4. divize, nemocnice

Franken Stein

Začal jí rukama opatrně prohmatávat lebku. Celou dobu mlčel, jen si zaujatě broukal pod vousy, které neměl.
Po chvíli zazářilo světlo a on začal hlavu léčit lékařským kidem. Pak prostě z ničeho nic vzal a pořádně praštil pěstí Akashyu do hlavy. Tu to až vyrazilo z křesla, ale když se zvedala, už si rozpoměla.

Akashiya Masamune

Dostala jsem takovou ťavku do hlavy, že jsem až spadla z křesla. Vyskočila jsem na nohy a chtěla jsem tomu šílenci ránu vrátit, ale v tom mi vyskočili všechny zapomenuté vzpomínky na Minami. Zarazila jsem se. Teď už jsem tomu šílenci vrátit ránu nemohla, protože mi pomohl, i když podivně. Pohladila jsem si místo na hlavě, kam jsem dostala ránu. "Je to divné, ale zabralo to....Děkuji." vypadlo ze mě. "Ale už musím jít. Vyprovodím se sama....Děkuji." poděkovala jsem ještě jednou a s úklonou jsem raději rychle od něho utekla.
Chodby 4. divize jsem vzala klusem a hned jak jsem se dostala ven z kasáren, tak jsem použila shunpo. Už takhle jsem měla velké zpoždění.

-------------> Bílé písky - krajina nikoho

Ryoko

Bola som si celkom istá, že takto Yoshiro neutečie nikam. Doktor ho spútal poriadne, a pri pohľade na ramene ma napadlo, že by ich neroztrhol ani dinosaurus. Kvalifikáciou doktora som si ale nebola istá. Za ten čas som stretla nejedného doktora ktorý v skutočnosti doktorom nebol. Viacero hlupákov si myslelo, že ak vedia vyliečiť malú reznú ranu, sú to profesionálni chirurgovia.
''Doktor, je Yoshi v dobrých rukách?'' Spýtala som sa toho šialeného doktora priamo.
Ale ak liečil Yoshira, musel byť skutočne dobrý. Kapitáni prichádzali do nemocnice z najhoršími zraneniami, a bola som si istá, že Yoshiro nebol výnimkou.

Franken Stein

Koukl za odcházející Akashyou a s úšklebkem poznamenal. Kdyby se to vrátilo, tak hlavou proti zdi... Pak zmizel v útrobách nemocnice.

Genma

pojímal čím dál větší podezření. Ruyichi se tvářil jako nejhodnější beránek a dokonce ho oslovil "doktore" bez náznaku ironie. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Tedy samozřejmě se mu to líbilo, ale věděl moc dobře, že v tom bude něco nekalého. Zadíval se do smutných očí kapitána s hebkými vlasy. Ještě štěstí, že měl srdce z kamene, jinak by ho možná i pustil teď hned, když viděl ten výraz.
"Tři dny," pronesl nekompromisně. Potom se obrátil na Ryoko, která se ho ptala, jestli je její povedený bratříček v dobrých rukou. Na půl pusy se usmál a povytáhl jedno obočí, zatímco propletl prsty a přikřupl si je v kloubech. "V těch nejlepších, nee-chan," zavrněl a v jeho slovech byl náznak čehosi temného.

Mizuki

Žebra se pomalu vracela na původní místo a dokonce se mu podařilo nepropíchnout plíci. Opravdu se mu ulevilo. Když už byl skoro hotový, dovolil si podívat se na kapitána a toho druhého doktora. Vypadalo to, že už bylo hotovo. Mizuki doléčil poslední žebro a poté si setřel pot z čela a opět si narovnal brýle. Poté se podíval na kapitána.
Lehce se uklonil a když se opět narovnal, představil se. "Jsem Mizuki Kuroshi. Právě mě přiřadili do divize. Je mi potěšením zde být." pronesl a poté si ještě vzpomněl na svého mazlíka. Ovšem otázku na téma, jestli zde může mít kočku, se rozhodl položit až za chvíli.

Yoshiro se otočil od Genmy a zašeptal něco o jeho nejlepších rukách. Nebyla to lichotivá poznámka. Dokonce byla tak nevhodná, že jí nemůžu napsat. Yoshiro samozřejmě nebyl potěšený tím faktem, že by tu měl zůstat tři dny. Tři dny?! Jen ležet? V místnosti bez oken? Ha! To víš, že jo, Genmíku. 
Yoshiro už měl skoro vymyšlený svůj rafinovaný plán útěku. Těšil se na to, jak se Genmova pověst doktora, který není schopný udržet v nemocnici pacienta, zase jednou rozšíří. 
Otočil se na Ryoko a nevinně se usmál. "Takže se vracíš zpět do čtvrté divize?" zeptal se jí.

Dr.Daisuke Stein

Usmál se na Mizukiho a potřásl mu ploutví. Těší mě Mizuki-san. Jsem rád, že do divize zavítal někdo jako vy. Pak mu pokynul a oba vyšli ze sálu. Poslední dobou se mnoho lidí do naší divize nežene...víte...každý chce slávu a boj, ne léčení polomrtvých a úklid toho bordelu co po sobě jiní zanechají... Jeho tvář ale stále zdobil úsměv. Ale i takové je třeba...proč jste se rozhodl vy...Mizuki-san pro 4.divizi?

Mizuki

Když už měl představování za sebou, vydal za kapitánem pryč ze sálu. Poslouchal to, co kapitán říkal a přitom o tom přemýšlel. Hmmm... V akademii jsem často slýchal věci o tom, že ve 4. divizi jsou jen padavky, co se do boje nehodí... Z myšlenek jej vytrhla otázka, která byla vyřčena. Měl ji čekat, ale i tak byl Mizuki krapet zaskočen.
"Já..." začal, ale zasekl se. "Abych byl upřímný, vlastně ani nevím... Pronesl a nevesele se ušklíbl. "Po tom, co jsem se dostal do Soul Society jsem věděl pár věcí. Jednou z nich byla moje znalost ohledně léčení, ale nevím proč tomu tak bylo a stále je. A taky mi léčení šlo na akademii, to byl asi ten rozhodující bod." S úsměvem na tváři se podíval na svého nadřízeného. "Jsem rád, že můžu zachraňovat životy..." hlesl velmi tiše a sklopil pohled. O vteřince se ovšem opět podíval na kapitána.
"Kapitáne, mohl bych mít prosbu?" optal se a zatvářil se u toho jako měsíček na hnoji. "Můžu si sem přinýst mazlíčka?"

Ryoko

Tým doktorom som si stále nebola istá. Raz sa zdal ako spoľahlivý profesionál, a raz sa zdal ako pomätenec. Ale ak ho zamestnala štvrtá divízia, musel byť aspoň zodpovedný. Aj napriek tomu, že štvrtá divízia bola poriadne pochybná s výberom jej členov a hlavne misií.
Náhle ma v myšlienkach zastihla Yoshiho otázka. Skoro sa mi ju podarilo prepočuť, lebo môj mozog automaticky cenzuroval nežiaduce slová, medzi ktorými bola aj ''štvrtá divízia.''
''Zbláznil si sa? Ani náhodou! Idem do tvojej, do deviatky!'' Vyhŕkla som rýchlo, ešte predtým ako by ma niekto mohol znova stihnúť skonvertovať do štvorky.
''Yoshi, nebudeš tu žiadne tri dni. Si celkom... zdravý.'' Usmiala som sa na oboch, a dúfala, že Yoshiro bude môcť využiť svoj kapitánsky status aby z nemocnice jednoducho vykráčal von. Nechcela som s ním hovoriť o osobnejších veciach v prítomnosti toho... toho.

Genma

se nejdřív cítil trochu ublíženě, když měl Ruyichi nelichotivé poznámky o jeho rukou. Nevděčník! Ovšem potom se cítil už velice ublíženě a to, když Ryoko začala urážet celou jeho divizi a naznačila, že nemá zájem se do ní vrátit. Dobře jí tak! Stejně si to nezasloužila. Ovšem to nic neměnilo na faktu, že teď ji měl Genma ještě méně rád než před minutou. Nafoukaná slépka, jak ten její povedený bratr! Jestli chce rozhodovat o pacientech, měla zůstat v lékařské divizi!
"Návštěvní hodiny jsou u konce," řekl Genma chladně a postavil se v celé své výšce, aby naznačil, že pokud bude Ryoko dělat problémy, vynese ji ven násilím.

<<< Kasárny 2.divize

Kaneyama Sayuri

Doběhla úspěšně před kasárny čtyřky. Byla udýchaná, takže její radost na ní nebyla vůbec znát. Zkoušela trochu zklidnit svůj dech, než se jala vejít.
Prošla vstupními dvěřmi a snažila se dělat, jako by nic. Nechtěla na sebe poutat pozornost. Nepřála si, aby si jí hned někdo povolaný zastavil a ptal se, kde byla takovou dobu. Ne, nechtěla, aby na ní byl někdo naštvaný a i když ve lhaní byla sakra špatná, doufala, že se dostane až ke svému pokoji a třeba pak jen... no, to ještě nevěděla, ale něco určitě vymyslí. Jenže nenápadnost v jejím podání spočívala v nervozní chůzi a těkáním očima po všem, co se hýbe i nehýbe. Ale držela se statečně, neb jindy by se sotva zvládla pohybovat.
Dobrý... dobrý... klid, klid... to zvládnu... já... to zvládnu... musím... povzbuzovala se v duchu. Hodně pravidelně a hlavně zhluboka dýchala. Pomáhalo jí to - zatím ano.

Daisuke Stein

Došel spolu s Mizukim mezitím kee své kanceláře a tak než odpověděl, vstoupil dovnitř.
Mazlíčka? Řekl zamyšleně a nabídl mu volné křeslo. Pak se sám posadil a zamyslel se. No...nejspíš by záleželo...jakého mazlíčka...a taky by se nesměl potulovat po nemocnici...máme tu pacienty alergické na zvířata, ale pokud nebudou na sálech chlupy... Otevřel skříňku vedle stolu a vytáhl klíč.
Pak mám jen jednu podmínku...už dlouho jsem přemýšlel že mi tu chybí něco živé s čím bych si mohl popovídat...takže...pokud mi seženete...chameleona...tak vám dovolím mít vlastního mazlíčka... Usmál se a podal mu klíč.
Od vašeho pokoje.

Sayuri ale nikoho nepotkala, bylo pravdou, že každý měl teď dost své práce a tudíž si ji ani sestry nějak nevšímaly. Nebylo vidět, že by si někdo všiml její nepřítomnosti.

Mizuki

Došli ke kapitánově kanceláři a poté vešel dovnitř. Sedl si na volné křeslo a čekal, jak kapitán zareaguje. "Mno... Jednalo by se o kocoura. S chozením po nemocnici... Pokusil bych se to zařídit." pronesl a přemýšlel o tom, jak Shunovi zabránit v dělání toho, co on sám chce.
Z uvažování jej vyrušila podmínka, kterou kapitán určil pro to, aby si Shuna mohl nechat. "Eeee... Chameleona?" optal se pro jistotu. Nebyl si jistý, zda slyšel dobře. Nakonec jsem potřásl hlavou. "Hmmm... Takže když vám chameleona seženu, budu si moct kocoura vzít k sobě, že?" optal se pro jistotu. S úsměvem na tváři začal uvažovat, kde nějakého sežene.
"Děkuju." pronesl poté, co převzal klíč od svého pokoje, který teď pro něj bude, tak říkajíc, domovem.

Ryoko

Tieto reči ma nemohli zmiasť. Nielen že to bol veľmi pochybný doktor s veľmi pochybnou expertízou a vzdelaním, ešte k tomu sa mi zdalo, že je to magor. Ani som netušila, ako som k takému záveru došla, jednoducho som mala taký pocit.
Stroho ma oboznámil o istej informácii, ktorej pravdivosťou som si nebola istá. Návštevné hodiny fungovali inak predsa...
''Doktor'' sa ma snažil odohnať spôsobom podobným gorilej matke, ktorá sa snaží chrániť svojich potomkov. Pokrčila som plecami a odstúpila od Yoshiho, no neodišla som z miestnosti. Našla som stoličku a sadla si blízko k dverám. Nemienila som zasahovať do jeho práce, no nechcela som ani odísť. Yoshi nemohol zostať sám s... ním.

Genma

Vypadalo to, že Ryoko nepochopila, co se po ní chce. Genma dál stál nad Yoshirem jako posel pekel nad duší, která propadla ďáblu, a propaloval Ryoko pohledem v naději, že jí dojde, že má odejít. Úplně.

Yoshiro cítil to napětí ve vzduchu a celkem se bál. To, že Ryoko chtěla přestoupit do deváté divize ho celkem těšilo. Byla to dobrá zpráva, že jeho sestra chce zůstat poblíž. 
"Ryoko," oslovil jí příjemným hlasem. "Rád vyřídím všechno potřebné k tvému převelení do deváté divize. Těším se na to. Co kdyby jsi tam zatím šla a zkusila najít Konan? Je to moje přítelkyně a matka mých dětí. Tvých synovců a neteře. Když se na ní poptáš, určitě se k ní dostaneš velmi brzo. Někde tě ubytuje," řekl. Z toho všeho mluvení ho ale zabolelo na hrudi a vykašlal celkem velké množství krve. Než všichni v místnosti začali vyšilovat - co si budeme povídat, všichni, co tam byli, Yoshira milovali. Svým způsobem. 
Zvedl ruku, otřel si pusu a začal je uklidňovat. "Jsem v pořádku, klid." Podíval se na Genmu, který měl určitě velmi starostlivý výraz, potom zase na Ryoko. "Počkáš tam na mě a budeš mít dost času na poznání své rodiny."

Daisuke Stein

Pokýval hlavou a usmál se. Jo jo, když mi seženete toho chameleóna, můžete mít kočku, ale varuju vás..
Upřel na něj svůj zrak. Chraň vás oba, aby se to zvíře pohybovalo po nemocnici... Pak si ještě zběžně prošel Mizukiho složku a tu pak strčil do šuplíku. Ode mě je to vše...jestli máte na srdci něco vy... Zeptal se.

Ryoko

To bolo ono! Konan mi to len pred chvíľou povedala, ale doteraz som sa nad tým nezamýšľala. Tak predsa len je to jeho priateľka... a pravdepodobne ešte nie jeho žena. Ale to že mali deti ma zastihlo celkom nečakane. Nebola som si istá či je to dobrá správa alebo zlá, pretože deti zaberali väčšinu času.
Možno sa o ne stará len Konan?! To by bolo výborné.
Keďže mi to povedal Yoshi, dávalo to omnoho väčší zmysel. Zdalo sa, že doktor skutočne chcel aby som odišla, a ja som sa rozhodla mu toto prianie darovať.
Bez slova som vyletela von z miestnosti a poriadne silno tresla dverami, aby na mňa tak rýchlo pán doktor nezabudol.
Snáď sa Yoshi príliš nezľakol! Ešte aby dostal nejaký záchvat a udusil sa vlastnou krvou!  

----> 9. divize

Tsu Utsukushi
Příjde sem a má zakrvácenou celou pravou ruku a z obličeje mu teče krev a drží svůj malíček v levé ruce rychle se rozhlíží okolo sebe jestli neuvidí nějakou nemocnici ale skoro všude byly nějaké krámky s léky ale i nemocnice tak šel k nejbližší nemocnici co tam byla ale když už byl před ní tak zkolaboval na to že ztratil moc krve ležel před nemocnicí v kaluži krve ale furt žije čeká až ho tam někdo najde.

Mizuki

"Dobrá, dobrá... Jde se shánět chameleon." řekl si tiše se a s úsměvem přikývl. Poté jej ale zaskočilo varování kapitána. Je desivej... blesklo mu hlavou a byl rád, e kapitán neumí číst myšlenky. Teda, doufal v to.
"Ne, nic. Teda alespoň nic mě nenapadá." odvětil a stoupl si. "Pokud je to všechno, rád bych se šel ubytovat a sehnat nějakýho toho chameleona..." pronesl s mírnou poklonou.
Pokud jej kapitán propustil, vyšel z kanceláře hledat svůj pokoj.

Genma

Bylo to strašně podezřelé. Ruyichi posílá dobrovolně pryč někoho, kdo by ho mohl pustit z pout? Jenže to Genmu přestalo zajímat přesně ve chvíli, kdy Yoshiro začal kašlat krev. Jakto?? Genma tomu nerozuměl, vždyť už ho léčil dostatečně, byl si tak jistý, že všechna vnitřní zranění zacelil!
"Ruyichi, sakra, uklidni se!" vyštěkl na Yoshira naštvaně, jako by to snad byla jeho chyba. No, však taky byla, kdyby se nenechal zmlátit, nebyl by zraněný. Koutkem oka zaregistroval, že Ryoko odešla, a pocítil chvilkové zadostiučinění, ovšem měl tu teď důležitější věci na práci. "Teď se laskavě nehejbej," zavrčel a začal na novo s léčením pomocí kida. Možná přece jen bude potřeba operace...

"Já jsem v klidu," řekl a položil hlavu hlouběji do polštáře. "Dokonce se cítím tak dobře, jak už dlouho ne." Konečně měl Yoshiro pocit, že mu všechno vychází tak, jak by si přál. Reimei byli zničeni, pitomá schopnost, kterou mu před desítkami let nadělil hollow, byla pryč. Měl rodinu, vrátila se mu sestra, Genma přežil jeho hloupý plán... Yoshiro zavřel oči a usmál se. 
"Dneska se mi bude dobře spát," oznámil doktorovi. Nemluvil samozřejmě o nemocničním lůžku. Těšil se na svoji postel. Svojí krásnou. Měkkou. Postel.

Genma

ho neposlouchal a mračil se. Nechápal, proč Ruyichi kašlal krev, když měl být v pořádku. Tedy... něco pořád nesedělo. Genma nemohl přijít na to, co to bylo, ale něco bylo v Ruyichim jinak. Nic špatného v jeho těle necítil, ale prostě něco bylo jinak a to Ruyichimu narušovalo vnitřní rovnováhu. Genma uvažoval, co by to mohlo být, a přitom na Yoshira zkoumavě, i když zamračeně hleděl.
"Nestalo se... nestalo se ti náhodou něco, o čem bych jako tvůj doktor měl vědět?" zeptal se potom.