4. divize, nemocnice

Zde se nachází kasárna čtvrté divize a nemocnice, která je pod jejich správou.

Darui

Blížili jsme se k nemocnici ..."Darui Shuuhin" ... odpověděl jsem v pohodě ale přiškrcene ..."a omlouvám se v boji jsem spíše překážel a moc jsem nepomohl"

Ryuuka Hosentsu

Pomohl si víc než dost, málo kdo by dokázal snést díru na těle o velikosti dlaně. řekl mu s úsměvem. "Teď už raději nemluv ať se ti ty rány nepoškodí víc, než jsou." Upozornil Daruie a odvedl ho do nemocnice, kde ho předal už odborné péči. "Tak se brzo uzdrav, zatím se měj." popřál hodně štěstí a odebral se zpět do kasáren desáté divize. Když v tom mu vrtalo hlavou, co je s Newermindem, ale jelikož tam byl ještě třetí důstojník 1. divize, tak se nebylo čeho bát.

Genma (seznam NPC)

Daruiho si vzal do parády hnědovlasý shinigami v bílém plášti s gumovým teploměrem v puse.
"Tak copak to tady máme?" zeptal se spíš sám sebe, když k němu Daruiho sestry přivedly.

Darui

"Jenom lehké zranění nákým kidem nebo tak" ... řekl jsem a rukou jsme ukázal na ránu ... už to tolik nebollo ale pálilo přecejenom to byla hodně velké rána

Genma

si prohlížel obří krvavou ránu.
"Aha, lehké zranění, rozumím," procedil mezi zuby. "Tak si sundejte vršek shihakushou a vrhnem se na to." Zatímco mluvil, vyndával ze skříně obvazy, vatové tampóny a nějaké lahvičky.

Darui

"Hai" .. řekl jsem a vysoukal jsem ruce z shihakusho , dával jsem si pozor abych se mi nepřilepilo na ránu a pak jsem v klidu koukal na doktůrka

Genma

Jako první vzal do rukou, na které už si natáhl gumové rukavice, nějakou červenou vodičku. Na lahvičce bylo napsáno "desinfekce".
"Teď to trochu štípne," řekl celkem nezúčastněným hlasem a přehodil si gumový teploměr z koutku do koutku. Napustil tekutinou tampón a začal Daruimu vyčišťovat ránu. Nejspíš sis už někdy něco desinfikoval... takže si asi dokážeš představit, jak to "trochu štíplo".

Hideki Kanegawa

vstoupil do Seireitei bez větších problémů, přecijen byl stále shinigami, leč tu dlouho nebyl. Avšak místo kasáren první divize si to suveréně namířil do kasáren divize č. 4, kde by odložil svá zavazadla a kde by o ně bylo dobře postaráno.

Po několika minutách byl u kasáren čtvrté divize, kde postávalo několik shinigami a živě o něčem diskutovali. Prozatím si mě nevšimli. Sám jsem nebyl zvědav na kupu dotazů, tudíž jsem se k nim příblížil, narychlo předal náklad s několika slovy a sám zmizel v prachu shunpa. Můj další cíl byla první divize, kde mě čekaly nejspíše hodně perné chvilky.

Genma

který už dávno doléčil Daruiho, ani nehnul brvou, když mu jeho bývalý kapitán Kanegawa Hideki předal bezvlédné kapitány Ruyichiho a Kuchikiho. Na nic se neptal, jen ho s úsměvem pozdravil a převzal je. Byl rád, že Kanegawa-taichou žije a tihle dva taky. Že byl Yoshiro celý domlácený a jeho oblečení taky nebylo v nejlepším stavu, ho nepřekvapilo. Vlastně se věci měly tak, že kdyby někdy Yoshira potkal úplně v pořádku a s kompletním oděním, asi by ho ani nepoznal. Ohledně Yasumara si pomyslel, že ho hlavně nesmí nechat umřít, protože by bylo trapné, aby mu pod rukama zaklepali bačkorama oba synové klanu Kuchiki. Hned přivolal nějaké bezvýznamné členy, aby odnesli oba kapitány do ošetřovny. Pak si nasadil gumové rukavice a šel na ně.

Yaoi fanynky

měly Vánoce zase jednou.

Yoshiro

Pořád jsem ještě spal, takže jsem vůbec nevnímal to, kde právě jsem. Kdybych tak věděl, že za chvíli zase budu pod gumovými rukavicemi toho zvrhlýho doktora, tak radši zdrhnu neošetřenej.

Otevřel jsem oči a první, co jsem viděl byl mrak.. Pak další a další.. Otočil jsem se.. Tenshi? Moje Zanpakuto mě nedobrovolně vtáhla do mého vnitřního světa. Seděla na jednom z mraků a vypadala naštvaně. Co jsem zas udělal? Zeptal jsem se dotčeně. Pořád se na mě takhle ksichtila jako bych snad byl její největší nepřítel. Yoshiro... Oslovila mě, ale znovu se odmlčela. Teď se pro změnu tvářila zase celkem nerozhodně. Jako by mi snad chtěla něco říct. Něco důležitého. Otočil jsem se k ní zády a zadíval se na nebe. Bylo tak krásně modré. Přesně takovou barvu jsem měl odjakživa strašně rád. Uklidňovala mě a nutila mě přemýšlet. Tenshi vstala a pomalu šla ke mně. Yoshiro... On- Chtěla asi něco říct, ale přerušil jsem jí. Já vím.. Nic víc jsem neříkal. Očividně to nebylo potřeba. Tenshi jako by se ulevilo. Já vím.. Zopakoval jsem potichu.

Genma

se nemohl přes yaoi fanynky dostat k Yasumarovi, takže se začal věnovat Yoshirovi. K němu se přes ně taky nemohl dostat, ale nakonec se mu podařilo jich pár odkopnout a vyházet oknem. Ty tři u Yasumara byly příliš odolné a hlavně se t nestávalo každý den, aby se jim dostal pod ruku člen klanu Kuchiki, takže si to nehodlaly nechat ujít. Genma radši nechtěl vědět, co s ním dělají, a věnoval se Yoshirovi. Ten měl probodnutý bok, několik sečných ran a na zádech šrám od neobyčejně silného reiatsu. Genma mu nejdřív vše vyčistil. Pak mu větší rány zašil, na vše namatlal hojivé masti, obvázal a dílo dokončil asi hodinkou pod vlivem léčebného kidou nejvyšší jakosti. Ke svému překvapení zjistil, že i Yasumaru je stále v celku a o jeho zranění je od těch tří pěkně postaráno. Když s oběma kapitány tedy byli po několika hodinách konečně hotovi, odvezli je do pokoje, kde měl Yoshiro už dlouhodobě rezervované jedno lůžko. Tam je nechali odpočívat, jen jim v pravidelných intervalech dávali do kapačky výživný roztok a přípravky proti bolesti.

Yoshiro

Po několikahodinovém spánku jsem se konečně probudil. Cítil jsem se líp než před tím. Celkem jsem se divil, že se probouzím právě v kasárnách čtvrté divize a opravdu mě zajímalo, jak jsem se sem vlastně dostal, i když...Možná, že jsem to radši vědět nechtěl. Pokusil jsem se zvednout, ale do zad mi okamžitě vjela ostrá pichlavá bolest, která mě okamžitě položila zpátky. Ok.. Takhle to asi nepůjde.. Neměl jsem v plánu zdržovat se tu nějak dlouho. Čekala na mě totiž velká spousta práce a ta se sama prostě neudělá.

Samozřejmě po minulých zkušenostech byl kapitán Ruyichi připoután k posteli speciálními řemeny, to lůžko vyrobili zvlášť pro jeho "potřeby".

Yasumaru

už byl chvíli vzhůru a koukal se z okna. Když zaslechl, že se Ruyichi-taichou pohnul, obrátil k němu hlavu.
"Vítejte mezi živými, Ruyichi-taichou," řekl mu optimisticky. Za tu dobu, co tu ležel, měl čas o hodně věcech přemýšlet a také leccos slyšel od ošetřovatelů, takže tak nějak věděl, co se momentálně děje, i tak byl však optimistický.

Yoshiro

Otočil jsem hlavu na Yasumara, který mě pozdravil tím svým pozitivním tónem. Eh, jo.. Čau. Odpověděl jsem mu. Nevěděl jsem, jestli mám být rád, že mám společnost nebo naopak. Pak jsem si ale uvědomil, že by mi Yasumaru mohl pomoci pryč, z čehož se mi samozřejmě rozzářila očka jako dítěti, které k Vánocům dostane hračku, kterou si vždycky přálo. Kuchiki-taichou! Pomozte mi z těch řemenů! Prosím! Poprosil jsem ho s nadšeným úsměvem na rtech. Nakonec se odtud přece jenom dostanu! Další geniální plán! Sakra, já se minul povoláním, měl jsem být bankovní lupič! Přemýšlel jsem. Teď jsem se opravdu cítil..

Raiden

Vypadl si z Garganty někde mezi 4. divizí a Rukongaiem . Když dopadl na zem a to pozor padl na nohy, tak se vydal směr 4. divize. Vůbec mu nevadilo že si vykračuje rybníčkem v sídle Kuchiky. Když se vyštrachá na břeh tak si všimne že mu nohavice kterou se omotal upadla a že opět krvácí z vesela. Následně začne cítit něco v kalhotách... zajede tam rukou....... a vyloví.... rybičku!!! Podívá se na ní a hlesne. SUSHI!!! Šoupne jí do oblečení tak aby mu nevypadla a vykračuje si to mírně mokrý k 4. divizi. Každému již muselo dojít že mu nejspíš vytekli baterky natolik že mu to nemyslí víc než obvykle. Konečně dojde až do nemocnice a když uvidí první lehátko uprostřed vstupní místnosti tak na něj položí rybičku a rozjede se i s lehátkem na sesternu. Dojede tam... koukne na sestry uvnitř...vjede nějak dovnitř.... a prohlásí. Rybičku prosím syrovou s rýží, řádně propečenou. Pak se sám složí vedle ryby jelikož si neuvědomil že když nebude krvácení brzdit za pomoci Reiatsu tak opravdu brzo vykape...

Yasumaru

naprosto zmateně zamrkal.
"Řemenů?" Ruyichi-taichou se nejspíš někde uhodil do hlavy, nebo možná blouzní z toho vyčerpání... Yasumaru nasadil co nejvíce ubezpečující tón. "Ale Ruyichi-taichou, tady jste v nemocnici, v bezpečí, tady vás nikdo do žádných řemenů poutat nebude, nebojte!" (ty řemeny byly pod dekou, takže je Yasumaru neviděl a jeho iluze byly zachovány)

Raidenova akce nebyla nejvydařenější, jedna ze sester měla totiž fóbii na ryby, takže začala okmažitě ječet stojíc na židli, která byla na kolečkách, takže se samozřejmě málem přizabila a u toho vylila kafe a způsobila, že se po sesterně rozlétly všemožné papíry a cukroví, co tam měla děvčata pro dobrou náladu. Navíc ještě to bylo teď vše potřísněno tím kafem a Raidenovou krví. Nakonec to byl opět Genma, který zcela otráveně musel sestry uklidňovat, že ta ryba je fakt nepokouše a že nejspíš už beztak lekla. Nakonec si ji vzal... ryba se hodí! A vzal i Raidena a to na ošetřovnu. Jeho zranění nebyla tak vážná jako kapitánů před tím, takže s ním byl hotov dřív než s nimi, Raiden dokonce už během ošetřování přišel k sobě.

Yoshiro

Sakra! Začal jsem sebou házet a snažil jsem se chytit deku, kterou jsem byl zakrytý, mezi zuby, abych jí mohl nějakým způsobem shodit. To se mi ale nepovedlo. Jsem svázanej! Copak je to tak těžký pochopit? Vykřikl jsem na Yasumara. Potřeboval jsem se z toho dostat. Měl jsem chuť na něco sladkého a vždycky když to na mě přišlo, tak jsem si něco dal, ale teď to nešlo. Každý má nějakou tu závislost. U mě to je sladké.

Yasumaru

Zdálo se, že Ruyichi-taichou chytl nějaký záchvat, možná se mu zdálo, že bojuje nebo tak něco! A jen zázrakem zatím nespadl z postele! Yasumaru rychle popadl zvonek, co měl u postele, a začal s ním zvonit, aby přivolal nějakou sestru, jenže přes Yoshirovo řvaní a vrzání postele to nejspíš nebylo vůbec slyšet.

Genma

zaslechl nějaký fakt podivný zvuky z pokoje kapitánů Ruyichiho a Kuchikiho. Nechtěl se ani domýšlet, co to mělo být (zato yaoi fanynky si domýšlely mnohé), ale radši se tam šel podívat. Měly by to udělat sestry, ale po té příhodě s rybou byly trochu otřesené.
"Omluvte mě," řekl Raidenovi a vydal se oním směrem. Když nakoukl do pokoje, nepříliš pobaveně se optal: "Co se tady děje?" zatímco mlátil yaoi fanynky, které se pokoušely aspoň malý zlomek dění uvnitř spatřit.
"Pane doktore, Ruyichi-taichou má nějaký záchvat!" vysvětlil Yasumaru už poměrně vyděšeně, protože Yoshiro nepřestával.
"Ah..." pronesl Genma. Pak přešel k Yoshirově posteli, odhrnul přikrývku a Yasumarovým šokovaným očím se zjevily tlusté řemeny, kterými byl Ruyichi-taichou nekompromisně připoután k posteli. "Jojo, ty jen tak nepovolí, a ta postel je ocelová, kapitáne. Chtěl byste něco?" dodal Genma s úslužným úsměvem po stručném vysvětlení situace.

Yoshiro

Zvedl jsem hlavu směrem ke Genmovi, co nejvíco to šlo. Chci odtud pryč!! Zakřičel jsem na něj. Vždyť mě tu držel proti mé vůli! To je jistojistě trestuhodné! Pusťte mě aspoň z těch řemenů! Neuteču! Ale..Ale..Potřebuju se poškrábat na nose a učesat se! Očividně jsem byl opravdu zoufalý. Kdo by si kdy pomyslel, že doktoři budou takhle zlí. Tenhle, co mi právě funěl do obličeje byl ze všech doktorů ten nejhorší. Jednou se mi o něm zdál sen, tedy spíše noční můra, běhal za mnou po Seireitei, ve kterém nebyl nikdo jiný, s injekcí a já se nijak nemohl bránit. Od té doby nemám rád nemocnici...A hlavně jeho.

Genma

na Yoshira upřeně koukal, až mezi jejich pohledy začaly přeskakovat nebezpečné jiskry, jak to v anime bývá.
"No, jestli je to všechno, tak se vrátím k pacientovi," pronesl pak a aniž by Yoshira odvázal, vyšel ven. Pak se vrátil k Raidenovi.

Yasumaru

koukal doslova s otevřenou pusou. Pouta! V nemocnici! To bylo ale strašné, to by se nemělo dít, takové věci! Co se to dělo? Byl to snad on, kdo blouznil?? Ale proč by se mu zdálo o svázaném Ruyichim-taichou? Ne, ne, určitě to byla skutečnost... což ale bylo neméně zneklidňující.
"Taichou... co to proboha znamená?" zeptal se Yoshira s vykulenýma očima. Dost mu vrtalo hlavou, jak se může vůbec kapitán desítky tak zmítat, vezmeme-li v úvahu jeho zranění a sedativa, která dostával... no ale to bylo teď vedlejší.

Yoshiro

Na delší dobu jsem se odmlčel a přemýšlel o tom, co řeknu Yasumarovi. Asi nevěděl o mě a mé temné minulosti, které se spojovala s nemocnicí. Lehce jsem otočil hlavu směrem k lůžku, na kterém ležel zmatený Kapitán 6. divize. Tvářil jsem se smrtelně vážně. Čtvrtá divize skrývá svoji pravou tvář.. Ve skutečnosti je to banda krvežíznivých zrůd,co vás nutí dělat věci, které nechcete a drží vás tu násilím.. Vy to ještě nevíte, Kuchiki-taichou...Ale na vás s určitě taky něco nachystali.. Možná ho moje odpověď trochu zaskočí, protože Yasumaru je fakt dost naivní a důvěřivej. Potřeboval jsem tu ale spojence.

Yasumaru

Nedalo se říct, že by Yoshirova ospověď Yasumara zaskočila. Naprosto vyděsila, znejistěla a postarala se o noční můry na další tři měsíce... to už by bylo přesnější.
"Ale... ale... to přece..." snažil se Yasumaru najít pevnou půdu pod nohama, ale spíše se rozhlížel kolem a dosud přátelské, bílé stěny a pocit bezpečí se změnily ve hru děsivých stínů vyvolávajících záchvaty paranoii. Navíc ta dávka morfia v jeho žilách tomu taky trochu vypomohla.

Konan

Z první divize jsem nejdříve měla namířeno rovnou do své 9, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem už dříve chtěla jít do 4. divize, požádat je o nějakou mastnou mast na suchou kůži.

Vešla jsem do budovy 4. divize a mohla jsem vidět, že tu mají napilno stejně jako vždy. Ehm...možná bych měla přijít jindy. Zkonstatovala jsem a už jsem se otáčela k odchodu, když jsem zacítila známé reiatsu. Začala jsem se lépe soustředit. A opravdu! Byl to Yoshiro.....tedy pokud mě smysly neklamaly. Oddechla jsem se, že už se vrátil, teď to už jen chtělo zjistit, zda je v pořádku. Otočila jsem se tedy zase zpět a hledala někoho, kdo by mi mohl pomoci.