějaké chvíli vejdu dovnitř s myšlenkou v hlavě Tato divize co jsem zaslechnul nemá ani kapitána a ani zástupce kapitána a ani důstojníka proč jsem šel jsem ? ... Jakmile vejdu dovnitř usadím se na nejbližší židli a čekám jestli se někdo objeví a řekne co a jak když tu to nikdo asi nevede.

Genma

V Seireitei zavládl klid, což znamenalo čas na údržbu materiálu věcného i lidského... což znamenalo povinné přeočkování. Proč tuhle práci vždycky poslali dělat Genmu? Nevěděl. Ale ani o tom moc nepřemýšlel. Zachmuřeně chodil po Seireitei a bodal jehly do lidí, kteří mu přišli do cesty.
"Hej, ty, tys ještě nedostal injekci, žejo?" zarazil se, když šel kolem Nikota. A to už si myslel, že sedmou divizi měl hotovou!

Haruzen Nikoto

Nějak byl v kasárnách klid a po nějaké době na mě promluvil kolem jdoucí něco o injekci. Kývl jsem na nesouhlas Ne nedostal pane s těmito slovy jsem vstal a přistoupil k němu.

Genma

Hm, zajímavé. Jeden z mála shinigami, kteří před ním nezdrhali hned při slově "injekce".
"Je to jen rutinní očkování, za chvíli jsem hotov," začal si Genma připravovat nádobíčko. Natáhl si gumové rukavice a připravil jehlu. "Dobře, teď se nehýbejte!" zavelel a bodl Nikotovi injekci do paže.

Haruzen Nikoto

Rutinní očkování ? ani sem nevěděl že se něco takového děje. Poté dostal povel nehýbat se tak stál jak kamenný muž. Injekce mu nějak nevadila a ani ho to nebolelo stál stále kamenně a hleděl muži přímo do očí.

Genma

Nikota oočkoval. Byl dost spokojený, konečně někdo, kdo sebou neškube a nebrečí. Celkem to bolelo, ale nic, co byl správný shinigami nevydržel s chladnou tváří. Genma si schoval náčiní a sundal si rukavice.
"Den teď nechoďte na sluníčko a moc se nenamáhejte. Nashledanou," podal Nikotovi instrukce a odporoučel se z kasáren.

Haruzen Nikoto

Na instrukce jen kývnu hlavou že souhlasím a hned na to jsem se zase posadil. Za nedlouho sem se na ruku podíval a všiml jsi že okolo očkování se objevila docela velká boule.O něčem takovém nemluvil ?? asi bych měl jítdo kasáren 4.Divize at se na to podívaj. A vydal se tam jelikož sem nevěděl kudy nevím proč sem se ocitl u kasáren druhé divize. (dále píši do kasáren 2.divize)

-----------------------------------------------------------------------------------------

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Haruzen Nikoto

Probudím se v kasárnách ve svím pokoji nějak si ani nepamatuji jak sem se sem dostal vím jen že ve 4té divizi byl frmol a já se sem pak vydal. Sakra co todle je za divizi není tu kapitán podkapitán skoro žádná normální osoba asi se vydám prič, ale to zas no radši se budu motat kolem kasáren. Vstal jsem oblékl se a vydal se do společenské místnosti kde bylo mrtvo. Poté si povšimnu toho že mi chybí náramek pro štěstí na mé pravé ruce a v tu chvíli mi proběhne situace ve které jsem ho ztratil bylo to u kasáren 2.divize.. Hned sem vyrazil tím směrem, ikdyž sem tam byl jen jednou cestu sem si pamatoval.

Zpráva za pomocí kidou (slyší jí všichni Shinigami, i ti, co jsou u mě v druhé divizi.):
"Takže, všichni Shinigami Seireitei, co mne slyší, mluví k vám kapitán 11. divize, Hosentsu Ryuuka. Tímto nařizuji celé Seireitei shromáždění v 2. divizi u hlavní budovy. Jak už asi víte, v Seireitei se ztrácejí lidé, nikdo o tom skoro nic neví, takže musíme být pohromadě, vyslechnout svědky a zjistit kolik nás chybí. Po cestě do druhé divize si rozhodně najděte nějakého partnera, to znamená, nechodťe sami!" Prohlásil jsem a nějak se pokusil odpojit od kida.

Daisenmaru Kenshin

Hluboce zamyšlen si prohlížel znak divize nad branou, jako by nemohl uvěřit vlastním očím. Tohle... byla... čtyřka?! Fajn, už se dlouho neztratil, protřeboval si to zase vyzkoušet, aby nevyšel ze cviku. teď na to ale neměl čas, musel se rychle otočit a jít jinudy, aby dorazil do své divize co nejdříve. Kapitánka Myamoto tam jistě už netrpělivě čeká, až jí donese její drahocený přístroj a on si tady zatím prohlíží nějaké znaky, to ne! Skutečně se obrátil, vydal se ulicí zpět a jakmile se mi naskytla ta možnost, zahnul doleva s tím, že přeci nemůže bloudit věčně.

Hikaku
Shunpem se přesouval po různých místech až nakonec dorazil ke kasárnám sedmé divize.Cestou uvažoval nad vším možným hlavně nad tím jestli jeho duševní tlak je alespoň trochu podobný tomu ostatních kapitánů co se týče množství.Je pravda že poslední dobou ho dost mírnil a nevěděl jaké následky by mohl mít při absolutním uvolnění.No neměl pocit že by mohli být obvzlášť vleké.Shunpem zmizel v prostoru kasáren obhlížel si co zde je a co ne až nakonec zastavil před svou kanceláří.Vstoupil dovnitř a jediné co viděl byl stůl s hromadou papírů,Ty uklidil do přihrádek které nalezl.Pak si sedl do prostředka místnosti.Zaujal meditační polohu.Katanu si položil na nohy a odklidil se do vnitřního světa.Během meditace z něj Reiatsu unikalo do okolí v malích dávkách...

-------------------------------------------------------------------------------------

O nějaký čas později.
Na tolik se ponořil do meditace že když otevřel oči byl zmaten kde to vlastně je.Zvedl se ze země.Katanu opět připl tam kam patřila.Ze stolu si vzal poskládáne Haori.Roztáhl jej před sebe, chvíli si jej prerozdelí a pak si ho oblékl.Přistoupil k oknu.A opřel se o římsu, vnímal příjemný vánek a paprsky slunce.Najednou si uvědomil že má docela hlad a mohl by si něco zakousnout.Najednou zmizel z okenního rámu.Vyrazil Shunpem najít nějaký podnik.

Manao Makoano

Stál jsem před kasárnami a hleděl na znak 7.divize. Můj nový domov problesklo mi hlavou. Razantně jsem vešel dovnitř, ale místnost byla prázdná. Byl jsem zaskočen, a proto jsem si sedl na první možné křeslo/židli v dosahu. Je tu nějaké ticho.. No co počkám než někdo dorazí.

Rokuro Unno

Podrbal se na hlavě. Takže sedmá divize. No, víceméně jsem to čekal. Zamumlal si pro sebe a šel směrem k těm kasárnám. Věděl přesně, kde se jaké kasárny nacházejí, nechtěl se totiž ztratit hned ten první den, kdy půjde do kasáren. Přejel si rukou po zakrytém oku. Snad tam pro tebe časem najdu využití. Poví a usměje se. Po čase dorazil před kasárny a rozhlédl se. Zapřemýšlel. Měl bych najít někoho, kdo vede administrativu, abych se nahlásil, ale určitě už o mě ví. Promítlo se mu hlavou a vešel na pozemky 7. divize. Poté vkročil i do budovy a všiml si někoho, kdo už tam seděl. Zdravím, taky nováček? Zeptal se ho a otočil se na něj svým tělem, aby věděl, že to je na něj.

Manao Makoano

Čekání mě málem uspalo, ale před tím než jsem usnul někdo promluvil. Oklepal jsem se a odpověděl. Jojo taky nováček ne příliš nadšeným hlasem. Posaď se bude to asi ještě chvíli trvat, už jsem tu docela dlouho. Nemohu jsi nevšimnout čehosi přes co zakrývá jeho pravé oko. Ehm... Co máš s okem ? Je mi divné se ptát, ale jsem hrozně zvědavý.

Rokuro Unno

Pokývl a posadil se vedle něj, následně se začal rozhlížet. Vypadáš na někoho, kdo už tady čeká celkem dlouho. Pověděl a zadíval se do nějaké chodby. To tu není kapitán, ani nějaký jaho zástupce? Zeptal se a pak se podíval na něj. Ale trošku ucukl hlavou, když se ho zeptal na to oko. Přejel si po té pásce prstama. Nechci oko zbytečně zatěžovat koukáním. Pověděl a dal si ruce na nohy, ale stále se díval na něj. Nevěděl, co mu má jediné říct. Byla to pravda, nepoužíval to oko moc z důvodu, že ho z toho pak začne bolet hlava, ale i oko. Už to bylo dlouho, co se podíval na svět oběma očima.

Manao Makoano

Čekám ... Ne asi tu není nikdo, Ale klidně můžeme se zkusit ještě po někom mrknout..... Zatěžovat koukáním ?? .. Co sním ksakru má !... Koukám tak podezíravě, jenže po chvíli toho nechám a začnu koukat kolem sebe kudy se pak vydat někoho hledat. Proč jsi šel do 7.divize ?? Nevěděl jsem co říci a nemám chuť, aby bylo ticho, protože jsem tu byl do teď sám ... Stále obhlížím dveře v místnosti jestli někdo nepřijde.

Rokuro Unno

Kývl. Můžeme to tu zkusit ještě omrknout, aspoň si prohlédnem zdejší prostory. Bude to lepší pro nás, pak se tu neztratíme. Pověděl a pomalu vstal a zadíval se do jedné z chodeb, co zde byla. Byli jich tu hned několik a každá vedla do jiné části kasáren. Pak se na něj zpátky podíval. Já? No, ani nevím. Asi je sedmička moje šťastné číslo. Pověděl jen a uslyšel nějakou ránu. Hmm, co to bylo? Znělo to jako nějaké dveře. Pověděl a podíval se do chodby, odkud se ozvala ta rána.