4. divize, nemocnice

Dr.Stein

Souhlasně přikývne.
Ano ano...Igaku je profesionál v tom co dělá on vás už naučí vše potřebné...

Netrvalo dlouho a ozvalo se zaklepání, načež na vyzvání kapitána vešel dovnitř muž.

Dobrý den kapitáne. potřeboval jste ode mne něco? Řekne muž s ledovým klidem ve tváři.

Natož mu kapitán odpoví. Igaku, tady máme nový přírůstek do naší divize, jmenuje se Sayuri a potřebuje, aby jí někdo ukázal, jak to tady funguje.

Příchozí muž na Yuri pohlédl a přikývnul.
Jak si přejete kapitáne. Pak tě pobídl aby jsi šla s ním, načež ti ještě kapitán při odchodu popřál mnoho štěstí.

Kaneyama Sayuri

Těkala pohledem z kapitána na muže ve dveřích a zpět. Je to on? Ten, kterého volal kapitán? Asi ano. Vypadal dost... profesionálně, Sayuri z něj měla trochu strach. Ostatně, jako skoro ze všeho, ale snažila se to nedat moc znát. Nechala muže, ať se domluví a když zaslechla své jméno a všimla si Igakuova pohledu, který na ní směřoval, ve zdvožilostním gestu pozdravu se prudce předklonila.
,,Ka-kaneyama Sayuri, tě-těší mě!" představila se ve zkratce, ale nevěděla, co moc dál říct. Přistihla se, jak se jí klepou ruce. Tiše polkla a konečně se narovnala.
Přikývla a následovala muže v bílém plášti. Ještě u dvěří se zastavila a dalším tentokrát rychlým úklonem se rozloučila s kapitánem, na čež v závěsu za Igakem opustila jeho kancelář.

Igaku

Šel mlčky nějakou chvíli, sešli jste až na přízemí, když Igaku promluvil svým klidným, vyrovnaným hlasem.
Takže jste novou posilou naší nemocnice, to je velmi dobře. Kapitán si neustále dělá starosti s připraveností personálu a já mu to jen schvaluji. Vše musí být na 100%
Prvním místem, kam jste dorazili, byla společná místnost doktorů. Byla to příjemně zařízená, byly zde pohovky, kávovar, malá kuchyňka, karty a mnoho jiného na odreagování po náročné šichtě.
Bylo tu pár doktorů a doktorek, kteří zvedli hlavu když jste přišli a pozdravili tě s unavenými výrazy ve tváři, ale vesměs přátelsky.

Kaneyama Sayuri

Procházela zase dolů za Igakova doprovodu. Když mluvil, jen přikyvovala a dělala takové to "hm". Neznělo to snad znuděně, nebo nějak jako "jasný, jasný, božéé, už mlč", právě naopak. Vážně se o to zajímala. Taky si bedlivě studovala cestu, aby se co nejdřív mohla přestat spoléhat na nějaké chodbové mapy.
Došli do nějaké místnosti, kde bylo několik zdejších pracovníků. Sayuri se opět uchýlila jen k podzravu úklonem, než aby před takovou hromadou lidí mluvila. Ne, že bych bylo hodně, ale jí to tak připadalo.
Jak se Sayuri rozhlížela, shledala toto místo jako velice pěkně zařízené. Ona tohle uměla očenit, měla ráda pěkné zařízení prostor a tohle mělo i svůj učel, dva v jednom, to bylo teprve něco. V jejím pohledu bylo znát, jak je z toho nadšená. Dokonce tak, že se zapomněla dívat do země a třást se nervozitou.

Igaku

Byl příliš zamyšlený do toho co musí udělat, takže si nevšiml, že jsi se přestala třást. Upřímně si nevšiml ani to, že se klepeš...duchem už léčil tři hodiny dopředu...a pak ještě další tři.
Jakmile ti ukázal odpočinkovou místnost, pokynul ti rukou, abys ho následovala dál.
Po chvíli jste dorazili na operační sál, jeden z několika nacházejících se na tomto patře.
Tady jsou operační sály...vážná zranění jsou léčená převážně zde...sál je vybaven vším potřebným pro udržení raněných naživu...současně jsou na tomto patře také JIPka, popáleninové oddělení a další.
Když sis místnost obhlédla, vyšli jste ven a on zamkl.
Nyní půjdeme na příjem, kde dostanete prvního pacienta...a já budu nahlížet, zda děláte vše správně...
Řekl s neměnným zamyšleným výrazem a vyrazil směrem k příjmu.

Kaneyama Inari

Během cesty jí shinigami několikrát málem spadnul, ale naštěstí ho vždy stačila zachytit. Když v dálce konečně spatřila budovu, která by měla být podle Saie nemocnice, zaradovala se. Kdyby to bylo jen o kousek dále, nejspíše by ho už neunesla. Když pak k Saiovi přiletěl pekelný motýl a on musel jít, měla sto chutí mu vrazit za to, jak jí znovu oslovil. Kdyby nenesla to břímě, nejspíše by se za ním rozběhla. Takhle mohla jenom sledovat, jak ji mizí z očí. Zapomněla při tom sledovat cestu. Jen několik metrů před nemocnicí zakopla, tvrdě dopadla na zem a shinigami spadl na ni - alespoň on dopadl do měkkého.

Hikaku



Během komatu se mu nic nezdálo, až když začal padat v hlavě se mu vybavil obraz dvou něčeho co připomínalo mrak na který padal. Natáhl před sebe v reflexu ruce aby ztlumil dopad na mrak i když i tak by to bylo jistě měkké. Ve skutečnosti udělal to samé když dopadl na Inari a jeho ruce pevně sevřeli její prsa. Hikaku se probral a celý zrudl. "Už zase sem se před ní ztrapnil a to jsem jí ještě nic pořádného neřekl." Zhluboka se nadechl a zapřel se rukama o zemi vedle Inari. Z ran na levé ruce mu kapala krev. "Já.." chtěl říct něco upřímného, byla to doslova romantická chvíle "Buéé" Další nechutná dávka krve vypadla z jeho úst rovnu do Inarinina výstřihu. Co bylo důležitější upadl do komatu a zalehl ji.

Kaneyama Inari

Inari ucítila bolest, která ji projela přes záda až do hlavy. A pak ucítila ještě něco - jak jí shinigami mačká prsa. Nejprve se zatvářila překvapeně, pak také zrudla a nakonec se na její tváři objevil naštvaný výraz. Napřáhla se rukou a vrazila mu facku aniž by přemýšlela nad tím, že je zraněný nebo že to neudělal schválně. Chtěl pak něco říct.... možná se omluvit, ale místo toho ji daroval další jeho krev, která ji natekla všude do výstřihu. Po tomhle již vypadala opravdu naštvaně. Pokud jsou všichni chlapi v sedmičce jako Sai a tady ten, tak se má opravdu na co těšit. Chytla ho rukama za ramena a chtěla ho ze sebe odstrčit, v tu samou chvíli však ztratil vědomí a zalehl ji ještě více, navíc jí při tom vrazil silnou ránu hlavou do čela. Celá jeho váha ležela na Inari a jí se díky tomu začala špatně dýchat, protože jí tlačil na hrudník. Pokusila se ho ze sebe odvalit a ačkoliv to šlo velmi těžko, nakonec se jí to podařilo. Konečně se mohla znovu zhluboka nadechnout. Ještě chvíli tam vedle něj ležela a sbírala sílu na to, aby oba dva postavila na nohy. Po nějaké době se zvedla, začala mladíka tahat na nohy a táhnout ho směrem k nemocnici. Chvíli dokonce přemýšlela nad tím, že by ho tam nechala ležet, určitě by ho tu někdo našel, ale pak tuhle myšlenku zahnala.
Když se objevili na prahu nemocničních dveří, vypadalo to, jako by byli na pokraji smrti oba dva - polonahý mladík v roztrhaných kalhotách s popálenou pravou rukou, krvácejícími ranami všude po těle a rudou tekutinou kolem pusy, že to vypadalo, jako by někoho sežral, kterého táhne o hlavu menší rozcuchaná dívka, se zkrvavenou tváří, výstřihem, obličejem i rukama a boulí na čele, která se sotva vleče.

Kaneyama Sayuri

Další část prohlídky probíhala celkem v klidu, vzhledem k jejímu samotnému přístupu. Čím víc informací se dozvídala a čím víc věcí viděla, tím více se zdála být přirozená. Skoro jako každá všední osoba, co můžete potkat kdykoliv kdekoliv na ulici.
Prohlížela si užasle sál. Začínala z toho mít trochu strach, tady bude taky pracovat? Asi ano, možná všude. Jak vyšla ven a Igaku zamykal, pomyslela si: Možná... možná když si najdu nějaké to zaměření... nebudu muset.
P-pacienta?! vyděsila se v duchu, ale nahlas ani necekla. Při pohledu na toho vysokého muže, ze kterého čišel respekt a oddanost jeho řemeslu neměla mezí... nedokázala namítat jediným slůvkem. Přesto se nedokázala uklidnit, tohle už bude doopravdy, žádná zkouška na akademii. Zmohla se k chůzi, aby nezaostávala za Igakem...

Na příjem dorazili dva shinigami. Zamyšleně vyhlížející doktor a mladá, dosti vyjeveně vyhlížející dívka.

Igaku

Dorazil na příjem zrovna ve chvíli, kdy do místnosti dorazila Zkrvavená Inari a zkrvavený Hikaku.
Igaku bez rozmýšlení pokynul sestrám a Yuri.
Rychle, připravte sál číslo 2 a pět jednotek krve...
Klekne a prohlédne si raněného Hikaka a poté Inari.
Yuri...připrav se, budeš mi asistovat...sestro...doprovoďte tady slečnu ke sprchám...není zraněná, jen celá špinavá od jeho krve...
Ukáže na Hikaka...pak si nechá donést nosítka, naložit Hikaka a odnést jej dvěma saniťáky na sál.
Yuri je pak pobídnuta, aby jej následovala.

Kaneyama Sayuri

,,I-Inari..." špitla a vyjevěně zírala na svou zakrvácenou sestru a toho druhého. Děsilo jí, co se Inari mohlo stát, vždyť nastoupili před chvílí! Samozřejmě jí naháněl hrůzu i stav muže v bezvědomí. To je sedmá divize tak strašné místo?!
Nebylo to správné, ale i tak si hrozně oddychla, když Igaku prohlásil, že její sestra ve skutečnosti zraněná není. Hned se mohla o něco víc soustředit na to, co se dělo kolem. Kývla na srozumněnou doktorovi, aby se připravila... alespoň psychycky a svižným krokem se vydala za Igakem a ostatními.

Kaneyama Inari

Inari se velmi ulevilo, když spatřila přicházejícího doktora. Položila mladíka opatrně na zem a postavila se vedle něj. Teprve v tu chvíli spatřila svou malou sestru Sayuri. Omluvně na ni pohlédla a než stačila cokoliv říct, Sayuri už cupitala za doktorem. Musela jí svým nynějším vzezřením nejspíše trochu vystrašit. Možná by mohla počkat, než operace skončí a zajít si popovídat se Sayuri a zeptat se jí, jak se jí tu zatím líbí... a taky se zeptat, jak je na tom ten pitomec. Když se jí ztratili z očí, pohlédla na zdravotní sestru. "Vystačím si i s umyvadlem a něčím, do čeho se budu moct utřít." I kdyby se osprchovala, musela by si na sebe vzít zase to své zakrvácené oblečení, takže by se nejspíše znovu ušpinila a zbytečně by se tak sprchovala. A navíc jí přišlo divné, že by svou očistu měla provádět zrovna tady.

Inari byla sestrou navedena do útulných a čistých sprch. Mohla se zde osprchovat, umýt v umyvadle, nebo třeba i vykoupat v nádrže záchoda...záleželo jen na ní.

Igaku

Dorazil na sál ihned po Hikakuovi, který už dostával novou krev.
Igaku jej jen zběžně prohlédl, nasadil si rukavice a koukl na Yuri.
Je tu několik rozsáhlých zranění...potřebuji, aby jste zastavila krvácení, zatímco já budu léčit jeho vnitřní zranění.
Ani nečekal na tvou odpověď a začal s léčbou pomocí reiatsu, nejdřív byla třeba doplnit jeho hladinu.

Hikaku

Pocítil značnou úlevu. Ten doktor byl v léčení opravdu dobrý. Kdyby tohle uměl taky, nemusel by tu teď být. "Vy jste se o mě staral i minule. Občas jsem slyšel váš hlas." Měl tím na mysli ty chvíle kdy byl alespoň trochu při smyslech. Pak už nic neříkal věděl že mu stejně řekne něco jako. "Zbytečně nemluvte ať se nevyčerpáváte." Pak věnoval pohled nováčkovi. Bylo v něm znát něco jako. “Jen do toho ty to zvládneš.“ Pousmál se při tom a z úst mu vytekl malinký pramínek krve.

Kaneyama Sayuri

Následovala Igakova příkladu a také si vzala rukavice. Na srozumněnou přikývla a přistoupila k raněnému. Přiložila ruce dlaněma kousek nad jednu z krvácejících ran a o chvíli později už se v mezeře mezi raněným a dlaněma rozzářilo její reiatsu.
Plně se na svou právi soustředila, ale málem s ní seklo, když raněnný promluvil. Měla za to, že je v kómatu nebo tak něco s tak vážným stavem. Jen zpěšně na něj pohlédla. V jejím výrazu bylo znát jakési zděšené překvapení. Rychle se ale vrátila ke své zadané úloze a přemístila se k další krvácející ráně.
Najednou byla tak trochu jak vyměněná. Jednala rychle a rozhodně, sic se zprvu nechala lehce vyvést z míry. Jeden by ani neřekl, že je to ta bojácná rozklepaná dívenka, co si před chvílí prohlížela interiér nemocnice. Možná proto, že teď neměla čas třást se a strachovat z toho, co by mohla udělat špatně. Dělala přeci jen konečně něco, co jí šlo a to s plným nasazením.
Tady hotovo, další...

Igaku

Nepotřeboval slova, prostě se na Hikaka podíval pohledem, který naznačil vše. Polomrtvý Hikaku musel pochopit, že mu Igaku naznačuje, že udělá vše pro to, aby to dopadlo jako posledně, jen ať proboha nežvaní a nevysiluje se!
Igaku byl téměř udiven tím, co Yuri předváděla. Bylo to velice působivé, jak se z nejisté dívky ve chvílích potřeby stávala sebejistá doktorka.
Budete mi muset pomoci, chystám se jej otevřít a pustit se do léčení vnitřních zranění...především orgánů...
Kývnul na ni.
Potřebuji, aby jste pro začátek převzala doplňování reiatsu, zatímco jej otevřu...pak společně vyléčíme orgány...
Kývnul na sestru a ta připravila skalpel.

Kaneyama Sayuri

Přeběhla na druhou stranu operačního lůžka, protože ne všechna ty příšerná zranění byla na jedné straně. Natahovat se nemínila, zbytečně by čerpala drahocenou energií, které zde bude ještě zaručeně potřeba. Jak jí totiž Igaku potvrdil, ještě zdaleka neskončili.
Chvíli zaváhala, ale rozhodla se postupovat podle pokynů zkušeného doktora. Přeci jen on by jí určitě nepředával něco, co by nezvládla. Musela jen dělat to, co před chvílí předváděl on. Přitakala, aby bylo jasné, že se do toho hned pustí. Okamžitě se tak jala doplňování reiatsu. Po čele jí steklo několik kapiček potu...

Igaku

Ani na Yuri nepohlédl a začal s řezáním. Hikaku byl tou dobou samozřejmě v lokální anestéze, takže necítil nic co se dělo na jeho hrudníku.
Trvalo jen chvíli, než se Igaku dostal k poškozeným orgánů.
Dobrá práce Yuri-san. Nyní musíme začít simultánní léčéní orgánů...oba najednou...a současně...
Koukne na Yuri a kývne hlavou.
Připravena.

Kaneyama Sayuri

Byla až moc zabraná do doplňování reiatsu, než aby si všimla, jak daleko na tom je doktor. To byla sice chyba, ale snad to časem vychytá. Zatím na ní Igaku mluvil, takže jí tak upozornil, že je čas pustit se do další části léčení. Sayuri si jej poslechla, na nic víc se nevyptávala a automaticky přikývla. Byla připravená. Vlastně se zdálo, že je celou dobu připravená na všechno. Jen vyčkávala na povel a pak začala...

Kaneyama Sayuri

Zpříma stojíc si vyslechla Igakovu... chválu? Ano, tak to bylo, skutečně. Obličej se jí lehce rozzářil a tváře matně zčervenaly. ,,A-no! Děkuji," vyhrkla. Spolu s nejhoršími zraněními pacienta zmizela i její rozhodnost a okamžitost konání. Otočila se zpět k Hikakovi, aby mohla sama zhodnotit, co je ještě třeba.
Přistoupila k jeho popálené ruce a snažila se její stav trochu zlepšit působením svého reiatsu. I při podstatně menším zranění, než předtím, se jí trochu zamotala hlava. Nebyla zvyklá používat najednou tolik reiatsu, jako při tomhle kompletním zákroku, třebaže s Igakovou pomocí. Dostala ruku z nejhoršího, ale nakonec jí přece obvázala, stejně jako některé další lehčí povrchové rány.
,,Můžete pána odvést na pokoj... p-příjdu tam," pokynula k sestřičkám, které tu jistě ještě byly, na čež si též omyla ruce a odešla.
Na chodbě se zastavila, musela se zády opřít o zeď. S doširoka rozevřenýma očima koukala před sebe na zem. Z hluboka se nadechla, ruce se jí drobet třásly. Pravděpodobně z úbytku reiatsu, ale i ze samotného zákroku. Nevěděla, jestli vážně všechno udělala správně a co teprve, když to zůstalo nakonec na ní. V jednom ale měla jasno, zvládla to, ať už jakkoliv. Nedokázala se z toho radovat příliš viditelně, protože se jí v hlavě zmítalo mnoho myšlenek a vnímala přespříliš různých pocitů. Na venek se tak mohla zdát spíš trochu vyděšená. To byl však jen následek toho, že se do ní nyní nahrnuly všechny ty pocity a emoce, které byly během průběhu léčení potlačovány. Musela chvilku vyčkat, než to přejde, aby mohla zase nějak normálně fungovat...

Kaneyama Sayuri

Zhluboka vydechla a udělala krok ode zdi. Pomalu z ní začalo všechno to napětí a podobně opadat, mohla se znovu začít soustředit. Jen jí stále pobolívala hlava. Udělala sotva pár kroků chodbou, když na ní kdosi promluvil. Pěkně to v ní hrklo, tázavě, krapet poplašeně se ohlédla. Zůstala chvíli koukat, jako by byla v tranzu. Ona však jen vstřebávala informace. Pak sebou cukla. ,,Do-dobře, děkuji," vykoktala a znovu se dala do chůze.
Dorazila do zmíněného pokoje. Otevřela dveře, začala se urychleně uklánět a omlouvat, protože to nebyl ten správný zmíněný pokoj, ale nějaký přesně vedle něj, kde na ní začala hned hystericky hubovat nějaká ženská. Sayuri, roztřesená z tohoto děsivého zážitku, znovu vydechla a tentokrát shrbeně vešla do té správné místnosti.
Pamatovala si, že muž byl při zákroku při vědomí, což jí přišlo trochu... "nějaké".  Nebyla si však jistá, jestli si pacient sám nenaordinoval spánek, proto zatím mlčky přistoupila k lůžku, aby se ujistila, jak to s ním tedy je. Rozhodla se, že kdyby spal, nebudila by ho, neb při pořádném odpočinku se vše hojilo lépe a tak, jak mělo...

Hikaku

Objevil se ve zvláštní místnosti připomínající nemocniční pokoj. Poslední co si pamatoval bylo to že v kasárnách sedmé divize viděl tu zajímavou dívku a matně na to jak jí poblil, dvakrát. Moment, tohle byl nemocniční pokoj. Začal si vybavovat co se dělo před příchodem do kasáren. "Sakate Enma" Šeptl tiše a trochu se zasmál. Což mu způsobilo bolest na hrudi. Zůstal ležet a koukal do stropu. Vzpomněl si na to jak se tady probudil nedávno po tom dlouhém komatu. Byl to dokonce ten samí pokoj. "Mohli by mi ho rezervovat na pořád." Jeho přemýšlení narušilo vrznutí dveří a světlo, které se sem dostalo z chodby. Tu dívku si pamatoval a vlastně si vzpomněl i na tu operaci a vše ostatní. "Takže to vše zvládla v pořádku."